28 Co 459/2024 - 77

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy k odvoláním žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. září 2024, č. j. 14C 107/2024-45, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. [spisová značka], uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 30 225 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 225 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 144 493 Kč s příslušenstvím žalobní návrh zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále též „OdpŠk“, domáhal přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudů spočívajícího v nepřiměřené délce řízení zahájeného u Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, v němž byl stranou žalovanou. Posuzované řízení trvalo pro žalobce od 9. 1. 2013 (doručení žaloby) do 17. 10. 2023, tedy nepřiměřeně dlouho; žalovaná po předběžném projednání nároku žalobci poskytla plnění ve výši 102 375 Kč, leč takové plnění považuje žalobce za nedostatečné, proto navrhl, aby mu soud přisoudil ještě 174 718 Kč spolu s úrokem od 9. 7. 2024. Požadované peněžité plnění (celkem 277 093 Kč) odvodil od základní částky v rozmezí 21 134 Kč až 28 179 Kč za rok řízení, a to s ohledem na vývoj inflace a ekonomických poměrů v České republice.

3. Žalovaná připustila, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a na svoji obranu uvedla, že žalobci zaplatila 102 375 Kč a takové plnění má za spravedlivé zadostiučinění jeho presumované nemajetkové újmy. Poukázala na okolnosti projednávaného případu a navrhla, aby žalobní návrh byl v rozsahu převyšujícím zmíněné plnění zamítnut.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje a na tomto místě je jen stručně shrnuje.

6. Posuzované řízení bylo zahájeno u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, žalobce byl v řízení stranou žalovanou a žaloba mu byla doručena dne 9. 1. 2013. Předmět vypořádání byly nemovité věci, hypoteční úvěr a další úvěr, vnos jednoho z bývalých manželů do nemovitostí, dále podíly manželů v obchodních společnostech, v řízení bylo vypracováno několik znaleckých posudků k ocenění nemovitostí a k ocenění obchodních podílů, dále doplňky již vypracovaných znaleckých posudků, dokazování bylo rozsáhlejší a i po procesní stránce bylo rozhodováno o osvobození nynějšího žalobce od soudního poplatku, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o námitce podjatosti proti soudkyně. Ve věci proběhlo více než deset jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy a byli vyslechnuti účastníci řízení. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 17. 10. 2023 a ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 9 měsíců.

7. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle zmíněného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a je namístě poskytnout mu zadostiučinění ve formě peněžitého plnění, neboť jiná forma plnění by nebyla dostačující. S odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, základní částku odvodil od částky 16 000 Kč za první dva roky a každý další rok trvání posuzovaného řízení, vyčíslil ji na 156 000 Kč za řízení celkem trvající 10 let a 9 měsíců.

8. Dále se zabýval otázkou, zda a jak základní částku ovlivní kritéria vyjmenovaná v § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku snížil o 10 % z důvodu složitosti řízení věci a o 5 % z důvodu jednání poškozeného v průběhu řízení.

9. Jak již shora uvedeno, v řízení bylo provedeno široké dokazování listinnými důkazy, znaleckými posudky včetně doplnění posudků formou dodatků, byl proveden výslech znalců a účastníků řízení, dokazování bylo provedeno pečlivě a koncentrovaně. Složitost řízení ovlivnil i počtem instancí, které byly do řízení zapojeny, a které se zabývaly právním posouzením věci, přičemž v posuzovaném případě byla věc řešena na dvou stupních soudní soustavy.

10. Účastníci posuzovaného řízení, tedy i žalobce (tehdejší žalovaný), přispěli k délce řízení. Žalobce opakovaně navrhl či se připojil k žádosti o odročení jednání za účelem mimosoudního jednání účastníků, soud návrhům vyhověl a opakovaně jednání odročil na neurčito, leč mimosoudních jednání opakovaně nevedla k dohodě a účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu až v odvolacím řízení.

11. Důvod pro další moderaci základní částky soud prvního stupně neshledal.

12. V posuzovaném řízení sice došlo dvakrát k jistým průtahům či nekoncentrovanému postupu (v období od 14. 2. 2013 do 14. 3. 2014 a od 17. 1. 2018[Anonymizováno]do 13. 6. 2018), leč tato okolnost se projevila v závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení a soud prvního stupně neshledal důvod pro moderaci základní částky pro postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení. Vzal v úvahu, že v případě žádosti o odročení jednání soud nařizoval nové jednání v krátkých lhůtách a žádal účastníky o součinnost tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout.

13. Význam řízení pro žalobce posoudil soud prvního stupně jako standardní. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu opatrovnických řízení, pracovně právních řízení, řízení ve věci osobního stavu, ve věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života.

14. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci náleží odškodnění ve výši 132 600 Kč (základní částky snížená o 15 %), a protože žalovaná žalobci zaplatila částku 102 375 Kč, přisoudil žalobci ještě 30 225 Kč a úroky z prodlení od 9. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl. Žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud znovu odkazuje na podrobné odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

15. Žalobce včasným a přípustným odvoláním napadl zamítavý výrok o věci samé (výrok II.) a související výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně zhodnotil význam posuzovaného řízení jako nižší. Zdůraznil, že v důsledku enormních průtahů a celkově nepřiměřené délky řízení se dostal do velmi tíživé životní i finanční situace. Jeho finanční situace v průběhu řízení byla natolik neutěšená, že mj. v závěru akceptoval a nerozporoval znalecké posudky, které však nebyly v okamžiku rozhodování soudu aktuální a ač si byl vědom, že aktualizované znalecké posudky by dospěly k vyšším hodnotám a tedy vyššímu vypořádacímu podílu pro žalobce, tento pod tíživou situací a s vidinou dalšího prodlužování řízení byl skutečně okolnostmi a zejména finančními možnostmi nucen akceptovat pro sebe nevýhodné skutečnosti a učinit je v řízení nespornými. Vleklý soudní spor byl pro něj spojen též se značnými náklady na právní zastoupení. Žalobce si tak v průběhu řízení byl nucen postupně napůjčovat částku dosahující 900 000 Kč, aby byl schopen pokrýt náklady na svého právního zástupce. S každým dalším rokem soudního řízení žalobce hůře a hůře zvládal hradit své závazky a další povinné platby. Postupem času tak musel iniciovat řízení o snížení výživného na své děti, neměl také prostředky na splácení hypotéky na rodinný dům. Žalobce dále nesouhlasil s krácením nároku z důvodů na jeho straně, neboť pokud je mu fakticky vytýkáno, že se v průběhu více než deseti letého řízení pokoušel s protistranou dohodnout, pak soud prvního stupně zcela přehlédl důvody, pro které žalobce tyto snahy o smír inicioval. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl ve výroku II. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatil žalobci částku 144 493 Kč spolu s úrokem z prodlení od 9. 7. 2024 do zaplacení.

16. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla vyhovující výrok o věci samé (výrok I.) a související výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Nesouhlasila se stanovením základní částky za jeden rok řízení na 16 000 Kč. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 1869/2015 uvedl, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. V projednávané věci nejsou žádné relevantní okolnosti, které by měly vést k navýšení základní částky nad 15 000 Kč za jeden rok řízení. Dále nesouhlasila se snížením základní částky jen o 10 % pro složitosti posuzovaného řízení. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů a pokud se účastníci nejsou schopni shodnout na žádné kompromisní variantě, která je jim předložena soudním znalcem, případně vyřizujícím soudcem, má taková okolnost neblahý vliv na délku soudního řízení. Předmětem vypořádání byly nemovitosti, hypoteční úvěr a další úvěr, vnos jednoho z bývalých manželů do nemovitostí, dále podíly manželů v obchodních společnostech. V řízení bylo vypracováno několik znaleckých posudků, opakovaně k ocenění nemovitostí a k ocenění obchodních podílů, k tomuto posudku byly vypracovány tři doplňky. Soud musel posoudit podíl obou účastníků na získání a udržení společného jmění manželů. Po procesní stránce bylo rozhodováno o osvobození nynějšího žalobce od soudního poplatku, o návrhu na nařízení předběžného opatření a krajský soud rozhodoval o námitce podjatosti proti soudkyni. Složitost řízení byla výrazná a snížení o 10 % není dostatečné. Navrhla, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného výroku I. žalobní návrh zcela zamítl.

17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ustanovení § 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

18. Odvolací řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do vydání rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. [spisová značka], rozsudku Městského soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. [spisová značka], rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7. 3. 2023, č. j. [spisová značka], věci vedené pod spisovou značkou [spisová značka].

19. Odvolací soud v řízení pokračoval po vydání nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. [spisová značka]

20. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

21. Soud prvního stupně provedl dokazování procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. V odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnost vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci. Dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, při zjišťování skutkového stavu věci neopomenul rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, pro svá skutková zjištění měl oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud z popsaných důvodů vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

22. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení v trvání 10 let a 9 měsíců byla nepřiměřená a žalobci v důsledku toho vznikla presumovaná nemajetková újma; proti tomuto závěru účastníci nebrojili a předmětem odvolacího řízení zůstal přezkum postupu a závěru soudu prvního stupně při řešení otázky, jaká výše zadostiučinění ve formě peněžitého plnění je přiměřená a spravedlivá.

23. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 4923/2009). Soud prvního stupně vyšel z roční základní částky 16 000 Kč za první dva roky a za každý další rok trvání řízení a základní částku vyčíslil na 156 000 Kč; odvolací soud má tento dílčí závěr za správný.

24. Při aplikaci § 31a odst. 1 OdpŠk je nutno mít na paměti, že je jím realizováno právo na nápravu porušení práva či svobody přiznané Úmluvou ve smyslu jejího čl. 13, a proto musí soudy poskytnout nápravu v takovém rozsahu, v jakém by byla poskytnuta Evropským soudem pro lidská práva, za přihlédnutí ke kritériím, která Evropský soud pro lidská práva považuje za významná, resp. v rozsahu, který by Evropský soud pro lidská práva hodnotil za dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 3930/2009). Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

25. K možnosti překonání závěrů přijatých Nejvyšším soudem o stanovení základní částky s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30Cdo 3171/2018, kde (mimo jiné) uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30Cdo 1964/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30Cdo 1153/2019).

26. Otázku, zda základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku řízení mají být valorizovány řešil také Ústavní soud, v nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, uvedl, že částky přiznávané za jeden rok řízení jsou přiměřené a odpovídají životní úrovni. Naposledy se k předestřené otázce vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, a neshledal důvod pro zásah do dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dosavadní rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení, z něhož základní částka vychází, není nepřiměřeně nízké, a to ani ve srovnání s částkami přiznávanými vnitrostátními orgány ve státech se srovnatelnou či vyšší životní úrovní. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění zmíněných nálezů (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz).

27. V projednávané věci soud prvního stupně vzal v úvahu, že celkové délka řízení přesáhla 10 let, tudíž je jistě důvodné vyjít nikoliv ze spodní hranice shora uvedeného rozmezí, ale z částky 16 000 Kč za rok.

28. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 2301/2009).

29. Soud prvního stupně při hodnocení kritéria složitosti řízení správně vzal v úvahu, že v tomto kritériu se odráží (mimo jiné) počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána, a že počet stupňů soudní soustavy, jak bylo vyloženo, je jednou z příčin prodloužení řízení a zakládá tedy objektivní složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujících orgánů; věc byla posuzována ve dvou stupních soudních soustavy. Zohlednil i rozsah dokazování. Snížení základní částky o 10 % je důvodné a správné.

30. Žalobce v průběhu posuzovaného řízení do jisté míry přispěl k délce posuzovaného řízení, jak vysvětlil soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku a odvolací soud posoudil jeho hodnocení jako správné a opřené o zjištěné skutečnosti, snížení základní částky o 5 % je důvodné a správné.

31. Soud prvního stupně nenašel důvod, pro snížení či zvýšení základní částky pro postup soudů jako orgánu veřejné moci a odvolací soud s jeho hodnocením rovněž souhlasí. V posuzovaném řízení vydaná rozhodnutí nebyla zrušena pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru vyššího soudu a došlo jen ke dvěma průtahům ve smyslu nečinnosti.

32. Soud prvního stupně zhodnotil význam řízení pro žalobce jako standardní, nikoliv jako nižší.

33. Nejvyšší soud vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného ustáleně tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30Cdo 765/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30Cdo 3172/2012).

34. Žalobce v žalobě uvedl, že zvýšený význam řízení spočíval v tom, že věc se týkala majetkových práv a rozhodnutí mělo evidentní dopad do jeho majetkové sféry a možnosti žalobce vůbec zajistit své základní životní potřeby. V důsledku projednání žaloby mělo dojít k vypořádání zaniklého společného jmění manželů a mělo být postaveno najisto, jaký je rozsah žalobcova jmění, s nímž je oprávněn disponovat. Brzké projednání věci mělo značný vliv na hospodářskou stabilitu žalobce.

35. Nutno dodat, že účastníci souhlasili, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a soud prvního stupně vyšel z obsahu spisu včetně skutkových tvrzení žalobce vyjádřených v žalobě. Tvrzení žalobce o tom, že v důsledku nepřiměřené délky řízení se dostal do velmi tíživé životní i finanční situace, že jeho situace byla natolik neutěšená, že mj. v závěru akceptoval a nerozporoval znalecké posudky, které však nebyly v okamžiku rozhodování soudu aktuální a ač si byl vědom, že aktualizované znalecké posudky by dospěly k vyšším hodnotám a tedy vyššímu vypořádacímu podílu pro žalobce, že byl nucen si postupně napůjčovat na zastoupení advokátem částku dosahující 900 000 Kč, že musel iniciovat řízení o snížení výživného na své děti, že neměl prostředky na splácení hypotéky na rodinný dům, uvedl až v odvolání; k novým skutečnostem odvolací soud nemohl přihlédnout, neboť nebyly v řízení před soudem prvního stupně uplatněny (§ 212a odst. 3 o. s. ř.).

36. Soud prvního stupně správně vyšel z předpokladu, že nepřiměřená délka řízení způsobila žalobci újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a ve vztahu k této újmě vyšel ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobce morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu nevyžadoval. Vzal v úvahu předmět posuzovaného řízení a na podkladě zjištěných okolností projednávané věci správně posoudil význam řízení pro žalobce jako standardní.

37. Žalobce ve svých podáních líčí posuzované řízení jako neužitečné a bezdůvodně dlouhé, zcela přehlíží rozsáhlé dokazování, které soud v řízení provedl a které se nakonec stalo podkladem pro dohodu účastníků o vypořádání. Takový výklad je ryze účelový a nemá oporu ve skutkových zjištěních o průběhu posuzovaného řízení.

38. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 1313/2010).

39. Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30Cdo 3269/2009).

40. Odvolací soud neshledal důvody pro další zvýšení základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce.

41. O příslušenství uplatněného nároku soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

42. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a náhradu správně vyčíslil.

43. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek ve výrocích o věci samé (výroky I. a II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný.

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že účastníci s odvoláním neuspěli, vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.