14 C 107/2024 - 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 174 718 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen jako „posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětem sporu bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobce popsal průběh posuzovaného řízení, které bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, neboť účastnící posuzovaného řízení uzavřeli mimosoudní dohodu. Žalobce uzavřel, že předmětem řízení nebyla banální věc, avšak její složitost neodpovídá délce posuzovaného řízení, která činí 10 let a 10 měsíců. S ohledem na nepřiměřenou délku posuzovaného řízení žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši, celkem tedy za 10 let a 10 měsíců řízení [částka]. Žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne [datum]. Žalovaná po předběžném projednání nároku přiznala žalobci částku [částka], pročež se podanou žalobou domáhá zbývající části nároku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], uplatnil dne [datum]. Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 10 let a 9 měsíců. Žalovaná neshledala v činnosti soudu výrazné prodlevy, avšak průběh hodnotila jako nekoncentrovaný. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházel z částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky z částky poloviční a dospěla tak k základní částce [částka]. Následně přistoupila ke snížení základní částky o 25 % s ohledem na složitost řízení, jehož předmětem bylo vypořádaní společného jmění manželů. Dále žalovaná přistoupila ke snížení o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, neboť řízení bylo opakovaně prodlužováno odročováním jednání pro mimosoudní jednání účastníků. Žalovaná považuje poskytnuté zadostiučinění za přiměřené a dostačující, pročež navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Žalobce se vyjádřil ke stanovisku žalované v tom směru, že je mezi účastníky nesporné, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce nesouhlasí s částkou [částka] za rok trvání řízení, ze které žalovaná vycházela při výpočtu zadostiučinění. Žalobce je přesvědčen, že je namístě přistoupit k částce [částka] za rok trvání řízení. Žalobce rovněž nesouhlasil s ponížením základní částky zadostiučinění o 25 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu zavinění žalobce. Má za to, že žalovaná důvody pro ponížení základní částky dostatečně neodůvodnila. [právnická osoba] dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve [adresa] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z tohoto spisu se podává, že dne [datum] byla u Okresního soudu ve [adresa] podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, žalovaným byl zdejší žalobce (v tomto odstavci označován jako „žalovaný“). Součástí společného jmění manželů byly rovněž nemovité věci a závazky z úvěrových smluv. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku, který byl uhrazen dne [datum]. Dne [datum] soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě, výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne [datum], následující den bylo vyjádření zasláno soudem žalobkyni. Dne [datum] se žalobkyně dotazovala, kdy bude ve věci nařízeno jednání, dne [datum] jí soudkyně sdělila, že z důvodu velkého množství věci nelze termín jednání předjímat. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], zároveň soud žádal o součinnost bankovní instituce. Při jednání dne [datum] byly proveden listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec, kterému bylo uloženo vyhotovit posudek ve lhůtě 40 dnů. Soud urgoval u znalce zaslání posudku dne [datum] a dne [datum], znalec zaslal znalecký posudek soudu dne [datum], posudek byl účastníkům doručován dne [datum]. Dne [datum] bylo znalci přiznáno znalečné. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], jednání bylo k žádosti zástupce žalobkyně odročeno na den [datum] a následně na den [datum] a poté na den [datum] k žádosti zástupců účastníků. Dne [datum] požádala žalobkyně o přerušení řízení z důvodu, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na řízení. Za účelem rozhodnutí o návrhu soud připojil přílohový spis KS v Brně. Při jednání dne [datum] byl proveden k důkazu znalecký posudek a jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za rozšíření rozsahu vypořádání SJM, dne [datum] žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a k výzvě soudu dne [datum] doložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, soud k žádosti o osvobození žádal o součinnost další instituce, žádost byla zamítnuta dne [datum]. Při jednání [datum] soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny nemovitostí a obchodních podílů účastníků ve dvou společnostech. Dne [datum] žalobkyně vznesla námitku podjatosti proti věc vyřizující soudkyni, dne [datum] se k námitce vyjádřil žalovaný, věc byla dne [datum] předložena KS v Brně k rozhodnutí o námitce podjatosti, který usnesením ze dne [datum] rozhodl tak, že soudkyně není vyloučena z projednání věci. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne [datum]. Dne [datum] byli ve věci ustanoveni znalci k vyhotovení znaleckých posudků ve lhůtě 90 dnů. Dne [datum] znalec požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení posudku. Posudky byly soudu doručeny dne [datum] a dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo znalci uloženo vyhotovit dodatek ke znaleckému posudku do 30 dnů od právní moci usnesení, dodatek byl zaslán soudu dne [datum]. Dále bylo rozhodováno o znalečném za vyhotovené posudky. Usnesení o přiznání znalečného napadla žalobkyně dne [datum] odvoláním, dne [datum] se k odvolání vyjádřil znalec, spis byl dne [datum] zaslán odvolacímu soudu, který dne [datum] změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a spis byl vrácen soudu prvního stupně dne [datum]. Následně soud zajišťoval zapůjčení přílohových spisů. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], k žádosti zástupce žalovaného bylo jednání odročeno na den [datum], kdy jednání proběhlo, k důkazu byly provedeny znalecké posudky a k návrhu účastníků bylo jednání odročeno za účelem doplnění znaleckého posudku dle návrhu žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] bylo uloženo znalci, aby ve lhůtě 45 dnů doplnil znalecký posudek o likvidační hodnotu posuzované společnosti., dodatek posudku byl soudu zaslán dne [datum] a účastníci byli vyzváni k vyjádření k posudku. Dne [datum] žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], při jednání byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání účastníků. V mezidobí soud rozhodoval o znalečném a připojoval listinné důkazy. Dne [datum] žalovaný sdělil, že dohoda není možná. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], jednání bylo po provedení dokazování odročeno na neurčito za účelem vyhotovení nových znaleckých posudků s ohledem na změnu oceňovacího předpisu. V mezidobí soud žádal o součinnost, do spisu byly zakládány listinné důkazy. Dne [datum] ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], k žádosti zástupce žalobce bylo jednání odročeno na den [datum], při jednání byla vyslechnuta žalobkyně a účastníci požádali o odročení jednání za účelem mimosoudního jednání. Dne [datum] žalovaný sdělil, že účastníci se nedohodli, dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], k žádosti zástupce žalobkyně bylo jednání odročeno na den [datum], při jednání byl vyslechnut žalovaný a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování. V mezidobí účastníci zakládali listinné důkazy, soud činil žádosti o součinnost. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení dodatku ke znaleckému posudku. Usnesením ze dne [datum] soud uložil znalci vyhotovit dodatek, lhůta k vyhotovení byla k žádosti znalce prodloužena a znalec předložil dodatek soudu dne [datum]. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum]. V mezidobí byly do spisu založeny listinné důkazy. Jednání dne [datum] bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudních jednání účastníků. Účastníci se v mezidobí dohodli na společném prodeji nemovitostí patřících do SJM. Dne [datum] podal žalovaný návrh na vydání předběžného opatření, kterým byl usnesením ze dne [datum] zamítnut. Žalovaný podal proti rozhodnutí odvolání dne [datum] a věc byla dne [datum] předložena odvolacímu soudu, který napadené rozhodnutí dne [datum] potvrdil a dne [datum] vrátil spis zpět soudu prvního stupně. Soud následně rozhodoval o vrácení složené jistoty žalovanému. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], při jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem mimosoudní dohody na den [datum]. Při jednání účastníci sdělili, že k dohodě nedošlo a byl vyhlášen rozsudek. Oba účastníci napadli rozsudek odvoláním dne [právnická osoba]. 12. 2021 a věc byla dne [datum] předložena odvolacímu soudu. Dne [datum] činil odvolací soud dotaz na stav souvisejícího řízení. Dne [datum] bylo nařízení jednání před odvolacím soudem na den [datum], které bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudního jednání účastníků. V mezidobí se soud dotazoval na sta mimosoudních jednání účastníků. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala svou žalobu zpět, žalovaný se zpětvzetím souhlasil a usnesením ze dne [datum] byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a řízení bylo zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] se podává, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a přiznala žalobci odškodnění ve výši [částka].

