14 C 163/2015 - 735

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] – [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 15 436 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 196 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobního požadavku na úhradu 13 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 240 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 240 394 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení státu částku, která bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 16 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí o vazbě v trestním řízení vedeném u [právnická osoba], Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. [sp. zn.] a následně u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [sp. zn.], v němž byl žalobce nakonec pro čin, pro nějž byl vzat do vazby, pravomocně zproštěn obžaloby. Konkrétně má škoda na zdraví spočívat ve skutečnosti, že se žalobce v důsledku vazby psychicky zhroutil a objevily se u něj vážné zdravotní problémy, jimiž trpí dodnes, a to posttraumatická stresová porucha, sociální fobie, plně rozvinutá anorexie, těžká insomnie a bolesti žaludku se zvracením krve. Žalobci byl přiznán invalidní důchod III. stupně pro 70 % pokles pracovní schopnosti. Požadoval proto bolestné ve výši 1 000 000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 15 000 000 Kč.

2. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. 14 C 163/2015-449 (v pořadí již čtvrtý rozsudek soudu I. stupně) rozhodl zdejší soud tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 564 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu zamítl ohledně částky 15 436 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Dále pak žalované uložil výrokem III. zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 150 203,74 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, výrokem IV. uložil žalované povinnost nahradit náklady státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

3. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. 30 Co 295/2022-567, rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II., III. a IV zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesení bylo odůvodněno tím, že odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek v mezích vytknutých odvoláním žalobce a v rozsahu, který byl dotčen kasačním nálezem Ústavního soudu (výroky II., III. a IV. napadeného rozsudku), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud přitom vycházel z právního názoru vysloveného ve věci v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2410/23, který je pro odvolací soud závazný (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu (v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 15 436 000 Kč s příslušenstvím) nálezem Ústavního soudu, platí též na rozsudek soudu prvního stupně (ten rovněž nepřiznal žalobci odškodnění odpovídající ústavnímu principu plné náhrady újmy), odvolací soud zrušil zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (včetně závislých výroků III. a IV. o náhradě nákladů řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se v souladu se závazným právním názorem Ústavního soudu, vysloveným ve shora popsaném kasačním nálezu, znovu zabýval otázkou stanovení výše náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce. Podle názoru vysloveného Ústavním soudem nelze v dané věci odhlédnout od Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Ta slouží jako pomůcka pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, stejně jako bolestného. Metodiku vzalo dne [datum] na vědomí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu (Cpjn 14/2014). Zjištění zdravotního stavu poškozeného a stupně (procenta) jeho omezení v jednotlivých doménách podle Metodiky představuje skutkovou otázku, jejíž řešení vyžaduje odborné znalosti a ve smyslu § 127 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je k jejímu řešení třeba vycházet ze znaleckého posudku, proto takový posudek nechá soud prvního stupně vypracovat. Odvolacímu soudu se jeví praktické, aby takový posudek vypracovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která je již s osobou žalobce seznámena z předchozího znaleckého zkoumání. Podle Ústavního soudu by výše odškodnění měla být řádově taková, jako by tomu bylo podle nové právní úpravy (bod 57 nálezu). Výsledná částka odškodnění by měla vyhovovat ústavnímu principu plné náhrady újmy a měla by představovat slušné a spravedlivé odškodnění, k takovému stanovení odškodnění budou směřovat úvahy nalézacího soudu. Soud prvního stupně při svém rozhodování zohlední, že žalobci již byla pravomocně přisouzena částka 564 000 Kč, z toho 24 000 Kč představuje bolestné, 540 000 Kč ztížení společenského uplatnění.

4. Podle ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor, i pokud jde o to, jaké důkazy je třeba v dalším řízení před soudem prvního stupně provést.

5. Soud v řízení provedl listinné důkazy a vyslechl ustanovenou znalkyni a svědky, tak aby vyhověl požadavkům odvolacího soudu, kdy je právní názor odvolacího soudu závazný pro soud prvního stupně. Soud vyšel z listinných důkazů, které provedl v dosavadním řízení a vedle těchto listin provedl další důkazy, které budou popsány níže.

6. Z předchozího dokazování má soud za prokázané, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-34 byl na vazebním zasedání konaném téhož dne vzat žalobce do vazby, žalobce byl stíhán vazebně v době od [datum] do [datum]. Až následně usnesením o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-995, který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, a byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen u praktické lékařky pro výrazné bolesti břicha a zvracení s příměsemi krve. Od [datum] je žalobce léčen pro těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, posudkem o invaliditě OSSZ [adresa] ze dne [datum] byl žalobce shledán invalidním v III. stupni s tím, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou, anorexií a fobií z lidí. Při posouzení odborné otázky zdravotních zásahů na straně žalobce a příčinné souvislosti těchto zdravotních zásahů s vazbou a trestním stíháním ve věci zločinu zpronevěry, pak soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku [podezřelý výraz] č. 197/2019 ze dne [datum] (dále jen „posudek [anonymizováno]“) a z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], která byla pověřena stvrdit znalecký posudek před soudem. Konkrétně z posudku [anonymizováno] soud zjistil, že zdravotní stav žalobce nebyl před zahájením trestního stíhání pro zločin zpronevěry a před vzetím do vazby narušen. Během vazby a po propuštění z ní se u žalobce rozvinula posttraumatická stresová porucha označovaná dle mezinárodní klasifikace MKN.10 – diagnóza F43.

1. Hlavní příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy, bez níž by tato porucha nenastala, bylo právě vazební stíhání žalobce pro zločin zpronevěry, když ke vzniku poruchy došlo v návaznosti na omezení jeho osobní svobody vazbou a souvisejícím pocitem ohrožení, dehonestace a omezením možností obrany. Dalším významným faktorem, který se na rozvoji již vzniklého onemocnění podílel, bylo samotné trestní stíhání pro zločin zpronevěry; zbývající faktory byly marginálními, konkrétně za příčinu vzniku onemocnění nelze považovat stíhání pro přečin úvěrového podvodu a ani to, že byl žalobce krátce před vzetím do vazby propuštěn ze zaměstnání. Ke vzniku onemocnění došlo u žalobce již v době vazby a k ustálení jeho zdravotního stavu došlo nejpozději [datum]. Dále soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku č. 923/2022 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] č. 923/2022 dne [datum] („posudek [tituly před jménem] [jméno FO]“). Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činí odpovídající výše odškodnění za vznik posttraumatické stresové poruchy u žalobce, pokud jde o bolestné částku 24 000 Kč, a pokud jde o trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, částku 270 000 Kč. Závěry posudku znalkyně přesvědčivě obhájila u jednání. Naopak soud prvního stupně nehodnotil listinu nazvanou expertní lékařský posudek z [datum], sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem], neboť tato listina se týkala vyjádření k odborným závěrům, které měl soud zjištěné ze závěrů znaleckých posudků [anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], navíc toto odborné vyjádření neobsahovalo doložku § 127a o. s. ř., jednalo se tak o důkaz listinný, zahrnující jiný názor tohoto lékaře na posouzení otázky příčiny vzniku psychického onemocnění a stanovení výše vzniklého odškodnění, nikoli o závěr odborný na úrovni znaleckého posudku.

7. Soud po zrušení rozsudku usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 30 Co 295/2022-567, provedl následující důkazy:

8. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne [datum] bylo zjištěno, že polemizuje se závěry znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedl, že znalkyně nemá kvalifikaci v oboru psychiatrie a že podklady, které měla k vypracování znaleckého posudku jsou zcela nedostatečné, kdy vycházela bez jakéhokoliv ověření z představy o naprosté pravdivosti a výstižnosti všech tvrzení žalobce. Znalkyně nevysvětlila žádným způsobem, jak dospěla k bodovému ohodnocení bolestného a na základě čeho zvolila položku S069 Jiná nitrolební poranění. Dále uvedl, že procentní poklesy jednotlivých životních aktivit žalobce stanovené znalkyní jsou nadsazené.

9. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], kdy úkolem znalkyně bylo stanovit bolestné a ztížení společenského uplatnění za poškození zdraví v souvislosti s výkonem vazby žalobce v době od [datum] do [datum] v důsledku vzniku posttraumatické stresové poruchy (dle mezinárodní klasifikace MKN. 10 diagnóza F43.1 dle Metodiky Nejvyššího soudu, při ustálení zdravotního stavu ke dni [datum], bylo zjištěno, že výše odškodnění v souvislosti se ztížením společenského uplatnění byla znalkyní stanovena na částku 5 789 550 Kč a bolestné na částku 66 770 Kč. Znalkyně při zpracování znaleckého posudku vyšla ze soudního spisu včetně založených lékařských zpráv a z vlastního vyšetření žalobce ze dne [datum]. Znalkyně vyšla, pokud jde o odškodnění bolestného, z položky S069 jiná nitrolební poranění, který je bodově ohodnocen 200 body, tedy vynásobením hodnoty jednoho bodu ve výši 318,85 Kč dospěla k částce 66 770 Kč. Pokud jde o odškodnění trvalých následků, tj. ztížení společenského uplatnění, znalkyně vyšla z toho, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, podrobně popsala jednotlivé položky a uvedla případné procentuální obtíže, a to včetně stupně obtíží, kdy současně zohlednila strukturu mozku a žaludku. U žalobce činí celkové procento z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení 35,35 %. Částka rovnající se absolutnímu vyřazení pro rok stabilizace zdravotního stavu žalobce byla stanovena na částku 13 650 000 Kč, z toho 35,35 % je 4 825 625 Kč. Současně pak znalkyně přistoupila k navýšení o 20 % z důvodu věku žalobce, a to na částku 5 789 550 Kč. Znalkyně vyšla z pohovoru žalobce, který mj. uvedl, že má zažívací problémy, noční můry o vazbě, má poruchy spánku, v současné době dochází pravidelně na psychiatrii a na gastroenterologii. Je pořád nervózní, má pocit, že má horší paměť, rozhodí ho, když něco udělá špatně, občas má stavy paranoi. Po medikaci má problémy s erekcí, naštěstí má chápající partnerku, kterou si našel v [podezřelý výraz]. Partnerka má rovněž psychické problémy, žijí spolu, nicméně oba potřebují podporu svých rodičů, kteří na ně dohlíží. Vykonávání běžné denní činnosti je pro něj jak na houpačce, fyzická činnost ho zmáhá, je neustále unavený, brání se chodit mezi lidi, v lidi nemá důvěru, kontakt s nimi zhoršuje jeho zdravotní stav, z minulosti má pouze jednoho přítele, se kterým se spojuje převážně telefonicky.

10. Z výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tato plně setrvala na závěrech svého posudku číslo [č. účtu] ze dne [datum]. Znalkyně si obhájila své závěry uvedené ve znaleckém posudku. K námitce žalované, že nesprávně znalkyně ohodnotila bolestné, znalkyně doplnila, že tímto způsobem ohodnocují bolestné psychiatři, když se ohodnocuje akutní stresová reakce, což byl počátek obtíží žalobce, které se přetransformovaly do chronické podoby v podobě diagnózy, posttraumatická stresová porucha, kdy v bolestném nejsou uvedeny položky psychické, a proto znalci vybírají položku podobnou, a to je položka S069 Jiná nitrolební poranění. K námitce žalované, na základě čeho znalkyně došla k procentním poklesům životní aktivity u žalobce znalkyně uvedla, že na základě diagnózy žalobce a popisu jeho běžného dne a jeho obtíží, kdy tyto podrobně rozvedla ve znaleckém posudku. Znalkyně se rovněž vyjádřila k písemnému vyjádření zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], ke kterému uvedla, že [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] kritizuje pravidla metodiky Nejvyššího soudu. Znalkyně dále uvedla, že při zpracování posudku vycházela z této metodiky a na základě toho určila i jednotlivé kvalifikátory, kdy psychiatři ohledně zdravotního stavu žalobce uvádějí, že jeho porucha je těžká, která mu znesnadňuje výkon běžného dne a zapojení do společenských aktivit. Žalobce se nachází povětšinou v kvalifikátoru číslo [hodnota], těžká obtíž.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že je matkou žalobce. Zdravotní stav žalobce před vzetím do vazby byl velmi dobrý. Byl nadaný na techniku, vystudoval aplikovanou kybernetiku. Byl zaměstnán v oboru IT. Měl přítelkyni, se kterou spolu bydleli. V době trestního stíhání začal hubnout, přestal jíst, zhubl cca na 45 kg. Nedostatečný příjem potravy řešili pomocí nutridrinků, které pijí velmi nemocní lidé. Když něco snědl, utíkal ven, kde zvracel, zvracel i krev. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, skončil až na psychiatrii. Bála se o jeho život, bále se, že spáchá sebevraždu. Začal navštěvovat [podezřelý výraz]. V současně době je značně nervózní, má problémy s pozorností, straní se lidem, nechce vůbec chodit mezi lidi. Má lepší dny, kdy se s ním dá normálně bavit, které se však střídají i s horšími dny, kdy např. začne povídat, že má sestru, ač ji nemá, nebo na mobilu řekne „vem tu lodičku z toho mobilu, z obrazovky, anebo volá a říká, přišli jsem a sebrali mi notebook, všechny věci.“ Má problémy s chůzí, je na něm vidět, že je nemocný. Nesportuje, není toho ani schopen. Dříve jezdil na kole, chodil na brusle, hrát fotbal. Není schopen se ani zcela sám o sebe postarat, potřebuje, aby mu někdo pomohl. Není schopen žít sám. Má i problémy s příjmem potravy, někdy nechce ani jíst. Má poškozený žaludek. Snaží se doma pomáhat. Svědkyně dále uvedla, že sama pro sebe i vyhledala psychiatrickou pomoc.

12. Ze svědecké výpovědi [Jméno žalobce] bylo zjištěno, že je otcem žalobce. Dále uvedl, že sám pracuje v zahraničí v [Anonymizováno], je hodně mimo domov, kdy běžné věci ohledně domácnosti zajišťuje jeho manželka. Před vzetím žalobce do vazby s žalobcem chodil na ryby, jezdili společně na hory. Před vzetím do vazby neměl žádné omezení, byl zdravý. Byl nadaný na IT, měl přítelkyni. Syna vedl ke sportu, byl všestranně nadaný. Po vazbě se jeho zdravotní stav změnil. Má lepší dny, kdy se s ním dá normálně bavit, které se však střídají i s horšími dny, kdy např. začne povídat, že má sestru, ač ji nemá. Značně zhubl, přestal jíst, vážil cca 40 kg. Nedostatečný příjem potravy řešili pomocí nutridrinků. Má problémy s chůzí, s příjmem potravy, musí jíst převážně lehkou stravu. Je nervózní, má problémy s pozorností, straní se lidem, mezi lidi moc nechodí. Bývá často unavený, volný čas tráví o samotě, nevyhledává jiné lidi. Nesportuje. Má přítelkyni, která ho navštěvuje.

13. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že je bratrem žalobce. S bratrem se vídá, když jede k rodičům na návštěvu. Rodiče žijí spolu, nicméně otec pracuje v [Anonymizováno]. S bratrem měl dobrý vztah před jeho vzetím do vazby, v současně době pomalu žádný vztah mezi sebou nemají. Dříve měli klasický sourozenecký vztah. Oba tíhli k technice, studovali stejnou školu. Svědek dále uvedl, že se stejným vzděláním jako má žalobce dosahuje průměrného výdělku 100 000 Kč měsíčně. Před vzetím do vazby byl žalobce zdravý, měl přítelkyni. Jezdil na kole, lyžoval, cvičil. V současné době se straní lidem, má svůj vlastní svět. Nemůže pořádně sportovat, ani nechce, je pořád zavřený u sebe v pokoji. Má problémy s příjmem potravy. Není schopen žít sám, potřebuje pomoc jiné osoby. Chvíli zkoušel žít sám, ale nezvládal to. V současně době žije s rodiči, kam se přestěhoval v tomto roce, kdy mu pomáhal se stěhováním. Má problémy se spánkem.

14. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je kamarádem žalobce. Dříve se hodně stýkali, seznámili se u něj v dílně, žalobce měl rád auta, nové technologie. Naposledy viděl žalobce cca před 0,5 – 1 rokem. Před vzetím do vazby byl žalobce zdravý, byl chytrý, měl před sebou skvělou budoucnost. Když ho viděl po vazbě byl po zdravotní stránce zničený, mluvil zmateně, byl to úplně jiný člověk. Dříve spolu sportovali, toho však žalobce v současné době není schopen. Má přítelkyni. Má dvě děti.

15. Návrhy na doplnění dokazování potvrzením o zařazení do programu celoživotního vzdělávání ústavního práva, rozhodnutí děkana [Anonymizováno], certifikát na č. l. 684 a fotografie na č. l. 685 až 691 byly zamítnuty pro nadbytečnost, neboť soud má dostatečně zjištěný skutkový stav na základě, kterého je schopen učinit právní a skutkové závěry.

16. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

17. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk písm. a) nemá právo na náhradu škody ten kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám. Podle ustanovení § 33 OdpŠk se nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odst. 1 právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů; dle odst. 2 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Podle ustanovení § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění; podle odst. 2 pak Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Ministerstvo zdravotnictví tyto podmínky upravilo vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Žalobce u žalované uplatnil mimosoudně nárok dne [datum] a požadoval mj. zaplacení částky 5 000 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk; jedná se o nárok, který je uplatněn touto žalobou a který byl vzhledem ke skutkovým tvrzení odvolacím soudem právně posouzen jako nárok na náhradu škody ve vztahu k vykonané vazbě. Žalobce poté žalobu rozšířil podáním ze dne [datum] a to o 11 000 000 Kč na nárok za odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce, přičemž v době podání tohoto návrhu již uplynula šestiměsíční lhůta pro dodatečně uplatněný nárok na předběžné projednání u ministerstva a soud proto žalobu usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne [datum] rozšířil tak, že předmětem řízení je nadále částka 1 000 000 Kč na odškodnění bolestného a celkem 15 000 000 Kč na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná žalobci zaplatila sice na nemajetkovou újmu 7 500 Kč, toto však je dle stanoviska ze dne [datum] výslovně formulováno jako odškodnění za újmu vyvolanou samotným trestním stíháním.

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk a rovněž z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1 OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly, včetně výkonu vazby (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08), aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk.

22. Nezákonným rozhodnutím tak je předně usnesení [právnická osoba], Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, odbor hospodářské kriminality, SKPV, [adresa] sp. zn. [sp. zn.] z [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí samo pro toto řízení relevantní není, nicméně od něj se odvíjí nezákonnost usnesení, které je odpovědnostním titulem k nárokům uplatněným touto žalobou – tímto nezákonným rozhodnutím je pak usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-34, na jehož základě byl žalobce dle § 67 písm. a), b) tr. ř. vzat do vazby, a to právě v rámci zahájeného trestního stíhání pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), trestního zákoníku. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-995, neboť byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c), trestního řádu ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206, odst. 1, odst. 5, písm. a), tr. zákoníku.

23. V návaznosti na závěr o existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí pak soudu uzavírá, že dle § 9 odst. 1 OdpŠk má žalobce v obecné rovině právo na náhradu škody způsobené předmětným rozhodnutím o vazbě, neboť na žalobci byla vazba vykonána a žalobce byl obžaloby pro zločin zpronevěry zproštěn.

24. Pokud jde o námitku promlčení, pak soud uzavírá, že žalobou uplatněný nárok promlčen není, přičemž se odkazuje na závěry usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2016, č. j. 30 Co 213/2016-82, z něhož se závazně podává, že žalovaný nárok není nárokem na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, když uvedený nárok je na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá. Právní moc zprošťujícího rozsudku nastala [datum] a žaloba byla podána [datum], tedy do dvou let (mezitím byla ještě promlčecí lhůta stavěna na 6 měsíců).

25. Dále soud uzavírá, že žalobce si vazbu nezavinil sám ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, jak bylo pro zdejší řízení závazně určeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 30 Co 6/2019–198. Z jeho odůvodnění se k tomuto podává, že Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10 k výjimce z odpovědnosti státu za nezákonnou vazbu založenou ustanovením § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk uvedl, že tuto je třeba vykládat restriktivně, tak, aby samotný aspekt zavinění neznamenal ve své podstatě popření úmyslu zákonodárce založit odpovědnost státu i za zákonné rozhodnutí o vazbě; tedy pojem „zavinění si“ vazby je pak třeba chápat jako „způsobení si“ či „zavdání příčiny“, a nelze tedy dovodit, že by vždy postačovalo zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. V projednávané věci je z obsahu policejního spisu seznatelné, že žalobce policejnímu orgánu již při prvním podání vysvětlení sdělil adresu svého aktuálního pobytu (č. l. 484 policejního spisu), k podání vysvětlení se dostavil dobrovolně a předtím s policií telefonicky komunikoval (č. l. 134, 204) a s policejním orgánem spolupracoval i při podání vysvětlení a následném výslechu; nelze tak shledat okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že si žalobce vazební stíhání zavinil sám 26. Jak uvedeno výše soud zjistil, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou klasifikovanou podle mezinárodní klasifikace označením F 43.1, tedy soud má za prokázaný vznik škody na zdraví u žalobce.

27. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, soud vyšel ze znaleckých závěrů posudku [anonymizováno] č. 197/2019 a z výpovědi znalkyně [tituly před jménem] A. [jméno FO]. Soud z tohoto znaleckého závěru učinil zjištění, že dominantní příčinou vzniku tohoto psychického onemocnění (MKN F 43.1.) u žalobce je právě vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Ze závěrů tohoto znalce se totiž jednoznačně podává, že nebýt této vazby, pak by k posttraumatické stresové poruše u žalobce nedošlo. Vazba tak byla jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat a sám jej také vyvol. Další faktory pak měly vliv na další rozvoj tohoto onemocnění, zejména pokud jde o samotné trestní stíhání ve věci zpronevěry, nicméně ze znaleckého zkoumání a výslechu znalce se jasně podává, že samotné trestní stíhání příčinou vzniku tohoto onemocnění nebylo a samo by jej nevyvolalo. Znalec rovněž vyloučil, že by se na vzniku, jakož dokonce i na rozvoji posttraumatické stresové poruchy, podílelo stíhání pro druhý trestný čin úvěrového podvodu či odsouzení za něj a vyloučil i vliv komplikací v zaměstnání, zejména pokud jde o ukončení pracovního poměru, k němuž mělo dojít těsně před vazebním stíháním.

28. Soud, tedy – v souladu se závěry odvolacího soudu, který odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 173/13 a I. ÚS 2283/17 - uzavřel, že podstatnou příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy u žalobce byla vazba ve věci trestního stíhání pro zpronevěru. Z provedeného dokazování pak má soud za zjištěné, že tato příčina byla určena s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti, jakkoliv dle vyjádření znalce [tituly před jménem] A. [jméno FO] nelze přesně vyčíslit, nakolik se na dalším rozvoji (nikoli vzniku) posttraumatické stresové poruchy podílelo i samotné trestní stíhání ve věci zpronevěry, pak ze závěrů tohoto znalce je jednoznačným, že nebýt vazby, tak psychické onemocnění nevznikne, respektive naopak pouze pro tuto vazbu toto onemocnění vzniklo. Soud tak uzavírá, že má za prokázané, že psychické onemocnění žalobce vzniklo v důsledku vazebního stíhání pro zpronevěru, přičemž další faktory měly vliv buď na další rozvoj této posttraumatické stresové poruchy, nebo vliv neměly žádný. Další závěry zdejšího soudu jsou tak vystavěny tedy na tom, že psychické onemocnění žalobce bylo vyvoláno právě vazebním stíháním ve věci zpronevěry, a soud tak nepřisvědčil námitce žalované, že soud by měl zohlednit stresující období rozvodu žalobce a rozhodování o svěření společného dítěte do péče rozcházejících rodičů, jak žalovaná dovozovala ze svědecké výpovědi [jméno FO]. Ostatně na vznik újmy nemělo vliv ani to, že byl žalobce před vzetím do vazby krátce propuštěn z práce a ani jiné trestní stíhání na vznik posuzované újmy na zdraví nemělo takový vliv, že by toto měl soud při rozhodování zohlednit. K tomu soud odkazuje na předchozí dokazování, kdy soud z těchto závěrů vychází i při nynějším rozhodování ve věci samé.

29. Soud se proto dále zabýval výší nároku na náhradu újmy žalobce.

30. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostním titulem pro odškodnění žalobce je shora uvedené usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. 0 Nt 844/2012-34, na jehož základě byl žalobce dle § 67 písm. a), b) tr. ř. vzat do vazby, soud z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na toto přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. K důvodům, proč soud neaplikovat odst. 2 ustanovení § 3079 o. z. soud odkazuje níže.

31. Pokud jde o úpravu § 3079 o. z., pak dle této se může uplatnit o. z. za mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných, kdy s přímým odkazem na § 2 odst. 3 o. z. by setrvání na dosavadní úpravě (zák. č. 40/1964 Sb.) znamenalo rozpor s dobrými mravy, což by vedlo např. ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve vztahu k dopadu na poškozeného. Jde přitom o náhradu nemajetkové újmy, nikoliv škody. Dle komentářové literatury pak toto dopadá např. na úmyslně způsobenou škodu (z touhy ničit), kdy je proto na místě uložení takovému škůdci k náhradě i újmu nemajetkovou. Toto ustanovení tak umožňuje přiznat podle pravidel o. z., resp. takto právně kvalifikovat a posoudit, náhradu takové nemajetkové újmy, která mohla být přiznána již dříve, byť neměla vedle ochrany osobnosti své výslovné zákonné podřazení (např. náhrada za ztrátu osoby blízké, nároky obětí trestné činnosti).

32. Pro případ zdejší je však zásadní, že i úprava předchozí upravovala systém určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., tedy pak čistě pro povahu tohoto nároku není důvod tento posuzovat dle o. z. (§ 2958), a to právě proto, že nejde o situaci, kdy by předchozí úprava odškodnění poskytnout neumožňovala (nebo jen jinou cestou např. ochrany osobnosti), tedy nejde o § 3079 předvídanou situaci, kdy by bylo třeba takovou tvrdost pro mimořádné okolnosti odstraňovat aplikací o. z.

33. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2410/23, vyplývá, že zdejší soud pominul při stanovení odškodnění mj. i ekonomický kontext doby. Současně však Ústavní soud uvedl, že odškodnění žalobce se řídí starou právní úpravou, nicméně nelze odhlížet ani od Metodiky Nejvyššího soudu a zásad přiměřenosti platných ke dni rozhodnutí. Tím spíše, pokud se žalobce domohl odškodnění až po cca 10 letech od chvíle, kdy mu újma byla způsobena. Postup podle vyhlášky totiž nesmí popřít smysl a účel zákonné úpravy, kterým je přiznat odškodnění přiměřené okolnostem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2370/22). Možnost „mimořádného“ zvýšení odškodnění dlouhodobě soudům pomáhala překonat právě nedůstojně nízké výše odškodnění plynoucí z prosté aplikace vyhlášky. Mimořádného zvýšení také soudy masivně využívaly, o čemž ostatně hovoří i judikatura Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 3122/15). K tomu lze pro srovnání uvést příklady, kdy soudy mimořádně zvyšovaly odškodnění v případech, které jsou typově zjevně méně závažné než případ žalobce. Soudy např. zvýšily odškodnění dvojnásobně i jen z toho důvodu, že žalobce se nemohl natolik jako dříve věnovat jízdě na kolečkových bruslích a lyžích, potápění či tanci, přičemž jeho pracovní schopnost nebyla dále omezena (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2651/2015 ze dne 27. 4. 2017). Obdobně v jiných rozhodnutích potvrdil Nejvyšší soud, že mimořádné okolnosti podle § 7 odst. 3 vyhlášky mohou spočívat právě např. i ve snížení kvality dříve dosahovaných rekreačně sportovních výkonů. Soudy v tomto případě zvýšily základní ohodnocení mimořádně i na trojnásobek (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 929/2011 ze dne 4. 4. 2012, bod 29). V jiném případu žalobce, který utrpěl újmu ve věku 62 let, soud zvýšil odškodnění na 2,5násobek a celkových 4 057 800 Kč (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 776/2022 ze dne 30. 3. 2023). Poměrně běžným je i zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění o sedminásobek, a to typicky v případě osob nižšího věku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 ze dne 22. 6. 2011). Ústavní soud pak uzavřel, že aniž by bylo nutné (ba i vhodné), aby Ústavní soud vypočítával konkrétní částku, která by žalobci plynula podle metodiky, je zjevné, že by tato částka činila řádově miliony korun. Právě to představuje hrubý rámec pro představu, kde se v tomto případě pohybují ústavně garantované meze slušného, spravedlivého a důstojného odškodnění. Byť se odškodnění řídí starou právní úpravou, Ústavní soud má za to, že by výše odškodnění, vzhledem ke specifickým okolnostem, měla být řádově taková, jako by tomu bylo podle nové právní úpravy.

34. Určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění spočívá na systému, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje také dobře definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku lepší budoucnosti, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu.

35. Za tímto účelem se soud zaměřil na zjištění skutečností vztahujících se k dopadu trvalé zdravotní újmy do schopností a možností žalobce.

36. Soud přitom v tomto ohledu vyšel z Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) – Rc 63/2014, jak ostatně sám uvedl i odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení.

37. V obecné rovině výše satisfakce dle Metodiky Nejvyššího soudu kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobce. Ustálil nejpozději [datum], jak bylo zjištěno z předchozího dokazování. Výchozí rámcová částka pro rok 2020 činí 13 650 000 Kč.

38. Takto určená výchozí rámcová částka má být dále dle Metodiky Nejvyššího soudu modifikována s ohledem na věk, v němž u poškozeného odškodňované trvalé následky nastanou. Žalobce utrpěl shora uvedenou újmu v době, kdy se blížil věku 24 let, kdy jeho zdravotní stav se ustálil [datum], kdy mu bylo přesně 30 let. Dle Metodiky Nejvyššího soudu pak má být pro poškozené ve věku 0-24 let rámcová částka odškodnění navýšena, právě z důvodu věku o 30 až 35 %. Soud proto tuto modifikaci shledal důvodnou, v posuzované věci nebylo důvodu k této nepřistoupit, když žalobce byl v produktivním věku a měl před sebou možnost pravděpodobného karierního růstu, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, zejména bratra žalobce. Soud navýšil základní částku o 30 %, kdy se žalobce v rozhodné době blížil věku 24 let.

39. Soud se dále zabýval otázkou, zda je třeba dále výchozí rámcovou částku odškodnění modifikovat pro zásahy spočívající ve změně zapojení žalobce do společenských aktivit – před poškozením zdraví a po poškození zdraví. Soud v tomto směru vyšel ze žalobních tvrzení a svědeckých výpovědí, dle kterých bylo zapojení žalobce do společenského života standardní až nadstandardní. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že po vzniku újmy u žalobce došlo k takovému zásahu (k době ustálení zdravotního stavu; resp. i aktuálně), který jej vyřadil z původních společenských aktivit a další lepší budoucnosti ve smyslu uplatnění na trhu práce – důvodu ztráty budoucí kariéry o 10 %.

40. Soud v návaznosti na zjištěné zdravotní poškození žalobce a těmito zdravotními zásahy vyvolanou míru zásahů či omezení v jednotlivých doménách dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, zjistil (z posudku [tituly před jménem] [jméno FO]), že k tomuto zásahu došlo ve smyslu Metodiky v rozsahu (zaokrouhleno) 35,35 %, jakožto souhrnného zásahu do všech zasažených domén žalobce. Konkrétně toto soud rozebírá výše v závěru o skutkovém stavu.

41. Z důvodů uvedených výše soud uzavírá, že částka rámcového, základního odškodnění pro žalobce má být navýšena z důvodů výše uvedených (+30 % pro věk; + 10 % práce) celkově tedy o 40 %, tedy že po tomto navýšení tato činí 19 110 000 Kč.

42. Důvodná výše odškodnění nemajetkové újmy žalobce vytrpěné pro ztížení společenského uplatnění z důvodu poškození jeho zdraví, jak se tohoto touto žalobou domáhá, tak činí 6 755 385 Kč (35,35 % z celku 19 110 000 Kč).

43. U bolestného neshledal soud důvody modifikace 66 770 Kč, když důvody pro navýšení byly zohledněny ve ztížení společenského uplatnění.

44. K tomu soud dále dodává, že u psychických problémů je postup následující: v rámci bolestného je duševní trauma odškodněno jednorázovou částkou ve výši několika desítek tisíc. Vyšší částkou je kompenzována déle trvající psychická újma, tedy právě deprese, noční můry, trauma a jeho projevy. Ta je zahrnuta do odškodnění ztížení společenského uplatnění.

45. K samotným závěrům vyplývajícím ze znaleckých posudků soud souhrnně uvádí, že ustanovení § 132 o. s. ř. platí pro hodnocení důkazů vůbec, a tedy i pro hodnocení důkazu znaleckým posudkem, přesto však je tu při hodnocení důkazu určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu, neboť soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2017). Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).

46. Znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] číslo [č. účtu] ze dne [datum] je přesvědčivý co do úplnosti, obsahuje logické odůvodnění znaleckého posudku, a proto závěry tohoto posudku byly použity pro závěr, v jaké výši bylo žalobci přiznáno bolestné a náhrada ztížení společenského uplatnění. Znalkyně zodpověděla otázku, resp. zadání soudu, a to s určitým a srozumitelným závěrem, který doplnila při svém výslechu. Ze znaleckého posudku pak plyne závěr o bodovém ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce. Ve znaleckém posudku jsou podrobně popsány jednotlivé položky a jejich bodové hodnocení. Znalkyně při vypracování znaleckého posudku vyšla z lékařských zpráv a z vlastního vyšetření žalobce. Znalkyně uvedla, že před vazbou u žalobce nebylo přítomno žádné zdravotní postižení či omezení, veškerá omezení na straně žalobce vznikla v souvislosti s vazbou. V současné době je zdravotní stav žalobce ustálený. Tyto závěry znalce korespondují i s výpověďmi svědků, kteří uvedli, že žalobce je značně nervózní, má občasné bludné představy, je nedůvěřivý k lidem, má zažívací problémy, problémy s příjmem potravy, problémy s chůzí, nesportuje. K tomu soud dále doplňuje, že žalobce sám uvedl, že má přítelkyni, kterou si našel v [podezřelý výraz], která rovněž trpí psychický problémy. Žalobce pak sám při výslechu u znalkyně uvedl, že v době vyšetření žil s přítelkyní. Nicméně sám uvedl, že potřebují pomoc rodiny. Soud tak má za to, že toto nevyvrací závěr o tom, že se žalobce straní lidem a nemá v ně důvěru, o čemž svědčí i to, že má toliko jedno kamaráda, se kterým má kontakt převážně po telefonu. Žalobce potřebuje pomoc jiné osoby, ač se svědecké výpovědi v této otázce značně rozcházeli, tj. v otázce, zda má žalobce přítelkyni a zda žije sám nebo u rodičů, nicméně soud v tomto uvěřil bratrovi žalobce, že v současné době žalobce žije u rodičů, kam mu pomáhal se přestěhovat. Soud tedy nemá pochyb o tom, že žalobce je nervózní, má problémy s pozorností, straní se lidem, mezi lidi moc nechodí a že bývá často unavený, volný čas tráví o samotě, nevyhledává jiné lidi. Žalovaná pak dále zpochybňovala bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění a bolestného, včetně odborné klasifikace uvedené ve znaleckém posudku. Dané pochybnosti však srozumitelně znalkyně rozptýlila, jak je uvedeno shora. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá jednoznačný závěr, že soudu nepřísluší hodnotit odborné závěry ve znaleckém posudku obsažené, proto soud vyšel ze závěrů uvedených ve znaleckém posudku. Tyto závěry soud považuje za dostatečně odůvodněné a srozumitelné, proto z nich při samém výpočtu bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění vyšel. Soud dále blíže nehodnotil listinu nazvanou expertní lékařský posudek sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem], neboť tato listina se týkala vyjádření k odborným závěrům, které měl soud v tomto řízení zjištěny ze závěrů znalců, konkrétně [anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], navíc toto odborné vyjádření neobsahovalo doložku § 127a o. s. ř., tedy jednalo se o důkaz listinný, zahrnující jiný názor tohoto lékaře na posouzení otázky příčiny vzniku psychického onemocnění a stanovení výše vzniklého odškodnění, nikoli o závěr odborný na úrovní znaleckého posudku takto použitelné v tomto řízení. Jak uvedeno výše, soud učinil závěry v tomto směru ze závěrů obou znalců, kteří své závěry spolehlivě obhájili, a to i ve vztahu k námitkám vznášeným právě žalovanou.

47. Soud pak při stanovení samotné výše stanovení odškodnění újmy na zdraví vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2410/23, kdy postup podle vyhlášky nesmí popřít smysl a účel zákonné úpravy, kterým je přiznat odškodnění přiměřené okolnostem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2370/22). K tomu lze pro srovnání uvést příklady, na které sám odkázal Ústavní soud, kdy soudy mimořádně zvyšovaly odškodnění v případech, které jsou typově zjevně méně závažné než případ žalobce. Soudy např. zvýšily odškodnění dvojnásobně i jen z toho důvodu, že žalobce se nemohl natolik jako dříve věnovat jízdě na kolečkových bruslích a lyžích, potápění či tanci, přičemž jeho pracovní schopnost nebyla dále omezena (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2651/2015 ze dne 27. 4. 2017). Obdobně v jiných rozhodnutích potvrdil Nejvyšší soud, že mimořádné okolnosti podle § 7 odst. 3 vyhlášky mohou spočívat právě např. i ve snížení kvality dříve dosahovaných rekreačně sportovních výkonů. Soudy v tomto případě zvýšily základní ohodnocení mimořádně i na trojnásobek (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 929/2011 ze dne 4. 4. 2012, bod 29). V jiném případu žalobce, který utrpěl újmu ve věku 62 let, soud zvýšil odškodnění na 2,5násobek a celkových 4 057 800 Kč (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 776/2022 ze dne 30. 3. 2023). Poměrně běžným je i zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění o sedminásobek, a to typicky v případě osob nižšího věku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009 ze dne 22. 6. 2011). Soud tak na základě shora uvedeného a při zohlednění věku žalobce v době, kdy utrpěl shora uvedenou újmu a překážky lepší budoucnosti, jak v osobním, tak profesním životě, přistoupil k navýšení základní částky dle vyhlášky, tj. částky 270 000 Kč, o 10násobek ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění, ve vztahu k bolestnému pak soud přistoupil k navýšení o 2,5násobek, tj. částky 24 000 Kč, a to vše při zohlednění toho, že přiznaná částka by měla být řádově taková, jako by tomu bylo podle nové právní úpravy, kdy soud zdůrazňuje, že se nemá jednat o částku stejnou, ale o částku řádově takovou, která by byla přiznána podle nové úpravy. Současně soud „základní“ částky navýšil při zohlednění shora uvedené judikatury, kdy je zcela standartní navýšil bolestné o 2,5násobek, kdy tato částka je srovnatelná s bolestným dle Metodiky Nejvyššího soudu, částka za ztížení společenského uplatnění, ve které se projevují přetrvávající následky, byla navýšena o 10násobek, kdy se jedná o navýšení mimořádné, které překračuje běžný rámec uváděný v judikatuře, nicméně soud má za to, že se jedná o částku odpovídající, která v sobě zohledňuje i určitý ekonomický vývoj a uběhlou dobu, kdy se má žalobci dostat zadostiučinění za způsobenou újmu. K tomu soud dále dodává, že k navýšení bolestného o 2,5násobek soud přistoupil i při zohlednění toho, že u psychických problémů v rámci bolestného je duševní trauma odškodněno jednorázovou částkou ve výši několika desítek tisíc, proto soud má za to, že je namístě navýšit základní částku právě o 2,5násobek, neboť vyšší částkou je kompenzována déle trvající psychická újma, tedy právě noční můry, trauma a jeho projevy, která je zahrnuta do odškodnění za ztížení společenského uplatnění a jsou v ní tedy zohledněny přetrvávající následky. Soud tak na základě těchto kritérií přiznal žalobci částku 2 160 000 Kč na ztížení společenského uplatnění po zohlednění již přiznané částky 540 000 Kč (celkem tedy 2 700 000 Kč) a na bolestném 36 000 Kč po zohlednění již přiznané částky 24 000 Kč (celkem tedy 60 000 Kč). Ve zbytku pak žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

48. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to od [datum], když nárok byl předběžně uplatněn dne [datum]; ve zbytku (předchozí období; zamítnutá jistina) soud žalobní požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení zamítl.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

50. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Soud proto přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

51. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 soud vyšel v případě tohoto nároku v podobě ztížení společenského uplatnění a bolestného, jakožto náhrady nemajetkové újmy, z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměnu advokáta vypočetl z paušální tarifní hodnoty 2x 50 000 Kč (bolestné; ztížení společenského uplatnění).

52. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají ze: - zaplacené zálohy na provedení důkazu ve výši 20 000 Kč (2x10 000Kč a 1x20 000 Kč) - odměny za 24x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH a úkon po 2 550 Kč bez DPH, tj. celkem 151 189,5 Kč s DPH soud přiznal odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení; podání žaloby; odvolání ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; odvolání ze dne [datum]; vyjádření k odvolání ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; rozšíření žaloby ze dne [datum] (doručeno [datum]); odvolání ze dne [datum]; vyjádření k odvolání ze dne [datum]; dovolání ze dne [datum]; vyjádření z [datum]; závěrečný návrh ze dne [datum] k výzvě soudu, účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a úkon účast při vyhlášení rozsudku dne [datum], soud nepřiznal odměnu za tyto úkony právní služby: vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); doplnění odvolání ze dne [datum] (nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal podání neúplné); vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); doplnění odvolání ze dne [datum] (nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal podání neúplné); vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem; závěrečný návrh je možno přednést na ústním jednání); odvolání proti pořádkové pokutě ze dne [datum] (odvolání nebylo důvodné; nelze přiznat odměnu za neúspěšné odvolání proti pořádkovému opatření soudu); rozšíření žaloby ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum] (nevyžádáno soudem); vyjádření ze dne [datum] (žalobce měl možnost se k téže otázce vyjádřit na ústním jednání konaném dne [datum]), vyjádření ze dne [datum] k mimosoudnímu vyrovnání (není úkonem právní služby), vyjádření ze dne [datum] není účelný úkon (žalobce toto mohl k výzvě soudu již doplnit při ústním jednání), podání ústavní stížnost (není náklad dle o. s. ř., je třeba samostatně uplatnit u Ústavního soudu) - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 25 úkonů právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč, tj. celkem 9 075 Kč s DPH - náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu vozidlem registrační značky [SPZ] ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x116 km, tj. 232 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,7 litrů NM/100 km (3. údaj dle TP; metodika 692/2008A) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. 2x cesta trvající 3x hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada za cesty ve dnech (podle tehdy platných vyhláškových náhrad a cen): - - [datum] – cestovní výdaje 1 271,70 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 264,76 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 271,70 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 264,76 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 283 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 278,43 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 283 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 278,43 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 322,07 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 325,70 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 1 380,49 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 396,39 Kč s DPH - náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu vozidlem registrační značky [SPZ] ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x116 km, tj. 232 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 8,5 litrů BA/100 km (údaj dle TP; metodika 2018/1832AP) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. 2x cesta trvající 3x hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada za cesty ve dnech (podle tehdy platných vyhláškových náhrad a cen): - [datum] – cestovní výdaje 1 822,01 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 2 930,63 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 2 062,36 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 3 221,45 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 2 062,36 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 3 221,45 Kč s DPH - [datum] – cestovní výdaje 2 062,36 Kč bez DPH + náhrada za promeškaný čas 600 Kč bez DPH – celkem 3 221,45 Kč s DPH - právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem po zaokrouhlení 240 394 Kč s DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

53. Podle ustanovení § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalované tyto předpoklady splněny nejsou, žalovaná byla přitom v řízení zcela neúspěšná, proto ji soud zavázal k úhradě nákladů státu ve výši 100 %. Soud uložil procesně neúspěšné žalované povinnost k náhradě nákladů státu s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 361/2016, které vychází z toho, že stát je specifickým procesním subjektem, který jedná organizačními složkami a orgány státní moci (zde Ministerstvo spravedlnosti a Obvodní soud pro [adresa]), a tyto jsou v zásadě v samostatném postavení při nakládání s jimi přidělenými finančními prostředky, pročež nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a soudem za částky patřící do jedné pokladny. Soud se tak neztotožňuje s odlišným názorem, že obě tyto organizační složky (tj. Ministerstvo spravedlnosti a Obvodní soud pro [adresa]) čerpají finanční prostředky ze stejné rozpočtové kapitoly, tudíž si podle § 66 zákona o rozpočtových pravidlech plnění vzájemně neposkytují.

Poučení