24 C 182/2018-358

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo], proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [adresa žalovaného, žalované a žalované], zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalované], zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], 3) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa], zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], o zaplacení 363.052 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobci částku 363.052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 363.052 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že tato povinnost se žalované 3) ukládá jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem I. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.7.2019, č.j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260.

II. Žalovaná 3) je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 158.597,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec] s tím, že co do částky 91.333,80 Kč se tato povinnost žalované 3) ukládá jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260, a co do částky 24.393,60 Kč se tato povinnost žalované 3) ukládá jako společná a nerozdílná k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260.

III. Ve vztahu mezi Českou republikou – Okresním soudem Brno-venkov a žalovanou 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovaným 1), 2), a 3) bylo uloženo, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili částku 363.052 Kč s úrokem ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku [parcelní číslo] - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 191 m, na němž stojí a jehož součástí stavba [adresa] - rodinný dům a pozemku p. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m, vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, na [list vlastnictví], pro obec Svatoslav, [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce tvrdil, že žalovaní 1) a 2) jsou manželé a že žalovaná 3) je jejich společná dcera. Dále tvrdil, že všichni žalovaní užívali předmětné nemovitosti v období od [datum] do [datum] bez jeho souhlasu a bez právního důvodu. Proto se domáhal po žalovaných, aby mu zaplatili bezdůvodné obohacení, které jim v souvislosti s užíváním jeho nemovitostí bez právního důvodu ve shora uvedeném období vzniklo. Žalobce poukázal na to, že žalovaní užívali předmětné nemovitosti i ve dřívějším období, a že vydání bezdůvodného obohacení se domohl vůči žalované 2) za období od [datum] do [datum] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byl vypracován znalecký posudek, kdy výše bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí byla stanovena na částku 10.678 Kč měsíčně. Na základě tohoto znaleckého posudku žalobce vypočetl i bezdůvodné obohacení za nové období (tj. od [datum] do [datum]), tedy 34 měsíců x 10.668 Kč, což v součtu činí 363.052 Kč. Žalobce rovněž tvrdil, že dne [datum] všechny žalované písemně vyzval k vydání bezdůvodného obohacení v žalované částce a že nikdo z nich mu ani část bezdůvodného obohacení nevydal. Proto žalobce požadoval z dlužné částky 363.052 Kč i úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhovali, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný 1) zejména namítal, že k této věci není pasivně legitimovaný, když na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně z [datum] byl zjištěn jeho úpadek, a proto podle § 140c insolvenčního zákona platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty úpadce. Žalovaná 2) se pak bránila tím, že předmětné nemovitosti neužívala výlučně (ale s žalovaným 1), který je jejím manželem). Poukázala také na to, že prohlášením úpadku na žalovaného 1) zaniklo jejich společné jmění manželů, a proto nemůže odpovídat solidárně za předmětnou pohledávku. Konečně žalovaná 3) se bránila tím, že v rozhodném období ([datum] až [datum]) předmětné nemovitosti soustavně neužívala. V tomto směru namítala, že pokud v minulosti existovalo její užívací právo k předmětným nemovitostem, nebylo odvozeno od žalobce, ale výhradně od žalovaných 1) a 2) jako jejích rodičů. Poukázala také na to, že exekuční řízení na vyklizení předmětných nemovitostí směřovalo jen vůči žalovaným 1) a 2) a že z protokolu o vyklizení vyplývá, že žalovaní 1) a 2) předmětné nemovitosti vyklidili dobrovolně dne [datum].

3. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.7.2019, č.j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. [číslo jednací], bylo žalobnímu návrhu vyhověno, zamítnut byl pouze v nepatrné části úroku z prodlení.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Skutečnost, že je žalobce výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a že žalovaní 1) a 2) tyto nemovitosti v období od [datum] do [datum] užívali bez právního důvodu (bez uzavřené smlouvy), soud mohl vzít za prokázanou na základě shodných tvrzení účastníků (ustanovení § 120 odst. 3 občanského soudního řádu). Tuto skutečnost rovněž prokazuje rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 10. 2014, č. j. 4 C 21/2012-171, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2016, č. j. 13 Co 109/2015-192. Těmito rozsudky bylo žalovaným 1) a 2) pravomocně uloženo vyklidit předmětné nemovitosti do 30 dnů po zajištění přístřeší.

