13 Co 90/2022-394

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Zory Telecké a Mgr. Aleše Klempy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 363 052 Kč s příslušenstvím o odvolání třetí žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 19. 1. 2022, č. j. 24 C 182/2018-358 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví opravuje tak, že namísto data narození třetí žalované„ [datum]“ se uvádí datum„ [datum]“.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 158 597,70 Kč, k rukám advokáta žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že co do částky 91 333,80 Kč se tato povinnost třetí žalované ukládá jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené prvnímu žalovanému a druhé žalované výrokem III. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260, a co do částky 24 393,60 Kč se tato povinnost třetí žalované ukládá jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené prvnímu žalovanému a druhé žalované výrokem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260.

IV. Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 24 393,60 Kč, k rukám advokáta žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně: uložil třetí žalované povinnost zaplatit žalobci částku 362 052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 362 052 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že tuto povinnost uložil třetí žalované jako společnou a nerozdílnou k povinnosti uložené prvnímu žalovanému a druhé žalované výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen„ odvolací soud“) ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260 (výrok I. v záhlaví označeném rozsudku), uložil třetí žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 158 597,70 Kč s tím, že co do částky 91 333,80 Kč byla tato povinnost třetí žalované uložena jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené prvnímu žalovanému a druhé žalované výrokem II. rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260, a co do částky 24 393,60 Kč byla tato povinnost třetí žalované uložena jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené prvnímu žalovanému a druhé žalované výrokem IV. rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260 (výrok II. v záhlaví označeném rozsudku), a o náhradě nákladů státu rozhodl tak, že ve vztahu mezi státem a třetí žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. v záhlaví označeném rozsudku).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal po všech žalovaných zaplacení peněžité náhrady za užívání pozemků p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] to vše v katastrálním území Svatoslav u Tišnova (dále jen„ předmětné nemovité věci“), a to za období od [datum] do [datum] ve vztahu ke třetí žalované, a to v pořadí druhým rozsudkem.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, které všichni žalovaní v tomto období užívali bez souhlasu žalobce a bez právního důvodu. Za užívání předmětných nemovitých věcí žalovaní nezaplatili žalobci žádnou náhradu. Obvyklou výši měsíčního nájemného předmětných nemovitých věcí v období od [datum] do [datum] soud prvního stupně určil částkou 10 678 Kč. Po právní stránce nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. Dospěl k závěru, že užívací právo třetí žalované k předmětným nemovitým věcem bylo odvozeno od prvního žalovaného a druhé žalované a uzavřel, že třetí žalovaná nebyla v dobré víře, že by první žalovaný a druhá žalovaná byli oprávněni jí přenechat k užívání předmětné nemovité věci. Vzal za prokázané, že třetí žalovaná již v době před [datum] byla seznámena se skutečností, že předmětné nemovité věci jsou ve vlastnictví žalobce, neboť třetí žalovaná vystupovala jako svědek v předchozím soudním řízení, vedeném mezi žalobcem, prvním žalovaným a druhou žalovanou, a se situací byla podrobně seznámena. Navíc sama činila kroky směřující k odkoupení předmětných nemovitých věcí a pohledávek žalobce vůči prvnímu žalovanému a druhé žalované od žalobce. Byla účastna při soupisu movitých věcí v rámci exekuce vedené proti prvnímu žalovanému a druhé žalované. Uzavřel, že k závěru o dobré víře třetí žalované nepostačuje její tvrzení o údajném ujišťování ze strany prvního žalovaného, že kroky činěné vůči němu mají být neoprávněné. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výrok o náhradě nákladů státu odůvodnil § 148 odst. 1 a § 152 odst. 2 o. s. ř.

4. Proti v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání třetí žalovaná. Nesouhlasila se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že v době od [datum] od [datum] předmětné nemovité věci trvale a stále užívala v takovém rozsahu, který by zakládal žalobci právo vůči ní žádat vydání bezdůvodného obohacení či jakýkoliv jiný nárok. V předmětných nemovitých věcech pobývala pouze nahodile v rámci návštěv svých rodičů (první žalovaný a druhá žalovaná), což bylo podle jejího názoru prokázáno výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Neztotožnila se soudem prvního stupně při hodnocení dobré víry ve vztahu k užívacímu právu prvního žalovaného a druhé žalované. Své právo užívat předmětné nemovité věci odvozovala od prvního žalovaného a druhé žalované, s nimiž původně před odchodem k současnému partnerovi bydlela v rodinné domácnosti, neboť to byli její rodiče. Uvedla, že první žalovaný a druhá žalovaná ji po celou dobu ubezpečovali, že řízení vůči nim nejsou po právu, což podle názoru třetí žalované též částečně vyplynulo z provedeného dokazování. Namítla, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které označila k tvrzení o tom, že byla prvním žalovaným a druhou žalovanou ubezpečována o tom, že řízení, vedená žalobcem proti prvnímu žalovanému a druhé žalované nejsou po právu. Je proto přesvědčena, že není ve věci pasivně věcně legitimována a navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba vůči ní zamítnuta.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně a navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

6. Nejprve bylo o žalobě ze dne [datum] ve vztahu ke všem žalovaným rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 182/2018-141 tak, že soud prvního stupně uložil prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 363 052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 363 052 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 363 052 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně), uložil prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 79 137 Kč (výrok III. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl, že základ nároku státu na náhradu nákladů řízení je dán vůči prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované v plném rozsahu s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně).

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 182/2018-141 (v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně), a to proti výrokům I., III. a IV. podali odvolání první žalovaný, druhá žalovaná a třetí žalovaná. O odvolání všech žalovaných bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260 Odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I. v pořadí prvního rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení v částce 91 333,80 Kč (výrok II. v pořadí prvního rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok IV. tak, že státu náhradu nákladů řízení vůči prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované nepřiznal (výrok III. v pořadí prvního rozsudku odvolacího soudu) a uložil prvnímu žalovanému, druhé žalované a třetí žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 24 393,60 Kč (výrok IV. v pořadí prvního rozsudku odvolacího soudu).

8. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260, podala dovolání třetí žalovaná. O dovolání bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 493/2020-300 Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260, v částech výroku I., II. a IV., jež se týkaly vztahu mezi žalobcem a třetí žalovanou, jakož i v části výroku III., jenž dopadá na vztah mezi Českou republikou a třetí žalovanou, a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 180/2018-141, v částech výroku I. a III., jež řeší vztah mezi žalobcem a třetí žalovanou, jakož i v části výroku IV., jenž se týká vztahu mezi Českou republikou a třetí žalovanou zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že závěry o pasivní věcné legitimaci třetí žalované, potažmo její solidární povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení jsou předčasné, neboť doposud nebyla dostatečně řešena námitka třetí žalované ohledně odvození jejího užívacího práva od prvního žalovaného a druhé žalované a nebyla posuzována její dobrá víra, to vše ve smyslu § 2994 o. z.

9. Ve výroku I. tohoto rozsudku odvolací soud v souladu s § 211 a § 164 o. s. ř. opravil chybu v psaní, jež se vyskytla v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně v uvedení data narození třetí žalované (výrok I. tohoto rozsudku).

10. Odvolací soud (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány: důvody pro potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně důvody pro změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně.

11. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Závěr o skutkovém stavu je tedy následující: a) první žalovaný a druhá žalovaná jsou manželé, třetí žalovaná je jejich dcerou, b) dne [datum] uzavřel žalobce kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] Touto smlouvou žalobce koupil od [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl předmětných nemovitých věcí o velikosti . Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. c) dne [datum] uzavřel žalobce s insolvenčním správcem prvního žalovaného kupní smlouvu. Touto smlouvou žalobce koupil od insolvenčního správce prvního žalovaného spoluvlastnický podíl předmětných nemovitých věcí o velikosti . Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. d) žalobce byl v době od [datum] do [datum] vlastníkem předmětných nemovitých věcí, e) první žalovaný, druhá žalovaná a třetí žalovaná předmětné nemovité věci v době od [datum] do [datum] užívali, f) první žalovaný, druhá žalovaná a třetí žalovaná za dobu od [datum] do [datum] za užívání předmětných nemovitých věcí nezaplatili žalobci žádnou náhradu, g) obvyklá výše měsíčního nájemného za užívání předmětných nemovitých věcí v období od [datum] do [datum] činila částku 10 678 Kč, h) žalobce vyzval třetí žalovanou k zaplacení částky 363 052 Kč výzvou ze dne [datum], ve které vyzval třetí žalovanou k zaplacení částky 363 052 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva byla třetí žalované doručena dne [datum]. i) u soudu prvního stupně bylo pod sp. zn. 25 C 20/2020 vedeno řízení, ve kterém se žalobce domáhal proti prvnímu žalovanému a druhé žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitých věcí, a to za období od [datum] do [datum]. V průběhu tohoto řízení byla třetí žalovaná u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] slyšena jako svědek a v rámci své svědecké výpovědi potvrdila vědomost o existenci sporu žalobce, prvního žalovaného a druhé žalované o užívání předmětných nemovitých věcí a potvrdila, že v předmětných nemovitých věcech bydlí. j) dopisem ze dne [datum] třetí žalovaná nabídla žalobci, že předmětné nemovité věci od žalobce odkoupí, neboť jí bylo známo, že žalobce s prvním žalovaným a druhou žalovanou vede spor ohledně užívání předmětných nemovitých věcí. Současně nabídla převzetí pohledávek žalobce vůči prvnímu žalovanému a druhé žalované, které se týkaly vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitých věcí. k) dne [datum] byl v exekučním řízení sp. zn. 056 EX 273/18, vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], ve věci oprávněného (žalobce) proti povinné (druhá žalovaná) o 446 100 Kč s příslušenstvím proveden soupis movitých věcí. Soupis movitých věcí byl proveden v předmětných nemovitých věcech. Soupisu movitých věcí byl přítomen první žalovaný a třetí žalovaná. V rámci soupisu movitých věcí byla provedena prohlídka předmětných nemovitých věcí. Zaměstnanec exekutora do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 26. 4. 2018, č. j. 056 EX 273/18-30, uvedl, že povinná (druhá žalovaná) žije v předmětných nemovitých věcech s prvním žalovaným, třetí žalovanou a synem prvního žalovaného a druhé žalované. Protokol o soupisu movitých věcí s výše uvedeným zjištěním podepsal první žalovaný a třetí žalovaná. Sepsány byly mimo jiné i následující položky: položka [číslo] (obývací stěna, položka [číslo] (vysavač ROWENTA a položka [číslo] (komoda. l) dne [datum] podala třetí žalovaná návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu movitých věcí ze dne [datum]. Navrhla, aby byla položka [číslo] vyškrtnuta, neboť tyto movité věci jsou v jejím výlučném vlastnictví. Uvedla, že položku [číslo] zakoupila dne [datum], položku [číslo] dne [datum] a položku [číslo] dne [datum]. V návrhu na vyškrtnutí výslovně uvedla, že v předmětných nemovitých věcech bydlí spolu se svojí matkou (druhou žalovanou). Usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 8. 2019, č. j. 056 EX 273/18-75, byly věci pojaté do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 26. 4. 2018, č. j. 056 EX 273/18-30, a to položka [číslo] položka [číslo] položka [číslo] vyškrtnuty. m) dne [datum] podal první žalovaný a druhá žalovaná návrh na odklad exekuce vyklizením předmětných nemovitých věcí, která byla vedena u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 056 EX 246/12. V návrhu mimo jiné uvedli, že vykázáním povinných a osob, které se v nemovitých věcech zdržují, by mohlo mít pro prvního žalovaného, druhou žalovanou a zejména pro třetí žalovanou a její dceru [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], zvlášť nepříznivé následky, neboť třetí žalovaná v předmětných nemovitých věcech bydlela a žila od narození, a v domě zůstala bydlet i po narození její dcery [jméno] [příjmení].

12. Správně posoudil soud prvního stupně věc také po právní stránce.

13. Mezi žalobcem jako ochuzeným a třetí žalovanou jako obohacenou vznikl závazek z bezdůvodného obohacení (§ [číslo], § [číslo], § 2991 a násl. o. z.), a to užíváním předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu v době od [datum] do [datum].

14. Soud prvního stupně učinil zcela správný skutkový závěr o tom, že žalovaná předmětné nemovité věci v době od [datum] do [datum] užívala. Užívání předmětných neovitých věcí třetí žalovanou bylo prokázáno protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 26. 4. 2018, č. j. 056 EX 273/18-30, návrhem třetí žalované na vyškrtnutí movitých věcí pojatých do soupisu movitých věcí ze dne [datum], přípisem prvního žalovaného a druhé žalované ze dne [datum] (návrh na odklad exekuce vyklizením). Nakonec toto tvrzení bylo prokázáno i výslechem svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že třetí žalovaná v době, kdy byla těhotná (z důvodu rizikového těhotenství) přebývala v předmětných nemovitých věcech u svých rodičů (první žalovaný a druhá žalovaná). Svědek výslovně uvedl, že před porodem bývala u rodičů častěji. Odvolací námitky třetí žalované, že předmětné nemovité věci v době od [datum] do [datum] užívala pouze občasně, a to pouze v rámci svých návštěv prvního žalovaného a druhé žalované (svých rodičů), byly vyvráceny a odvolací soud je shledává nedůvodnými a účelovými. Soud prvního stupně proto dospěl ke zcela správným skutkovým zjištěním, jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů, které posuzoval jednotlivě, v jejich vzájemné souvislosti a v souladu s pravidly logického myšlení. Odůvodnění jeho skutkových zjištění je vyčerpávající a přesvědčivé.

15. Ve smyslu § 2994 o. z. není-li třetí osoba, jíž byla nemovitá věc nebo její část přenechána neoprávněně k užívání v dobré víře, že ten, kdo jí dal předmětnou nemovitost k užívání, k tomu skutečně byl oprávněn, může vlastník požadovat vydání bezdůvodného obohacení jak po subjektu, který nemovité věci neoprávněně přenechal jinému k užívání, tak i po faktickém uživateli, jenž své užívací právo od tohoto subjektu odvozuje. Z dikce § 2994 o. z. potom vyplývá, že se nastíněná idea prosadí i v případě, že subjekt, jenž neoprávněně disponuje s cizí hodnotou (první žalovaný a druhá žalovaná) třetí osobě věc přenechali nikoli na základě smlouvy, nýbrž například v rámci společenské úsluhy.

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že třetí žalovaná v dobré víře nebyla. V řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že třetí žalovaná byla nejpozději v březnu roku 2015 informována o existenci sporu mezi žalobcem, prvním žalovaným a druhou žalovanou, který se týkal vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitých věcí a jejich vyklizení. Následně v srpnu roku 2017 třetí žalovaná dopisem žalobci nabídla, že předmětné nemovité věci od žalobce odkoupí a převezme jeho pohledávky, které má vůči prvnímu žalovanému a druhé žalované za neoprávněné užívání předmětných nemovitých věcí. I v tomto dopise znovu potvrdila svoji vědomost o shora popsaných sporech, které byly vedeny mezi žalobcem a prvním žalovaným a druhou žalovanou.

17. Lze proto zcela bez jakýchkoli pochybností uzavřít, že již v době před [datum] třetí žalovaná věděla, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je žalobce, první žalovaný a druhá žalovaná tyto předmětné nemovité věci užívají bez právního důvodu, a tudíž nejsou oprávněni s nimi disponovat a poskytovat je k užívání dalším osobám (třetí žalované). K závěru o dobré víře třetí žalované pak samozřejmě nepostačuje ani její tvrzení o údajném ujišťování ze strany prvního žalovaného, že kroky činěné vůči němu mají být neoprávněné. Proto soud prvního stupně správně neprovedl třetí žalovanou navržené důkazy k prokázání jejího tvrzení o ubezpečování třetí žalované prvním žalovaným, že řízení vůči nim nejsou po právu. Soud prvního stupně proto učinil zcela správný závěr o tom, že první žalovaný a druhá žalovaná přenechali předmětné nemovité věci do užívání třetí žalované neoprávněně, aniž by třetí žalovaná byla v dobré víře, kterou pozbyla nejpozději v březnu roku 2015. Proto má žalobce právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení i po třetí žalované. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na zcela přiléhavé, výstižné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

18. K odvolací námitce třetí žalované ve vztahu k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4910/2014, odvolací soud pouze odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 493/2021-300. Tuto odvolací námitku lze podle názoru Nejvyššího soudu materiálně interpretovat jako poukaz na odvození užívacího práva třetí žalované od prvního žalovaného a druhé žalované, s čímž se pojí nutnost aplikace § 2994 o. z., což bylo výše vysvětleno.

19. Ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak odpovídá i závěr soudu prvního stupně o tom, že bezdůvodné obohacení více osob, spočívající v užívání cizí nemovité věci způsobem neumožňujícím rozlišit její části obsazené jednotlivými uživateli či bez vzájemné dohody uživatelů o způsobu jejího užívání, zakládá solidární odpovědnost obohacených poskytnout za užívání peněžitou náhradu, a věřitele tak opravňuje požadovat splnění uvedené povinnosti po kterémkoli z nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1941/2014, jež obstálo i v ústavněprávním přezkumu, neboť Ústavní soud odmítl stížnost proti němu podanou usnesením ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3431/14, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 651/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4334/2019). Pro věřitele pak není významné, jak velký podíl připadá na každého solidárního dlužníka v jejich vzájemném vnitřním spoludlužnickém poměru. Může proto požadovat po každém solidárním dlužníku libovolně velkou část nebo celé plnění. Pasivní solidarita se vyznačuje dvěma rovinami vztahů. Jednu představují vztahy věřitelsko-dlužnické, druhou vnitřní vztahy mezi solidárními dlužníky. Pokud třetí žalovaná uspokojí žalobce v rozsahu větším, než odpovídá jeho podílu ve vzájemném vnitřním poměru mezi dlužníky, může uplatnit vůči ostatním solidárním dlužníkům právo regresu podle § 1876 odst. 2 o. z. S ohledem na výše uvedené proto soud prvního stupně zcela správně ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně zohlednil solidární odpovědnost obohacených ve vztahu k již pravomocným výrokům rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího ve vztahu k prvnímu žalovanému a druhé žalované. Pokud jde o tvrzenou dohodu o způsobu užívání předmětných nemovitých věcí, v tomto směru odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 61/2020-260 (v pořadí první rozsudek odvolacího soudu), a to konkrétně odstavec 24. až 27.

20. Judikatura Nejvyššího soudu, jež reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák., a která je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. o. z., použitelná i v poměrech o. z. (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, nebo ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 129/2019), chápe závazek z bezdůvodného obohacení jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, ochuzenému (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, nebo ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4897/2014). Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se přitom odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4874/2014, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018).

21. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudky ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, či ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005).

22. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když uložil třetí žalované povinnost zaplatit žalobci částku 363 052 Kč, která představuje prospěch, který získala třetí žalovaná (spolu s prvním žalovaným a druhou žalovanou) užíváním předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu. Jde o částku, která by v době od [datum] do [datum] byla vynaložena na nájemném za užívání předmětných nemovitých věcí. Měsíční výše tohoto nájemného činí částku 10 678 Kč a za požadovanou dobu činí celková výše bezdůvodného obohacení částku 363 052 Kč (34 měsíců x 10 678 Kč).

23. Třetí žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobci přísluší i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 % ročně). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu podle § 1958 odst. 2 o. z. Výzva k zaplacení byla třetí žalované doručena dne [datum]. Žalobce požadoval zaplatit bezdůvodné obohacení do sedmi dnů od doručení výzvy ([datum]), a od [datum] je proto třetí žalovaná v prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu.

24. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že odvolací námitky třetí žalované nejsou důvodné, a proto výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

25. Pokud jde o výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil (výrok III. tohoto rozsudku). Soud prvního stupně správně aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., provedl správný výpočet výše náhrady nákladů řízení při správné aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Změna spočívá pouze v úpravě formulace výroku spočívající v doplnění odkazu na výrok III. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 7. 2019, č. j. 24 C 182/2018-141, pokud jde povinnost třetí žalované zaplatit společně a nerozdílně s prvním žalovaným a druhou žalovanou částku 91 333,80 Kč.

26. Správně soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2021, č. j. 24 C 182/2018-220, bylo třetí žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Proto bylo správně soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi státem a třetí žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto výrok III. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV. tohoto rozsudku) vychází z § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšný žalobce má právo na náhradu odvolacího řízení v částce 24 393,60 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 9 780 Kč (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 4 233,60 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Poučení