7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu shodný s průběhem posuzovaného řízení. Předmět posuzovaného řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, součástí kterého byly nemovité věci a podíly účastníků ve společnostech. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného, žaloba mu byla doručena dne [datum]. V řízení bylo vyhotovováno mnoho znaleckých posudků včetně několika dodatků, znalec byl rovněž vyslechnut při jednání soudu. Ve věci proběhlo více než deset jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy a rovněž byli vyslechnuti účastníci řízení. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 9 měsíců.

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne [datum], Krča proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne [datum]).

13. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

14. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], tedy od doručení žaloby žalovanému, do dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení.

15. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud prvního stupně zejména v počáteční fázi řízení postupoval nekoncentrovaně a s neodůvodněnými obdobími nečinnosti například v období od [datum] do [datum], či od [datum] do [datum]. V řízení dále došlo k průtahu u dovolacího soudu v období od předložení věci s odvoláním proti rozsudku do nařízení jednání ve věci. Naopak v případě žádosti o odročení jednání soud nařizoval nové jednání v krátkých lhůtách a žádal o součinnost tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout.

16. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že délka řízení byla částečně zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. V průběhu řízení byla vznesena námitka podjatosti soudkyně, žalobce žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, dále soud rozhodoval o návrhu na přerušení řízení a opakovaně odročoval jednání k žádosti účastníků. Jednání bylo rovněž opakovaně odročováno na neurčito k žádosti účastníků za účelem mimosoudních jednání, která však nevedla k dohodě a účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu až v řízení před odvolacím soudem. Soud proto uzavírá, že jednání účastníků mělo vliv na celkovou délku řízení.

17. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci určitou skutkovou složitost. V řízení bylo prováděno široké dokazování nejen listinnými důkazy, ale také byly vypracovány tři znalecké posudky a několik dodatků, byl proveden výslech znalce, jakož i účastníků řízení. Soud opakovaně ustanovoval znalce k vyhotovení znaleckých posudků a následně rovněž k vyhotovení dodatků k posudkům. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Dokazování bylo soudem prvního stupně provedeno pečlivě a koncentrovaně. Složitost řízení je ovlivněna i počtem instancí, které byly do řízení zapojeny, a které se zabývaly právním posouzením věci, přičemž v posuzovaném případě byla věc řešena na dvou stupních soudní soustavy. Odvolací soud rovněž rozhodoval o dovolání proti rozhodnutí o přiznání znalečného a námitce podjatosti vznesené proti věc vyřizující soudkyni.

18. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne [datum], č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne [datum], č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne [datum], č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno FO] proti Portugalsku ze dne [datum], č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam posuzovaného řízení pro žalobce tak soud hodnotí jako standardní.

19. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na [částka], za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud zvolil základní částku za rok řízení při spodní hranici, neboť délka řízení vůči žalobci sice již překročila 10 let, avšak nebyla extrémně dlouhá a v řízení nedošlo ani k jiným excesům, které by zvýšení základní částky odůvodňovaly, přičemž za extrémně dlouhé řízení lze obecně považovat řízení dosahující délky 20 let. Celkem tedy základní částka za 10 let a 9 měsíců řízení činí [částka]. Soud pak uvedenou částku ponížil o 10 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 17) a dále přistoupil ke snížení základní částky o 5 % z důvodu jednání žalobce (viz odst. 16). Soud tak základní částku snížil o 15 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši [částka]. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované ve výši [částka] pak soud přiznal žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum], tedy ode dne podání žaloby, do zaplacení (výrok I). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Ve zbývající části, tedy co do částky [částka] s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady za právní zastoupení ve výši [částka]. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á [částka], spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a vyjádření ze dne [datum]. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.