14 C 179/2019-188

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 244 800 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 244 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 106 950 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 137 850 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 137 850 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 157 285,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení v částce 5 023 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 17.6.2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 106 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.6.2019 do zaplacení, která představuje pokutu ve smyslu § 13 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zák. o službách“), neboť mu žalovaný nepředložil řádná vyúčtování záloh na služby za roky 2015, 2016 a 2017. Podáním z 15.12.2021 žalobce rozšířil žalobu o pokutu za období od podání žaloby do 15.12.2021, tj. celkem o částku 137 850 Kč. Soud připustil rozšíření žaloby usnesení z 17.12.2021, č.j. 14 C 179/2019 – 166.

2. Konkrétně žalobce uvedl, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] jednotky [číslo] (garáž), které se nacházejí v budově [adresa] v ulici [ulice] [anonymizováno], [obec a číslo]. Žalovaný pak vykonává správu bytového domu, resp. domů [adresa] – [číslo]. Žalovaný doručil žalobci v jednotlivých letech (2016 – 2018) vyúčtování za předchozí období, které však dle žalobce trpělo vadami, a proto je žalobce u žalovaného reklamoval, a to dopisy z 16.5.2016, 26.5.2017 a z 6.6.2018. Žalovaný vždy reklamace vyřídil tak, že je neuznal důvodnými. Žalobce se tak obrátil na znalce z oboru ekonomika [celé jméno znalce], který vypracoval znalecké posudky, v nichž shledal všechna vyúčtování vadnými. Žalobce tak z uvedeného důvodu žalovanému účtuje pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení ve smyslu § 13 zák. o službách, neboť žalovaný mu dosud nepředložil řádná vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017. Pokud jde o vyúčtování za rok 2015, žalobce uplatňuje pokutu za období od 18.6.2016 do 10.6.2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15.12.2021), neboť den 17.6.2016 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Pokud jde o vyúčtování za rok 2016, žalobce uplatňuje pokutu za období od 29.6.2017 do 10.6.2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15.12.2021), neboť den 28.6.2017 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Pokud jde o vyúčtování za rok 2017, žalobce uplatňuje pokutu za období od 7.7.2018 do 10.6.2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15.12.2021), neboť den 6.7.2018 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Zároveň žalobce žádal přiznat též příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, a to vždy ode dne marného uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznal. Předně popřel, že by jím vystavená vyúčtování nebyla řádnými vyúčtováními, tedy že by trpěla vadami. Dále pak uvedl, že i pokud by vyúčtování trpěla vadami, nezakládalo by to žalobcův nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zák. o službách, neboť žalobci vyúčtování předložil a uplatněné reklamace vyřídil v zákonem stanovených termínech. Není tedy v prodlení s předložením vyúčtování. Na uvedeném názoru žalovaný v podstatě setrval i po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci, zároveň ale uvedl, že jím vystavená vyúčtování netrpí žádnými vadami. Vady, které jsou označovány znalcem, jsou pouze marginálními vadami, které na správnost vyúčtování nemají vliv, příp. jsou ve prospěch žalobce. Dále uvedl, že shromáždění SVJ schválilo dne 18.10.2011 nový rozúčtovací klíč k vyúčtování nákladů, následně je nový rozúčtovací klíč obsažen (v obsahově stejné podobě) i v nových stanovách z roku 2017. Pokud jde o chybějící koeficienty pro výpočet nákladů na vytápění, tyto koeficienty jsou žalobci dlouhodobě známy a jsou zřejmé z protokolu o zaměření bytu, který je přiložen k opravným vyúčtováním. Nadto výbor SVJ na svém zasedání 20.1.2016 přijal s okamžitou účinností usnesení, jímž snížil stanovenou pokutu dle § 13 zák. o službách na 1 Kč denně. Dále soudu navrhl, aby žalobci nárok na zaplacení pokuty nepřiznal, neboť po žalovaném není spravedlivé požadovat ve smyslu § 13 odst. 1 zák. o službách splnění jeho povinnosti. Podle žalovaného je též uplatnění pokuty ze strany žalobce v rozporu s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o.z.), neboť podle mínění žalovaného a soudních znalců není prakticky možné zcela správné vyúčtování vystavit, to vše za situace, kdy žalobce neplatí žádné zálohy a tedy se obohacuje na úkor ostatních vlastníků bytových jednotek. Konečně žalovaný navrhl soudu, aby pokutu snížil dle § 2051 o.z. až na 0 Kč, neboť žalobci nevznikla nedodáním řádného vyúčtování žádná škoda, naopak tvrzení prodlení žalovaného je ku prospěchu žalobce, neboť ten dosud nemusí hradit příspěvky na správu domu ani na užívané služby.

4. Zdejší soud ve věci rozhodoval znovu poté, co mu Nejvyšší soud vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí rozsudkem z 10.2.2021, č.j. 26 Cdo 2998/2020 – 107 Nejvyšší soud zavázal zdejší soud závazným právním názorem, podle něhož„ Poskytovatel služeb tedy splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).“ 5. Soud k novému projednání věci nařídil jednání na 24.6.2021, 16.9.2021, 4.2.2022 a 17.2.2022, při kterých provedl dokazování nad rámec skutečností zjištěných již v předchozím průběhu řízení. Zároveň soud ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá nesporná skutková tvrzení účastníků. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce je členem žalovaného z titulu vlastnictví bytové jednotky [číslo] jednotky [číslo] (garáž) a žalovaný vykonává správu předmětného bytového domu. Dále bylo nesporné, že žalovaný žalobci vystavil vyúčtování za rok 2015 dne 13.4.2016, za rok 2016 dne 25.4.2017 a za rok 2017 dne 27.4.2018, která žalobci vždy doručil, žalobce proti jednotlivým vyúčtováním uplatnil reklamace, které žalovanému doručil dne 21.5.2016, 5.6.2017 a 6.6.2018. Žalovaný jednotlivé reklamace shledal nedůvodnými a nebylo jim tedy vyhověno. Z dokazování pak soud zjistil, že na reklamaci vyúčtování z roku 2015 žalovaný reagoval dopisy z 4.6.2016 a z 8.7.2016 (viz dopisy [právnická osoba] z uvedených dní). Na reklamaci vyúčtování za rok 2016 reagoval žalovaný dopisy z 21.6.2017 a z 8.9.2017 (viz dopisy [titul] [příjmení] z uvedených dnů, vč. podacích lístků). Na reklamaci vyúčtování za rok 2017 reagoval žalovaný dopisem z 11.6.2017 (dopis [právnická osoba] s uvedeným datem a označením„ vyjádření k reklamaci [variabilní symbol] (… (“).

6. Předně soud provedl dokazování k obsahové stránce vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017, a to samotnými vyúčtováními za jednotlivé roky, znaleckými posudky [celé jméno znalce] [číslo] vč. výslechu znalce u jednání dne 16.9.2021 a dále též tzv. opravnými vyúčtováními za jednotlivá období, které žalovaný dle svých tvrzení žalobci postupně doručil. Dle tvrzení žalovaného se však tato opravná vyúčtování liší od původních vyúčtování pouze v tom, že je k nim připojen„ protokol o zaměření bytu“, tedy tabulka obsahující koeficienty místností pro výpočet podlahové plochy, v ostatním jsou vyúčtování obsahově zcela totožná s původními vyúčtováními. Znalec ve všech zkoumaných vyúčtováních shledal následující vady: 1) ve vyúčtování chyběly koeficienty pro výpočet započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu, či nebytového prostoru, u konečného spotřebitele; 2) ve vyúčtování jsou uvedeny pouze náklady za jednotlivé služby a není uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby (§ 7 zák. o službách); 3) vyúčtování nákladů za úklid spol. prostor a provoz osobního výtahu nejsou provedena dle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 1180 odst. 1 o.z.), resp. jsou v nich početní chyby; 4) vyúčtování nákladů za příspěvky na odměňování osob, vedení účetnictví, apod., není vůbec zmíněno a vyčísleno (§ 1180 odst. 2 o.z.). Nadto ve vyúčtování za rok 2016 je zásadní chybou, že žalovaný provedl vyúčtování spotřeby studené vody dle průměrné ceny komodity, když v průběhu zúčtovacího období došlo ke změně ceny vody. Na těchto závěrech znalec setrval i při svém výslechu dne 16.9.2021, kde své znalecké závěry objasnil a podrobně vysvětlil i související otázky.

7. Dne 18. 10. 2011 se konalo osmé shromáždění členů žalovaného, na kterém se řešil stav pohledávek vůči neplatičům (zejména žalobci), informace o hospodaření žalovaného, členství ve výboru a rozpočet pro rok 2012, který byl schválen ve zvýšení podobě (hlasování č. 5). V rámci rozpravy k hlasování č. 5 bylo diskutováno o spravedlivém rozúčtovávání nákladů na údržbu, úklid a spotřebu energií v garážích a sklepích, přičemž by je měli hradit jen ti vlastníci, kteří vlastní jednotku garáže a sklepa. Hlasováním č. 6 pak nebylo přijato, aby veškeré položky týkající se garáží (hlavně příslušná elektřina) se přesunuly do položky rozpočtu č. 4 označené„ úklid garáže“ (zápis ze shromáždění společenství bytových jednotek z 18. 10. 2011, vč. tabulky„ přehled čerpání a návrh nového rozpočtu“, stanovy žalovaného).

8. Dne 20. 1. 2016 výbor žalobce rozhodl o snížení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním, na 1 Kč denně, kdy toto snížení odůvodnil„ množstvím sporů s [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] a z toho vyplývajících rizik“; zápis nebyl podepsán (zápis ze schůze výboru žalovaného dne 20. 1. 2016).

9. Ze stanov žalovaného z 13.1.2004 (dále jen„ stanovy“) soud zjistil, že dle článku 7 odst. 3 písm. b/ náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o schválení nebo změně stanov. Dle článku 7 odst. 3 písm. f/ stanov náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o výši příspěvků členů společenství na správu domu a pozemku, popřípadě o výši a způsobu placení dalších příspěvků na činnosti uvedené v čl.

4. Dle článku 7 odst. 3 písm. g/ stanov náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o výši záloh na úhradu za služby, pokud není rozhodování v této věci usnesením shromáždění svěřeno výboru nebo pověřenému vlastníkovi. Usnesením Městského soudu v Praze z 6.2.2017, č.j. [číslo jednací] byl nahrazen projev vůle žalovaného s přijetím nových stanov. Z jejich obsahu se žalovaný dovolával především čl. XV odst 2, který obsahuje způsob rozúčtování úhrad za služby a nákladů za služby související se správou domu a pozemku; jako kritéria pro rozúčtování položek účtovaných tzv.„ dle podílů“ jsou zvolena vymezení„ dle podílu bytové jednotky na společných částech“ (např. úklid společných prostor či provoz osobního výtahu),„ dle podílu na společných částech“ (např. pojištění, odvoz tuhého odpadu, el. energie či příspěvek do fondu oprav) a konečně„ dle podílu garážové jednotky či nebytové jednotky (sklepa) na společných částech“ (pouze položka úklid garáže).

10. Ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj z 11.3.2020 soud zjistil, že bylo vyžádáno zdejším soudem v řízení sp. zn. 19 C 17/2019 a týkalo se otázky změny cen dodávané studené vody v průběhu zúčtovacího období. Dotazované ministerstvo předně zdůraznilo, že za správnost vyúčtování odpovídá poskytovatel služeb. Dále vyjádřilo přesvědčení, že spravedlivému rozúčtování nákladů odpovídá provedení mimořádného odečtu podružných vodoměrů, pokud jsou nainstalovány; nicméně tato povinnost není zakotvena v žádném právním předpisu.

11. Žalovaný žalobci zaslal dne 22.12.2005 předpis plateb záloh pro rok 2016, a to pro jednotku [číslo] v celkové výši 4 191,76 Kč a za jednotku [číslo] v částce 425,23 Kč (dopis PPM z 22.12.2005). Žalobce na předložený rozpis reagoval dne 28.1.2016 s tím, že žádal vysvětlení některých položek a výše požadované zálohy (dopis [titul] [příjmení] z 28.1.2016, vč. kopie doručenky). Žalovaný, resp. správcovská společnost reagoval dopisem z 22.2.2016, ve kterém poskytl vysvětlení některých položek předpisu plateb (dopis PPM z 22.2.2016). V souvislosti s řešením problematiky vyúčtování za rok 2013 žalobce požádal žalovaného dne 23.6.2017 o poskytnutí tzv. rozúčtovacího klíče, podle něhož bylo vyúčtování za rok 2013, vč. souvisejících informací; tato žádost zůstala dle žalobce bez reakce, žalovaný v řízení netvrdil opak (e-mail [titul] [příjmení] [titul] [příjmení] z 23.6.2017 s předmětem„ vyúčtování 2013“).

12. Soud následně již další dokazování neprováděl, neboť měl již skutkový stav za dostatečně prokázaný provedenými důkazy. Ostatní navržené důkazy jsou již soudu z velké části známy z jeho úřední činnosti (rozhodnutí zdejšího soudu) nebo byly nadbytečné, neboť se týkaly skutečností již prokázaných či pro rozhodnutí nepodstatných tvrzení. Soud zejména neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem, neboť měl závěry znalce za logické a řádně odůvodněné, přičemž znalec při svém výslechu náležitě odpověděl veškeré jemu kladené otázky a vysvětlil případné nejasnosti. Zároveň soud měl za nadbytečné výslechy svědků vztahující se k prokazování obsahu dokumentů předložených Shromáždění v roce 2011, neboť zjištění, zda a v jaké podobě bylo hlasováno o tabulce„ přehled čerpání a návrh nového rozpočtu“ bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné (viz dále). Stejně tak bylo s ohledem na právní závěry soudu nadbytečné prokazovat, zda a jakým způsobem došlo k přijetí usnesení výboru dne 20.1.2016. Konečně nebylo nezbytné prokazovat konkrétní dny, kdy byla žalobci doručena jednotlivá vyúčtování, neboť žalobce nárokuje pokuty až od pozdějších dat (pro rok 2015 nárokuje pokutu od 18.6.2016, pro rok 2016 od 29.6.2017 a pro rok 2017 od 7.7.2018), kdy už byl žalobce s vyúčtováními prokazatelně seznámen, neboť před uvedenými dny již uplatnil reklamace proti vyúčtováním.

13. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěry o skutkovém stavu.

14. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] jednotky [číslo] v domě, kde vykonává správu žalovaný, který v rámci své činnosti připravil a žalobci doručil vyúčtování záloh na služby a související platby za roky 2015, 2016 a 2017. Všechna předložená vyúčtování však trpí vadami, které popsal znalec (viz bod 6 shora).

15. Při hodnocení obsahové správnosti vyúčtování soud vyšel ze zjištění znalce, zároveň je hodnotil prizmatem příslušné právní úpravy obsažené především v zákoně o službách a dále hodnotil i námitky žalovaného. Předně je třeba zdůraznit, že vyúčtování má zásadně obsahovat„ skutečnou výši nákladů“ (§ 7 zák. o službách), tedy zpracovatel vyúčtování se má vyvarovat jakýchkoliv úprav či zjednodušení zkreslujících skutečnou výši nákladů. Stejně tak nelze (i s ohledem na judikaturu) považovat některé vady za podstatné a jiné za méně podstatné, vyúčtování buď lze hodnotit jako správné či jako nesprávné, třetí možnost dána není. Zároveň platí, že k závěru o chybném vyúčtování vede výskyt byť jediné vady v tom kterém vyúčtování.

16. K vadě spočívající v chybějících koeficientech pro výpočet započitatelné podlahové plochy pro výpočet nákladů na vytápění soud uvádí následující: tuto vadu vyúčtování nemohla odstranit ani tzv. opravná vyúčtování, kterými žalovaný původní vyúčtování doplnil o„ protokol o zaměření bytu“. Vzhledem k tomu, že každé vyúčtování obsahovalo více vad, než jen„ chybějící koeficienty“ pro výpočet podlahové plochy, nemohlo dojít k nápravě právě jejich doplněním. Nadto u soudu nebylo prokázáno, že předložený protokol obsahuje správné hodnoty nutné pro správný výpočet podlahové plochy (jak vypověděl znalec, pro správný výpočet je třeba vycházet ze skutečného stavu v bytě, který ne vždy musí nutně odpovídat projektové dokumentaci).

17. Soud se ztotožnil i se závěrem znalce, že zákon o službách výslovně v § 7 odst. 2 požaduje uvést„ skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.“ Tomuto požadavku pak neodpovídá žalovaným uvedená položka„ zaplaceno na účet SVJ v roce …“. Zákonný požadavek pak nelze považovat za přepjatě formalistický, neboť právě uvedení jednotlivých položek umožňuje řádnou kontrolu správnosti vyúčtování.

18. Vada spočívající v nesprávném výpočtu nákladů na úklid společných prostor, provozu výtahu a úklidu garáží vychází z toho, že dle čl. VI Prohlášení vlastníka má být provedeno podle podílu vlastníka jednotky na společných částech; tomuto způsobu pak matematicky vyúčtování neodpovídá. Žalovaným tvrzený nový rozúčtovací klíč, jenž měl být přijat na shromáždění v roce 2011, i pokud by jeho přijetí bylo v řízení prokázáno (což pro nadbytečnost činěno nebylo), byl neurčitý a při posouzení správnosti vyúčtování by z něj nebylo možno vycházet. I pokud by klíč měl fungovat tak, jak tvrdil žalovaný při jednání dne 16.9.2021, tedy že náklady na úklid společných prostor a provoz výtahu se dělí poměrně mezi vlastníky jen bytových jednotek a náklady na úklid garáže pouze mezi vlastníky nebytových jednotek, nelze z žádného dokumentu (prohlášení vlastníka či katastru nemovitostí) zjistit konkrétní podíly té které jednotky. V zákoně (§ 1161 o.z.) je definován způsob výpočtu podílu jednotky na společných částech a následně v prohlášení vlastníka a v katastru nemovitostí je uveden konkrétní podíl v číselné podobě. Pokud by však SVJ konstruovalo jiné poměry (podíly), musel by být jednoznačně stanoven způsob, jak k nim dospělo a muselo by být možno ověřit jejich správnost. Takto stanovené a pro jednotlivé vlastníky ověřitelné podíly by pak bylo lze používat, a na jejich základě pak i ověřit správnost vyúčtované částky jednotlivému vlastníku; tak tomu však v případě posuzovaných vyúčtování nebylo. Uvedení položek„ ([číslo])“ a„ ([číslo])“ ve vyúčtování pod položkou označující podíl na společných částech ([číslo], [zlomek] a [číslo], [zlomek], což odpovídá podílům jednotek žalobce na společných částech uvedeným v katastru nemovitostí), nelze nijak ověřit a nelze z nich vůbec dovodit, o podíl na kterých konkrétních částech domu by se mělo jednat (tj. jakým způsobem byl určen dělitel příslušného zlomku). Tentýž závěr o neurčitosti rozúčtovacího klíče lze učinit i ve vztahu k rozúčtovacímu klíči stanovenému ve stanovách schválených usnesením Městského soudu v Praze, které však nejsou pro posouzení vyúčtování za rok 2017 použitelné, neboť se s ohledem na § 5 odst. 2 zák. o službách užijí až od následujícího zúčtovacího období. Nadto znalec uvedl, že konkrétní částky ve vyúčtování za rok 2017 ani tomuto klíči neodpovídají.

19. Soud považoval za vadu vyúčtování i znalcem zmíněnou čtvrtou vadu – nejasné vyúčtování nákladů na odměny osob spravujících dům, členů orgánů, vedení účetnictví apod. Pokud z vyúčtování není patrné, v jaké položce jsou tyto náklady obsaženy, nelze opětovně ověřit, zda jsou vyúčtovány správně. Zde soud zdůrazňuje, že uvedené náklady jsou hrazeny v režimu § 1180 odst. 2 o.z. pro každou jednotku stejnou částkou, oproti tomu v režimu § 1180 odst. 1 o.z. jsou náklady účtovány podle poměrů jednotky na společných částech, je tedy třeba pro správnost vyúčtování zajistit, aby jednotlivé položky byly řádně odděleny a zahrnovaly příslušné údaje. To však v případě předložených vyúčtování dodrženo nebylo, resp. není to jasně uvedeno.

20. Pokud jde o vadu spočívající v uvedení chybné jednotkové ceny za poskytování teplé vody, ta se týkala specificky roku 2016. V uvedeném období totiž došlo ke změně regulované ceny vody, a to k 1.4.2016. Vyúčtování skutečných nákladů na teplou vodu (jak požaduje § 7 zák. o službách) by odpovídalo, aby byly k tomuto datu provedeny odečty spotřebované vody a podle zjištěných hodnot pak byly náklady na spotřebu vyúčtovány. Pokud žalovaný tyto odečty neprovedl a namísto toho určil náklady na teplou vodu její průměrnou cenou, nevyúčtoval skutečnou spotřebu. K tomu se znalec obsáhle vyjádřil jak v písemném posudku, tak i při jednání soudu. Soud pak s jeho názorem zcela souzní.

21. Soudu je konečně známo z jeho úřední činnosti, že ke stejnému skutkovému závěru o nesprávnosti vyúčtování za rok 2015, vč. nepřijetí změny rozúčtovacího klíče na shromáždění vlastníků v roce 2011 dospěl zdejší soud v rozsudku z 22.6.2021, č.j. 52 C 406/2018 - 279, který byl potvrzen v odvolacím řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 72 Co 337/2021 (rozhodnutí nebylo ke dni rozhodování zdejšího soudu písemně vyhotoveno, dle sdělení účastníků a dle aplikace InfoSoud zjištěno, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno). Ke stejným závěrům (tj. nesprávnost vyúčtování a nepřijetí změny rozúčtovacího klíče v roce 2011) dospěl zdejší soud i stran obsahu vyúčtování za rok 2016, a to v rozsudku z 24.11.2020, č.j. 19 C 17/2019 – 102 potvrzeném (v podstatných závěrech) rozsudkem Městského soudu v Praze z 3.6.2021, č.j. 20 Co 122/2021 – 136.

22. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná ustanovení zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném od 1.1.2016. Podle § 13 cit. ust. platí, že„ Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.“ (odst. 1)„ Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.“ (odst. 2 cit. ust.).

23. Jak bylo uvedeno shora, žalovaným předložená a v řízení posuzovaná vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017 obsahují chyby, pro něž je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nelze považovat za vyúčtování řádná, která tedy nejsou schopna vyvolat zamýšlené právní účinky, vč. splnění povinnosti žalovaného předložit žalobci vyúčtování. Soud pro stručnost odkazuje na judikaturu, kterou hojně citoval a v úplnosti rozebral Nejvyšší soud v rozsudku z 10.2.2021, č.j. 26 Cdo 2998/2020 – 107. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svou povinnost předložit žalobci řádné vyúčtování a je tak povinen zaplatit žalobci pokutu ve smyslu § 13 zák. o službách. Právo na pokutu žalobci náleží vždy za období od marného uplynutí lhůty k vyhotovení vyúčtování, resp. ve smyslu § 164 o.s.ř. od okamžiku požadovaného žalobcem, do 15.12.2021. Žalobci náleží ve vztahu k vyúčtování za rok 2015 pokuta od 18.6.2016 do 15.12.2021, tj. za 2 007 dní, ve vztahu k vyúčtování za rok 2016 od 29.6.2017 do 15.12.2021, tj. za 1 631 dní, ve vztahu k vyúčtování za rok 2017 pak od 7.7.2018 do 15.12.2021, tj. za 1 258 dní.

24. Soud neshledal důvodným návrh žalovaného, aby žalobci byla smluvní pokuta odepřena ve smyslu § 13 zák. o službách. Žalovaný totiž neuvedl žádné konkrétní důvody, proč po něm nelze spravedlivě požadovat předložení řádného vyúčtování, ač o této povinnosti byl řádně poučen. Jeho tvrzení, že správné vyúčtování nelze fakticky provést, v tomto ohledu nemůže obstát. Z dokazování totiž jednoznačně vyplynulo a soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný předkládá ve své podstatě stále stejná vyúčtování, a to dlouhodobě a opakovaně. Nadto nelze přijmout závěr, že by zákon ukládal SVJ, které má smluvní vztah s profesionální správcovskou společností, povinnost, kterou nelze splnit. Soud si je vědom toho, že nároky kladené na obsahovou stránku vyúčtování jsou značné, nicméně jim musí být možno dostát; případné ojediněle se vyskytnuvší vady by pak bylo možno korigovat právě korektivem § 13 zák. o službách či § 2051 o.z.. V posuzovaném případě však soud nezaznamenal vůbec žádný vývoj – a to i s ohledem na předchozí období, jež jsou mu z úřední činnosti též známa – v obsahové správnosti vyúčtování, právě např. v doplnění koeficientů podlahových ploch či precizaci rozložení plateb ve smyslu § 1180 odst. 1 a 2 o.z.

25. Ze stejného důvodu soud nepřistoupil ani k moderaci výše pokuty ve smyslu § 2051 o.z. Podle tohoto ustanovení žalovaný navrhl snížení pokuty až na částku 0 Kč, neboť žalobci fakticky žádná škoda nevznikla. Předně soud odmítá žalovaným činěnou bagatelizaci významu zajištěné povinnosti, tj. povinnosti podat řádné vyúčtování služeb. S ohledem na skutečnost, že tato povinnost je základem pro další vyrovnání mezi vlastníky a SVJ, je třeba ji vnímat jako velmi závažnou. Bez řádného vyúčtování nemohou vlastníci kontrolovat své platby a žádat případné přeplatky a ani SVJ se nemůže domáhat případných nedoplatků (tedy mu vzniká finanční škoda, kterou v důsledku nesou všichni vlastníci), význam této povinnosti je tak zcela zřetelný. Dále pak je třeba odmítnout i námitku, že žalobci žádná škoda nevzniká. Jednak žalobce v roce 2016 a 2017 určité zálohy zaplatil (15 000 Kč a 20 000 Kč) a jednak je nastalá situace ve své podstatě projevem dlouhodobého sporu účastníků řízení, kdy žalobce očekává problémy s vyúčtováním, tedy raději nehradí zálohy. Takový postup žalobce lze sice považovat za nesolidární s ostatními vlastníky, protože žalobci musí být zřejmé, že určitá výše nákladů spojených s užíváním bytu bude každoročně vynaložena. Nicméně takový, byť neetický přístup žalobce nedosahuje – v obrysech celého velmi vyostřeného vztahu mezi účastníky řízení – intenzity zneužití práva, kterému nemá být poskytnuta ochrana ve smyslu § 8 o.z.

26. Konečně se soud zabýval tvrzením žalovaného, že výbor SVJ usnesením z 20.1.2016 snížil pokutu na částku 1 Kč za den prodlení. Předně je soud toho názoru, že tato pravomoc náleží pouze Shromáždění. Jedná se totiž ve smyslu § 1200 odst. 2 o.z. o úpravu práv a povinností členů SVJ. Pokuta je nástrojem mj. člena SVJ, aby se domohl plnění jedné ze základních povinností ze strany SVJ, tj. vyúčtování služeb, které nemá možnost zajistit jiným způsobem. Tedy jde o právo člena SVJ, které může potenciálně zasáhnout do jeho poměrů, v tomto smyslu pak jeho úprava může být svěřena pouze Shromáždění vlastníků jako nejvyššímu orgánu společenství. Nadto se soud pozastavil i nad samotným obsahem usnesení výboru, které vzbuzuje důvodné obavy, že výbor jednal šikanozním způsobem ve vztahu k žalobci.

27. Ze všech uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží právo na zaplacení pokuty za nesplnění povinnosti předložit mu řádné vyúčtování v celkovém rozsahu 4 896 dní (viz bod 23 shora) po 50 Kč za každý den prodlení. Celkem tak žalobci náleží částka 244 800 Kč. Soud žalobci přiznal též nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

28. Výrokem II. pak soud žalobu částečně zamítl co do úroku z prodlení ve vztahu k nově uplatněné pokutě v rámci rozšíření žaloby. Jak totiž žalobce uvedl, pokutu za následné období (od 10.6.2019 do 15.12.2021) uplatnil vůči žalovanému až samotným návrhem na rozšíření žaloby. Poněvadž tak lze návrh k soudu považovat za samotné hmotněprávní jednání, tedy uplatnění pokuty ve vztahu k žalovanému, je vůči němu účinné až dnem, kdy se mu dostalo do dispozice; tímto dnem nastává splatnost pokuty. Dle obsahu spisu se tak stalo dne 17.12.2021. Pro okamžik počátku prodlení je tak rozhodný den následující po doručení návrhu na rozšíření žaloby žalovanému, tj. den 18.12.2021. Z uvedeného důvodu pak soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 157 285,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 31 589 Kč (za žalobu, odvolání, dovolání a rozšíření žaloby, tj. 5 348 + 5 348 + 14 000 + 6 893) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 106 950 Kč sestávající z částky 5 380 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a), d) g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání 19.11.2019, odvolání, účast při odvolacím jednání dne 19.5.2020, dovolání, vyjádření z 29.3.2021, účast při ústním jednání 24.6.2021, při ústním jednání 16.9.2021, které přesáhlo 2 hodiny a vyjádření z 27.9.2021) a z částky 2 690 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. f) a. t. (účast při vyhlášení rozsudku dne 14.11.2019), včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 137 850 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (návrh na rozšíření žaloby z 15.12.2021; tarifní hodnota vychází z částky, o níž byl rozšiřován předmět řízení), včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 244 800 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t. (účast u ústního jednání dne 4.2.2022 a písemné podání nahrazující účast při jednání dne 17.2.2022), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 97 270 Kč ve výši 20 426,70 Kč. Konečně soud žalobci přiznal ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. též náhradu za vyhotovení znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce], kterým byla zkoumána správnost vyúčtování za rok 2017 ([číslo]) a kterým byl v řízení proveden důkaz, a to v částce 8 000 Kč, již uhradil žalobce na základě vystavené faktury z 20.6.2019.

30. Výrokem IV. soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému nahradit náklady na znalečné, které dosud nesl stát, a to v částce 5 023 Kč. Znalečné bylo přiznáno usnesením z 19.10.2021, č.j. 14 C 179/2019 – 152.

31. O lhůtě k plnění ve věci samé a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení