14 C 190/2023 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 418 176 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 414 615 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 547 526 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 414 615 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala uhrazení částky 3 561 Kč a úroku z prodlení z částky 3 516 Kč ve výši 15 % ročně za období od 4. 5. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 478 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, soudní poplatek ve výši 6 605 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žádala, aby soud vydal rozsudek, kterým žalované uloží povinnost uhradit žalobkyni částku 418 176 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 551 087 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 418 176 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyní požadovaná částka 418 176 Kč představuje následující nároky: zaprvé jde o náhradu za ztrátu na výdělku za období od 4. 6. 2021 do 19. 12. 2021 ve výši 23 108 Kč, zadruhé o náhradu za bolest ve výši 44 727 Kč, zatřetí o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 344 896 Kč a začtvrté o náklady na vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. ve výši 5 445 Kč.

3. Uvedené částky představují žalovanou doposud neuhrazené části nároků, které žalobkyně u žalovaná uplatnila z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dle též „zákon o pojištění odpovědnosti“).

4. Žalobkyně uvedla, že byla dne 3. 6. 2021 ve 14:50 hod na silnici č. [Anonymizováno] ve směru jízdy od [Anonymizováno], v katastru obce [adresa], účastnicí dopravní nehody, při které vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], coby vozidlo přijíždějící po vedlejší pozemní komunikaci, nedalo přednost v jízdě motocyklu [Anonymizováno], RZ [SPZ], který řídila po hlavní komunikaci ve směru jízdy od obce [adresa] žalobkyně. Při dopravní nehodě došlo ke střetu přední části motocyklu a levé zadní části vozidla [jméno FO] [jméno FO] a k pádu žalobkyně a jejímu zranění (fraktura distálního radia vpravo, zlomenina výběžku ulny vpravo a zlomenina talu vlevo). Řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO] byl za dopravní nehodu odsouzen trestním příkazem Okresního soudu [adresa] ze dne 30. 9. 2022, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 22. 10. 2022.

5. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], bylo uzavřeno u žalované.

6. Bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění související s dopravní nehodou byly ohodnoceny na základě znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. (dále též „d. [jméno FO]“). Bolestné bylo ohodnoceno na 344 bodů, tj. na částku 122 502 Kč. Náhrada za ztížení společenského uplatnění pak na částku 665 686 Kč, neboť došlo k omezení hybnosti a slabosti pravé horní končetiny v oblasti zápěstí (omezena pasivní i aktivní hybnost a atrofie svalů). Jedná se o poruchu funkce dominantní končetiny s normální funkcí před úrazem. Dále je žalobkyně postižena omezením hybnosti levého kotníku. Žalobkyně ujde pouze kratší vzdálenosti a nezvládne náročnější pohyb (běh, skoky, chůzi v terénu). Žalobkyně uhradila znalci za znalecký posudek částku 18 150 Kč.

7. V důsledku dopravní nehody byla žalobkyně od nehody dne 3. 6. 2021 do 19. 12. 2021 v pracovní neschopnosti, v důsledku které jí vznikla ztráta na výdělku ve výši 77 029 Kč.

8. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na zaplacení 883 367 Kč (odškodnění bolesti ve výši 122 502 Kč, trvalých následků úrazu, resp. ztížení společenského uplatnění ve výši 665 686 Kč, nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 18 150 Kč a ztráty na výdělku od 4.6.2021 do 19.12.2021 ve výši 77 029 Kč).

9. Žalovaná žalobkyni neuhradila veškeré požadované nároky. Jednak snížila částky požadované na bolestném a na náhradě za ztížení společenského uplatnění, a jednak ze všech částek vyplatila pouze 70 % s ohledem na údajné spoluzavinění žalobkyně, které však žalobkyně považuje za neexistující. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by skutečnost, že nejela při pravém okraji silnice, měla založit její spoluúčast. Tvrdila, že v daném úseku silnice je nutno si za účelem dobrého výhledu vyjet více doleva. To žalobkyně učinila. Reakce žalobkyně na vyjetí automobilu byla zcela adekvátní a rychlá.

10. Žalovaná šetření pojistné události ukončila dopisem ze dne 18. 4. 2023. Pojistné plnění je splatné do 15 dnů od skončení šetření – pojistné plnění se tudíž stalo splatným nejpozději dne 3. 5. 2023. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou a žalobkyně má tedy nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího.

11. Žalobkyně proto žádala, aby byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni zbývající části nároků, tj. celkově částku 418 176 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 551 087 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 418 176 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení. Co se týče úroku z prodlení, soud dodává, že žalobkyně při podání žaloby žádala přiznání částky 551 087 Kč. Následně vzala žalobu částečně zpět ve vztahu k částce 132 911 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 132 911 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalovaná žalobkyni dne 13. 9. 2023 uvedenou částku uhradila.

12. Žalovaná nárok neuznala.

13. Označila za nesporné, že dne 3. 6. 2021 došlo k dopravní nehodě na místě a způsobem, jak to popsala žalobkyně. Dále žalovaná nesporovala, že škodní automobil měl sjednáno u žalované pojištění odpovědnosti za škodu a že žalobkyně utrpěla při dopravní nehodě zlomeninu pravého předloktí a zlomeninu levé hlezenní kosti.

14. Žalovaná však bylo názoru, že žalobkyni je nutno přičíst spoluúčast na dopravní nehodě. I když je zřejmé, že řidič osobního automobilu měl dát žalobkyni přednost, na konečném průběhu nehody se podílel i způsob jízdy žalobkyně, který byl v rozporu s § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o silničním provozu“). Žalobkyně nejela vpravo při pravém okraji vozovky. To bylo zjištěno znaleckým posudkem [adresa], dle kterého pokud by žalobkyně jela při pravém okraji pozemní komunikace, bylo v jejích technických možnostech nekolizním a průběžným bržděním střetu zabránit. Nebyla by přitom ani ohrožena bezpečnost jízdy žalobkyně. Žalobkyně by nadto mohla korigovat směr jízdy svého motocyklu více vpravo, a mohla by tak získat větší odstup od zadní části vozidla. Řidič automobilu vjetím do křižovatky žalobkyni nevytvořil náhlou a neočekávanou překážku, na kterou by musela žalobkyně rychle reagovat. Uvedenou skutečnost žalovaná zohlednila stanovením spoluúčasti žalobkyně ve výši 30 %.

15. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, jak byla určena výše náhrady na ztížení společenského uplatnění a výše náhrady za bolest. Odkázala v tomto ohledu na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1010/22. Žalovaná rozporovala i určení výše bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Částka určena [jméno FO] dle žalované neodpovídá rozsahu ani intenzitě trvalých následků zranění žalobkyně. Znalecký posudek [jméno FO] vypracoval před stabilizací zdravotního stavu žalobkyně, bez osobního vyšetření a bez zjištění omezení hybnosti kloubů. Následky nehody nemohly vyvolat tak vysoké poklesy jednotlivých domén. Posudek je nadto nepřezkoumatelný, neboť znalec neuvedl, proč hodnotil konkrétní domény a proč jim přiznal konkrétní výši odškodnění. [jméno FO] nesprávně určil i výši bolestného. Důvody nesprávnosti plynou z odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] (dále též [tituly před jménem] [jméno FO]). Žalovaná v tomto ohledu zejména uvedla, že nesouhlasí s odškodněním anestezie.

16. Z uvedených důvodů byla žalovaná názoru, že žalobu je namístě zamítnout[Anonymizováno]

17. Z provedených důkazů a z nesporných tvrzení účastníků zjistil soud následující skutkový stav:

18. Dne 3. 6. 2021 ve 14:50 hodin v obci [adresa] jel řidič osobního vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], po silnici č. [Anonymizováno] ve směru jízdy od obce [adresa]. Na křižovatce se silnicí č. [Anonymizováno] zastavil vozidlo před hranicí křižovatky a následně se rozjel do křižovatky s úmyslem přejet křižovatku rovně k obci [adresa], přičemž nedal přednost v jízdě motocyklu [Anonymizováno], na kterém jela žalobkyně, a který projížděl křižovatkou po hlavní komunikaci (silnici č. [Anonymizováno]) ve směru od obce [adresa] k obci [adresa]. Došlo ke střetu přední části motocyklu a levé zádní části vozidla [jméno FO] [jméno FO]. Důsledkem nárazu došlo k pádu žalobkyně na vozovku a k jejímu zranění (nesporná tvrzení účastníků; detail relace o dopravní nehodě).

19. Vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], bylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla u žalované (nesporná tvrzení účastníků)[Anonymizováno]

20. Za účelem stanovení výše peněžité náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně a peněžité náhrady za vytrpěnou bolest byl dne 20. 12. 2022 [jméno FO], znalcem z oboru zdravotnictví, stanovení nemajetkové újmy, vypracován znalecký posudek č. [Anonymizováno], který posoudil zdravotní stav žalobkyně dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále též „Metodika“). [jméno FO] vycházel z pohovoru provedeného s žalobkyní dne 30. 11. 2022 a z lékařských zpráv ohledně zdravotního stavu žalobkyně počínaje zprávou ze dne 3. 6. 2021 a konče zprávou ze dne 30. 5. 2022. V posudku uvedl, že stav žalobkyně lze považovat za ustálený v srpnu roku 2022. Konstatoval, že byla posouzena [Anonymizováno] žena, která byla dne 3. 6. 2021 účastníkem dopravní nehody na motocyklu, během které byla sražena. Utrpěla frakturu distálního radia vpravo, zlomenina výběžku ulny vpravo, zlomenina talu vlevo. Byla rychlou záchrannou službou převezena na ortopedii, hospitalizována a dne 5. 6. 2021 provedena operace. Následně proběhly rehabilitace. V prosinci 2021 indikována k extrakci kovů ze zápěstí, 20. 5. 2022 provedena extrakce osteosystetického materiálu z pravého zápěstí. Co se týče následků nehody, [jméno FO] sdělil, že žalobkyně má maximum obtíží s hybností a slabostí pravé horní končetiny v oblasti zápěstí, kdy je omezena pasivní i aktivní hybnost a současně jsou svaly atrofované, dále omezená hybnost levého kotníku. Nezvládne přenášet těžší břemena, činnosti vyžadující součinnost horních končetin – šplh, lezení po žebříku, užívání obouručních nástrojů k práci nebo ve volném čase. Jedná se o poruchu funkce dominantní končetiny s normální funkcí před úrazem. Obtížně chodí – ujde pouze kratší vzdálenosti a nezvládne náročnější pohyb – běh, skoky, chůzi v terénu. Má mírné problémy s vlastní sebeobslužností, obtížněji zvládá oblékání, je omezena v domácích pracích včetně činností vyžadujících zvedání břemen a uchopování předmětů oběma rukama. Před úrazem se aktivně věnovala péči o domácnost, kdy tyto práce může nyní vykonávat pouze obtížněji pro omezení hybnosti pravé horní končetiny. Pracovala jako vedoucí skladu, nyní nemůže tyto práce vykonávat, pracuje jako personalistka. Je omezena v rekreačních aktivitách pro omezení hybnosti a slabost pravé horní končetiny, některé činnosti nemůže vykonávat vůbec, v jiných je limitována užíváním prakticky jenom levé horní končetiny.

21. Bolestné znalec ohodnotil následovně: - S5252 zlomenina dolního konce kosti vřetení tř.: 120 bodů - S5260 zlomenina dolního konce kosti loketní: 30 bodů - S5101 rána předloktí pronikající ke kosti oper. 5. 6. 2021: 36 bodů - S5101 rána předloktí pronikající ke kosti oper. 5. 6. 2021: 30 bodů - S9101 rána kotníku ke kosti – op. 5. 6. 2021: 18 bodů - S9211 zlomenina talu s disl.: 100 bodů - S0600 otřes mozku lehký – celková anestezie 5. 6. 2021: 20 bodů 22. Co se týče náhrady za ztížení společenského uplatnění, znalec vyšel z toho, že žalobkyně utrpěla zlomeninu hlezna a zlomeninu dolního konce radia, čímž došlo k poškození struktury kostí předloktí a struktury kostí kotníku. Byly tak zasaženy funkce kloubní hybnosti a svalové síly. [jméno FO] nevyužil žádný modifikační koeficient, neboť to přísluší soudu. V rámci vlastního výpočtu náhrady za ztížení společenského uplatnění znalec ohodnotil následující položky: D230 (vykonávání běžné denní povinnosti) – 14,5 %; D240 (zvládání obtíží a jiných psychických nároků) – 10 %; D410 (měnění základní pozice těla) – 14,5%; D415 (udržení pozice těla) – 14,5 %; D420 (přemisťování) – 10 %; D430 (zvedání a nošení předmětů) – 14,5%; D435 (přemisťování předmětů pomocí dolních končetin) – 10 %; D445 (využití ruky a paže) – 14,5 %; D450 (chůze) – 14,5 %; D455 (pohyb) – 20 %; D460 (pohyb po různých lokalitách) – 20 %; D475 (řízení) – 10 %; D610 (získání obydlí) – 10 %; D630 (příprava jídla) – 10 %; D640 (vykonávání domácích prací) – 14,5 %; D650 (péče o předměty v domácnosti) – 14,5 %; D660 (pomoc druhým) – 10 %; D850 (placené zaměstnání) – 20 %; D920 (rekreace a volný čas) – 37 %. Znalec tak uzavřel, že součet korigovaných procent ztížení společenského uplatnění žalobkyně činí 4,3981481481 %. Vypočtená výše náhrady za ztížení společenského uplatnění tak dle znalce činí 665 686 Kč (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne [datum], č. [Anonymizováno])[Anonymizováno] 23. [jméno FO] při výslechu dne 14. 3. 2024 uvedl zejména, že - Neměl zdravotnickou dokumentaci žalobkyně týkající se zdravotního stavu před nehodou. Tuto nepotřeboval, neboť ze zdravotnické dokumentace, kterou k dispozici měl, nebylo zjištěno, že by zde měla být nějaká omezení před nehodou. Jedná se nadto o mladou ženu. - Samotné vyšetření je prováděno formou dotazů, které znalec porovná s dalšími jím řešenými případy a taktéž s lékařskou dokumentací. - Co se týká rány předloktí a operace dne 5. 6. 2021, tuto zohledňoval dvakrát, neboť v lékařské dokumentaci je uvedeno, že při operaci byly dva přístupy, to znamená dvě rány. Co se týká přiznaných bodů, vycházel z délky rány, kterou určil vyšetřením jizev žalobkyně. - Medicínsky je operační zákrok na zápěstí náročnější, a proto pokud to není nutné, tento není prováděn. Muselo by následně dojít k rekonstrukci vazů. - Co se týká položky S9101, délku 18 cm změřil z jizvy. Nesouhlasí s tím, že by zpevnění zlomeniny hlezenní kosti vždy šlo provést s malou operační ránou. - Položka S6210 (odlomení zadního okraje pravé zápěstní kůstky), je zahrnuta ve zlomenině talu (položka S 9211). - Co se týká odstranění kovového materiálu z ruky, toto mu muselo uniknout. - Co se týká data ustálení zdravotního stavu žalobkyně, vycházel ze subjektivních pocitů žalobkyně, které mu žalobkyně sdělila, tyto posoudil, zda mohou odpovídat realitě. Jiný postup ani není možný. - Je traumatologem. - Posudek vyhotovil jeden rok od nehody, co se týká operace ze dne 20. 5. 2022, tato neměla na ustálení zdravotního stavu vliv, protože došlo jen k vyndání dlahy. - Nevybaví si, jestli měl lékařskou zprávu ortopeda, hybnost kloubů žalobkyně vyšetřoval a tuto porovnával i s lékařskými zprávami. - Ruka i noha již budou po zlomeninách navždy slabší. - Co se týká jednotlivých procent obtíží, tyto mu automaticky stanoví program. Pokud zadá stupeň obtíže 1, automaticky to přiřadí 14,5 %, pokud má pocit, že by položka měla mít vyšší či nižší váhu, zadá x a váhu dopíše. K jednotlivým položkám ohodnoceným v rámci určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění [jméno FO] uvedl zejména následující: - Položka D 230: žalobkyně je z důvodu poranění ruky a nohy omezena například v nákupu, úklidu, vaření a sebeobslužnosti, je omezena fyzicky - Položka D240: v lékařských zprávách byly popisovány psychické potíže způsobené šokem z nehody - Položka D410: představuje dřep, klek či změny polohy - Položka D415: představuje například stání - Položka D420: ta byla z položek D4 postižena nejméně; jedná se například o plazení - Položka D430: tato byla ohodnocena výše, neboť žalobkyně má postiženu ruku a nohu, v této kombinaci je zvedání a nošení předmětů velice problematické - Položka D435: jedná se o kopání či šlapání do pedálů - Položka D435: jde o obecnou položkou týkající se využití ruky a paže; žalobkyně je nadto pravák, je tedy postižena významněji - Položky D450-460: pohyb a pohyb po různých lokalitách mají vyšší ohodnocení, neboť jsou náročnější, a žalobkyně tak v nich je více omezena - Položka D450: při zlomenině hlezenní kosti dochází k omezení možnosti chůze - Položka D475: zranění ruky a nohy činí problém při řazení či sešlápnutí spojky - Položka D610: je zahrnuta i fyzická stránka, například obcházení nabídek; v tom je žalobkyně omezena. - Položka D640: je nepředstavitelné, že by osoba s takovýmto zraněním, jako má žalobkyně, například po delší dobu vysávala – osoby, se zraněním, jako má žalobkyně, nejsou takových činností schopny z důvodu bolesti a únavnosti končetin - Položka D630: žalobkyně je omezena, neboť nemůže po dlouhou dobu stát při přípravě jídla; stejná omezení žalobkyni ovlivňují i v případě položky D650 - Položka D660: vypovídá mj. o fyzické možnosti například zvednout dítě či starou osobu; v tomto je žalobkyně omezena - Položka D850: hodnotí se, jak možnost vykonávání aktuálního zaměstnání, tak i obecně možnost vykonávání práce; žalobkyně je omezena při vykonávání fyzické práce - Položka D920: žalobkyně je omezena na ruce i na noze – to ji omezuje ve sportu, případně i v jízdě na kole, či cestách do kina či divadla, proto dané položce přiznal vyšší ohodnocení. 24. [jméno FO] během jednání soudu dne 14. 3. 2024 prohlédl jizvu žalobkyně na předloktí a dospěl k závěru, že tato zasahuje pouze na předloktí, nikoliv až k zápěstí.

25. Žalobkyně za znalecký posudek d[jméno FO] uhradila 18 150 Kč (faktura č. [hodnota] ze dne [datum]).

26. Žalobkyně při výslechu dne 14. 3. 2024 uvedla zejména, že - Při nehodě si zranila levý kotník a pravé zápěstí, v kotníku má dva šrouby, v zápěstí měla kovovou destičku, kterou po roce vyndali. - Před nehodou neměla s kotníkem ani s rukou žádné problémy. - Před nehodou se s ničím neléčila. - K žádnému lékaři, kromě obvodního lékaře, nyní nedochází. - Na rehabilitace chodila cca roku po nehodě. - Je pravák, nemůže pravou rukou déle psát, neboť ji to bolí, v pravé ruce neudrží ani těžší věci. - Do 15 minut v případě zátěže ji začne ruka nesnesitelně bolet a tato se unaví a je nemotorná, navíc ji tahá jizva, nemůže vodit koně, ani psa. - Má vlastního koně. - Z důvodu bolesti nemůže rukou tlačit, ani přitahovat objekty. - Házet nezkoušela. - Kabelku v pravé ruce nosit zvládne, těžší předměty však nikoliv, natahuje se jí přitom jizva a v ruce ji píchá. - Kvůli noze nemůže po delší dobu chodit, noha ji bolí a má v ní, respektive v kotníku, omezenou hybnost, běhat nemůže kvůli omezené hybnosti vůbec. - Ujde bez bolesti cca 500 metrů, delší vzdálenosti z důvodu bolesti nelze, dříve chodili se psem na procházky, v délce i 4 km. - Když dlouho sedí, noha jí ztuhne a trvá cca půl hodiny, než se rozhýbe, poté, co ráno vstane, trvá cca hodinu, než se noha rozhýbe, do té doby kulhá. - Může si kleknout či dřepnout, při delším stání jí operovaná noha bolí. - Při přemisťování například na gauči žádný problém nemá. - Operovanou nohou kopat nezkoušela, myslí si, že by to nezvládla. - Před nehodou jezdila na kole s přítelem a se psem, nyní nemůže, zkoušela to, nicméně hybnost nohy jí nedovolí řádně šlapat. - V autě zvládne řídit jen při plynulém provozu a kratší vzdálenosti, jinak ji noha bolí, má poraněnou levou nohu, kterou potřebuje pro spojku, není schopna řídi v kolonách. - Noha jí při delší zátěži i opuchá a musí si povolovat obuv, před nehodou jezdila cca pětkrát týdne na koni, nyní nemůže na koni z důvodu omezení hybnosti dobře jezdit, využívají koně pro zápřah a ona jezdí na valníku. - Co se týká domácích prací, tyto vykonává, ale musí si dávat pauzy. - Co se týká přípravy jídla, není omezena. - Teď v únoru se stěhovali do domu, veškeré přenášení těžších předmětů nemohla provádět. - Co se týká udržování péče v domácnosti, péče o zvířata a květiny, žádné omezení nevnímá. - Děti nemá, o rodiče prozatím nepečuje, to stejné platí pro jejího partnera. - Co se týká volnočasových aktivit, kromě již uvedeného musela přestat jezdit na kolečkových bruslích, jinak omezena není. - Sport žádný aktivně nevykonávala, co se týká turistiky, před nehodou cca jednou za 14 dnů podnikali túry, nyní nemůže, naposledy ušla 2 km a musela si dát tři pauzy. - Cestuje nadále, má problém s řízením, jinak problémy nepociťuje. - Přímo po nehodě měla psychické potíže způsobené strachem z nehody. Nyní již tyto nemá. - Myslí si, že zdravotní stav se v případě nohy ustálil cca po roce od nehody. Co se týká ruky, bylo to cca půl roku po vyndání destičky, to znamená po cca roce a půl od nehody. - K ustálení problému s rukou došlo rok po nehodě. Poté došlo k další operaci, ruka se chvíli hojila. Následně byly nicméně pocity stejné jako před operací. - Znalecký posudek [jméno FO] byl zpracován tak, že mu odpovídala na otázky, fyzicky [jméno FO] vyšetřena nebyla. Je nicméně možné, že došlo k vyšetření hybnosti kloubů, už si to nevybaví.

27. Žalovaná si nechala zpracovat posouzení správnosti bodového ohodnocení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. Ten ve stanovisku ze dne 6. 10. 2023 uvedl, že není zřejmé, proč [jméno FO] zohlednil operaci provedenou u žalobkyně dne 20. 5. 2022 dvakrát. Dále konstatoval, že v posudku ani v lékařské dokumentaci není uvedeno, kolik cm měřily pooperační rány žalobkyně. Pokud by rána měla 12 cm, musela by tato zasahovat i na zápěstí, kde je menší hodnota bodu za jeden cm rány. Za zcela vyloučené považoval [tituly před jménem] [jméno FO] to, že rána kotníku ke kosi žalobkyně by měla 18 cm. [Anonymizováno]. [jméno FO] odmítl, že by měla být analogicky jako otřes mozku hodnocena celková anestezie žalobkyně. Ve vztahu k náhradě za ztížení společenského uplatnění [tituly před jménem] [jméno FO] akcentoval, že [jméno FO] neměl k dispozici lékařské zprávy žalobkyně z doby před dopravní nehodou. Dále zdůraznil, že [jméno FO] měl k dispozici poslední lékařskou zprávu vypracovanou pouze 10 dnů po operaci ze dne 20. 5. 2022. Zdravotní stav lze v zásadě považovat za ustálený po uplynutí jednoho roku od poslední operace mající zmírnit následky zranění. [jméno FO] nepopsal a necharakterizoval zdravotní stav žalobkyně (jakou měrou byly omezeny hybnosti kloubů). Měla být obstarána lékařská zpráva z ortopedie. [jméno FO] měl s žalobkyní pouze pohovor. [jméno FO] nezdůvodnil a nevysvětlil, proč dospěl k názoru o snížení některých životních aktivit žalobkyně, a proč určil zrovna jím zvolenou hodnotu poklesu u té které domény. [jméno FO] se nezabýval tím, zda jsou tvrzení žalobkyně o jejích životních omezeních pravdivá (stanovisko [tituly před jménem] [adresa] ze dne 6. 10. 2023).

28. Pro účely trestního řízení vedeného s řidičem vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], byl [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], znalcem z oboru doprava a oboru strojírenství, vypracován znalecký posudek týkající se analýzy nehodového děje. Z tohoto posudku plyne, že k nehodě došlo na čtyřramenné křižovatce silnice č. [Anonymizováno] a silnice č. [Anonymizováno]. Ve směru jízdy od obce [adresa] po silnici č. [Anonymizováno], která je hlavní komunikací, se vozovka stáčí do pravotočivé zatáčky v místě napojení se silnicí č. [Anonymizováno]. V křižovatce je umístěno dopravní zrcadlo umožňující řidičům jedoucím stejně, jako jel řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO], lepší výhled na přijíždějící vozidla z levé strany (tj. ze směru, ze kterého přijížděla žalobkyně). Žalobkyně přijížděla k místu střetu po hlavní komunikaci, kterou projížděla v přímém směru jízdy. Z její pravé strany vjel do křižovatky osobní automobil [jméno FO] [jméno FO], který přejížděl hlavní komunikaci v přímém směru. V technických možnostech řidiče vozidla [jméno FO] [jméno FO] bylo vidět přijíždějící motocykl. V momentě, kdy bylo v technických možnostech žalobkyně rozpoznat vjetí vozidla do komunikace, zareagovala pohotově plným bržděním. Žalobkyně reagovala v čase cca 1,85 sekund před střetem, jela rychlostí maximálně povolenou v daném úseku (tj. do 50 km/h ± 10 %). Motocykl žalobkyně narazil v přímém postavení předním kolem do levé zadní části osobního vozidla. Žalobkyně nejela před střetem a v místě střetu u pravé strany hlavní komunikace. Její motocykl byl v okamžiku střetu mírně vyjetý do levé části hlavní komunikace, ve vzdálenosti cca 3,45 až 3,8 m od pravého okraje hlavní komunikace. V případě, že by žalobkyně v místě střetu jela při pravé straně komunikace, tj. pravým obrysem svého motocyklu ve vzdálenosti cca 1 m od pravého kraje hlavní komunikace, nedošlo by k nárazu do vozidla [jméno FO] [jméno FO], a to i kdyby žalobkyně brzdila postupně, aby neztratila stabilitu. Kdyby tedy žalobkyně jela při pravé straně vozovky, bylo v jejích technických možnostech zabránit střetu průběžným brzděním, které by neohrožovalo stabilitu motocyklu a bezpečnost žalobkyně. 29. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], při výslechu dne 29. 1. 2024 uvedl zejména, že - V okamžiku střetu jela motocyklistka v protisměru, konkrétně při pravé straně protisměrného pruhu. - Střetové rychlosti byly u motocyklistky 30-36 km/hod a u automobilu 16-20 km/hod. Jednalo se o dynamický způsob jízdy. Řidička motocyklu zareagovala pohotově. - Lze předpokládat, že motocyklistka se nacházela v protisměru již v okamžiku, kdy motocykl začal brzdit. Její postavení předtím nelze určit. Dá se nicméně předpokládat, že aby se do předmětného místa dostala, nemohla jet při pravém okraji vozovky. Musela jet spíše blíže středu vozovky. - Kdyby motocyklistka jela při pravém okraji vozovky, to znamená ve vzdálenosti 1-1,5 m od pravého okraje, (což je cca střed jejího jízdního pruhu), mohla by se bez ohrožení stability dopravní nehodě vyhnout. Navíc, při průběžném brzdění by byla schopna korigovat směr jízdy, a to tak, že by nedošlo ke kolizi. Pokud by motocyklistka nebyla v uvedené vzdálenosti od pravého okraje, nacházela by se již blízko středu vozovky a k nehodě by mohlo dojít. - Ačkoliv po levé straně automobilu stála vozidla, mohl řidič motocyklistku před vyjetím do křižovatky vidět v zrcadle nacházejícím se na místě. - Co se týče toho, jak mohl řidič automobilu před najetím motocyklistku vidět, nehraje roli to, v jaké části vozovky se motocyklistka nacházela. - V dokumentaci policie není uvedeno, že by na komunikaci byla vyznačena středová čára. Tato není vyznačena ani v policií vypracovaném plánku místa nehody, kde by se jinak měla nacházet.

30. Ztráta na výdělku žalobkyně představovala za období od 3. 6. 2021 do 17. 12. 2021 částku 77 029 Kč (potvrzení o ztrátě na výdělku ověřené Okresní správou sociálního zabezpečení [adresa] dne 21. 6. 2022).

31. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou vyplatila následující plnění: - 53 921 Kč na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 3. 6. 2021 do 17. 12. 2021 - 77 7785 Kč na bolestném - 320 790 Kč na náhradě za ztížení společenského [Anonymizováno] - 12 705 Kč na náhradě výdajů za znalecký posudek [jméno FO] Žalovaná postupovala při výpočtu bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění podle stanoviska [tituly před jménem] [adresa] a dále veškeré nároky krátila o 30 % z důvodu spoluúčasti žalobkyně na dopravní nehodě. Žalovaná odkázala na závěry [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], že žalobkyně mohla dopravní nehodě zabránit, pokud by jela podle dopravních předpisů u pravého okraje vozovky (dopisy o vyplacení pojistného plnění žalované ze dne 19. 4. 2023 a ze dne 13. 9. 2024).

32. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje.

33. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení dané věci. Provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud v tomto ohledu zejména dodává, že k důkazu neprovedl trestní příkaz Okresního soudu [adresa] ze dne 30. 9. 2022, č.j. [spisová značka], kterým měl být řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO] odsouzen za předmětnou dopravní nehodu, neboť žalovaná danou skutečnost, ani průběh dopravní nehody a zavinění řidiče vozidla [jméno FO] [jméno FO] nesporovala. Soud dále nepřistoupil k zadání nového znaleckého posudku týkajícího se ztížení společenského uplatnění a náhrady za bolest žalobkyně, neboť pro účely posouzení výše daných nároků měl dostatečné podklady spočívající jednak ve znaleckém posudku [jméno FO], a jednak ve výslechu žalobkyně. Ze stejného důvodu soud neprovedl k důkazu lékařskou dokumentaci, ze které vycházel [jméno FO]. Nadto, soud je, co se týče odborných lékařských otázek, medicínským laikem. Sdělení obsahu lékařské dokumentace (kterou měl [jméno FO] k dispozici) by tedy nepřineslo pro rozhodnutí soudu do řízení nic zásadního. V tomto ohledu soud dodává, že žalovaná nezpochybňovala, že by měl [jméno FO] k dispozici lékařskou dokumentaci, kterou uvedl ve výčtu zdrojů posudku. [jméno FO] pak na druhé straně netvrdil, že by měl k dispozici zprávy týkající se předchorobí či ortopedický nález žalobkyně, což mu bylo žalovanou vytýkáno. Důkaz sdělením obsahu lékařské dokumentace, ze které vycházel [jméno FO] a i [tituly před jménem] [jméno FO], proto soud pro nadbytečnost neprovedl.

34. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující právní normy:

35. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

36. Podle § 2957 o. z.: Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

37. Podle § 2962 odst. 1 o. z.: Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

38. Podle § 2918 o. z.: Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

39. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

40. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů: Na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

41. Aplikací daných právních norem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícím závěrům:

42. Soud v prvé řadě uvádí, že v projednávaném případě je dána pasivní věcná legitimace žalované. K poranění žalobkyně totiž došlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou způsobil řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO], což ostatně účastníci nečinili sporným. Nárok proti žalované je pak odvozen od ustanovení § 6 zákona o pojištění odpovědnosti, neboť automobil, který dopravní nehodu způsobil, byl pojištěn u žalované (což žalovaná taktéž nečinila sporným).

43. Mezi účastníky bylo však sporné to, zda je namístě aplikovat § 2918 o. z. a shledat na straně žalobkyně tzv. spoluúčast, na jejímž základě by mělo dojít k poměrnému snížení povinnosti žalované k odčinění újmy. Dále je pak návazně sporné, v jaké výši mělo být žalobkyni poskytnuto odčinění za újmu na zdraví způsobenou jí při předmětné dopravní nehodě, a to v podobě náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhrady za vytrpěnou bolest, náhrady za ztrátu na výdělku a nákladů na vypracování znaleckého posudku [jméno FO]

44. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je v projednávané věci namístě aplikovat § 2918 o. z.

45. Podle uvedeného ustanovení platí, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

46. Vzniklá škoda totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, ale též i samotného poškozeného. Odpovědnost škůdce je následně vyloučena v tom rozsahu, v jakém se jednání poškozeného podílelo na vzniku škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 290/2012).

47. Při poměrném rozdělení škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, vychází se tak z míry zavinění každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě. Jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4228/2007).

48. Stejně jako u škůdce, je třeba i u poškozeného brát v úvahu jen takové jednání, které splňuje všechny předpoklady povinnosti k náhradě újmy, tj. musí být prokázáno, že protiprávní jednání poškozeného bylo příčinou nebo jednou z příčin vzniku újmy. Nejde o spoluzavinění poškozeného v užším smyslu (zaviněné porušení právní povinnosti), ale o spoluzpůsobení (spolupřispění ke) vzniku škody z jakýchkoliv důvodů, které jsou na straně poškozeného.

49. Žalovaná dovozuje spoluúčast žalobkyně z toho, že způsob jízdy žalobkyně byl v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., dle kterého se na pozemní komunikaci jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

50. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], bylo zjištěno, že žalobkyně před nehodou sice jela v rámci svého jízdního pruhu, nicméně nejela při pravém okraji pozemní komunikace. Kdyby jela při pravém okraji komunikace (1 m až 1,5 metrů od pravého okraje), byla by s to se i při bezpečném způsobu brždění střetu vyhnout. Dále z výslechu jmenovaného znalce vyplynulo, že žalobkyně se v okamžiku, kdy začala brzdit, nacházela již v protisměrném pruhu (při jeho pravém okraji).

51. K tomu soud akcentuje, že pro posouzení míry spoluúčasti žalobkyně je nutno vycházet spíše z toho, v jaké pozici jela předtím, než začala brzdit. Těsně předtím, než začala brzdit, a poté, co již začala brzdit, totiž mohla žalobkyně svoji pozici měnit již s ohledem na to, že zpozorovala, že jí do jízdy zprava z vedlejší komunikace vjelo vozidlo [jméno FO] [jméno FO]. Dále pak soud předesílá, že z provedených důkazů plyne, že vozovka není opatřena středovou dělící čárou, žalobkyně si tudíž nemusela být vědoma, zda se nachází na své polovině pozemní komunikace, či již mírně za středem komunikace.

52. Dále soud zdůrazňuje, že z provedeného dokazování (zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem]) vyplynulo, že v dotčeném úseku se pozemní komunikace stáčí doprava do pravotočivé zatáčky. Již z uvedeného plyne, že bylo namístě, aby si žalobkyně „najela“, a to za účelem zajištění si plného výhledu do zatáčky. Dodat pak lze, že žalobkyni nelze a priori vytýkat, že nejela blízko pravému okraji vozovky, neboť v daném místě by pro ni jako pro motorkářku mohly existoval nebezpečné objekty (výmoly, objekty zasahující na komunikaci z vedlejší vegetace atd.).

53. Dále je nutno zmínit, že podmínkou aplikace ustanovení o spoluúčasti je splnění podmínky příčinné souvislosti mezi jednáním poškozeného a vzniklou újmou.

54. Příčinná souvislost se primárně zkoumá dle podmínky conditio sine qua non (určité jednání je příčinou následku).

55. V nyní projednávané věci by bylo lze uvažovat o tzv. kumulativní kauzalitě, v jejímž případě dvě nezávisle na sobě uskutečněná jednání jsou způsobilá přivodit výsledek teprve, účinkují-li společně.

56. V řízení totiž bylo prokázáno, že řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO] vjel z vedlejší silnice na hlavní silnici, aniž by dal přednost žalobkyni jedoucí přímým směrem na hlavní komunikaci. Kdyby takto řidič vozidla [jméno FO] [jméno FO] nejednal, nedošlo by ke střetu jeho vozidla s žalobkyní. Stejně tak bylo prokázáno, jak již bylo uvedeno, že pokud by žalobkyně jela blíž pravému okraji pozemní komunikace, byla by s to se i při bezpečném způsobu brždění střetu vyhnout.

57. Nicméně, i přes uvedené, dále soud uvádí, že při zkoumání příčinné souvislosti je dále nutno vycházet i z teorie adekvátnosti.

58. Adekvátností kauzálního nexu se má na mysli omezení příčinné souvislosti na právně relevantní příčiny, jejichž kritériem je předvídatelnost vzniku následku v důsledku příslušného jednání. Je nezbytné vzít v potaz, zda v daném okamžiku bylo objektivně předvídatelné, že z jednání může vzniknout nějaký následek a zároveň, zda došlo k porušení ochranné normy, jejíž účelem je zabránění vzniku nějaké újmy.

59. V prvním případě se posuzuje, zda bylo objektivně předvídatelné, že z jednání vznikne nějaký následek. Právně relevantními jsou pouze takové příčiny, ze kterých lze vzniknout pouze ten následek, tedy v daném případě vznik škody. Vznik následku je možné předvídat s reálnou rozumnou mírou pravděpodobnosti, která se posuzuje podle osoby, která zná okolnosti, jež jsou zjevné dobrému pozorovateli v daném místě. Tedy po poškozeném se vyžaduje, aby alespoň v základních rysech předvídal vznik či zvýšení škody na svém majetku v souvislosti se svým jednáním.

60. Soud je přitom názoru, že žalobkyně nemohla objektivně předpokládat, že pokud si mírně vyjede doleva, aby měla zajištěn lepší výhled do zatáčky, a nepojede tak při pravém okraji svého jízdního pruhu, střetne se s vozidlem, které jí vjede zprava kolmo do směru jízdy, aniž by jí dalo přednost.

61. Dále pak soud akcentuje nutnost zohlednění ochranného účelu normy. Porušení právní normy poškozeným nevede vždy k vyslovení spoluúčasti poškozeného na vzniku škody. Primárně záleží na ochranném účelu této normy, tedy jakému jednání měla zabránit. Pokud poškozenému byla způsobena újma, které se ochranná norma nesnažila zabránit, jeho jednání nemělo na této újmě podíl.

62. Žalovaná žalobkyni vytýká porušení normy, dle které má účastník silničního provozu jezdit vpravo, zásadně při pravém okraji pozemní komunikace.

63. Ochranným účelem dané normy je, aby se účastníci silničního provozu jedoucí současně v protisměrných pruzích pozemní komunikace nedostávali do vzájemné blízkosti a aby nehrozily následky z toho vzniklé (srážka dvou protijedoucích vozidel atp.). Proto se mají účastníci silničního provozu pohybovat každý na své straně pozemní komunikace, a pokud je to možné, při jejím pravém okraji. Ochranným účelem dané normy nicméně jistě není to, aby se účastník silničního provozu nacházel v takové části pozemní komunikace, aby se vyhnul zadní části vozidla, které se „objeví“ v jeho jízdním pruhu, neboť vjede na pozemní komunikaci z vedlejší komunikace, a vytvoří tak na komunikaci „kolmou“ překážku.

64. Na základě uvedených úvah soud dospěl k závěru, že není namístě aplikovat pravidla pro spoluúčast žalobkyně.

65. Soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že nároky žalobkyně (na bolestné, na náhradu za ztížení společenského uplatnění, na náhradu za ztrátu na výdělku a na uhrazení nákladů vynaložených na znalecký posudek [jméno FO]) je nutno krátit o 30 % z důvodu spoluúčasti žalobkyně.

66. V dalším kroku se soud zabýval výší jednotlivých nároků.

67. Soud se na prvním místě zabýval bolestným, tj. peněžitou náhradou vyvažující vytrpěné bolesti.

68. Soud v obecné rovině uvádí, že smyslem náhrady za bolest je odškodnit vedle samotného bolestivého stavu i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že pojem bolest má být chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Odškodněním bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Nelze také oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí, stresu a obtíží spojených s léčením. Míru takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou přiměřenou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 2957 OZ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, uveřejněný pod číslem 51/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).

69. Podrobněji Nejvyšší soud rozvedl otázku stanovení přiměřeného zadostiučinění za vytrpěnou bolest v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020. Podle tohoto rozhodnutí je úlohou soudu, aby obecnou právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavkům přiměřenosti náhrady, legitimního očekávání účastníků a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jak je formuluje ve své ustálené judikatuře dovozuje Ústavní soud [vizte např. nález ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, body 19–22, nález ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 387/18, (N 138/90 SbNU 259), bod 19, nález ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 727/11, (N 209/63 SbNU 431), a nález ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 947/09, (N 56/56 SbNU 593)].

70. Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu § 2958 o. z. nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 o. z. připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Metodika pro oblast odčinění bolestí zčásti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém užitý vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví.

71. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do 31. 12. 2020 odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením § 49 bodu 11 zákona č. 254/2019 Sb.). Pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným vyjádřením lékaře. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).

72. Přehled bolesti je obsahem části B Metodiky a skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví snížením či zvýšením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 o. z.) a soudní praxí dovozených hledisek. Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Znalci nepřísluší, aby sám určil výši bolestného, neboť to je úkolem soudu. To však současně neznamená, že by posudek, v němž je částka odškodnění nadbytečně uvedena, byl jen z tohoto důvodu vadný a pro účely soudního řízení nepoužitelný (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, uveřejněný pod č. 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

73. K tomu lze doplnit, že z povahy věci (doporučujícího charakteru Metodiky) není soudce povinen použít právě tuto metodu výkladu. Může zvolit a odůvodnit jinou, nicméně rozhodne-li se postupovat podle Metodiky, měl by jí doporučená pravidla respektovat (případně odůvodnit, v čem a proč se od ní odchyluje), aby tato pomůcka neztratila svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné a vedly by k neodůvodněným rozdílům ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020).

74. Tento přístup je již aprobován i judikaturou trestních senátů Nejvyššího soudu v rámci tzv. adhezního řízení. Například podle usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016, publikovaného v časopise Trestněprávní revue č. 2/2018, byl tento systém vypracován za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví. Postup popsaný v Metodice má naplnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Není důvod se od této judikatury odchylovat ani v občanskoprávních sporech, jde totiž o výklad téhož ustanovení občanského zákoníku jako v adhezním řízení před trestními soudy (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021).

75. Závěry znalce však nelze převzít mechanicky. Takový postup je nesprávným použitím této Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Způsob použití Metodiky znalcem je tedy součástí právního posouzení věci, a proto jeho konečné posouzení přísluší soudu.

76. Soud zohlednil citovaná obecná východiska a dospěl k závěru, že při určení výše peněžité náhrady při ublížení na zdraví žalobkyně je namístě vycházet právě z již několikrát odkazované Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, neboť soud neshledal důvodu pro odlišný postup. Metodika je pro určení výše náhrady za poškození zdraví široce využívána, a soud je tak názoru, že její využití vede k nastolení a zachování jednotného rozhodování a k odstranění neodůvodněných rozdílů ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech.

77. Jako podklad pro stanovení výše náhrady za bolest dle dané Metodiky soud využil znalecký posudek [jméno FO], jehož závěry (ve spojení s výslechem jmenovaného znalce) považuje za plně přezkoumatelné, srozumitelné, a tvořící tak adekvátní skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o poškození zdraví žalobkyně.

78. Soud tedy vyšel ze znaleckého posudku [Anonymizováno][jméno FO] a posoudil, jak znalec aplikoval při určení výše náhrady za bolest v nynější věci Metodiku (což náleží do právního posouzení soudu), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

79. Žalobkyně, na základě znaleckého posudku [jméno FO], požadovala náhradu za bolest v souvislosti s následujícími položkami: S5252 zlomenina dolního konce kosti vřetení tř.: 120 bodů S5260 zlomenina dolního konce kosti loketní: 30 bodů S5101 rána předloktí pronikající ke kosti oper. 5. 6. 2021: 36 bodů S5101 rána předloktí pronikající ke kosti oper. 5. 6. 2021: 30 bodů S9101 rána kotníku ke kosti – op. 5. 6. 2021: 18 bodů S9211 zlomenina talu s disl.: 100 bodů S0600 otřes mozku lehký – celková anestezie 5. 6. 2021: 20 bodů 80. Žalovaná, prostřednictvím posouzení [tituly před jménem] [adresa], nesporovala položky S5252 Zlomenina dolního konce kosti vřetení tř.: 120 bodů, S5260 Zlomenina dolního konce kosti loketní: 30 bodů a S9211 zlomenina talu s disl.: 100 bodů (celkově 250 bodů). Tyto je tak nutno považovat za oprávněně uplatněné.

81. Žalovaná (opět prostřednictvím [tituly před jménem] [adresa]) nicméně nesouhlasila s oběma položkami S5101 (rána předloktí pronikající ke kosti). [jméno FO] uvedl, že není zřejmé, proč [jméno FO] zohlednil operaci provedenou u žalobkyně dne 5. 6. 2021 dvakrát. V tomto ohledu soud odkazuje na výslech [jméno FO], ze kterého vyplynulo, že znalec nehodnotil jednu operaci dvakrát, nýbrž zohlednil, že během dané operace byly provedeny dva přístupy, tj. dvě rány. Uvedený přístup považuje soud za zcela legitimní. Za samostatné položky bolestného je nutno považovat jednotlivé rány. Pokud tedy byly při operačním zákroku dne 5. 6. 2021 provedeny dva řezy, je namístě žalobkyni přiznat odškodnění za dvě rány, tj. za dvě samostatné položky. Co se pak týče počtu bodů za dané rány, tento je odvozen od délky operačních ran v centimetrech. [jméno FO] v tomto ohledu namítl, že není zřejmé, na základě jakého podkladu [jméno FO] došel k délce daných ran a návazně k počtu bodů. Zde opět soud odkazuje na výslech [jméno FO], který vysvětlil, že při určení délky operačních ran vycházel z fyzické prohlídky jizev žalobkyně. Takovému postupu nelze nic vytknout. Soudu se tedy postup [jméno FO], který je lékařem – traumatologem, jeví jako zcela adekvátní. Dodat lze, že [jméno FO] při jednání soudu znovu prohlédl jizvu žalobkyně a setrval na tom, že rána žalobkyně se v celém rozsahu nacházela na předloktí, a nezasahovala až na zápěstí, jak taktéž namítal [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] dále uvedl i to, že pokud to není nutné, nedochází k operačním zákrokům na zápěstí, neboť to vede k nutnosti rekonstrukce nervů. Soud tedy shrnuje, že souhlasí se závěrem znalce, že žalobkyni je namístě přiznat za operaci dne 5. 6. 2021 celkově 66 bodů (podle Metodiky přísluší za ránu předloktí pronikající až ke kosti 3 body za každý jeden centimetr, položka S5101). To stejné platí i pro [jméno FO] ohodnocenou položku S9101 spojenou s operací kotníku žalobkyně dne 5. 6. 2021 (rána kotníku pronikající až ke kosti). [jméno FO] přiznal dané položce 18 bodů. Zde opět soud odkazuje na to, že při určení bodového ohodnocení znale vyšel z délky pooperační jizvy žalobkyně. Současně znalec soudu přesvědčivým způsobem objasnil, že nesouhlasí s názorem [tituly před jménem] [adresa], že by zpevnění zlomeniny hlezenní kosti vždy šlo provést s malou operační ránou.

82. Konečně se pak soud zabýval poslední položkou bolestného, a to položkou S0600 (20 bodů). [jméno FO] v rámci této položky ohodnotil celkovou anestezii žalobkyně analogicky jako lehký otřes mozku.

83. Ve vztahu k této položce vycházel soud z recentního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 25 Cdo 455/2022-281, který se zabýval právě otázkou odškodňování terapeutických zákroků.

84. Nejvyšší soud v daném rozhodnutí uvedl, že podle „Metodiky může bolest vznikat jak při samotné škodní události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Posuzující lékař vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodní událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodní události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu (viz preambule Metodiky, bod VI. Hodnocení bolesti). Zde je třeba zdůraznit, že samostatně se nehodnotí jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají do lidského organismu), ale pouze další invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní zákroky vyšší intenzity. Rozhodně se tedy neodškodňuje „každý řez skalpelem či průnik lékařského nástroje do těla pacienta“. Ostatně to by v praxi zpravidla nebylo ani možné, neboť zdravotní dokumentace často ani všechny tyto úkony nezaznamenává.“ 85. Nejvyšší soud proto věc uzavřel s tím, že „hodnocení primárních zranění podle Metodiky zahrnuje i bolesti spojené s první operací u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu. Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu. Takto samostatně se odškodňují jen operace a svou intenzitou s nimi srovnatelné invazivní zákroky. […] V ostatních případech jsou běžné zdravotnické zákroky obvykle spojené s léčením primárního zranění zahrnuty v příslušné položce tomuto zranění odpovídající a samostatně se neodškodňují.“ 86. Nejvyšší soud tudíž dospěl k jednoznačnému závěru, že lékařské zákroky je za splnění určitých podmínek nutno odškodnit samostatně. Takto samostatně odškodňovány mají být případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky. Samostatně se naopak nemají hodnotit jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají do lidského organismu), ale pouze invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní zákroky vyšší intenzity. Samostatně se pak nehodnotí ani bolesti spojené s první operací, neboť tyto jsou zahrnuty pod hodnocení primárních poranění podle Metodiky.

87. Žalobkyně požaduje bolestné za celkovou anestezii provedenou během operace předloktí a kotníku dne 5. 6. 2021 (první operace zranění po nehodě).

88. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zřetelně plyne, že požadavku na samostatné odškodnění celkové anestezie, která byla provedena při operačním řešení fraktury předloktí a kotníku, nelze vyhovět. Jedná se totiž o bolestivý stav spojený s první operací žalobkyně, který není odškodňován samostatně, nýbrž byl odškodněn v rámci odškodnění primárních zranění, v případě žalobkyně tudíž byl odškodněn v rámci bolestného přiznaného jí za zlomeniny a taktéž v rámci bolestného přiznaného žalobkyni za operační rány. Požadavku na samostatné odškodnění anestezie tak nelze vyhovět.

89. Soud tedy shrnuje, že z požadavků žalobkyně je namístě jako adekvátně uplatněné posoudit nároky na bolestné za položky odpovídající celkově 334 bodům.

90. Podle Metodiky se hodnota bodu odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest.

91. Při hodnotě jednoho bodu v částce 356,11 Kč (hrubá nominální mzda byla ve výši 35 611 Kč, Průměrné mzdy - 4. čtvrtletí 2020 | ČSÚ (czso.cz)), mělo být žalobkyni žalovanou vyplaceno na bolestném celkově 118 941 Kč.

92. Jelikož již žalobkyni bylo na bolestném vyplaceno 77 775 Kč, zbývá k úhradě 41 166 Kč.

93. Žalobkyně na tomto nároku požadovala přiznat 44 727 Kč, je tak nutno žalobu zamítnout, co se týče rozdílu daných částek, tj. co se týče částky 3 561 Kč.

94. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

95. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (k povaze jednotlivých nemajetkových dílčích nároků uvedených v § 2958 o. z. blíže zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikované pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, publikované pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).

96. I v souvislosti s tuto součástí peněžité náhrady za poškození zdraví, soud odkazuje na výše uvedené obecné závěry týkající se využitelnosti Metodiky a dodává, že i v případě odškodnění za ztížení společenského uplatnění soud vycházel (za účelem dodržení zásady právní jistoty a předvídatelnosti a rovného odškodnění srovnatelných situací) a priori z pravidel nastavených Metodikou a ze závěrů znaleckého posudku [jméno FO]. Ani v případě určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění soud neshledal důvod pro postup odlišný, kdy byl veden zejména myšlenkou předvídatelnosti práva. Slovy Ústavního soudu, „soudní rozhodování je co do nástrojů interpretace a aplikace právních norem omezeno mimo jiné nutností přihlížet k požadavku zajistit předvídatelnost soudního rozhodování (§ 13 občanského zákoníku a ústavní principy předvídatelnosti práva a právní jistoty), což vyžaduje brát do úvahy ustálený (nebo ustalující se) výklad soudní praxe.“ (nález ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23).

97. Na tomto místě soud uvádí, že si je vědom závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023. Na rozdíl od žalované však závěry daného nálezu nevykládá tak, že by měl být znalecký posudek pro účely stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění bezcenný. Ústavní soud uvedl, že závěry znalce při určování výše náhrady za ztížení společenského uplatnění nelze přeceňovat a přejímat automaticky. V případě některých otázek týkajících se ztížení společenského uplatnění jde nadto dle Ústavního soudu o otázky nikoliv odborné, kteréžto není nutno dokazovat znalecky. Znalec má posoudit to, kde a jak intenzivně jsou duše a tělo poškozeného poškozeny, vyřešení zbývajících otázek je na soudci.

98. Soud taktéž uvádí, že nepřehlédl ani nález ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, ve kterém Ústavní soud zdůraznil fakt, že Metodika nemá být soudy přebírána mechanicky; nejedná se o závazný právní předpis, nýbrž o podpůrný nástroj.

99. Zdejší soud proto postupoval v intencích citovaných závěrů Ústavního soudu, nepřevzal tak závěry znalce založené na Metodice bez dalšího, nýbrž je podrobil posouzení, zda obstojí a zda mají oporu v dalším provedeném dokazování, a to zejména ve výslechu žalobkyně, který soud provedl za účelem získání adekvátního skutkového podkladu pro posouzení těch otázek, které nejsou otázkami odbornými. Při určení konkrétní výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se pak soud přidržel mantinelů nastavených Metodikou, které však konfrontoval se specifiky posuzovaného případu. Dospěl tak k závěru ohledně procentního vyřazení žalobkyně ze všech sfér života, kterýžto následně promítl do finanční částky.

100. Co se pak týče odborných otázek, tyto soud převzal z posudku [jméno FO]. Z daného posudku tak vycházel zejména ve vztahu k posouzení, zda žalobkyní subjektivně uváděná omezení objektivně odpovídají její anamnéze. Soud není odborně vybaven, aby posoudil, zda to které zranění způsobuje ty které fyziologické následky, a zda se tak skutečně jedná o omezení zapříčiněné poškozením zdraví způsobeným při škodní události.

101. Při aplikaci uvedeného postupu dospěl soud k následujícím závěrům.

102. Předně soud uvádí, že se neztotožnil s tím, že by znalecký posudek [jméno FO] byl vypracován předčasně, tj. před ustálením zdravotního stavu žalobkyně.

103. Je zřejmé, že případnou výši náhrady za ztížení společenského uplatnění určovat až poté, co se ustálí zdravotní stav poškozeného po úrazu. Zdravotní stav lze považovat za ustálený až po skončení kontinuálně probíhající léčby následků zranění. 104. [jméno FO] ve znaleckém posudku uvedl, že za datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně je možno považovat den 31. 8. 2022. Osobní pohovor a prohlídku žalobkyně [jméno FO] provedl dne 30. 11. 2022 a znalecký posudek vypracoval dne 22. 12. 2022. Při výslechu znalec uvedl, že k datu ustálení zdravotního stavu dospěl na základě subjektivních pocitů sdělených žalobkyní ohledně ustálení zdravotního stavu, kdy tato tvrzení odborně posoudil, zda odpovídají realitě.

105. Postup [jméno FO], který dotazy na žalobkyni ověřil, kdy tato vnímala, že stav ruky a nohy je neměnný, a následně tato její tvrzení odborně posoudil, tj. vyhodnotil, zda tvrzení žalobkyně odpovídají její anamnéze, považuje soud za správný způsob stanovení data ustálení zdravotního stavu.

106. Soud sám dotazem na žalobkyni ověřil, že dle jejího vnímání se zdravotní stav v případě nohy ustálil cca po roce od nehody. Co se týká ruky, žalobkyně uvedla, že dne 20. 5. 2022 byla provedena operace za účelem vyjmutí kovové destičky, to vedlo k tomu, že ruka se po operaci chvíli hojila. Pocity obtíží vyvolané zraněním ruky nicméně po zahojení po operaci dne 20. 5. 2022 zůstaly shodné jako před operací. Soud dále ověřil, že žalobkyně chodila na rehabilitace pouze roku po nehodě, pak již nikoliv.

107. Za uvedeného stavu a při zohlednění, že ke zranění žalobkyně došlo dne 3. 6. 2021 (k první operaci dne 5. 6. 2021), nemá soud výhrad k tomu, že k určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění bylo přistoupeno v druhé polovině roku 2022 (vyšetření žalobkyně [jméno FO] bylo provedeno dne 30. 11. 2022 a znalecký posudek byl zpracován dne 22. 12. 2022). V tomto ohledu soud odkazuje i na to, že [jméno FO] během výslechu uvedl, že operace ze dne 20. 5. 2022 neměla na ustálení zdravotního stavu vliv, protože došlo „pouze“ k vyndání dlahy, což nemá vliv na ustálení zdravotního stavu – uvedenému závěru přitom odpovídají i tvrzení samotné žalobkyně, že operace, při které byla z ruky vyndána kovová destička, neměla na obtíže vliv.

108. Žalovaná dále posudku [jméno FO] vytýkala, že znalec neprovedl osobní vyšetření žalobkyně, nezabýval se tím, zda jsou tvrzení žalobkyně o omezeních reálná, nepopsal detailně omezení hybnosti klubů, neměl zprávy týkající se předchorobí a neměl aktuální zprávu ortopeda.

109. Soud při výslechu znalce zjistil, že [jméno FO] provedl s žalobkyní pohovor, během kterého formou dotazů na žalobkyni ověřil přítomnost omezení. Znalec osobně vyšetřil hybnost kloubů žalobkyně. Tvrzení žalobkyně následně znalec porovnal s dalšími jím řešenými případy a taktéž s lékařskou dokumentací žalobkyně. Uvedenému postupu nelze nic vytknout. Má-li znalec zjistit, jakou měrou je poškozený (žalobkyně) omezen v budoucím životě, musí se zajímat o to, jaká omezení poškozený subjektivně pociťuje. Na tom však jistě nelze ustat (znalec nemůže přiznat váhu veškerým tvrzeným obtížím poškozeného); je nutno tyto subjektivně pociťované obtíže konfrontovat s osobním vyšetřením a taktéž s diagnózou uvedenou v lékařských zprávách. V tomto ohledu lze dodat, že každá osoba bude stejné zdravotní postižení pociťovat subjektivně různě intenzivně; je tak nutno mj. zjišťovat i to, jaké obtíže (a v jaké intenzitě) poškozený subjektivně pociťuje – tyto subjektivní stesky je pak nutno posoudit optikou objektivně zjištěné diagnózy plynoucí z lékařských zpráv. Takto [jméno FO] postupoval, a nelze mu tak nic vytknout. K tomu, že znalec neměl k dispozici zprávu ortopeda a neměl zprávy týkající se předchorobí, dále soud konstatuje, že vzhledem k odbornosti znalce, který je mj. traumatologem, a vzhledem ke zkušenostem, kterými musí znalec disponovat v souvislosti s výkonem znalecké činnosti týkající se určování náhrady za ztížení společenského uplatnění, není názoru, že [jméno FO] by nebyl schopen na základě lékařské dokumentace (až tato neobsahovala zprávo ortopeda) adekvátně vyhodnotit, zda potíže tvrzené žalobkyní odpovídají povaze jejího zranění. Co se pak týče zpráv o předchorobí, [jméno FO] konstatoval, že danou zdravotnickou dokumentaci nepotřeboval, neboť ze zdravotnické dokumentace, kterou k dispozici měl, nebylo zjištěno, že by zde měla být nějaká omezení před nehodou. Jedná se nadto o mladou ženu. Žalobkyně v tomto ohledu při výslechu uvedla, že s nohou ani s rukou neměla před nehodou žádné obtíže. Před nehodou se s ničím neléčila. Za tohoto stavu znalecký posudek [jméno FO] nediskvalifikuje skutečnost, že neměl lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobkyně před nehodou.

110. Konečně pak soud nevstoupil ani na obranu žalované, že posudek [jméno FO] je nepřezkoumatelný, neboť z něj není patrno, proč znalec ohodnotil tu kterou doménu a proč zrovna v jím stanovené procentní výši.

111. K tomu soud předně zdůrazňuje, že znalecký posudek se a priori podává ústně. Nelze tudíž bez dalšího vycházet pouze z jeho písemného vyhotovení, nýbrž je nutno toto prolnout s výslechem znalce.

112. Dále pak soud uvádí, že již v písemném vyhotovení znaleckého posudku [jméno FO] uvedl, že „žalobkyně má maximum obtíží s hybností a slabostí pravé horní končetiny v oblasti zápěstí, kdy je omezena pasivní i aktivní hybnost a současně svaly jsou atrofované, dále omezená hybnost levého kotníku. Nezvládne přenášet těžší břemena, činnosti vyžadující součinnost horních končetin – šplh, lezení po žebříku, užívání obouručních nástrojů k práci nebo ve volném čase. Jedná se o poruchu funkce dominantní končetiny s normální funkcí před úrazem. Obtížně chodí – ujde pouze kratší vzdálenosti a nezvládne náročnější pohyb – běh skony, chůzi v terénu. Má mírné problémy s vlastní sebeobslužností, obtížněji zvládá oblékání, je omezena v domácích pracích včetně činností vyžadujících zvedání břemen a uchopování předmětů oběma rukama. Před úrazem se aktivně věnovala péči o domácnost, kdy tyto práce může nyní vykonávat pouze obtížněji pro omezení hybnosti pravé horní končetiny. Pracovala jako vedoucí skladu, nyní nemůže tyto práce vykonávat, pracuje jako personalistka u [jméno FO] s.r.o. Je omezena v rekreačních aktivitách pro omezení hybnosti a slabost pravé horní končetiny v, některé činnosti nemůže vykonávat vůbec, v jiných je limitována užíváním prakticky jenom levé horní končetiny.“ Z uvedeného popisu plyne, proč znalec ohodnotil ty které položky, resp. proč například dospěl k závěru, že žalobkyně je omezena v položkách vykonávání běžné denní povinnosti, měnění základní pozice těla, udržení pozice těla, přemisťování, zvedání a nošení předmětů, přemisťování předmětů pomocí dolních končetin, využití ruky a paže, chůze atd. Nad rámec uvedeného se soud [jméno FO] během výslechu doptal, proč ohodnotil právě jím zvolené položky a proč těmto přiznal jím zvolené procentní ohodnocení. [jméno FO] svůj postup v tomto ohledu dostatečným a přesvědčivým způsobem objasnil. Nelze tak znalecký posudek [jméno FO] odmítnout jako celek z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

113. Uvedené nicméně neznamená, že soud by z daného posudku, co se týče náhrady za ztížení společenského uplatnění, měl bez dalšího vycházet ve vztahu ke všem položkám. Jak již bylo uvedeno, znalecký posudek představuje pro soud v zásadě vodítko ohledně základních odborných otázek. Posouzení dalších otázek je nicméně na soudu.

114. Soud proto vyhodnotil oprávněnost odškodnění jednotlivých položek optikou obecných východisek rozhodné právní úpravy, východisek Metodiky a vycházel pak i z třístupňové Klasifikace upravené podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health: ICF) pro účely Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, https://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/0/88001E14AC64BB4EC125807A004A8F64/$file/C%20-%20Aktivity%20a%20participace%20-%20Sbirka.pdf (dále též „Klasifikace“).

115. Dále pak zohlednil, že při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je nutno vycházet ze základního ohodnocení nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích a dospět tak k proporcionálnímu vyjádření ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení.

116. Při vyhodnocení položek, které je nutno ohodnotit, soud vycházel, z odborného závěru [jméno FO], že žalobkyně má po zlomeninách a operacích obtíže s hybností a slabostí pravé horní končetiny v oblasti zápěstí, kdy je omezena pasivní i aktivní hybnost a současně svaly jsou atrofované a dále má omezenou hybnost levého kotníku. Ruka i noha již budou po zlomeninách navždy slabší. Žalobkyně nezvládne přenášet těžší břemena, nemůže vykonávat činnosti vyžadující součinnost obou rukou, obtížně chodí (ujde pouze kratší vzdálenost a nemůže běhat). Tomu ostatně odpovídají i tvrzení žalobkyně, která uvedla, že do 15 minut v případě zátěže ji začne ruka nesnesitelně bolet a tato se unaví a je nemotorná, navíc ji tahá jizva, a že kvůli noze nemůže po delší dobu chodit, noha ji bolí a má v ní, respektive v kotníku, omezenou hybnost. Soud pak dodává i to, že žalobkyně je omezena při využívání pravé ruky, což je její dominantní ruka. Současně je omezena i co se týče levé nohy. Je přitom zcela zřejmé, že kombinace obou postižení jí v některých ohledech způsobuje zvýšené omezení.

117. Soud se při zohlednění právě uvedeného ztotožnil s [jméno FO], že žalobkyně je z důvodu trvalých následků zranění omezena v položce D230 (Vykonávání běžné denní povinnosti). Tato položka dle klasifikace spočívá v tom vykonávat jednoduché nebo složité povinnosti a koordinované akce plánovitě, řídit a kompletovat požadavky procedur nebo povinností ze dne na den, jako je odhadování času a vytváření plánů pro jednotlivé aktivity v průběhu dne. Jde o mentální i fyzické předpoklady pro plánování rutinních úkolů a řízení času během dne. Schopnost uvědomit si je, naplánovat a provést se hodnotí každá zhruba jednou třetinou. Žalobkyně je omezena, co se týče fyzických předpokladů běžných denních povinností. Nemůže plně využívat dominantní ruku ani levou nohu. Nemůže zvedat těžké předměty (například nosit nákup). Nemůžu rukou tlačit ani přitahovat předměty. Nemůže bez potíží psát. Je omezena v chůzi. Uvedená postižení jistě zasahují do její možnosti vykonávat běžné denní povinnosti. Znalec dané položce přisoudil stupeň obtíží 1 (14,5 %), který odpovídá mírné poruše, tj. že problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních 30 dní Uvedenou procentní míru obtíží žalobkyně při vykonávání běžných denních povinností považuje soud za odpovídající tomu, že žalobkyně je omezena „pouze“ ve vztahu k fyzickým předpokladům daných činnosti, avšak při kombinaci postižení dominantní ruky a nohy nejde o zanedbatelné omezení. 118. [jméno FO] přiznal stupeň obtíží 1 (10 %) položce D240 (Zvládání obtíží a jiných psychických nároků). Do uvedené položky patří dle Klasifikace: Zvládat jednoduché nebo složité a koordinované činnosti, aby se řídily a kontrolovaly psychické požadavky na provádění úkolů vyžadujících jasnou odpovědnost a obsahujících distrakci (rušivé vlivy), stres (obtíže). Svůj postup d. [jméno FO] odůvodnil tím, že v lékařských zprávách byly popisovány psychické potíže žalobkyně způsobené šokem z nehody. Takový postup soud nicméně nepovažuje za správný. Je namístě se zabývat tím, jak bude život žalobkyně ovlivněn v budoucnu, tj. tím, zda žalobkyně bude sužována psychickými obtížemi v zásadě po zbytek života. Nelze tak v tomto ohledu vycházet pouze z lékařských zpráv týkajících se doby po nehodě a tyto nekonfrontovat se stavem aktuálním, resp. se stavem ustáleným. Žalobkyně přitom k dotazu soudu uvedla, že psychické obtíže měla přímo po nehodě, nicméně nadále již těmito netrpí. Danou položku proto nelze odškodnit. 119. [jméno FO] dále ohodnotil položky D410 (Měnění základní pozice těla), D415 (Udržení pozice těla) a D420 (Přemisťování), které zahrnují 1. zaujímat určitou pozici, změnit ji a pohybovat se z jednoho místa na druhé, jako vstát ze židle a lehnout si na postel, kleknout si a vstát nebo si dřepnout (D410); 2. setrvat ve stejné pozici těla, která je vyžadována, jako zůstat sedět nebo zůstat stát při práci nebo ve škole (D415) a pohybovat se z jednoho povrchu na druhý, například klouzat po lavici, nebo přesunout se z postele na křeslo, bez změny pozice těla (D420). Žalobkyně v tomto ohledu uvedla, že nemá problém s dřepem či klekem, nicméně po delším sezení jí noha ztuhne a trvá delší dobu, než je schopna ji bez problémů využívat (do té doby kulhá), to se děje i ráno při vstávání. Žalobkyně je omezena, co se týče chůze (ujde jen kratší vzdálenost). V takové situaci je jistě omezena, co se týče položky D410. To stejné platí i pro položku D415, neboť žalobkyně má problém delší dobu stát. Soud je ve shodě s d. [jméno FO], že obě položky jsou omezeny v nejnižším stupni obtíží, tj. stupni 1 (14,5 %). Omezení žalobkyně nejsou, co se týče posuzovaných činností, přítomna s vyšší než uvedenou procentní mírou. Soud se nicméně nemohl ztotožnit s tím, že by měla být odškodněna i položka D420. Žalobkyně totiž při výslechu uvedla, že při přemisťování například na gauči žádný problém nemá.

120. Omezení způsobené omezenou hybností zápěstí a kotníku, svalovou atrofií a bolestmi pak zcela jistě žalobkyni limituje i ve vztahu k položkám D430 (Zvedání a nošení předmětů), D 435 (Přemisťování předmětů pomocí dolních končetin) a D445 (Využití ruky a paže). V rámci položky D430 se ohodnocuje zvedání předmětu nebo přenesení věci z jednoho místa na druhé. Žalobkyně není schopna přenášet těžší předměty. Tomu odpovídá znalci přiznaný stupeň obtíží 1 (14,5 %). Stejný stupeň obtíží je i dle názoru soudu nutno přisoudit položce D445, do které se dle Klasifikace řadí provádění koordinované činnosti, které vyžadují pohybovat objekty nebo manipulovat s nimi při použití rukou a paží, jako když zmáčkneme kliku u dveří, nebo házíme či chytáme nějaký objekt. Jde o využití celé ruky a paže, nejen o úchopovou funkci. Zde soud opakuje, že žalobkyně má omezenou hybnost zápěstí a atrofované související svaly. Z důvodu omezení hybnosti kotníku pak jistě došlo i k omezení schopnosti žalobkyně vykonávat činnosti dle položky D435, mezi které patří mj. i šlapání do pedálů na kole. Žalobkyně v tomto ohledu zcela v souladu se závěry znalce týkajícími se jejího pohybového omezení u výslechu uvedla, že nemůže z důvodu omezené hybnosti kloubu jezdit na kole, neboť nemůže šlapat do pedálů. Této položce [jméno FO] přiznal stupeň obtíží 1 (10 %). I s tímto se soud ztotožnil, neboť žalobkyně není, krom problému se šlapáním do pedálů (a případně i kopání, to nicméně žalobkyně uvedla, že nezkoušela) při využití levé nohy omezena a při využití pravé nohy není omezena vůbec.

121. Dalšími [jméno FO] ohodnocenými položkami jsou položky týkající se chůze a pohybu. Zaprvé jde o položku D450 (Chůze) zahrnující pohyb po povrchu na nohou, krok za krokem tak, že jedna noha je vždy na podlaze, jako při procházce, loudání se, kráčení vpřed, zpět nebo do strany. [jméno FO] k tomu uvedl, že při zlomenině hlezenní kosti dochází k omezení možnosti chůze. To potvrdila i žalobkyně, která uvedla, že kvůli noze nemůže po delší dobu chodit, noha ji bolí a má v ní, respektive v kotníku, omezenou hybnost – ujde bez bolesti cca 500 metrů, delší vzdálenosti z důvodu bolesti nelze. Dané položce je tak namístě přiznat opět stupeň obtíží 1 (14,5 %). Žalobkyně chodit může, nicméně s obtížemi, a ne delší trasy. Více, než v případě dané položky, je však žalobkyně omezena v případě položek D455 a D460. Položka D455 (Pohyb) odpovídá možnosti pohybovat se celým tělem z místa na místo jiným způsobem než chůzí, jako šplhat po skalách nebo utíkat po ulici, poskakovat, utíkat tryskem, skákat, dělat kotrmelce nebo běhat přes překážky. Žalobkyně nemůže běhat. Je vyloučena z uvedených náročnějších způsobů pohybu. Je tak omezena i ve vztahu k položce D460 (Pohyb po různých lokalitách), kde je hodnocena možnost kráčet a pohybovat se po různých lokalitách, například chodit a pohybovat se blízko nebo daleko od vlastního domova a jiných budov, bez použití dopravy, veřejné nebo soukromé, jako chodit na krátké nebo dlouhé vzdálenosti okolo města nebo vesnice. Vzhledem k tomu, že činnosti spadající pod položky D455 a D460 jsou fyzicky náročnější, je v těchto žalobkyně více omezena. Je tak namístě jí přiznat vyšší stupeň omezení, jak učinil d. [jméno FO], který u obou položek sice opět uvedl stupeň obtíží 1, nicméně nevycházel z předem nastaveného procentního určení míry obtíží ve výši 14,5 %, nýbrž toto ručně ohodnotil na 20 %.

122. Zcela se soud ztotožnil i s tím, že [jméno FO] přiznal stupeň obtíží 1 (10 %) položce D475 (Řízení). Dle Klasifikace jde o to kontrolovat nebo řídit pohybující se dopravní prostředek či zvíře, cestovat podle vlastního záměru nebo mít vlastní způsob přesunu, jako je auto, bicykl, člun nebo zvířetem tažený vůz. Aktivní využití dopravních prostředků bez ohledu na předchozí zapojení – jde o hodnocení ztráty potenciálu. [jméno FO] uvedl, že zranění žalobkyně jí činí problém sešlápnout spojku a řadit. To potvrdila i žalobkyně, která uvedla, že nemůže jezdit delší trasy a trasy, při kterých je nutno řadit. Žalobkyně tedy řídit může, nicméně je v této činnosti omezena, stupeň obtíží 10 % je tedy adekvátní.

123. Mírný stupeň obtíží 1 s 10% ohodnocením náleží i položce D610 (Získání obydlí), do které se řadí následující činnosti: Koupit, pronajmout, vybavit a uspořádat dům, byt nebo jiné obydlí. Hodnotí se komplexní činnost zahrnující jak mentální (převažující), tak fyzické úkony (pohyblivost do 25 %). Žalobkyně není omezena v mentální složce dané položky, je však mírně omezena ve fyzické složce. Nemůže zcela bez obtíží vybavit a uspořádat dům. Zde soud opětovně poukazuje na to, že žalobkyně není schopna plně využít pravou ruku a není schopna zvedat těžší předměty. Je omezena i při delší chůzi. Při výslechu uvedla, že teď v únoru se stěhovali do domu, veškeré přenášení těžších předmětů však nemohla provádět. Obdobně pak soud souhlasí s tím, že žalobkyně má potíže v rámci položky D650 (Péče o předměty v domácnosti). Tato položka zahrnuje následující činnosti: Udržovat a upravovat domácnost a jiné osobní předměty, včetně domu a všeho, co obsahuje látky, dopravní prostředky a pomocné prostředky, starat se o rostliny a zvířata, jako vymalovat nebo tapetovat pokoje, připevňovat nábytek, opravovat vodovod, udržovat vozidlo, zalévat rostliny, udržovat v čistotě a krmit domácí zvířata. Žalobkyně je omezena, resp. vyloučena z některých těchto činností, zejména těch fyzicky náročnějších. Některé však vykonávat může. Uvedla, že například péče o zvířata a květiny jí nečiní problém. I v případě této položky je tak adekvátní stupeň obtíží 1 (14,5 %).

124. S položkou D630 (Příprava jídla) se soud neztotožnil. Žalobkyně při výslechu uvedla, že nemá žádné problémy, pokud jde o přípravu jídla. Ačkoliv se v rámci náhrady za ztížení společného uplatnění zohledňuje a priori ztráta potenciálu, je soud názoru, že pokud žalobkyně při přípravě jídla subjektivně nevnímá žádné obtíže spojené s následky dopravní nehody, není namístě tuto položku odškodnit.

125. S [jméno FO] soud ztotožnil v případě další položky, tj. položky D640 (Vykonávání domácích prací), která v sobě zahrnuje možnost uspořádat domácnost úklidem domu, praním prádla, používat domácí spotřebiče, skladovat potraviny a odstraňovat odpadky; zametáním, vytíráním, mytím stolů, stěn a ostatních povrchů; shromažďovat a rozdělit domácí odpadky; upravit pokoje, klozety a výtahy; prát, sušit, skládat a žehlit prádlo; čistit obuv; používat košťata, kartáče a vysavače; používat pračky, sušičky a žehličky. Postižení žalobkyně ji zcela zřetelně v některých činnostech omezují. [jméno FO] uvedl, že je nepředstavitelné, že by osoba s takovýmto zraněním například po delší dobu vysávala. Osoby, se zraněním, jako má žalobkyně, nejsou takových činností schopny z důvodu bolesti a únavnosti končetin. [jméno FO] danou položku správně ohodnotil obtížemi ve výši 14,5 %. Žalobkyně sama uvedla, že domácí práce vykonávat může, avšak musí si dávat pauzy.

126. Mírný stupeň obtíží 1 s 10% ohodnocením náleží i položce D660 (Pomoc druhým), tj. pomáhat druhým členům a jiným, když se učí, při komunikaci, péči o sebe, pohybu v domě i mimo dům; zajímat se o blaho členů domácnosti a ostatních. Žalobkyně je omezena, co se týče fyzické stránky dané položky. Na tom nic nemění, že v současné době nikomu pomoc neposkytuje, jak sama uvedla. V případě této položky je nutno zohlednit ztrátu potenciálu, tedy skutečnost, že žalobkyně není a nebude pomoci v plném rozsahu schopna. Pro úplnost soud dodává, že tato položka se liší od položky příprava jídla v tom, že žalobkyně v současné době jídlo připravuje a necítí se v tomto omezena. Nebude tak v dané oblasti omezena ani v budoucnosti. Soud proto její odškodnění vyloučil. V případě položky pomoc druhým je však situace odlišná. Žalobkyně sice v současné době o nikoho nepečuje, je však fyzicky omezena ve schopnosti tak činit. V budoucnu, tj. až bude pečovat o své blízké, bude omezena i fakticky. Danou položku je proto nutno ohodnotit.

127. Vyšší procentní míra obtíží pak přísluší položce D850 (Placené zaměstnání). Dle Klasifikace sem spadá: Účastnit se všech aspektů práce, jako zaměstnání, obchod, povolání nebo jiné formy zaměstnání, za plat jako zaměstnanec, na plnou nebo částečnou pracovní dobu, nebo se sám zaměstnávat, jako hledat si zaměstnání a získat práci, vykonávat požadované úkoly plynoucí z práce, dostavit se do práce v požadovaném čase, dohlížet na ostatní pracovníky nebo být sám kontrolován, a vykonávat požadované úkoly sám nebo ve skupině. Jde o výkon samotné pracovní činnosti. Hodnotí se jak potenciál ve vztahu k jakékoliv práci, tak i výkon ve vztahu ke konkrétní práci, kterou poškozený vykonával. Žalobkyně má sníženou schopnost využití pravé ruky a levé nohy. Je tak omezena prakticky ve všech fyzických oblastech zaměstnání – psaní, chůze, pohyb, zvedání těžších předmětů. Žalobkyně byla z důvodu zranění nucena opustit zaměstnání a najít si nové zaměstnání, neboť nebyla schopna zvedat těžká břemena. Soud se proto ztotožňuje s [jméno FO] v tom, že této položce je namístě přiznat vyšší míru obtíží, a to konkrétně 20 %.

128. Za odpovídající konečně soud hodnotí i odškodnění poslední položky dle znaleckého posudku [jméno FO], tj. položky D920 (Rekreace a volný čas). [jméno FO] u této položky zvolil stupeň 2 odpovídající středně těžké obtíži (37 %). V tomto posouzení se s ním soud ztotožnil. Akcentuje v tomto ohledu, že žalobkyně v souladu s její anamnézou uvedla, že nemůže po nehodě chodit na turistické túry, které dříve absolvovala. Nemůže venčit psa na dlouhé trasy. Nemůže rukou vodit psa ani koně. Nemůže jezdit na kole, což před nehodou taktéž praktikovala. Nemůže ani bez obtíží jezdit na koni, což před nehodou provozovala pravidelně (koně vlastní a v současné době ho prakticky nemůže využívat k jízdě na něm, nýbrž jej využívá k zápřahu valníku, na kterém jezdí). Je tudíž zřejmé, že zranění ovlivnila významnou měrou možnosti žalobkyně, co se týče rekreace a volného času. U této položky se tak sluší přiznat vyšší míru obtíží a ovlivnění života žalobkyně.

129. Na tomto místě soud pro úplnost dodává i to, že výslech žalobkyně vyhodnotil jako věrohodný a přesvědčivý. Obsah výpovědi koreluje s dalšími důkazními prostředky (zejména se znaleckým posudkem [jméno FO]). Z verbálního ani nonverbálního projevu žalobkyně soud neseznal, že by snad měla vypovídat nepravdu. Žalobkyně odpovídala otázky takovým způsobem, který by bylo lze očekávat s ohledem na dobu, která uplynula od některých okolností, o kterých svědčila. Některé okolnosti si již nebyla schopni vybavit, jiné (zásadnější okolnosti) si vybavovala. Žalobkyně hovořila adekvátním tempem, ani extenzivně pomalým či zrychleným. Její výpověď vedla v některých ohledech k závěrům pro ni nepříznivým (například sdělení, že žalobkyně není omezena při přípravě jídla), čehož si musela být vědoma, i přesto žalobkyně dané skutečnosti soudu sdělila, což zvyšuje její věrohodnost.

130. Soud tak shrnuje, že po vyhodnocení závěrů znalce optikou pravidel nastavených Metodikou a po vypořádání námitek žalované dospěl k tomu, že výše celkového procentního omezení žalobkyně (vyřazení ze společenského uplatnění) činí 3,8425981481 % (4,3981481481 % určené [jméno FO] mínus položky, s jejíchž odškodněním se soud neztotožnil, tj. položky s korigovanými vahami 0,277775 % – položka D240, 0,09255463 %– položka D420 a 0,18522037 % položka D630; výpočet dle www.datanu.cz).

131. Při výchozí rámcové částce ve výši 15 135 600 Kč (400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství, která za rok předcházející ustálení zdravotního stavu činila 37 839 Kč, Průměrné mzdy - 4. čtvrtletí 2021 | ČSÚ (czso.cz)), činí základní výše náhrady za ztížení společenského uplatnění částku 581 600 Kč.

132. Tuto částku je však dle názoru soudu dále modifikovat. Soud na základě výslechu žalobkyně neshledal, že by bylo namístě částku zvýšit z důvodu nadprůměrného zapojení žalobkyně do společenských aktivit před nehodou. Zapojení žalobkyně bylo v tomto ohledu normální, tj. průměrné.

133. Zvýšit danou částku je však nutno z důvodu věku žalobkyně při nehodě. Žalobkyni bylo v době nehody 24 let, skoro 25 let (žalobkyně se narodila dne [Datum narození žalobkyně], nehoda se stala dne 3. 6. 2021). Soud je názoru, že skutečnost, že žalobkyně utrpěla zranění v takto mladém věku, se musí promítnout do určení finanční náhrady za ztížení budoucího společenského uplatnění žalobkyně. Žalobkyně bude stižena následky dopravní nehody po prakticky celý dospělý život. Soud proto základní částku zvýšil o 25 %.

134. Celkově tedy náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobkyně činí 727 000 Kč. Uvedenou částku soud považuje za zcela přiměřenou hendikepům žalobkyně. Žalobkyně je omezena při využití pravé ruky a pravé nohy současně. Zranění ji vyloučilo z provádění činností, které před nehodou vykonávala (jízda na koni, jízda na kole, procházky se psem, turistika). Současně je však žalobkyně v případě prakticky všech činností „pouze“ omezena, není z jejich provádění, až na výjimky, zcela vyloučena.

135. Žalovaná žalobkyni na této náhradě již vyplatila 320 790 Kč. Zbývá tak uhradit 406 210 Kč.

136. Žalobkyně požaduje, aby jí žalovaná uhradila na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku ve výši 344 896 Kč. Jelikož soud nemůže přiznat více, než žalobkyně žádá, uložil žalované, aby žalobkyni uhradila právě částku 344 896 Kč.

137. Co se pak konečně týče nároků žalobkyně na doplacení náhrady za ztrátu na výdělku za období od 4. 6. 2021 do 19. 12. 2021 ve výši 23 108 Kč, a doplacení částky 5 445 Kč představující doposud žalovanou neproplacenou část ceny za znalecký posudek [jméno FO], tyto nároky soud posoudil jako plně důvodné. Žalovaná krátila daná plnění s odkazem na spoluúčast žalobkyně. S tím se soud neztotožnil (vize výše). Proti výši či základu daných nároků však žalovaná nikterak nebrojila. Nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku vychází z § 2962 odst. 1 o. z. a tento je skutkově podložen žalovanou nikterak nezpochybněným potvrzením o ztrátě na výdělku ze dne 21. 6. 2022. Nárok na uhrazení platby za znalecký posudek [jméno FO] je pak odvozen od § 513 o. z. Daný znalecký posudek byl vypracován účelně, o čemž svědčí, že z něj soud pro účely rozhodnutí o žalobě vycházel. Soud pro úplnost dodává, že částku 18 150 Kč (15 000 Kč plus DPH) považuje za účelný výdaj i z pohledu jeho výše. Daná částka totiž nepřevyšuje částku, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního právního předpisu, tj. podle § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Částka 18 150 Kč dle názoru soudu odpovídá náročnosti a časové dotaci činností, které musel znalec provést za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem bylo určit základní východiska pro určení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně.

138. Soud tak shrnuje, že žalobě vyhověl, co se týče částky 414 615 Kč (41 166 Kč jako bolestné, 344 896 Kč jako náhrada za ztížení společenského uplatnění, 23 108 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a 5 445 Kč jako doplatek ceny za znalecký posudek [jméno FO]. Žalobu soud zamítl ve zbývající části, tj. co se týče částky 3 561 Kč.

139. Co se týče úroku z prodlení, žalobkyně žádala, aby soud uložil žalované uhradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši z částky 551 087 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 418 176 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení.

140. Skutečnost, že žalobkyně požadovala úrok ze dvou rozdílných částek byla způsobena tím, že žalovaná dne 13. 9. 2023, tj. po podání žaloby, žalobkyni uhradila souhrnně na všech nárocích částku 132 911 Kč.

141. Soud se ztotožnil s žalobkyní, že dnem, kdy se žalovaná ocitla ve vztahu k všem nárokům v prodlení byl den 4. 5. 2023. Pojistné plnění je totiž podle § 9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti splatné do 15 dnů ode dne skončení šetření škodní události. Za den skončení šetření škodní události je nutno považovat den 18. 4. 2023, kdy žalovaná vydala dopis o první výplatě pojistného. Žalovaná se tak do prodlení dostala dne 4. 5. 2023. Jelikož však soud posoudil jako neoprávněný nárok žalobkyně na uhrazení 3 561 Kč, je nutno žalobkyni přiznat úrok z prodlení za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 nikoliv z celá částky, nýbrž z částky 547 526 Kč. Za období od 14. 9. 2023 do zaplacení je pak nutno žalobkyni shodně přiznat úrok z prodlení pouze z částky 414 615 Kč.

142. Soud tedy uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku 414 615 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 547 526 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 414 615 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení (výrok I rozsudku).

143. Výrokem II rozsudku soud žalobu zamítl ve zbývající části, tj. v části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala uhrazení částky 3 561 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z dané částky za období od 4. 5. 2023 do zaplacení (výrok II rozsudku).

144. Výrok III rozsudku se pak opírá o § 142 odst. 3 in fine o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V nynější věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, její neúspěch je však v poměru k jejímu úspěchu nutno hodnotit spíše jako nepatrný a dále je nutno zohlednit, že rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku týkajícím se určení výše bolestného a výše náhrady za ztížení společenského uplatnění a na úvaze soudu. Jako „úspěch“ je pak nutno posoudit i tu část předmětu řízení, o které bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět pro chování žalované spočívající v zaplacení části žalovaného nároku.

145. Soud proto přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce 38 478 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 123 108 Kč (50 000 Kč pro bolestné, 50 000 Kč pro náhradu za ztížení společenského uplatnění a 23 108 Kč pro náhradu za ztrátu na výdělku, náhrada za úhradu na znalecký posudek pak tvoří „pouze“ příslušenství pohledávky; vizte právní větu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022: „Ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.“) sestávající z částky 6 060 Kč za každý z 5 úkonů dle § 11 odst. 1 a. t. (1. příprava a převzetí zastoupení; 2. předžalobní výzva se základním právním a skutkovým rozborem věci; 3. sepis žaloby; 4. účast na jednání soudu dne 29. 1. 2024; 5. účast na jednání soudu dne 14. 3. 2024), tj. 30 300 Kč, a to včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč. K daným částkám pak soud připočetl i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 800 Kč, tj. 6 678 Kč.

146. Co se týče výroku IV rozsudku, tento vychází z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), dle kterého v případech, kdy je navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena [§ 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích], je tedy nutno přistoupit k přenesení poplatkové povinnosti na žalovanou, která je tak povinna uhradit na soudním poplatku 6 605 Kč [položka 1 bod 1. písm. a), položka 3 písm. a) a b) Sazebníku soudních poplatků; 2 000 Kč za nárok na bolestné, 1 156 Kč za nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a 3 449 Kč za nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění].

147. Konečně pak ve vztahu k výroku V rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který platil a bude platit znalečné (pro [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem] a pro d. [jméno FO]). Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků řízení žalované. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

148. Pro úplnost soud dodává, že při přenesení poplatkové povinnosti i při určení subjektu povinného k úhradě nákladů placených státem zohlednil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích výsledek řízení. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 92/08, „pojem výsledku řízení […] není totožný s pojmem úspěchu ve věci […]. Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení „podle jeho výsledků“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o. s. ř.).“ Ačkoliv tedy žalobkyně v nynější věci byla úspěšná jen částečně, je nutno zohlednit, že bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 in fine o. s. ř. a přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, což vede k závěru, že žalovaná je povinna uhradit celý soudní poplatek a veškeré náklady placené státem.

149. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III, IV a V podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení