14 C 163/2015- 449

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 16 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 564 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobního požadavku na úhradu 15 436 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 436 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 150 203,74 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 v rozsahu 100%, přičemž výše nákladů bude určena v samostatném usnesení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u podepsaného soudu domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč, a to jakožto náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí o vazbě v trestním řízení vedeném u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl žalobce nakonec pro čin, pro nějž byl vzat do vazby, pravomocně zproštěn obžaloby. Konkrétně škoda na zdraví spočívá ve skutečnosti, že se žalobce v důsledku vazby psychicky zhroutil a objevily se u něj vážné zdravotní problémy, jimiž trpí dodnes, a to [anonymizováno 16 slov]. Žalobci byl přiznán invalidní důchod III. stupně pro 70% pokles pracovní schopnosti. Po upřesnění žalobních tvrzení pak žalobce specifikoval škodu na zdraví jakožto bolestné ve výši 1 000 000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 000 000 Kč.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobní požadavek na celkových 16 000 000 Kč, soud však rozšíření žaloby usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne [datum] nepřipustil (nedošlo k předběžnému projednání takového nároku, tedy by o tomto soud nemohl jednat). Žalobce poté žalobu rozšířil znovu podáním z [datum] a to o 11 000 000 Kč na nároku za odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce, přičemž v době podání tohoto návrhu již uplynula šestiměsíční lhůta pro dodatečně uplatněný nárok na předběžné projednání u ministerstva a soud proto žalobu usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne [datum] rozšířil tak, že předmětem řízení je nadále částka 1 000 000 Kč na odškodnění bolestného a celkem 15 000 000 Kč na odškodnění za ztížení společenského uplatnění.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom směru, že poté, co u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu újmy způsobenou rozhodnutím o vazbě, již žalobci přiznala a vyplatila částku 22 000 Kč. Dále namítla, že nárok žalobce je promlčen, neboť žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby dne [datum], svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], stanovisko žalované obdržel dne [datum] a žalobu k soudu prvního stupně podal až dne [datum], tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty. Dále pak žalovaná v řízení namítala, že není dána příčinná souvislost mezi zdravotními potížemi žalobce a vazbou, přičemž poukazovala na skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo částečně vedeno důvodně, že žalobce trpěl zdravotními problémy již v době před trestním stíháním a před vzetím do vazby byl propuštěn ze zaměstnání.

4. Ve věci bylo rozhodováno již opakovaně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobu zamítl pro promlčení nároku žalobce, tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V uvedeném rozhodnutí odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť uplatněný nárok chybně posuzoval jako nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), který se dle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk promlčuje v šestiměsíční promlčecí lhůtě. Uvedený nárok je však na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá.

5. Podruhé soud prvního stupně o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že žalobu zamítl poté, co uzavřel, že nelze shledat nezákonnost vazby, neboť trestní stíhání bylo vedeno dílem důvodně a žalobce v něm byl uznán zčásti vinným (žalobce byl sice zproštěn obžaloby pro zvlášť závažný zločin zpronevěry, byl však shledán vinným přečinem úvěrového podvodu) a dále s tím, že vedle toho není dána příčinná souvislost mezi vazbou a psychickými problémy žalobce, neboť nelze uzavřít, že nebýt vzetí žalobce do vazby, k jeho psychickému onemocnění by nedošlo. Tento rozsudek byl následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto usnesení odvolací soud shledal nesprávným závěr soudu prvního stupně o zákonnosti vazby s ohledem na částečné odsouzení žalobce v trestním řízení, neboť je třeba posuzovat i to, zda byl žalobce vazebně stíhán právě pro skutek, pro který byl později odsouzen. Vedle toho odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně opomněl zabývat otázkou, zda si žalobce vazbu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk nezavinil sám. Dále pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si nemohl sám učinit závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonnou vazbou a poškozením zdraví žalobce, aniž by si k tomuto závěru opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by vymezil konkrétní zdravotní obtíže žalobce a zabýval se podrobně jejich původem.

6. Potřetí rozhodl soud prvé instance rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým shledal základ žalobního nároku opodstatněným Soud prvé instance uvedl, že stát odpovídá i za škodu působenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, přičemž tuto odpovědnost je třeba analogicky posuzovat podle ustanovení o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nárok soud dále posuzoval i jako nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání (resp. nezákonného rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestního stíhání). Soud rovněž konstatoval, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když byl žalobce vzat do vazby pro skutek, pro nějž byl následně zproštěn obžaloby. Lichou shledal argumentaci žalované, že by si žalobce vazbu způsobil sám, neboť obviněný nemusí spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Soud prvního stupně dále zkoumal, zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonnou vazbou a zdravotním postižením žalobce a dospěl ke kladnému závěru.

7. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl k podanému odvolání zrušen Městským soudem v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s odůvodněním, které soud podrobněji rozebírá, neboť se jedná o závazné právní názory, kterými je soud prvé instance vázán a na které bude odkazováno. Odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na těchto závěrech: -) s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 OdpŠk; § 12 odst. 1 písm. a) a § 26 OdpŠk odvolací soud zopakoval, že z podané žaloby jakož i dalších skutkových tvrzení žalobce je nepochybné, že předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku nezákonné vazby, tedy v důsledku vazebního stíhání žalobce v období od [datum] do [datum], tedy že tento nárok je na místě posuzovat podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk. -) k tomuto odvolací soud doplnil, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonnou vazbou založený ustanovením § 9 odst. 1 OdpŠk je nutné odlišovat od nároku na náhradu škody způsobené samotným nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání, který se podle ustálené rozhodovací praxe posuzuje analogicky jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím založený ustanovením § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání není předmětem tohoto řízení -) objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou vazbou je dána za současného splnění tří podmínek, a sice 1) rozhodnutí o vzetí do vazby, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vzetím do vazby a škodou; přičemž první podmínku navíc nelze považovat za splněnou tehdy, pokud si poškozený ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk způsobil sám. -) odvolací soud shledal správným závěr, že v případě žalobce byla dána nezákonná vazba, kterou si přitom žalobce nezpůsobil sám; odvolací soud uzavřel, že žalobce byl vzat do vazby v rámci trestního řízení, v němž byl nakonec zproštěn obžaloby a že na tom nic nemění odsouzení žalobce pro přečin úvěrového podvodu, neboť se jedná o odlišný skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno až později po propuštění žalobce z vazby -) odvolací soud dále konstatoval, že správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce si vazbu nezavinil sám -) dále odvolací soud uvedl, že lékařskými zprávami, které byly v řízení provedeny k důkazu, bylo dostatečně prokázáno, že v období po propuštění žalobce z vazby došlo u žalobce ke zhoršení zdravotního stavu, a je tedy dána – v obecné rovině - škoda na zdraví -) odvolací soud nemá však za prokázanou příčinnou souvislost škody s nezákonnou vazbou (bylo zdůrazněno, že žalobce se svým nárokem může být úspěšný pouze v rozsahu, v němž byla příčinou jeho zdravotních obtíží právě nezákonná vazba, ne trestní stíhání jako takové) -) soud prvé instance nesprávně odkázal na ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), přestože k nezákonné vazbě došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., - posouzení věci podle o. z. by bylo možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., žádné takové důvody však dosud v řízení prokázány nebyly -) pro pochybení zejm. v otázce posouzení příčinné souvislosti pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvé instance zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení 8. Průběh trestního stíhání i vazby byl mezi stranami nesporným v tom rozsahu, že žalobce byl trestně stíhán pro přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a pro zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a že právě rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce uznán vinným za přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, a pro zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku byl žalobce obžaloby zproštěn. Dále bylo nesporným, že žalobce byl stíhán vazebně v době od [datum] do [datum], kdy byl z vazby propuštěn.

9. Žalobce u žalované uplatnil mimosoudně nárok dne [datum] a požadoval zaplacení částky 5 973 500 Kč - z textu uplatnění nároku náhrady škody ze dne [datum] se pak podává, že uplatněn byl nárok 200 000 Kč na škodě tvořené náklady právního zastoupení, 730 000 Kč na škodě vzniklé zabavením vozidla, 43 500 Kč na nemajetkové újmě za 29 dnů trvání vazby a 5 000 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk. Žalovaná žalobci zaplatila 22 000 Kč, z toho za nemajetkovou újmu 7 500 Kč, toto však je dle stanoviska ze dne [datum] výslovně formulováno jako odškodnění za újmu vyvolanou samotným trestním stíháním. Uvedené soud zjistil z kopie podání žalobce ze dne [datum], z kopie stanoviska žalované ze dne [datum] a z dodejky o doručení stanoviska žalobci dne [datum].

10. Podáním ze dne [datum] doručeným [anonymizováno] [datum] pak žalobce předběžně uplatnil i svůj zvýšený požadavek na odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 11 000 000 Kč.

11. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, [obec] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Usnesením o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, tr. zákoníku. Z protokolu o vazebním zasedání sepsaným u Okresního soudu v Hradci Králové z [datum] se podává začátek v [údaj o čase] hodin, výslech obviněného [celé jméno žalobce], kde uvádí, že z toho co ho policie obvinila bere jako komplot od [anonymizováno] [příjmení], nic takového nespáchal, peníze žádné nepřevzal nedokáže si vysvětlit, proč [příjmení] takto vypovídá, dále s bydlištěm problémy nemá, bydlí na adrese [adresa], v tomto bydlišti se zdržoval delší dobu a policie o něm věděla v souvislosti s jinou trestnou činností, dále uvádí, že není pravda, že by nějak ukončil své zaměstnání a dále závěrem uvádí, že spolupracoval s policí, umožnil prohlídku vozidla, nabízel i prohlídku svého bytu, aby bylo zřejmé, že žádné peníze nezpronevěřil. Dále se z tohoto protokolu o vazebním stíhání podává, že podle § 73, odst. 1, tr. řádu, za použití ustanovení § 68, odst. 1, tr. řádu, z důvodu dle § 67, písm. a), b), se obviněný [celé jméno žalobce] bere do vazby a vazba se započítává od okamžiku omezení osobní svobody od [datum] v [údaj o čase] hodin – toto je pak v písemné podobě zachyceno v usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a z tohoto usnesení se jednoznačně podává, že vzat do vazby byl žalobce v rámci zahájeného trestního stíhání pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Obžaloba pro zločin zpronevěry podle § 206, odst. 1, 5, písmene a), tr. zákoníku, a přečin úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, tr. zákoníku, byla podána u Krajského soudu v Hradci Králové [datum]. Protokolem o neveřejném zasedání z [datum] s vyhlášeným usnesením, že podle § 188, odst. 1, písm. a), trestního řádu, se trestní věc obviněného [celé jméno žalobce] předkládá Vrchnímu soudu v Praze jako soudu společně nadřízenému jak Městskému soudu v Praze tak Krajskému soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o příslušnosti neboť Krajský soudu v Hradci Králové není příslušný k jejímu projednání. Protokolem o neveřejném zasedání u Vrchního osudu v Praze sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] je rozhodnuto, že podle § 24, odst. 1, tr. řádu, je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze, jemuž spis doručen [datum]. Z opisu rejstříku trestů soud zjistil, že žalobce nemá záznam v rejstříku trestů. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce nakonec uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, tr. zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušení dobu 4 roků, s uložením další povinnosti zaplatit způsobenou škodu a oproti tomu byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c), trestního řádu ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206, odst. 1, odst. 5, písm. a), tr. zákoníku s odůvodněním, že nelze jednoznačně uzavřít, že to byl obžalovaný, který měl tento skutek spáchat, rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

12. Z lékařských zpráv, a to zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], Psychiatrické ambulance v [obec] soud zjistil, že žalobce je v léčení od [datum] pro [anonymizována čtyři slova]. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl u této praktické lékařky pro dospělé vyšetřen [datum] pro [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], kdy tyto obtíže se dostavily po vyšetřovací vazbě.

13. Z posudku o invaliditě ze dne [datum] a [datum] OSSZ Chrudim soud zjistil, že žalobci byl přiznán 3. stupeň invalidity, přičemž hlavní příčinou přiznání 3. stupně invalidity je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný [anonymizováno 5 slov]. Přitom posudkový orgán uzavírá, že došlo k těžkému narušení společenských a pracovních funkcí žalobce a rovněž k omezení výkonu většiny denních aktivit, přičemž posuzovanému bylo v roce [rok] teprve [anonymizována dvě slova]. Soud tak z těchto posudků zejména zjistil, že žalobci byl přiznán 3. stupeň invalidity s dominantní příčinou ve formě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která u žalobce ve věku [anonymizováno] let vedla k tomu, že jsou těžce narušeny jeho možnosti společenského a pracovního fungování, jakož i vykonávání jiných, běžných životních aktivit.

14. Z potvrzení o hospitalizaci Národního ústavu duševního zdraví z [datum] soud zjistil, že žalobce je aktuálně pro svůj nepříznivý zdravotní stav hospitalizován právě v Národním ústavu duševního zdraví pro přetrvávající psychické obtíže.

15. Ze znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno 6 slov] [obec] ze [datum] [číslo] soud zjistil, že zdravotní stav žalobce nebyl před zahájením trestního stíhání pro zločin zpronevěry a před vzetím do vazby narušen. Dále soud zjistil, že během vazby a po propuštění se u žalobce rozvinula [anonymizována tři slova] označovaná dle mezinárodní klasifikace [anonymizováno], jakož to [anonymizována dvě slova] [číslo]. Dále soud zjistil, že hlavní příčinou vzniku [anonymizována tři slova], bez níž by tato porucha nenastala, bylo právě vazební stíhání žalobce pro zločin zpronevěry, když ke vzniku poruchy došlo v návaznosti na omezení jeho osobní svobody vazbou a souvisejícím pocitem ohrožení, dehonestace a omezením možností obrany. Dalším významným faktorem, který se na rozvoji již vzniklého onemocnění podílel, bylo samotné trestní stíhání pro zločin zpronevěry; zbývající faktory jsou marginálními, tedy konkrétně za příčinu vzniku onemocnění nelze považovat stíhání pro přečin úvěrového podvodu ani to, že byl žalobce krátce před vzetím do vazby propuštěn ze zaměstnání.

16. Z výpovědi znalkyně [jméno] [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) soud zjistil následující. Znalkyně potvrdila závěry obsažené ve znaleckém posudku [anonymizována čtyři slova] [obec], [číslo]. Z výslechu znalkyně má soud zejména za potvrzené, že žalobce trpí [anonymizována tři slova], přičemž zbývající zásahy do zdravotní sféry jsou projevem právě tohoto onemocnění, toto tedy zahrnuje [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Znalkyně tak tedy potvrdila, že u žalobce lze konstatovat souhrnně právě onemocnění klasifikované jakožto [anonymizována tři slova]. Pokud jde o příčinu tohoto onemocnění, tak znalkyně ve shodě se znaleckým posudkem označila za hlavní a dominantní příčinu vzniku tohoto onemocnění vazební stíhání žalobce pro zpronevěru – bez tohoto by onemocnění nevzniklo. Soud má za zjištěné, že tato příčina byla dominantní, neboť znalkyně potvrdila, že v případě žalobce to byla právě vazba, která u žalobce předmětné onemocnění byla schopna vyvolat sama a že k tomuto došlo. Toto potvrzují i prvé projevy tohoto onemocnění právě po propuštění z vazby. Pokud jde o působení druhého ze zásadních faktorů, tj. samotné trestní stíhání pro zločin zpronevěry, pak má soud za zjištěné, že tento faktor se podílel na rozvoji již nastalé [anonymizována tři slova], přičemž z výpovědi znalkyně se podává, že nelze přesně vyčíslit, jakou měrou samo trestní stíhání toto onemocnění, resp. jeho další vývoj ovlivnilo, ale vliv na jeho další rozvoji však mělo. Z výpovědi znalkyně však má soud za zjištěné, že [anonymizována tři slova] vznikla u žalobce právě již v době vazby. Soud má rovněž za zjištěné, že zbývající skutečnosti, jako je propuštění ze zaměstnání krátce před vzetím do vazby či stíhání a pravomocné odsouzení pro trestný čin úvěrového podvodu neměly na zdravotní stav žalobce a vznik daného onemocnění zásadní vliv, respektive jejich vliv byl nepodstatný (nešlo o faktory, které by byly způsobilé onemocnění vyvolat). Z výpovědi znalkyně pak má soud dále za zjištěné, že zdravotní stav žalobce se stabilizoval k datu [datum].

17. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [celé jméno znalkyně] z [datum] soud zjistil, že výše odškodnění v souvislosti s [anonymizována tři slova], která se u žalobce rozvinula, je, pokud jde odškodnění za bolest 24 000 Kč, a pokud jde o odškodnění za trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, 270 000 Kč. Znalkyně vyšla, pokud jde o odškodnění bolestného, z položky [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova], který je bodově ohodnocen 200 body, tedy vynásobením hodnotou jednoho bodu ve výši 120 Kč dospívá v částce 24 000 Kč. Položka [anonymizována tři slova] [číslo] reflektuje to, že vznik [anonymizována tři slova] u žalobce byl zapříčiněn právě traumatickou událostí v podobě vazby. Přílohová tabulka předmětné vyhlášky č. 440/2001 Sb. neobsahuje konkrétně položku [anonymizována tři slova] a soud má za zjištěné, že dle závěru znalce je pak právě položka [anonymizována dvě slova] nejbližší psychickému onemocnění shledanému u žalobce. Pokud jde o odškodnění trvalých následků, tj. ztížení společenského uplatnění, pak znalec vyšel z položky [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] s tím, že se jedná přesně o položku, která zahrnuje odškodnění duševních poruch vzniklých v důsledku nepříznivých psychických faktorů, což je právě situace žalobce. Znalec k tomuto uvedl, že tato položka má tři stupně a že zvolil stupeň nejvyšší právě s ohledem na to, že u žalobce byla shledána [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. Soud dále zjistil, že znalec navýšil takto zjištěné odškodnění u ztížení společenského uplatnění o 50%, a to s odkazem na § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb., když znalec shledal zvlášť těžké následky právě s ohledem na to, že žalobce je fakticky vyloučen z pracovních i sociálních aktivit i z každodenního fungování.

18. Z výslechu znalkyně [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že tato plně setrvala na závěrech svého posudku [číslo] z [datum] a soud tak má za potvrzené, že adekvátní výší odškodnění na bolestném za vznik [anonymizována tři slova] je částka 24 000 Kč a odškodnění za ztížení společenského uplatnění částka 270 000 Kč. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, pak z výpovědi znalkyně soud zjistil, že její závěry jsou, pokud jde o částku 270 000 Kč, limitovány právě vyhláškou č. 440/2001 Sb. a jejím ustanovením § 6, který umožňuje navýšení přiznaného odškodnění za trvalé následky pouze v rozsahu 50%. Z vyjádření znalkyně soud zjistil, že pokud by bylo možné navýšení vyšší, pak by k tomuto s jistotou přistoupila, neboť z jejího vyjádření dále soud zjistil, že považuje za zcela výjimečné až raritní, aby poškozené osobě byl přiznán invalidní důchod právě pro [anonymizována tři slova]. Znalkyně by dále přiznala odškodnění vyšší i s ohledem na nízký věk žalobce, s kterýmžto faktorem tato vyhláška rovněž nepracuje. Znalkyně v rámci své výpovědi závěry svého posudku přesvědčivě obhájila.

19. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, Pardubice sp.zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl na vazebním zasedání konaném téhož dne vzat žalobce do vazby s tím, že žalobce byl stíhán vazebně v době od [datum] do [datum]. Z tohoto usnesení se jednoznačně podává, že žalobce byl vzat do vazby pouze v rámci zahájeného trestního stíhání pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Až následně usnesením o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, tr. zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce nakonec uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, tr. zákoníku, a byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c), trestního řádu ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206, odst. 1, odst. 5, písm. a), tr.; rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen u praktické lékařky pro [anonymizováno 8 slov]. Od [datum] je žalobce léčen pro [anonymizována čtyři slova], a dále posudkem o invaliditě OSSZ Chrudim ze dne [datum] byl žalobce shledán invalidním v III. stupni s tím, že trpí [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Pokud jde o posouzení odborné otázky zdravotních zásahů na straně žalobce a příčinné souvislosti těchto zdravotních zásahů s vazbou a trestním stíháním ve věci zločinu zpronevěry, pak soud vyšel z výše uvedených závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a z výpovědi znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Závěry tohoto posudku jsou podloženy podklady, které soud znalci poskytl, a byly doplněny rovněž vlastním vyšetřením žalobce. Závěry obsažené ve znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny, a to právě v návaznosti na skutečnosti zjištěné ze spisu a z vyšetření žalobce a znalecký závěr tak koresponduje s obsahem znaleckého posudku. Znalec se rovněž vyjádřil k zadaným otázkám vyčerpávajícím způsobem. Samotné odůvodnění znaleckého posudku je logické a srozumitelné. Závěry znaleckého zkoumání pak věrohodně obhájila znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek má náležitosti stanovené § 28 odst. 2 zákona č. 254/2019 a je úplný, srozumitelný a přezkoumatelný. Závěry znaleckého posudku věrohodně obhájila znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], když se i vypořádala s námitkami účastníků řízení. Z posudku [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a výpovědi znalkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení] tak má soud za zjištěné: 1) žalobce trpí [anonymizována tři slova] klasifikovanou podle mezinárodní zdravotní klasifikace označením [anonymizováno] [číslo]; 2) příčinou vzniku tohoto onemocnění je vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru, bez této skutečnosti by onemocnění nevzniklo a jedná se o faktor, který byl způsobilý onemocnění vyvolat sám a také jej vyvolal; 3) dalším faktorem, který se podílel na rozvoji tohoto již vzniklého onemocnění, pak bylo samo trestní stíhání ve věci zpronevěry, toto však nebylo příčinou vzniku onemocnění a míru vlivu na další rozvoj již nelze stanovit; 4) trestní stíhání pro úvěrový podvod ani propuštění ze zaměstnání krátce před vazebním stíháním neměly vliv na vznik tohoto onemocnění; 5) ke vzniku tohoto onemocnění došlo u žalobce již v době vazby a k ustálení zdravotního stavu došlo nejpozději [datum]. Ze závěrů znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] [číslo] z [datum] v kombinaci s výpovědí této znalkyně pak soud zjistil, že dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činí odpovídající výše odškodnění za vznik [anonymizována tři slova] u žalobce, pokud jde o bolestné částku 24 000 Kč, a pokud jde o trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, částku 270 000 Kč. Z tohoto znaleckého posudku i výslechu znalkyně má dále soud za zjištěné, že takovéto odškodnění, pokud jde o bolestné, je adekvátním. A pokud jde odškodnění za ztížení společenského uplatnění, pak v rámci kritérií této vyhlášky nebylo při stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění možno toto částku dále navýšit pro věk žalobce, který byl v době vzniku psychického onemocnění velmi nízký, a nebylo možné toto navýšit ani pro skutečnost, že žalobci byl právě pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] přiznán 3. stupeň invalidity. Závěry tohoto posudku jsou podloženy podklady, které soud znalci poskytl a závěry obsažené ve znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny, a to právě v návaznosti na skutečnosti zjištěné ze spisu. Znalecký závěr koresponduje s obsahem znaleckého posudku. Znalec se vyjádřil k zadaným otázkám vyčerpávajícím způsobem. Samotné odůvodnění znaleckého posudku je logické a srozumitelné. Závěry znaleckého zkoumání pak věrohodně obhájila znalkyně [celé jméno znalkyně] na jednání soudu. Znalecký posudek má náležitosti stanovené § 28 odst. 2 zákona [číslo] je úplný, srozumitelný a přezkoumatelný. Závěry znaleckého posudku nebyly účastníky relevantně zpochybňovány a znalkyně zejm. k dotazům soudu své závěry přesvědčivě obhájila.

20. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny z trestního řízení, když v relevantním rozsahu byl průběh trestního řízení mezi stranami nesporným. Soud dále nehodnotil obsah pracovní smlouvy žalobce a [právnická osoba] [právnická osoba], neboť z provedeného dokazování se podává, že faktory týkající se pracovního poměru neměly na vznik psychického onemocnění žalobce vliv. Soud dále nehodnotil protokol z jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], neboť není relevantním posouzení toho, jak se k otázce odškodnění nemajetkové újmy postavil zdejší soud v řízení jiném. Soud dále blíže nehodnotil listinu nazvanou [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení], neboť tato listina se týkala vyjádření k odborným závěrům, které měl soud v tomto řízení zjištěny ze závěrů znalců, konkrétně [anonymizováno] a [celé jméno znalkyně], navíc toto odborné vyjádření neobsahovalo doložku § 127a o.s.ř., tedy jednalo se o důkaz listinný, zahrnující jiný názor tohoto lékaře na posouzení otázky příčiny vzniku psychického onemocnění a stanovení výše vzniklého odškodnění, nikoli o závěr odborný na úrovní znaleckého posudku takto použitelné v tomto řízení. Jak uvedeno výše, soud učinil závěry v tomto směru ze závěrů obou znalců, kteří své závěry spolehlivě obhájili, a to i ve vztahu k námitkám vznášeným právě žalovanou.

21. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk písm. a) nemá právo na náhradu škody ten kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám. Podle ust. § 33 OdpŠk se nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 3079 o. z. odst. 1 právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů; dle odst. 2 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Podle § 444 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění; podle odst. 2 pak Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Ministerstvo zdravotnictví tyto podmínky upravilo vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Žalobce u žalované uplatnil mimosoudně nárok dne [datum] a požadoval mj. zaplacení částky 5 000 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk; jedná se o nárok, který je uplatněn touto žalobou a který byl vzhledem ke skutkovým tvrzení odvolacím soudem právně posouzen jako nárok na náhradu škody ve vztahu k vykonané vazbě. Žalovaná žalobci zaplatila sice na nemajetkovou újmu 7 500 Kč, toto však je dle stanoviska ze dne [datum] výslovně formulováno jako odškodnění za újmu vyvolanou samotným trestním stíháním.

24. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

25. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk a rovněž z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1 OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly, včetně výkonu vazby (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

26. Nezákonným rozhodnutím tak je předně usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, Pardubice sp.zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí samo pro toto řízení relevantní není, nicméně od něj se odvíjí nezákonnost usnesení, které je odpovědnostním titulem k nárokům uplatněným touto žalobou – tímto nezákonným rozhodnutím je pak usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na jehož základě byl žalobce dle § 67 písm. a), b) tr. ř. vzat do vazby, a to právě v rámci zahájeného trestního stíhání pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c), trestního řádu ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206, odst. 1, odst. 5, písm. a), tr. zákoníku.

27. V návaznosti na závěr o existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí pak soudu uzavírá, že dle § 9 odst. 1 OdpŠk má žalobce v obecné rovině právo na náhradu škody způsobené předmětným rozhodnutím o vazbě, neboť na žalobci byla vazba vykonána a žalobce byl obžaloby pro zločin zpronevěry zproštěn.

28. Pokud jde o námitku promlčení, pak soud uzavírá, že žalobou uplatněný nárok promlčen není, přičemž se odkazuje na závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož se závazně podává, že žalovaný nárok není nárokem na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, když uvedený nárok je na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá. Právní moc zprošťujícího rozsudku nastala [datum] a žaloba byla podána [datum], tedy do dvou let (mezitím byla ještě promlčecí lhůta stavěna na 6 měsíců).

29. Dále soud uzavírá, že žalobce si vazbu nezavinil sám ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, jak bylo pro zdejší řízení závazně určeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Z jeho odůvodnění se k tomuto podává, že Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] k výjimce z odpovědnosti státu za nezákonnou vazbu založenou ustanovením § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk uvedl, že tuto je třeba vykládat restriktivně, tak, aby samotný aspekt zavinění neznamenal ve své podstatě popření úmyslu zákonodárce založit odpovědnost státu i za zákonné rozhodnutí o vazbě; tedy pojem„ zavinění si“ vazby je pak třeba chápat jako„ způsobení si“ či„ zavdání příčiny“, a nelze tedy dovodit, že by vždy postačovalo zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. V projednávané věci je z obsahu policejního spisu seznatelné, že žalobce policejnímu orgánu již při prvním podání vysvětlení sdělil adresu svého aktuálního pobytu ([číslo listu] policejního spisu), k podání vysvětlení se dostavil dobrovolně a předtím s policií telefonicky komunikoval ([číslo listu], [anonymizováno]) a s policejním orgánem spolupracoval i při podání vysvětlení a následném výslechu; nelze tak shledat okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že si žalobce vazební stíhání zavinil sám 30. Jak uvedeno výše soud zjistil, že žalobce trpí [anonymizována tři slova] klasifikovanou podle mezinárodní klasifikace označením [anonymizováno] [číslo], tedy soud má za prokázaný vznik škody na zdraví u žalobce. Soud se proto dále dle instrukcí odvolacího soudu - před vyčíslením samotné výše odškodnění za takto vniklou škodu na zdraví - zabýval otázkou příčinné souvislosti.

31. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, soud vyšel ze znaleckých závěrů posudku [anonymizováno] [číslo] z výpovědi znalkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení]. Soud z tohoto znaleckého závěru učinil zjištění, že dominantní příčinou vzniku tohoto psychického onemocnění ([anonymizována dvě slova] [číslo]) u žalobce je právě vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Ze závěrů tohoto znalce se totiž jednoznačně podává, že nebýt této vazby, pak by k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] u žalobce nedošlo. Vazba tak byla jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat a sám jej také vyvol. Další faktory pak měly vliv na další rozvoj tohoto onemocnění, zejména pokud jde o samotné trestní stíhání ve věci zpronevěry, nicméně ze znaleckého zkoumání a výslechu znalce se jasně podává, že samotné trestní stíhání příčinou vzniku tohoto onemocnění nebylo a samo by jej nevyvolalo. Znalec rovněž vyloučil, že by se na vzniku, jakož dokonce i na rozvoji [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], podílelo stíhání pro druhý trestný čin úvěrového podvodu či odsouzení za něj a vyloučil i vliv komplikací v zaměstnání, zejména pokud jde o ukončení pracovního poměru, k němuž mělo dojít těsně před vazebním stíháním.

32. Soud, tedy - v souladu se závěry odvolacího soudu, který odkazuje na nález Ústavního soudu [ústavní nález] a [ústavní nález] - uzavřel, že podstatnou příčinou vzniku [anonymizována tři slova] u žalobce byla vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Z provedeného dokazování pak má soud za zjištěné, že tato příčina byla určena s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti, jakkoliv dle vyjádření znalce [příjmení] [jméno]. [příjmení] nelze přesně vyčíslit, nakolik se na dalším rozvoji (nikoli vzniku) [anonymizována tři slova] podílelo i samotné trestní stíhání ve věci zpronevěry, pak ze závěrů tohoto znalce je jednoznačným, že nebýt vazby, tak psychické onemocnění nevznikne, respektive naopak pouze pro tuto vazbu toto onemocnění vzniklo. Soud tak uzavírá, že má za prokázané, že psychické onemocnění žalobce vzniklo v důsledku vazebního stíhání pro zpronevěru, přičemž další faktory měly vliv buď na další rozvoj této [anonymizována tři slova], nebo vliv neměly žádný. Další závěry zdejšího soudu jsou tak vystavěny tedy na tom, že psychické onemocnění žalobce bylo vyvoláno právě vazebním stíháním ve věci zpronevěry.

33. Soud se proto dále zabýval výší nároku na náhradu újmy žalobce.

34. Dle § 3079 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostním titulem pro odškodnění žalobce je shora uvedené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na jehož základě byl žalobce dle § 67 písm. a), b) tr. ř. vzat do vazby, soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na toto přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. K důvodům, proč soud neaplikovat odst. 2 ust. § 3079 o.z. soud odkazuje níže.

35. Pokud jde o úpravu § 3079 o.z., pak dle této se může uplatnit o.z. za mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných, kdy s přímým odkazem na § 2 odst. 3 o.z. by setrvání na dosavadní úpravě (zák. č. 40/1964 Sb.) znamenalo rozpor s dobrými mravy, což by vedlo např. ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve vztahu k dopadu na poškozeného. Jde přitom o náhradu nemajetkové újmy, nikoliv škody. Dle komentářové literatury pak toto dopadá např. na úmyslně způsobenou škodu (z touhy ničit), kdy je proto na místě uložení takovému škůdci k náhradě i újmu nemajetkovou. Toto ustanovení tak umožňuje přiznat podle pravidel o.z., resp. takto právně kvalifikovat a posoudit, náhradu takové nemajetkové újmy, která mohla být přiznána již dříve, byť neměla vedle ochrany osobnosti své výslovné zákonné podřazení (např. náhrada za ztrátu osoby blízké, nároky obětí trestné činnosti).

36. Pro případ zdejší je však zásadní, že i úprava předchozí upravovala systém určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb., tedy pak čistě pro povahu tohoto nároku není důvod tento posuzovat dle o.z. (§ 2958), a to právě proto, že nejde o situaci, kdy by předchozí úprava odškodnění poskytnout neumožňovala (nebo jen jinou cestou např. ochrany osobnosti), tedy nejde o § 3079 předvídanou situaci, kdy by bylo třeba takovou tvrdost pro mimořádné okolnosti odstraňovat aplikací o.z.

37. Vzhledem k výše uvedenému a rovněž s ohledem na závěry vyslovené Městským soudem v Praze v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] pak soud uzavírá, že posouzení věci podle o.z. by bylo v souzeném případě možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., avšak žádné takové důvody v řízení prokázány nebyly. Žalobce tyto spatřoval (od počátku řízení) v tom, že žalobce skončil pro nezákonnou vazbu v mladém věku, něco přes [anonymizováno] let, v invalidním důchodu (III. stupně), a dále v nemožnosti zaměstnání žalobce, se špatnými pracovními vyhlídkami, když byl nadaným a schopným programátorem, původně s vyhlídkami na finančně i profesně skvělou budoucnost. Podstata těchto tvrzení byla pro aplikaci o.z. dle § 3079 o.z. shledána nedostatečnou právě odvolacím soudem a soud prvé instance je tímto vázán.

38. Dále žalobce v podání ze dne [datum] doplnil, že mimo již výše zmíněných skutečností mají mimořádné důvody spočívat v tom, že orgánům činným v trestním řízení mělo být od počátku zřejmým, že trestní stíhání je nedůvodné a obvinění vykonstruované, dále pak v tom, že žalobce má nulovou šanci na rodinný/partnerský život a sportovní uplatnění (invalidita, vznik duševní poruchy a pracovní zásahy byly již uváděny), a dále v postoji žalované v tomto řízení (bagatelizace nároků; návrh na zamítnutí žaloby). Ani tyto skutečnosti však nejsou mimořádnými důvody odůvodňujícími aplikaci o.z. Žalobci způsobená omezení na společenském uplatnění jsou samotnou podstatou přezkoumávaného nároku, nikoli výjimečnou okolností. Pochybení orgánů činných v trestním řízení jsou standardním, běžným průvodním jevem každého odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, proto je toto totiž rušeno či shledáno nezákonným; jiné, např. excesivní jednání apod. tvrzeno (ani prokázáno) nebylo. Postoj žalované k nároku žalobce v tomto řízení je procesně standardním, nelze žalované přičítat k tíži, že se nárokům brání ani za situace, kdy je zřejmé, že trestní stíhání či vazba byly nezákonné, způsob procesní obrany žalované v tomto řízení přitom není nevhodný či urážející, je jen vyjádřením nesouhlasu s uplatněnými nároky, což není výjimečnou okolností, jde o procesní stanovisko.

39. K tomuto soud doplňuje, že žalobce svá tvrzení k § 3079 o.z. míří na podstatu samotné škody na zdraví, která - jakkoli je politováníhodná - je podstatou nároku na bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění, neboť právě tyto žalobcem zmiňované okolnosti nárok tvoří a jsou v rámci něj zohledňovány. Žalobce byl k doplnění skutkových tvrzení, pokud jde aplikaci § 3079 odst. 2 o.z., vyzván soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. na jednání konaném dne [datum], žalobce k tomuto ničeho nového nedoplnil, pouze skutečnost, že žalobce je aktuálně hospitalizován v Národním ústavu duševního zdraví, což je opět tvrzení mířící do podstaty samotného nároku (následky), nikoli jiných, mimořádných okolností.

40. Soud tak uzavírá, že žalobcem tvrzené okolnosti nedosahují požadované intenzity § 3079 odst. 2 o.z..

41. Jak uvedeno výše soud uzavřel, že v příčinné souvislosti s nezákonným vazebním stíháním žalobce ve věci zpronevěry došlo u žalobce k poškození zdraví, když u tohoto vznikla velmi těžká [anonymizována tři slova]. Pokud jde o vyčíslení odškodnění za tuto škodu na zdraví, pak soud primárně vyšel ze závěru znaleckého zkoumání učiněného [celé jméno znalkyně].

42. Pokud jde o odškodnění na bolestném, pak soud ze závěrů [celé jméno znalkyně] zjistil, že odpovídající výši odškodnění dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. je částka 24 000 Kč. Tuto částku soud shledává za adekvátní a dále ji nemodifikoval. Žalobce se na tomto nároku domáhal odškodnění výši 1 000 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 24 000 Kč a žalobu zamítl co do částky 976 000 Kč.

43. Pokud jde o odškodnění za trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, pak soud vyšel rovněž ze závěrů znalkyně [celé jméno znalkyně], která uzavřela, že dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. náleží žalobci odškodnění za ztížení společenského uplatnění vyvolaného [anonymizováno] ve výši 270 000 Kč. Soud ze závěrů této znalkyně a zejména z její výpovědi však učinil závěr, že tato vyhláška neumožňuje svou tabulkovou částí v plném rozsahu plně zohlednit trvalé následky, které u žalobce byly vyvolány, zejména pokud jde o to, že byl postižen velmi těžkou formou [anonymizována tři slova] v mladém věku cca [anonymizováno] let a že mu byla přiznána pro tuto [anonymizována tři slova] invalidita 3. stupně, neboť je v podstatě zcela vyřazen jak z běžného sociálního a pracovního života, tak i obvyklých každodenních úkonů. Žalobce je přitom aktuálně hospitalizován pro psychické onemocnění v Národním ústavu duševního zdraví.

44. Soud tak shledal důvodným takto stanovenou výši odškodnění za ZSU dále navýšit dle § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dospěl pod body I. a II. k následujícím závěrům:„ I. Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. II. Ve vztahu mezi zvýšením ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. a ustanovením § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky platí, že zatímco zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky vyjadřuje, že oproti bodovému ohodnocení škody podle přílohy č. 2 a 4 vyhlášky je třeba s ohledem na zvlášť těžké následky škody na zdraví bodové ohodnocení škody zvýšit, tak zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 této vyhlášky je možné, jen jedná-li se o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.“ 45. Právě v případě žalobce pak soud dospěl k závěru, že se jedná o skutečně výjimečný případ hodný zvláštního zřetele. Toto je potvrzeno zejména vyjádřením znalkyně [celé jméno znalkyně], která sama označila skutečnost, že žalobci byl pro [anonymizována tři slova] přiznán 3. stupeň invalidity až za raritní, a dále tento závěr o mimořádnosti situace žalobce potvrzuje to, že žalobce v době před předmětným vazebním stíháním vykonával perspektivní činnost programátora, nicméně v důsledku vazebního stíhání, v cca [anonymizováno] letech, u něj vzniklo toto psychické onemocnění a je nadále fakticky vyřazen jak z pracovního, tak sociálního i zcela běžného života. Jedná se tak o okolnosti, které nelze plně vyjádřit znalcem v rámci navýšení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky 440/2001 Sb. a soud proto přistoupil k dalšímu mimořádnému navýšení částky, kterou určil znalec. Soud v tomto ohledu zohlednil i to, že žalobce je aktuálně hospitalizován právě pro duševní onemocnění v Národním ústavu duševního zdraví.

46. S odkazem na § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. pak tedy soud přiznal žalobci dvojnásobek částky, kterou dle této vyhlášky shledal za odůvodněnou znalec. Jak uvedeno výše, je to odůvodněno zejména tím, že u žalobce vznikla [anonymizováno 5 slov], která ho ve věku [anonymizováno] let zcela vyloučila z jinak perspektivního pracovního, sociálního i běžného života a žalobci byla pro toto psychické onemocnění přiznána invalidita 3. stupně, což je skutečnost zcela výjimečná i dle vyjádření znalkyně, přičemž žalobce je aktuálně i hospitalizován právě pro duševní onemocnění v Národním ústavu duševního zdraví.

47. Soud tak shledal důvodným odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 540 000 Kč (2x270 000). Žalobce se po rozšíření žaloby domáhal na tomto nároku celkem 15 000 000 Kč, soud pro to žalobu co do požadavku na 14 460 000 Kč jakožto nedůvodnou zamítl a v částce 540 000 Kč tomuto vyhověl.

48. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to od [datum], když nárok byl předběžně uplatněn dne [datum]; ve zbytku (předchozí období; zamítnutá jistina) soud žalobní požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení zamítl.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

50. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Soud proto přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

51. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] soud vyšel v případě tohoto nároku v podobě ztížení společenského uplatnění a bolestného, jakožto náhrady nemajetkové újmy, z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměnu advokáta vypočetl z paušální tarifní hodnoty 2x 50 000 Kč (bolestné; ZSU).

52. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplacené zálohy na provedení důkazu ve výši 20 000 Kč (2x10 000Kč) -) odměny za 17x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH, tj. celkem 104 907 Kč s DPH -) soud přiznal odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení; žaloba; odvolání ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; odvolání ze dne [datum]; vyjádření k odvolání ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; rozšíření žaloby ze dne [datum] (doručeno [datum]); účast na ÚJ dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] -) soud nepřiznal odměnu za tyto úkony právní služby: vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); doplnění odvolání ze dne [datum] (nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal podání neúplné); vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); doplnění odvolání ze dne [datum] (nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal podání neúplné); vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem; závěrečný návrh je možno přednést na ÚJ); odvolání proti pořádkové pokutě ze dne [datum] (odvolání nebylo důvodné; nelze přiznat odměnu za neúspěšné odvolání proti pořádkovému opatření soudu); rozšíření žaloby ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); vyjádření z [datum] (žalobce měl možnost se k téže otázce vyjádřit na ÚJ konaném dne [datum]) -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 17 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 6 171 Kč s DPH -) náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu vozidlem [registrační značka] ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x116 km, tj. 232 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 5,7 litrů NM/100 km (3. údaj dle TP; metodika 692/) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. 2x cesta trvající 3x hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada za cesty ve dnech (podle tehdy platných vyhláškových náhrad a cen): -) [datum] – žalobce neúčtuje cestovné -) [datum] – cestovní výdaje 1 271,70 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 264,76 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 283 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 278,43 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 283 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 278,43 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH -) [datum] – cestovní výdaje 1 380,49 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 396,39 Kč s DPH -) náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu vozidlem [registrační značka] ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x116 km, tj. 232 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 8,5 litrů [spisová značka] km (údaj dle TP; metodika 2018) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. 2x cesta trvající 3x hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada za cesty ve dnech (podle tehdy platných vyhláškových náhrad a cen): -) [datum] – cestovní výdaje 1 822,01 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 930,63 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem 150 203,74 Kč s DPH.

53. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalovaného tyto předpoklady splněny nejsou, žalovaný byl přitom v řízení zcela neúspěšný, proto jej soud zavázal k úhradě nákladů státu ve výši 100%. Soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost k náhradě nákladů státu s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], které vychází z toho, že stát je specifickým procesním subjektem, který jedná organizačními složkami a orgány státní moci (zde Ministerstvo spravedlnosti a Obvodní soud pro Prahu 2), a tyto jsou v zásadě v samostatném postavení při nakládání s jimi přidělenými finančními prostředky, pročež nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a soudem za částky patřící do jedné pokladny. Soud se tak neztotožňuje s odlišným názorem, že obě tyto organizační složky (tj. Ministerstvo spravedlnosti a Obvodní soud pro Prahu 2) čerpají finanční prostředky ze stejné rozpočtové kapitoly, tudíž si podle § 66 zákona o rozpočtových pravidlech plnění vzájemně neposkytují.

Poučení