6. Z připojeného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka] soud vzal za prokázané, že žalobce se vůči žalovaným 1) a 2) domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí už za období od [datum] do [datum] a že rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] bylo žalobě na vydání bezdůvodného obohacení za toto předchozí období vyhověno ve vztahu k žalované 2), ve vztahu k žalovanému 1) byla žaloba zamítnuta. Tímto rozsudkem soud žalované 2) uložil zaplatit žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 200.500 Kč s příslušenstvím. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena na základě znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] když tento znalecký ústav dospěl k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí v daném období činí 10.678 Kč měsíčně. Zamítavé rozhodnutí vůči žalovanému 1) bylo odůvodněno tím, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl uplatněn až po rozhodnutí o úpadku žalovaného 1). Soud dále dospěl k závěru, že jelikož by nárok měl být uspokojen z majetkové podstaty úpadce, nemůže být žaloba podána vůči žalovanému 1), ale jen vůči jeho insolvenčnímu správci.

7. Výše obvyklého měsíčního nájemného za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v částce 10.678 Kč měsíčně, kterou žalobce převzal ze shora uvedeného znaleckého posudku, mezi účastníky sporná nebyla, bylo ji tedy rovněž možno vzít za prokázanou na základě shodného skutkového tvrzení účastníků. Žalovaní nezpochybňovali skutečnost, že v období roku 2015 - 2018 výše obvyklého nájemného není nižší než v období roku 2010 až 2013, pro které byl zpracován znalecký posudek.

8. Ani jeden z žalovaných v řízení netvrdil, že by žalobci cokoliv platil za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum].

9. Žalovaná 3) se bránila tím, že předmětné nemovitosti v daném období neužívala soustavně, ale jen při občasných návštěvách svých rodičů. Tuto její verzi potvrzoval svědek [jméno] [příjmení] (partner žalované 3)), který vypovídal, že vztah s žalovanou 3) má přibližně 7 let, a že ve předmětném období již nebydlela u rodičů, ale bydlela u něho na adrese [adresa]. Svědek však rovněž vypověděl, že žalovaná 3) až do roku 2018 měla v předmětných nemovitostech svůj pokoj, který užívala při občasných návštěvách u svých rodičů (žalovaných 1) a 2)), vypověděl rovněž, že žalovaná 3) předmětné nemovitosti užívala i dlouhodoběji, a to v době mateřské dovolené, neboť měla rizikové těhotenství (tj. v období roku 2017 a 2018).

10. Soud neuvěřil verzi žalované 3) v tom směru, že by předmětné nemovitosti užívala jen sporadicky, a to přesto, že ji podpořil svou výpovědí svědek [jméno] [příjmení]. Jednak nelze přehlédnout, že svědek je osobou blízkou žalované 3), která má na výsledku toto řízení jednoznačný zájem. Zejména však verze žalované 3) byla vyvrácena návrhem samotné žalované 3) z [datum], který žalovaná 3) adresovala soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], který prováděl exekuci vyklizením žalovaných 1) a 2) z předmětných nemovitostí i exekuci na uspokojení peněžité pohledávky žalobce vůči žalovaným 1) a 2). Tímto návrhem se žalovaná 3) domáhala vyškrtnutí některých movitých věcí ze soupisu, který provedl soudní exekutor (obývací stěna, vysavač Rowenta, komoda), kdy žalovaná 3) tvrdila, že tyto věci jsou v jejím výlučném majetku. Žalovaná 3) soudnímu exekutorovi sdělovala, že v předmětných nemovitostech, kde byl proveden soupis movitých věcí, bydlí společně s povinnou [celé jméno žalované] (žalovanou 2)). Toto tvrzení žalované 3) je tedy ve zjevném rozporu s tím, co žalovaná 3) tvrdila na svoji obranu v tomto řízení a je rovněž v rozporu s tím, co svědek [jméno] [příjmení] vypovídal. Nicméně u svědka [jméno] [příjmení] soud nedospěl k závěru, že by jeho výpověď byla vyloženě lživá, neboť svědek připustil, že žalovaná 3) v období těhotenství předmětné nemovitosti užívala více než jen občasně.

