14 C 110/2022 - 369

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 26. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce (původně společně s druhým žalobcem, obchodní společností [právnická osoba]., IČO: [IČO]) se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dané částky jdoucím od 26. 12. 2021 do zaplacení. Po zrušení předchozího rozsudku zdejšího soudu odvolacím soudem je předmětem řízení již pouze částka 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 26. 12. 2021 do zaplacení.

2. Uvedená částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu tvrzeně způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou správního řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOŠ“).

3. Oním nepřiměřeně dlouhým správním řízením má být stavební řízení o povolení stavby „[adresa], stavba [Anonymizováno] (pravý jízdní pás)“, jehož byl žalobce účastníkem z titulu vlastnictví nemovitých věcí sousedících s danou stavbou.

4. Stavební řízení bylo zahájeno na návrh [právnická osoba] (dále též „[Anonymizováno]“). [Anonymizováno] o této žádosti rozhodlo rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno] (dále též „rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]“), kterým byla stavba povolena v rozsahu stavebních objektů [Anonymizováno] – úprava komunikace v km 76,765 – 79,125, SO 6-106 – úprava pro hlásky, SO 6-176 – příjezdy k DUN, SO 6-190 – svislé a vodorovné značení (definitivní), SO 6-250 – opěrné zdi (pro hlásky), SO 6-310 – přeložky a úpravy kanalizací, SO 6-340 – opravy stávajících DUN a jejich příslušenství, SO 6-491 – systém SOS, kabelové vedení, SO 6-492 – systém SOS, Hlásky, SO 6-493 – systém SOS, Meteostanice, SO 6-496 – systém SOS, kabelové prostupy a kabelovody, SO 6-497 – systém SOS, automatické sčítače dopravy a SO 6-806 – vegetační úpravy[Anonymizováno]

5. Rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] napadl žalobce rozkladem. Tento byl zamítnut rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2013, č. j. [spisová značka] (dále též „rozhodnutí č. j. [spisová značka]“).

6. Rozhodnutí č. j. [spisová značka] bylo k žalobě zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „rozsudek MS“). Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku podaná [Anonymizováno] byla zamítnuta rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. 7. [Anonymizováno] následně rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též „rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]“), zrušil prvoinstanční rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] a věc vrátil [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Toto řízení v době podání žaloby nadále probíhalo. V roce 2019 bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, což vedlo k přerušení řízení o povolení stavby. Krajský úřad [Anonymizováno] vydal dne 3. 2. 2021 mezitímní rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobce k jeho nemovitému majetku. I dané vyvlastňovací řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a bylo zatíženo průtahy.

8. Řízení tedy trvalo nepřiměřeně dlouho. Nadto v něm byly průtahy spočívající v opakovaném vydávání usnesení o přerušení řízení. Žalobce se domáhal vydání opatření proti nečinnosti podle správního řádu, avšak neúspěšně. Proti průtahům brojil i soudní cestou – pomocí žaloby na ochranu před nečinností.

9. Žalobce byl účastníkem daného řízení o povolení stavby z titulu svého vlastnického práva k nemovitým věcem, které se nacházejí v sousedství stavby. Došlo tak k dotčení vlastnického práva žalobce k předmětnému nemovitému majetku. Žalobce neměl jistotu, zda bude nadále moci v dotčených nemovitých věcech provozovat svoji podnikatelskou činnost a zda bude k těmto zachován přístup.

10. Řízení mělo pro žalobce zásadní význam. Žalobce měl v nemovité věci dotčené danou stavbou provozovnu, ve které podnikal v oboru opravy a servis motocyklů a prodej motocyklů. Tuto provozovnu sám vystavěl a podnikal v ní 10 let. Poté byla daná provozovna na několik měsíců odstřižena od pozemní komunikace, což vedlo k výraznému odlivu zákazníků. I po obnovení přístupu je přístup nadále omezen a není v kvalitě, jako tomu bylo před zahájením stavby. Došlo proto k poklesu tržeb. Žalobce ke svému podnikání potřebuje dobrý přístup z pozemní komunikace. Do roku 2019 žalobce nevěděl, zda bude příjezd zachován.

11. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované. Žalovaná tomuto nevyhověla přípisem č. j. [Anonymizováno]. Odkázala na složitost řízení a spoluzavinění žalobce. Žalobce s tímto nesouhlasil; nepřiměřenou délku řízení zapříčinil postup správních orgánů.

12. Žalobce tak požadoval odčinit nemajetkovou újmu související s nepřiměřenou délkou řízení za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2021. Za první dva roky řízení požadoval 27 500 Kč (13 750 Kč za každý jeden rok). Za dalších 5 let požadoval částku 22 500 Kč za každý rok, tj. celkově 112 500 Kč [zvýšení o 7 500 Kč za každý rok nad základní částku 15 000 Kč ročně žalobce žádal z důvodu zvýšeného významu řízení pro svou osobu]. Celkově tedy žalobce žádal o částku 140 000 Kč a taktéž o související úrok z prodlení v zákonné výši z této částky za období od 26. 12. 2021 do zaplacení. Jak již bylo nicméně uvedeno, po zrušení předchozího rozsudku zdejšího soudu odvolacím soudem je předmětem řízení již pouze částka 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 26. 12. 2021 do zaplacení.

13. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila.

14. Vznesla námitku promlčení. Promlčecí lhůta započala běžet dne 4. 2. 2021, kdy nabylo právní moci mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění vlastnického práva žalobce, a kdy návazně žalobce přestal být účastníkem řízení o povolení stavby. Šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak uplynula dříve, než žalobce podal žalobu, a to i při zohlednění stavění lhůty v souvislosti s mimosoudním uplatněním nároku u žalované.

15. K věci samé žalované uvedla, že nerozporuje aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na případ žalobce. Není nicméně názoru, že předmětné správní řízení o povolení stavby by bylo nepřiměřeně dlouhé. Každou věc je nutno posoudit individuálně, a to mj. s ohledem na složitost případu, chování účastníků, chování správních orgánů a význam řízení pro účastníka.

16. Co se týče složitosti řízení, žalovaná akcentovala, že řízení probíhalo opakovaně v několika stupních soustavy správních orgánů i soudů. Daný stavební záměr nadto nevyžadoval územní rozhodnutí, proto byly ve stavebním řízení přípustné i takové námitky, které by jinak byly vyřešeny v územním řízení. Samo řízení bylo nadto ojedinělé, žalobci bylo veřejné subjektivní právo na užívání stávajícího připojení k pozemní komunikaci přiznáno jako trvalé. [Anonymizováno] se následně muselo vypořádat se závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku MS, tedy buď zajistit alternativní přístup k nemovitostem žalobce, nebo mu poskytnout finanční odškodnění. Platná legislativa v dané době neumožňovala ani jedno řešení. Až postupně bylo lze danou situaci řešit za pomoci změn v legislativě. Realizace však byla časově náročná. Prvně musela proběhnout identifikace teoreticky možných variant přístupu, následně probíhala jednání s dotčenými obcemi a vlastníky pozemků, přes které měly přístupy vést. Jednání však nebyla úspěšná. Jako komplikovaná se ukázala i otázka finančního vypořádání. Nebylo lze nalézt shodu mezi vlastníky dotčených nemovitostí a [právnická osoba] ohledně výše tohoto vypořádání, a to ani na základě zpracovaného znaleckého posudku. Znalecký posudek ve věci výše odškodění nadto musel být přepracován (z důvodu změny ve vlastnictví dotčených nemovitých věcí). Žalobce trval na zpracování revizního znaleckého posudku a opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vyjádření k návrhu na odškodnění. Jelikož nebylo možno realizovat ani jedno řešení, bylo jako jediné řešení zvoleno zahájení vyvlastňovacího řízení. To však bylo možné až na základě novely zákona č. 416/2009 Sb. Nelze přitom dovodit, že by [právnická osoba] ve věci náhradního přístupu či ve věci finančního odškodnění nekonalo.

17. Jednalo se tedy o skutkově i právně složitý případ, v rámci kterého nebylo možno vycházet ze zavedené praxe, nýbrž bylo nutno hledat nová řešení a vyčkat na změnu právní úpravy (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 2. 2003, Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odstavec 35). K jednotlivým krokům muselo být přistoupeno postupně, když z důvodu povinnosti nakládat se státními prostředky dle zákonných kritérií nebylo možno například současně řešit otázku připojení motocentra a otázku náhrady za odnětí tohoto připojení. Správnost postupu správních orgánů a [právnická osoba] vyslovil [Anonymizováno] v rozsudku sp. zn. [spisová značka].

18. Žalovaná dále konstatovala, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla osoba uvedena. Žalobce však již od roku 2016 nemohl pociťovat nejistotu stran výsledku daného řízení, resp. bylo zřejmé, že situace bude řešena toliko finančním odškodněním za ztrátu přístupu k nemovitostem (a to buď na základě dohody mezi [právnická osoba] a žalobcem dle znaleckého posudku, nebo ve vyvlastňovacím řízení). Žádná jiná možnost nepřicházela v úvahu. Jedinou otázkou bylo, v jaké výši bude žalobci poskytnuto finanční odškodnění. Žalovaná byla proto názoru, že nejistotu ohledně výsledku řízení žalobce mohl pociťovat pouze do roku 2016. Žalobce ostatně neměl o dané řízení zájem, žalobu na ochranu před nečinností podal až v roce 2019.

19. Co se týče kritéria významu řízení pro žalobce, žalovaná akcentovala, že předmětem stavebního řízení je pouze a jenom otázka vydání stavebního povolení, nikoliv otázka finančního odškodnění za ztrátu přístupu k nemovitostem a jeho výše. Žalovaná nesouhlasila s navýšením základní částky na 20 000 Kč. Význam daného řízení byl pro žalobce, na rozdíl od řízení trestního nebo řízení ve věcech osobního stavu, podstatně nižší. Dle žalované neukončení stavebního řízení (tj. nevydání stavebního povolení) žalobci vyhovovalo, neboť v případě povolení dotčené stavby by přišel o dosavadní napojení na pozemní komunikaci. Žalobce odmítal jakoukoli jinou variantu napojení na pozemní komunikaci, než napojení z budované dálnice [Anonymizováno].

20. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by význam stavebního řízení byl pro žalobce zvýšený. Tvrzení, že žalobci byl zcela znemožněn přístup k jeho provozovně, nebylo prokázáno. Úplně zrušení přístupu neprokazují ani předložené fotografie ani články týkající se hasičského zásahu. Přístup k provozovně byl nadto řádně označen. Z rozsudku [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], plyne, že přístup nebyl zcela zamezen. To stejné plyne i z výzvy žalobce ze dne 3. 9. 2013, reakce žalované ze dne 26. 9. 2013 a protokolu o předání staveniště ze dne 24. 5. 2013. Z přechodné úpravy provozu plyne, že v květnu roku 2013 byly v místě osazeny dopravní značky svědčící o možnosti sjezdu k provozovně žalobce. Stejně byla doprava vedena i v červnu a červenci daného roku. [právnická osoba] nadto vystupuje jako soukromý subjekt, jehož činnost (týkající se faktické podoby přístupu k provozovně žalobce) nelze přičítat žalované. Konečně, podle § 24 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. nemá nikdo nárok na náhradu případných ztrát, které mu vzniknou v důsledku uzavírky, nebo objížďky.

21. Ve vztahu k významu řízení pro žalobce dále žalovaná odkazovala na rozsudek zdejšího soudu č. j. [spisová značka] a na navazující rozhodnutí [Anonymizováno] o odvolání sp. zn. [spisová značka]. Z daných rozhodnutí, resp. ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] provedeného v daném řízení, plyne, že hospodaření žalobce bylo v letech 2009 až 2017 ztrátové. Příjem žalobce se výrazně nelišil v roce 2011 (před tvrzeným odnětím přístupu k provozovně) a v roce 2012. V roce 2013 se dokonce zisk mírně zvýšil. Žalobce tedy již od roku 2009 neměl žádný důvod, aby setrval ve své provozovně, když jeho podnikání bylo ztrátové. Příjmy žalobce nadto jistě byly ovlivněny i jinými skutečnostmi, a to například požárem pneucentra a ukončením společného podnikání žalobce a Milana Stupariče. Zákazníky žalobci mohly odradit i jiné skutečnosti, jako jsou požár pneucentra, práce na jiných částech dálnice atp. Sám žalobce v jiném soudním řízení tvrdil, že zisk mu začal ucházet již od března roku 2011, a to v souvislosti se stavbou levého pásu dálnice.

22. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že postup žalobce byl od počátku účelový; zaměřený na prodloužení řízení o povolení stavby. I kdyby tedy bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé, bylo by namístě pouze konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, a nikoliv poskytnutí finanční kompenzace, neboť význam řízení byl pro žalobce nepatrný.

23. Co se týče vyvlastňovacího řízení (kvůli kterému bylo stavební řízení o povolení stavby přerušeno), žalovaná konstatovala, že toto nebylo nepřiměřeně dlouhé. Předně žalovaná uvedla, že dané řízení je nutno posuzovat pouze do 4. 2. 2021. Daného dne nabylo právní moci mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění vlastnického práva žalobce k dotčeným nemovitým věcem. Žalobce proto tohoto dne přestal být účastníkem řízení o povolení stavby dálnice. Před zahájením vyvlastňovacího řízení nadto musí proběhnout zákonný proces spočívající ve vypracování návrhu na uzavření kupní smlouvy na dotčené nemovitosti, kterýžto musí vycházet ze znaleckého posudku. Následně běží devadesátidenní lhůta pro jednání mezi vyvlastňovaným a vyvlastnitelem. Až následně je možno podat žádost o vyvlastnění. K vypracování znaleckého posudku došlo v nynější věci dne 7. 5. 2019. Dne 9. 7. 2019 byl žalobci zaslán návrh na uzavření kupní smlouvy. V listopadu roku 2019 byla podána žádost o vyvlastnění. Samotné vyvlastňovací řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Probíhalo jak před správními orgány, tak i před soudy, a to v několika stupních. Bylo přerušeno na dobu rozhodování Ústavního soudu o zrušení části zákona týkajícího se dotčené věci. Celková délka byla ovlivněna i tím, že na základě rozsudku [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] bylo nutno zopakovat celý kontraktační proces ve vztahu k [jméno FO], a to včetně vypracování nového znaleckého posudku a nového návrhu kupní smlouvy. [jméno FO] odmítla ve věci jednat, a bylo tak nutno vydat další mezitímní rozhodnutí o odnětí vlastnických práv. [Anonymizováno] přitom legitimně vycházelo z toho, že čerpací stanice LPG je součástí pozemku, na kterém se nachází. Důkazy o tom, že vlastníkem stanice je [jméno FO], byly předloženy až na výslovnou výzvu vyvlastňovacího úřadu, a po více jak roce od zahájení vyvlastňovacího řízení. Žalobce měl vyvlastňovací orgán informovat o tom, že vyvlastnění se má týkat i [jméno FO] již v době, kdy byl předložen návrh kupních smluv. Neučinil-li tak, podílel se na délce vyvlastňovacího řízení. K délce vyvlastňovacího řízení žalobce přispěl i tím, že jak před zahájením vyvlastňovacího řízení, tak i v jeho průběhu žádal o komplexní vypořádání majetkových poměrů účastníků, což však ve vyvlastňovacím řízení učinit nelze.

24. Vyvlastňovací řízení tudíž dle žalované nebylo nepřiměřeně dlouhé, což vede k závěru, že ani řízení o povolení stavby nebylo nepřiměřeně dlouhé.

25. Žalobce nesouhlasil s tím, že by nárok měl být promlčen. Jak žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí o vyvlastnění, tak kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Ostatně, až poté byl vyvlastnitelem podán návrh na změnu zápisu v katastru nemovitostí. Dále uvedl, že složitost případu způsobila sama žalovaná svým postupem před vydáním rozhodnutí č. j. [spisová značka] když ignorovala právo žalobce na připojení na pozemní komunikaci (žalobce v tomto ohledu poukázal na zápis z jednání konaného na [Anonymizováno] dne 16. 5. 2012). Žalovanou akcentovanou složitost případu žalobce zohlednil tím, že nepožadoval náhradu za celou dobu řízení; nežádal o náhradu za dobu od počátku řízení do 31. 5. 2014. Žalobce nesouhlasil s tím, že by neměl o řízení zájem. Do řízení se zavčas přihlásil, brojil proti rozhodnutí č. j. [spisová značka] rozkladem, podal správní žalobu proti navazujícímu rozhodnutí o rozkladu. Podal i podnět na odstranění stavby a návrh na ochranu proti nečinnosti, a to jak podle správního řádu, tak podle soudního řádu správního. Brojil opravným prostředkem i proti usnesením o přerušení řízení. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by od roku 2016 neměl pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení. Byl v nejistotě ohledně toho, zda dojde k napojení jeho nemovitých věcí na pozemní komunikaci, či zda dojde k finančnímu vyrovnání.

26. To, že [jméno FO] je vlastnicí stanice LPG, bylo tvrzeno již v žalobě podané v roce 2013. V rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 15. 3. 2011 je uvedeno, že [jméno FO] se tituluje jako vlastnice dané stanice. O vlastnictví [jméno FO] bylo ostatně polemizováno již v prvním vyjádření učiněném ve vyvlastňovacím řízení.

27. Skutečnost, že před zahájením vyvlastňovacího řízení nedošlo mezi vyvlastnitelem a žalobcem k dohodě, žalobce vysvětlit tím, že kupní smlouva mu byla nabídnuta tak, že musí přijmout celý její text. Nebylo možno o textu smlouvy jednat. Žalobce nesouhlasil s cenou, která neodpovídala ceně obvyklé, což bylo následně ve vyvlastňovacím řízení potvrzeno. Žalobce dále žádal delší lhůtu k vystěhování, než 60 dnů, a chtěl vyloučit ustanovení, že bude [Anonymizováno] odpovídat za změnu poměrů. To však nebylo umožněno.

28. Žalobce zopakoval, že po dobu cca 8 týdnů v létě roku 2013 (přibližně konec května až začátek června) byl příjezd k motocentru pro automobily zcela znemožněn. Byl odbagrován povrch a vybourána cesta, a to vzhledem ke stavbě odvodňovacího systému pro dálnici. Po zrušujícím rozhodnutí MS byl obnoven provizorní přístup. O znemožnění, resp. ztížení, přístupu svědčí i články z tisku popisující výjezd hasičů, kteří se nemohli dostat k požáru pneucentra nacházejícího se vedle motocentra.

29. Podnikání žalobce nebylo ztrátové. Nelze vycházet pouze ze základu daně, tento zohledňuje i účetní položky (např. odpisy), a nelze tak z něj odvozovat výši zisku.

30. Soud učinil následující skutková zjištění:

31. Pro přehlednost soud předesílá, že předmětem řízení je nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout z důvodu nejistoty způsobené nepřiměřenou délkou stavebního řízení o povolení stavby pravého jízdního pásu dálnice [adresa]. Žalobce byl účastníkem daného řízení, neboť byl vlastníkem nemovitých věcí sousedících s danou stavbou. Jelikož bylo předmětné řízení o povolení stavby po určitou dobu přerušeno z důvodu nutnosti vyčkat výsledku vyvlastňovacího řízení o žádosti [Anonymizováno] o odnětí vlastnického práva mj. žalobce k dotčeným nemovitým věcem, je nutno se zabývat nejen délkou vlastního řízení o povolení stavby, nýbrž i délkou vyvlastňovacího řízení. Jak totiž uvedl [Anonymizováno] v rozhodnutí, kterým zrušil předchozí prvostupňový rozsudek vydaný v nynější věci, při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek a konec řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení. Do celkové doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí ZOŠ, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí ZOŠ k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

32. Soud se proto zaměřil na zjišťování průběhu stavebního řízení o povolení stavby a průběhu vyvlastňovacího řízení.

33. Z obsahu správních a soudních spisů týkajících se daných řízení a z nesporných skutkových tvrzení účastníků učinil tato zjištění: Ve vztahu k vlastnímu řízení o povolení stavby: Dne 24. 4. 2012 byla [Anonymizováno] žádost [právnická osoba] o vydání stavebního povolení týkající se stavby „[adresa] (pravý jízdní pás), SO 6-102 – úprava komunikace v km 76,765 – 79,125, SO 6-106 – úprava pro hlásky, SO 6-176 – příjezdy k DUN, SO 6-190 – svislé a vodorovné značení (definitivní), SO 6-250 – opěrné zdi (pro hlásky), SO 6-310 – přeložky a úpravy kanalizací, SO 6-340 – opravy stávajících DUN a jejich příslušenství, SO 6-491 – systém SOS, kabelové vedení, SO 6-492 – systém SOS, Hlásky, SO 6-493 – systém SOS, Meteostanice, SO 6-496 – systém SOS, kabelové prostupy a kabelovody, SO 6-497 – systém SOS, automatické sčítače dopravy a SO 6-806 – vegetační úpravy“. Žádost byla doplněna dne 5. 6. 2012 a dne 19. 7. 2012. Oznámení o zahájení stavebního řízení bylo zveřejněno veřejnou vyhláškou [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] která byla zveřejněna na webové úřední desce dne [datum]. Podáním ze dne 10. 7. 2012 žalobce uplatnil námitky týkající se daného stavebního řízení, ve kterých uvedl, že realizací stavby dojde k znemožnění přístupu na pozemky v jeho vlastnictví. Dne 19. 7. 2012 proběhlo na [Anonymizováno] ústní jednání týkající se dané stavby. Dne 25. 7. 2012 se zmocněnec [Anonymizováno] vyjádřil mj. k námitkám žalobce. Dne [datum] [Anonymizováno] vyvěsilo veřejnou vyhlášku č. j. [spisová značka] kterou informovalo o tom, že ve věci byly shromážděny podklady, ke kterým je možno se vyjádřit. Žalobce tak učinil a k věci se vyjádřil podáním ze dne 18. 10. 2012. Dne 16. 11. 2012 vydalo [Anonymizováno] rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým předmětnou stavbu povolilo. Námitky žalobce zamítlo (až na námitku týkající se hlukových limitů, která se promítla do podmínky č. 24 daného stavebního povolení). Dne 29. 11. 2012 podal žalobce proti rozhodnutí č. j. [spisová značka] rozklad. Dne 11. 1. 2013 [Anonymizováno] zveřejnilo veřejnou vyhlášku, kterou umožnilo účastníkům řízení se vyjádřit k rozkladu žalobce. Dne 12. 4. 2013 vydal [Anonymizováno] rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým rozklad zamítl a rozhodnutí č. j. [spisová značka] potvrdil. Žalobce napadl dané rozhodnutí správní žalobou. [Anonymizováno] se k žalobě vyjádřilo podáním ze dne 13. 5. 2013. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 14. 8. 2013, č. j. [spisová značka], rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] zrušil a vrátil věc [Anonymizováno] k dalšímu řízení. V uvedeném rozsudku soud uvedl, že podle žalobce (a dalších žalobců) je nepřípustné, aby zanikl jediný přístup k jeho stavbám a pozemkům v důsledku stavby na vedlejším pozemku, neboť stavba žalobce byla povolena jako trvalá. [Anonymizováno] tvrdilo, že žalobci zanikl právní titul k užívání sjezdu ze silnice I/3, neboť příslušná obslužná komunikace byla povolena a schválena jen do doby výstavby [Anonymizováno] Podle soudu bylo zásadní, že nadále platí pravomocná rozhodnutí, kterými byla umístěna a povolena stavba žalobce a bylo povoleno její užívání. Žalobci svědčí veřejnoprávní oprávnění k užívání jeho nemovitostí, které bylo založeno územními rozhodnutími, stavebními povoleními a kolaudačními povoleními. Toto oprávnění nemůže být fakticky zbaveno obsahu jen proto, že investor se rozhodl na sousedním pozemku započít stavbu. Okresní úřad [adresa] a [právnická osoba] [adresa] pochybily, pokud do svých rozhodnutí nezahrnuly časové omezení. To však nelze klást k tíži žalobce. Soud tedy rozhodnutí o rozkladu zrušil. Dodal, že není jeho věcí určovat, jak má [Anonymizováno] dále postupovat, tj. zda má zřídit sjezd k nemovitostem žalobce, či jej má odškodnit. Kasační stížnost proti citovanému rozsudku [Anonymizováno] byla zamítnuta rozsudkem [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. [Anonymizováno] v rozsudku uvedl, že při rozhodování o připojení nemovitostí žalobce k pozemní komunikaci nebyla zmíněna ani nijak zohledněna skutečnost, že stávající obslužná komunikace byla povolena jako dočasná. Tato skutečnost nebyla zmíněna ani ve stanoviscích nebo vyjádřeních dotčených orgánů, [Anonymizováno] či [Anonymizováno]. Podobně tuto skutečnost nezmiňuje ani rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa] o povolení výjimky z ochranného pásma silnice I/3 ze dne 16. 7. 1998. To v podmínkách uvádí, že vjezd a výjezd je řešen přes stávající připojení čerpací stanice PHM a že pro dané území se jedná o jediný sjezd, další nebude povolen. Právo užívání komunikace, ke které byly nemovitosti žalobce připojeny, bylo založeno rozhodnutími orgánu veřejné moci. Protože žalobce neměl povinnost zjišťovat, zda je připojení sousední nemovitosti časově omezeno, nelze shledat, že by jeho jednání bylo v rozporu s dobrou vírou. Při rozhodování o povolení realizace a užívání nemovitostí nebylo časové omezení připojení čerpací stanice PHM dotčenými orgány namítáno a nelze dovozovat, že podmínky rozhodnutí vycházejí z obsahu rozhodnutí vydaného jinému subjektu v odlišných řízeních, kterých se žalobce ani neúčastnil. Takový závěr by byl v rozporu se zásadami právního státu, neboť obsah správních rozhodnutí by byl neurčitý a proměnlivý bez ohledu na vůli účastníků řízení. Okamžikem právní moci kolaudačních rozhodnutí nebránilo žalobci z veřejnoprávního hlediska nic tomu, aby využíval připojení k pozemní komunikaci. Dne 3. 9. 2013 žalobce vyzval [Anonymizováno], aby došlo k ukončení stavebních prací směřujících k realizaci stavby a aby došlo k „obnovení přístupových možností na nemovitosti klientů v rozsahu a komfortu, který v dané lokalitě panoval před zahájením stavebních prací“. Žalobce zejména akcentoval, že na původním sjezdu došlo k narušení asfaltového povrchu a jeho nahrazení makadamem a umístění dopravní značky zákaz vjezdu s dodatkovými tabulemi. To má vliv na rozsah podnikatelské činnosti žalobce. Na uvedenou žádost [Anonymizováno] reagovalo přípisem ze dne 26. 9. 2013, č. j. [spisová značka], ve kterém mj. uvedlo, že [Anonymizováno] byla zaslána výzva k ukončení stavebních prací a taktéž, že „stávající provizorní příjezd k Motocentru zůstává beze změn, neboť stav rozpracovanosti pravé poloviny dálnice [Anonymizováno] neumožňuje v současné době jiné řešení“. Dne 13. 9. 2013 provedlo [Anonymizováno] kontrolní prohlídku dané stavby a dne 16. 9. 2013 vyzvalo [Anonymizováno] k bezodkladnému zastavení prací (č. j. [spisová značka]). Žalobce se podáním ze dne 15. 9. 2013 opětovně obrátil na [Anonymizováno] s žádostí o ukončení stavebních prací a obnovení příjezdu. Dne 2. 12. 2013 vydal [Anonymizováno] rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým zrušil rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [spisová značka]. Uvedl, že stavbu bude možno povolit pouze za předpokladu, že stavebník zajistí přístup k nemovitostem žalobce, nebo jej odškodní. Výzvou k odstranění nedostatků podání ze dne 7. 2. 2014, č. j. [Anonymizováno] vyzvalo [Anonymizováno] k dořešení otázek přístupu k objektům motocentra, pneuservisu a čerpací stanice LPG, a to v termínu do 31. 1. 2016. Usnesením z téhož dne č. j. [spisová značka] [Anonymizováno] stavební řízení přerušilo do doby odstranění nedostatků podané žádosti, nejpozději pak do 31. 1. 2016. Žádostí ze dne 4. 8. 2014 [Anonymizováno] požádalo [Anonymizováno] o zúžení rozsahu žádosti o stavební povolení. Uvedlo, že úsek, kterého se týká nynější řízení, zůstává předmětem původní žádosti s tím, že po vyřešení otázky napojení bude o tomto vedeno opakované stavební řízení. Rozhodnutím ze dne 18. 9. 2014, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] zastavilo částečně předmětné stavební řízení. Toto rozhodnutí se však přímo netýká úseku, kterého se týká nynější soudní řízení. Podáním ze dne 3. 10. 2014 žalobce uplatnil proti tomuto rozhodnutí rozklad. [Anonymizováno] dne 22. 10. 2014 vyvěsilo veřejnou vyhlášku č. j. [Anonymizováno], kterou ostatní účastníky řízení o rozkladu informovalo. [Anonymizováno] se k rozkladu vyjádřilo dne 14. 11. 2014. [Anonymizováno] rozklad zamítl rozhodnutím ze dne 14. 4. 2015, č. j. [Anonymizováno] Veřejnou vyhláškou ze dne 7. 11. 2014, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] oznámilo zahájení stavebního řízení ve věci dané stavby [s vynětím částí dotčených nutností vyřešit napojení pozemků žalobce]. Žalobce podal v dané věci dne 18. 11. 2014 námitky. Dne 20. 1. 2015 vydalo [Anonymizováno] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým stavbu povolilo. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad podáním ze dne 2. 2. 2015. [Anonymizováno] dne [datum] vyvěsilo veřejnou vyhlášku č. j. [Anonymizováno], kterou daný rozklad zaslalo ostatním účastníkům řízení. [Anonymizováno] rozklad zamítl rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, č. j. [Anonymizováno] Podáním ze dne 26. 1. 2016 [Anonymizováno] požádalo [Anonymizováno] o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků žádosti do 31. 12. 2016. [Anonymizováno] se odvolalo na doposud nedokončené územní řízení pro stavbu přístupové komunikace z [Anonymizováno], které je vedeno Městským úřadem [adresa]. [Anonymizováno] žádosti [Anonymizováno] vyhovělo usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. [Anonymizováno], kterým prodloužilo lhůtu do 31. 1. 2017. Uvedlo, že do uvedeného data se předpokládá vydání opatření v územním řízení o umístění stavby přístupové komunikace k objektům motocentra. Žádostí ze dne 5. 12. 2016 [Anonymizováno] [Anonymizováno] opakovaně požádalo o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků žádosti o stavební povolení, a to z důvodu stále nevyřešené otázky přístupové komunikace pro stavbu. Podáním ze dne 16. 12. 2016 [Anonymizováno], č j. [Anonymizováno], žádost doplnilo. Uvedlo, že byly vypracovány 4 varianty možného připojení motocentra. Varianta 0, která by nevyžadovala změnu územního plánu města [adresa]. K této se nicméně negativně vyjádřilo město [adresa], a to dne 16. 11. 2015. Stavební úřad nadto zastavil řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí z důvodu absence aktivní součinnosti vlastníků dotčených pozemků. Další varianty zpracované projektantem vyžadují změnu územního plánu města [adresa]. Ta by dle [Anonymizováno] nebyla s největší pravděpodobností odsouhlasena, a i kdyby byla, stalo by se tak až za několik let. Co se týče varianty I a varianty II, vlastníci pozemků, po kterých by měla přístupová komunikace vést, vydali nesouhlasná stanoviska. V případě varianty III pak bylo taktéž sděleno negativní stanovisko dotčeného vlastníka. Jelikož se připojení motocentra ukázalo jako nerealizovatelné, začalo se [Anonymizováno] zabývat další možností, tj. odškodněním. Dne 11. 5. 2016 proto zadalo společnosti [právnická osoba]. vypracování znaleckého posudku, který ocení škodu způsobenou ztrátou přístupu k dotčeným nemovitostem a obvyklou cenu daných nemovitostí. Znalecký posudek byl předán dne 31. 8. 2016. Posléze však došlo ke změně vlastnictví části motocentra, pročež byl s žádostí o spolupráci osloven nový vlastník. V současné době probíhá vypracování čistopisu znaleckého posudku s termínem odevzdání v lednu roku 2017. [Anonymizováno] usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. [Anonymizováno], žádosti vyhovělo a prodloužilo lhůtu k odstranění vad žádosti do 31. 1. 2018. Uvedlo, že stavebník prokázal nemožnost zřízení náhradního přístupu k dotčeným nemovitostem a z toho vyplývající nutnost využít finanční vyrovnání. Jelikož nebylo doposud dokončeno zpracování znaleckých posudků, [Anonymizováno] žádosti [Anonymizováno] vyhovělo. Podáním ze dne 26. 1. 2018, zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] požádalo o pokračování řízení. Uvedlo, že zřízení náhradního připojení nemovitostí není z objektivních důvodů vyjádřených dříve možné. V úvahu tak přichází pouze odškodnění. [Anonymizováno] proto oslovilo znalce a obrátilo se na žalobce s nabídkou odškodnění. K dohodě však nedošlo. Znalec se obrátil s žádostí o součinnost na žalobce Ten součinnost odmítl [to plyne z e-mailu právního zástupce žalobce ze dne 13. 7. 2016]. Nebylo tak možno určit výši ušlého zisku, který ztrátou připojení žalobci ušel. Znalecký ústav proto přistoupil k určení výše skutečné škody, která žalobci vznikla. Tuto určil na 2 661 000 Kč. Dne 4. 7. 2017 [Anonymizováno][Anonymizováno]nabídlo žalobci danou částku. Žalobce reagoval tak, že je připraven poskytnout součinnost, nicméně je nutno zpracovat revizní znalecký posudek a právní analýzu, pročež požádal o prodloužení lhůty (podání právního zástupce žalobce ze dne 17. 7. 2017). Lhůta byla k dalším žádostem žalobce několikrát dále prodloužena (žádost ze dne 24. 8. 2017, ze dne 29. 11. 2017). Do dne podání však nebyl ze strany žalobce předložen znalecký posudek, který by vyvracel ocenění [Anonymizováno]. Dne 9. 1. 2018 [Anonymizováno] odeslalo žalobci poslední prodlužení lhůty k reakci na nabídku odškodnění. Ke dni podání neobdrželo [Anonymizováno] reakci. Dohody tedy nebylo dosaženo. [Anonymizováno] bylo přesto názoru, že lze v řízení pokračovat a vydat stavební povolení s tím, že žalobce se bude domáhat náhrady podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod v občanském soudním řízení. Veřejnou vyhláškou ze dne 7. 3. 2018, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] oznámilo, že ve stavebním řízení bude k žádosti [Anonymizováno] pokračováno. Žalobce podal dne 14. 3. 2018 námitky. Tvrdil, že stavebník nesplnil podmínky stanovené v dané věci, tj. nezajistil náhradní přístup, ani žalobce neodškodnil. Podáním ze dne 19. 3. 2018 právní zástupce žalobce [Anonymizováno] sdělil, že žalobce na výzvy [Anonymizováno] nereagoval, neboť daná korespondence se nedostávala do jeho dispozice z důvodu pochybení jeho právního zástupce. [Anonymizováno] na den 15. 5. 2018 nařídilo ústní jednání k projednání námitek žalobce. Během tohoto ústního jednání [Anonymizováno] ověřovalo, zda je žalobce ochoten se dohodnout na výši odškodnění stanoveném znaleckým posudkem. Žalobce se k tomuto odmítl vyjádřit. K dohodě mezi přítomnými nedošlo ani co se týče námitek žalobce. Dne 22. 5. 2018 žalobce sdělil [Anonymizováno], že je připraven se vyjádřit k obsahu znaleckého posudku [Anonymizováno], ale až poté, co se [Anonymizováno] vyjádří k jeho námitkám proti posudku ze dne 20. 11. 2017, kde uvedl, že v posudku je nesprávně uvedeno, v jakých plochách se dotčené nemovitosti nachází dle územního plánu. Dne 30. 1. 2019 žalobce uplatil u [Anonymizováno] podnět na ochranu proti nečinnosti ve věci daného stavebního řízení. Písemností ze dne 11. 3. 2019, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] vyzvalo [Anonymizováno], aby podalo o příslušného vyvlastňovacího úřadu žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení týkajícího se nemovitostí, které dostavbou [Anonymizováno] přijdou o přístup. Takový postup umožnila novela zákona účinná od 31. 8. 2018. Usnesením ze dne 12. 3. 2019, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] předmětné stavební řízení přerušilo do doby předložení kopie žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad. Rozklad zamítl [Anonymizováno] rozhodnutím ze dne 12. 6. 2019, č. j. [Anonymizováno] Podáním ze dne 2. 4. 2019 žalobce uplatnil u [Anonymizováno] podnět k zahájení řízení o odstranění stavby. Uvedl, že tato je částečně realizována, a to bez platného stavebního povolení. [Anonymizováno] na podnět reagovalo písemností ze dne 17. 4. 2019, č. j. [Anonymizováno] ve které jej neshledalo důvodným. Žalobou ze dne 27. 8. 2019 se žalobce u [Anonymizováno] domáhal ochrany proti nečinnosti [Anonymizováno]. O žalobě rozhodl soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žaloba byla částečně odmítnuta a částečně zamítnuta. Soud uvedl, že „přerušení řízení žalovaným za účelem vyčkání výsledu vyvlastňovacího řízení považuje soud za logický výron právní úpravy řešení majetkoprávních vztahů v souvislosti se stavbami ve veřejném zájmu, jakými jsou dálnice, ve spojení se závaznými názory vyřčenými správními soudy v roce 2013 […] bez ohledu na určitou původní liknavost stavebníka, pokud jde o hledání soukromoprávního řešení ve vztahu k žalobci, nelze tedy žalobci přisvědčit (a žalovanému naopak vytknout), že přerušení řízení z důvodu vyřešení sporné otázky ve vyvlastňovacím řízení není odůvodněné a nepředstavuje […] předběžnou otázku pro další rozhodnutí žalovaného v jím vedeném řízení.“ Žalobce se proti uvedenému rozsudku bránil kasační stížností ze dne 1. 7. 2020. O kasační stížnosti bylo rozhodnuto rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (žaloba byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta). Podáním ze dne 29. 1. 2020 [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaslalo kopie žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení a o vydání mezitímního rozhodnutí ze dne 19. 11. 2019 a oznámení o zahájení řízení a nařízení ústního jednání ze dne 9. 12. 2019 vydané Krajským úřadem [Anonymizováno] Usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] řízení přerušilo na dobu řízení o předběžné otázce, tj. řízení o vyvlastnění. V podání ze dne 29. 4. 2020 vznesl žalobce námitku systémové podjatosti proti všem úředním osobám [Anonymizováno]. O této rozhodl [Anonymizováno] usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. [Anonymizováno]. Žalobce proti uvedenému usnesení podal rozklad. Tento byl zamítnut rozhodnutím ze dne 10. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno]. Ústavní stížnost žalobce proti uvedenému rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Dopisem ze dne 18. 2. 2021 [Anonymizováno] informovalo [Anonymizováno], že dne 3. 2. 202, Krajský úřad [Anonymizováno] vydal mezitímní rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobce. Dne 11. 6. 2021 k žádosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaslalo [Anonymizováno] dokumenty týkající se probíhajícího soudního řízení o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí. Usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] řízení přerušilo do doby řízení o předběžné otázce, za kterou označilo probíhající soudní řízení o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí o vyvlastnění vedené Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] Dne 19. 8. 2022 [Anonymizováno] [Anonymizováno] informovalo, že dne 27. 4. 2022 Krajský soud v [adresa] rozsudkem č. j. [spisová značka] částečně zrušil rozhodnutí o vyvlastnění, v části jej potvrdil. Zrušená část se netýkala nemovitostí ve vlastnictví žalobce (soud zrušil bod I.d. výroku vyvlastňovacího rozhodnutí, který se týká vyvlastnění čerpací stanice LPG ve vlastnictví [jméno FO]). Usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] stavební řízení přerušilo, a to do doby vyřešení majetkoprávního vyrovnání týkajícího se čerpací stanice LPG. Dne 3. 11. 2023 [Anonymizováno] zaslalo [Anonymizováno] sdělení ve věci odstranění překážek řízení vyvlastněním stavbou dotčených nemovitostí (tzv. Motocentra), které realizací stavby přijdou o jediný přístup s tím, že vlastníci těchto nemovitostí definitivně pozbyli vlastnických práv k těmto nemovitostem. V návaznosti na toto sdělení postupně stavebník dopisy ze dne 10. 11. 2023, 20. 12. 2023 a sdělením zaslaným cestou projektanta ([právnická osoba].) a dvěma dopisy ze dne 19. 4. 2024 (doručené dne 19. 4. 2024 a 22. 4. 2024), doložil požadovaná aktualizovaná vyjádření dotčených orgánů a dále projektovou dokumentaci doplněnou o provizorní zachování sjezdu (do doby vyklizení a odstranění předmětných nemovitostí). Dne 22. 4. 2024 [právnická osoba] (dle též „[Anonymizováno]“), na který přešla pravomoc vést stavební řízení, veřejnou vyhláškou č. j. [Anonymizováno] pokračování opakovaného stavebního řízení pro předmětnou stavbu [Anonymizováno] v km 78,660 – 79,125. Dne 6. 5. 2024 žalobce podal námitky do řízení (vč. námitky podjatosti úřední osoby) s tím, že je účastníkem řízení, neboť, ač došlo k vyvlastnění, předmětné nemovitosti stále užívá. Dne 14. 5. 2024 pod spis. zn. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] rozhodl o námitce o podjatosti. (proti tomuto usnesení nebylo v řádné lhůtě podáno odvolání). [Anonymizováno] usneseními ze dne 15. 5. 2024 [Anonymizováno] rozhodl o tom, že žalobce není účastníkem řízení, neboť vlastnické právo k jeho nemovitostem bylo již dříve pravomocně odejmuto rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu. Jinými nemovitostmi ani právy k nim, které by zakládaly jeho právo na účastenství v řízení, v daném místě nedisponuje (proti těmto usnesením nebylo v řádné lhůtě podáno odvolání). O vydání těchto usnesení [Anonymizováno] téhož dne informoval ostatní účastníky písemností č. j. [Anonymizováno], zveřejněnou po dobu 15 dnů na úřední desce [Anonymizováno] a úřední desce Městského úřadu [adresa]. Dne 16. 5. 2024 veřejnou vyhláškou č.j . [Anonymizováno] vydal rozhodnutí v opakovaném stavebním řízení – stavební povolení, které nabylo právní moci dne 18. 6. 2024. Tímto rozhodnutím byla s konečnou platností povolena dotčená stavba. Ve vztahu k vyvlastňovacímu řízení: Fáze řízení před správními orgány: Žádostí ze dne 19. 11. 2019 [Anonymizováno] (vyvlastnitel) doručilo Krajskému úřadu [Anonymizováno] (dále též „KÚ“) žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení a o vydání mezitímního rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k nemovitostem žalobce. V uvedené žádosti bylo uvedeno, že vyvlastnitel žalobci dne 15. 7. 2019 doučil návrh na uzavření kupní smlouvy vypracovaný na základně znaleckého posudku ze dne 7. 5. 2019. Žalobce zaslal vyvlastniteli reakci a dne 24. 9. 2019 proběhlo osobní jednání. Toto nicméně nebylo úspěšné, neboť žalobce žádal, aby došlo ke komplexnímu vyrovnání mezi jeho osobou a státem, které by zahrnovalo kromě náhrady za odnětí vlastnického práva i nárok žalobce na náhradu škody způsobené mu státem (například právě nepřiměřenou délkou stavebního řízení). Vyvlastnitel uvedl, že takový postup legislativa neumožňuje; vyvlastnitel nemůže vynutit souhlas žalované s úhradou takových nároků. Písemností ze dne 5. 12. 2019 KÚ vyzval [Anonymizováno] k úhradě správního poplatku. Písemností ze dne 9. 12. 2019 KÚ žalobce informoval o zahájení vyvlastňovacího řízení. Nařídil v dané věci jednání na 21. 1. 2020. Podáním ze dne 17. 1. 2020 žalobce (a další dvě vyvlastňované osoby a [jméno FO]) podali ve věci obsahově rozsáhlé námitky (čítající 26 stran). Namítli mj. že došlo k nesprávnému vymezení okruhu účastníků řízení, neboť nebylo jednáno s [jméno FO], která je vlastníkem stavby a technologie čerpací stanice LPG. Dále namítali mj., že ve věci byly nepřípustně retroaktivně aplikovány právní předpisy, že věc projednává nepříslušný správní orgán, že nebylo vyvinuto dostatečné úsilí ke sjednání dohody, že veřejný zájem na stavbě dálnice není vyšší, než zájmy vyvlastňovaných. Dne 21. 1. 2024 žalobce nehlédl do správního spisu a dále proběhlo ústní jednání. Na tomto jednání žalobce předložil přílohy k námitkám a vyvlastnitel předložil doplnění žádosti. Obě strany žádaly o lhůtu k vyjádření se k daným dokumentům, což bylo vzhledem k rozsahu listin připuštěno a ústní jednání bylo přerušeno s tím, že v něm bude pokračováno dne 17. 2. 2020. Podáním doručeným KÚ dne 3. 2. 2020 se žalobce vyjádřil k doplnění návrhu na vyvlastnění. Podáním doručeným KÚ dne 13. 2. 2020 se vyvlastnitel vyjádřil k námitkám žalobce. Dne 17. 2. 2020 proběhlo ve věci ústní jednání. Žalobce i [Anonymizováno] v zásadě setrvali na svých rozdílných právních závěrech. Neměli další důkazní návrhy a byli informováni, že do 10 dnů se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vyvlastnitel podáním doručeným KÚ dne 27. 2. 2020 zrekapituloval svá tvrzení, ze kterých měla plynout důvodnost návrhu. Byl názoru, že právo na připojení nemovitostí žalobce je vyvlastnitelným právem. KÚ vydal dne 30. 3. 2020 rozhodnutí, kterým žádost zamítl. Podrobně zrekapituloval obsah podání stran a uvedl, že [Anonymizováno] postupovalo nesprávně, když vyvlastnění opíralo mj. o § 3b odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb. Uvedené ustanovení má dle KÚ své místo pouze ve vztahu k jednání před podáním žádosti. KÚ neakceptoval ani názor [Anonymizováno], že právo na připojení by mělo být součástí vlastnického práva, a bylo by tak možno jej vyvlastnit. [Anonymizováno] se podáním ze dne 15. 4. 2020 proti citovanému rozhodnutí odvolalo. Uvedlo, že správními soudy konstruované právo na připojení nemovitostí má povahu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Takové právo lze vyvlastnit. Písemností ze dne 20. 4. 2020 KÚ vyzval žalobce, aby se ve lhůtě 15 dnů k odvolání vyjádřil. Dne 29. 4. 2020 bylo vyjádření doručeno KÚ. Žalobce současně v daném podání vznesl námitku systémové podjatosti [Anonymizováno] jako odvolacího orgánu. O námitce podjatosti rozhodl [Anonymizováno] dne 16. 2. 2020. Rozklad podaný proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut dne 10. 9. 2020. Odvolání bylo spolu se spisem [Anonymizováno] předáno dne 20. 5. 2020. Dne 19. 6. 2020 [Anonymizováno] požádalo o poskytnutí listin založených do spisu po podání odvolání. Této žádosti bylo vyhověno dne 29. 6. 2020. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2020 [Anonymizováno] zrušilo rozhodnutí KÚ a vrátilo mu věc k dalšímu řízení. Opravným usnesením ze dne 13. 5. 2021 došlo k opravě několika formálních vad ve výroku daného rozhodnutí. Dne 19. 8. 2020 KÚ účastníkům oznámil, že bude pokračováno ve vyvlastňovacím řízení. Vyzval [jméno FO], aby doplnila důkazy týkající se svého vlastnického práva. Dále vyvlastňované vyzval, aby oznámili, zda předloží vlastní znalecký posudek ohledně náhrady za vyvlastnění. Konečně vyzval [Anonymizováno], aby upravilo žádost o vyvlastnění, aby odpovídala zákonu č. 89/2012 Sb. Žalobce podáním ze dne 3. 9. 2020 uvedl, že stavba LPG stanice je stavbou, která nepodléhá evidenci v KN. [jméno FO] v řízení po celou dobu vystupovala jako osoba domáhající se svých práv. Ke znaleckému posudku žalobce uvedl, že tímto nedisponuje, nicméně žádá, aby bylo umožněno jej zpracovat, a to na náklady [Anonymizováno]. Žalobce trval na tom, aby byly v rámci znaleckých posudků zohledněny i náklady podle § 20 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění, tj. náklady na stěhování, změnou místa podnikání atd. Písemností ze dne 15. 9. 2020 KÚ účastníky informoval o tom, že se mohou ve lhůtě 10 dnů vyjádřit k podkladům rozhodnutí ve věci účastenství [jméno FO]. Vyvlastnitel tak učinil podáním doručeným KÚ dne 29. 9. 2020. Byl názoru, že nebylo prokázáno vlastnictví [jméno FO]. Usnesením ze dne 30. 9. 2020 KÚ uložil žalobci, aby ve lhůtě 40 dnů předložil znalecký posudek na cenu zjištěnou a cenu obvyklou vyvlastňovaných nemovitých věcí a vyčíslil náklady podle § 10 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Uvedl, že právní úprava neumožňuje, aby byla záloha na dané důkazy uložena vyvlastniteli. Písemností ze dne 16. 10. 2020 KÚ nařídil ústní jednání ve věci žádosti o vyvlastnění na den 1. 12. 2020. Podáním ze dne 20. 10. 2020 se žalobce odvolal proti usnesení o povinnosti předložit znalecký posudek. Požadoval delší lhůtu, a to s ohledem na pandemickou situaci. Vyčíslení náhrad souvisejících s vyvlastněním požadoval za předčasné (žalobce s vyvlastněním nesouhlasí a je nutno rozhodnout o účastenství [jméno FO]). Dne 8. 11. 2020 KÚ předložil [Anonymizováno] spisový materiál a odvolání ve věci stanovení lhůty pro předložení znaleckého posudku a vyčíslení náhrad. Podáním doručeným KÚ dne 13. 11. 2020 žalobce předložil znalecký posudek na cenu dotčených nemovitých věci a poskytl KÚ vyčíslení souvisejících náhrad s doložkou, že toto není konečné. Dne 23. 11. 2020 [jméno FO] zaslala KÚ smlouvu o dílo, ze které dovozovala své vlastnické právo k LPG stanici. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020 KÚ rozhodl, že [jméno FO] je účastníkem vyvlastňovacího řízení, a to z titulu vlastnictví čerpací stanice LPG na jednom z pozemků, které mají být vyvlastněny. Podáním ze dne 1. 12. 2020 žalobce vyslovil nesouhlas s tím, že by mělo proběhnout ústní jednání. Nebylo doposud rozhodnuto o odvolání žalobce proti stanovení lhůty k předložení znaleckého posudku a vyčíslení souvisejících nákladů. Žalobce dále tvrdil, že nejsou splněny podmínky vyvlastnění, neboť vyvlastnění není jediným způsobem, jak realizovat stavbu dálnice. Dne 1. 12. 2020 proběhlo ústní jednání ve věci žádosti o vyvlastnění. KÚ uvedl, že předložený znalecký posudek je neúplný, neboť v něm chybí ocenění LGP stanice. Právní zástupkyně žalobce (a i [jméno FO]) k tomu uvedla, že posudek byl vypracován dle výzvy KÚ. Žádala o přerušení řízení na dobu 2 měsíců za účelem ocenění stanice LPG. [Anonymizováno] s tímto nesouhlasilo, žádalo vydání mezitímního rozhodnutí. Písemností ze dne 14. 12. 2020 KÚ účastníky informoval, že ve lhůtě 10 dnů se mohou vyjádřit k pokladům rozhodnutí o vyvlastnění. [Anonymizováno] tak učinilo podáním ze dne 18. 12. 2020. Bylo názoru, že byly splněny podmínky pro vydání mezitímního rozhodnutí. KÚ vydal dne 3. 2. 2021 mezitímní rozhodnutí o odnětí vlastnického práva žalobce (a dalších dotčených osob, mj. i [jméno FO]). Uložil, aby vyvlastnitel žalobci uhradil zálohu na vyvlastnění ve výši 5 883 651 Kč. Rozhodnutí se podrobně (na 27 stranách) zabývá tvrzeními účastníků a jeho právním posouzením. Právní moci rozhodnutí nabylo dne 4. 2. 2021. Vyvlastnitel i žalobce žádali o poskytnutí daného rozhodnutí s doložkami právní moci a vykonatelnosti. [Anonymizováno] dále žádalo o vydání opravného rozhodnutí. KÚ dne 22. 2. 2021 vydal opravné usnesení, kterým opravil formální vady výroku mezitímního rozhodnutí. Dne 9. 3. 2021 se žalobce a další vyvlastněné osoby proti odvolali proti opravnému usnesení. [Anonymizováno] bylo dne 15. 3. 2021 vyzváno, aby se k odvolání vyjádřilo ve lhůtě 5 dnů. [Anonymizováno] tak učinilo dne 22. 3. 2021. Písemností ze dne 23. 3. 2021 bylo odvolání předáno k vyřízení odvolacímu orgánu. Dne 13. 5. 2021 odvolací orgán opravné rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2022 [Anonymizováno] rozhodlo o odvolání žalobce proti usnesení o stanovení lhůty k předložení znaleckého posudku a vyčíslení souvisejících náhrad, a to v zásadě tak, že lhůtu ke splnění daných povinností stanovilo do 30. 11. 2022. Podáním ze dne 1. 9. 2022 žalobce KÚ zaslal aktualizované znalecké posudky. Dodal, že související náhrady budou vyčísleny ve lhůtě stanovené [Anonymizováno]. Oznámením ze dne 26. 10. 2022 KÚ informoval [jméno FO] a [Anonymizováno],[Anonymizováno]že věc bude znovu projednána v rozsahu po zrušení Krajským soudem v [adresa] (k průběhu daného soudního řízení vizte níže), tj. ve vztahu k vyvlastnění čerpací stanice LPG. K vyvlastnění vlastnického práva [jméno FO] došlo rozhodnutím KÚ, které nabylo právní moci dne 23. 10. 2023. Podáními ze dne 24. 11. 2022, 25. 11. 2022 a 29. 11. 2022 žalobce a další vyvlastnění konkretizovali výši nákladů souvisejících s vyvlastněním. Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2023 KÚ zamítl žádost o vyvlastnění ve vztahu k [jméno FO], a to s ohledem na nesplnění zákonných podmínek týkajících se jednání o vyřešení věci před podáním žádosti o vyvlastnění. Písemností ze dne 31. 1. 2023 KÚ vyzval [Anonymizováno], aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřilo ke znaleckým posudkům na cenu nemovitostí a k vyčíslení náhrady souvisejících nákladů. [Anonymizováno] tak učinilo podáním doručeným KÚ dne 16. 2. 2023. S posudky a vyčíslením nesouhlasilo. Považovalo je za nedostatečné a nesprávné. Písemností ze dne 15. 3. 2023 KÚ informoval účastníky, že za účelem stanovení výše náhrady za vyvlastnění ustanoví znalce, jehož úkolem bude přezkoumat závěry znaleckých posudků předložených jednotlivými stranami. Písemností ze dne 24. 3. 2023 KÚ stanovil účastníkům lhůtu 5 dnů, aby se vyjádřili k osobě znalce, kterým měl být [tituly před jménem] [právnická osoba]. Podáním ze dne 23. 3. 2023 žalobce reagoval na podání vyvlastnitele ze dne 16. 2. 2023. V podání ze dne 29. 3. 2023 žalobce vyjádřil nesouhlas s ustanovením revizního znalce. Náhrada má být určena dle znaleckých posudků předložených vyvlastňovanými. Podáním ze dne 31. 5. 2023 žalobce uplatnil podnět na ochranu proti nečinnosti, ve kterém žádal, aby bylo bezodkladně rozhodnuto o náhradě za vyvlastnění. Usnesením ze dne 23. 6. 2023 KÚ ustanovil znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], aby provedl revizní posouzení znaleckých posudků ohledně ceny vyvlastňovaných nemovitých věcí a znalecké posouzení ceny věcných břemen, kterých se rovněž řízení týkalo. Znalci byla stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení usnesení. Podáním ze dne 28. 6. 2023 [Anonymizováno] požádalo KÚ o vyjádření ve věci návrhu na ochranu proti nečinnosti a poskytnutí souvisejícího spisového materiálu. KÚ žádosti vyhověl písemností ze dne 13. 7. 2023. Písemností ze dne 8. 8. 2023 KÚ urgoval znalce o zaslání posudku. Uvedl, že lhůta k vypracování posudku uplynula dne 27. 7. 2023. Podáním doručeným dne 7. 9. 2023 žalobce vyjádřil nesouhlas s postupem znalce. Uvedl, že znalec právní zástupkyni žalobce kontaktoval poprvé dne 16. 8. 2023. Bylo sjednáno, že znalci bude umožněna obhlídka dne 30. 8. 2023. Dne 30. 8. 2023 se k prohlídce dostavili se znalcem i zástupci [Anonymizováno]. Žalobce apeloval, aby bylo řízení o náhradě za vyvlastnění skončeno co nejdříve. Podáními ze dne 20. 10. 2023 a ze dne 3. 11. 2023 znalec reagoval na urgence KÚ. Uvedl, že účastníci byli vyzváni k poskytnutí dokladů, k čemuž nedošlo. Znalec byl v pracovní neschopnosti. Dne 3. 11. 2023 přislíbil, že posudek bude vypracován nejpozději do konce měsíce. Písemností ze dne 6. 11. 2023 KÚ vyzval účastníky, aby mu poskytli prozatím neposkytnuté podklady pro určení náhrady za vyvlastnění. Dne 10. 11. 2023 žalobce nahlížel do spisu. Podáním ze dne 8. 10. 2023 žalobce sdělil, že veškeré podklady, které znalec žádal předložit, mu byly poskytnuty. Toto vyjádření KÚ přeposlal dne 14. 11. 2023 znalci. Urgencí ze dne 7. 12. 2023 KÚ žádal, aby znalec zaslal znalecké posudky obratem, nejpozději ve lhůtě 5 dnů. Písemností ze dne 8. 12. 2023 [Anonymizováno] v rámci řízení o ochraně proti nečinnosti nařídilo KÚ, aby ve lhůtě 30 dnů aktivně jednal se znalcem a bude-li to možné, rozhodl o výši náhrad za vyvlastnění. Pověřené úřední osoby dne 18. 12. 2023 a 19. 12. 2023 kontaktovaly telefonicky znalce za účelem zajištění znaleckých posudků. Bylo přislíbeno, že posudky budou KÚ poskytnuty dne 19. 12. 2023. Dále bylo dohodnuto, že po 1. 1. 2024 znalec předloží KÚ vyjádření ohledně vlivu novelizace oceňovací vyhlášky ode dne 1. 1. 2024 na věc. Znalecký posudek na ocenění věcných břemen bude z důvodu novelizace poskytnut až v roce 2024. Dne 21. 12. 2023 pověřená úřední osoba osobně převzala znalecké posudky od znalce. Usnesením ze dne 22. 12. 2023 byla účastníkům stanovena lhůta k vyjádření se k posudkům do 31. 1. 2024. Výzvou ze dne 3. 1. 2024 KÚ žádal, aby znalec poskytl znalecký posudek týkající se ocenění věcných břemen a aby doplnil již předložené znalecké posudky o aktualizovanou cenu dle oceňovacích předpisů účinných od 1. 1. 2024. To vše ve lhůtě10 dnů. KÚ u znalce urgoval poskytnutí uvedeného dne 22. 1. 2024. Uvedl, že lhůta uplynula dne 15. 1. 2024. Podáními ze dne 25. 1. 2024, 26. 1. 2024 a 31. 1. 2024 se účastníci řízení vyjádřili k revizním znaleckým posudkům. Dne 15. 2. 2024 pověřená úřední osoba převzala u znalce požadované aktualizace revizních znaleckých posudků a znalecký posudek týkající se věcných břemen. Písemností ze dne 16. 2. 2024 KÚ vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 5 dnů vyjádřili k podkladům řízení. Rozhodnutím ze dne 28. 12. 2024 KÚ rozhodl o znalečném pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 25. 3. 2024 žalobce podal k [Anonymizováno] žádost o odstranění nečinnosti při rozhodování o výši náhrady za vyvlastnění. Dne 28. 3. 2024 byla žádost postoupena [Anonymizováno]. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2024 KÚ rozhodl o náhradě za vyvlastnění žalobce ve výši 10 701 161 Kč za odnětí vlastnického práva, ve výši 9 075 Kč za vyhotovení znaleckého posudku. Náhradu za cestovní výdaje a právní zastoupení zamítl. Žalobce se dne 19. 4. 2024 proti uvedenému rozhodnutí odvolal. Fáze řízení před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví: Žalobce (a [jméno FO], [jméno FO] a obchodní společnost [právnická osoba].) podali dne 16 2. 2021 ke Krajskému soudu v [adresa] žalobu na zrušení mezitímního rozhodnutí o vyvlastnění. Žádali, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Krajský soud v [adresa] dne 18. 2. 2021 mj. vyžádal úhradu soudního poplatku a zaslal žalobu KÚ k vyjádření. Žaloba byla doplněna podáním ze dne 25. 2. 2021. Podáním ze dne 26. 2. 2021 se KÚ vyjádřil k žádosti o přiznání odkladného účinku. Podáním ze dne 3. 3. 2021 se do řízení jako osoba zúčastněná přihlásilo [Anonymizováno]. Dne 4. 3. 2021 bylo doplnění žaloby zasláno KÚ a [Anonymizováno]. Podáním ze dne 9. 3. 2021 se KÚ vyjádřil k žalobě. Usnesením ze dne 11. 3. 2021 soud žalobě přiznal odkladný účinek. Podáním ze dne 22. 3. 2021 se [Anonymizováno] vyjádřilo k žalobě. Usnesením ze dne 25. 3. 2021 soud řízení přerušil s tím, že je nutno vyčkat jednak na rozhodnutí o odvolání prosti opravnému rozhodnutí KÚ ze dne 22. 2. 2021, a jednak na rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení ve věci aplikovaných ustanovení zákona č. 416/2009 Sb. Usnesením z téhož dne bylo uvedené usnesení opraveno za účelem uvedení senátu ve správném složení. Přípisy ze dne 29. 3. 2021 se krajský soud obrátil na Ústavní soud i na [Anonymizováno] s dotazy ohledně stavu řízení o zrušení části zákona a stavu odvolacího řízení proti opravnému usnesení. Podáním ze dne 25. 3. 2021 se žalobce vyjádřil k vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] přípisem ze dne 1. 4. 2021 uvedlo, že o odvolání bude rozhodnuto v zákonných lhůtách. K navazující žádosti soudu dne 17. 5. 2021 uvedlo, že o odvolání bylo rozhodnuto, a zaslalo stejnopis rozhodnutí. Ústavní soud přípisem ze dne 5. 5. 2021 sdělil, že věc bude předložena plénu do konce poloviny roku. [Anonymizováno] podáním ze dne 22. 7. 2021 žádalo, aby soud v řízení pokračoval. Mělo za to, že není důvod vyčkávat rozhodnutí Ústavního soudu. Soud přípisem ze dne 2. 8. 2021 [Anonymizováno] informoval, že jelikož žalobce zpochybňuje ústavnost zákonného ustanovení, které je přezkoumáváno Ústavním soudem, je namístě vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Přípisem ze dne 2. 8. 2021 se krajský soud opětovně dotázal Ústavního soudu na horizont, ve kterém je možno očekávat rozhodnutí. Ústavní soud přípisem ze dne 23. 8. 2021 sdělil, že jsou činěny kroky ke skončení věci. Vzhledem k neveřejnosti zasedání pléna však nelze sdělit přesnější informace. Krajský soud o uvedeném informoval [Anonymizováno]. Sdělil, že je vhodné vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Je zřejmé, že věc je předmětem plenárních debat. [Anonymizováno] žádalo, aby i přesto bylo ve věci pokračováno. Soud [Anonymizováno] dne 15. 10. 2021 informoval, že je nutno vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Usnesením ze dne 5. 4. 2022 soud rozhodl o pokračování v řízení, a to s odkazem na skutečnost, že dne 22. 3. 2022 Ústavní soud návrh na zrušení dotčené právní úpravy zamítl. Dne 5. 4. 2022 žalobce doplnil další skutková tvrzení. [Anonymizováno] na dané reagovalo dne 13. 4. 2022. Dne 19. 4. 2022 žalobce na dané podání reagoval. Rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. [spisová značka], soud o žalobě rozhodl. Vyslovil nicotnost mezitímního rozhodnutí v části stran rozhodnutí o záloze na náhradu za vyvlastnění. Zrušil mezitímní rozhodnutí ve vztahu k vyvlastnění stanice LPG (vytkl KÚ, že vyvlastnitel před podáním návrhu nejednal s [jméno FO]). Ve zbytku žalobu zamítl. Rozsudek čítá 41 stran a obsahuje detailní popis obsahu správního spisu a podání účastníků, a zejména právního posouzení soudu. Proti rozsudku podali žalobce a obchodní společnost [právnická osoba]. kasační stížnost ze dne 25. 5. 2022. Žádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podáním ze dne 1. 6. 2022 kasační stížnost doplnili. Kasační stížnost podalo dne 1. 6. 2022 i [Anonymizováno]. Dne 2. 6. 2022 byli stěžovatelé vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 6. 6. 2022 Nejvyšší správní soud vyžádal od krajského soudu spisy. Dále přeposlal kasační stížnosti stěžovatelům navzájem a KÚ k vyjádření. Žalobce se ke kasační stížnosti [Anonymizováno] vyjádřil dne 9. 6. 2022. Dne 10. 6. 2022 [Anonymizováno] soud obdržel správní spisy. Dne 13. 6. 2022 se [Anonymizováno] vyjádřilo k žádosti o odkladný účinek. Dne 15. 6. 2022 byl [Anonymizováno] soudu zaslán soudní spis. Dne 21. 6. 2022 se [Anonymizováno] vyjádřilo ke kasační stížnosti. Usnesením ze dne 23. 6. 2022 [Anonymizováno] přiznal kasační stížnosti žalobce odkladný účinek. Stejného dne zaslal účastníkům a [Anonymizováno] vyjádření stran na vědomí. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], [Anonymizováno] zamítl obě kasační stížnosti. V rozsudku uvedl mj., že „konstatuje, že osoba zúčastněná na řízení ([Anonymizováno], poznámka soudu) se žalobce b) nedotázala na to, zda stavba čerpací stanice je v jeho vlastnictví či ve vlastnictví někoho jiného. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že stavba čerpací stanice LPG se podle § 3055 občanského zákoníku nestala součástí pozemku. Osoba zúčastněná na řízení proto nemohla vycházet pouze ze zásady, že stavba je součástí pozemku, neboť bylo zřejmé, že vlastnické vztahy k pozemku žalobce b) a k čerpací stanici žalobkyně d) vznikaly ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že stavba čerpací stanice LPG je podle § 3055 občanského zákoníku samostatnou věcí, nelze ji považovat za věcné břemeno, právo třetích osob, faktickou vadu či jakékoli omezení, na které byl žalobce b) dotazován. Nadto je třeba podotknout, že údajná výzva ke sdělení potřebných skutečností ve skutečnosti výzvou nebyla. Jednalo se o část návrhu kupní smlouvy, v níž by žalobce b) prohlásil tyto skutečnosti. Vzhledem k tomu, že tato kupní smlouva nebyla podepsána, nelze z jakéhokoli jejího ustanovení vyvozovat jakékoli závěry či to, že by návrh kupní smlouvy znamenal výzvu adresovanou žalobci b) ke sdělení podstatných skutečností. Uvedené ovšem neznamená, že jednání žalobce b) bylo korektní. Ať již si však o jeho jednání lze myslet cokoli, nelze jen na jeho základě popřít vlastnické právo žalobkyně d) (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Informovanost žalobkyně d) nelze automaticky vyvozovat ani z toho, že se jednání účastnila zástupkyně, která ji později zastupovala, a její manžel - žalobce b). Podmínkou pro vyvlastnění je, aby bylo přímo jednáno s danou osobou. Taková osoba se nemůže informace dovídat pouze zprostředkovaně. Zejména v případě, kdy je zasahováno do základních práv, nelze to pokládat za příliš formalistické, jak se mylně domnívá osoba zúčastněná na řízení. V takové situaci nelze ani po žalobkyni d) požadovat, aby sama osobu zúčastněnou na řízení upozornila, že je vlastníkem čerpací stanice LPG. NSS tak uzavírá, že žalobkyně d) musela být o všem, co se týkalo jejího majetku, dostatečně výslovně informována. Je nepřípustné, aby její informovanost byla dovozována pouze z okolností případu. Na vyvlastnění musí být v tomto ohledu kladeny vysoké požadavky.“ Dne 1. 9. 2022 žalobce a obchodní společnost [právnická osoba]. podali proti rozhodnutí [Anonymizováno] soudu ústavní stížnost. Dne 2. 9. 2022 Ústavní soud informoval účastníky o složení senátu, který se bude věcí zabývat. Podáním ze dne 19. 9. 2022 [Anonymizováno] požádalo o přiznání postavení vedlejšího účastníka. Dne 20. 9. 2022 žalobce požádal o přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti. Dne 18. 10. 2022 Ústavní soud vyžádal od Krajského soudu v [adresa] soudní spis. Spis byl Ústavnímu soudu poskytnut dne 26. 10. 2022. Dne 10. 1. 2023 Ústavní soud přiznal [Anonymizováno] postavení vedlejšího účastníka. Podáním doručeným Ústavnímu soud dne 19. 6. 2023 se [Anonymizováno] dotázalo na stav řízení. Dne 8. 11. 2023 se jednatel obchodní společnosti [právnická osoba]. dotazoval na stav řízení. Bylo mu sděleno, že věc nebude rozhodnuta do dne 26. 11. 2023, kdy končí mandát soudci zpravodajovi. Dne 13. 11. 2023 žalobce zaslal Ústavnímu soudu urgenci rozhodnutí o odkladném účinku. Dne 15. 11. 2023 Ústavní soud návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí správních soudů zamítl. Dne 24. 11. 2023 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. Usnesení bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dne 28. 11. 2023.

34. Z písemnosti nazvané uplatnění nároku poškozených ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou předmětného stavebního řízení. Žalobce požadoval 140 000 Kč.

35. Z vyjádření k žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 7. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaná nárok žalobce odmítla. Uvedla, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění a nelze dovozovat odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Ze související doručenky soud zjistil, že daná písemnost byla žalobci doručena dne 17. 3. 2022.

36. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že žalobci byli k danému datu vlastníky nemovitých věcí nacházejících se v sousedství předmětné stavby dálnice.

37. Z jednotlivých internetových článků (Odškodnění za Motocentrum bez příjezdu stále nedostali, Soud rozhodl: Motocentrum a pneuservis u [Anonymizováno] si [Anonymizováno] koupit nemusí, Řešení podle [Anonymizováno]: Stavbu [Anonymizováno] má odblokovat cesta přes rozorané pole) soud zjistil, že otázka napojení předmětných nemovitostí byla v roce 2016 předmětem zpravodajských textů zveřejněných na internetu.

38. Z výpisu ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce disponuje živnostenským oprávněním s předmětem podnikání opravy silničních vozidel; k tomuto má od 2. 9. 2002 zapsánu provozovnu na adrese [adresa] (tj. v dotčené nemovitosti).

39. Z dopisu [Anonymizováno] ze dne 4. 7. 2017, č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že [právnická osoba] žalobci nabídlo „finanční vypořádání za ztrátu přístupu k nemovitostem ve výši 2 661 000 Kč.“ Bylo sděleno, že pokud žalobce nebude s uvedenou částkou souhlasit „využije [Anonymizováno] bez dalšího veškerých právních prostředků, které mu první řád České republiky poskytuje, k tomu, aby získalo předmětné pravomocné stavební povolení i bez finančního vypořádaní s Vámi.“ 40. Ze záznamu o jednání ve věci [Anonymizováno] – areál pánů [jméno FO] soud zjistil, že dne 6. 6. 2014 se uskutečnilo jednání, kterého se zúčastnil mj. žalobce, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Během tohoto jednání bylo konstatováno, že připojení areálu na [Anonymizováno] není technicky možné. [Anonymizováno] nechá zpracovat dva nezávislé znalecké posudky, a pokud žalobce znalecky určenou cenu akceptuje, bude uzavřena kupní smlouva na převod daného areálu na [Anonymizováno].

41. Z dopisu [jméno FO] ze dne 15. 9. 2013 soud zjistil, že žalobce dne 15. 9 2013 [Anonymizováno] vyzval k ukončení stavebních prací a k obnovení přístupových možností v rozsahu a komfortu, které v lokalitě panoval před zahájením stavebních prací.

42. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru ekonomika, ze dne 2. 11. 2017 soud zjistil, že úkolem znalkyně bylo pro soudní řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] určit, jaký byl ušlý zisk žalobce (a [jméno FO] a [jméno FO]) za období od března roku 2011 do konce roku 2014. Znalkyně v posudku uvedla, že pro výpočet ušlého zisku využila metodu porovnání v rámci odvětví a metodu časového srovnání, a to aby vyloučila chybu z titulu volby některé z metod. Obě metody porovnávají EBITDA marži (=EBITDA/korigované příjmy; EBITDA je zisk před zdaněním, odpisy a úroky a korigované příjmy jsou příjmy upravené na výnosy – příjmy za prodej zboží a materiálu, včetně služeb, navýšené o pohledávky k 31. 12. a snížené o příjmy, které nesouvisí s podnikatelskou činností). Metoda porovnání v rámci odvětví vychází z průměrné EBITDA marže pro jednotlivé ekonomické činnosti u srovnatelných subjektů, metoda časového srovnání vychází ze skutečné marže konkrétního podnikatele. U obou metod znalkyně vycházela z plánovaných příjmů a z míry růstu nominálního hrubého domácího produktu. Plánované příjmy znalkyně stanovila jako průměrné příjmy za období od roku 2000 do roku 2010 navýšené o míru růstu nominálního HDP v jednotlivých letech. Metodou porovnání v rámci odvětví znalkyně dospěla k závěru, že EBITDA marže žalobce by měla za rok 2011 činit 5 %, za rok 2011 5,4 %, za rok 2013 5,7 % a za rok 2014 5,[právnická osoba] rámci metody časového srovnávání znalkyně srovnávala dosahované zisky před škodnou událostí a v jejím průběhu. Znalkyně vyšla z historických údajů zanesených v jednoduchém účetnictví žalobce. Vyloučila data za roky 2008 až 2010, neboť tyto vykazovaly odlehlé záporné hodnoty, což by vedlo ke zkreslení výsledku. Znalkyně z účetních podkladů žalobce zjistila korigované příjmy, tj. příjmy za prodej zboží a služeb plus pohledávky mínus podej majetku a mínus příjmy související s činností nevykonávanou v dotčené provozovně. Dále zjistila korigované výdaje obsahující výdaje související s podnikatelskou činností, plus náklady na leasing, plus stav závazků k 31. 12., mínus odpisy a mínus stav zásob k 31.

12. Rozdíl mezi korigovanými příjmy a korigovanými výdaji vytvořil EBITDU a následně EBITDA marži, tj. skutečnou marži rovnající se hodnotě EBITDA/korigované příjmy. Tímto propočtem znalkyně dospěla k závěru, že za dotčené roky byl ušlý zisk žalobce ve výši 3 339 682 Kč (metoda porovnání v rámci odvětví), resp. ve výši 3 640 272 Kč (metoda časového srovnání). Z přílohy č. [hodnota] znaleckého posudku plyne, že plánované příjmy žalobce oscilovaly kolem 7 000 000 Kč, skutečné příjmy oscilovaly mezi 700 000 Kč až 800 000 Kč. Znalkyně současně v posudku uvedla, že do výpočtu ušlého zisku byla zahrnuta pouze část příjmů a výdajů [jméno FO], a nikoliv [Anonymizováno], se kterým do roku 2008 společně podnikal.

43. Z fotografií předložených žalobcem jako přílohy podání ze dne 30. 10. 2024 a z fotografií dotčeného místa na portálu googlemaps soud zjistil, že na daných fotografiích není explicitně zachyceno, že by byl sjezd ze silnice k motocentru zcela zamezen. Je však zřejmé, že v místě dochází a v minulosti docházelo ke stavebním pracím. Na fotografii ze dne 10. 8. 2013 je zachyceno, že sjezd k motocentru byl zajištěn možností odbočit z levého jízdního pásu přes neprůjezdný pravý pás na křižovatku vedoucí k motocentru. Průjezd je umožněn pouze relativně úzkým pásem ohraničeným žlutými svodidly na silnici a červenobílým značením. U sjezdu se nachází značka zákaz vjezdu s doplňující tabulkou „mimo vozidel stavby a přístupu k nemovitostem“. Uvedenému odpovídá i žalovanou předložené dopravně inženýrské opatření zakreslující stav v místě ke dni 27. 6. 2013 a ke dni 31. 7. 2023. Stejně tak dané dopravní řešení plyne z vyjádření [Anonymizováno] dne 15. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno].

44. Z rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2011, č. j. [Anonymizováno], soud zjistil, že [Anonymizováno] v tomto rozhodnutí (týkajícím se levého jízdního pásu, nikoliv nyní řešeného pravého jízdního pásu) uvedlo, že v námitkách ze dne 10. 10. 2010 žalobce, [jméno FO] a [jméno FO] uvedli mj., že stavbou bude dotčeno vlastnické právo [jméno FO] k čerpací stanici LPG.

45. Z protokolu o předání staveniště ze dne 24. 5. 2013 soud zjistil, že [Anonymizováno] požádalo zhotovitele stavby mj. o to, aby byl během výstavby zjištěn trvalý přístup a příjezd na pozemek žalobce.

46. Z internetových článků týkajících se požáru pneucentra soud zjistil, že v červenci roku 2013 propukl požár pneucentra nacházejícího se v sousedství motocentra. V článcích je uvedeno, že aby se jednotky hasičů z požáru dostaly, musely za účelem přístupu k požáru odstranit ocelové zábradlí a násilně otevřít bezpečnostní zámek závory.

47. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady ušlého zisku způsobeného mu nezákonnými rozhodnutími o povolení stavby dálnice za období let 2018 až 2019. V uvedeném rozsudku soud uvedl, že z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2009 až 2019 zjistil, že žalobce vykázal z podnikání ve zdaňovacím období 2009 příjmy 1 582 885 Kč, výdaje 2 370 262 Kč a ztrátu - 451 734 Kč, ve zdaňovacím období 2010 příjmy 1 420 372 Kč, výdaje 1 532 186 a ztrátu - 111 814 Kč, ve zdaňovacím období 2011 příjmy 800 651 Kč, výdaje 1 274 968 Kč a ztrátu -474 317 Kč, ve zdaňovacím období 2012 příjmy 753 731 Kč, výdaje 1 759 719 Kč a ztrátu -1 005 988 Kč, ve zdaňovacím období 2013 příjmy 792 600 Kč, výdaje 1 360 377 Kč a ztrátu - 567 777 Kč, ve zdaňovacím období 2014 příjmy 703 721 Kč, výdaje 1 449 645 Kč a ztrátu - 745 924 Kč, ve zdaňovacím období 2015 příjmy 654 291 Kč, výdaje 1 012 763 Kč a ztrátu - 358 472 Kč, ve zdaňovacím období 2016 příjmy 411 262 Kč, výdaje 1 741 338 Kč a ztrátu - 1 330 076 Kč, ve zdaňovacím období 2017 příjmy 838 058 Kč, výdaje 1 223 555 Kč a ztrátu - 385 497 Kč, ve zdaňovacím období 2018 příjmy 728 418 Kč, výdaje 1 340 881 Kč a ztrátu - 612 463 Kč a ve zdaňovacím období 2019 příjmy 700 218 Kč, výdaje 1 190 102 Kč a ztrátu - 489 884 Kč. Soud uvedené posoudil tak, že nebylo lze uzavřít, že by žalobci ušel zisk, když v letech 2009 až 2017 bylo hospodaření žalobce ztrátové. Soud uvedl, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se vůbec nepodává, na základě jakých konkrétních skutečností [tituly před jménem] [jméno FO] stanovila žalobcův ušlý zisk. Soud dodal, že za zmínku stojí rovněž skutečnost, že příjem z žalobcova podnikání se nijak výrazně nelišil v roce 2011 (před tvrzeným odnětím přístupu k předmětné provozovně), kdy činil 800 651 Kč, v roce 2012 (v době tvrzeného odnětí přístupu k předmětné provozovně), kdy činil 753 731 Kč a v roce 2013, kdy činil 792 600 Kč.

48. Z rozsudku [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že odvolání žalobce proti právě citovanému rozsudku č. j. [spisová značka], bylo zamítnuto. Odvolací soud uved, že „je zřejmé, že pokud byl žalobcův příjem v roce 2017 (podle žaloby již po řadě let trvajícího protiprávního stavu nastoleného nezákonným rozhodnutím) ještě (byť o málo) vyšší než v roce 2011, v němž tento stav ještě nenastal (vycházeje ze skutkové konstrukce žaloby), a pokud byly jeho příjmy v žalovaných („krizových“) letech cca obdobné výši příjmu v roce 2012 (rovněž „předkrizovém“, je-li tvrzeno nezákonné rozhodnutí z dubna 2013 a na ně navazující nesprávný úřední postup), pak zde evidentně není na místě uvažovat o omezení přístupu k provozovně jako faktoru, který by měl být příčinou případného snížení žalobcova zisku (jakožto majetkového přínosu představovaného rozdílem mezi příjmy a výdaji), pokud zde před omezením (tj. v letech 2011, 2012) nebylo vyšších příjmů, než dosahovaných později již po nezákonném rozhodnutí. Odvolacímu soudu je známa judikatura, podle níž nelze daňově uznatelné výdaje a náklady ztotožnit s náklady, které je třeba na dosažení příjmů skutečně vynaložit (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1920/99, či ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2358/2021). Odtud plyne, že i podnikateli nacházejícímu se v daňové ztrátě může ujít zisk. V souzené věci je však (hypotetické) ujití takového zisku v letech 2018 a 2019 v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (duben 2013) vyloučeno právě pro zmíněný poměr příjmů (v roce 2017 více než v roce 2011, v letech 2018 a 2019 zhruba stejně jako v roce 2012).“ 49. Ze zápisu z jednání na [Anonymizováno] ze dne 21. 5. 2012 soud zjistil, že dne 16. 5. 2012 proběhlo u žalované jednání mezi zástupci [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Jednání bylo svoláno z iniciativy [Anonymizováno] a jeho předmětem byla diskuze ohledně zrušení připojení motocentra k silnici I/3. Zástupce [Anonymizováno] uvedl, že [Anonymizováno] obdrželo od [Anonymizováno] žádost o stavební povolení na stavbu dálnice. [Anonymizováno] na danou žádost reagovalo negativně, a to ve vztahu k navrženému zachování připojení s osazenou typovou závorou a dopravním značením „zákaz vjezdu mimo vozidel s povolením [Anonymizováno]“. Zástupce [Anonymizováno] seznámil přítomné s historií problému s připojením odpočívky a motocentra, jehož řešení je hledáno již řadu let. Dodal, že aby vůbec bylo možno stavbu veřejnoprávně projednat, bylo provedeno „racionalizační“ opatření, kterým byla stavba rozdělena na stavbu levého a pravého jízdního pásu. Stavební povolení na levý jízdní pás již bylo vydáno. Zástupce [Anonymizováno] uvedl, že vzhledem k nesouhlasu [Anonymizováno] se zachováním připojení, nebude možno stavební povolení vydat. Zástupkyně [Anonymizováno] vyjádřila přesvědčení, že pozemky lze odpojit bez náhrady, kdy skončila platnost povolení, kterým bylo připojení povoleno pro pozemek, který sloužil jako spojnice mezi silnicí a motocentrem. Motocentrum nemá právo na připojení k silnici, resp. budoucí [Anonymizováno]. Následně proběhla diskuze o tom, kdo povolil a kolaudoval stavu motocentra a zapříčinil stav, kdy trvalá stavba motocentra je připojena ke stávající silici I/3 prostřednictvím dočasného povolení pro jinou nemovitost. Zástupce [Anonymizováno] konstatoval, že pro [Anonymizováno] je akceptovatelné přepracování návrhu tak, že přístup k motocentru nebude ze silnice možný, a to s vědomím pravděpodobného soudního sporu s vlastníky a provozovateli motocenta. Zástupce [Anonymizováno] žádal, aby bylo o odpojení rozhodnuto před vydáním stavebního povolení. Zástupce [Anonymizováno] reagoval, že [Anonymizováno] takový postup nepožaduje; připojení pro něj do doby zahájení realizace stavby nepředstavuje žádný problém. Dodal, že správní rozhodnutí, kterými byla stavba motocentra povolena, již nelze zrušit. Zopakoval, že [Anonymizováno] nepožaduje předstihové odpojení pozemků od silnice I/3 a je si plně vědomo možnosti soudních sporů v souvislosti s vydáním stavebního povolení pro stavbu dálnice. Závěrem bylo tedy shodnuto, že [Anonymizováno] zajistí přepracování dokumentace tím způsobem, že pozemek žalobce nebude připojen na budoucí dálnici (dojde ke zrušení vjezdu i výjezdu).

50. Z výslechu žalobce soud zjistil, že na danou provozovnu získal stavební povolení v roce 1998, zkolaudováno pak měl v roce 2000. [Anonymizováno] se až v roce 2004 rozhodlo, že daným místem povede dálnice. [Anonymizováno] stavební povolení vydalo i přes nesouhlas žalobce. [Anonymizováno] si složitost řízení vyrobilo sama, jedná se o černou stavbu a ta by měla být odstraněna. Žalobce se cítí permanentně perzekuován, celá věc měla zásadní vliv na jeho podnikatelskou činnost, nyní k němu jezdí jen jeho stálí zákazníci, před zahájením správního řízení měl 9 zaměstnanců a prodával cca 350 kusů motocyklů, nyní jich prodá cca 10. Jelikož jim bylo sděleno, že odškodnění není možné, čekal, že dojde ke zřízení napojení. Jelikož vyvlastnit v té době nešlo, očekával, že dojde k odstranění předmětné černé stavby. Pro žalobce, který je nadto místostarostou obce [adresa] nacházející se v dané lokalitě, je nepříjemné, že musí neustále situaci vysvětlovat okolí. O tom, že nebude přistoupeno k finančnímu vypořádání, byl informován dopisem generálního ředitele [Anonymizováno].

51. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu.

52. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další, účastníky navržené, avšak neprovedené, důkazy z důvodu nadbytečnosti neprovedl. Soud zejména neprovedl dokazování týkající se otázky, o jaké závoře hovořily internetové články týkající se požáru pneucentra, neboť na jednání soudu bylo objasněno, že žalobce nesporuje, že se nejednalo o závoru instalovanou [právnická osoba], či [jméno FO] ušlého zisku žalobce. Předmětem nynějšího řízení není nárok žalobce na náhradu ušlého zisku, nýbrž nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Pro účely tohoto řízení má přitom soud dostatečná skutková zjištění, a to i pro posouzení významu řízení pro žalobce (k tomu vizte níže). Předmětný znalecký posudek byl nadto vyhodnocen jak soudem zdejším, tak Městským soudem v Praze v řízení týkajícím se ušlého zisku, a v nynějším řízení soudu nepřísluší uvedené názory zpochybňovat a za tímto účelem například provést výslech znalkyně.

53. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující právní úpravu a související judikaturu:

54. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

55. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

56. Dle § 5 ZOŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

57. Dle § 13 ZOŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

58. Dle § 31a ZOŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

59. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy jsou poškození vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení státních orgnů v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

60. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

61. V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zásadní je v tomto ohledu judikatura Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48 odůvodnění, shrnuje, že „[n]a správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“.

62. Žalobce byl účastníkem předmětného stavebního řízení z titulu vlastnictví nemovitých věcí nacházejících se v sousedství projednávaného stavebního záměru (byl tzv. mezujícím sousedem).

63. Z právní věty rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, v této souvislosti plyne následující: „Na případ účasti vlastníka sousední nemovité věci ve stavebním řízení o vydání stavebního povolení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tudíž je nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“ 64. S ohledem na uvedené a taktéž s ohledem na skutečnost, že předmětné stavební řízení se dotýkalo základních práv a svobod žalobce, zejména pak jeho práva vlastnického, je nutno dospět k závěru, že právo žalobce na přiměřenou délku předmětného řízení je dáno. Žalovaná ostatně uvedenou skutečnost ani nesporovala.

65. Soud se proto dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka předmětného řízení přiměřená.

66. Jak vyplývá ze Stanoviska (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) ZOŠ, které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

67. Stavební řízení bylo zahájeno dne 24. 4. 2012, kdy byla žalované doručena žádost [Anonymizováno] o vydání stavebního povolení. Veřejnost byla o zahájení stavebního řízení uvědomena veřejnou vyhláškou zveřejněnou dne 18. 6. 2012 – tento den je dle názoru soudu nutno brát jako den počátku řízení pro účely ZOŠ. Nejdříve tohoto dne totiž mohl žalobce zjistit, že předmětné stavební řízení probíhá a návazně pak mohl od tohoto dne začít pociťovat nejistotu ohledně jeho výsledku. Soud dodává, že pokud žalobce polemizoval s tím, že řízení bylo zahájeno, co se týče posouzení podle ZOŠ, dříve, soud se s jeho názorem neztotožnil. Sám žalobce ostatně k dotazu soudu uvedl, že uvedenou argumentací cílil spíše na dokreslení všech detailů věci, když se ztotožňuje s tím, že řízení bylo zahájeno až v roce 2012.

68. Stavební řízení bylo skončeno dne 18. 6. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno], kterým byla stavba povolena (bylo vydáno stavební povolení).

69. Nelze nicméně přehlédnout, že nemovitosti žalobce byly před vydání tohoto konečného rozhodnutí vyvlastněny, a žalobce tak přestal být účastníkem stavebního řízení. To ukončilo nejistotu žalobce vyvolanou daným řízením. Právně totiž již dané řízení nemělo potenciál zasáhnout do právní sféry žalobce. Na tom nic nemění fakt, že i po ukončení stavebního řízení nadále probíhalo vyvlastňovací řízení, ve kterém byla řešena výše náhrady za vyvlastnění. Předmětem nynějšího řízení je totiž řízení stavební.

70. Za rozhodné datum, tj. z datum ukončen í řízení pro účely ZOŠ, nicméně soud nepovažuje datum právní moci mezitímního vyvlastňovacího rozhodnutí, nýbrž až okamžik, kdy byla otázka vyvlastnění postavena najisto i v navazujícím soudním řízení a následně v řízení o ústavní stížnosti. Až v tento okamžik byla otázka vlastnického práva žalobce a jeho navazujícího účastenství ve stavebním řízení s konečnou platností vyřešena. Ostatně, ze Stanoviska plyne, že při určování konce řízení je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta).

71. Přesně tak tomu přitom bylo i v nyní projednávané věci, kdy se žalobce proti mezitímnímu rozhodnutí o vyvlastnění bránil správní žalobou, kasační stížností a následně i ústavní stížností. Ústavní stížnost byla odmítnuta. K doručení rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti právní zástupkyni žalobce došlo dne 28. 11. 2023.

72. Tento den je tak nutno označit za konec řízení pro účely posouzení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou stavebním řízením.

73. Uvedené datum, tj. 28. 11. 2023, je dále taktéž i dnem, od kterého by bylo nutno posuzovat počátek běhu promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 ZOŠ. Jelikož v této době již probíhalo nynější soudní řízení, nelze souhlasit s žalovanou v tom, že nárok žalobce by měl být promlčen. V tomto ohledu lze ve shodě s žalobcem akcentovat i to, že jak žalobě, tak i kasační stížnosti soudy přiznaly odkladný účinek.

74. Řízení tedy trvalo 11 let, 6 měsíců a 13 dnů. Nerozhodno, že stavební řízení bylo po určitou dobu přerušeno. Do celkové doby řízení je totiž v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno (Stanovisko, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2405/2020).

75. Soud v tomto ohledu dodává, že nepřisvědčil tvrzení žalované, že stavební řízení pro účely odškodnění skončilo dříve, konkrétně v roce 2016, resp. 2017, kdy žalobce již neměl být v nejistotě stran výsledků řízení, neboť v této době mělo být zřejmé, že situace bude řešena toliko finančním odškodněním za ztrátu přístupu k nemovitostem (a to buď na základě dohody mezi [Anonymizováno] a žalobcem dle znaleckého posudku, nebo ve vyvlastňovacím řízení). Soud k uvedenému pro stručnost odkazuje na svůj předešlý rozsudek vydaný v nynější věci a taktéž na rozhodnutí odvolacího soudu, který v bodě 31 rozhodnutí uvedené námitce taktéž nepřisvědčil.

76. Soud tak přistoupil ke zhodnocení, zda lze délku řízení považovat a přiměřenou, či nikoliv. Na tomto místě soud znovu opakuje, že vázán závazným právním názorem odvolacího soudu zohlednil při posuzování délky řízení i řízení o vyvlastnění, kvůli kterému bylo stavební řízení po určitou dobu přerušeno, neboť pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (může však být nepřiměřená z jiných důvodů).

77. Soud se tedy zaměřil na posouzení, zda lze dobu, po kterou probíhalo vyvlastňovací řízení posoudit jako přiměřenou. V souladu se Stanoviskem zohlednil složitost případu, chování poškozeného (tj. žalobce), postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného.

78. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumnému správnímu orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. žalovanou odkazovaný rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

79. V dalším kroku je nutno se zabývat chováním poškozeného, tedy chováním žalobce. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

80. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměli sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

81. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozeného, tedy pro žalobce. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

82. Při aplikaci daných východisek soud dospěl k následujícím závěrům.

83. Vyvlastňovací řízení bylo zahájeno dne 20. 11. 2019, kdy byla vyvlastňujícímu orgánu doručena žádost o vyvlastnění. Nicméně, již před tímto datem zde byla nejistota žalobce ohledně otázky vyvlastnění, když žalovaná dne 11. 3. 2019 vyzvala [Anonymizováno], aby podalo žádost o vyvlastnění, a když již před podáním žádosti o vyvlastnění byl žalobci (v souladu s vyvlastňovacími předpisy) dne 15. 7. 2019 doručen návrh na uzavření kupní smlouvy k dotčeným nemovitým věcem. Touto optikou je nutno z pohledu ZOŠ určit počátek daného řízení na den 11. 3. 2019. Konec vyvlastňovacího řízení pro účely nynější věci spadá na den 28. 11. 2023, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům soudů rozhodujících ve správním soudnictví, kterými bylo potvrzeno vyvlastnění nemovitostí žalobce provedené mezitímním rozhodnutím KÚ. Ačkoliv totiž vyvlastňovací řízení dále pokračovalo, a to ve vztahu k žalobci ohledně otázky výše náhrady za odškodnění a ve vztahu k [jméno FO] toto probíhalo ohledně vlastní otázky vyvlastnění, v nynějším řízení je řešena otázka nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou ujmu vzniklou nepřiměřenou délkou stavebního řízení. Jelikož ke dni 28. 11. 2023 skončilo ve vztahu k žalobci stavební řízení, jak bylo výše uvedeno, je nutno k tomuto dni označit i vyvlastňovací řízení za skončené (avšak, jak již bylo uvedeno, pouze pro účely nyní posuzované věci).

84. Vyvlastňovací řízení tedy trvalo 4 roky, 8 měsíců a 17 dní.

85. Co se týče složitosti řízení, lze uvést, že v řízení bylo nutno aplikovat novou právní úpravu vyvlastnění, což zapříčinilo jistou složitost daného řízení. Daná právní úprava byla nadto v průběhu řízení předmětem přezkumu ústavnosti ze strany Ústavního soudu. Stejně tak je namístě přihlédnout k tomu, že řízení probíhalo před správním orgánem (KÚ), následně před správním soudem I. stupně, před Nejvyšším správním soudem a před Ústavním soudem. Bylo současně nutno se vypořádat s poměrně širokou paletou argumentů vyvlastňovsných. Zásadní je nicméně i to, že v řízení, které je nyní posuzováno, bylo vydáno „pouze“ mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění, tj. rozhodnutí o vyvlastnění bez současného přiznání náhrady za vyvlastnění. O náhradě bylo rozhodováno až posléze, tj. po vydání mezitímního rozhodnutí. Celá doba 4 let, 8 měsíců a 17 dní tedy připadla „pouze“ na první fázi daného postupu a na úvodní část postupu týkajícího se určení výše náhrady za vyvlastnění. Je nutno zdůrazni, že proti mezitímnímu rozhodnutí nelze podat odvolání. Řízení je tedy, co se týče jeho fáze před správním orgánem, jednostupňové, a jako takové by mělo být ukončeno rychleji, než kdyby tomu tak nebylo. Stejně tak nelze přehlédnout, že v řízení nevystupovalo vysoké množství účastníků. Nebyla uplatňována obstrukční podání. V řízení nebylo prováděno nikterak rozsáhlé zjišťování skutkového stavu; byl vyžádán znalecký posudek od žalobce, kterýžto byl nicméně vzhledem k nesprávnému určení okruhu účastníků řízení přičitatelnému státním orgánům (vizte níže) prvně nevyužitelný. Následně byl zadán další znalecký posudek, jehož vypracování však v plném rozsahu nespadá do nyní posuzovaného úseku řízení, a jehož vypracování bylo ostatně stiženo průtahy (vizte níže).

86. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci soud uvádí, že žádost o vyvlastnění byla podána dne 20. 11. 2019. Mezitímní rozhodnutí bylo vydáno dne 3. 2. 2021. Mezitím proběhlo několik jednání, došlo ke zrušení prvního rozhodnutí vyvlastňovacího orgánu v odvolacím řízení, k vyřešení otázky účastenství [jméno FO], žalobce byl vyzván k předložení znaleckého posudku a tento předložil. Správnímu orgánu lze nicméně dát k tíži, že otázku účastenství [jméno FO] neřešil ihned po podání žádosti, když na tuto skutečnost vyvlastňovaní odkazovali již v prvním podání ve věci ze dne 17. 1. 2020 (v průběhu celého stavebního řízení pak byla skutečnost, že [jméno FO] se označuje za vlastnici LPG stanice, [Anonymizováno] i [Anonymizováno] zřejmá, když na ni bylo opakovaně poukazováno dotčeným osobami). To zapříčinilo prodloužení a zkomplikování celého řízení (KÚ vyzval žalobce k předložení znaleckého posudku, který nicméně nedopadal na celou posuzovanou situaci, když neřešil otázku stanice LPG; uvedený posudek tak nešlo využít; s [jméno FO] neproběhla jednání před podáním žádosti o vyvlastnění, což vedlo ke kasačnímu zásahu soudu atd.). To, že KÚ řešil otázku okruhu účastníků nikoliv ihned na počátku řízení, jak mu z logiky věci přísluší, nýbrž až v pozdějších fázích řízení, přispělo například i k tomu, že po zrušení prvního rozhodnutí KÚ [Anonymizováno] trvalo přibližně půl roku, než bylo vydáno mezitímní rozhodnutí. To, že [jméno FO] (zastoupená stejnou advokátkou jako žalobce) poskytla smlouvu o dílo až v pozdější fázi řízení, přitom danou skutečnost neomlouvá. Jak uvedl [Anonymizováno] soud v rozsudku č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] (a návazně KÚ) si měly být vědomy, že stanice LPG není součástí pozemku, neboť bylo zřejmé, že vlastnické vztahy k pozemku a k čerpací stanici vznikaly ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že stavba čerpací stanice LPG je podle § 3055 o. z. samostatnou věcí, nelze ji považovat za věcné břemeno, právo třetích osob, faktickou vadu či jakékoli omezení. KÚ měl tedy již z informací, které mu měly být zřejmé (obsah podání vyvlastňovaných, okruh účastníků řízení o povolení stavby), dovodit již na samém počátku řízení, že účastníkem řízení je i [jméno FO]. Ač lze tedy souhlasit s tím, že vyvlastňovaní měli předložit dotčenou smlouvu o dílo dříve (Nejvyšší správní soud jejich jednání označil za nekorektní), nemění to nic na závěru, že délka řízení byla nepříznivě ovlivněna jednáním KÚ. K tíži správních orgánů lze dále přičíst, že jak KÚ, tak [Anonymizováno] v postavení odvolacího orgánu, zatížily svá rozhodnutími formálními vadami, které si vyžádaly vydání opravných rozhodnutí, kdy právě nutnost vyčkat na právní moc jednoho z nich byla jedním z důvodů, proč bylo přerušeno řízení o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí. Dále je ve shodě s žalobcem nutno správním orgánům přičíst k tíži postup při zajišťování znaleckých posudků od [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedený znalec nedodržoval opakovaně lhůty, byl nečinný. KÚ měl vůči znalci postupovat důrazněji, a to s ohledem na potřebu rozhodnout o výši náhrady za vyvlastnění bezodkladně, a to zejména v situaci, kdy již bylo rozhodnuto o vyvlastnění.

87. Ve vztahu k soudní fázi řízení soud uvádí, že, co se týče správního soudnictví, žádné nedůvodné průtahy shledány nebyly. Řízení před krajským soudem probíhalo od 16. 2. 2021 do 27. 4. 2022. Bylo nicméně po dobu od 25. 3. 2021 do 5. 4. 2022 přerušeno, a to s ohledem na nutnost vyčkat rozhodnutí o odvolání proti opravnému rozhodnutí a s ohledem na probíhající řízení před Ústavním soudem o zrušení části ve věci aplikovaného zákona. Řízení o kasačních stížnostech bylo zahájeno dne 25. 5. 2022 a skončeno dne 21. 7. 2022. Dobu, po kterou Ústavní soud rozhodoval o návrhu na zrušení části aplikovaného zákona, lze taktéž posoudit za zcela adekvátní, a to při zohlednění skutečnosti, že povinnost Ústavního soudu projednat záležitost v přiměřené lhůtě (a to zejména při posouzení ústavnosti zákona) nelze vykládat stejně jako u obecných soudů. Role Ústavního soudu jako strážce ústavního pořádku činí zvláště nezbytným, aby byl schopen zohlednit i jiná hlediska, než pouhé chronologické pořadí, v jakém případy napadly, jako je povaha případu a její význam z politického a společenského hlediska (A.T. proti Slovinsku, č. 20952/21, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 9. 2022). I při vědomí právě uvedeného je nicméně nutno akcentovat, že k celkové délce řízení ne nepatrnou měrou přispělo to, že řízení o Ústavní stížnosti probíhalo déle, než jeden rok (11. 9. 2022 až 28. 11. 2023). Jakkoli je soud dalek toho přehlížet právě akcentované specifické postavení Ústavního soudu, nemůže odhlédnout od faktu, že předmětem ústavní stížnosti bylo mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., ve kterém bylo zákonodárcem uloženo soudům rozhodovat ve lhůtách v délce desítek dnů (k tomu vizte níže). Ačkoliv se daná povinnost nevztahuje výslovně i na Ústavní soud, dobu přesahující jeden rok za přiměřenou považovat nelze.

88. Žalobce k délce řízení negativně nepřispěl. Uplatňoval v řízení řadu právních prostředků ochrany svých práv. Uplatňoval námitky, odvolání, správní žalobu, kasační stížnost, ústavní stížnost, žádosti o přiznání odkladných účinků. Nejednalo se nicméně o prostředky účelové, obstrukční. Žalobce v řízení prosazoval svoje oprávněné zájmy, což mu nelze vytýkat. Žalobce přitom přímo cílil i na urychlení řízení, když například žádal, aby Ústavní soud rozhodl o jeho žádosti o odkladu vykonatelnosti, což ve výsledku zapříčinilo nejen vydání rozhodnutí o uvedené žádosti, nýbrž i vydání rozhodnutí o vlastní ústavní stížnosti. Soud nesouhlasí s žalovanou v tom, že žalobce by se měl na délce řízení negativně podílet tím, že v rámci řízení o vyvlastnění požadoval kromě určení náhrady za odnětí vlastnického práva i vypořádání svých dalších nároků (mj. nároku na odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku stavebního řízení). K tomuto tvrzení soud předně uvádí, že žalobce k dotazu soudu uvedl (a plyne to i z jeho prvního vyjádření učiněného v rámci vyvlastňovacího řízení), že na návrh k uzavření kupní smlouvy nepřistoupil i z toho důvodu, že nesouhlasil s cenou a dalšími smlouvou nastavenými podmínkami (např. délka lhůty pro vystěhování). Žalobci přitom nelze dávat k tíži, že nepřijal návrh na prodej svých nemovitých věcí. Učinit tak bylo jeho právem. Stejně tak není možno žalobce označit za viníka délky řízení, když nepřijal návrh na uzavření smlouvy s textem, se kterým nesouhlasil (např. právě s ohledem na lhůtu k vystěhování). Jednání žalobce přitom nevykazuje znaky obstrukčního jednání zacíleného nikoliv na vyřešení věci, nýbrž na prosté prodlužování a komplikování situace. Konečně soud k danému dodává, že ačkoliv lze souhlasit s žalovanou, že KÚ ani [Anonymizováno] nemají právní nástroje, jak právně vyřešit jiné nároky, než nároky přímo související s vyvlastněním, nelze přehlédnout, že [Anonymizováno] je státním podnikem zřízeným žalovanou a že ve věci připojení motocentra mezi žalovanou a [Anonymizováno] v minulosti probíhala jednání. Jevilo by se tak skutečně hospodárné, efektivní a realizovatelné, aby dotčené státní orgány napjaly síly ke komplexnímu vyřešení situace. Bylo by tak zabráněno tomu, že žalobce (a zřejmě i další vyvlastněné osoby) nyní vedou několik soudních řízení majících původ právě v předmětném stavebním řízení.

89. Posledním krokem pro posouzení přiměřenosti řízení je jeho význam pro žalobce. Tento soud hodnotí jako značný. Jedná se o řízení o odnětí vlastnického práva k nemovitému majetku nikoliv zanedbatelné výměry a hodnoty (náhrada za vyvlastnění byla určena na částku cca 10 000 000 Kč). Vyvlastňovací řízení představuje jedno z nejinvazivnějších správních řízení, jehož výsledkem může být nucené odnětí vlastnického práva. Již to svědčí, že význam řízení je obecně zvýšený. Současně jde o nemovité věci, ve kterých měl žalobce provozovnu. V tomto ohledu nehraje zásadní roli, zda tato provozovna byla, či nebyla, ztrátová. I pokud by skutečně podnikání žalobce bylo v době před zahájením stavebního řízení ztrátové (zde soud uvádí, že v nynějším řízení mu z důvodu zachování jednotnosti a předvídatelnosti soudního rozhodování nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí, ve kterých zdejší soud a Městský soud v Praze dospěly k závěru, že žalobci neušel zisk, neboť jeho podnikání mělo být ztrátové), nebylo by možno uzavřít, že význam řízení by byl pro žalobce zanedbatelný. „Ve hře“ bylo odnětí vlastnického práva k nemovitosti, ve které žalobce podnikal. Již to svědčí o zvýšeném významu řízení pro žalobce. Nelze nezmínit ani navazující povinnost žalobce objekt vyklidit. Jednalo se tedy o citelný zásah do jeho práv. Na významu věci přidala i skutečnost, že došlo k vydání mezitímního rozhodnutí, tedy bylo vydáno rozhodnutí o vyvlastnění bez současného určení náhrady za vyvlastnění. V případě tohoto typu řízení je vyvlastněnému po uplynutí zákonné lhůty od právní moci mezitímního rozhodnutí vyplacena pouze záloha na vyvlastnění.

90. Soud tak shrnuje, že při zohlednění toho, že řízení mělo pro žalobce zcela zásadní význam, že žalobce nepřispěl k délce řízení a snažil se o urychlení řízení, že to naopak byly správní orgány, kterým lze délku řízení dávat k tíži, a konečně, že řízení nebylo (snad krom nutnosti aplikovat novou právní úpravu) nikterak nadmíru složité, je nutno posoudit délku vyvlastňovacího řízení jako nepřiměřenou. Soud při učinění tohoto závěru přihlédl ke skutečnosti, že za dobu přesahující 4 a půl roku proběhlo „pouze“ řízení o odnětí vlastnického práva a započalo řešení otázky náhrady za vyvlastnění. V dané době nebylo s konečnou platností rozhodnuto o náhradě za vyvlastnění. Postup státních orgánů tak měl být, při zohlednění předmětu řízení, rychlejší.

91. Daný závěr soud činí s přihlédnutím ke skutečnosti, že řízení o vydání mezitímního rozhodnutí o vyvlastnění podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., tj. řízení vedené v nynější věci, je specifickým řízením, ve kterém je zákonodárcem kladem výrazný důraz na rychlost. Jak již bylo uvedeno, řízení je jednostupňové; odvolání není připuštěno. Soud je povinen o žalobě rozhodnout ve lhůtě 60 dnů. Obdobně musí o kasační stížnosti rozhodnout i Nejvyšší správní soud. Právní úprava obsažená v § 4 zákona č. 416/2009 Sb. je tedy zacílena na to, aby v případě aplikace daného ustanovení bylo postupováno s co možná největším urychlením. Tak tomu nicméně v posuzované věci nebylo.

92. Soud tedy uzavírá, že vyvlastňovací řízení probíhalo po nepřiměřeně dlouhou dobu.

93. Již tento závěr přitom činí nepřiměřeně dlouhým i stavební řízení, které bylo po dobu probíhajícího řízení o vyvlastnění žalobcových nemovitých věcí přerušeno.

94. Soud je nicméně názoru, že i kdyby neplatilo právě uvedené, stavební řízení by (i při odhlédnutí od doby, po kterou bylo přerušeno) nebylo možno označit za přiměřeně dlouhé.

95. Stavební řízení probíhalo (při nezohlednění jeho přerušené části z důvodu vyvlastnění) 6 let, 8 měsíců a 24 dní.

96. Jednalo o složité a do jisté míry atypické řízení. Nejednalo se totiž o „obvyklé“ stavební řízení týkající se například stavby rodinného domu, nýbrž šlo o stavební řízení o stavbě dálnice (konkrétně dálnice D3). Již toto samo o sobě svědčí o jisté atypičnosti a složitosti daného stavebního řízení. Nadto, složitost nynějšího řízení byla zásadně zvýšena tím, že [Anonymizováno] (a návazně stavebník) byli povinni vyřešit situaci přístupu k nemovitostem žalobce. Správní soudy totiž dospěly k závěru, že je nutno zachovat, resp. obnovit daný přístup, nebo žalobce odškodnit. Bylo tak nutno vyřešit situaci do jisté míry atypickou, která si vyžadovala specifický přístup (spočívající ve vyjednávání ohledně alternativních přístupových tras s dotčenými subjekty a osobami, vyřizování příslušných povolení týkajících se těchto alternativních tras, vyjednávání ohledně výše odškodění, v rámci kterého byl zpracován znalecký posudek). Řízení probíhalo opakovaně jak před správním orgánem I. stupně, tak před odvolacím orgánem a před soudy. Složitost řízení byla zvýšena i tím, že v řízení bylo uplatňováno relativně vysoké množství podání, návrhů, opravných prostředků a žalob, a to mj. právě ze strany žalobce. Tuto skutečnost nelze dávat k tíži žalobce, avšak je zřejmé, že vyřízení daných podání si nutně vyžádalo určitý časový prostor. Lze tedy uzavřít, že nynější řízení bylo řízením spíše složitým, než řízením jednoduchým a nekomplikovaným. Podle názoru soudu se však nejednalo o takovou složitost, která by sama o sobě ospravedlňovala délku nynějšího řízení. I přes uvedené skutečnosti nelze přehlížet, že ve stavebním řízení mělo dojít k vyřešení reaktivně úzkého okruhu problémů (připojení nebo odškodnění). Ač se jednalo o otázky relativně atypické, nebyly to otázky, jejichž posouzení by mělo trvat dobu přesahující 6 a půl roku, kdy během dané doby nebyly dané otázky vyřešeny (řešení věci přineslo až řízení o vyvlastnění). Dále nutno zdůraznit, že nebylo prováděno rozsáhlé zjišťování skutkového stavu (výslechy mnoha osob, zpracování více znaleckých posudků, revizních znaleckých posudků atd.). Nutno dodat, že správní orgán by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem (připomenout lze, že [Anonymizováno] v nynější věci jednalo jako speciální stavební úřad). Konečně nelze odhlédnout od faktu, že zde nebyl právní důvod, který by [Anonymizováno] bránil v tom žádost o vydání stavebního povolení zamítnout. To platí o to více, že za účelem vyhovění žádosti bylo nutno vyřešit dle žalované prakticky neřešitelnou otázku odškodnění žalobce, či připojení jeho nemovitých věcí k pozemní komunikaci. Soud přitom nemá pochyb, že pokud by se jednalo o jinou stavbu, než stavbu dálnice, stavební úřad by v případě několikaletého bezúspěšného snažení o odstranění vad žádosti, žádost zamítl a neposkytoval by stavebníkovi prakticky neomezený prostor pro zajištění splnění podmínek pro vyhovění žádosti. Ač jistě nelze přehlížet veřejnou prospěšnost stavby dálnic, nelze jen s odvoláním na tuto okolnost zcela odhlédnout od dalších zásad právního státu, mezi které patří i zásada minimalizace zásahů do práv soukromých osob a zásada projednání věci v přiměřené lhůtě.

97. V souladu s žalobcem pak lze poukázat i na to, že složitost daného řízení, resp. skutečnost, že [Anonymizováno] a stavebník se museli vypořádat s otázkou připojení nemovitostí žalobce, způsobili do jisté míry právě [Anonymizováno] a stavebník, když při podání žádosti o vydání stavebního povolení a při následném vydání stavebního povolení vycházeli ze (špatného) předpokladu, že přístup k nemovitostem žalobců není nutno zachovat. Otázka přístupu k nemovitostem žalobce měla být řešena předtím, než bylo vydáno stavební povolení a než byla zahájena stavba. Zde lze dodat, že [Anonymizováno] i [Anonymizováno] byly jedněmi z dotčených orgánů, které se vyjadřovaly v době rozhodování o připojení nemovitostí žalobce k pozemní komunikaci. V jejich stanoviscích přitom nebyla zmíněna ani nijak zohledněna skutečnost, že stávající obslužná komunikace byla povolena jako dočasná. Zásadní je dále i skutečnost, že v řízení bylo prokázáno (zápisem z jednání ze dne 12. 5. 2012), že jak [Anonymizováno], tak stavebník, si byli vědomi problematického právního stavu týkajícího se připojení motocentra, a to ještě v době před vydáním stavebního povolení. [Anonymizováno] se k věci postavilo způsobem, že nepovažovalo za zásadní vyřešit otázku odpojení motocentra před zahájením stavebního řízení, nýbrž se rozhodlo motocentrum při stavbě dálnice odstřihnout od přístupové cesty, s tím, že je akceptovatelné, že uvedená skutečnost vyvolá soudní spory. Pokud [Anonymizováno] na takový postup přistoupilo, jeví se v nynějším řízení jako účelové jeho dovolávání se složitosti řízení, ke které samo přispělo.

98. Co se týče chování žalobce ve stavebním řízení, žalobce uplatnil v řízení jak podnět na ochranu proti nečinnosti podle správního řádu, tak žalobu na ochranu proti nečinnosti. Uplatňoval pak i řadu dalších procesních prostředků ve formě rozkladů, podnětů, námitek atp. Bránil se i u soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Z obsahu spisu však neplyne, že by se jednalo o podání obstrukčního charakteru, podání nejasná, opakující se atp. K tíži žalobce lze však dát postup týkající se jeho přístupu ke znaleckému posudku [Anonymizováno]. Žalobce odmítl poskytnout znalci součinnost, následně opakovaně žádal o prostor ke zpracování revizního znaleckého posudku, avšak tento (i přes opakované žádosti o prodloužení lhůty k předložení) nepředložil. Následně pak právní zástupce žalobce uvedl, že z důvodu pochybení na jeho straně nedocházelo k předávání rozhodných písemností žalobci. Tato skutečnost však jde z tíži žalobce. Postup žalobce související se znaleckým posudkem [Anonymizováno] však sám o sobě nemůže svědčit o tom, že by nebylo lze učinit závěr o nepřiměřené dálce stavebního řízení. Jedná se totiž pouze o marginální část řízení. Nadto, i [Anonymizováno] trvalo vypracování znaleckého posudku více než rok.

99. Soud se neztotožnilo s žalovanou v tom, že by žalobci bylo možno dávat k tíži, že odmítl přijmout jemu učiněné nabídky týkající se finančního odškodnění. Je právem každého soukromého subjektu rozhodnout se dle svého uvážení, zda jemu učiněná nabídka odpovídá protihodnotě, kterou za ni má vydat. Dodat lze, že žalobci byla ve vyvlastňovacím řízení nakonec poskytnuta vyšší částka, než mu byla nabízena jako odškodnění v předcházejících fázích řízení. Názor žalobce, že mu náleží vyšší finanční protiplnění, se tedy s konečnou platností ukázal jako správný.

100. Souhlasit přitom nelze ani s tvrzením žalované, že by z jednání žalobce mělo plynout, že se o stavební řízení nezajímal. Opak je pravdou. Z průběhu správního řízení plyne, že žalobce byl v průběhu celého stavebního řízení velmi aktivní. Jak již bylo uvedeno, podával námitky, podněty, rozklady, bránil se proti nečinnosti atp.

101. Pokud žalovaná dále tvrdila, že délka řízení byla žalobci ku prospěchu, k tomu soud opětovně uvádí, že ze správních spisů neplyne obstrukční snaha žalobce prodlužovat stavební řízení. Nutno dodat, že dané tvrzení žalované o tom, že žalobce z probíhajícího řízení těžil (neboť byl zachován přístup k jeho provozovně z pozemní komunikace), je pouhou spekulací, a nadto zcela pomíjející skutečnost, že do právního postavení žalobce dané správní řízení zasahovalo již minimálně tím, že došlo ke snížení kvality přístupu k jeho provozovně z vedlejší pozemní komunikace (k tomu viz dále). O nejistotě žalobce o výsledek řízení pak nemluvě. Zde lze dodat i to, že stavební řízení bylo zahájeno z podnětu [Anonymizováno] a žalobce do něj byl „vtažen“ automaticky z důvodu vlastnictví sousedící nemovité věci. Řízení následně (ve spojení s vyvlastňovacím řízením) probíhalo déle než 11 let, v jejichž průběhu žalobce uplatnil bezpočet procesních prostředků ochrany svých práv. Výsledkem řízení bylo vyvlastnění žalobcova majetku. V takové situaci si lze jen velmi obtížně představit, že žalobce byl daný proces záměrně prodlužoval.

102. Bylo to naopak [Anonymizováno], kdo zapříčinil délku stavebního řízení. Mezi některými jeho úkony byly neodůvodněné, většinou několikaměsíční, prodlevy. [Anonymizováno] pak poskytovalo [Anonymizováno] k jeho žádostem lhůty v délce několika let, aby došlo k řešení otázky připojení motocentra. Poukázat lze například na postup [Anonymizováno] a [Anonymizováno] následující po zrušujícím rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Po provedení kontrolní prohlídky dne 13. 9. 2013 bylo rozhodnutí o rozkladu č. j. [Anonymizováno] vydáno dne 2. 12. 2013. Následně [Anonymizováno] výzvou ze dne 7. 2. 2014, č. j. [Anonymizováno], vyzvalo [Anonymizováno] k odstranění nedostatků podané žádosti o stavební povolení spočívajících v nedořešení otázky přístupu k objektům motocentra, pneuservisu a stanice LPG, a to do 31. 1. 2016. Již v tomto okamžiku tedy [Anonymizováno] poskytlo [Anonymizováno] lhůta v délce skoro dvou let, aby byla otázka odškodnění (či připojení) vyřešena. Dne 26. 1. 2016 [Anonymizováno] požádalo o prodloužení lhůty do 31. 12. 2016. [Anonymizováno] žádosti vyhovělo a lhůty prodloužilo do 31. 1. 2017. Žádostí ze dne 5. 12. 2016 [Anonymizováno] opakovaně požádalo o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků žádosti o stavební povolení, a to z důvodu stále nevyřešené otázky přístupové komunikace pro stavbu. [Anonymizováno] usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. [Anonymizováno], žádosti vyhovělo a prodloužilo lhůtu k odstranění vad žádosti do 31. 1. 2018. Podáním ze dne 26. 1. 2018 [Anonymizováno] požádalo o pokračování řízení s tím, že nelze nemovitosti připojit a nebylo dosaženo ani shody na odškodnění, nicméně stavební povolení lze vydat s tím, že žalobce se bude domáhat náhrady podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod v občanském soudním řízení. Veřejnou vyhláškou ze dne 7. 3. 2018, č. j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] oznámilo, že ve stavebním řízení bude k žádosti [Anonymizováno] pokračováno. Následně žalobce podal námitky a dne 15. 5. 2018 proběhlo ústní jednání. Písemností ze dne 11. 3. 2019, č. j. [Anonymizováno], následně [Anonymizováno] vyzvalo [Anonymizováno], aby podalo o příslušného vyvlastňovacího úřadu žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení. Poté bylo řízení přerušeno kvůli probíhajícímu vyvlastňovacímu řízení až do 22. 4. 2024. Dne 16. 5. 2024 bylo vydáno stavební povolení.

103. Z uvedeného plyne, že [Anonymizováno] stavebníkovi poskytlo lhůtu přibližně 4 let, aby odstraňoval vady žádosti. Pomine-li soud výše již zdůrazněný fakt, že stavebník i [Anonymizováno] měli otázku motocentra řešit a vyřešit již v době předcházející zahájení řízení o povolení stavby, konstatuje, že takovou dobu nelze považovat za přiměřenou. Ač muselo být řešeno, zda budou nemovitosti připojeny, či zda bude poskytnuta náhrada, na což je jistě nutné mít dostatečné časové pensum, doba, kterou [Anonymizováno] [Anonymizováno] poskytlo, toto pensum významně přesahuje. To platí o to více, že v dané době k vyřešení dané otázky, tj. k zajištění přístupu, či poskytnutí odškodnění, nedošlo (bez zajímavosti není ani to, že [Anonymizováno] k žádosti [Anonymizováno] rozhodlo o pokračování v řízení, a to ačkoliv žádost trpěla nadále stejnými vadami, pro které bylo předtím řízení přerušeno). Zde soud dodává i to, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako příslušný stavební úřad má zajistit zákonnost řízení, tj. mj. i jeho přiměřenou délku. Tím, že [Anonymizováno] poskytlo [Anonymizováno] nepřiměřenou dobu na odstranění vad žádosti, zapříčinilo nepřiměřenou délku stavebního řízení. Uvedené soud podotýká v reakci na námitku žalované, že [Anonymizováno] nelze přičítat jednání [Anonymizováno]. Konečně na tomto místě soud opakuje, že [Anonymizováno] mohlo žádost o stavební povolení zamítnout. To, že tak neučinilo, a že naopak poskytovalo [Anonymizováno] opakovaně dlouhé časové úseky na odstranění vad žádosti, jde k jeho tíži.

104. Skutečnost, že ve stavební řízení nebyla otázka přístupu k nemovitostem žalobce vyřešena v odpovídající době, přitom nelze odůvodňovat tím, že šlo o stavební řízení, kterému nepředcházelo územní řízení, a že tak bylo veškeré námitky nutno řešit až v tomto stavebním řízení. Soud v tomto ohledu uvádí, že správní orgán (zejména pak [Anonymizováno] jako speciální stavební úřad) musí být schopen se adekvátně vypořádat s jakýmkoliv řízením, jehož vedení je mu zákonem svěřeno v době tomu odpovídající. Dodat lze, že z obsahu správního spisu týkajícího se stavebního řízení neplyne, že by ve stavebním řízení bylo uplatňováno mnoho tvrzení majících své místo v řízení o umístění stavby. Soud taktéž podotýká, že v řízení nevystupovalo vysoké množství účastníků, s jejichž námitkami by se [Anonymizováno] muselo vypořádat. Stejně tak délku řízení nelze odůvodnit tím, že za účelem dalšího postupu bylo nutno změnit právní úpravu (nedokonalá právní úprava nemůže ospravedlnit nepřiměřenou délku řízení, jak bylo výše uvedeno výše), či to, že žalobce nepřijal nabídnutou částku odškodnění (k takovému postupu měl žalobce právo, jak již ostatně bylo uvedeno výše). Přijmout bez dalšího nelze ani tvrzení žalované, že jednotlivé kroky bylo nutno činit postupně, tedy, že nejprve bylo nutno řešit možnosti alternativního přístupu, a až poté, co byla tato varianta vyloučena, bylo možno začít řešit otázku odškodnění (a poté otázku vyvlastnění). Žalované ([Anonymizováno]) dle názoru soudu nic nebránilo zabývat se danými otázkami aspoň částečně souběžně a urychlit tak celý postup. Na tom nic nemění ani odkaz žalované na nutnost péče řádného hospodáře, resp. na povinnost účelného vynakládání prostředků státu. Specifičnost nynějšího řízení vyžadovala, jak ostatně žalovaná setrvale akcentuje, hledání nových přístupů a řešení. Mezi tyto by bylo lze zařadit i to, že otázky přístupu a případného odškodnění budou alespoň částečně řešeny souběžně, a to právě za účelem zkrácení a návazně zlevnění celého řízení (nemluvě o vyloučení nároku za zadostiučinění za nepřiměřenou délku).

105. Ve vztahu k významu řízení o povolení stavby pro žalobce soud konstatuje, že stavební řízení nelze považovat za obecně zvýšeně významné pro účastníky, kteří se tohoto účastní z titulu svého postavení mezujícího souseda. Nelze však přehlédnout specifika nynější věci. Nyní posuzované stavební řízení totiž nezasáhlo do práv a povinností žalobce zprostředkovaně (imisemi atp.), jak tomu obvykle u stavebního řízení pro mezujícího souseda je. Stavební řízení se zabývalo tím, zda žalobci zůstane zachován přístup k jeho nemovitým věcem a zda za dané omezení dostane finanční odškodnění, a pokud ano, jaká bude její výše. Již to svědčí o zvýšeném významu stavebního řízení pro žalobce.

106. Podotknout dále lze, že stavební řízení se týkalo otázky přístupu k nemovitostem, které žalobce vybudoval za účelem provozování svého podnikání v oblasti oprav a prodeje motocyklů. V daných prostorech si žalobce v roce 2002 (tj. 10 let před zahájením stavebního řízení) zřídil provozovnu za účelem výkonu svého živnostenského oprávnění. Je nabíledni, že jedním z parametrů při volbě daného místa byla i jeho dopravní dostupnost (jde o prodejnu a opravnu motocyklů; lze tedy předpokládat, že zákazníci se do této budou dopravovat právě za pomoci motocyklů; nepojízdné motocykly pak budou muset být do provozovny dotaženy). V tomto ohledu je tedy zásadní, že probíhající stavební řízení zapříčinilo přinejmenším snížení kvality přístupu k provozovně žalobce z přilehlé pozemní komunikace. V tomto ohledu soud odkazuje na vyjádření samotné žalované, která v písemnosti ze dne 26. 9. 2013, č. j. [Anonymizováno], uvedla, že „stávající provizorní příjezd k Motocentru zůstává beze změn, neboť stav rozpracovanosti pravé poloviny dálnice [Anonymizováno] neumožňuje v současné době jiné řešení“. Dále soud odkazuje na k důkazu provedenou fotodokumentaci místa obsaženou na portálu googlemaps. Z této sice skutečně, jak tvrdí žalovaná, nevyplynulo zcela jednoznačně, že příjezd k motocentru by byl po určité období zcela zamezen (v této souvislosti nicméně soud znovu zdůrazňuje, že během jednání mezi [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo sjednáno, že projektová dokumentace bude přepracována s tím, že příjezd k motocentru nebude zachován), nicméně je z ní zřejmé, že v místě sjezdu v dotčeném období probíhaly stavební práce a že namísto původního bezproblémového sjezdu a výjezdu (pomoci připojovacího pruhu) byl přístup k motocentru tvořen úzkým sjezdem z vedlejšího (levého) jízdního pásu, kterýžto byl nadto označen značkou zákaz vjezdu. Na uvedené značce sice byla doplňující informace, že zákaz vjezdu se netýká vozidel stavby a přístupu k nemovitostem, nicméně vzhledem k velikosti dané doplňující tabulky je zřejmé, že ne každý přijíždějící řidič ji musel ihned zaregistrovat. Dodat lze, že například na fotografii ze srpna roku 2013 je daná značka otočena tak, že není pro přijíždějící vozidla viditelná.

107. Soud se přitom neztotožnil s žalovanou, že význam řízení by měl být pro žalobce zanedbatelný, když s daňových přiznání (a z rozsudku zdejšího soudu č. j. [spisová značka] a navazujícího rozhodnutí [Anonymizováno] o odvolání sp. zn. [spisová značka]) má plynout, že hospodaření žalobce bylo v letech 2009 až 2017 ztrátové, a že příjmy žalobce se v letech před zahájením řízení a po jeho zahájení výrazně nelišily. K tomu soud uvádí, že skutečnost, že žalobce podnikal se ztrátou (nadto se ztrátou dle daňových přiznání, která nemusí vždy znamenat, že vlastní žalobcovy příjmy z podnikání byly nižší, než jeho náklady na podnikání), ani to, že jeho (opět pouze daňově relevantní) příjmy nenaznaly v době po zahájení stavebního řízení výrazného propadu, nevede k závěru, že stavební řízení by pro něj mělo pouze nepatrný význam, resp. že jím trpěná újma by byla pouze nepatrná. Žalobce v provozovně podnikal. O stav připojení provozovny, resp. stav stavebního řízení, jevil žalobce evidentní zájem. Význam řízení pro něj nebyl nepatný. Nadto, i kdyby se na dotčených pozemcích nenacházela provozovna žalobce, nadále by předmětné stavební řízení mělo pro žalobce nikoliv nepatrný význam, když jeho předmětem byla otázka napojení nemovitých věcí (pozemků) žalobce na silnici I třídy, resp. na dálnici. Uvedené má přitom zcela jistě zásadní vliv například na cenu dotčených nemovitých věcí.

108. Lze tedy shrnout, že nynější stavební řízení má pro žalobce význam vyšší, než „typické“ stavební řízení pro mezujícího souseda [mezující sousedé jsou řízením o povolení sousední stavby obvykle ovlivněni „pouze“ hrozícími imisemi či podobným způsobem – u žalobce však šlo o kvalitu výkonu podnikatelské činnosti v jím vybudované provozovně a ve své podstatě pak i o rozsah jeho vlastnického práva; řešeno bylo odnětí přístupu za náhradu]. Zvýšený význam řízení pro svou osobu pak žalobce stvrdil během svého výslechu, když mj. uvedl, že se cítí permanentně perzekuován a je neustále nucen situaci vysvětlovat okolí (je místostarostou obce nacházející se v dané lokalitě).

109. Soud po vyhodnocení všech uvedených kritérií dospěl k závěru, že předmětné stavební řízení nemělo pro žalobce zanedbatelný význam a že probíhalo po nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce k délce řízení významným způsobem nepřispěl. Postup správních orgánů naopak za zcela bezprůtahový považovat nelze. Stavební řízení bylo řízením složitým (složitost zapříčinily nikoliv v nezanedbatelné míře státní orgány), ne však natolik, aby bylo lze jeho délku označit za přiměřenou.

110. Při spojení výše učiněných závěrů ohledně stavebního a vyvlastňovacího řízení nelze jinak, než dospět k závěru, že právo žalobce na přiměřenou délku stavebního řízení bylo porušeno. Nemajetková újma žalobce je tedy presumována (žalovaná její vznik nevyvrátila) a je namístě se zabývat formou odčinění této nemajetkové újmy.

111. Soud není názoru, že by v nynější věci postačilo pouhé konstatování porušení práva. K případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva lze přistoupit jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). O takovou situaci se nejedná, jak již bylo ostatně výše uvedeno.

112. Bylo tudíž namístě přistoupit k určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích.

113. Soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení (1 250 Kč za měsíc řízení), neboť délku řízení nelze s ohledem na jeho složitost a s ohledem na počet uplatněných opravných prostředků a správních žalob posoudit jako extrémní, resp. řízení nebylo násobně delší, než by bylo vzhledem k okolnostem případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011).

114. Žalobce požaduje odškodnění za 7 let (za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2021). Celkově tedy jde o částku 7 x 15 000 Kč, tj. 105 000 Kč.

115. Tuto částku pak soud dále modifikoval podle pravidel určených Stanoviskem, tj. zohlednil složitost řízení, jednání poškozeného (tj. žalobce), kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného.

116. Vzhledem k tomu, že stavební řízení a vyvlastňovací řízení probíhala po určitou dobu souběžně a vzhledem k tomu, že dle městským soudem odkázané judikatury (bod 33 zrušujícího usnesení městského soudu) je nutno daná řízení považovat v rozsahu, kdy ve vztahu k žalobci probíhala současně, za jedno řízení, soud při posouzení uvedených charakteristik vycházel z okolností týkajících se obou řízení.

117. Co se týče složitosti řízení, jak bylo již výše uvedeno, v případě stavebního řízení se jednalo o řízení atypické a složité. Řízení probíhalo před několika stupni správních orgánů, a i před správními soudy. Bylo v něm uplatněno široké pensum opravných prostředků. Uvedené do jisté míry platí i pro řízení o vyvlastnění. Probíhalo před správním orgánem, krajským soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem. Byla aplikována nová právní úprava a byla posuzována její ústavnost. Soud proto dospěl k závěru, že na základě tohoto kritéria je namístě nárok na přiměřené zadostiučinění o 10 % snížit.

118. Jednání žalobce, co se týče jeho postupu, kterým přispěl k průtahům v řízení a co se týče toho, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud hodnotí jako okolnost odůvodňující zvýšení částky přiměřeného zadostiučinění. Žalobce využil prostředky k odstranění průtahů (jak podle správního řádu, tak podle soudního řádu správního). V řízení byl aktivní (podával opravné prostředky), nejednalo se však o aktivitu obstrukční. Žalobce významnou měrou nepřispěl k délce řízení (jeho postup co se týče znaleckého posudku přispěl pouze k zanedbatelnému prodloužení řízení). Soud proto zvýšil základní částku o 10 %.

119. Dalším rozhodným kritériem je postup orgánů veřejné moci během řízení. Jak již bylo výše uvedeno, [Anonymizováno] zatížilo řízení opakovanými (kratšími) prodlevami. Opakovaně pak řízení přerušovalo a poskytovalo [Anonymizováno] nadstandardní časový rámec k provedení dalších kroků. Délku řízení a postup [Anonymizováno] přitom nelze, jak bylo výše uvedeno, odůvodňovat nedokonalou právní úpravou. V řízení o vyvlastnění to opět byly orgány státní moci, které k délce řízení přispěly. Nedokonale se vypořádaly s otázkou účastenství [jméno FO], vydávaly opravná usnesení. K délce řízení o vyvlastnění přispěla i doba, která uplynula ode dne podání ústavní stížnosti do dne rozhodnutí o této stížnosti. Je tedy namístě základní částku zvýšit o 10 %.

120. V posledním kroku soud hodnotil kritérium významu řízení pro žalobce. Jak přitom již bylo výše osvětleno, stavební řízení samo o sobě nelze považovat za typově zvýšeně významné řízení. Nelze však přehlédnout, že v nynějším stavebním řízení se řešila otázka pro žalobce zcela zásadní, a to otázka, zda (a v jaké kvalitě) bude nadále zachován přístup žalobce k jeho nemovitým věcem (ve kterých měl umístěnu provozovnu). Vyvlastňovací řízení je pak řízení s typově zvýšeným významem. Je v něm řešena otázka odnětí či omezení jednoho ze základních práv, práva vlastnického. Význam řízení byl pro žalobce vyšší i z toho důvodu, že vykonává (vykonával) v dotčené oblasti funkci místostarosty a musel situaci vysvětlovat okolí. Celá situace připojení motocentra přitom byla i medializována, jak plyne z internetových článků provedených k důkazu.

121. Žalobce tvrdil, že význam řízení byl pro něj zvýšený, neboť došlo k úplnému odříznutí jeho nemovitých věcí od silnice, což mělo zcela zásadní dopady na jeho podnikání. Co se týče tvrzeného odříznutí, soud konstatuje, že toto nebylo v řízení spolehlivě prokázáno. Prokázáno nicméně bylo zcela zásadní omezení přístupu k nemovitostem žalobce. Ve vztahu k tvrzením o snížení zisků provozovny soud odkazuje na již výše uvedené a dodává, že žalobce se zisku, který mu měl v souvislosti s danou stavbou ujít, domáhá v samostatných soudních řízeních, kdy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo v současné době podáno dovolání. Ušel-li tedy žalobci v souvislosti s danou stavbou nějaký zisk, bude tento vypořádán v rámci daných řízení, a není tak namístě danou otázku přenášet plně do nynějšího řízení (ač si je soud vědom, že účastníky sám vedl k prokazování dané skutečnosti, což však nemůže změnit skutečnost, že otázka ne/ušlého zisku byla předmětem jiných řízení týkajících se právě a jenom skutečnosti, zda žalobci ušel zisk, či nikoliv). Z tohoto důvodu ostatně soud neprovedl ani výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a nezabýval se námitkami obou stran k předmětnému znaleckému posudku.

122. Po zohlednění uvedených okolností je soud názoru, že vzhledem k významu řízení pro žalobce je potřeba částku zadostiučinění o 10 % zvýšit, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že ve věci se jednalo o odnětí vlastnického práva žalobce, k čemuž také s konečnou platností došlo.

123. Celkově je tedy nutno zvýšit základní částku o 30 % (31 500 Kč).

124. Přiměřené zadostiučinění tedy celkově činí 136 500 Kč. Jelikož nicméně po předchozím zrušujícím rozsudku předmět řízení tvoří již jen částka 126 000 Kč, přiznal žalobci soud právě tuto částku.

125. Pro úplnost lze dodat, že postup určení žalované částky prosazovaný žalobcem spočívající ve zvyšování základní částky odškodnění za rok z důvodu zvýšeného významu pro žalobce nemá oporu ve Stanovisku. Kritérium zvýšeného významu je nutno zohlednit tak, že toto modifikuje základní částku odškodnění (vypočtenou součinem délky řízení a základní částky za rok řízení, kterážto je odvislá od celkové doby řízení).

126. Soud pak žalobci přiznal i jím požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od 26. 12. 2021 (6 měsíců od uplatnění nároku u žalované) do zaplacení. Soud dodává, že pro rozhodnou dobu byla sazba zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Soud nicméně vázán žalobním nárokem přiznal žalobci úrok v jím požadované výši 8,25 % ročně.

127. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud přiznal žalobci. Vycházel přitom z rozhodovací praxe soudů, dle které tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy činí dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“), 50 000 Kč a dle níž výsledek řízení projevující se tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu zadostiučinění, je nutné hodnotit jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014).

128. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (vizte výše) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne 14. 10. 2022, doplnění žaloby ze dne 1. 2. 2023, vyjádření k odvolání ze dne 20. 9. 2023, doplnění žalobních tvrzení ze dne 24. 4. 2024, účast na jednání soudu dne 15. 10. 2024 a dne 5. 12. 2024), celkově tedy 24 800 Kč. Dále pak žalobci náleží odměna jeho zástupkyně ve výši snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za ty úkony, který byly učiněny společně pro žalobce a pro původního druhého žalobce. Jedná se přitom o 3 úkony (doplnění žaloby ze dne 4. 4. 2023, účast na jednání dne 25. 5. 2023 přesahující dvě hodiny), celkově tedy 7 440 Kč. K uvedeným částkám je pak nutno připočíst i 11 paušálních náhrad po 300 Kč (3 300 Kč). Dále pak soud přiznal žalobci jízdné ve výši 2 984 Kč [doložené jízdné za tři cesty žalobce a jeho právní zástupkyně k soudnímu jednání]. K náhradě nákladů pak konečně patří i náhrada právní zástupkyně za promeškaný čas strávený na cestě na soudní jednání ze sídla právní zástupkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, celkem 18 půlhodin, každá po 100 Kč, celkově tedy 1 800 Kč.

129. Celkově má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 324 Kč.

130. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení