35 Co 136/2022 - 371

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [právnická osoba] IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 244 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 2. 2022, č. j. 14 C 179/2019–188, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. co do částky 214 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 76 950 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení jdoucím a ve výši 8,50 % ročně z částky 137 850 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení jdoucím potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 218 332 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 2 511,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 244 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 106 950 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení, a ve výši 8,50 % ročně z částky 137 850 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žaloba se částečně zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 137 850 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 (výrok II.), a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 157 285,70 Kč to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám (tehdejšího) právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě doručené dne 17. 6. 2021 na zaplacení původně 106 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 17. 6. 2019 do zaplacení. Tato částka představuje pokutu 50 Kč denně podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“). Žalobce pokutu požadoval za prodlení žalovaného předat za roky 2015, 2016 a 2017 řádné vyúčtování služeb podle posledně uvedeného zákona spojených s vlastnictvím bytové jednotky žalobce č. [číslo] a k jednotce č. [číslo] (garáž), které se nacházejí v domě č. p. [číslo] zapsaném na LV č. [číslo], kat. území [adresa], jehož správou je pověřen žalovaný. Za rok 2015 požadoval žalobce pokutu 54 400 Kč za prodlení 1 088 dní (od 18. 6.2016 do 10. 6. 2019), za rok 2016 požadoval žalobce pokutu 35 600 Kč za prodlení 712 dní (od 29. 6. 2017 do 10. 6. 2019) a za rok 2017 požadoval žalobce pokutu 16 950 Kč za prodlení 339 dní (od 7. 7. 2018 do 10. 6. 2019). Usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně podle § 95 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), připustil změnu žaloby co do návrhu žalobce ze dne 15. 12. 2021 na č. l. 164 a násl. spisu na rozšíření žaloby o zaplacení další pokuty v celkové výši 137 850 Kč coby součtu tří částek po 45 950 Kč, a to za další období prodlení žalovaného po podání původní žaloby v trvání 919 dní od 11. 6. 2019 do 15. 12. 2021 za každé ze tří vyúčtování vyúčtování [(919 dní x 50 Kč) x 3], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z uvedené částky od 16. 12. 2021 do zaplacení.

3. Soud prvního stupně ve věci samé rozhodl napodruhé poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 14. 11. 2019, č. j. [spisová značka], a potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2020, č. j. [spisová značka], zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. [spisová značka]. Ke včasnému a přípustnému odvolání žalovaného proti výrokům I., III. a IV rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud svým rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. co do zaplacení částky 15 000 Kč a řízení (v této části) zastavil, potvrdil napadený rozsudek co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím a co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 17. 6. 2019 do 24. 1. 2023, změnil napadený rozsudek co do zaplacení částky 214 800 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá. Žádnému z účastníkům řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a každému z nich uložil zaplatit České republice prostřednictvím soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 2 511,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud v tomto rozsudku přistoupil k tzv. moderaci předmětné pokuty ve smyslu § 2051 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na částku 10 000 Kč ročně za každý z uvedených let prodlení žalovaného, a to mj. s odkazem na obdobné závěry vyslovené zdejším odvolacím soudem v rozsudku ze dne ze dne 12. 10. 2022, č. j. [spisová značka], ve vztahu k obdobné žalobě vůči témuž žalovanému na zaplacení pokuty za prodlení s předložením řádného vyúčtování za rok 2014. O částečném zrušení rozsudku a zastavení řízení odvolací soud rozhodl k návrhu na částečné zpětvzetí žaloby (učiněnému za odvolacího řízení) k částečnému plnění žalovaného žalobci, a to třemi platbami po 5 000 Kč, s ohledem na to, že žalovaná tyto částky považovala za přiměřenou výši pokuty za její prodlení s předložením řádného vyúčtování ke každému z uvedených let (viz níže).

4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. [spisová značka], dovolací soud posledně uvedený rozsudek zdejšího odvolacího soudu v části výroku I., v níž změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 214 800 Kč „s příslušenstvím“ zamítl, a ve výroku II., III. a IV., zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu. Podle Nejvyššího soudu je moderace pokuty přípustná, neobstojí však odkaz na jiné rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu, které bylo po vydání zrušovaného rozsudku odvolacího soudu změněno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka]. Podle Nejvyššího soudu nelze zjistit, jak odvolací soud při své úvaze o moderaci pokuty zohlednil, že v nyní projednávané věci dovolatel v některých letech zálohy na služby (alespoň částečně) hradil, zda a jak se tato okolnost projevila při moderaci, zda se jednalo o stejnou skutečnost jako v předcházejícím řízení, z něhož odvolací soud vycházel (tedy, zda i tehdy platil dovolatel zálohy alespoň částečně či je nehradil vůbec), jestli v jednotlivých letech, které byly předmětem řízení se situace s placením záloh lišila, zda tuto skutečnost považoval za významnou pro moderaci, popř. proč nikoli. Soudy by též měly vzít v úvahu změnu výše pokuty (ze 100 Kč denně na 50 Kč denně) v důsledku novely § 13 zákona č. 67/2013 Sb., tj. zákona č. 104/2015 Sb. s účinností od 1. 1. 2016.

5. Pro účely opětovného přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud shrnuje, že žalobce tvrdil, že mu žalovaný doručil za předchozí období vyúčtování, která však trpěla[Anonymizováno]vadami, a proto je dopisy z 16. 5. 2016, 26. 5. 2017 a z 6. 6. 2018 u žalovaného reklamoval. Žalovaný vždy reklamace vyřídil tak, že je neuznal důvodnými. Žalobce se tak obrátil na znalce z oboru ekonomika [tituly před jménem] [jméno FO], který vypracoval znalecké posudky, v nichž shledal všechna vyúčtování vadnými. Žalobce z uvedeného důvodu žalovanému účtuje pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., neboť žalovaný mu dosud nepředložil řádná vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017. Pokud jde o vyúčtování za rok 2015, uplatňuje pokutu za období od 18. 6. 2016 do 10. 6. 2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15. 12. 2021), neboť den 17. 6. 2016 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Pokud jde o vyúčtování za rok 2016, uplatňuje pokutu za období od 29. 6. 2017 do 10. 6. 2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15. 12. 2021), neboť den 28. 6. 2017 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Pokud jde o vyúčtování za rok 2017, uplatňuje pokutu za období od 7. 7. 2018 do 10. 6. 2019 (a následně po rozšíření žaloby do 15. 12. 2021), neboť den 6. 7. 2018 byl posledním dnem lhůty stanovené zákonem žalovanému k doručení řádného vyúčtování. Zároveň žalobce žádal přiznat též příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, a to vždy ode dne marného uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění.

6. Žalovaný nárok neuznal a popřel, že by jím vystavená vyúčtování nebyla řádnými vyúčtováními a že by trpěla vadami, a i v kladném případě by to nezakládalo žalobcův nárok na zaplacení pokuty, neboť žalobci vyúčtování předložil a uplatněné reklamace vyřídil v zákonem stanovených termínech, a není tedy v prodlení s předložením vyúčtování. Na uvedeném názoru žalovaný v podstatě setrval i po rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] v nynější věci, zároveň ale uvedl, že jím vystavená vyúčtování netrpí žádnými vadami, a vady označené znalcem jsou marginální a nemají na správnost vyúčtování vliv, příp. jsou ve prospěch žalobce. Dále žalovaný uvedl, že shromáždění SVJ žalovaného schválilo dne 18. 10. 2011 nový rozúčtovací klíč k vyúčtování nákladů, následně je nový rozúčtovací klíč obsažen (v obsahově stejné podobě) i v nových stanovách z roku 2017. Pokud jde o chybějící koeficienty pro výpočet nákladů na vytápění, tyto koeficienty jsou žalobci dlouhodobě známy a jsou zřejmé z protokolu o zaměření bytu, který je přiložen k opravným vyúčtováním. Nadto výbor SVJ žalovaného na svém zasedání 20. 1. 2016 přijal s okamžitou účinností usnesení, jímž snížil stanovenou pokutu dle § 13 zák. o službách na 1 Kč denně. Požadavek žalobce po žalovaném dále ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. nelze spravedlivé požadovat, nárok je uplatněn v rozporu s dobrými mravy a je zjevným zneužitím práva ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť podle mínění žalovaného a soudních znalců není prakticky možné vystavit zcela správné vyúčtování, a žalobce neplatí žádné zálohy a tedy se obohacuje na úkor ostatních vlastníků bytových jednotek. Konečně žalovaný navrhl soudu snížení pokuty dle § 2051 o. z. až na 0 Kč, neboť žalobci nevznikla nedodáním řádného vyúčtování žádná škoda, naopak tvrzení prodlení žalovaného je ku prospěchu žalobce, neboť ten dosud nemusí hradit příspěvky na správu domu ani na užívané služby.

7. Soud prvního stupně odkázal na § 13 zák. č. 67/2013 Sb. a na závazný právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], podle něhož „Poskytovatel služeb tedy splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).“ Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] a jednotky č. „[číslo]“ (správně [číslo], pozn. odvolacího soudu) v domě, kde vykonává správu žalovaný, který v rámci své činnosti připravil a žalobci doručil vyúčtování záloh na služby a související platby za roky 2015, 2016 a 2017. Všechna vyúčtování však trpí podrobněji rozvedenými vadami popsanými znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckých posudcích č. [číslo], [číslo] a [číslo] a při výslechu tohoto znalce na ústním jednání dne 16. 9. 2021. Vyúčtování neobsahují skutečnou výši nákladů ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb., a požadavek § 7 odst. 2 uvedeného zákona nesplňuje položka „zaplaceno na účet SVJ v roce…“. Vyúčtování též neobsahují koeficient pro výpočet započitatelné podlahové plochy pro výpočet nákladů na vytápění, což žalovaný neodstranil ani tzv. opravnými vyúčtováními doplněnými o „protokol o zaměření bytu.“ Dále je nesprávný výpočet nákladů na úklid společných prostor, provoz výtahu a úklidu garáží. Vyúčtování nákladů na odměny osob spravujících dům, členů orgánů a vedení účetnictví je nejasné, a chybné je též uvedení chybné jednotkové ceny za poskytování teplé vody týkající se roku 2016. K závěru o nesprávnosti vyúčtování za rok 2015, vč. nepřijetí změny rozúčtovacího klíče na shromáždění vlastníků v roce 2011 dospěl soud prvního stupně též v rozsudku tamního soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. [spisová značka], a ve vztahu k vyúčtování za rok 2016 v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, č. j. [spisová značka], který byl v podstatných závěrech potvrzen rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 3. 6. 2021, č. j. [spisová značka].

8. Podle soudu prvního stupně tak žalovaným předložená a v řízení posuzovaná vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017 obsahují chyby, pro něž je v souladu s judikaturou shrnutou v uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] nelze považovat za vyúčtování řádná, která tedy nejsou schopna vyvolat zamýšlené právní účinky. Žalovaný tak nesplnil svou povinnost předložit žalobci řádné vyúčtování a je tak povinen zaplatit žalobci pokutu 50 Kč denně za 4 896 dní prodlení žalovaného podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na pokutu žalobci náleží vždy za období od marného uplynutí lhůty k vyhotovení vyúčtování, resp. ve smyslu § 164 o. s. ř. od okamžiku požadovaného žalobcem do 15. 12. 2021. Ve vztahu k vyúčtování za rok 2015 podle soudu prvního stupně náleží žalobci pokuta od 18. 6. 2016 do 15. 12. 2021, tj. za 2 007 dní, ve vztahu k vyúčtování za rok 2016 od 29. 6. 2017 do 15. 12. 2021, tj. za 1 631 dní, a ve vztahu k vyúčtování za rok 2017 pak od 7. 7. 2018 do 15. 12. 2021, tj. za 1 258 dní. Žalovaný neuvedl žádné konkrétní důvody pro odepření smluvní pokuty podle posledně uvedeného ustanovení, tj. proč po něm nelze spravedlivě požadovat předložení řádného vyúčtování. Ze stejného důvodu soud prvního stupně nepřistoupil ani k moderaci výše pokuty podle § 2051 o. z. na 0 Kč z důvodu, že žalobci fakticky žádná škoda nevznikla. Odmítl bagatelizovat význam zajištěné povinnosti, která je naopak základem pro další vyrovnání mezi vlastníky a SVJ. V roce 2016 a 2017 též žalobce zaplatil zálohy ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Nastalá situace je ve své podstatě projevem dlouhodobého sporu účastníků řízení, kdy žalobce očekává problémy s vyúčtováním a raději nehradí zálohy, což je nesolidární s ostatními vlastníky, protože žalobci musí být zřejmé, že určitá výše nákladů spojených s užíváním bytu bude každoročně vynaložena, nicméně tento neetický přístup žalobce nedosahuje intenzity zneužití práva, kterému podle § 8 o. z. nemá být poskytnuta právní ochrana. Nedůvodným shledal tvrzení žalovaného, že výbor SVJ žalovaného usnesením z 20. 1. 2016 snížil pokutu na částku 1 Kč za den prodlení, neboť tato pravomoc podle § 1200 odst. 2 o. z. náleží pouze shromáždění; nadto i samotný obsah usnesení výboru vzbuzuje důvodné obavy o šikanózním jednání vůči žalobci.

9. Výrokem II. soud prvního stupně zamítl žalobu jen co do úroku z prodlení ve vztahu k nově uplatněné pokutě v rámci rozšíření žaloby, neboť dle obsahu spisu došlo k hmotněprávním uplatnění nároku vůči žalovanému až dnem, kdy se tento návrh žalobce dostal do dispozice žalovaného, k čemuž došlo dne 17. 12. 2021. Soud prvního stupně též podrobně odůvodnil výroky o náhradě nákladů řízení III. a IV.

10. Proti výrokům I., III. a IV. žalovaný podal včasné a přípustné blanketní odvolání, které odvolací soud podle § 43 odst. 2, § 205 a § 211 o. s. ř. odmítl usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. [spisová značka]. K žalobě pro zmatečnost podané žalovaným Městský soud v [adresa] toto usnesení podle § 229 odst. 4 o. s. ř. zrušil svým usnesením ze dne 30. 8. 2022, č. j. [spisová značka], neboť žalovaný v den vydání prve uvedeného usnesení o odmítnutí odvolání doplnil o stručné odvolací důvody a námitky, že k vyúčtování žalobce nemusí provádět meziodečty měřičů bytů v průběhu zúčtovacího období, kdykoli cenu vody změní dodavatel žalovaného. Namítl, že soud prvního stupně měl pokutu moderovat jako nepřiměřeně vysokou, avšak neučinil tak. Dalším podáním ze dne 24. 1. 2023 žalovaný tuto námitku rozvedl poukazem na žalobcovo čerpání služeb, jeho dlouholetý přístup a zatěžování žalovaného, jakož i na účel jeho činnosti. Podle žalovaného tedy měla být pokuta moderována na částku 0 Kč za každý rok z prodlení. Žalovaný přesto poukázal na závěry vyjádřené rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byla pokuta v obdobné věci za rok 2014 moderována na částku 10 000 Kč, a dne 11. 1. 2023 tedy z opatrnosti zaplatil žalobci za každý z let 2015, 2016 a 2017 částku 5 000 Kč, celkem 15 000 Kč, neboť pro rok 2014 činila denní výše pokuty 100 Kč namísto současných 50 Kč; tyto platby žalovaný doložil výpisem ze svého účtu. Žalovaný také zopakoval své výtky proti posouzení vadnosti předmětných vyúčtování, a neměl způsob rozúčtování cen služeb za neurčitý. Ze žádného předpisu též nevyplývá, že by o výši pokuty mohlo rozhodovat pouze společenství, a rozhodnutí výboru žalovaného o výši pokuty je tedy podle žalovaného platné. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá.

11. V reakci na žalovaným zmiňované dobrovolné plnění vzal žalobce dne 13. 2. 2023 žalobu zpět co do částky 15 000 Kč a navrhl, aby řízení bylo v odpovídajícím rozsahu zastaveno a aby podle § 146 odst. 2 o. s. ř. byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Částečné zrušení a zastavení řízení podle § 222a o. s. ř. nebylo dovolacím soudem zrušeno, proto odvolací soud se již touto otázkou v nynějším rozsudku nezabýval.

12. Ve vyjádření k doplněnému odvolání žalovaného ze dne 13. 2. 2023 také žalobce nesouhlasil, že by zde byl důvod pro odepření pokuty, neboť pro to žalovaný neuvedl žádné důvody. Shodně se soudem prvního stupně nesouhlasil s bagatelizací pokutou utvrzované povinnosti, jejíž nesplnění má za následek vznik hmotné škody i imateriální újmy. Odkázal přitom na konkretizovanou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce moderace smluvní pokuty, a měl za to, že uplatněná pokuta je přiměřená, přičemž její výše je dána prodlením žalovaného. Dále žalobce zdůraznil, že žalovaný je právnickou osobou využívající služeb profesionální správcovské společnosti, které nemohou jít k tíži žalobce. Není též pravdou, že by vyúčtování trpělo jen drobnými vadami, naopak opětovně trpí vadami podstatnými. Žalobce se nedopouští zneužití práva, a je to naopak žalovaný, kdo dlouhodobě nerespektuje soudní rozhodnutí a ani nemíní zaslat řádné vyúčtování, nevyřizuje žalobcovy reklamace, není schopen řádně stanovit ani výši záloh, a pomlouvá jej v celostátním médiích, jmenovitě v článku v [nazev] novinách ze dne [datum]. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud z podnětu a v mezích podaného odvolání a v rozsahu nedotčeném kasačním rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. [spisová značka], opětovně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, z nichž vyvodil přiléhavé skutkové závěry a na jejich základě též správné závěry právní.

15. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2015 před novelou č. 104/2015 Sb., jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. To neplatí pro případy uvedené v odstavci 2 (tj. pro případy prodlení s peněžitým plněním).

16. Podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., ve znění od 1. 1. 2016, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

17. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v závěru (reflektovanému např. i v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka]), že pokuta podle § 13 odst. 1 tohoto zákona má především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční. Vytváří totiž nepochybně na poskytovatele služeb dostatečný nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb, jak mu to ukládá § 7 tohoto zákona, a je pro něj rovněž citelnou sankcí při jejím nesplnění. Naopak funkce paušalizace náhrady škody – i když není vyloučena – nebude zpravidla tak významná. Absencí řádného a včasného vyúčtování záloh na služby ostatně nemusí příjemci služeb škoda vzniknout; proto také její absence automaticky neznamená, že by poskytovatel služeb neměl povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. (vše viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. [spisová značka]).

19. Na tuto judikaturu Nejvyšší soud navázal např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1835/2023, ve kterém judikoval, že požadavek příjemce služeb na řádné vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. může být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) či zjevným zneužitím práva, které nepožívá ochrany (§ 8 o. z.), jen ve zcela mimořádném a výjimečném případě, kdy půjde o výraz zneužití tohoto práva (např. v situaci, kdy pronajímatel po něm ani žádné zálohy nepožadoval, absenci vyúčtování nezavinil apod.), a to v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do obecného principu, že každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat. Závěr, že je tento zásah na místě, se vždy musí odvíjet od důkladného posouzení individuálních okolností každého jednotlivého případu.

20. Odvolací soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. [spisová značka], kterým došlo ke změně rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. [spisová značka], tj. ke změně rozsudku, ze kterého zdejší odvolací soud při vydání posledního rozsudku ze dne 14. 2. 2023, č. j. [spisová značka], přiměřeně (viz § 13 o. z.) vycházel, týkající se pokuty za prodlení s doručením řádného vyúčtování služeb za rok 2014 mezi týmiž účastníky jako v nynějším řízení. V prve uvedeném rozsudku Nejvyšší soud nesouhlasil s moderací odvolacího soudu v tamější věci na 10 000 Kč za tento rok. Místo toho Nejvyšší soud přistoupil v tamější věci k moderaci na 70 % zákonem předpokládané částky, tj. na částku 70 Kč za den porušení předmětné povinnosti ze strany žalovaného. Přihlédl přitom k tomu, že povinnost platit pokutu by mu § 7 zák. č. 67/2013 Sb. nevznikla jen, jestliže by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany, což se v tamější věci nestalo. Nejvyšší soud dále uvedl, že žalobce dlouhodobě řádně nehradí zálohy ve stanovené výši (s níž nesouhlasí). Na druhé straně nelze přehlédnout, že rovněž žalovaný dlouhodobě porušuje svou povinnost doručit řádné vyúčtování; vyúčtování nebylo řádné, a i přes námitky žalobce proti němu a závěry znaleckého posudku z 20. 12. 2016, druhé (nové) vyúčtování provedl až v roce 2019. Povinnost doručit příjemci služeb po skončení zúčtovacího období včas řádné vyúčtování je přitom v situaci, kdy mu stanovil zálohy na jejich úhradu, jednou ze základních povinností poskytovatele služeb. Žalovaný ji neporušil ojediněle, naopak ji neplnil řádně dlouhodobě (byť prostřednictvím třetí osoby), navíc v situaci, kdy vyšly najevo nedostatky v tamější věci řešeného vyúčtování, neučinil bez zbytečného odkladu kroky k jejich nápravě. Žalobci lze nepochybně klást k tíži, že neplatí řádně zálohy na služby, které mu žalovaný (stejně jako ostatním svým členům) poskytuje, čímž ve výsledku poškozuje nejen žalovaného, ale především jednotlivé vlastníky, nelze mu však přičítat k tíži, že proti vadnému vyúčtování uplatňuje námitky, a že se opakovaně domáhá svých práv, a to i u soudu. Nelze také přehlédnout, že k celkové výši pokuty přispěl nemalou měrou žalovaný svým přístupem k plnění svých povinností (dlouhým nedodáním řádného vyúčtování). Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že žalovaný k vyhotovení vyúčtování smluvně využívá třetí osobu, neboť ve vztahu ke svým členům odpovídá za splnění svých povinností, jako by je prováděl sám a nic mu nebrání, aby proti této osobě uplatnil nároky vyplývající z porušení smluvního závazku (provést řádné vyúčtování).

21. Odvolací soud tyto judikatorní tendence respektuje a v projednávané věci vychází z nezpochybněného závěru soudu prvního stupně i odvolacího soudu, že předmětná vyúčtování služeb za roky 2015, 2016 a 2017 nebyla žalobci předložená jako řádná, a že tyto měly vady bránící např. tomu, aby nastala splatnost nedoplatku či přeplatku plynoucího z vyúčtování. Vadnost vyúčtování za rok 2015 byla ostatně potvrzena (coby tzv. předběžná otázka) v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2021, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 23.2. 2022, č. j. [spisová značka]; dovolání nynějšího žalovaného proti posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. [spisová značka]. Z vadnosti vyúčtování za rok 2016 pak vycházel soud prvního stupně v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 3. 7. 2021, č. j. [spisová značka] (řízení o nedoplatku nynějšího žalobce dle vyúčtování za rok 2017 skončilo odmítnutím žaloby nynějšího žalovaného usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 2. 8. 2022, č. j. [spisová značka], pozn. odvolacího soudu).

22. Odvolací soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce podle předmětných vyúčtování zaplatil v roce 2016 žalovanému dobrovolně částku 15 000 Kč, jak vyplývá z vyúčtování za rok 2016, a v roce 2017 zaplatil žalovanému dobrovolně částku 20 000 Kč, jak vyplývá z vyúčtování za rok 2017.

23. S ohledem na všechny výše uvedené okolnosti pak odvolací soud shledal, že uvedené judikatuře nejlépe svědčí závěr přijatý již soudem prvního stupně, který k moderaci pokuty za žádný z uvedených let nepřistoupil. Vzhledem k absenci relevantních skutkových odchylek od případu řešeného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] by přicházela v úvahu moderace jen u vyúčtování za rok 2015, ve kterém žalobce rovněž ničeho nepřispěl na služby zajišťované žalovaným. Za prodlení s předložením vyúčtování za roky 2016 a 2017 odvolací soud žádný důvod k moderaci nevidí, neboť na tato období byly započteny dílčí dobrovolné platby žalobce ve výši 15 000 Kč (k vyúčtování za rok 2016) a 20 000 Kč (k vyúčtování za rok 2017), a o to více pak vyniká porušení povinností žalovaného ve smyslu výše uvedené judikatury, na kterou lze plně odkázat, stejně jako na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

24. Podle odvolacího soudu však nelze pomíjet fakt, že žalobce požadoval zaplacení pokuty v denní výši 50 Kč, a to i za prodlení za předložení vyúčtování za rok 2015. K faktické moderaci tedy již došlo omezením žalobního nároku samotným žalobcem, resp. zákonodárcem, který tento krok provedený novelou č. 104/2015 Sb. odůvodnil v důvodové zprávě k tomuto novelizujícímu zákonu slovy: „Pokuta ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení se jeví, podle názoru především laické veřejnosti, jako nepřiměřeně vysoká.“ Podle odvolacího soudu tedy není namístě přistupovat ještě k další soudní moderaci smluvní pokuty za prodlení s předložením vyúčtování za žádný z uvedených let.

25. Odvolací soud tedy shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve zbývající části výroku I. (v části nedotčené kasačním zásahem Nejvyššího soudu) věcně správný, a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil.

26. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle §§ 224 a 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v řízení neúspěch jen v nepatrné části (neuspěl jen s nárokem na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 137 850 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021), a podle § 142 odst. 3 o. s. ř. má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, tj. na zaplacení soudních poplatků ve výši 31 589 Kč, na zaplacení vynaložených nákladů na vypracování vlastního znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ve výši 8 000 Kč, a dále na odměnu tehdejšího právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] za 12 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání 19. 11. 2019, odvolání, účast při odvolacím jednání dne 19. 5. 2020, dovolání, vyjádření z 29. 3. 2021, účast při ústním jednání 24. 6. 2021, při ústním jednání 16. 9. 2021, které přesáhlo 2 hodiny, a vyjádření z 27. 9. 2021) dle tarifní hodnoty 106 950 Kč (původního předmětu řízení), tj. s odměnou ve výši 5 380 Kč podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů; dále odměnu právního zástupce žalobce ve výši 2 690 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu za účast při vyhlášení rozsudku dne 14. 11. 2019; odměnu právního zástupce ve výši 6 620 Kč z tarifní hodnoty 137 850 Kč (předmětu, o kterou byla žaloba rozšířena) za rozšíření žaloby; odměnu ve výši 9 300 Kč z tarifní hodnoty 244 800 Kč (hodnoty předměty řízení po připuštění rozšíření žaloby) za dalších šest úkonů právní služby (účast u ústního jednání dne 4. 2. 2022, podání ze dne 14. 2. 2022 obsahující závěrečný návrh, vyjádření ze dne 12. 8. 2022, částečně zpětvzetí žaloby spojené s vyjádřením ze dne 13. 2. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem dne 8. 8. a 11. 8. 2023); odměnu ve výši 9 180 Kč za tarifní hodnoty 244 800 Kč (částka zbývající po pravomocném částečném potvrzení rozsudku a částečném zrušení rozsudku se zastavením řízení) za dovolání, to vše s připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 za každý z uvedených 21 úkonů právní služby, vč. náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu, a dále z odměny tzv. nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., za účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 3. 2024 a za přípravu na toto jednání, tj. ve výši 600 Kč; a konečně částku 2 511,50 Kč coby část předchozím rozhodnutí uložené náhrady nákladů řízení státu, kterou žalobce před zrušením rozsudku Nejvyššího soudu zaplatil (viz záznam o složení ze dne 30. 3. 2023 na č. l. 268 spisu). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 281 332 Kč uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení státu (zaplaceného znalečného v celkové výši 5 023 Kč) bylo rozhodnuto podle § 148 o. s. ř., s přihlédnutím, že úspěšný žalobce již svou polovinu k této náhradě (2 511,50 Kč), uloženou mu předchozím rozsudkem odvolacího soudu, dobrovolně zaplatil dne 29. 3. 2023; tato žalobcem uhrazená část náhrady nákladů řízení státu tvoří součást náhrady nákladů řízení mezi účastníky řízení podle § 142 o. s. ř., kterou žalobci nahradí žalovaný (viz výše).

Poučení