11. Skutkový závěr, že žalovaná 3) v rozhodném období předmětné nemovitosti užívala více než občasně, pak potvrzuje i společný návrh žalovaných 1) a 2) na odklad exekuce z [datum], ve kterém žalovaní 1) a 2) uváděli důvody pro odklad exekuce, které spočívaly mimo jiné i v tvrzení, že jejich dcera v předmětných nemovitostech bydlí od narození a zůstala v nich bydlet i po narození své dcery [jméno] ([datum narození]).

12. Ze shodného tvrzení účastníků soud mohl vzít prokázanou skutečnost, že na základě prováděné exekuce nařízené vůči žalovaným 1) a 2), tito dobrovolně vyklidili předmětné nemovitosti dne [datum].

13. Na základě shodného tvrzení účastníků a rovněž usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] soud vzal za prokázané, že dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného 1) a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurs.

14. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], vyplývá, že byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobce, kterou se domáhal proti [právnická osoba] (insolvenčního správce žalovaného 1)) určení, že jeho pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 440.467,50 Kč za dlužníkem [celé jméno žalovaného] (žalovaným 1)) spočívající v užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum], je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že zamítnutí žaloby bylo postaveno na právním závěru, že nárok žalobce nemůže být posouzen jako pohledávka za majetkovou podstatou, neboť jde o nový dluh dlužníka, vzniklý po zjištění úpadku dlužníka, který se však v insolvenčním řízení neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku.

15. Z předžalobních výzev datovaných [datum] soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval samostatně každého z žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení za rozhodné období v částce 363.052 Kč s tím, že u každého žalovaného požadoval, aby mu tato částka byla zaplacena do 7 dnů od doručení této výzvy. Z dodejek k těmto výzvám (dopisům) soud vzal za prokázané, že všechny tři výzvy byly podány na poštu podle bydliště žalovaných dne [datum] a byly doručeny dne [datum]. Žalovaní v řízení nezpochybňovali, že jim tyto výzvy byly před podáním žaloby doručeny.

16. Na základě shora uvedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, které žalovaní 1), 2), 3) užívali v období od [datum] do [datum] bez souhlasu žalobce a bez právního důvodu. Za užívání těchto nemovitostí ve výše uvedeném období žalovaní nezaplatili žalobci doposud nic. Obvyklá výše měsíčního nájemného předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] činí částku 10.678 Kč. Žalovaní požadované bezdůvodné obohacení v částce 363.052 Kč nezaplatili ani poté, co jim byla dne [datum] doručena předžalobní výzva.

17. Tím, že žalovaní užívali předmětné nemovitosti žalobce v období od [datum] do [datum] bez jeho souhlasu a bez právního důvodu, vzniklo na jejich straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník, dále jen„ o. z.“). Podle § 2991 odst. 1 o. z. jsou žalovaní povinni žalobci toto bezdůvodné obohacení vydat. Z obecného pohledu tedy nárok vůči všem třem žalovaným byl uplatněn po právu. 18. [příjmení] žalovaného 1), že není povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení z důvodu, že doposud neskončil konkurs, který byl prohlášen na jeho majetek, nebyla soudem shledána důvodnou. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že zdejší soud v předchozím řízení zaujal jiný právní názor. Ve věci je totiž podstatné, že se nejedná o pohledávku, která by vznikla před zjištěním úpadku žalovaného 1), ale že se v tomto případě jedná o novou pohledávku, která vznikla až v průběhu probíhajícího konkursu. Z tohoto důvodu tedy pohledávka nemůže být uplatněna vůči insolvenčnímu správci žalovaného 1), jak vyplývá z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], ale nezbývá než uplatnit tento nárok novou žalobou. Soud se ztotožnil s argumentací žalobce v tom směru, že pokud by žalovaný 1) za předmětnou pohledávku neodpovídal z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, došlo by k absurdní situaci, kdy by se žalovaný 1) mohl bezdůvodně obohacovat na úkor žalobce v podstatě po neomezenou dobu, aniž by žalobce měl zákonný prostředek, jak se domoci uspokojení své pohledávky.

19. Soud rovněž posoudil jako nedůvodnou obranu žalované 2), která namítala, že předmětné nemovitosti užívala společně se svým manželem - žalovaným 1) a že se po ní nelze domáhat vydání bezdůvodného obohacení z důvodu zániku SJM (prohlášením konkursu na majetek žalovaného 1)). Je třeba zdůraznit, že závazek vydat bezdůvodné obohacení žalované 2) vzniká samostatně, bez ohledu na to, zda zaniklo či nezaniklo společné jmění s žalovaným 1).

20. Konečně obrana žalované 3) nebyla také shledána důvodnou, neboť soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná 3) předmětné nemovitosti v rozhodnou dobu užívala. Ve věci není právně významné, zda nemovitosti užívala po celou dobu anebo jen občasně. V tomto směru bylo právně významné i to, že žalovaná po celou dobu měla v předmětné nemovitosti k dispozici svůj pokoj, kde měla své věci a kde i podle svého tvrzení bydlela.

21. Soudní praxe se již v minulosti sjednotila (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]) na závěru, že bezdůvodné obohacení více osob spočívající v užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání konkrétní části, zakládá jejich solidární odpovědnost poskytnout za užívání peněžitou náhradu a věřitele opravňuje požadovat splnění povinnosti na kterékoliv z těchto osob. To tedy znamená, že žalobce si mohl vybrat, zda bezdůvodné obohacení bude požadovat jen po některých z žalovaných anebo po všech žalovaných. Za situace, kdy žalobce plnění požadoval po všech třech žalovaných, jsou žalovaní povinni žalobci plnit společně a nerozdílně.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a žalovaným 1), 2), 3) uložil, aby zaplatili žalobci společně nerozdílně částku 363.052 Kč (34 měsíců x 10.678 Kč).

23. Ohledně požadovaného příslušenství žaloba byla shledána důvodnou jen částečně. V daném případě splatnost pohledávky není určena zákonem ani dohodou účastníků. Proto se uplatní ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě z doručenek k předžalobním výzvám z [datum] i ze shodného tvrzení účastníků bylo prokázané, že výzvy byly doručeny žalovaným dne [datum]. Jelikož v těchto výzvách žalobce požadoval plnění do 7 dnů od doručení výzvy, nastala splatnost pohledávky [datum]. Jelikož žalovaní v této době dlužnou částku nezaplatili, dostali se podle § 1968 o. z. do prodlení dnem [datum]. Žalobci tak vůči žalovaným vznikl podle § 1970 nárok na úrok z prodlení.

24. K [datum] výše zákonného úroku z prodlení byla upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, a to úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Proto soud žalobci přiznal z přisouzené částky 8,5% úrok z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Pokud se pak žalobce domáhal po žalovaných i zaplacení 8,75% úroku z prodlení ročně z přisouzené částky od [datum] do [datum], tak v této části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, stejně tak v té části kde se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení 0,25% úroku z prodlení ročně z přisouzené částky od [datum] do zaplacení.

25. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla žalovaným uložena povinnost uhradit žalobci požadovanou částku s příslušenstvím, potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav na základě provedeného dokazování. V případě užívání cizí věci není obohacený schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla formou nájmu. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně výše bezdůvodného obohacení žalovaných a vypořádáním námitek žalovaných vznesených proti nároku žalobce.

26. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2021, č.j. 28 Cdo 493/2021-300, byl rozsudek soud prvního stupně i soudu odvolacího zrušen v napadených výrocích ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že v režimu právní úpravy účinné od 1.1.2014 je třeba postupovat dle ustanovení § 2994 o. z., dle jehož znění dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Není-li tedy osoba, jíž byla nemovitost nebo její část přenechána neoprávněně k užívání, v dobré víře, že ten, kdo jí dal nemovitost k užívání, k tomu skutečně byl oprávněn, může vlastník požadovat vydání bezdůvodného obohacení i po faktickém uživateli. Tento závěr platí i v případě, že třetí osobě je věc přenechána v rámci společenské úsluhy. S ohledem na uvedené je tudíž dle závěrů dovolacího soudu třeba zabývat se námitkou žalované 3) ohledně odvození jejího užívacího práva od žalovaných 1) a 2) a posoudit v tomto směru dobrou víru žalované 3).

27. Podáním ze dne [datum] žalobce v návaznosti na shora uvedené rozhodnutí dovolacího soudu zopakoval, že žalobce se stal vlastníkem předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum], resp. ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], tedy období, kdy žalovaná 3) byla zletilá a lze si jen stěží představit, že nevěděla o prohlášení konkursu na majetek jejího otce již v roce 2008 a dále o skutečnosti, že předmětnou nemovitost, ve které žalovaná 3) bydlí, vlastní třetí osoba. [jméno] žalovaná 3) dopisem ze dne [datum] nabídla žalobci odkup nemovitosti a pohledávek, které má žalobce vůči žalovaným 1) a 2). Dále žalovaná 3) podala návrh na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu provedeného v exekučním řízení s odůvodněním, že v předmětných nemovitostech bydlí spolu s žalovanými 1) a 2). Žalovaná 3) si byla dobře vědoma dlouhodobých finančních problémů žalovaných 1) a 2) a aktivně vystupovala v exekučním a insolvenčním řízení.

28. Při jednání dne [datum] soud v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu vyzval žalovanou 3) k doplnění skutkových tvrzení, na základě čeho konkrétně žalovaná 3) předmětnou nemovitost užívala v období od [datum] do [datum] a z čeho konkrétně dovozovala, že jsou případně oprávněni umožnit jí užívání nemovitosti žalovaní 1) a 2). Žalovaná 3) zopakovala, že nemovitost soustavně neužívala a docházela pouze na návštěvy ke svým rodičům. Žalovaná 3) byla svými rodiči ubezpečována, že právní kroky činěné vůči žalovanému 1) nejsou oprávněné. V posuzované době žila žalovaná 3) u svého partnera. Nabídku odkoupení nemovitostí učinila ze snahy pomoci svým rodičům. Návrh na vyškrtnutí movitých věcí v rámci soupisu v exekučním řízení učinila proto, že v předmětné nemovitosti měla pouze zbytky svých věcí, které si neodstěhovala. Žalovaná v nemovitosti pouze přespávala, užívala pouze jednu místnost a realizovala pouze styk s rodiči ve formě návštěv.

29. Žalobce v reakci na doplněná tvrzení žalované 3) uvedl, že tvrzení žalované 3) o způsobu užívání předmětné nemovitosti žalovanou 3) nejsou pravdivá. Pokud žalovaná 3) podala návrh na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu, doložila k jednotlivým věcem doklady o nabytí, a to z počátku roku 2018. Těžko by tedy žalovaná 3) kupovala do nemovitosti vybavení, pokud by ji neužívala. Žalovaná 3) byla ohledně užívání nemovitých věcí vyslechnuta v obdobném sporu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Již tehdy tedy věděla, že její rodiče vlastníky nemovitosti nejsou a že za užívání nemovitosti žalobci neplatí. Žalovaní 1) a 2) ve vztahu k vyklizení nemovitosti navrhovali odklad z důvodu, že žalovaná 3) v nemovitosti bydlí a zůstala tam i po narození nezletilé dcery. V návrhu na odkoupení nemovitosti navíc žalovaná 3) cituje předchozí soudní rozhodnutí, zná tedy jejich obsah. Žalovaná 3) proto nemohla být v dobré víře ohledně užívání nemovitosti.

30. Z doplněného dokazování byla učiněna následující skutková zjištění.

31. Z protokolu o jednání dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že žalovaná 3) byla v uvedeném řízení vyslechnuta jako svědek. V rámci své svědecké výpovědi uvedla, že ví, co je předmětem sporu. Žalovaná 3) uvedla, že užívá první poschodí domu, kde je kuchyně, koupelna, ložnice, obývací pokoj a pokoj žalované 3). Dále popsala zbývající části domu, jejich užívání a obecně provoz domu.

32. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10.3.2015, č.j. 25 C 20/2012-282, [anonymizována čtyři slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] k žalované 2) bylo vyhověno žalobě ohledně částky 200.500 Kč s příslušenstvím a částky 245.600 Kč s příslušenstvím. Dle odůvodnění rozsudku dospěl soud k závěru, že žalovaní užívají spolu s rodinnými příslušníky předmětnou nemovitost.

33. Z protokolu o soupisu ze dne 26.4.2018, č.j. [číslo jednací], vyplývá, že byl proveden soupis movitých věcí v předmětné nemovitosti. Dle zjištění soudního exekutora v předmětné nemovitosti žili žalovaný 1), žalovaná 2) i žalovaná 3). Žalovaná 3) byla sepisu protokolu přítomna, protokol podepsala a vůči jeho obsahu nevznesla žádné připomínky. Usnesením ze dne 8.8.2019, č.j. [číslo jednací] soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] rozhodl o vyškrtnutí movitých věcí, konkrétně obývací stěny, vysavače a komody, ze soupisu movitých věcí, jelikož z žalovanou 3) předložených dokladů vyplývá, že vlastníkem uvedených věcí je žalovaná 3).

34. Jako nadbytečný soud zamítl návrh žalované 3) na provedení důkazu emailovou komunikací žalovaného 1) a insolvenčního správce, když již z učiněného důkazního návrhu vyplývá, že tato komunikace netýká užívání předmětné nemovitosti ani nemá vztah k posouzení případné dobré víry žalované 3).

35. Po doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že skutková zjištění se oproti stavu, ze kterého vycházel soud prvního stupně i soud odvolací v předchozích (shora označených) rozhodnutích nezměnil. Nadále tedy provedené dokazování vede k závěru, že žalovaná 3) předmětnou nemovitost v posuzované době užívala, v tomto směru lze odkázat na shora uvedené odůvodnění ve vztahu k námitkám žalované 3). Pokud soud dále posuzoval, zda užívací právo žalované 3) k předmětné nemovitosti bylo odvozeno od žalovaných 1) a 2) a zda žalovaná 3) byla v dobré víře, že jsou žalovaní 1) a 2) k přenechání nemovitosti do užívání oprávněni, dospěl k závěru, že žalovaná 3) v uvedeném směru v dobré víře nebyla. Z provedených důkazů plyne závěr, že žalovaná byla již před předmětným obdobím, za které je žalovaná částka požadována, seznámena se skutečností, že předmětná nemovitost je ve vlastnictví třetí osoby, konkrétně žalobce. Žalovaná 3) vystupovala jako svědek v předchozím soudním řízení a se situací byla zjevně podrobně seznámena. Žalovaná 3) navíc sama činila další kroky, vedené tvrzenou snahou pomoci rodičům při řešení situace ohledně nemovitosti (nabídka k odkoupení nemovitosti a pohledávek) a rovněž byla účastna při soupisu movitých věcí v rámci exekuce vůči žalovaným 1) a 2). K závěru o dobré víře žalované 3) pak nepostačuje její tvrzení o údajném ujišťování ze strany žalovaného 1), že kroky činěné vůči němu mají být neoprávněné, jelikož žalovaná 3) byla s aktuální situací ohledně předmětné nemovitosti obeznámena. Nelze rovněž v tomto směru pominout, že žalovaná 3) sama v rámci závěrečného návrhu při jednání soudu dne [datum] uvedla, že nikdy netvrdila, že by o předchozích probíhajících soudních řízeních nevěděla. Svoji procesní obranu nadále stavěla na tvrzení, že předmětnou nemovitost v posuzovaném období neužívala, což však bylo provedenými důkazy vyvráceno.

36. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná v posuzovaném období předmětnou nemovitost spolu s žalovanými 1) a 2) užívala. Pokud žalovaní 1) a 2) přenechali nemovitost žalované 3) do užívání, nebyla přitom žalovaná 3) v dobré víře, že jsou žalovaní 1) a 2) k přenechání nemovitosti do užívání oprávněni. Žalobce jakožto vlastník nemovitosti má proto i vůči žalované 3) právo na náhradu. Povinnost žalované 3) je solidární s povinností žalovaných 1) a 2). S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 363.052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 363.052 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Ohledně výpočtu uvedené částky lze odkázat na body 16. a 22. odůvodnění tohoto rozsudku. Výzva k úhradě byla žalované 3) doručena dle obsahu doručenek i shodného tvrzení účastníků dne [datum], lhůta k plnění byla stanovena v délce 7 dnů, tj. do [datum]. Ode dne [datum] je žalovaná v prodlení a žalobci náleží právo na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši 8,5 % ročně dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. Jelikož je povinnost žalované 3) solidární s povinností žalovaných 1) a 2), uložil soud tuto povinnost žalované 3) jako společnou a nerozdílnou k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem I. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.7.2019, č.j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. [číslo jednací].

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, kdy ve věci byl žalobce v převážném rozsahu úspěšný, jeho neúspěch je tvořen pouze částí předmětu řízení spočívajícího v menší části úroku z prodlení. Žalobce má vůči žalované 3) právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů řízení se skládá z částky 91.333,80 Kč, která představuje soudní poplatek 18.153 Kč a odměnu za šest úkonů právní služby dle § 6 ve spojení s § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za každý úkon částka 9.780 Kč, a to za úkony přípravy a převzetí věci, předžalobní výzvy, sepisu žaloby a účasti při jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Ke každému úkonu náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Dále se jedná o náklady odvolacího řízení ve výši 24.393,60 Kč, a to za dva úkony právní služby po 9.780 Kč za úkony vyjádření k odvolání a účast zástupce při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Ke každému úkonu náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Zástupce žalobce dále učinil v řízení úkony právní služby po 9.780 Kč spočívající ve vyjádření k dovolání ze dne [datum], písemném podání ve věci samé ze dne [datum], účasti na soudním jednání dne [datum] a účasti při vyhlášení rozhodnutí při jednání dne [datum] (odměna v rozsahu 1/2). Ke každému úkonu náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Za tyto úkony proto náleží částka 42.870,30 Kč Celkem tvoří náhrada nákladů řízení žalobce částku 158.597,70 Kč. Jelikož je povinnost žalované 3) ve vztahu k již přiznané náhradě nákladů řízení vůči žalovaným 1) a 2) solidární, uložil soud povinnost k náhradě nákladů řízení co do částky 91.333,80 Kč jako společnou a nerozdílnou k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260, a co do částky 24.393,60 Kč jako společnou a nerozdílnou k povinnosti uložené žalovanému 1) a žalované 2) výrokem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. 13 Co 61/2020-260.

38. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud ve vztahu mezi žalovanou 3) a Českou republikou – Okresním soudem Brno-venkov tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, když žalované 3) bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

39. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení