28 Co 128/2025 - 415

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobců: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. prosince 2024, č. j. 14C 110/2022-369, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 192 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 12. 12. 2024, č. j. [spisová značka], vyhověl žalobnímu návrhu a žalované uložil, aby žalobci zaplatila 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 26. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 42 324 Kč (výrok II.).

2. Žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního a soudního řízení, zahájeného na návrh stavebníka [právnická osoba] o povolení stavby „Dálnice [číslo] [adresa], stavba [číslo] - obchvat [adresa] (pravý jízdní pás)“. Popsal průběh posuzovaného řízení, které ke dni zahájení předmětného soudního řízení ještě nebylo skončeno, zdůraznil, že řízení pro něj mělo zásadní význam, neboť řízením byly dotčeny jeho nemovitosti ležící v sousedství stavby a jeho podnikání, sám k délce řízení nepřispěl, naopak usiloval o odstranění průtahů. Posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, opakovaně nebyly dodrženy zákonné lhůty, vydaná rozhodnutí byla pro vady zrušena, to vše mělo nepříznivý vliv na celkovou délku řízení a jde o okolnosti přičitatelné k tíži žalované. Žalobce předběžně nárok na zadostiučinění uplatnil u žalované, která jeho žádosti nevyhověla, a proto nárok uplatnil u soudu, přičemž navrhl, aby mu bylo přisouzeno zadostiučinění ve formě peněžitého plnění za dobu od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2021 ve výši 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 26. 12. 2021.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Předně uvedla, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla osoba uvedena. V projednávané věci žalobce již od roku 2016 nemohl pociťovat nejistotu stran výsledku posuzovaného řízení, neboť od roku 2016, resp. 2017, bylo zřejmé, že ztráta přístupu k jeho nemovitostem bude řešena finančním odškodněním (dohodou o odškodnění nebo vyvlastněním), a že jiná možnost nepřicházela v úvahu. Vznesla dále námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že promlčecí lhůta začala běžet dne 4. 2. 2021, kdy nabylo právní moci mezitímní rozhodnutí krajského úřadu o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou a kdy přestal být žalobce účastníkem posuzovaného stavebního řízení. Nárok na přiměřené zadostiučinění žalobce u soudu uplatnil po marném uplynutí šestiměsíční lhůty. Žalovaná pak na svoji obranu uvedla, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Zdůraznila, že posuzované řízení bylo mimořádně složité, opakovaně byla vydaná správní rozhodnutí přezkoumávána soudy, probíhala jednání s přilehlými obcemi a vlastníky dotčených pozemků. V žalobcově případu se řešilo, zda k jeho nemovitostem zajistit příjezd z dálnice nebo zda mu poskytnout finanční odškodnění a za účelem řešení předestřených předběžných otázek bylo třeba několika znaleckých posudků, k posunu ve věci došlo až v roce 2019 v souvislosti s novelou zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, kdy mohlo být zahájeno řízení o odnětí vlastnického práva žalobce ke stavbou dotčeným nemovitostem. Orgány veřejné moci postupovaly v řízení přiměřeně okolnostem složitého případu. Význam posuzovaného řízení pro žalobce byl standardní, žalobce přispěl k délce řízení, neboť opakovaně žádal o prodloužení lhůt, neposkytl součinnost stran znaleckého ocenění nemovitostí, žádal lhůtu pro zpracování revizního znaleckého posudku, aniž by takový posudek nakonec předložil, využíval všech řádných i mimořádných opravných prostředků, vznášel řadu dalších námitek a výhrad k postupu stavebníka. Příjezd k provozovně byl po dobu řízení možný, v jiném řízení vyšlo najevo, že žalobce neuspěl s nárokem na náhradu ušlého zisku, jeho podnikání bylo ztrátové. Žalovaná zhodnotila postup žalobce v posuzovaném řízení jako účelový, zaměřený naopak na prodloužení řízení. Vedlejší řízení o vyvlastnění rovněž nebylo nepřiměřeně dlouhé a od doby vydání mezitímního rozhodnutí krajského úřadu o vyvlastnění nemovitostí žalobce (právní moc dne 4. 2. 2021) již žalobce nemohl být v nejistotě o výsledku řízení.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas dne 25. 6. 2021 předmětný nárok uplatnil u žalované. Skutková zjištění opřel zejména o provedené listinné důkazy o průběhu posuzovaného řízení a vedlejšího řízení o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou, které bylo zahájeno Krajským úřadem [adresa] pod č. j. [číslo], před jehož skončením nebylo možno v posuzovaném řízení pokračovat; v odůvodnění rozsudku průběh posuzovaného řízení a vedlejšího řízení podrobně popsal a vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud zcela odkazuje na skutková zjištění o průběhu posuzovaného a vedlejšího řízení (odstavec 33., str. 7 až 21 odůvodnění) a na tomto místě je neopakuje, skutková zjištění ani nejsou mezi účastníky sporná; další skutková zjištění o rozhodných skutečnostech, skutkový závěr a právní posouzení věci dále jen stručně shrnuje.

5. Oznámení o zahájení posuzovaného stavebního řízení bylo zveřejněno veřejnou vyhláškou dne 18. 6. 2012 (tento den vzal soud prvního stupně za počátek posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci, který nejdříve tohoto dne mohl zjistit, že stavební řízení probíhá a návazně pak od tohoto dne mohl začít pociťovat nejistotu ohledně jeho výsledku). Žalobce dne 10. 7. 2012 uplatnil námitky, protože realizací stavby by došlo ke znemožnění přístupu na nemovitosti (pozemky) v jeho vlastnictví a v důsledku toho ke znemožnění jeho podnikání, tj. provozování [činnost] (provozovna na dotčených pozemcích). Dále bylo řešeno (i) zda lze zřídit sjezd z dálnice k nemovitostem žalobce a zda se má takový sjezd zřídit nebo (ii) zda připadá v úvahu jen finanční vyrovnání se žalobcem. Posléze v souvislosti s novelou zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon), účinnou od 31. 8. 2018, stavebník u Krajského úřadu [adresa] zahájil řízení o odnětí vlastnického práva žalobce ke stavbou dotčeným nemovitostem (řízení o vyvlastnění) a do skončení tohoto vedlejšího řízení bylo posuzované stavební řízení přerušeno. Ve vedlejším řízení Krajský úřad [adresa] rozhodnutím ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo], ve znění opravného rozhodnutí ze dne 22. 2. 2021, č. j. [číslo], mezitímně rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobce, rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2021, ale žalobce rozhodnutí napadl správní žalobou. Krajský soud v [adresa] žalobě přiznal odkladný účinek a rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. [spisová značka], částečně rozhodnutí o odnětí vlastnického práva potvrdil a částečně zrušil, načež zrušená část rozhodnutí se netýkala nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. [spisová značka], zamítl. Žalobce podal proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 24. 11. 2023 odmítl, usnesení bylo doručeno žalobci 28. 11. 2023.

6. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce na provozovnu [činnost] získal stavební povolení v roce 1998, provozovna byla zkolaudována v roce 2000 a v roce 2014 bylo zahájeno posuzované řízení, které mělo pro žalobce zvýšený význam, neboť se dotýkalo jeho vlastnictví a podnikání. Vedlejší vyvlastňovací řízení bylo řízením s presumovaným zvýšeným významem. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v rozhodné době [funkce] obce, musel situaci vysvětlovat občanům a záležitost jeho podnikání a existence provozovny byla i medializována.

7. Soud prvního stupně předně dospěl k právnímu závěru, že na posuzované řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a tam zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě; odkázal na přiléhavou judikaturu (nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30Cdo 5103/2015).

8. Zjištěný skutkový stav věci dále soud prvního stupně právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., zejména dle jeho § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 3 pod písm. b) až e), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

9. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 24. 4. 2012, veřejnost byla o zahájení o řízení uvědomena vyhláškou zveřejněnou dne 18. 6. 2012. Stavební řízení bylo skončeno dne 18. 6. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [nazev] č. j. [číslo], kterým byla stavba povolena (bylo vydáno stavební povolení); před vydáním konečného rozhodnutí proběhlo vedlejší řízení o odnětí vlastnického práva žalobce k jeho nemovitostem dotčeným stavbou. Pro účely posouzení uplatněného žalobcova nároku bylo počátkem řízení datum 18. 6. 2012 a pro stanovení konce posuzovaného řízení pak nebylo datum právní moci mezitímního rozhodnutí krajského úřadu o odnětí vlastnického práva žalobce k dotčeným nemovitostem, jak prosazovala žalovaná, ale až okamžik, kdy byla otázka odnětí vlastnického práva postavena najisto i v navazujícím soudním řízení a řízení o ústavní stížnosti, tj. den 28. 11. 2023, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o ústavní stížnosti.

10. K nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť vymezená celková délka posuzovaného stavebního řízení dnů byla nepřiměřená a žalobci v důsledku toho vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění presumované nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1 OdpŠk. Při posuzování celkové délky řízení vzal v úvahu i průběh a délku vedlejšího řízení o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno.

11. S ohledem na počátek běhu promlčecí lhůty dne 28. 11. 2023 obrana žalované námitkou promlčení nebyla důvodná (srov. § 32 odst. 3 OdpŠk).

12. Vedlejší řízení o odnětí žalobcova vlastnického práva k nemovitostem dotčeným stavbou bylo zahájeno dne 20. 11. 2019, nicméně již dne 11. 3. 2019 žalovaná vyzvala stavebníka, aby podal žádost o vyvlastnění a v souladu s vyvlastňovacími předpisy byl dne 15. 7. 2019 žalobci doručen návrh na uzavření kupní smlouvy k dotčeným nemovitostem. Konec vedlejšího řízení se váže k datu 28. 11. 2023, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí jeho ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům soudů, jimiž bylo potvrzeno mezitímní rozhodnutí Krajského úřadu [adresa] o odnětí vlastnického práva. Vyvlastňovací řízení tedy trvalo 4 roky, 8 měsíců a 17 dní. Šlo o řízení složitější z hlediska argumentace žalobce a dále bylo nutno aplikovat novou právní úpravu, která v průběhu řízení byla podrobena přezkumu Ústavním soudem. Řízení probíhalo před správním orgánem ([nazev]), následně před správním soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem. Předmětem řízení bylo mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění, aniž by (zatím) bylo rozhodnuto o výši náhrady za vyvlastnění. Žalobce v řízení uplatňoval řadu právních prostředků za účelem ochrany svých zájmů (námitky, správní žaloba, kasační stížnost, ústavní stížnost, žádosti o přiznání odkladných účinků), ale nešlo o jednání obstrukční či jinak negativně prodlužující řízení. Význam řízení pro žalobce byl zvýšený, jednalo se o jeho vlastnické právo a potažmo o jeho podnikání, přičemž byla vzata v úvahu i hodnota nemovitostí, když náhrada za vyvlastnění přesáhla 10 000 000 Kč. Jednalo se o citelný zásah do práv žalobce. Vedlejší řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Přitom řízení o vydání mezitímního rozhodnutí o vyvlastnění podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., je specifickým řízením a zákonodárce kladl výrazný důraz na rychlost, což vyjádřil i v tom, že jde o řízení jednostupňové, o žalobě je správní soud povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů, obdobné platí i pro rozhodování o kasační stížnosti; v souladu s právní úpravou obsaženou v § 4 zákona č. 416/2009 Sb. v posuzovaném případě postupováno nebylo.

13. Stavební řízení (vyjma doby přerušeného řízení) trvalo 6 let, 8 měsíců a 24 dní. Jednalo se o řízení složité a do jisté míry atypické, neboť mimo jiné bylo v řízení třeba vyřešit právě problém stavbou dotčených nemovitostí žalobce (návrhy řešení a vyjednávání stran alternativních přístupových tras a návrhy řešení a vyjednávání stran peněžité náhrady včetně znaleckých ocenění). Řízení probíhalo opakovaně před správním orgánem I. a II. stupně, před soudy; žalobce v řízení uplatnil řadu podání, opravných prostředků řádných i mimořádných, což nelze dávat jeho tíži, leč délku řízení to objektivně prodloužilo. Problematika přístupu k nemovitostem žalobce měla být řešena předem, v řízení bylo prokázáno (zápisem z jednání ze dne 12. 5. 2012), že [orgán] i stavebník si byli problému vědomi, leč nepovažovali to za významné a před zahájením stavebního řízení se rozhodli jeho [místo] při stavbě dálnice „odstřihnout“ od přístupové cesty, s tím, že je akceptovatelné, že uvedená skutečnost vyvolá soudní spory. Jestliže [orgán] na takový postup přistoupilo, pak jeho argumentace o mimořádné složitosti řízení byla účelovou, neboť ke složitosti řízení svým předchozím přístupem přispělo. Žalobce v posuzovaném řízení uplatnil jak podnět na ochranu proti nečinnosti podle správního řádu, tak žalobu na ochranu proti nečinnosti, tedy usiloval o vyřízení věci. K jeho tíži však bylo třeba vzít v úvahu, že v průběhu řízení odmítl poskytnout součinnost znalci, následně žádal o lhůtu pro předložení revizního znaleckého posudku, který nakonec nepředložil, nicméně šlo o okolnost ojedinělou, která neměla na délku řízení významnější vliv, a to i ohledem na to, že stavebníkovi předložení znaleckého posudku trvalo rok. Žalobci nelze klást k tíži, že svého času nepřijal stavebníkem nabídnuté finančního odškodnění, koneckonců se ukázalo, že konečná náhrada byla výrazně vyšší, tedy nesouhlas žalobce byl důvodný. Žalobce se o posuzované řízení zajímal, byl aktivní, nebylo možno mu vyčítat nečinnost nebo nezájem tvrzený žalovanou. Spekulativní bylo tvrzení žalované, že žalobce z délky řízení těžil. Řízení bylo zahájeno z podnětu stavebníka a žalobce byl do řízení „vtažen“ z důvodu vlastnictví sousedící nemovité věci. Z hlediska kritéria postupu orgánů veřejné moci bylo významné, že [orgán] v průběhu řízení poskytlo stavebníkovi opakovaně nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění nedostatků jeho žádosti a podkladů či k předložení návrhů, jak řešit problém s nemovitostmi a podnikáním žalobce, a to s přihlédnutím ke konkrétním prokázaným skutečnostem. Přitom právě tento nestandardní a nedůvodný postup měl zásadní nepříznivý vliv na celkovou délku řízení. Stavební řízení není řízením s presumovaným zvýšeným významem, ale posuzované řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, neboť se týkalo jeho vlastnického práva a jeho podnikání. Provozovnu vybudoval v roce 2002 a po zahájení stavebního řízení měl k provozovně jen provizorní příjezd, v místě sjezdu probíhaly stavební práce, příjezd byl možný jen úzkým sjezdem z vedlejšího (levého) jízdního pásu, který byl nadto označen dopravní značkou „Zákaz vjezdu“, byť s doplňkovou tabulkou, že zákaz se netýká vozidel stavby a přístupu k nemovitostem.

14. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalované, že význam řízení pro žalobce byl zanedbatelný, neboť jeho hospodaření bylo v letech 2009 až 2017 podle daňových přiznání ztrátové, a že příjmy žalobce se v letech před zahájením posuzovaného řízení a po jeho zahájení výrazně nelišily. Žalobce v provozovně fakticky podnikal a kdyby na dotčených pozemcích nebyla provozovna, pak stále stavbou byly dotčeny jeho nemovitosti (pozemky) a ve hře byl přístup ke stávající silnici I. třídy, potažmo dálnici, což obecně má významný vliv na cenu nemovitostí.

15. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného stavebního řízení včetně vedlejšího řízení nebyla přiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobci presumovaná nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích.

16. Základní částku za dobu vymezenou v žalobě, tj. od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2021, vyčíslil na 105 000 Kč (vyšel z částky 15 000 Kč za rok) a dále ji modifikoval podle kritérií § 31 a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Základní částku snížil o 10 % z důvodu složitosti řízení, neboť šlo o řízení atypické a složité, které proběhlo před několika stupni správních orgánů a před správními soudy. K hledisku kritéria postupu orgánu veřejné moci uvedl, že nesprávný postup orgánů veřejné moci byl již zohledněn v závěru o nepřiměřené délce řízení a dále přistoupil k navýšení základní částky o 10 %, protože v posuzované části řízení došlo opakovaně k obdobím nečinnosti a vydaná rozhodnutí byla zrušena. Z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného žalobce shledal předmět řízení pro žalobce významnějším a základní částku zvýšil o 10 %. Vzal také v úvahu, že žalobce uplatnil v posuzovaném řízení podnět na ochranu proti nečinnosti podle správního řádu i žalobu na ochranu proti nečinnosti, uplatňoval řádné i mimořádné opravné prostředky, jeho podání nebyla nejasná či obstrukční, v průběhu posuzovaného řízení byl aktivní, proto z důvodu jednání žalobce v posuzovaném řízení soud prvního stupně ještě zvýšil základní částku o 10 %.

17. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy žalobce je peněžité plnění ve výši 126 000 Kč, přičemž úroky z prodlení přiznal ode dne 26. 12. 2021 (žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok dne 25. 6. 2021). K tomu je nutno poznamenat, že uvedl-li soud prvního stupně v odstavcích 122. a 123. odůvodnění rozsudku, že zvýšil základní částku o 30 %, tedy na 136 000 Kč, šlo o zjevnou nesprávnost v počtech, která se nakonec neprojevila ve výroku o věci samé.

18. S odkazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na 42 324 Kč.

19. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že počátek běhu promlčecí lhůty je nutno počítat ode dne 28. 11. 2023, kdy došlo k doručení rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce a že jí vznesená námitka promlčení není důvodná. Podstatná je skutečnost, že žalobce přestal být ke dni 4. 2. 2021 účastníkem stavebního řízení, za které žádal odškodnění, neboť tento den nabylo právní moci mezitímní rozhodnutí Krajského úřadu [adresa] ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo], jímž bylo odňato žalobcovo vlastnické právo k pozemkům dotčeným stavbou. Počátek běhu promlčecí lhůty je nutno počítat ode dne 4. 2. 2021. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 30Cdo 1724/2017, v němž tento soud konstatoval, že: „Na základě dosavadní judikatury tak lze učinit závěr, že okamžik skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. nemusí pro poškozeného nastat až nabytím právní moci posledního rozhodnutí, jímž se posuzované řízení končí ve vztahu k jinému účastníku, nýbrž nastane již okamžikem právní moci rozhodnutí, jehož vydání (objektivně) ukončilo účast poškozeného v posuzovaném řízení, a proto i jeho nejistotu ohledně výsledku řízen“. Žalobcovo účastenství v posuzovaném stavebním řízení pravomocným odnětím vlastnického práva k dotčeným nemovitostem zaniklo a poté již nemohl mít nejistotu z výsledku posuzovaného stavebního řízení. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění u žalované dne 25. 6. 2021, dne 25. 12. 2021 uplynula šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku žalobce u žalované a žaloba byla u soudu podána dne 16. 5. 2022, tedy až po uplynutí promlčecí lhůty. Dále namítla, že v rámci posuzování přiměřenosti délky vyvlastňovacího řízení soud prvního stupně stanovil délku řízení nesprávně a řízení nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé. Řízení bylo složité, správní orgány se musely vypořádat s nově nastolenými právními otázkami, které nebyly judikatorně podloženy; v rámci složitosti řízení se posuzuje také aplikační i interpretační složitost právního posouzení věci závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti, dále musí být uvažována i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Nelze také přehlédnout, že vyvlastňovací řízení probíhalo od 16. 2. 2021 do 24. 11. 2023, před orgány soudní soustavy, přičemž od 25. 3. 2021 do 5. 4. 2022 bylo řízení vedené Krajským soudem v [adresa] přerušeno až do rozhodnutí Ústavního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] o návrhu skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení liniového zákona. Žalobce byl ve věci procesně aktivní, podával opravné prostředky, žaloby, tyto kroky přispěly k prodloužení doby řízení. Žalovaná podotkla, že řízení bylo zahájeno poté, co se nepodařilo uzavřít dohodu mezi žalobcem a stavebníkem ohledně kupní ceny za dané nemovitosti. Jednání samotného žalobce způsobilo prodloužení řízení o povolení stavby, a to nejen o dobu před zahájením vyvlastňovacího řízení, ale také o období vyvlastňovacího řízení, pokud by žalobce tvrdošíjně netrval na nepřiměřené výši kupní ceny, bylo by prakticky možné dohodu uzavřít a vyvlastňovací řízení by nemuselo být ani zahájeno. Podrobně se touto okolností zabýval také Nejvyšší správní soud v bodě 80. svého rozsudku č. j. [spisová značka]. Význam řízení pro žalobce byl nižší, jestliže svým postupem ve věci směřoval nikoli k jeho urychlení, ale naopak k jeho prodloužení. Nejistota žalobce a význam řízení pro žalobce nadto musely být sníženy tím, že mu stavebníkem byla poskytnuta záloha na náhradu za vyvlastnění dle § 4a odst. 4 zákona č. 416/2009 Sb. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že celková délka posuzovaného stavebního řízení byla nepřiměřená. Žalobci jako účastníkovi řízení musel být již v roce 2017 nade vši pochybnost zřejmý výsledek daného řízení, tedy že stavba bude povolena. Popsané okolnosti složitosti a výjimečnosti posuzovaného řízení byly minimálně důvodem pro výrazné snížení výše peněžitého odškodnění. Složitost řízení se promítla i do postupu orgánů veřejné moci během řízení a pokud soud prvního stupně uvedl, že v řízení docházelo k průtahům, pak je třeba odkázat na Stanovisko, dle kterého lze za přiměřeně dlouhé považovat i takové řízení, ve kterém dojde k průtahům. Žalovaná i stavebník museli postupovat jako řádný hospodář ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy existovala možnost, že by bylo možné zřídit alternativní přístup a za tímto účelem se nechávala vypracovat studie, bylo by v rozporu s uvedeným, pokud by současně došlo k zadání vypracování znaleckého posudku na stanovení výše odškodnění pro žalobce. Dále žalovaná uvedla, že právě odborná náročnost dané věci byla důvodem, proč [orgán] poskytlo stavebníkovi delší lhůty pro provedení úkonů. Žalovaná pak nesouhlasila se závěrem, že význam stavebního řízení byl pro žalobce zvýšený, žalobce rozhodné skutečnosti o zvýšeném významu neprokázal. Žalovaná naopak poukázala na daňová přiznání žalobce a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], z nějž vyplynulo snížení příjmů žalobce již před zahájením stavebního řízení, což mělo zásadní vliv na význam řízení pro žalobce, jakož i zejména na celkovou nejistotu z výsledku předmětného stavebního řízení. Žalobce neměl žádný logický důvod, proč až do okamžiku odnětí vlastnického práva k jeho nemovitostem, trval na setrvání v místě svého podnikání, když toto podnikání bylo od roku 2009 ztrátové. K jinému účelu nemovitosti nesloužily. Soud prvního stupně zohlednil, že v místě sjezdu v dotčeném období probíhaly stavební práce a namísto původního bezproblémového sjezdu a výjezdu byl přístup k [místo] tvořen úzkým sjezdem z vedlejšího jízdního pásu. Dle žalované však tuto okolnost zohledňovat nelze, neboť se jedná o naprosto přirozenou součást procesu jakékoli stavby. Navíc se stav přístupu k nemovitostem žalobce zkvalitňoval v čase. Dále bylo nade vší pochybnost zřejmé, že stavba dálnice a s ní spojené okolnosti budou medializované a tedy i veřejně známé. Stavební řízení mělo pro žalobce nepatrný, příp. standardní význam. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl.

20. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil a navrhl, aby odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

22. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

23. V odvolacím řízení vyšlo najevo, že žalobce podáním ze dne 23. 8. 2024 samostatně předběžně uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou dálnice, které bylo zahájeno Krajským úřadem [adresa] pod č. j. [číslo] trvajícího od 20. 11. 2019 do 26. 6. 2024, o tomto nároku zatím nebylo rozhodnuto.

24. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

25. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

26. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž došlo k tomuto nesprávnému úřednímu postupu.

27. Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31Cdo 2402/2020; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

28. Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

29. Soud prvního stupně provedl dokazování procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. V odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci. Dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, při zjišťování skutkového stavu věci neopomenul rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, pro svá skutková zjištění měl oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud z popsaných důvodů vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

30. Pro rozhodnutí o věci samé bylo především třeba vyřešit otázku, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek řízení a jeho konec (je-li posuzované řízení skončeno). Do celkové doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno (srov. část III. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Probíhá-li vedlejší řízení, před jehož skončením nelze v původním řízení pokračovat, prodlužuje se nutně původní řízení o dobu, po kterou je vedlejší řízení vedeno. V takovém případě je však třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (může však být nepřiměřená z jiných důvodů).

31. V projednávané věci délka vedlejšího řízení spadala do délky posuzovaného řízení a soud prvního stupně zcela správně zjistil a posoudil průběh vedlejšího řízení a dospěl k závěru, že ve vedlejším řízení, které si nečinnost v posuzovaném stavebním řízení vynutilo, nebyla věc projednána v přiměřené lhůtě, přičemž délka vedlejšího řízení přiměřená nebyla z důvodů přičitatelných státu (došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě) a tuto skutečnost mimo jiné promítl do závěru o nepřiměřené délce posuzovaného stavebního řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku srozumitelně, podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, podrobně se vypořádal s námitkami žalované a odvolací soud s jeho argumentací souhlasí a na odůvodnění rozsudku odkazuje. Odvolací námitky žalované, jimiž brojí proti zmíněnému závěru soudu prvního stupně nejsou důvodné.

32. Námitce žalované, že námitku promlčení posoudil soud prvního stupně nesprávně, neboť od data právní mocí rozhodnutí Krajského úřadu v [adresa] ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo], tj. od 4. 2. 2021, nejistota žalobce o výsledku řízení skončila a žalobce také přestal být účastníkem posuzovaného stavebního řízení, odvolací soud nepřisvědčil a za správné má posouzení a závěr soudu prvního stupně o předestřené otázce.

33. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku promlčení, neboť od data právní mocí rozhodnutí Krajského úřadu v [adresa] ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo], tj. od 4. 2. 2021, nejistota žalobce o výsledku řízení skončila a žalobce také přestal být účastníkem posuzovaného stavebního řízení. Odvolací soud tedy souhlasil se správným posouzením a závěrem soudu prvního stupně o předestřené otázce.

34. Počátek a konec řízení z hlediska posuzování jeho délky se neodvíjí striktně od počátku a konce řízení dle procesních předpisů. Jelikož je odškodňována újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, je pro stanovení počátku a konce řízení významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající vnímá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30Cdo 243/2015). V projednávané věci nebylo lze uzavřít, že žalobce od vydání (3. 2. 2021) a právní moci (4. 2. 2021) mezitímního rozhodnutí o odnětí jeho vlastnického práva k nemovitostem dotčeným stavbou nabyl jistoty o výsledku posuzovaného řízení, jestliže zmíněné rozhodnutí napadl přípustnou žalobou, vykonatelnost napadeného rozhodnutí byla odložena a posléze žalobce využil i práva podat kasační stížnost a ústavní stížnost. Nebylo lze rovněž přehlédnout, že v dané době dokonce probíhal před Ústavním soudem přezkum ústavnosti mj. § 4a liniového zákona, na jehož základě bylo rozhodnuto o vyvlastnění nemovitých věcí žalobce (Ústavní soud nálezem ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka], návrh zamítl).

35. Odvolací soud tak souhlasil se soudem prvního stupně, že za okamžik, kdy žalobce nabyl jistotu, že mu bude odňato jeho vlastnické právo k nemovitostem dotčeným stavbou, lze považovat až doručení rozhodnutí Ústavního soudu o jeho ústavní stížnosti (28. 11. 2023).

36. Soud prvního stupně námitku promlčeni posoudil v souladu s § 32 odst. 3 OdpŠk, námitka nebyla důvodná.

37. Soud prvního stupně při řešení otázky formy a zadostiučinění a potažmo přiměřené výše peněžitého plnění vzal v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk znovu v úvahu celkovou délku řízení, složitost řízení, jednání poškozeného žalobce v průběhu řízení, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam řízení pro žalobce, odvolací soud s jeho posouzením zcela souhlasil, a proto v tomto ohledu lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

38. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 4923/2009). Soud prvního stupně vyšel z roční základní částky 15 000 Kč a základní částku vyčíslil na 105 500 Kč; je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 2301/2009). Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně při vyčíslení základní částky a hodnocení uvedených kritérií postupoval správně a své závěry srozumitelně a dostatečně odůvodnil.

39. Odvolací soud neshledal důvod pro další snížení základní částky z důvodu složitosti věci, jak navrhovala žalovaná. Pro stavebníka a žalovanou se nejednalo o stavební řízení výjimečné, vždyť základním předmětem činnosti [právnická osoba] zřízeného [orgán], je výkon vlastnických práv státu k dálnicím a silnicím I. třídy, zabezpečení jejich správy, údržby a zabezpečení výstavby a modernizace dálnic a silnic I. třídy. Stavebníkovi muselo být zřejmé, že zamýšlenou stavbou budou dotčeny sousední nemovitosti a i s touto okolností ve vztahu k nemovitostem žalobce se soud prvního stupně podrobně a správně vypořádal, odvolací soud odkazuje zejména na odstavec 97. odůvodnění rozsudku. Žalobce v posuzovaném řízení i ve vedlejším řízení bránil procesně přípustnými prostředky a nebylo zjištěno, že by jednal obstrukčně či účelově, neobstojí námitka žalované, že z délky řízení těžil.

40. Nejvyšší správní soud v žalovanou odkazovaném rozsudku ze dne 21. 7. 2022, č. j. [spisová značka], vysvětlil, že při dohodě, která předchází případnému vyvlastnění, se jedná o kupní ceně za nemovitou věc a že vyvlastňovatel nemá v otázce návrhu kupní ceny ani volné uvážení a je vázán zákonnými požadavky [§ 5 odst. 2 písm. a) zákona o vyvlastnění, § 3b odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) liniového zákona]. Vzhledem k tomu, že žalobce a ostatní dotčení vlastníci se domáhali komplexního vypořádání věci (požadovali nejen kupní cenu za dané nemovité věci, ale také další požadavky vůči státu, např. náhradu škody), o němž nebylo možné v této fázi procesu jednat, bylo zřejmé, že se představy zúčastněných liší a k dohodě tudíž nedošlo.

41. Odvolací soud vzal popsané hodnocení v úvahu, nicméně v kontextu projednávané věci a na podkladě prokázaných skutečností nelze uzavřít, že by žalobcova žádost o širší vypořádání byla pro celkovou délku posuzovaného řízení klíčová, jak prosazovala žalovaná. Nelze přehlédnout, že stavebníkovi byly opakovaně a ve světle popsaného výkladu i bezdůvodně poskytnuty dlouho trvající lhůty k řešení žádosti (žádostí), neboť bylo možno důvodně předpokládat, že k dohodě nedojde; tato okolnost jde k tíži žalované.

42. Všechna další kritéria vyjmenovaná v § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného, soud prvního stupně správně posoudil, zhodnocení promítl do závěru o tom, jaké peněžité plnění je přiměřené a podrobně své hodnocení závěr odůvodnil. Odvolací soud znovu na odůvodnění rozsudku odkazuje.

43. Odvolací soud tedy daném případě uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé je věcně správné.

44. O příslušenství uplatněného nároku soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

45. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a náhradu správně vyčíslil.

46. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a souvisejícím výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

47. Úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kterou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, vyčíslil takto: odměna 2x 6 140 Kč počítaná z tarifní hodnoty 126 000 Kč podle § 6, § 7 § 9a odst. 2, za dva úkony právní služby advokáta - písemné vyjádření k odvolání žalované a za účast na jednání odvolacího soudu § 11 odst. 1 písm. g), k), paušální náhrada hotových výdajů 2x 450 Kč, náhrada cestovného 1 112 Kč za cestu z [adresa] a zpět (jízdenky doloženy) podle § 13, náhrada promeškaného času 6x 150 Kč podle § 14, celkem 15 192 Kč. Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení