30 Co 295/2022- 479

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-449, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím z této částky potvrzuje.

II. V zamítavém výroku II. o věci samé a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí o vazbě v trestním řízení vedeném u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. KRPE [číslo] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ trestní řízení“), v němž byl žalobce nakonec pro čin, pro nějž byl vzat do vazby, pravomocně zproštěn obžaloby. Konkrétně má škoda na zdraví spočívat ve skutečnosti, že se žalobce v důsledku vazby psychicky zhroutil a objevily se u něj vážné zdravotní problémy, jimiž trpí dodnes, a to posttraumatická stresová porucha, sociální fobie, plně rozvinutá anorexie, těžká insomnie a bolesti žaludku se zvracením krve. Žalobci byl přiznán invalidní důchod III. stupně pro 70 % pokles pracovní schopnosti. Požadoval proto bolestné ve výši [částka] a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka].

2. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu zamítl ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.). Dále pak žalované uložil výrokem III. zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, výrokem IV. uložil žalované povinnost nahradit náklady státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

3. Soud prvního stupně ve věci napadeným rozsudkem rozhodoval již počtvrté. Nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-62, žalobu zamítl pro promlčení nároku žalobce, tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 213/2016-82, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V uvedeném rozhodnutí odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť uplatněný nárok chybně posuzoval jako nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), který se dle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk promlčuje v šestiměsíční promlčecí lhůtě. Uvedený nárok je však na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá.

4. Podruhé soud prvního stupně o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-129, tak, že žalobu zamítl poté, co neshledal nezákonnost vazby, neboť trestní stíhání bylo vedeno dílem důvodně a žalobce v něm byl uznán zčásti vinným (žalobce byl sice zproštěn obžaloby pro zvlášť závažný zločin zpronevěry, byl však shledán vinným přečinem úvěrového podvodu). Vedle toho pak není dána příčinná souvislost mezi vazbou a psychickými problémy žalobce, neboť nelze uzavřít, že nebýt vzetí žalobce do vazby, k jeho psychickému onemocnění by nedošlo. Tento rozsudek byl následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 404/2017-144, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto usnesení odvolací soud shledal nesprávným závěr soudu prvního stupně o zákonnosti vazby s ohledem na částečné odsouzení žalobce v trestním řízení. Je třeba posuzovat i to, zda byl žalobce vazebně stíhán právě pro skutek, pro který byl později odsouzen. Vedle toho odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně opomněl zabývat otázkou, zda si žalobce vazbu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk nezavinil sám. Dále pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si nemohl sám učinit závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonnou vazbou a poškozením zdraví žalobce, aniž by si k tomuto závěru opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by vymezil konkrétní zdravotní obtíže žalobce a zabýval se podrobně jejich původem.

5. Potřetí bylo obvodním soudem rozhodnuto mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-179, jímž shledal základ žalobního nároku opodstatněným. Tento rozsudek byl následně rovněž zrušen odvolacím soudem, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 6/2019- 198. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na několika klíčových závěrech. S odkazem na ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 OdpŠk; § 12 odst. 1 písm. a) a § 26 OdpŠk odvolací soud zopakoval, že z podané žaloby, jakož i dalších skutkových tvrzení žalobce je nepochybné, že předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku nezákonné vazby, tedy v důsledku vazebního stíhání žalobce v období od [datum] do [datum], tedy že tento nárok je na místě posuzovat podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk. K tomuto odvolací soud doplnil, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonnou vazbou založený ustanovením § 9 odst. 1 OdpŠk je nutné odlišovat od nároku na náhradu škody způsobené samotným nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání, který se podle ustálené rozhodovací praxe posuzuje analogicky jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím založený ustanovením § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání není předmětem tohoto řízení. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou vazbou je dána za současného splnění tří podmínek, a sice 1) rozhodnutí o vzetí do vazby, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vzetím do vazby a škodou; přičemž první podmínku navíc nelze považovat za splněnou tehdy, pokud si poškozený ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk způsobil sám. Odvolací soud shledal správným závěr, že v případě žalobce byla dána nezákonná vazba, kterou si přitom žalobce nezpůsobil sám; odvolací soud uzavřel, že žalobce byl vzat do vazby v rámci trestního řízení, v němž byl nakonec zproštěn obžaloby a že na tom nic nemění odsouzení žalobce pro přečin úvěrového podvodu, neboť se jedná o odlišný skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno až později po propuštění žalobce z vazby. Správným byl i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce si vazbu nezavinil sám. Lékařskými zprávami, které byly v řízení provedeny k důkazu, bylo dostatečně prokázáno, že v období po propuštění žalobce z vazby došlo u žalobce ke zhoršení zdravotního stavu, a je tedy dána škoda na zdraví. Odvolací soud však neměl za prokázanou příčinnou souvislost škody s nezákonnou vazbou a dále bylo zdůrazněno, že žalobce se svým nárokem může být úspěšný pouze v rozsahu, v němž byla příčinou jeho zdravotních obtíží právě nezákonná vazba, ne trestní stíhání jako takové. Soud první instance nesprávně odkázal na ustanovení § 2958 o. z., přestože k nezákonné vazbě došlo ještě za účinnosti zákona [číslo] Sb. Posouzení věci podle o. z. by bylo možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., žádné takové důvody však dosud v řízení prokázány nebyly. Obvodnímu soudu bylo uloženo zabývat se znovu otázkou, zde mezi nezákonnou vazbou žalobce a poškozením jeho zdraví byla dána příčinná souvislost. Za tím účelem soud prvního stupně ustanoví znalce k posouzení otázky, v jakém konkrétním rozsahu došlo k poškození zdraví žalobce, v jakém rozsahu bylo podstatnou příčinou tohoto poškození právě vazební stíhání žalobce a v jakém rozsahu naopak příčiny jiné, zejména obecně trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry a přečin úvěrového podvodu. V případě, že soud prvního stupně shledá, že příčinná souvislost byla dána, a uzavře tedy, že jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti žalované za škodu na zdraví způsobené žalobci nezákonnou vazbou, bude se dále zabývat výší nároku žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění.

6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl na vazebním zasedání konaném téhož dne vzat žalobce do vazby, žalobce byl stíhán vazebně v době od [datum] do [datum]. Až následně usnesením o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, a byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen u praktické lékařky pro výrazné bolesti břicha a zvracení s příměsemi krve. Od [datum] je žalobce léčen pro těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, posudkem o invaliditě OSSZ Chrudim ze dne [datum] byl žalobce shledán invalidním v III. stupni s tím, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou, anorexií a fobií z lidí.

7. Při posouzení odborné otázky zdravotních zásahů na straně žalobce a příčinné souvislosti těchto zdravotních zásahů s vazbou a trestním stíháním ve věci zločinu zpronevěry, pak soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ posudek ÚVN“) a z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], která byla pověřena stvrdit znalecký posudek před soudem. Konkrétně z posudku ÚVN nalézací soud zjistil, že zdravotní stav žalobce nebyl před zahájením trestního stíhání pro zločin zpronevěry a před vzetím do vazby narušen. Během vazby a po propuštění z ní se u žalobce rozvinula posttraumatická stresová porucha označovaná dle mezinárodní klasifikace MKN.10 - diagnóza F43.1. [ulice] příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy, bez níž by tato porucha nenastala, bylo právě vazební stíhání žalobce pro zločin zpronevěry, když ke vzniku poruchy došlo v návaznosti na omezení jeho osobní svobody vazbou a souvisejícím pocitem ohrožení, dehonestace a omezením možností obrany. Dalším významným faktorem, který se na rozvoji již vzniklého onemocnění podílel, bylo samotné trestní stíhání pro zločin zpronevěry; zbývající faktory byly marginálními, konkrétně za příčinu vzniku onemocnění nelze považovat stíhání pro přečin úvěrového podvodu a ani to, že byl žalobce krátce před vzetím do vazby propuštěn ze zaměstnání. Ke vzniku onemocnění došlo u žalobce již v době vazby a k ustálení jeho zdravotního stavu došlo nejpozději [datum].

8. Dále soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku [číslo] vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] dne [datum] („ posudek MUDr. [příjmení]“). Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činí odpovídající výše odškodnění za vznik posttraumatické stresové poruchy u žalobce, pokud jde o bolestné částku [částka], a pokud jde o trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, částku [částka]. Závěry posudku znalkyně přesvědčivě obhájila u jednání. Naopak soud prvního stupně nehodnotil listinu nazvanou expertní lékařský posudek z [datum], sepsanou doc. MUDr. [jméno] [příjmení] CSc., [příjmení], neboť tato listina se týkala vyjádření k odborným závěrům, které měl soud zjištěné ze závěrů znaleckých posudků ÚVN a MUDr. [příjmení], navíc toto odborné vyjádření neobsahovalo doložku § 127a o. s. ř., jednalo se tak o důkaz listinný, zahrnující jiný názor tohoto lékaře na posouzení otázky příčiny vzniku psychického onemocnění a stanovení výše vzniklého odškodnění, nikoli o závěr odborný na úrovni znaleckého posudku.

9. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav hodnotil zejména s odkazem na § 9 odst. 1 a § 12 odst. 1 OdpŠk a § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.). Konstatoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk a rovněž z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1 OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly, včetně výkonu vazby (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08), aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím je předně usnesení policejního orgánu z [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Od něj se odvíjí nezákonnost usnesení, které je odpovědnostním titulem k nárokům uplatněným touto žalobou – tímto nezákonným rozhodnutím je usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na jehož základě byl žalobce vzat do vazby v rámci zahájeného trestního stíhání pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Obě tato rozhodnutí byla odklizena zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí má žalobce podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené předmětným rozhodnutím o vazbě, neboť na žalobci byla vazba vykonána a žalobce byl obžaloby pro zločin zpronevěry zproštěn. Žalobou uplatněný nárok pak neměl za promlčený a žalobce si vazbu nezavinil sám ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk.

10. Soud prvního stupně měl za prokázaný vznik škody na zdraví u žalobce, který trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Zabýval se proto otázkou příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Zde vyšel ze závěrů posudku ÚVN, podle kterých je dominantní příčinou vzniku psychického onemocnění u žalobce právě vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Nebýt vazebního stíhání, pak by k posttraumatické stresové poruše u žalobce nedošlo. Vazba tak byla jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat a sám jej také vyvolal. Samotné trestní stíhání příčinou vzniku tohoto onemocnění nebylo a samo by jej nevyvolalo. Znalec rovněž vyloučil, že by se na vzniku, jakož dokonce i na rozvoji posttraumatické stresové poruchy, podílelo stíhání pro druhý trestný čin úvěrového podvodu či odsouzení za něj a vyloučil i vliv komplikací v zaměstnání, zejména pokud jde o ukončení pracovního poměru žalobce, k němuž mělo dojít těsně před vazebním stíháním. Podstatnou příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy u žalobce tak byla vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru.

11. V neposlední řadě se soud prvního stupně zabýval výší náhrady újmy žalobce. Obvodní soud uvedl, že podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostním titulem pro odškodnění žalobce je shora uvedené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na jehož základě byl žalobce vzat do vazby, soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na toto přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb.

12. Soud prvního stupně doplnil, že pokud jde o úpravu podle § 3079 o. z., pak dle této se může uplatnit o. z. za mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných, kdy s přímým odkazem na § 2 odst. 3 o. z. by setrvání na dosavadní úpravě (zákon č. 40/1964 Sb.) znamenalo rozpor s dobrými mravy, což by vedlo např. ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve vztahu k dopadu na poškozeného. Pro posuzovanou věc je zásadní, že i předchozí úprava obsahovala systém určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., tedy pak pouze pro povahu tohoto nároku není důvod tento posuzovat dle o. z. (§ [číslo]), a to právě proto, že nejde o situaci, kdy by předchozí úprava odškodnění poskytnout neumožňovala (nebo jen jinou cestou např. ochrany osobnosti), tedy nejde o ustanovením § [číslo] předvídanou situaci, kdy by bylo třeba takovou tvrdost pro mimořádné okolnosti odstraňovat aplikací o. z. Posouzení věci v režimu o. z. by bylo možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., avšak žádné takové důvody v řízení prokázány nebyly. Žalobce tyto spatřoval v tom, že skončil pro nezákonnou vazbu v mladém věku v invalidním důchodu, a dále v nemožnosti zaměstnání žalobce, se špatnými pracovními vyhlídkami. Tato tvrzení byla shledána nedostatečnými pro aplikaci o. z. již odvolacím soudem. Dále žalobce v podání ze dne [datum] doplnil, že mimo již výše zmíněných skutečností mají mimořádné důvody spočívat v tom, že orgánům činným v trestním řízení mělo být od počátku zřejmé, že trestní stíhání je nedůvodné a obvinění vykonstruované, dále pak v tom, že žalobce má nulovou šanci na rodinný život a sportovní uplatnění a dále v postoji žalované v tomto řízení (bagatelizace nároků žalobce, návrh na zamítnutí žaloby). Ani tyto skutečnosti však podle obvodního soudu nejsou mimořádnými důvody odůvodňujícími aplikaci o. z. Žalobci způsobená omezení na společenském uplatnění jsou samotnou podstatou přezkoumávaného nároku, nikoli výjimečnou okolností. Pochybení orgánů činných v trestním řízení jsou standardním, běžným průvodním jevem každého odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí. Postoj žalované k nároku žalobce v tomto řízení je procesně standardním, nelze žalované přičítat k tíži, že se jeho nárokům brání. Žalobce svá tvrzení k případné aplikaci ustanovení § 3079 o. z. cílil na podstatu samotného nároku na bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění, neboť právě tyto žalobcem zmiňované okolnosti tento nárok tvoří a jsou v rámci něj zohledňovány. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobcem tvrzené okolnosti nedosahují požadované intenzity ve smyslu § 3079 odst. 2 o. z.

13. U žalobcem nárokovaného bolestného považoval obvodní soud v souladu se závěry znalkyně [příjmení] [příjmení] za odpovídající výši odškodnění částku [částka] podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobce se na tomto nároku domáhal odškodnění výši [částka], soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky [částka] a žalobu zamítl co do částky [částka]. Pokud šlo o odškodnění za trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, pak soud prvního stupně vyšel rovněž ze závěrů znalkyně [příjmení] [příjmení], která uzavřela, že podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. náleží žalobci odškodnění za ztížení společenského uplatnění vyvolaného posttraumatickou stresovou poruchou ve výši [částka]. Soud zde učinil závěr, že tato vyhláška neumožňuje svou tabulkovou částí v plném rozsahu zohlednit trvalé následky, které byly u žalobce vyvolány, zejména pokud jde o to, že byl postižen velmi těžkou formou posttraumatické stresové poruchy v mladém věku a že mu byla přiznána pro tuto posttraumatickou stresovou poruchu invalidita 3. stupně. Stanovenou výši odškodnění za ZSU proto navýšil podle § 7 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť se jedná o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele. Toto bylo potvrzeno zejména vyjádřením znalkyně [příjmení] [příjmení], která sama označila skutečnost, že žalobci byl pro posttraumatickou stresovou poruchu přiznán 3. stupeň invalidity až za raritní, a dále tento závěr o mimořádnosti situace žalobce potvrzuje to, že žalobce v době před předmětným vazebním stíháním vykonával perspektivní činnost programátora, nicméně v důsledku vazebního stíhání, v cca 25 letech, u něj vzniklo toto psychické onemocnění a je nadále fakticky vyřazen jak z pracovního, tak i z běžného života. Jedná se tak o okolnosti, které nelze plně vyjádřit znalcem v rámci navýšení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky 440/2001 Sb. a proto obvodní soud přistoupil k dalšímu mimořádnému navýšení částky, kterou určil znalec. S odkazem na § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Soud prvního stupně přiznal žalobci dvojnásobek částky, kterou dle této vyhlášky shledal za odůvodněnou znalec. Shledal tak důvodným odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] (2 x [částka]). Žalobce se domáhal na tomto nároku celkem [částka], nalézací soud proto žalobu co do požadavku na zaplacení [částka] jakožto nedůvodnou zamítl a v částce [částka] tomuto uplatněnému nároku na ZSU vyhověl.

14. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a ve zbytku ji zamítl, a částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř.

15. Proti zamítavému výroku II. tohoto rozsudku a nákladovému výroku III. podal žalobce včasné odvolání. Žalobce se ztotožnil se skutkovými závěry, které soud prvního stupně učinil na základě podrobně provedeného dokazování. Nesouhlasil však s výší přiznané částky, která hrubě neodpovídá způsobenému zdravotnímu postižení. Žalobci byla přisouzena pouze částka [částka], která má vyjadřovat odškodnění za zničení života mladého člověka. Pokud si žalobce rozpočítá odškodnění na průměrnou délku života, která činí 76 let, tak odškodnění, které má kompenzovat zničený život žalobce, činí měsíčně [částka], což je částka bezvýznamná a pro žalobce to žádné odškodnění není. Žalobce má za to, že soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení § 3079 o. z. Žalobce byl sice vyzýván, ať doplní okolnosti, které toto mimořádné zvýšení odůvodňují, což žalobce učinil, ale pro soud nebyly dostačující. Žalobce zopakoval, že tyto mimořádné důvody spočívají v tom, že byl poškozen takovým způsobem, že od svých 24 let je fakticky vyloučen z pracovních i sociálních aktivit, i z každodenního fungování, sportu, přátel, kdy vyhlídky na zlepšení zatím nejsou. Žalobce měl celý život před sebou, měl dobré zaměstnání a velmi dobré předpoklady pro kvalitní život, což žalovaná svým nezákonným zásahem zcela zničila a nyní by mu měla za veškeré utrpení a zničený život zaplatit pouze [částka]. [jméno] znalkyně [příjmení] uvedla, že situaci žalobce vnímá jako zcela výjimečnou až raritní. Pro tyto důvody by bylo na místě použít ustanovení o náhradě škody pro žalobce výhodnější, tedy postupovat dle ustanovení nového občanského zákoníku. Pokud by ani odvolací soud neshledal použití § 3079 odst. 2 o. z. za odůvodněné, tak i v tomto případě má žalobce za to, že s ohledem na mimořádnost jeho případu, by měl soud využít již dříve platná ustanovení zákona, kdy sám může z důvodu vhodných zvláštního zřetele zvýšit náhradu škody i nemajetkové újmy na přiměřený násobek. Pokud jde o odškodnění na bolestném [částka], tak s ohledem na závažnost věci by měl soud toto bolestné znásobit tak, aby bolestné dosáhlo požadované částky [částka]. Stejně tak nic nebránilo nalézacímu soudu, aby ztížení společenského uplatnění upravil násobkem tak, aby se dosáhlo požadované částky [částka], kdy soud tuto částku navýšil pouze dvojnásobně. Žalobce navíc vnímal jednání žalované jako vysoce nemorální, neboť žalovaná neustále opakuje nepravdivá a nesmyslná tvrzení, která jsou obsahem spisu vyvrácena, a poté co jsou vyvrácena, tak je začne opakovat znovu. Žalobce tedy navrhl, aby soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím.

16. Ve vztahu k nákladovému výroku III. žalobce nesouhlasil s krácením počtu úkonů jeho zástupcem. Advokát ve svém vyčíslení opomněl uvést cestovné na jednání dne [datum]. To, že účastník opomene vyúčtovat některý z úkonů, nemůže mít za následek jeho nepřiznání. Dále nesouhlasil s krácením úkonu např. vyjádření a závěrečný návrh ze dne [datum]. Žalobce se odvolal„ proti všem nepřiznaným úkonům“, kdy je zjevné, že se jedná o podání ve věci samé, pouze s výjimkou odvolání proti uložení pořádkové pokuty a žádal, aby i tato část rozhodnutí byla podrobena přezkumu.

17. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] vyjádřil přesvědčení, že výsledek řízení bude možno považovat za spravedlivé posouzení jím uplatněných nároků, a to vzhledem k závažným dopadům do jeho života.

18. Žalovaná podala včasné odvolání do výroku I. (zde ohledně částky [částka]), III. a IV. rozsudku. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně nesprávný, neboť nereflektoval veškeré skutečnosti, které na základě provedeného dokazování vyšly najevo. Zároveň byla věc nesprávně právně posouzena. Na základě závěru posudku ÚVN se u žalobce rozvinula diagnóza F43.1 – posttraumatická stresová porucha, a to i (ovšem nikoliv výlučně) v příčinné souvislosti s vazebním stíháním žalobce od [datum] do [datum], neboť jak vypovídala na jednání ze dne [datum] MUDr. [příjmení]„ vazba se podílí na vzniku onemocnění té posttraumatické stresové poruchy více než polovinou, přesně se ale procentuálně vyjádřit nemůže“. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] posléze ohodnotil bolestné a ZSU. Z revizního posouzení závěrů tohoto posudku docentem [jméno] ze dne [datum] však vyplynulo, že posudkový postoj MUDr. [příjmení], podle kterého je třeba duševní poruchy uváděné u žalobce zohlednit bodovým ohodnocením bolestného [částka] bodů stejně jako se zohledňuje traumatický šok, je naprosto nesprávný. Za duševní postižení jmenovaného pacienta nelze podle platných předpisů a všeobecně respektovaných posudkových zásad přiznat žádné bodové ohodnocení bolestného. V případě ztížení společenského uplatnění toto může být stanoveno maximálně 1932 body za předpokladu, že by vazba byla jedinou příčinou újmy na zdraví žalobce. Podle žalované by za újmu na zdraví žalobci nemělo náležet bolestné a horní hranice výše ztížení společenského uplatnění měla být správně stanovena částkou [částka], a to po zohlednění věku a uplatnění žalobce. Od této částky je ale nutno odečíst procentuálně míru vlivu dalších události, které se podílely na vzniku újmy na zdraví. Na zjištěném zdravotním stavu se dotčená vazba prokazatelně projevila maximálně v míře padesáti procent a maximální možná částka se tedy pohybuje v rozmezí do 966 bodů (966 x 120= [částka]), když nutno zohlednit další relevantní vlivy působící v rozhodné době na žalobce, a sice, že žalobce byl stíhán pro jiný trestný čin úvěrového podvodu, jež bylo vedeno důvodně; byl mu uložen trest, této skutečnosti si byl z povahy věci vědom a působila na jeho mentální i fyzické zdraví; žalobce byl krátce před vzetím do vazby propuštěn ze svého zaměstnání, a dále v trestním řízení, kde byl žalobce stíhán vazebně, byl sice zproštěn, jak ale vyplývá z okolností tohoto trestního řízení, stíhání bylo zahájeno na základě trestního oznámení [jméno] [příjmení] a důkazů, které nasvědčovaly spáchání trestného činu obžalovaným, přičemž ke zproštění obžalovaného došlo pouze z důvodu, že nešlo jednoznačně uzavřít, že to byl obžalovaný, který měl tento skutek spáchat. Právě kombinace všech těchto okolností, časově bezprostředně navazujících, byla jako celek důsledkem zdravotního stavu žalobce, nikoliv vazba samotná. Nadto soud prvního stupně přes navyšování základní částky odškodného ze strany znalkyně o 50 %, přistoupil k dalšímu navýšení odškodného o 100 % s ohledem na věk a uplatnění pana žalobce. Dle žalované toto nebylo na místě, a i kdyby bylo, bylo by možné maximální navýšení o 50 %, jak předvídá § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. Fakticky tak došlo po zásahu znalkyně a soudu o navýšení základní částky o 200 %. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že se žaloba se co do částky [částka] zamítá a rovněž odpovídajícím způsobem změnil nákladový výrok.

19. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání obou účastníků nejsou důvodná.

20. Soud prvního stupně pak v napadeném rozsudku správně zjistil skutkový stav a provedené důkazy zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně posoudil též po právní stránce.

21. Předně je nutno uvést, že soud prvního stupně ve věci napadeným rozsudkem rozhodoval již počtvrté. Odvolací soud proto v této souvislosti odkazuje na svá tři předcházející rozhodnutí, která rekapituloval rovněž obvodní soud v napadeném rozsudku. Soud prvního stupně tak v kontextu těchto rozhodnutí dospěl ke správnému závěru, že ve věci jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti žalované za škodu na zdraví způsobené žalobci nezákonnou vazbou podle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 1 OdpŠk.

22. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval se i otázkou příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Zde vyšel ze závěrů posudku ÚVN, podle kterých je dominantní příčinou vzniku psychického onemocnění u žalobce právě vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Nebýt vazebního stíhání, pak by k posttraumatické stresové poruše u žalobce nedošlo. Vazba tak byla jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat a sám jej také vyvolal. Samotné trestní stíhání příčinou vzniku tohoto onemocnění nebylo a samo by jej nevyvolalo. Znalecký posudek ÚVN vyloučil, že by se na vzniku, jakož dokonce i na rozvoji posttraumatické stresové poruchy, podílelo stíhání pro druhý trestný čin úvěrového podvodu či odsouzení za něj a vyloučil i vliv komplikací v zaměstnání, zejména pokud jde o ukončení pracovního poměru žalobce, k němuž mělo dojít těsně před vazebním stíháním. Podstatnou příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy u žalobce tak byla vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Relativizující úvahy žalované prezentované v podaném odvolání tak nemohou obstát.

23. V shodě se soudem prvního stupně a s ohledem na uplatněné odvolací námitky proto koncentroval odvolací soud svou pozornost na otázku výše nároku žalobce na bolestné a náhrady za ztížení společenského uplatnění.

24. Nároky žalobce na náhradu za bolest a ZSU vznikly na základě jedné škodní události, kterou bylo žalobcovo nezákonné vazební stíhání v období od [datum] do [datum]. Všechny složky náhrady nemajetkové újmy na zdraví se řídí právní úpravou účinnou v době vzniku škodní události, neboť to je právní skutečnost, z níž jsou nároky odvozeny a za niž odpovídá škůdce. Objektivní povaha odpovědnosti za škodu na posouzení jejího vzniku nemá žádný vliv. K nezákonné vazbě žalobce došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Posouzení věci v režimu nového občanského zákoníku by bylo možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. Soud prvního stupně žádné takové důvody neshledal a jeho úvahy uvedené pod body 34 – 40 lze aprobovat jako správné a pro stručnost na ně lze odkázat.

25. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3079 odst. 1 o. z., věc se tudíž posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost], a podle podzákonného předpisu - vyhlášky č. 440/2001 Sb. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

27. Žalobce navrhl, aby odvolací soud revidoval závěr obvodního soudu ohledně aplikace přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. Důvod pro takovou revizi však shledán nebyl. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] vysvětlil, že přechodné ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., je třeba vyložit ústavně konformním způsobem tak, že umožňuje za podmínek popsaných shora přiznat a podle nového zákona právně kvalifikovat náhradu takové nemajetkové újmy, která mohla být přiznána již dříve, byť neměla vedle ochrany osobnosti své výslovné zákonné podřazení (např. náhrada za ztrátu osoby blízké, nároky obětí trestné činnosti). Z toho zároveň vyplývá, že toto přechodné ustanovení nesměřuje k automatickému opuštění systému určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. v dosud neskončených věcech. Jednak se o tom nezmiňuje ani důvodová zpráva, která jinak považovala za nezbytné vyložit, kam v tomto směru míří, jednak nároky nemajetkového charakteru při poškození zdraví, jde-li o bolest a ztížení společenského uplatnění, nejsou vlastně nové (srov. § 2958 o. z.), odlišná jsou jen pravidla pro určení výše náhrady (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka], a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě nebyly prokázány žádné skutečnosti hodné mimořádného zřetele, jež by odůvodňovaly postup podle přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., jak správně uzavřel soud prvního stupně.

28. Soud prvního stupně pak postupoval správně i při stanovení výše náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění.

29. Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. [příjmení] ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku. V případě žalobcem nárokovaného bolestného vyšel obvodní soud ze závěrů znalkyně [příjmení] [příjmení], která měla za odpovídající výši odškodnění částku [částka] (200 bodů x [částka]) podle přílohy [číslo] (položka T 794) vyhlášky č. 440/2001 Sb. Podle znalkyně se jednalo o připodobnělou položku (k položce T 794 traumatický šok) ke stresové reakci na událost, na podkladě které se rozvinula posttraumatická stresová porucha. Odvolacímu soudu se tento závěr jeví přiměřeným a nesdílí názor žalované, že by vznik a rozvinutí posttraumatické poruchy vylučovalo odškodnění bolesti. Obvodní soud v této souvislosti odpovídajícím způsobem odůvodnil, proč nevycházel z expertního stanoviska MUDr. [jméno].

30. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se odškodnění ztížení společenského uplatnění určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

31. I při stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje jednorázové odškodnění za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti; zejména se jedná o nepříznivé důsledky pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Znalkyně z důvodů podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky zvýšila počet stanovených bodů o 50 % celkové výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění ([číslo] bodů + navýšení 750 bodů), je proto lichá námitka žalované, že znalkyně postupovala v rozporu s tímto ustanovením. Toto zvýšení bodového ohodnocení pak bylo základem pro stanovení výše odškodnění ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky, takto stanovenou výši odškodnění pak soud prvního stupně postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky navýšil na dvojnásobek. Takový postup je i v souladu s judikaturou dovolacího soudu (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Přiznané odškodnění za ztížení společenského uplatnění (vycházející z lékařského posudku) ve výši [částka] považuje i odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti žalobce uplatnit se v životě a ve společnosti; důvody pro další navýšení ZSU odvolací soud neshledal. Odvolací námitky žalované ohledně výše ZSU považuje odvolací soud za nepřípadné, neboť v řízení bylo znalecky prokázáno, že dominantní příčinou vzniku psychického onemocnění žalobce bylo jeho vazební stíhání pro trestný čin zpronevěry. I u tohoto nároku pak nalézací soud odůvodnil, proč nevycházel z expertního stanoviska MUDr. [jméno].

32. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal, že soud prvního stupně postupoval správně při stanovení výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění žalobce. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím a v zamítavém výroku II. o věci samé potvrdil postupem podle § 219 o. s. ř.

33. Stejně tak odvolací soud potvrdil výrok III. o nákladech řízení, který odpovídá § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy soud prvního stupně aplikoval relevantní judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) ve vztahu k tarifní hodnotě sporu a rovněž logicky zdůvodnil, proč některé úkony právní služby (zejména z důvodu jejich neúčelnosti) nehonoroval. Nelze mu vyčítat ani to, že žalobci nepřiznal cestovné v případě jednání soudu dne [datum], neboť žalobce tuto náhradu neúčtoval a nevyplývala ani z obsahu spisu. Výrok IV. o nákladech státu odpovídající § 148 odst. 1 o. s. ř. pak byl rovněž potvrzen odvolacím soudem jako věcně správný.

34. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ani jeden z účastníků se svým odvoláním neuspěl.

Poučení