14 C 158/2022 - 192

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce] IČ [IČO Zástupce], sídlem [Adresa Zástupce] o zaplacení 1.416.567,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 131.776,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 131.776,50 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně zbývajícího nároku žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 1.284.791 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 1.284.791 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.990 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě se právo na náhradu zbývající části nákladů řízení ve výši 1.414 Kč nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 9. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1.507.576 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 1.507.576 Kč ode dne následujícího po dni doručení žaloby soudem žalované do zaplacení. Žalobkyně vylíčila, že na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje [adresa], Územního odboru [adresa], Oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“), o zahájení trestního stíhání z 27. 11. 2017, č.j. [Anonymizováno] bylo proti ní zahájeno trestní stíhání pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) d) tr. zákoníku. Následně byla podána k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě obžaloba Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, z 23. 8. 2018, č.j. [Anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno] byla žalobkyně zproštěna obžaloby v plném rozsahu. Rozsudek nabyl právní moci, když odvolání státního zastupitelství proti rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 9. 2021, č.j. [Anonymizováno] zamítnuto. K nezákonnému zásahu do práv žalobkyně ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo již dne 21. 9. 2016 a následně dne 31. 10. 2016 (ještě v době před formálním zahájením jejího trestního stíhání), kdy jí bylo doručeno usnesení policejního orgánu z 31. 10. 2016, č.j. [Anonymizováno] o zajištění náhradní hodnoty v podobě osobního vozidla vlastněného žalobkyní tov. zn. AUDI A8 4E, stříbrná met. (VIN: [VIN kód]), technického průkazu motorového vozidla č. [Anonymizováno] a klíčů od vozidla AUDI A8. Dne 27. 11. 2017 pak dále policejní orgán vydal usnesení pod č.j. [Anonymizováno], jehož prostřednictvím zajistila jako náhradní hodnotu pohledávku žalobkyně ve výši 367.870 Kč, kdy počínaje tímto okamžikem žalobkyně ztratila faktickou možnost s výše uvedenou peněžní částkou disponovat. K nápravě nezákonného stavu došlo až v návaznosti na vydání výše uvedeného zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno], kdy usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2021, č.j. [Anonymizováno], došlo ke zrušení veškerého zajištění majetku či majetkových hodnot poškozené (jak osobního automobilu AUDI A8, tak peněžních prostředků ve výši 367.870 Kč). Vzhledem k tomu, že proti právě uvedenému usnesení si však státní zástupkyně podala stížnost, došlo k faktickému vydání všech zajištěných věcí až po rozhodnutí nadřízeným odvolacím soudem (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 9. 2021, č.j. [Anonymizováno] kterým byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta). K faktickému vydání (vrácení) automobilu AUDI A8 4E, VIN: [VIN kód] došlo dne 22. 10. 2021. Do této doby žalobkyně neměla možnost vozidlo užívat, vozidlo bylo odstaveno z provozu, čímž došlo k jeho poškození. Rovněž v důsledku zestárnutí vozidla došlo na straně žalobkyně ke vzniku újmy. Znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. 854-57/2021 ze dne 18. 12. 2021 byla stanovena celková výše majetkové újmy na vozidle částkou 245.500 Kč. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 3.750 Kč. Peněžní prostředky ve výši 367.870 Kč byly žalobkyni vráceny dne 3. 11. 2021. Za dobu od 27. 11. 2017 do 3. 11. 2021 žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze zadržované peněžní částky 367.870 Kč, tj. ve výši 116.588 Kč. Žalobkyně dále vylíčila, že v bezprostředním důsledku shora popsaného nezákonného zahájení trestního stíhání žalobkyně ve shora popsané trestní věci jí vznikla škoda spočívající ve zmenšení jejího majetku o náklady obhajoby a vynaložené náklady v celkové výši 61.738 Kč představující odměnu a paušální náhrady za: sepis stížnosti dne 3. 11. 2016 proti usnesení z 31. 10. 2016 č. j. [Anonymizováno] o zajištění náhradní hodnoty, dne 4. 1. 2018 převzetí a příprava obhajoby, 9. 1. 2018 účast na výslechu, 17. 2. 2018 další porada s žalobkyní přesahující jednu hodinu, 2. 8. 2018 účast na prostudování spisu po skončení vyšetřování, dne 13. 5. 2020 sepis návrhu na zastavení trestního stíhání, dne 23. 6. 2020 další porada přesahující jednu hodinu, dne 25. 6. 2020 účast na hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, dne 10. 8. 2020 účast na hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, dne 12. 8. 2020 účast na hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, dne 21. 10. 2020 účast na hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, dne 4. 12. 2020 účast na hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, dne 1. 2. 2021 a 30. 9. 2021 sepis žádosti o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty, 20. 4. 2021 další porada přesahující jednu hodinu, dne 21. 4. 2021 sepis vyjádření k odvolání státního zastupitelství proti rozsudku soudu prvého stupně, dne 13. 5. 2021 sepis vyjádření k obsahu stížnosti státního zastupitelství proti rozhodnutí soudu prvého stupně o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty, dne 22. 9. 2021 účast na veřejném zasedání o odvolání u Krajského soudu v Hradci Králové, a to 17 x 2.300 Kč + 17 x 300 Kč plus 21 % DPH; dále náklady cestovních nákladů při použití osobního automobilu BMW RZ [SPZ] při průměrné spotřebě 7 l nafty na 100 km - dne 9. 1. 2018 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 2. 8. 2018 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 25. 6. 2020 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 10. 8. 2020 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 12. 8. 2020 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 21. 10. 2020 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 4. 12. 2020 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 52 km), dne 22. 9. 2021 ([adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti 194 km), celkem za cestovní výdaje 4.623 Kč plus 21 % DPH, náhradu za promeškaný čas za 22 půlhodin po 100 Kč, celkem [hodnota] Kč plus 21 % DPH. Žalobkyně dále vylíčila, že v souvislosti s jejím nezákonným trestním stíháním jí byla způsobena mimo jiné i závažná imateriální újma. Trestní řízení proti ní vedené trpělo průtahy, které zcela zásadním způsobem negativně narušily její psychickou integritu a které negativním způsobem ovlivnily ve všech směrech a ohledech její život. Jednalo se přitom na straně orgánů činných v trestním řízení o průtahy nedůvodné a zcela mimo vliv žalobkyně. Žalobkyně se na těchto průtazích nijak nepodílela, k průtahům v řízení nebyly žádné důvody, které by bylo možno klást jí byť i jen zčásti za vinu. Podstata řízení byla po stránce skutkové zcela triviální, ve věci nebylo prováděno žádné zdlouhavé či komplikované dokazování, rozhodně pak nic nebránilo tomu, aby ve věci mohlo být nařízeno hlavní líčení podstatně dříve od podání obžaloby, nemluvě o nedůvodných průtazích v přípravné fázi trestního řízení. Sama žalobkyně v průběhu řízení soud písemně vyzývala k tomu, aby ve věci bylo nařízeno hlavní líčení a aby byly odstraněny nedůvodné průtahy. Význam řízení je pro žalobkyni zcela zásadní a fatální. Před započetím jejího trestního stíhání žila zcela poklidným konformním způsobem života, v jehož rámci řešila své běžné potřeby, záliby a plánovala svou budoucnost. Byla a je zcela trestně bezúhonná. Za uvedeného stavu mělo nepřiměřeně a nedůvodně se táhnoucí trestní řízení zcela fatální dopady do její osobnostní sféry, která žila v každodenní nejistotě ohledně její budoucnosti, byla podrobena každodennímu stresu, který nebyla schopná odbourat, a to ani s pomocí léků. Nepřiměřená nedůvodná délka trestního řízení jí vzala chuť do dalšího života a byla pro její psychiku zcela devastující. S následky nezákonného trestního stíhání se potýká dodnes, a to v podobě poruch spánku, psychické nerovnováhy a deprivace. Žalovaná proto uplatnila nárok na nahrazení újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (resp. rozhodnutím), a to z titulu odškodnění za průtahy v řízení, které vůči ní bylo vedeno za 4 roky nezákonně vedeného stíhání v celkové částce 60.000 Kč, a dále z titulu imateriální újmy, kterou žalobkyně doznala v důsledku jejího nezákonného stíhání, spočívající v zásahu do její osobnostní sféry v částce 100.000 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení částky 920.000 Kč, který znovu odůvodnila tím, že nezákonné trestní stíhání trvalo 46 měsíců, trpělo průtahy, na kterých se nepodílela. Trestní stíhání zásadním způsobem negativně narušilo její psychickou integritu a negativním způsobem ovlivnilo ve všech směrech a ohledech její život. Opětovně líčila, že před započetím trestního stíhání žila zcela poklidným konformním způsobem života, v jehož rámci řešila své běžné potřeby, záliby a plánovala svou budoucnost. Je trestně bezúhonná. Za tohoto stavu mělo nepřiměřeně a nedůvodně se táhnoucí trestní řízení zcela fatální dopady do její sféry, když žila v každodenní nejistotě ohledně své budoucnosti, byla podrobena každodennímu stresu, který nebyla schopna odbourat, a to ani s pomocí léků. Nepřiměřená nedůvodná délka trestního řízení jí vzala chuť do dalšího života a byla pro jeho psychiku zcela devastující. Proto uplatnila nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení ještě částku 20.000 Kč za 46 měsíců nezákonně vedeného trestního stíhání proti její osobě, tedy 920.000 Kč.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Učinila nesporným, že žalobkyně podáním doručeným dne 18. 3. 2022 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 61.738 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nárok na náhradu škody ve výši 116.588 Kč spočívající v zákonném úroku z prodlení z neoprávněně zadržované částky, nárok na náhradu škody ve výši 245.500 Kč vzniklou na vozidle za dobu jeho držení, nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 3.750 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 100.000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 60.000 Kč, a to v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [Anonymizováno]. Podáním doručeným dne 24. 3. 2022 žalobkyně doplnila uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení o další částku ve výši 920.000 Kč. Žalovaná požadavek žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobkyni poskytnuta omluva, nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhověla co do částky 45.375 Kč, nároku na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení žalovaná vyhověla co do částky 45.633,50 Kč a ostatní uplatněné nároky na náhradu škody byly jako nedůvodné zamítnuty, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 12. 10. 2022.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že usnesením policejního orgánu ze dne 31. 10. 2016 č.j. [Anonymizováno] byla žalobkyni podle ustanovení § 79f odst. 1 k ustanovení § 78 trestního řádu zajištěna jako náhradní hodnota hmotná věc: 1. osobní vozidlo tov. zn. AUDI A8 4E, rzv. [Anonymizováno], barva stříbrná – metal, VIN – [VIN kód], 2. technický průkaz motorového vozidla. Usnesením policejního orgánu ze dne 27. 11. 2017 č.j. [Anonymizováno] byla žalobkyni podle ustanovení § 79g odst. 1 trestního řádu zajištěna jako náhradní hodnota věc, a to pohledávka ve výši 367.870 Kč. Usnesením policejního orgánu ze dne 27. 11. 2017 č.j. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 29. 11. 2017. Dne 23. 8. 2018 byla u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podána na žalobkyni obžaloba. Dne 14. 11. 2019 soud nařídil hlavní líčení na den 29. 11. 2019, které bylo dne 28. 11. 2019 zrušeno. Dne 25. 11. 2019 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na odejmutí věci Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě a přikázání jinému soudu a námitku podjatosti. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 11. 2019 bylo rozhodnuto tak, že soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020 č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti obžalovaného [jméno FO] proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 11. 2019 č. j. [Anonymizováno]. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 1. 2020 č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že se věc obžalovaných neodnímá tomuto soudu. Dne 3. 6. 2020 soud nařídil hlavní líčení na den 25. 6.2020. Dne 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 se konala hlavní líčení. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 12. 2020 č.j. [Anonymizováno] byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Dne 18. 2. 2021 si podal státní zástupce proti rozsudku odvolání. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2021 č.j. [Anonymizováno] bylo zrušeno zajištění náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 367.870 Kč a rovněž bylo zrušeno zajištění osobního vozidla tov. zn. AUDI A8 4E. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost. Dne 13. 5. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 9. 2021 č.j. [Anonymizováno] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 22. 9. 2021. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 9. 2021 č.j. [Anonymizováno] byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení ze dne 6. 4. 2021.

4. K nároku žalobkyně na náhradu škody odpovídajícím nákladům obhajoby žalovaná namítla, že lze přiznat žalobkyní požadované úkony s výjimkou dále uvedených položek: 3. 11. 2016 - sepis stížnosti proti usnesení ze dne 31. 10. 2016 o zajištění náhradní hodnoty, kdy odměnu za tento úkon nelze přiznat, neboť se uskutečnil před zahájením trestního stíhání žalobkyně a nejde tedy o náklad právního zastoupení účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), resp. mezi vydáním nezákonného rozhodnutí (usnesením o zahájení trestního stíhání) a vznikem škody (nákladů právního zastoupení za sepis stížnosti proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty) neexistuje vztah příčiny a následku; 1. 2. 2021 – žádost o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty – za tento úkon lze přiznat odměnu pouze ve výši jedné poloviny, neboť se jedná o úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu; 13. 5. 2021 - vyjádření k odvolání státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty – za tento úkon lze přiznat odměnu ve výši jedné poloviny, neboť se jedná o úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Náhrada nákladů obhajoby byla proto přiznána dle výpočtu: 14 x 2.300 + 2 x 1.150 + 16 x 300 + 22 x 100 (náhrada promeškaného času dle § 14 odst. písm. a) advokátního tarifu) + 3.527,94 (cestovné) = 45.027,94 Kč. Co se týče požadovaného cestovného za rok 2018 byly uskutečněny dvě cesty z [adresa] a zpět, tj. 2 x 52 km, při ceně nafty 29,80 Kč, kombinované spotřebě 7,0 l/100 km, a náhradě za použití silničního motorového vozidla 4 Kč/1 km. Cestovné činí 2 x 316,47 Kč, celkem 632,94 Kč. Za rok 2020 bylo uskutečněno pět cest z [adresa] a zpět, tj. 5 x 52 km, při ceně nafty 31,80 Kč, kombinované spotřebě 7,0 l/100 km, a náhradě za použití silničního motorového vozidla 4,20 Kč/1 km. Cestovné činí 5 x 334,40 Kč, celkem 1.672 Kč. Za rok 2021 byla uskutečněna jedna cesta z [adresa] a zpět, tj. 52 km, při ceně nafty 27,20 Kč, kombinované spotřebě 7,0 l/100 km, a náhradě za použití silničního motorového vozidla 4,40 Kč/1 km. Cestovné bylo přiznáno v požadované výši 1.223 Kč. Částka 45.027,94 Kč byla navýšena o 21 % DPH celkem na částku 54.483,80 Kč. Žalobkyni by náležela náhrada nákladů obhajoby celkem ve výši 54.483,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila vznik škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby pouze co do částky 45.633,50 Kč (faktury předložené žalobkyní byly vystavené celkem na částku 49.383,50 Kč, přičemž z toho částka 3.750 Kč představuje fakturaci znaleckého posudku), byla jí přiznána náhrada nákladů obhajoby toliko ve výši 45.633,50 Kč. Ohledně zbývající části nároku ve výši 8.850,30 Kč nemohlo být žalobkyni vyhověno, neboť žalobkyně neprokázala vznik škody. Dle žalované do výše 45.633,50 Kč není žaloba z důvodu zániku dluhu splněním důvodná a ve zbývající částce 16.104,50 Kč nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. K nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za dobu neoprávněného zadržování finančních prostředků namítla, že usnesení policejního orgánu ze dne 27. 11. 2017 č.j. [Anonymizováno], o zajištění peněžních prostředků ve výši 367.870 Kč není nezákonným rozhodnutím, neboť toto usnesení nebylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2021 č.j. [Anonymizováno] pro nezákonnost, ale toliko z důvodu, že zajištění věci pro účely trestního řízení již nebylo nutné dle ustanovení § 79f odst. 1 trestního řádu. Nelze tak shledat odpovědnostní titul, kterým by bylo nezákonné rozhodnutí. Kromě toho zákonný úrok z prodlení nelze bez dalšího považovat za škodu, neboť žalobkyně nijak neprokázala, že by zadržované peněžní prostředky za dobu zadržení zhodnotila právě o částku 116.588 Kč. Obdobné námitky žalovaná uplatnila i ve vztahu k nároku žalobkyně náhradu majetkové újmy ve výši 245.500 Kč, která jí měla vzniknout poškozením a zestárnutím vozidla za dobu jeho neoprávněného zadržení od 31. 10. 2016 do 22. 10. 2021. Konstatovala, že usnesení policejního orgánu ze dne 31. 10. 2016 č.j. [Anonymizováno], kterým bylo zajištěno osobní motorové vozidlo žalobkyně není nezákonným rozhodnutím, neboť toto usnesení nebylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2021 č.j. [Anonymizováno] pro nezákonnost, ale toliko z důvodu, že zajištění věci pro účely trestního řízení již nebylo nutné dle ustanovení § 79f odst. 1 trestního řádu. I v tomto případě nelze shledat odpovědnostní titul, kterým by bylo nezákonné rozhodnutí. Časové znehodnocení není škodou jako takovou, neboť hodnota vozidla klesá s časem bez ohledu na to, zda došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či nikoli. Sporná je tedy přinejmenším výše požadované škody, kdy ze znaleckého posudku vyplývá, že závady, které měly souvislost s dlouhodobým odstavením vozidla, vyčíslil znalec toliko částkou 31.800 Kč. Dle žalované chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou v tvrzené výši. K nároku na náhradu nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 3.750 Kč žalovaná namítla, že tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a proto jej shledala nedůvodným. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o zahájení a vedení trestního stíhání žalovaná uvedla, že je na žalobkyni, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdila a prokázala, aby tvrdila a prokázala závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dne 27. 11. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým byla žalobkyně stíhána ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku. V návaznosti na uvedené žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobkyně došlo k porušení práva žalobkyně být trestně stíhána jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobkyni omluvila. Toto konstatování a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobkyní dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení žalovaná uvedla, že soudy I. a II. stupně rozhodovaly jednou. Přípravné řízení trestní probíhalo po dobu devíti měsíců, kdy policejní orgán musel shromáždit poměrně velké množství listinných důkazů, především se jednalo o součinnost s peněžními ústavy, a dále byla podávána vysvětlení a také byly prováděny výslechy svědků. V srpnu 2018 byla na žalobkyni podána obžaloba a po dobu tří let probíhalo řízení před soudy I a II. stupně. S ohledem na uvedené hodnotila žalovaná celkovou délku řízení (které trvalo 3 roky a 9 měsíců) jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. K nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona došlo a z tohoto důvodu považuje žalovaná nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení za důvodný, nikoliv však v žalobkyní požadované výši. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že jako základní roční částku náhrady stanovila částku 15.000 Kč (přičemž za první dva roky řízení byla poskytnuta základní náhrada v poloviční výši). Co se týče jednotlivých kritérií majících vliv na konečnou výši zadostiučinění bylo zohledněno, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové a procesní do určité míry složitá, kdy byly provedeny výslechy několika svědků a dále bylo provedeno mnoho listinných důkazů, což se odrazilo v rozsáhlejším dokazování. Po procesní stránce bylo rozhodováno soudy obou stupňů o návrhu na odejmutí věci Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě a přikázání jinému soudu a dále o námitce podjatosti. Z důvodu složitosti věci byla základní částka náhrady snížena o 10 %. Ve věci rozhodovaly soudy I. stupně a II. stupně jednou. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nijak nepodílela. Nelze souhlasit se žalobkyní, že k průtahům v řízení došlo výlučně z důvodů na straně policejního orgánu a dozorujícího státního zástupce, neboť z předmětného spisu nebylo zjištěno žádné období nečinnosti jak policejního orgánu, tak i dozorujícího státního zástupce. Byla však shledána dvě období nečinnosti soudu, a to v době od podání obžaloby dne 23. 8. 2018 do nařízení hlavního líčení dne 14. 11. 2019 a dále od února 2020 do května 2020, proto byla z důvodu postupu soudu základní částka náhrady navýšena o 10 %. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, byl jeho význam posouzen jako zvýšený. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10 %. S poukazem na uvedená kritéria dospěla žalovaná k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení částka 45.375 Kč.

5. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 10. 2023 č. j. 14 C 158/2022-121 bylo řízení ve vztahu k požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 91.008,50 Kč zastaveno, z čehož částka 45.375 Kč připadla na nárok z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a částka 45.633,50 Kč připadla na nárok z titulu náhrady nákladů právního zastoupení. Uvedené částky byly žalobkyni poukázány v průběhu řízení dne 13. 10. 2022.

6. Z hlediska hmotného práva soud aplikoval dále uvedená ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen OdpŠk.

7. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (§ 8 odst. 3 OdpŠk).

11. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90; rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

12. Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil (způsobil) sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, Pl. ÚS 11/10–2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 odst. 1 písm. a) a b) OdpŠk per analogiam).

13. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (§ 13 odst. 2 OdpŠk).

15. V projednávané věci bylo prokázané a mezi účastníky řízení nesporné, že proti žalobkyni bylo na základě usnesení policejního orgánu ze dne 27. 11. 2017, č.j. [Anonymizováno] vedeno trestní stíhání pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) d) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 12. 2020, č. j. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 9. 2021, č. j. [Anonymizováno] byla žalobkyně obžaloby zproštěna. Odpovědnost žalované ve smyslu § 5 OdpŠk je dána a žalobkyně má právo na náhradu vzniklé škody (§ 7 odst. 1 OdpŠk). Náklady obhajoby 16. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

17. Náhradu nákladů může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána § 31 odst. 2 OdpŠk).

18. Dle § 151 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) – dále jen „tr. ř.“, náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce.

19. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Žalovaná v zásadě nesporovala, že žalobkyni v obecné rovině náleží nárok na náhradu nákladů obhajoby, ostatně na větší část uplatněného nároku žalobkyně plnila. Namítla však, že žalobkyni nelze přiznat náhradu nákladů obhajoby za sepis stížnosti dne 3. 11. 2016 proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty ve výši 2.300 Kč a paušální náhradu 300 Kč, neboť uvedený úkon se uskutečnil před zahájením trestního stíhání a nejde tedy o náklad právního zastoupení účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí. Soud uvedený názor nesdílí, neboť i rozhodnutí o zajištění náhradní hodnoty se ve světle zprošťujícího rozsudku vyjevilo jako nezákonné. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Trestní řízení v době úkonu již bylo zahájeno (§ 158 odst. 1 tr. ř.), tedy v daném případě nelze odhlížet od té části trestního řízení, které proběhlo před zahájením trestního stíhání žalobkyně. Okolnost, že žalobkyně využila zákonného procesního postupu podat stížnost, nemůže jít k její tíži, resp. na její účet.

21. Dále žalovaná namítla, že za úkon ze dne 1. 2. 2021 spočívající v sepisu žádosti o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty lze přiznat odměnu ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu), stejně jako za úkon ze dne 13. 5. 2021 za úkon spočívající v sepisu vyjádření odvolání státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění věcí a náhradní hodnoty (§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu). S uvedenou námitkou se soud ztotožnil, když za uvedené úkony právní služby by bylo možné žádat mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c), d) advokátního tarifu. Žalovaná nečinila sporným rozsah poskytnuté právní služby či stanovení výši odměny ve smyslu § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu ve výši 2.300 Kč za jeden úkon právní služby a náhradu hotových výdajů ke každému z úkonů ve výši 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Soud přezkoumal podané vyúčtování (bod II žaloby) a dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů obhajoby představující 14 úkonů právní služby po 2.300 Kč, 2 úkony právní služby po 1.150 Kč, náhradu hotových výdajů 16 x 300 Kč; náhradu cestovních výdajů za cesty dne 9. 1. 2018 a 2. 8. 2018 ve výši 2 x 316,50 Kč (žalovaná uznala výši náhrady 2 x 316,47 Kč, tedy rozdíl je evidentně dán pouze zaokrouhlením), za cesty 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 a 4. 12. 2020 bylo vyúčtováno 5 x 553,40 Kč (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při použití vozidla průměrné spotřeby a ujeté vzdálenosti 52 km by však advokátu náležela náhrada 5 x 334,40 Kč), za cestu 22. 9. 2021 ve výši 1.223 Kč, což žalovaná uznala. Dále byla oprávněně účtována částka za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 22 hodin po 100 Kč, což žalovaná rovněž uznala. Oprávněně byla účtována částka odpovídající DPH z odměny a náhrad. Oprávněné náklady obhajoby tedy představovaly částku 56.238,40 Kč. Žalovaná namítla, že žalobkyně neprokázala vznik škody, když neprokázala zaplacení nákladů obhajoby. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 26 OdpŠk Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Občanský zákoník již nevymezuje škodu jako újmu na majetku, ale jako újmu na jmění (§ 2894 odst. 1 o. z.). V tom představuje zásadní odklon od dřívějšího pojetí skutečné škody. Jměním totiž není podle § 495 o. z. jen souhrn majetku osoby (aktiv), ale i jejích dluhů (pasiv). Skutečná škoda proto spočívá i ve vzniku dluhu. V daném případě vznikl žalobkyni dluh vůči obhájci ve výši 56.238,40 Kč. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 45.633,50 Kč, tedy jí vůči žalované vznikl nárok na zaplacení částky 10.604,90 Kč. Uplatnila-li žalobou nárok na zaplacení částky 61.738 Kč, žalovaná plnila částkou 45.633,50 Kč a oprávněný nárok nad rámec poskytnutého plnění činí 10.604,90 Kč, nezbylo než zbývající část nároku ve výši 5.499,60 Kč zamítnout. Náhrada majetkové újmy představující úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze zadržované částky 367.870 Kč za dobu od 27. 11. 2017 do 3. 11. 2021 ve výši 116.588 Kč 22. V daném případě bylo prokázáno, že částka 367.870 Kč byla po 24. 9. 2015 [jméno FO] pro žalobkyni [Jméno žalobkyně] složena do úschovy notáře [tituly před jménem] [jméno FO], následně od 26. 1. 2016 nejméně do 3. 11. 2017 zajištěna jako náhradní hodnota v trestní věci [jméno FO] vedené Okresním soudem v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [Anonymizováno], když o zajištění uvedených prostředků bylo rozhodnuto usnesením policejního orgánu ze dne 26. 1. 2016 pod č. J. [Anonymizováno]. Následně usnesením policejního orgánu ze dne 27. 11. 2017 č. j. [Anonymizováno] byla dle § 79g odst. 1 trestního řádu zajištěna jako náhradní hodnota – pohledávka žalobkyně za [jméno FO] ve výši 367.870 Kč z titulu kupní smlouvy ze dne 3. 6. 2015 ve věci prodeje vozidla tov. Zn. BMW 520D 5K, proti čemuž žalobkyně nijak nebrojila. Dopisem ze dne 1. 2. 2021 se žalobkyně vůči soudu domáhala zrušení zajištění náhradní hodnoty. O zrušení zajištění bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2021 č. j. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 9. 2021 č. j. [Anonymizováno]. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 žalobkyně požádala o vydání peněžních prostředků na její bankovní účet. Usnesením policejního orgánu ze dne 27. 10. 2021 č. j. [Anonymizováno] bylo podle § 80 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vydání peněžních prostředků žalobkyni, jež jí byly následně (dle výpisu z účtu ČNB a potvrzení UniCreditBank S.A.) vyplaceny 3. 11. 2021.

23. Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013: „Podle judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 642/07, či nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1396/07) vztahující se přímo k rozhodování o zajištění peněžních prostředků na účtu, resp. zrušení či omezení zajištění podle § 79 odst. 3 trestního řádu, „peněžní prostředky na účtu u banky zajišťované podle § 79a trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ‚Dodatkový protokol‘), resp. podle čl. 11 Listiny, a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jedná se ovšem o zajištění pouze dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o ‚zbavení majetku‘ ve smyslu druhé věty odstavce 1 čl. 1 Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se ‚užívání majetku‘ ve smyslu odstavce 2 citovaného ustanovení… Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.“ Dále se Ústavní soud přihlásil i k závěrům, již shora citované, komentářové literatury o toliko pravděpodobnostním závěru, že zajištěné prostředky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly použity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. „Na druhou stranu“ podle Ústavního soudu „skutečnost, že se jedná pouze o časově omezené opatření, nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob. Oprávněnost úkonů v rámci konkrétního trestního řízení je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda další trvání zajištění je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda např. tohoto účelu nelze dosáhnout jinak, a to ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení… Každé zasahování do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti, dle něhož opatření, kterým dochází k zasahování, musí zajistit ‚spravedlivou rovnováhu‘ mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha nebude dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno… Jinými slovy, musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli… Tento vztah má nepochybně i svou časovou dimenzi - zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho… K tíži obviněných, a tím spíše k tíži subjektů dotčených trestním řízením, nemohou jít neodůvodněné průtahy při prokazování trestné činnosti“.

24. Soud dospěl k závěru, že omezení vlastnického práva žalobkyně k zajištěným prostředkům ve výši 367.870 Kč jako dočasné opatření oprávněné, ale pouze do okamžiku, než soud prvého stupně vynesl zprošťující rozsudek dne 4. 12. 2020. V tomto okamžiku měly orgány činné v trestním řízení posoudit, zda další trvání zajištění je nezbytným opatřením pro dosažení účelu trestního řízení. Protože se tak nestalo, lze majetkovou škodu žalobkyně (§ 13 odst. 1 Odpšk, § 2952 o. z. ve spojení s § 26 OdpŠk) stanovit ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (repo sazba 0,25 + 8 %), tedy 8,25 % z částky 367.870 Kč od 5. 12. 2020 do 3. 11. 2021, což odpovídá částce 27.771,60 Kč. Ve zbývající části nároku ve výši 88.816,40 Kč jej soud neshledal důvodným. Nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 245.500 Kč, která měla vzniknout žalobkyni poškozením a zestárnutím vozidla za dobu jeho neoprávněného zadržení od 31. 10. 2016 do 22. 10. 2021 25. V daném případě nebylo mezi účastníky sporu o tom, že vozidlo AUDI A-8, RZ [SPZ] bylo v době od 31. 10. 2016 do 22. 10. 2021 zajištěno jako náhradní hodnota v trestním řízení a žalobkyně byla v předmětném období jeho vlastníkem. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, strojů a zařízení, z oboru strojírenství, odvětví posuzování stavu motorových vozidel, strojů a zařízení, autoopravárenství č. 854-57/2021 ze dne 9. 12. 2021 a jeho výpovědí vzal soud za prokázané, že ke dni 23. 11. 2021, resp. 19. 10. 2021 stanovil technický stav vozidla AUDI A-8, RZ [SPZ] tak, že se jedná o vozidlo s proběhem 250 tisíc kilometrů; dlouhodobým odstavením došlo k degradaci motorového oleje, poškození palivové nádrže oxidací. Dále došlo oxidací k poškození v oblasti vypouštěcího otvoru olejové vany. U zadní nápravy bylo zjištěno zarezlé nefunkční tyčové ústrojí pro snímání světlé výšky, zvýšený stupeň koroze, poškození kotoučů brzd (hloubková koroze) a poškození brzdových destiček. U přední nápravy znalec zjistil zarezlé nefunkční tyčové ústrojí pro snímání světlé výšky. Vozidlo bylo napadeno hlodavci. Startovací baterie byla nefunkční. Znalec stanovil předpokládané nezbytné náklady na odstranění zjištěných závad souvisejících s dlouhodobým odstavením předmětného vozidla bez konzervace částkou 31.800 Kč včetně DPH. Dále stanovil obvyklou cenu předmětného vozidla bezprostředně před jeho zajištěním policejním orgánem na 536.500 Kč včetně DPH, resp. obvyklou cenu uvedeného vozidla ke dni 19. 10. 2021 (vydání usnesení policejního orgánu o vrácení vozidla jeho vlastníkovi).

26. Dle § 2951 odst. 1 o. z. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

27. V daném případě soud uzavřel, že vrácením automobilu žalobkyni byl částečně obnoven původní stav, tj. naturální restitucí došlo k částečnému obnovení původního stavu, jaký byl před vznikem škody. Protože bylo současně prokázáno, že v důsledku odstávky vozidla došlo ke vzniku škody ve výši 31.800 Kč (§ 2952 o. z. ve spojení s § 26 OdpŠk) soud shledal žalobu v tomto rozsahu jako důvodnou. Pokud se jedná o zbývající část tohoto nároku, pak pokles ceny vozidla nemusí být závislý na nezákonném rozhodnutí, resp. nesprávném úředním postupu, ale bývá odvislý od poměrů na trhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4973/2014). Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni nelze vyhovět ohledně zbývající částky 213.700 Kč. Náklady na vypracování znaleckého posudku 28. Žalobkyně prokázala, že v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jí vznikl náklad ve výši 3.750 Kč (uvedenou částku jí vyúčtoval k úhradě její právní zástupce fakturou č. 21FV0132). Tento nárok soud posoudil dle § 513 o. z. jako příslušenství pohledávky žalobkyně vůči žalované, když bez vypracování znaleckého posudku by žalobkyně svůj nárok nebyla sto vyčíslit. Náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení 29. Žalovaná nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení považovala za důvodný, nikoliv však v žalobkyní požadované výši. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní řízení žalované počínaje zahájením trestního stíhání až do pravomocného zprošťujícího rozsudku trvalo 46 měsíců. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že jako základní roční částku náhrady stanovila částku 15.000 Kč (přičemž za první dva roky řízení byla poskytnuta základní náhrada v poloviční výši). Zohlednila, že soudy I. a II. stupně rozhodovaly jednou. Přípravné řízení trestní probíhalo po dobu 9 měsíců, kdy policejní orgán musel shromáždit poměrně velké množství listinných důkazů. V srpnu 2018 byla podána obžaloba a po dobu tří let probíhalo řízení před soudy I. a II. stupně. Bylo zohledněno, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové a procesní do určité míry složitá, kdy byly provedeny výslechy několika svědků a dále bylo provedeno mnoho listinných důkazů, což se odrazilo v rozsáhlejším dokazování. Po procesní stránce bylo rozhodováno soudy obou stupňů o návrhu na odejmutí věci Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě a přikázání jinému soudu a dále o námitce podjatosti. Z důvodu složitosti věci byla základní částka náhrady snížena o 10 %. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nijak nepodílela. Nebylo zjištěno žádné období nečinnosti policejního orgánu či dozorujícího státního zástupce. Byla však shledána dvě období nečinnosti soudu, a to v době od podání obžaloby dne 23. 8. 2018 do nařízení hlavního líčení dne 14. 11. 2019 a dále od února 2020 do května 2020, proto byla z důvodu postupu soudu základní částka náhrady navýšena o 10 %. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, byl jeho význam posouzen jako zvýšený. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10 %. S poukazem na uvedená kritéria dospěla žalovaná k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení částka 45.375 Kč, která jí byla vyplacena.

30. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se dle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

31. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

32. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Při stanovení náhrady za imateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení se presumuje zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka u řízení, která jsou již svou povahou pro účastníky významnější, například věci trestní, péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, případně taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu nad rámec této obecné presumpce tvrdí a prokazuje poškozený (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010).

35. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení, přičemž za první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, tj. částkami 7.500 Kč až 10.000 Kč za rok. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.

36. V posuzovaném případě dle nesporných tvrzení přípravné řízení od okamžiku zahájení trestního stíhání žalobkyně do podání obžaloby trvalo cca 9 měsíců (od 27. 11. 2017 do 23. 8. 2018). Během přípravného řízení byla obstarávána řada důkazních prostředků. Po třinácti měsících po podání obžaloby bylo nařízeno hlavní líčení, které bylo zrušeno za účelem rozhodnutí o návrhu na odejmutí věci Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě a přikázání jinému soudu a o námitce podjatosti; o návrhu bylo rozhodnuto 8. 1. 2020. V souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem na území České republiky kvůli výskytu koronaviru SARS CoV-2 bylo dne 13. 3. 2020 Ministerstvem spravedlnosti ČR vydáno doporučení ve vztahu k fungování soudů s ohledem na předcházení riziku šíření infekce, a to z hlediska nezbytnosti konání nařízených jednání, resp. nařizování jednání. Obdobně byla v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 vydána doporučení dne 19. 10. 2020, 22. 10. 2020 a 4. 12. 2020. Okresní soud nařídil hlavní líčení, která se konala 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 a 4. 12. 2020. V průběhu hlavního líčení byli podrobně vyslechnuti obžalovaní, 12 svědků, byla provedena řada listinných důkazů. Dne 4. 12. 2020 byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Dne 18. 2. 2021 si podal státní zástupce proti rozsudku odvolání. Dne 13. 5. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Odvolacím soudem bylo o odvolání státního zástupce rozhodnuto dne 22. 9. 2021, čímž bylo trestní řízení pravomocně skončeno. Soudní fáze trestního řízení tedy trvala 37 měsíců. Žalovaná nesporovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, na čemž se žalobkyně nepodílela. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že celá věc pro ni byla velmi stresující, nechápala, co se děje, nechápala skutkovou podstatu trestného činu, pro který byla stíhána, případný trest nijak neřešila. Nejdříve věci nepřikládala takovou důležitost, a proto připustila, že na výslechy chodila sama. Udávala problémy se spaním, žaludeční problémy, úzkosti, lítostivost. Měla podporu rodiny, trestní stíhání nemělo vliv na její pracovní poměr, o přátele nepřišla. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně byla trestně bezúhonná.

37. Soud v daném případě dospěl k závěru, že v posuzovaném lze při určování výše přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vycházet ze základní roční částky ve výši 15.000 Kč, resp. za prvních 24 měsíců po 7.500 Kč. Tedy uzavřel, že výši zadostiučinění lze určit jako součet částky 15.000 Kč (prvních 24 měsíců trestního stíhání po 625 Kč) a 27.500 Kč (dalších 22 měsíců po 1.250 Kč), celkem 42.500 Kč, přičemž tato částka byla snížena o 5 % (2.125 Kč) za složitost řízení, snížena o 2 % v souvislosti s nepříznivou epidemiologickou situací v ČR (850 Kč) a zvýšena o 20 % (8.500 Kč) s ohledem na význam řízení pro žalobkyni, která byla bezúhonná a celá záležitost ji velmi stresovala. Soud tedy stanovil výši přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení částkou 48.025 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení 60.000 Kč, žalovaná plnila částkou 45.375 Kč. Žalobkyni proto náleží částka 2.650 Kč, ve zbývající části 11.975 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zaplacení nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do osobnostní sféry žalobkyně v částce 100.000 Kč 38. Ve vztahu k nároku na zaplacení nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do osobnostní sféry žalobkyně v částce 100.000 Kč soud ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo na zadostiučinění v souvislosti se zásahem do její osobnostní sféry. Výši peněžního zadostiučinění soud učinil dle závěrů Nejvyššího soudu České republiky vyjádřených v rozsudku ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ve srovnání s rozhodnutími Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 237/2021 (trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku při trestní sazbě 6 měsíců až 5 let s reálným trestem při spodní hranici trestní sazby, výší škody 150.000 Kč, délce trestního stíhání 21 měsíců, narušení přátelských vztahů a zhoršení zdravotního stavu, resp. stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 18.900 Kč, což odpovídá 900 Kč za jeden měsíc trestního stíhání), dále s rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 195/2021 (trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin dle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku při trestní sazbě až 5 let, výší škody 200.000 Kč, délce trestního stíhání 55 měsíců, při nepříznivém závažném zdravotního stavu, resp. stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 15.000 Kč, což odpovídá 272 Kč za jeden měsíc trestního stíhání) a s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 194/2022 (trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b, c) trestního zákoníku, § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) trestního zákoníku, délce trestního stíhání 88 měsíců, při medializaci, narušení rodinných a pracovních vztahů, resp. stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 500.000 Kč, což odpovídá 5.682 Kč za jeden měsíc trestního stíhání). Žalobkyně byla trestně stíhána pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku, přičemž byla ohrožena trestní sazbou 2 až 6 let (s reálným trestem při spodní hranici, čemuž odpovídala koncepce obžaloby ve vztahu k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem a závěrečný návrh státní zástupkyně při hlavním líčení konaném 4. 12. 2020) s případnou povinností k náhradě škody ve výši 1.916.661,95 Kč. Trestní stíhání trvalo od 27. 11. 2017 do 22. 9. 2021, tedy cca 46 měsíců. Trestní řízení mělo především negativní dopad na zdravotní stav žalobkyně, která se potýkala s psychickými problémy (ty však nedosahovaly takové intenzity, aby je musela řešit se specialistou; dle její účastnické výpovědi je řešila toliko se svojí obvodní lékařkou). Trestní řízení se naopak nijak neodrazilo ve vztazích rodinných, přátelských či pracovních. Žalovaná se žalobkyni písemně omluvila. Soud proto stanovil výši přiměřeného zadostiučinění částkou 55.200 Kč (46 měsíců po 1.200 Kč). Ohledně zbývající části tohoto nároku ve výši 44.800 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zaplacení nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do osobnostní sféry žalobkyně v částce 920.000 Kč 39. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení ještě částku 20.000 Kč za 46 měsíců nezákonně vedeného trestního stíhání proti její osobě, tedy 920.000 Kč, což znovu odůvodnila délkou řízení, průtahy, na kterých se nepodílela. Stejně jako u předchozího nároku líčila, že trestní stíhání zásadním způsobem negativně narušilo její psychickou integritu a negativním způsobem ovlivnilo ve všech směrech a ohledech její život, byla podrobena každodennímu stresu. Skutkově tento nárok, který uplatnila nad rámec požadované částky 100.000 Kč jako nemajetkovou újmu v souvislosti se zásahem do osobnostní sféry, nijak neodůvodnila. Neunesla tak břemeno tvrzení, proto soud tuto část nároku zamítl.

40. Soud v řízení provedl mnoho listinných důkazů, které však s ohledem na nespornost tvrzení vylíčených shora, učiněná skutková zjištění a právní hodnocení věci nebylo třeba více hodnotit, a proto k nim soud nepřihlížel.

41. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně jistiny 131.776,50 Kč. Dle petitu žaloby žalobkyně žádala roční úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů ode dne následujícího po dni doručení žaloby soudem žalované do zaplacení. Žaloba byla žalované doručena 11. 11. 2022. Ke dni 12. 11. 2022 činila repo sazba 7 %, tedy výše požadovaného úroku z prodlení činila 14 % ročně z částky 131.776,50 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části nároku soud žalobu z důvodů podrobně popsaných shora zamítl.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013. V řízení bylo nesporné, že k porušení práva žalobkyně nezákonným trestním řízením došlo, proto má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení podle poměru k přisouzené částce, resp. procesnímu úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 1.507.576 Kč. Po podání žaloby byla žalovanou zaplacena částka 91.008,50 Kč (žalovaná tedy byla procesním viníkem částečného zpětvzetí žaloby) a žalobkyni bylo dále vůči žalované přiznáno právo na zaplacení částky 131.776,50 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná v rozsahu 15 %.

43. Náklady řízení se dle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, odměny advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání soudu 12. 10. 2023 od 12:35 do 14:33 hodin, účast na jednání soudu 27. 6. 2024 od 13:00 do 14:05 hodin, sepis podání 29. 7. 2024, účast na jednání soudu 2. 12. 2024 od 12:30 do 14:46 hodin - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu) po 3 100 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu 16. 1. 2025 od 12:30 do 13:03 hodin) za 3.700 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), 8 x náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, 1 x náhradu hotových výdajů za 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), navýšené o DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 6.583,50 Kč, celkem 39.933,50 Kč x 0,15 = 5.990 Kč.

44. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. Soud uložil žalované v rozsahu procesního úspěchu žalobkyně povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení 15 % ze znalečného ve výši 1.664 Kč ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř., tj. 250 Kč. O zbývající části těchto nákladů rozhodl výrokem V.

46. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.

Poučení