14 C 16/2021-246

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci dalších 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 110 000 Kč od 23. 7. 2014 do zaplacení a z částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 7. 2014 do 31. 12. 2020, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 1 015 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2021 a žalobce se oproti žalované domáhal zaplacení částky 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to s následující argumentací:

2. Žalobce absolvoval na Fakultě [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] a [datum] získal vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu N [číslo] ve studijním oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]. Předtím získal vysokoškolské vzdělání studiem na téže vysoké škole v bakalářském studijním programu B [číslo] ve studijním oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova].

3. Žalobce v období ode dne 18. 9. 2014 do dne 27. 6. 2015 absolvoval na [anonymizováno 5 slov], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen [anonymizováno]), vzdělávací program č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], název programu„ [anonymizována dvě slova] a)“. Toto studium žalobce proběhlo na krajském pracovišti [obec], se sídlem [adresa] [anonymizováno] je příspěvkovou organizací, zřízenou pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, jejím zakladatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a je držitelem přísl. akreditace. Absolvování vzdělávacího programu je zpoplatněno, poplatek (školné) činí částku ve výši 10 000 Kč, který uhradí buď vysílací škola, nebo jej hradí účastník sám v hotovosti při prezentaci. V případě úspěšného absolvování vzdělávacího programu má být jeho účastníkovi umožněno působit v pracovním zařazení pedagog volného času (např. učitel ZUŠ, SUŠ) nebo jeho asistent.

4. Žalobce byl v té době u Úřadu práce České republiky, jeho krajské pobočky v Olomouci (dále jen ÚP), zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání, počátek evidence ode dne 15. 10. 2012. Práva a povinnosti ze vztahu mezi žalobcem a ÚP vyplývají z konkr. ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen ZZ).

5. Jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, financované z prostředků státního rozpočtu, je rekvalifikace. Jde o jeden z nástrojů jak umožnit uchazečům o zaměstnání uplatnění na trhu práce. Obsah a poskytování je definováno ust. § 108 a násl. ZZ. Její získání je uchazečům o zaměstnání nabízeno a poskytování zajišťováno přímo ÚP, zejm. ve věkové kategorii do 30 let, nebo který alespoň hradí případné náklady s tím spojené – blíže viz ust. § 109a ZZ.

6. V druhém případě, tj. v situaci, kdy si získání nové kvalifikace zajistí uchazeč o zaměstnání sám vlastní aktivitou, může hradit s tím spojené náklady ÚP, ale až po projednání přísl. Žádosti uchazeče o zaměstnání odbornou komisí. K úhradě nákladů ze strany ÚP pak dojde až po úspěšné rekvalifikaci.

7. Tak se i stalo, neboť žalobce si vlastní iniciativou sám, bez jakékoliv ingerence ÚP, zajistil u [anonymizováno] získání nové kvalifikace absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, a ještě před zahájením jeho absolvování na [anonymizováno] požádal ÚP o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace. Žalobce náklady spojené s absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, tj. s rekvalifikací, zejm. školné, uhradil výhradně ze svých prostředků, resp. svých rodičů.

8. Úřad práce žádosti ze dne 23. 7. 2014 nevyhověl s odůvodněním, že se nejedná o rekvalifikaci. Opíral se přitom o údajný výklad, poskytnutý mu žalovaným, ze kterého vyplývá, že se nejedná o rekvalifikaci, ale o další vzdělávání zaměstnanců, tj. pedagogických pracovníků, ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb.

9. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil, poukazujíce přitom na znění ust. § 108 ZZ a skutečnost, že tč. nebyl pedagogickým pracovníkem. Vyjádřil názor, že v případě napětí mezi sémantickým a teleologickým výkladem pojmu rekvalifikace v dané věci je třeba vyjít z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, dle kterého při interpretaci právního předpisu nelze vycházet jen z jazykového výkladu, ale i jeho účelu a smyslu. Ve svém jiném nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že obecný soud, tedy i správní orgán, není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, že to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle, rozhodnutí soudu, tedy i správního orgánu, se musí zakládat na racionální argumentaci.

10. Žalobce se proto domníval, že jsou splněny podmínky, vyplývající z ust. § 109a ZZ, takže nic nebrání ÚP, aby žádosti žalobce o proplacení jím uhrazené ceny rekvalifikace vyhověl nebo v případě opaku sdělil důvody takovým způsobem, které mohou být formálně přezkoumány ve správním řízení.

11. Žalobce se snažil řešit celou záležitost smírně, a proto se korespondenčně obracel na žalovaného i na ÚP, kdy argumentoval shora uvedeným způsobem, avšak zcela bezvýsledně.

12. Ve věci v minulosti jednaly a rozhodovaly rovněž ve správním soudnictví, konkrétně Městský soud v Praze pod spisovou značkou [spisová značka] a Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod spis. značkou [spisová značka]. V souvislosti s tím je třeba rovněž připomenout, že Nejvyšší správní soud se výše cit. právní věcí zabýval při projednávání kasační stížnosti žalobce. Jelikož přitom dospěl k pochybnosti o ústavní konformitě lhůty pro podání žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu dle ust. § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen SŘS), podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ust. § 80 odst. 1 a 2 SŘS. O tomto návrhu rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/2019.

13. Pokud jde o správní soudnictví, tak výše uvedené soudy předmětnou věc posuzovaly výhradně z procesního hlediska a nikoliv hmotněprávní. Dospěly přitom k závěru, že podáním žádosti ze dne 23. 7. 2014 o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikaci bylo zahájeno správní řízení, které mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen SŘ), ve kterém by se věc rovněž posuzovala i z hlediska hmotněprávního. V souvislosti s tím soudy vyslovily právní názor, že toto řízení stále běží. V tomto ohledu se shodně vyslovil i Veřejný ochránce práv ve své zprávě o šetření sp. zn. [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum].

14. Žalobce, s ohledem na shora vedená svá skutková tvrzení a jím označené důkazy, pak shrnul následující: -) tím, že ÚP, konkrétně jeho krajská pobočka v Olomouci, přijal od žalobce žádost o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikaci a nebylo o ní zahájeno správní řízení, které mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 1 SŘ, došlo ze strany tohoto správního orgánu k protiprávnímu jednání, konkrétně k nezákonnému zásahu do práva žalobce ve smyslu ust. § 82 a násl. SŘS, se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi. -) výše vedené lze subsumovat pod ust. § 13 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o nesprávný úřední postup. Tím je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Současně s tím se zakládá škodně-náhradový vztah dle platného občanského práva hmotného za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. -) bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle ust. § 31a zákona formou pekuniární kondemnace též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. -) za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou nesprávným úředním postupem způsobily orgány veřejné správy při výkonu státní správy, nese odpovědnost Česká republika, za kterou jednají jejím jménem ministerstva nebo ústřední správní úřady, přičemž příslušný je ten úřad, v jehož působnosti došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jímž byla způsobena škoda nebo vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. -) k nesprávnému úřednímu postupu došlo v nečinnosti Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Olomouci, čímž je dána místní příslušnost soudu. Jelikož uvedený státní orgán nepatří do soustavy ústředních správních úřadů, je v této právní věci pasivně legitimována Česká republika, zast. Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, tedy žalovaným. -) výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poskytnutého v penězích, vychází z analogického odvození od stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2001, pro správní řízení. Uvedený soud při určení výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za každý rok trvání soudního řízení, tedy i správního řízení, dospěl k částce ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč.

15. Z ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona plyne, že žalovaný je povinen se k uplatněnému nároku na náhradu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, meritorně vyjádřit, tj. přiznat jej nebo zamítnout, v kladném případě jej nahradit, a to ve lhůtě do šesti měsíců od uplatnění nároku.

16. Žalovaný meritorně reagoval dopisem ze dne 23. 1. 2019, [číslo jednací], a takto uplatněný nárok žalobce zamítlo, důvody viz dopis. Na opakovanou žádost žalovaný reagoval naposledy dopisem ze dne 23. 11. 2020, [číslo jednací].

17. Žalobce byl přesvědčen, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti je třeba mu poskytnout zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích a to ve výši, kterou pak ocenil s ohledem na ust. § 31a odst. 3 zákona a na již cit. stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2001. Jelikož nebylo o žádosti žalobce ze dne 23. 7. 2014 o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace, do dnešního formálně rozhodnuto (viz shora), je třeba vycházet z této celé doby.

18. Při stanovení výšky přiměřeného zadostiučinění je třeba v celém rozsahu zohlednit ust. § 31a odst. 3 zákona a přihlédnout ke všem zde uvedeným okolnostem případu. Žalobci pak vychází, že je třeba použít částku 20 000 Kč za každý rok prodlení, tj. částku ve výši 120 000 Kč.

19. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznala a to s následující argumentací:

20. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatňuje nárok na odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu stádu dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, sděluje žalovaná, že žalobce u ní nárok předběžně uplatnil žádostí ze dne 1. 8. 2018, k němuž se žalovaná vyjádřila stanoviskem ze dne 23. 1. 2019, nároku žalobce nevyhověla.

21. Ke skutkovým okolnostem případu žalovaná uvádí, že žalobce dne 27. 6. 2014 podal u Úřadu práce ČR formulář úřadu práce„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ dle § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Formulář byl podán bez vyplněné části C, v niž rekvalifikační zařízení potvrzuje cenu rekvalifikačního kurzu. Odborná komise, která tyto žádosti posuzuje, ji nedoporučila ke schválení z důvodu, že se nejedná o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ale o další studium. Komise dále uvedla, že důvodem pro neschválení by byla i skutečnost, že formulář nebyl vyplněn kompletně (chybělo potvrzení rekvalifikačního řízení). Dne 27. 8. 2018 byl ze strany žadatele Úřadu práce ČR zaslán nesouhlas se stanoviskem odborné komise. Na toto podání odpověděl ředitel Krajské pobočky ÚP v Olomouci dopisem ze dne 5. 9. 2014, v němý byl žadateli vysvětlen postoj ÚP ČR.

22. Žalované je známo, že v následujících letech se žalobce opakovaně domáhal zaplacení ceny studia pedagogiky a vydání rozhodnutí žalobou na nečinnost správního orgánu. Všechny správní žaloby byly odmítnuty pro nepřípustnost nebo opožděnost, ve dvou případech kasační stížnost žalobce zamítl Nejvyšší správní soud. Žalované je známo, že soudní řízení bylo o této věci žalobce vedeno Krajským soudem v Ostravě, pobočka Olomouc pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] (kasační řízení [spisová značka]), [spisová značka] (kasační řízení [spisová značka]) a Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postupe, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž všechny podmínky musí být splněny kumulativně, jinak ke vzniku odpovědnosti nedojde.

24. Žalobce v žalobě uvádí, že se úřad práce dopustil nesprávného úředního postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Dle žalované však není zcela zřejmé, zda nesprávný úřední postup spatřuje v nevydání rozhodnutí o úhradě rekvalifikace, kterým žalobce označuje nezákonným zásahem do práv žalobce (viz část VI., str. 5 žaloby). Žalovaná má za to, že úřad práce se nesprávného úředního postupu ani v jednom z uvedených směrů nedopustil.

25. Pokud jde o nezákonný zásah do práva žalobce vydat rozhodnutí, žalobce nebyl úspěšný ani s jednou z podaných žalob, soudy byly jeho návrhy odmítnuty pro nepřípustnost nebo pro opožděnost. Rovněž žádný z nadřízených správních orgánů úřadu práce o nezákonném zásahu nerozhodl. Žalovaná má tedy za to, že nezákonný zásah do práv žalobce je jen názorem žalobce, který nebyl příslušenými správními ani soudními orgány shledán.

26. Žalovaná, stejně jako úřad práce, ohledně příspěvku na úhradu rekvalifikace zastává právní názor, že ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vyplývá, že se ohledně příspěvku na rekvalifikaci dle § 109a zákon rozhodnutí nevydává. Dle § 109a odst. 3 zákona úřad práce může v případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a je pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení. Dle odst. 4 téhož ustanovení v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájením rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikace uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Z výše uvedené vyplývá, že úřad práce rekvalifikace uhradí, nikoli že rozhodne o úhradě, nikoli rozhodnutí. Na úhradu nákladů rekvalifikace není právní nárok, což vyplývá z dikce ustanovení„ Úřad práce může uhradit“. Není tedy nesprávným úředním postupem, pokud ÚP ČR nevydal rozhodnutí o neuhrazení ceny rekvalifikace, jak požaduje žalobce.

27. Pokud jde o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, žalovaná má za to, že ani k tomuto tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť řízení o žádosti nebylo nikdy zahájeno ani vedeno. Úřad práce jednoznačně vyjádřil, z jakého důvodu studium žalobce hradit nebude a své stanovisko žalobci opakovaně sdělil a vysvětlil v přiměřené lhůtě. Důvody odmítnutí jsou věcné a jsou v souladu s § 109a zákona o zaměstnanosti. Jestliže úřad práce zastává právní názor, že ve věci nebylo zahájeno řízení a rozhodnutí se v této věci nevydává a toto žalobci opakovaně vysvětlil, nelze mít za to, že věc není stále vyřešena a nevydáním rozhodnutí dochází k nepřiměřeně dlouhému řízení.

28. Pokud se ohledně vedení správního řízení žalobce dovolává usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 4. 2018, pak žalovaná uvádí, že Městský soud se meritem věci vůbec nezabýval, když žalobu odmítl pro nepřípustnost, z uvedeného usnesení tedy nelze dovozovat závazný právní názor soudu na to, zda ve věci mělo či nemělo být vedeno správní řízení. Jestliže soud v odst. 8 usnesení v poslední větě uvedl,„ že podáním žádosti úřadu práce bylo zahájeno správní řízení, ve kterém úřad práce ve lhůtách stanovených správním řádem nerozhodl“, pak žalovaná považuje za nezbytné připomenout, že ve věci nebyla žalobcem podána žádost, nýbrž formulář„ zájem o zvolenou rekvalifikaci“, která nesplňuje náležitosti žádosti dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a žádost není. Pro úplnost žalovaná dodává, že vzhledem k odmítavému výroku nemohl úřad práce proti usnesení podat kasační stížnost.

29. Žalobce žádá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč, jejíž výši dovodil ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 za šest let trvání řízení. K tomu žalovaná uvádí, že presumovanou újmu lze ve světle výše uvedeného stanoviska dovodit pouze v případě nepřiměřené délky řízení, přičemž takto presumovaná újma spočívá v nejistotě o délce a výsledku řízení. Žalovaná namítá, že žalobce ohledně délky a výsledku řízení v nejistotě nebyl, neboť mu bylo již v srpnu a září 2014 jednoznačně a opakovaně sděleno, že jeho rekvalifikace ze strany úřadu práce hrazena nebude a o této skutečnosti se rozhodnutí nevydává.

30. Pokud jde o újmu vzniklou tvrzeným nezákonným zásahem, žalovaná připomíná, že taková újma presumována není a žalobce ohledně jejího vzniku a výše nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

31. Pokud by soud dospěl k závěru, že odpovědnost za škodu vznikla, žalovaná ohledně žalobcem požadované výše nemajetkové újmy namítá, že dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek NS č. j. 30 Cdo 3412/2011), není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, výše peněžitého plnění, o něhož v řízení šlo. Žalovaná má za to, že žalobcem vyčíslená výše zadostiučinění je nepřiměřen vzhledem k významu řízení pro poškozeného, když požadovaná výše odškodnění přesahuje výši jednorázové nenárokové úhrady rekvalifikace (10 000 Kč) dvanáctinásobně.

32. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Dle ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Žalobce se o skutečnosti, že ve věci nebude vydáno rozhodnutí, dozvěděl nejpozději z dopisu ředitele krajské pobočky úřadu práce ze dne 5. 9. 2014.

33. Vezmeme – li v úvahu skutečnost, se žalobce nárok uplatnil u žalované dne 1. 8. 2018, tedy si byl k tomuto dni vzniku újmy vědom, a žalobu podal dne 28. 1. 2021, uběhla promlčecí lhůta také v době mezi vyřízením předběžné žádosti ze strany žalované a podáním žaloby u soudu.

34. Jde – li o ustanovení § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., v tom smyslu, že promlčecí lhůta neskončí řízení ve věci, má žalovaná za to, že toto ustanovení na případ žalobce nedopadá, neboť žádné řízení ve věci nebylo zahájeno ani vedeno.

35. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

36. Z diplomu [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] ze dne 25. 5. 2009 soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu výtvarné umění.

37. Z diplomu vydaného [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání v magisterském programu výtvarné umění.

38. Z osvědčení vydaným Národním institutem pro další vzdělávání ze dne 27. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce absolvoval vzdělávací program studium pedagogiky v období 18. 9. 2014 do 27. 6. 2015 v režimu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

39. Z žádosti o podporu v nezaměstnanosti ze dne 15. 10. 2012 a záznamu jednání s uchazečem o zaměstnání ze dne 15. 10. 2012 soud zjistil, že žalobce byl registrován na úřadu práce jako nezaměstnaný.

40. Z formuláře o zvolenou rekvalifikace podaného žalobcem u Úřadu práce v Olomouci datovaného dne 27. 6. 2014, nicméně dle skutkových tvrzení žalobce podaného u úřadu práce dne 23. 7. 2014 včetně závazné přihlášky u [anonymizováno 5 slov] (studium pedagogiky), soud zjistil, že žalobce požádal Úřad práce v Olomouci o schválení rekvalifikace, když předložil současně i nevyplněný formulář C – potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu.

41. Ze spisu Úřadu práce v Olomouci, který byl k žádosti o zvolenou rekvalifikace zaveden, soud zjistil, že tento obsahuje vyjádření člena odborné komise [jméno] [příjmení], která nedoporučila schválení rekvalifikace z důvodu nevyplnění a potvrzení tiskopisu„ Potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu“, když klient byl upozorněn, že tiskopis není vyplněn a potvrzen, načež klient oponoval tím, že doložil vytištěné emaily, ze kterých lze vyčíst cenu kurzu.

42. Z emailu předložených žalobcem (ve spise ÚP) lze vysledovat cenu kurzu ve výši 10 000 Kč.

43. Z vyjádření druhého člena odborné komise Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že i tato nedoporučila rekvalifikaci ke schválení, neboť se nejedná o rekvalifikace dle zákona o zaměstnanosti, ale o studium na vysoké škole, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že klientovi neměl kdo vyplnit část C, navíc žádost je tím pádem i neúplná.

44. Ze stanoviska odborné komise ke zvolené rekvalifikaci podepsaného předsedou odborné komise Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 8. 2014 soud zjistil, že komise nedoporučila schválení rekvalifikace, neboť dostatečným důvodem k zamítnutí žádosti byla již neúplnost žádosti, když chybí příloha C – potvrzení dodavatele, že rekvalifikaci zajistí, dále bylo poukázáno, že studium pedagogiky tak, jak si vybral žalobce, je realizováno dle zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a v tomto směru je i vzdělávací instituce akreditována, nicméně vzdělávací instituce pak neměla akreditaci zákona o zaměstnanosti. Bylo uzavřeno, že se nejedná o rekvalifikaci, ale o další vzdělávání zaměstnanců.

45. Ze spisu Úřadu práce v Olomouci pak bylo dále zjištěno, že dne 25. 8. 2014 (doručeno Úřadu práce Olomouc 27. 8. 2014) žalobce vyjádřil nesouhlas s posouzením komise, kdy toto podání bylo adresováno řediteli Úřadu práce Olomouc.

46. Z přípisu ředitele Úřadu práce v Olomouci ze dne 5. 9. 2014 soud zjistil, že tento nevyhověl žádosti žalobce, kdy jednak uvedl, že se žádosti o rekvalifikace neřídí správním řádem, dále pak byla rozebrána otázka akreditace podle zákona o pedagogických pracovnících, která je odlišná od akreditace podle zákona o zaměstnanosti a dále pak bylo podrobně poukázáno na ustanovení § 109 a) odst. 4 zákona o zaměstnanosti, kdy v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájení rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikaci uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Z toho ředitel úřadu práce dovozoval, že zpětné schválení žádosti není možné. Doručenka se k tomuto přípisu ve správním spise nenachází, nicméně na tento přípis bylo reagováno podáním žalobce ze dne 3. 10. 2014, doručeným úřadu práce 6. 10. 2014, kdy soudy ve správním soudnictví dovodily, že nejpozději dne 3. 10. 2014 se žalobce musel nutně dozvědět o negativní odpovědi ředitele Úřadu práce v Olomouci ze dne 5. 9. 2014.

47. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 2. 2022 č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodováno o žalobce před nezákonným zásahem správního orgánu, soud zjistil, že žaloba žalobce proti Úřadu práce ČR byla odmítnuta z důvodu opožděnosti, do čehož byla podána kasační stížnost, která prozatím není rozhodnuta, nicméně rozhodnutí č. j. [číslo jednací] je pravomocné.

48. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci [spisová značka] soud zjistil, že žalobce proti České republice – [anonymizováno 5 slov] podal žalobu na zaplacení částky 10 000 Kč z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a to za 34 úkonů po 300 Kč, které žalobce musel v jiných řízeních učinit při uplatňování svých práv. V řízení nebylo rozhodnuto, usnesením ze dne 16. 5. 2022 č. j. [číslo jednací] bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s řízením vedeným u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka].

49. Ze spisu [spisová značka] soud zjistil, že byla podána shodná žaloba jako v projednávané věci, nicméně tato byla podána elektronicky a nebyla doplněna v zákonem předvídané třídenní lhůtě.

50. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci [spisová značka] soud zjistil, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného žalobce [celé jméno žalobce] proti [anonymizována dvě slova] [země] byla odmítnuta, a to z důvodu opožděnosti, kdy nejpozději dne 3. 10. 2014 se žalobce s obsahem přípisu ředitele krajské pobočky žalovaného ze dne 5. 9. 2014 seznámil.

51. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti [anonymizována dvě slova] ČR [anonymizováno] ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu byla odmítnuta z důvodu opožděnosti.

52. Ze spisu Městského soudu v Praze [spisová značka] soud zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti [stát. instituce] v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu byla žaloba odmítnuta, nicméně v bodě 8 usnesení č. j. [číslo jednací] městský soud vyjádřil názor, že na rozdíl od názoru vyjádřeného ve sdělení [stát. instituce] má městský soud za to, že podáním žádosti u úřadu práce bylo zahájeno správní řízení, ve kterém úřad práce ve lhůtách stanovených správním řádem nerozhodl.

53. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci [spisová značka] soudu zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] v [obec] o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, byla pod č. j. [číslo jednací] odmítnuta, nicméně krajský soud provedl pro věc velmi podstatné skutkové a právní hodnocení, když soud z uvedeného rozhodnutí zjistil následující: 54. „ Z obsahu předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 27. 6. 2014 učinil u žalovaného na předtištěném formuláři podání nazvané„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci uchazeče o zaměstnání – zájemce o zaměstnání dle § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů“, v němž uvedl, že má zájem o absolvování jím zvoleného rekvalifikačního kurzu„ Studium pedagogiky a)“ na [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec], realizovaného Národním institutem pro další vzdělávání, a to v době od 4. 9. 2014 do června 2015 s tím, že předpokládaná cena studia je 10 000 Kč. Následně byl žalobce seznámen se stanoviskem odborné komise ze dne 4. 8. 2014 o tom, že byla jeho žádost zamítnuta, a to jednak z důvodu její neúplnosti, neboť žalobce nedoložil potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu (část C formuláře), a dále z důvodu, že se vůbec nemůže jednat o rekvalifikaci, neboť parametry žalobcem zvoleného vzdělávacího kurzu odpovídají dalšímu vzdělávání zaměstnanců (dle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), které ze zákona zajišťuje zaměstnavatel, a nikoli pojmovým znakům rekvalifikace dle § 108 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, jejíž náklady může (na rozdíl od dalšího vzdělávání zaměstnanců) hradit úřad práce. Proti tomuto závěru se žalobce ohradil podáním ze dne 25. 8. 2014, v němž rozporoval správnost závěrů komise o výkladu pojmu rekvalifikace, objasnil, že účelem jeho podání ze dne 27. 6. 2014 bylo získání příspěvku na úhradu účastnického poplatku na uvedený kurz, a dále uvedl, že očekává, že mu bude o jeho žádosti rozhodnuto. Na toto podání žalobci odpověděl dopisem ze dne 5. 9. 2014, [číslo jednací] – [registrační značka] 2014 ředitel ÚP, Krajské pobočky v Olomouci, v němž vysvětlil, že žalobcem vybraný dodavatel vzdělávacího kurzu sám potvrdil, že je [anonymizováno] akreditován pouze k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků, přičemž dle dlouhodobého názoru žalovaného nelze další vzdělávání různých profesních skupin pokládat za rekvalifikaci. Rovněž zdůraznil, že dle § 109a odst. 4 zákona o zaměstnanosti ÚP nemůže uhradit náklady zvolené rekvalifikace, pokud žádost neschválil a nevystavil příslušné potvrzení pro vzdělávací zařízení již před zahájením rekvalifikace. Žalobce poté zaslal žalovanému sdělení o tom, že studium zahájil a hradí si je jako samoplátce. Dne 6. 4. 2016 žalobce uplatnil u žalovaného návrh na přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 s. ř., jímž se dožadoval, aby žalovaný rozhodl o jeho žádosti o úhradu školného, resp. jeho refundaci po úspěšném ukončení rekvalifikace, tj. aby vydal v dané věci rozhodnutí, které bude následně přezkoumatelné soudem. Na toto podání reagoval dopisem ze dne 9. 6. 2016, [číslo jednací] – [rok] [číslo] ředitel [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], v němž žalobci sdělil, že v postupu žalovaného neshledal žádné pochybnosti a že se postup při zajišťování rekvalifikace neřídí s. r., neboť na rekvalifikaci není nárok. Dále žalobci sdělil, že jeho žádost o přijetí opatření proti nečinnosti postoupí Ministerstvu práce a sociálních věcí, jakožto orgánu nadřízenému.

55. Z popsaného průběhu komunikace mezi žalobcem a žalovaným je zřejmé, že žalovaný žádné správní řízení o rekvalifikaci žalobce či úhradě nákladů na jím absolvovaný rekvalifikační kurz dle vlastního názoru nevedl, nevede a ani vést nehodlá.

56. Krajský soud uvádí, že pokud by předmětným podáním žalobce skutečně nebylo žádné správní řízení zahájeno, musel by krajský soud žalobu odmítnout jako nepřípustnou, neboť nevede – li se žádné řízení, nemůže soud ani uložit správnímu orgánu povinnost vydat v něm rozhodnutí.

57. Krajský soud je jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Rekvalifikační kurzy nabízí a zajišťuje jednak úřad práce sám (kontaktní pracoviště a krajské soudy), jednak lze od 1. 1. 2012 využít zákonem o zaměstnanosti institut tzv. zvolené rekvalifikace, což je právě případ žalobce.

58. Podle § 109a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2014, uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání si může zabezpečit rekvalifikaci sám a za tím účelem si zvolit 59. Druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat, rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést (§ 108 odst. 2).

60. Podle odst. 2 téhož ustanovení uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání cenu zvolené rekvalifikace.

61. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a jeho pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, může úřad práce po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení.

62. Podle odst. 4 téhož ustanovení v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeč o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájením rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikace uhradit rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Úřad práce může hradit cenu rekvalifikace pouze po dobu, po kterou je uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání.

63. Zákon u tohoto typu rekvalifikace určuje dozorovou část úřadu práce v tom smyslu, že konkrétní krajská pobočka posuzuje vhodnost zvoleného typu rekvalifikace i vybraného rekvalifikačního zařízení s ohledem na zdravotní stav zájemce, a zejména na jeho možné budoucí uplatnění na trhu práce. Zásadní je, že vyjádření k úhradě nákladů na zvolenou rekvalifikaci poskytne krajská pobočka před zahájením zvolené rekvalifikace, aby zájemce o rekvalifikaci mohl v případě zamítnutí žádosti o úhradu vyvíjet své aktivity jiným směrem.

64. Finanční prostředky ze státního rozpočtu určené na zvýšení kvalifikace, a tím i zvýšení šance uchazeče o zaměstnání uplatnit se na trhu práce, neobdrží přímo žadatel o rekvalifikaci, který by je následně použil na úhradu rekvalifikace, nýbrž přímo rekvalifikační zařízení. V souvislosti s rekvalifikací tak vznikají dva propojené dvoustranné právní vztahy, neboť úřad práce uzavírá jednak s rekvalifikačním zařízením dohodu o provedení rekvalifikace, a dále s uchazečem o zaměstnání uzavírá dohodu o rekvalifikaci. Žadatel o rekvalifikaci žádné finanční prostředky přímo od úřadu práce v souvislosti s náklady rekvalifikace neobdrží.

65. Zákon o zaměstnanosti výslovně neupravuje„ proces“, v němý úřad práce vyřizuje žádost o rekvalifikaci konkrétního uchazeče. Pokud se jedná o posuzování vhodnosti rekvalifikace, zákon o zaměstnanosti stanoví určitá obecná kritéria, způsob schvalování či zamítnutí žádosti o rekvalifikaci však přímo výslovně neřeší.

66. Veřejný ochránce práv popsal ve zprávě o šetření sp. zn. [číslo] [spisová značka] ze dne 14. 4. 2016 obecnou praxi krajských poboček tak, že po obdržení písemné žádosti o rekvalifikaci příslušná pobočka žádost projedná v komisi pro posuzování rekvalifikací speciálně ustanovené pro tyto účely, a pokud žádosti vyhoví, zpravidla informuje žadatele o kladném výsledku, např. telefonem, ústně při osobní návštěvě, písemně spíše výjimečně. Následně uzavírá s žadatelem dohodu o rekvalifikaci. Pokud úřad práce žádosti nevyhoví, obvykle žadatele písemně vyrozumí o zamítnutí a uvede i důvod. Neúspěšní žadatelé se pak v případě zamítnutí žádosti brání podáním stížnosti nebo námitek ke krajské pobočce Úřadu práce, případně se obracejí i na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úřad práce poté, co obdrží takovou stížnost či námitky, ji zpravidla prověří a informuje žadatele o výsledku. Vzhledem k tomu, že vyrozumění o zamítnutí žádosti o rekvalifikaci nemá ve stávající praxi úřadu práce formu rozhodnutí ve správním řízení, žadatelé nejsou o možném oprávněném prostředku poučení, a tudíž se následně nebrání odvoláním.

67. Popsaná praxe zcela odpovídá posuzované věci, viz odst. 9.

68. Krajský soud souhlasí s názorem Veřejného ochránce práv, že nestanoví -li zákon o zaměstnanosti bližší právní úpravu postupu úřadu práce při rozhodování o žádostech o rekvalifikaci, je nutné subsidiárně aplikovat obecný předpis, tedy s. ř., a to i minimálně na základě § 1 odst. 2 s. ř., neboť aktivní politika zaměstnanosti je bezpochyby výkonem veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 s. ř. (jde o součást státní politiky, jejíž správu v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky). Úřad práce disponuje financemi, které jsou výdaji ze státního rozpočtu, a jako takové podléhají zákonem stanovením účelu a jsou realizovány standardně mechanismy, které zákon připouští.

69. Dle § 44 s. ř. je podáním žádosti zahájeno správní řízení. Žádostí se rozumí takové podání, kterým se žadatel domáhá, aby mu právní orgán rozhodnutím založil nějaké právo. Žádost o rekvalifikaci je dle názoru soudu souladného s názorem Veřejného ochránce práv žádostí ve smyslu § 44 s. ř.

70. Posuzování žádosti o poskytnutí některého z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti směřuje jednoznačně k založení určitého práva žadatele, nejde např. o pouhé osvědčení skutečností obecně zřejmých z činnosti správního orgánu. Jelikož umožňuje právní úprava úřadu práce pohybovat se při posuzování žádosti v širokých mantinelech správního uvážení a vykládat neurčité právní pojmy („ účelnost“ rekvalifikace, či její„ vhodnost“ pro konkrétního uchazeče), existuje reálné riziko rozdílného postupu při hodnocení žádosti. Je proto žádoucí, aby posuzování žádostí o rekvalifikace probíhalo ve správním řízení, které by mělo být zárukou předvídatelnosti a transparentnosti rozhodování. Úkon, jímž úřad práce na žádost reaguje, proto musí mít povahu správního rozhodnutí, nikoli pouhého sdělení, tj. úkonu dle části IV. s. ř. (vyjádření, osvědčení, ověření či sdělení). V případě, kdy není žádosti vyhověno, by tedy měl úřad práce žádost formálním rozhodnutím se všemi náležitostmi dle § 67 a násl. s. ř. zamítnout.

71. Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovanou věc krajský soud uvádí, že podáním žalobce ze dne 27. 6. 2014 bylo u žalovaného zahájeno správní řízení, v němž byl žalovaný povinen postupovat a o žádosti žalobce o rekvalifikaci a úhradu nákladů s ní spojených ve lhůtách stanovených s. ř. rozhodnout.

72. S ohledem na skutečnost, že zákon o zaměstnanosti neobsahuje zvláštní úpravu lhůty pro vydání rozhodnutí, vztahují se na posuzovanou věc obecné lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené s. ř.

73. Podle § 71 odst. 1 s. ř. je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 téhož ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je – li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde – li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.“ 74. Z přípisu žalované ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná nevyhověla odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení o žádosti na příspěvek na rekvalifikaci žalobce vedeného u Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Olomouci.

75. Z přípisu žalované ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná opakovaně nevyhověla žádosti žalobce o náhradu škody nemajetkové újmy, která měla být způsobena tím, že nemělo být rozhodnuto o žádosti na příspěvek na rekvalifikaci žalobce.

76. Z přípisu žalobce ze dne 15. 12. 2020 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 120 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu při výkonu neveřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb.

77. Ze stanoviska ombudsmana sp. zn. [číslo] [spisová značka] soud zjistil, že v rámci aktivní politiky zaměstnanosti rozhoduje úřad práce o žádosti o rekvalifikaci ve správním řízení, které je zahájeno podáním žádosti. Dohoda o rekvalifikace uzavřené s uchazečem o zaměstnání je veřejnoprávní smlouva, která nahrazuje kladné rozhodnutí o žádosti. Pokud žádosti není vyhověno, musí úřad práce vydat rozhodnutí (§ 67 správního řádu). Úřad práce není oprávněn podmiňovat projednání a schválení žádosti uchazeče o zaměstnání o zařazení do rekvalifikačního kurzu předložením příslibu potencionálního zaměstnavatele o jeho následném přijetí do pracovního poměru, takový příslib je pouze podporou žádosti, nikoliv podmínkou schválení rekvalifikace.

78. Po provedeném dokazování soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu:

79. Z diplomu [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] ze dne 25. 5. 2009 soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu výtvarné umění. Z diplomu vydaného [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání v magisterském programu výtvarné umění. Z osvědčení vydaným Národním institutem pro další vzdělávání ze dne 27. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce absolvoval vzdělávací program studium pedagogiky v období 18. 9. 2014 do 27. 6. 2015 v režimu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Z žádosti o podporu v nezaměstnanosti ze dne 15. 10. 2012 a záznamu jednání s uchazečem o zaměstnání ze dne 15. 10. 2012 soud zjistil, že žalobce byl registrován na úřadu práce jako nezaměstnaný. Z formuláře o zvolenou rekvalifikace podaného žalobcem u Úřadu práce v Olomouci datovaného dne 27. 6. 2014, nicméně dle skutkových tvrzení žalobce podaného u úřadu práce dne 23. 7. 2014 včetně závazné přihlášky u [anonymizováno 5 slov] (studium pedagogiky), soud zjistil, že žalobce požádal Úřad práce v Olomouci o schválení rekvalifikace, když předložil současně i nevyplněný formulář C – potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu. Ze spisu Úřadu práce v Olomouci, který byl k žádosti o zvolenou rekvalifikace zaveden, soud zjistil, že tento obsahuje vyjádření člena odborné komise [jméno] [příjmení], která nedoporučila schválení rekvalifikace z důvodu nevyplnění a potvrzení tiskopisu„ Potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu“, když klient byl upozorněn, že tiskopis není vyplněn a potvrzen, načež klient oponoval tím, že doložil vytištěné emaily, ze kterých lze vyčíst cenu kurzu. Z emailu předložených žalobcem (ve spise ÚP) lze vysledovat cenu kurzu ve výši 10 000 Kč. Z vyjádření druhého člena odborné komise Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že i tato nedoporučila rekvalifikaci ke schválení, neboť se nejedná o rekvalifikace dle zákona o zaměstnanosti, ale o studium na vysoké škole, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že klientovi neměl kdo vyplnit část C, navíc žádost je tím pádem i neúplná. Ze stanoviska odborné komise ke zvolené rekvalifikaci podepsaného předsedou odborné komise Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 8. 2014 soud zjistil, že komise nedoporučila schválení rekvalifikace, neboť dostatečným důvodem k zamítnutí žádosti byla již neúplnost žádosti, když chybí příloha C – potvrzení dodavatele, že rekvalifikaci zajistí, dále bylo poukázáno, že studium pedagogiky tak, jak si vybral žalobce, je realizováno dle zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a v tomto směru je i vzdělávací instituce akreditována, nicméně vzdělávací instituce pak neměla akreditaci zákona o zaměstnanosti. Bylo uzavřeno, že se nejedná o rekvalifikaci, ale o další vzdělávání zaměstnanců. Ze spisu Úřadu práce v Olomouci pak bylo dále zjištěno, že dne 25. 8. 2014 (doručeno Úřadu práce Olomouc 27. 8. 2014) žalobce vyjádřil nesouhlas s posouzením komise, kdy toto podání bylo adresováno řediteli Úřadu práce Olomouc. Z přípisu ředitele Úřadu práce v Olomouci ze dne 5. 9. 2014 soud zjistil, že tento nevyhověl žádosti žalobce, kdy jednak uvedl, že se žádosti o rekvalifikace neřídí správním řádem, dále pak byla rozebrána otázka akreditace podle zákona o pedagogických pracovnících, která je odlišná od akreditace podle zákona o zaměstnanosti a dále pak bylo podrobně poukázáno na ustanovení § 109 a) odst. 4 zákona o zaměstnanosti, kdy v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájení rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikaci uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Z toho ředitel úřadu práce dovozoval, že zpětné schválení žádosti není možné. Doručenka se k tomuto přípisu ve správním spise nenachází, nicméně na tento přípis bylo reagováno podáním žalobce ze dne 3. 10. 2014, doručeným úřadu práce 6. 10. 2014, kdy soudy ve správním soudnictví dovodily, že nejpozději dne 3. 10. 2014 se žalobce musel nutně dozvědět o negativní odpovědi ředitele Úřadu práce v Olomouci ze dne 5. 9. 2014. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 2. 2022 č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodováno o žalobce před nezákonným zásahem správního orgánu, soud zjistil, že žaloba žalobce proti Úřadu práce ČR byla odmítnuta z důvodu opožděnosti, do čehož byla podána kasační stížnost, která prozatím není rozhodnuta, nicméně rozhodnutí č. j. [číslo jednací] je pravomocné. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci [spisová značka] soud zjistil, že žalobce proti [země] – [anonymizována čtyři slova] věcí podal žalobu na zaplacení částky 10 000 Kč z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a to za 34 úkonů po 300 Kč, které žalobce musel v jiných řízeních učinit při uplatňování svých práv. V řízení nebylo rozhodnuto, usnesením ze dne 16. 5. 2022 č. j. [číslo jednací] bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s řízením vedeným u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Ze spisu [spisová značka] soud zjistil, že byla podána shodná žaloba jako v projednávané věci, nicméně tato byla podána elektronicky a nebyla doplněna v zákonem předvídané třídenní lhůtě. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci [spisová značka] soud zjistil, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného žalobce [celé jméno žalobce] proti Úřadu práce České republiky byla odmítnuta, a to z důvodu opožděnosti, kdy nejpozději dne 3. 10. 2014 se žalobce s obsahem přípisu ředitele krajské pobočky žalovaného ze dne 5. 9. 2014 seznámil. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti [anonymizována tři slova] na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu byla odmítnuta z důvodu opožděnosti. Ze spisu Městského soudu v Praze [spisová značka] soud zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti [stát. instituce] v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu byla žaloba odmítnuta, nicméně v bodě 8 usnesení č. j. [číslo jednací] městský soud vyjádřil názor, že na rozdíl od názoru vyjádřeného ve sdělení [stát. instituce] má městský soud za to, že podáním žádosti u úřadu práce bylo zahájeno správní řízení, ve kterém úřad práce ve lhůtách stanovených správním řádem nerozhodl. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci [spisová značka] soudu zjistil, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti Úřadu práce ČR – Krajské pobočce v Olomouci o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, byla pod č. j. [číslo jednací] odmítnuta, nicméně krajský soud provedl pro věc velmi podstatné skutkové a právní hodnocení, když soud z uvedeného rozhodnutí zjistil následující:„ Z obsahu předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 27. 6. 2014 učinil u žalovaného na předtištěném formuláři podání nazvané„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci uchazeče o zaměstnání – zájemce o zaměstnání dle § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů“, v němž uvedl, že má zájem o absolvování jím zvoleného rekvalifikačního kurzu„ Studium pedagogiky a)“ na [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec], realizovaného [anonymizováno 5 slov], a to v době od 4. 9. 2014 do června 2015 s tím, že předpokládaná cena studia je 10 000 Kč. Následně byl žalobce seznámen se stanoviskem odborné komise ze dne 4. 8. 2014 o tom, že byla jeho žádost zamítnuta, a to jednak z důvodu její neúplnosti, neboť žalobce nedoložil potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu (část C formuláře), a dále z důvodu, že se vůbec nemůže jednat o rekvalifikaci, neboť parametry žalobcem zvoleného vzdělávacího kurzu odpovídají dalšímu vzdělávání zaměstnanců (dle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), které ze zákona zajišťuje zaměstnavatel, a nikoli pojmovým znakům rekvalifikace dle § 108 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, jejíž náklady může (na rozdíl od dalšího vzdělávání zaměstnanců) hradit úřad práce. Proti tomuto závěru se žalobce ohradil podáním ze dne 25. 8. 2014, v němž rozporoval správnost závěrů komise o výkladu pojmu rekvalifikace, objasnil, že účelem jeho podání ze dne 27. 6. 2014 bylo získání příspěvku na úhradu účastnického poplatku na uvedený kurz, a dále uvedl, že očekává, že mu bude o jeho žádosti rozhodnuto. Na toto podání žalobci odpověděl dopisem ze dne 5. 9. 2014, [číslo jednací] [anonymizováno] [registrační značka] 2014 ředitel ÚP, Krajské pobočky v Olomouci, v němž vysvětlil, že žalobcem vybraný dodavatel vzdělávacího kurzu sám potvrdil, že je [anonymizováno] akreditován pouze k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků, přičemž dle dlouhodobého názoru žalovaného nelze další vzdělávání různých profesních skupin pokládat za rekvalifikaci. Rovněž zdůraznil, že dle § 109a odst. 4 zákona o zaměstnanosti ÚP nemůže uhradit náklady zvolené rekvalifikace, pokud žádost neschválil a nevystavil příslušné potvrzení pro vzdělávací zařízení již před zahájením rekvalifikace. Žalobce poté zaslal žalovanému sdělení o tom, že studium zahájil a hradí si je jako samoplátce. Dne 6. 4. 2016 žalobce uplatnil u žalovaného návrh na přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 s. ř., jímž se dožadoval, aby žalovaný rozhodl o jeho žádosti o úhradu školného, resp. jeho refundaci po úspěšném ukončení rekvalifikace, tj. aby vydal v dané věci rozhodnutí, které bude následně přezkoumatelné soudem. Na toto podání reagoval dopisem ze dne 9. 6. 2016, [číslo jednací] – [rok] [číslo] ředitel [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], v němž žalobci sdělil, že v postupu žalovaného neshledal žádné pochybnosti a že se postup při zajišťování rekvalifikace neřídí s. r., neboť na rekvalifikaci není nárok. Dále žalobci sdělil, že jeho žádost o přijetí opatření proti nečinnosti postoupí Ministerstvu práce a sociálních věcí, jakožto orgánu nadřízenému. Z popsaného průběhu komunikace mezi žalobcem a žalovaným je zřejmé, že žalovaný žádné správní řízení o rekvalifikaci žalobce či úhradě nákladů na jím absolvovaný rekvalifikační kurz dle vlastního názoru nevedl, nevede a ani vést nehodlá. Krajský soud uvádí, že pokud by předmětným podáním žalobce skutečně nebylo žádné správní řízení zahájeno, musel by krajský soud žalobu odmítnout jako nepřípustnou, neboť nevede – li se žádné řízení, nemůže soud ani uložit správnímu orgánu povinnost vydat v něm rozhodnutí. Krajský soud je jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Rekvalifikační kurzy nabízí a zajišťuje jednak úřad práce sám (kontaktní pracoviště a krajské soudy), jednak lze od 1. 1. 2012 využít zákonem o zaměstnanosti institut tzv. zvolené rekvalifikace, což je právě případ žalobce. Podle § 109a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2014, uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání si může zabezpečit rekvalifikaci sám a za tím účelem si zvolit. Druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat, rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést (§ 108 odst. 2). Podle odst. 2 téhož ustanovení uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání cenu zvolené rekvalifikace. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a jeho pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, může úřad práce po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení. Podle odst. 4 téhož ustanovení v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeč o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájením rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikace uhradit rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Úřad práce může hradit cenu rekvalifikace pouze po dobu, po kterou je uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání. Zákon u tohoto typu rekvalifikace určuje dozorovou část úřadu práce v tom smyslu, že konkrétní krajská pobočka posuzuje vhodnost zvoleného typu rekvalifikace i vybraného rekvalifikačního zařízení s ohledem na zdravotní stav zájemce, a zejména na jeho možné budoucí uplatnění na trhu práce. Zásadní je, že vyjádření k úhradě nákladů na zvolenou rekvalifikaci poskytne krajská pobočka před zahájením zvolené rekvalifikace, aby zájemce o rekvalifikaci mohl v případě zamítnutí žádosti o úhradu vyvíjet své aktivity jiným směrem. Finanční prostředky ze státního rozpočtu určené na zvýšení kvalifikace, a tím i zvýšení šance uchazeče o zaměstnání uplatnit se na trhu práce, neobdrží přímo žadatel o rekvalifikaci, který by je následně použil na úhradu rekvalifikace, nýbrž přímo rekvalifikační zařízení. V souvislosti s rekvalifikací tak vznikají dva propojené dvoustranné právní vztahy, neboť úřad práce uzavírá jednak s rekvalifikačním zařízením dohodu o provedení rekvalifikace, a dále s uchazečem o zaměstnání uzavírá dohodu o rekvalifikaci. Žadatel o rekvalifikaci žádné finanční prostředky přímo od úřadu práce v souvislosti s náklady rekvalifikace neobdrží. Zákon o zaměstnanosti výslovně neupravuje„ proces“, v němý úřad práce vyřizuje žádost o rekvalifikaci konkrétního uchazeče. Pokud se jedná o posuzování vhodnosti rekvalifikace, zákon o zaměstnanosti stanoví určitá obecná kritéria, způsob schvalování či zamítnutí žádosti o rekvalifikaci však přímo výslovně neřeší. Veřejný ochránce práv popsal ve zprávě o šetření sp. zn. [číslo] [spisová značka] ze dne 14. 4. 2016 obecnou praxi krajských poboček tak, že po obdržení písemné žádosti o rekvalifikaci příslušná pobočka žádost projedná v komisi pro posuzování rekvalifikací speciálně ustanovené pro tyto účely, a pokud žádosti vyhoví, zpravidla informuje žadatele o kladném výsledku, např. telefonem, ústně při osobní návštěvě, písemně spíše výjimečně. Následně uzavírá s žadatelem dohodu o rekvalifikaci. Pokud úřad práce žádosti nevyhoví, obvykle žadatele písemně vyrozumí o zamítnutí a uvede i důvod. Neúspěšní žadatelé se pak v případě zamítnutí žádosti brání podáním stížnosti nebo námitek ke krajské pobočce Úřadu práce, případně se obracejí i na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úřad práce poté, co obdrží takovou stížnost či námitky, ji zpravidla prověří a informuje žadatele o výsledku. Vzhledem k tomu, že vyrozumění o zamítnutí žádosti o rekvalifikaci nemá ve stávající praxi úřadu práce formu rozhodnutí ve správním řízení, žadatelé nejsou o možném oprávněném prostředku poučení, a tudíž se následně nebrání odvoláním. Popsaná praxe zcela odpovídá posuzované věci, viz odst.

9. Krajský soud souhlasí s názorem Veřejného ochránce práv, že nestanoví -li zákon o zaměstnanosti bližší právní úpravu postupu úřadu práce při rozhodování o žádostech o rekvalifikaci, je nutné subsidiárně aplikovat obecný předpis, tedy s. ř., a to i minimálně na základě § 1 odst. 2 s. ř., neboť aktivní politika zaměstnanosti je bezpochyby výkonem veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 s. ř. (jde o součást státní politiky, jejíž správu v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky). Úřad práce disponuje financemi, které jsou výdaji ze státního rozpočtu, a jako takové podléhají zákonem stanovením účelu a jsou realizovány standardně mechanismy, které zákon připouští. Dle § 44 s. ř. je podáním žádosti zahájeno správní řízení. Žádostí se rozumí takové podání, kterým se žadatel domáhá, aby mu právní orgán rozhodnutím založil nějaké právo. Žádost o rekvalifikaci je dle názoru soudu souladného s názorem Veřejného ochránce práv žádostí ve smyslu § 44 s. ř. Posuzování žádosti o poskytnutí některého z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti směřuje jednoznačně k založení určitého práva žadatele, nejde např. o pouhé osvědčení skutečností obecně zřejmých z činnosti správního orgánu. Jelikož umožňuje právní úprava úřadu práce pohybovat se při posuzování žádosti v širokých mantinelech správního uvážení a vykládat neurčité právní pojmy („ účelnost“ rekvalifikace, či její„ vhodnost“ pro konkrétního uchazeče), existuje reálné riziko rozdílného postupu při hodnocení žádosti. Je proto žádoucí, aby posuzování žádostí o rekvalifikace probíhalo ve správním řízení, které by mělo být zárukou předvídatelnosti a transparentnosti rozhodování. Úkon, jímž úřad práce na žádost reaguje, proto musí mít povahu správního rozhodnutí, nikoli pouhého sdělení, tj. úkonu dle části IV. s. ř. (vyjádření, osvědčení, ověření či sdělení). V případě, kdy není žádosti vyhověno, by tedy měl úřad práce žádost formálním rozhodnutím se všemi náležitostmi dle § 67 a násl. s. ř. zamítnout. Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovanou věc krajský soud uvádí, že podáním žalobce ze dne [datum] bylo u žalovaného zahájeno správní řízení, v němž byl žalovaný povinen postupovat a o žádosti žalobce o rekvalifikaci a úhradu nákladů s ní spojených ve lhůtách stanovených s. ř. rozhodnout. S ohledem na skutečnost, že zákon o zaměstnanosti neobsahuje zvláštní úpravu lhůty pro vydání rozhodnutí, vztahují se na posuzovanou věc obecné lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené s. ř. Podle § 71 odst. 1 s. ř. je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 téhož ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je – li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde – li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.“ Z přípisu žalované ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná nevyhověla odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení o žádosti na příspěvek na rekvalifikaci žalobce vedeného u Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Olomouci. Z přípisu žalované ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná opakovaně nevyhověla žádosti žalobce o náhradu škody nemajetkové újmy, která měla být způsobena tím, že nemělo být rozhodnuto o žádosti na příspěvek na rekvalifikaci žalobce. Z přípisu žalobce ze dne 15. 12. 2020 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 120 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu při výkonu neveřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb. Ze stanoviska ombudsmana sp. zn. [číslo] [spisová značka] soud zjistil, že v rámci aktivní politiky zaměstnanosti rozhoduje úřad práce o žádosti o rekvalifikaci ve správním řízení, které je zahájeno podáním žádosti. Dohoda o rekvalifikace uzavřené s uchazečem o zaměstnání je veřejnoprávní smlouva, která nahrazuje kladné rozhodnutí o žádosti. Pokud žádosti není vyhověno, musí úřad práce vydat rozhodnutí (§ 67 správního řádu). Úřad práce není oprávněn podmiňovat projednání a schválení žádosti uchazeče o zaměstnání o zařazení do rekvalifikačního kurzu předložením příslibu potencionálního zaměstnavatele o jeho následném přijetí do pracovního poměru, takový příslib je pouze podporou žádosti, nikoliv podmínkou schválení rekvalifikace.

80. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nesprávným úředním postupem je porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví – li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se správní úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůty. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

81. Podle § 31 a) zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jak dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí, anebo § 22 odst. 1 věta druhá a třetí přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, který přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

82. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let, ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla – li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí nebo § 22 odst. 1 věta druhá a třetí, neskočí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

83. Pokud se týká právního hodnocení, soud v řízení dospěl k jednoznačnému právnímu závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to ze strany Úřadu práce v [obec], kdy za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem odpovídá stát. Nesprávným úředním postupem je totiž i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a nestanoví – li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon a vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce – dle svých skutkových tvrzení – u Úřadu práce v Olomouci podal dne 23. 7. 2014 (žádost z 27. 6. 2014) žádost o úhradu zvolené rekvalifikace, čímž došlo k zahájení správního řízení, kdy o podané žádosti mělo být rozhodnuto dle § 71 odst. 1 správního úřadu do 30 dnů, tedy nejpozději do 23. 8. 2014.

84. Skutečnost, že došlo k zahájení správního řízení, vyplývá nejenom ze shora citovaného stanoviska veřejného ochránce práv, ale zejména pak z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014 č. j. [číslo jednací], který pod bodem 8 žalovanému jasně sdělil, že bylo zahájeno správní řízení, o kterém úřad práce ve lhůtách stanovených správním řádem doposud nerozhodl. Úřad práce v Olomouci i přesto zůstal i nadále nečinný. Obdobně se tak stalo i po rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 6. 2018 č. j. 75 A 57/2018 – 19, kde Úřadu práce ČR, Krajské pobočce v Olomouci bylo jasně, srozumitelně a podrobně vysvětleno pod body 9 – 23 a pod body 25 a 26 uvedeného rozhodnutí, že žalobce podáním žádosti zahájil správní řízení, když správní řád je v dané věci (rozuměno zákon o zaměstnanosti) použitelný a bylo jasně sděleno, že žalovaná doposud rozhodnutí nevydala, ač tak měla učinit v 30 denní lhůtě a pakliže měl Úřad práce v [obec] za to, že žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na rekvalifikaci, pak měl žádost jeho žádost zamítnout, jak vyplývá z bodu 22 citovaného rozhodnutí správního soudu. I přes shora uvedený rozsáhlý rozbor Úřad práce v Olomouci zůstal i nadále v nečinnosti, tedy i v průtazích, které trvají doposud, a neboť doposud správní řízení běží a doposud v něm nebylo rozhodnuto. Metodické pokyny žalovaného, které mají jiný výklad zákona o zaměstnanosti neobstojí.

85. Ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., pak logicky ani nemůže obstát námitka promlčení vznesená žalovanou, neboť správní řízení stále běží, a promlčecí doba tedy neskončí dříve, než 6 měsíců od skončení řízení, tedy promlčecí doba běžet ani nezačala.

86. Soud ještě doplňuje, že z hlediska zákona č. 82/1998 Sb. je nerozhodné, zda by ve správním řízení bylo či nebylo žádosti žalobce vyhověno, zda pro přiznání příspěvku byly či nebyly splněny podmínky, podstatné je to, že rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné lhůtě. Žalobce uplatnil nemajetkovou újmu ve výši 6krát 20 000 Kč za roky 2014 – 2020, kdy rozhodnutím Krajského soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci č.j. [číslo jednací] bylo postaveno najisto, že takto formulovaný požadavek je dostatečně určitý a projednatelný. Žalobce tedy škodné období omezil do 31. 12. 2020 a toto období mohlo počat běžet 23. 8. 2014 (30 dnů po podání žádosti). Soudu nezbývá než uzavřít, že výše nemajetkové újmy je žalobcem požadována ve zcela neadekvátní výši, když není aplikovatelné v plném rozsahu stanovisko Nejvyššího soudu ČR o výši nemajetkové újmy za průtahy, která má činit za rok průtahů 15 000 – 20 000 Kč, za první dva roky pak v poloviční výši, když v daném konkrétním případě je třeba zohlednit důsledně ustanovení § 31a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 3412/2011, když není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výši přesahovalo, nad to několikanásobně, výši peněžitého plnění o než v řízení šlo. Je sice pravdou, že nečinnost žalovaného byla dlouhodobá, složitost správního řízení nebyla nijak náročná, poškozený k průtahům řízení nepřispěl, žalovaný nereagoval na dvě rozhodnutím správních soudů, které mu osvětlovaly, jaký je názor soudů na projednávanou věc, nicméně s přihlédnutím k významu předmětu řízení pro poškozeného, tedy že tento jako samoplátce uhradil za rekvalifikaci 10 000 Kč, u které mu ostatně, byť neprocesním způsobem žalovaný opakovaně a důsledně vysvětlil, proč na úhradu nákladů rekvalifikace nemá nárok, je zcela nepřípadné, aby výše odškodnění za nemajetkovou újmu byla vyšší, než žalobcem zaplacená částka 10 000 Kč. Soud tedy dovodil, že za jeden rok v průtahu řízení je adekvátní projednávanému odškodnění nemajetkové újmy v penězích částka ve výši 1 900 Kč za jeden rok, kdy v období od [datum] do [datum] se pak jedná o poloviční výši (950 Kč + 950 Kč), za období od 23. 8. 2016 do 31. 12. 2020 se pak jedná za čtyři roky a čtyři měsíce o částku 8 233 Kč, tedy celkem o částku 10 133 Kč, která byla pak s ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR zaokrouhlena na částku 10 000 Kč.

87. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu z 15. 12. 2020, která byla žalované doručena dne 16. 12. 2020, kdy dle § 1958 odst. 2 obč. zák. je žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu, kdy s přihlédnutím k období vánočních svátků, pak soud považuje za přiměřenou lhůtu k plnění do 31. 12. 2020, dnem 1. 1. 2021 pak tedy nastalo prodlení. Žalobce mohl požadovat vyšší zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 %, požadoval však zákonný úrok z prodlení nižší ve výši 8,05 %, kdy se jedná o výraz dispozice žalobce, který sebeomezil svůj nárok.

88. S ohledem na shora uvedené pak soud vyhověl žalobě co do 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, naopak soudu nezbylo, než žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci dalších 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 110 000 Kč od 23. 7. 2014 do zaplacení a z částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 7. 2014 do 31. 12. 2020 zamítnout, kdy u částky 10 000 Kč, pak soud, jak bylo osvětleno shora, považuje s ohledem na skutková zjištění, odpovídající prodlení od 1. 1. 2021.

89. Soud neprovedl žalobcem navržený výslech žalované a zaměstnanců úřadu práce [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], a to pro nadbytečnost, když žalovaná [země] – [stát. instituce] z logických důvodů nemohlo výslechem v řízení ničeho objasnit a pokud se týká zaměstnanců Úřadu práce v Olomouci, pak tito svá stanoviska k zamítnutí rekvalifikace sdělili písemně, jak bylo zjištěno ze správního spisu, nemohli tedy ničeho dalšího v řízení objasnit, a to tím spíše ne ke vzniklým průtahům v řízení, které vznikly v důsledku nesprávného právního názoru žalované.

90. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to tak, že žalobce zavázal zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 015 Kč, a to v pariční třídenní lhůtě, a to z důvodu, že žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný, neboť žalobce byl se svým nárok úspěšný pouze do 8,33 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v řízení co do 91,66 % předmětu řízení, tudíž žalovaná má právo na náhrad 83,33 % svých nákladů řízení, kdy náklady řízení žalované pak činily částku 1 218 Kč, která se seskládala z dvou úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč a z jízdného z [obec] do [obec] a zpět- 2krát 309 Kč, tedy celkem se jedná o částku 1 015 Kč.

Poučení