14 C 238/2019 - 314

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pořízové a přísedících Ing. Karla Kužílka a Karla Hořáka ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení částky 2 134 921,35 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 871 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.12.2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.1.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.2.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 265 Kč od 17.3.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.4.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 265 Kč od 17.5.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.6.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.7.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.8.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.9.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.10.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.12.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.1.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.2.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 265 Kč od 17.3.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.4.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.5.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.6.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.7.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.8.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.9.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 265 Kč od 17.10.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 205 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 891 Kč od 17.12.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 578 Kč od 17.1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 263 164,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 530,35 Kč od 17.12.2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.1.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.2.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 955 Kč od 17.3.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.4.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 955 Kč od 17.5.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.6.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.7.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.8.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.9.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.10.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.12.2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.1.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.2.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 955 Kč od 17.3.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.4.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.5.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.6.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.7.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.8.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.9.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 955 Kč od 17.10.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 015 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 329 Kč od 17.12.2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 642 Kč od 17.1.2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku ve výši 369 273,42 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit Českému státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 738 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro [adresa].

Odůvodnění

1. Podáním doručeným soudu dne 27.9.2019, ve znění doplnění ze dne 17.10.2019, ze dne 14.6.2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2 134 921,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 30.12.2015 uzavřena pracovní smlouva, na základě níž vykonávala žalobkyně pracovní pozici ředitelky [právnická osoba] žalované. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2018. Mzdovým výměrem ze dne 29.02.2016 byla žalobkyni stanovena mzda (pozn. soudu plat) ve výši celkem 65.000,- Kč, a dále přiznané odměny. Žalobkyni tak náležela za měsíc listopad 2016 průměrná mzda ve výši 79.421,35 Kč a od prosince 2016 průměrná mzda ve výši 82.220,- Kč. Následně žalovaná dne 08.09.2016 s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr dle ustanovení § 55 odst. 1) písm. b) zákoníku práce a současně téhož dne ukončila s žalobkyní pracovní poměr dle ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce. Žalobkyně se pak u zdejšího soudu domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka], kdy žalobě bylo pravomocně vyhověno. Žalovaná tak přestala od září 2016 vyplácet žalobkyni, která v období od září a října 2016 byla v pracovní neschopnosti (od 08.09. 2016 do 31.10.2016) mzdu, a proto nedoplatek u žalované na náhradu mzdy vznikl od listopadu 2016. Žalobkyně dále doplnila, že mzdový výměr žalobkyně, podepsaný bývalým rektorem Konvalinkou a vydaný v souladu s Vnitřním mzdovým přepisem žalované (čj.: 29951/2006-30) stanoví, že žalobkyni „přísluší“ tarifní mzda, a podle výše uvedeného Vnitřního mzdového předpisu jí byl přiznán příplatek za vedení a osobní příplatek. Takto stanovená mzda, ve mzdovém výměru, se stává pro zaměstnavatele závazná a je povinen ji takto vyplatit. Postupy pro odebrání osobního ohodnocení, případně zvýšení či snížení je popsáno přímo ve Vnitřním mzdovém předpise: „Změna výše nebo odebrání osobního příplatku je závislá na změně podmínek, za kterých byl poskytnut a je ovlivněna i celkovými neinvestičními prostředky [Anonymizováno] jako celku a každé součásti zvlášť.“ a zaměstnavatel je povinen se tohoto postupu držet. Žalobkyni nebyl nikdy osobní příplatek odebrán. Žalobkyně po celou dobu až do současnosti je neustále panem [Anonymizováno] (bývalým [Anonymizováno] žalované) poškozována, např. u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pana [jméno FO], předsedy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak zároveň i u [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy sám ze své vůle šíří pomluvy a lži s cílem žalobkyni dehonestovat, a to i mediálně. Ve vztahu k žádosti žalované o přiměřené snížení náhrady mzdy za další období, tj. za období 5/2017–12/2018, žalobkyně uvedla, že tak jako je celá smyšlená konstrukce výpovědních důvodů s cílem okamžitého zrušení pracovního poměru, tak rovněž nyní předkládané informace jsou pouhou konstrukcí a ničím nepodloženými smyšlenkami. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že funkci v [právnická osoba]. vykonávána bezplatně. V případě určování odměny řediteli ústavu lze odkázat na úpravu obsaženou v § 410 občanského zákoníku, z níž lze dovodit, že sjednávání smlouvy o výkonu funkce, odměňování a poskytování dalších výhod ve vztahu k řediteli náleží správní radě, přičemž za ústav v těchto věcech projevuje vůli předseda správní rady. Ředitelce nebyla nikdy přiznána žádná finanční odměna v jakékoli podobě. Výkon této funkce je vykonáván bez nároku na jakýkoli honorář. Ústav představuje sdružení činností a majetku a je obdobou obecně prospěšných společností podle dřívější právní úpravy, cílem tedy není výdělečná činnost, ale činnost obecně prospěšná, což z činnosti ústavu i plyne jednak ve výroční zprávě a jednak z obsahu webových stránek. U společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] a.s. byla žalobkyně zaměstnána od 1.6.2019, tedy po období 5/2017–12/2018, za které žádá přiznat náhradu mzdy. Od roku 2018 žalobkyně působila jako členka týmu [Anonymizováno] [Anonymizováno], činnost byla honorována fakturačně (70 tis. ročně – poradné) jak vyplývá i z daňového přiznání za rok 2018. Tato činnost byla žalobkyni honorována tedy víceméně symbolicky, měsíčně v rozložení celého roku tedy 5833,- Kč. [právnická osoba] vznikl k 1.11.2019, tedy opět po období 5/2017–12/2018. K argumentaci tržeb za prodej služeb a zboží je třeba krátce zmínit, že tržby nejsou hospodářským výsledkem. Výkon funkce jednatelky byl v souladu se zákonem o obchodních korporacích vykonáván bezplatně. V souvislosti se soustavnou dlouhodobou dehonestací žalobkyně bývalým rektorem žalované byla i nemožnost jejího uplatnění v akademickém prostředí, kde se do té doby pohybovala a měla dlouholeté zkušenosti. Žalobkyně se tak opakovaně bezúspěšně pokoušela získat práci na akademické půdě, odkázala na nález Ústavního soudu (II. ÚS 3245/16), který konstatuje mimo jiné i fakta, která plně vystihují situaci žalobkyně „skutečnost, že stěžovatelka je při hledání zaměstnání zcela zásadním způsobem znevýhodněna tím, že je na ní neoprávněně pohlíženo jako na bývalou ředitelku, která byla odvolána z funkce z důvodu porušování svých povinností. Z toho důvodu stěžovatelka nemůže nalézt zaměstnání v oboru školství. Proto se žalobkyně rozhodla pracovat za minimální odměnu, případně bez nároku na odměnu, tak aby mohla obhájit svou reputaci a jméno, kdy po celou dobu byla poškozována panem [Anonymizováno].

2. Podáním doručeným soudu dne 25.5.2021, ve znění doplnění ze dne 8.10.2021 a ze dne 25.5.2023 žalovaná navrhla žalobu, jako nedůvodnou zamítnout, případně náhradu mzdy snížit. Uvedla, že podle ustanovení čl. 3, § 11 odst. 2 Kolektivní smlouvy [Anonymizováno] pro rok 2015 - 2017 byla splatnost mzdy nejpozději do 15. dne následujícího měsíce a k prodlení žalované s výplatou náhrady mzdy mohlo dojít nejdříve k 16. dni měsíce následujícího. Náhrada mzdy má povahu ekvivalentu mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele, uvedené v ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce; tímto způsobem se sleduje, aby zaměstnanci byla reparována újma, kterou utrpěl následkem protiprávního postupu zaměstnavatele. S ohledem na skutečnost, že celková doba, za kterou žalobkyně po žalované žádá přiznat náhradu mzdy překračuje dobu 6 měsíců, když žalobkyně požaduje náhradu mzdy za 26 měsíců, navrhla žalovaná ve smyslu ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce přinejmenším přiměřené snížení náhrady mzdy za další období, tj. za období 5/2017 - 12/2018, následně žalovaná upřesnila návrh na moderaci náhrady mzdy za období od 5/2017 do 12/2018 o příjmy, které žalobkyně v tomto rozhodném období obdržela, případně také o mzdu, který by žalobkyni náležela, pokud by přijala práci účetní zajištěnou příslušným Úřadem práce, přinejmenším pak o částku 22 000 Kč měsíčně za období od 5/2017 do 12/2017 a o částku 24 400 Kč za období od 1/2018 do 12/2018. Zaměstnanecký vztah potvrdila sama žalobkyně ve svém prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudního poplatku ze dne 22. 11. 2019, ve kterém uvedla, že je zaměstnána jako ekonom - účetní na hlavní pracovní poměr u společnosti [jméno FO]-[Anonymizováno] a.s. Žalovaná rovněž z veřejně dostupných zdrojů dohledala, že žalobkyně od 2. 2. 2018 vykonává funkci ředitelky v [právnická osoba]. Zakladatelem tohoto ústavu byl [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], který se svých zakladatelských práv vzdal právě ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně byla do funkce ředitelky jmenována již dne 31. 8. 2017 a byla také správní radou pověřena tím, aby podala návrh na zápis ústavu do veřejného rejstříku; k zápisu ústavu do veřejného rejstříku došlo s půlročním prodlením až 2. 2. 2018. Svou funkci ředitelky v tomto ústavu potvrdila sama žalobkyně, když tuto skutečnost uvedla v rámci své kandidatury do [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z veřejně dostupných zdrojů žalovaná dále zjistila, že žalobkyně pravděpodobně již v období od 1. 3. 2018 působila jako členka týmu vládního zmocněnce pro sport [jméno FO] a rovněž se aktivně podílela na přípravě novely zákona o podpoře sportu, kterým mělo dojít ke vzniku Národní sportovní agentury. Z uvedeného plyne, že se jednalo o činnost déletrvající, žalobkyně se v této věci aktivně účastnila jednání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a je tedy zřejmé, že i tato činnost musela být žalobkyni nějakým způsobem honorována. Dále žalovaná z veřejně dostupných zdrojů zjistila, že je žalobkyně společníkem společnosti [právnická osoba], přičemž od 1. 11. 2019 do 11. 2. 2021 byla u této společnosti zapsána také jako její jednatelka.

3. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 14 C 238/2019-114, zdejší soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 134 921,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení za žalovanou dobu a z částek specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku (výrok I), zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek a za dobu specifikovaných ve výroku II (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 304 182,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. [právnická osoba] odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 23 Co 36/2023-164, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nalézací soud si má ujasnit, zda náleží žalobkyni náhrada mzdy či platu. Dále podle odvolacího soudu nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu odvoláním napadeného rozsudku z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních pochybení, když se nalézací soud nevypořádal se s důkazy navrženými žalovanou, dále měl poučit žalovanou dle § 118a odst. 1, 3 o . s . ř ., aby tvrdila rozhodné skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že žalobkyně nebyla v rozhodném období připravena, schopna či ochotna konat práci dle pracovní smlouvy a že se v rozhodném období zapojila či mohla zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované, a k prokázání doplněných tvrzení, aby označil důkazy s poučením o následcích nevyhovění této výzvy. Dále nalézací soud učinil nedostatečná skutková zjištění a pochybil v právním hodnocení, pokud jde o výši žalobního nároku, kdy sice správně aplikoval ust. § 69 odst. 1 ZP, když v souladu s ust. § 354 odst. 1 ZP správně určil, že rozhodným obdobím je druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016, při zjišťování údajů z výplatnice žalobkyně za měsíc červen 2016 však při zjišťování příjmu, jenž byl žalobkyni zúčtován, chybně zjistil částku 114 74 Kč. Nalézací soud měl poučit žalovanou dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně charakteru přiznané odměny žalobkyni v měsíci červnu 2016, tj. zda jde o odměnu roční, půlroční, čtvrtletní či měsíční, a na základě jaké skutečnosti byla žalobkyni vyplacena. Nalézací soud pochybil po právní stránce, pokud při výpočtu náhrady mzdy (platu) dle § 69 odst. 1 ZP vycházel z průměrného měsíčního výdělku, neboť při určení náhrady mzdy (platu) dle § 69 odst. 1 ZP je třeba vycházet z průměrného hodinového výdělku dle § 356 odst. 1 ZP.

5. Soud po doplněném dokazování v intencích zrušujícího usnesení odvolacího soudu a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

6. Z výslechu svědka Prof. [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], vzal soud za prokázané, že se s žalobkyní zná od roku 2005, když začala působit ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a později byla na pozici ekonomické ředitelky v projektu (tzv. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], který probíhal v období let 2009 až 2012), kde svědek působil jako výkonný ředitel. Spolupráci hodnotil na vysoké úrovni. Následně došlo k založení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z.u. v roce 2018, jehož náplní byla de facto prezentace a řízení myšlenek Prof. [jméno FO]. Společnost nikdy negenerovala žádný zisk, žalobkyně se stala ředitelku [Anonymizováno] a na této pozici působí dosud, bez nároku na odměnu. Zdůraznil, že [Anonymizováno] byl založen nezištně, jako nezisková organizace, nikdo z členů nepobíral žádnou odměnu a naopak každý z členů (4 osoby) ročně přispíval cca 500 Kč z vlastních prostředků za udržování domény Ústavu.

7. Z výslechu svědka [jméno FO] vzal soud za prokázané, že s žalobkyní spolupracoval na přípravě [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] v období od roku 2017 do 2021. V rámci tzv. expertného, které svědek měl k dispozici v souvislosti s výkonem [Anonymizováno] [Anonymizováno], část prostředků poukazoval žalobkyni (cca 80 000 Kč ročně). Uvedl, že spolupráce byla na poměrně intenzivní úrovni a finanční ohodnocení žalobkyně nebylo vůbec adekvátní. Následně byl [Anonymizováno] přijat a vznikla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (cca v roce 2019), kde nejdříve žalobkyně působila jako poradkyně svědka (kdy její příjem činil cca 50 000 Kč) a v roce 2020 začala vykonával pozici místopředsedkyně, kde působí dodnes (kde dosahuje příjmu ve výši 90 000 -100 0000 Kč měsíčně).

8. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], manžela žalobkyně, vzal soud za prokázané, že s ohledem na skutečnost, za jakých podmínek byla žalobkyně propuštěna od žalované, bylo velice složité pro žalobkyni zajistit si nové zaměstnání. Určitou dobu pomáhala [jméno FO] s přípravou [Anonymizováno], příležitostně přednášela. Potvrdil, že od ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované finančně rodinu zajišťoval, tehdy dosahoval cca 60 000 Kč čistého měsíčně, splácel hypotéku okolo 25 000 Kč měsíčně, ostatní náklady na bydlení činily 12-15 000 Kč měsíčně. Potvrdil, že náklady na provoz webových stránek [právnická osoba] činily 1500 Kč ročně, které byly hrazeny z rodinného rozpočtu. V případě [právnická osoba] činil vklad ze strany žalobkyně 200 000 Kč, jednalo se o rodinné úspory. Z přednáškové činnosti žalobkyně získávala pouze symbolické částky. Dále potvrdil, že žalobkyně si soustavně, od okamžiku jejího propuštění od žalované, i v období spolupráce s [jméno FO], snažila obstarat práci.

9. Z účastnické výpovědi žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením ke dni 13.9.2016. Již během léta věděla, že její působení u žalované nebude mít dlouhého trvání, s ohledem na vyhrocené vztahy. Proto ještě před ukončením pracovního poměru u žalované poptávala pracovní pozici [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], kde postoupila do dalších kol, ale nakonec byl vybrán jiný kandidát. Personalistkou [Anonymizováno] [Anonymizováno] jí bylo naznačeno, že nemá smysl se ucházet o další pozice s ohledem na negativní články, které o žalobkyni začaly vycházet. Tehdy si žalobkyně uvědomila, že její působení na akademické půdě aktuálně není možné. Žalobkyně vystudovala vysokou školu ekonomickou, obor ekonomika a právo. Následně poptávala řadu dalších pracovních míst (cca 10 až 15), na Jobs měla svůj profil, rozesílala životopisy, ale ve většině případů bez jakékoli odezvy. De facto po celé rozhodné období byla hlášena na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Tehdy úřad práce v rámci evropských dotací pořádal i školení pro osoby, které byly propuštěny z pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru, kde se uchazeče o zaměstnání snažili proškolit, jakým způsobem si počínat v zaměstnaneckém poměru tak, aby nedošlo k jeho okamžitému rozvázání. Účastníci těchto školení byly převážně osoby, mající potíže s nadměrným požíváním alkoholu, agresí apod. Úřadem práce jí bylo sděleno, že vzhledem k tomu, že s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr, je problematické žalobkyni zajistit vhodnou pracovní pozici. Žalobkyně v období let 2012-2015 působila jako vedoucí strategického oddělení na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], předtím působila ve veřejné výzkumné instituci - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy pravidelně spolupracovala s univerzitami (období 2004-2012). [adresa] roky působila na finančním úřadě, kam nastoupila po mateřské dovolené. V roce 2018 s kolegy z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] založili [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zejména za účelem výzkumných publikací profesora [jméno FO] a ostatních členů. Tehdy se začala intenzivněji zajímat o poskytování dotací v souvislosti se sportem, absolvovala řadu konferencí jako posluchač či přednášející. Na jedné z těchto konferencí došlo k seznámení s [jméno FO], který v té době uvažoval o kandidatuře do [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Následovala postupná spolupráce a vznikala určitá představa o platformě [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], následně proběhly volby a [jméno FO] byl zvolen do [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jmenován [Anonymizováno] pro [Anonymizováno]. Poté začali s přípravou novely o [Anonymizováno] [Anonymizováno] a následně i vybudování [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde se původně předpokládalo, že zde bude jeden předseda a dva místopředsedové s tím, že žalobkyně zaujme pozici jednoho z místopředsedů. S tím byla spojena nutnost přestěhování žalobkyně z [adresa], což žalobkyni nevyhovovalo, proto začala vykonávat pracovní pozici poradkyně předsedy od 1.11.2019 do června 2020 s příjmem ve výši 50 000 Kč měsíčně hrubého (dne 1.8.2019 vznikla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). V období července 2020 do prosince 2020 pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] nevykonávala žádnou činnost a následně v lednu 2021 začala působit na pozici místopředsedkyně s příjmem 106 000 Kč hrubého měsíčně. Od poloviny roku 2019 do konce roku 2019 měla uzavřenu pracovní smlouvu se společností [jméno FO] – [Anonymizováno] na poloviční pracovní úvazek, kde dosahovala příjmu okolo 15 000 Kč měsíčně hrubého, jejím úkolem bylo zajištění nastavení kontroly procesu a dle domluvy měl pracovní úkol trvat cca 6 měsíců). Dne 1.12.2019 založila společnost [právnická osoba], kam vložila částku 200 000 Kč z rodinných úspor. V roce 2018 se neúspěšně pokoušela kandidovat do [Anonymizováno] jako [Anonymizováno] [Anonymizováno].

10. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní ze dne 30.12.2015 vzal soud za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně vznikl dnem 1.1.2016 a byl uzavřen na dobu určitou do 31.12.2018, na pracovní pozici ředitelky [právnická osoba] žalované, se zkušební dobou v délce 3 měsíců.

11. Ze mzdového (platového) výměru žalobkyně ze dne 29.2.2016 vzal soud za prokázané, že v souladu s ustanovením vnitřního mzdového předpisu žalované žalobkyni příslušela tarifní mzda (správně plat) ve mzdové třídě 11 a mzdovém stupni 5 ve výši 24 250 Kč. Žalobkyni byl dále přiznán osobní příplatek ve výši 26 750 Kč, příplatek za vedení ve výši 14 000 Kč, plat činil celkem 65 000 Kč.

12. Z listiny označené jako okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ze dne 8.9.2016 vzal soud za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně byl okamžitě zrušen z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Téhož dne byla žalovanou žalobkyni dána i výpověď z pracovního poměru dle ust § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., z důvodů totožných jako v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru (prokázáno z výpovědi ze dne 8.9.2016).¨ 13. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 8 C 323/2016-185 ze dne 11.6.2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 403/2020-329 ze dne 19.1.2021, který nabyl právní moci dne 2.3.2021 vzal soud za prokázané, že žalobě žalobkyně proti žalované o neplatnost rozvázání pracovního poměru bylo vyhověno, soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne 8.9.2016, doručené žalobkyni dne 13.9.2016, stejně tak výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne 8.9.2016, doručená žalobkyni dne 13.9.2016, jsou neplatné. Žalobkyně dopisem ze dne 16.9.2016 žalované oznámila, že s důvody uvedenými v okamžitém zrušení pracovního poměru a ve výpovědi nesouhlasí, neboť důvody pro tento postup objektivně neexistují. Dále sdělila, že trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána v souladu s pracovní smlouvou.

14. Následně nastoupila žalobkyně do pracovní neschopnosti dnem 8.9.2016 do 1.11.2016 (prokázáno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 8.9.2016, 31.10.2016, 1.11.2016).

15. Z předžalobní výzvy ze dne 21.11.2017 bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (prokázáno i z podacího lístku ze dne 21.11.2017).

16. Žalobkyně obdržela výplatu za měsíc duben 2016 ve výši 65 000 Kč hrubého, za měsíc květen 2016 ve výši 65 000 Kč hrubého, za měsíc červen 2016 ve výši 114 74 Kč hrubého (prokázáno z výplatnic žalobkyně za měsíc duben 2016 až červen 2016).

17. Z opisu vybraných údajů z přiznání k dani z příjmu fyzické osoby za rok 2016 vzal soud za prokázané, že základ daně činil u žalobkyně 778 319 Kč, daň pak 116 745 Kč. Z přiznání k dani příjmu fyzických osob za rok 2018 vzal soud za prokázané, že příjmy činily 70 000 Kč, výdaje 28 000 Kč, základ daně 42 000 Kč, daň 6 300 Kč. Žalobkyně v roce 2017 neměla žádný příjem a neuplatňovala slevu na dani (prokázáno z čestného prohlášení žalobkyně ze dne 31.3.2018).

18. Z výpisu z rejstříku ústavů vzal soud za prokázané, že dne 2.2.2018 vnikl [právnická osoba]. jehož statutárním orgánem (ředitelkou) byla žalobkyně od 2.2.2018 dosud (prokázáno i ze zápisu z ustavující schůze [právnická osoba]. ze dne 7.9.2017, zápisu o změně zakladatele [Anonymizováno] ze dne 12.6.2019).

19. Z výpisu z obchodního rejstříku vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] vnikl v 1.11.2019, žalobkyně v období od 1.11.2019 do 11.2.2021 působila jako jednatelka společnosti (prokázáno i z notářského zápisu NZ 727/2019 ze dne 22.10.2019).

20. Z listiny označené jako kolektivní smlouva [Anonymizováno] na rok 2015 až 2017 vzal soud za prokázané, že v článku 3, § 1, bodu 9 je uvedeno, že zaměstnanci se poskytuje: a) s nárokem při splnění podmínek dále uvedených: tarifní složka mzdy (platu) – měsíčně, příplatek za vedení – měsíčně, příplatek za směnnost – měsíčně, c) bez nároku – osobní příplatek měsíčně, odměny. Základní měsíční mzda (plat) zaměstnance (tarifní složka mzdy (platu), osobní příplatek a případných příplatek za vedení a příplatek za směnnost) je zakotvená v jeho mzdovém výměru. V § 11 bod 2 je uvedeno, že mzda (plat) bude vyplácena nejpozději do 15. dne následujícího měsíce.

21. Z listiny označené jako výsledovka [právnická osoba] k 21.12.2019 vzal soud za prokázané, že výsledek hospodaření po zdanění vykazoval ztrátu ve výši 22 958,44 Kč.

22. Žalobkyně v rozhodném období (od listopadu 2016 do prosince 2018), ale i před tímto obdobím, se intenzivně snažila zajistit jiné zaměstnání (prokázáno z emailové korespondence mezi Inet-Mt a žalobkyní ohledně výběrového řízení na pozici [Anonymizováno] ze dne 26.9.2019, z emailové korespondence mezi spol. [Anonymizováno]. cz a žalobkyně na pozici ředitelky společnosti [Anonymizováno].cz, z dopisu ze dne 12.10.2016 a z vyhlášeného výběrového řízení na pracovní pozici vedoucí odboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z emailové korespondence ze dne 5.1.2017 mezi [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a žalobkyní na pracovní pozici interního rady, z emailové korespondence ze dne 2.2.2017 mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalobkyní na služební místo [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], oddělení [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z emailové korespondence ze dne 28.2.2017 mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] věcí a žalobkyní, z emailové korespondence ze dne 28.2.2017, 1.3.2017 mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní na pracovní pozici vedoucí prodejny [adresa], z emailové korespondence mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 1.4.2017, 11.4.2017, na pracovní pozici tajemnice [Anonymizováno], z emailové korespondence ze dne 18.4.2017, 1.6.2017).

23. Ze sdělení společnosti [jméno FO]-[Anonymizováno] a.s. ze dne 7.6.2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s touto společností pracovní smlouvu dne 31.5.2019 na pracovní pozici ředitel pro strategický rozvoje a ekonomicko-kontrolních činností, a poté dohodu o ukončení pracovního poměru ze dne 31.12.2019 (prokázáno i z pracovní smlouvy ze dne 31.5.2019, z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.12.2019).

24. Z potvrzení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 13.6.2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně působila u [Anonymizováno] jako externí poradce od 1.11.2019 do 30.6.2020 na DPČ, od 28.1.2021 byla jmenována do funkce místopředsedkyně. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 26.6.2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyni ani jejím blízkým osobám nebyly propláceny žádné platby, Ústav neměl a nemá žádné zaměstnance ani spolupracující osoby. Veškerá činnost byla prováděna členy Správní rady a ředitelkou na své soukromé náklady.

25. Bývalý [Anonymizováno] žalované zaslal tehdejšímu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] SMS zprávu, ve znění: “Vážený pane [Anonymizováno], vím, že máte důležitější starosti. Ale chtěl bych Vás upozornit na to, že předseda [Anonymizováno] [jméno FO] jmenoval místopředsedkyní [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 0/0], která má velmi znepokojivou minulost. Působila ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], kde skončila odvoláním z důvodu machinací s evropskými dotacemi, a pak také na [Anonymizováno], kde dostala okamžitou výpověď, když bez [Anonymizováno] (mého) vědomí vypsala zakázku na úklid za 50 mil. Kč. Zakázka byla šita na míru konkrétní firmě. Dlouhá léta také spolupracuje s právníkem [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl odvolán z pozice [Anonymizováno] na [Anonymizováno] z důvodu kšeftování s [Anonymizováno]. M. [jméno FO] jsem na [tituly před jménem] [jméno FO] upozorňoval již před rokem. Myslím, že by z tohoto mohl být velký problém“ (prokázáno z předložené fotokopie SMS zprávy).

26. Žalobkyně byla od 11.11.2016 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Brně (prokázáno z potvrzení Úřadu práce ze dne [datum]).

27. Ze sdělení Úřadu práce ČR, [Anonymizováno] pobočky pro [Anonymizováno]. m[Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 21.6.2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla vedena v evidenci jako uchazeč o zaměstnání v období od 21.9.1998 do 30.6.1999 – detašované pracoviště [adresa], kdy si práci našla sama, v období od 1.1.2012 do 1.1.2013 – ÚP [adresa]-[Anonymizováno], kdy si práci našla sama a v období od 11.11.2016 do 18.7.2017 – ÚJ [adresa]-[Anonymizováno], kdy byla evidence ukončena na vlastní žádost žalobkyně. Žalobkyně obdržela doporučenku dne 25.4.2016 do společnosti [právnická osoba] (na pracovní pozici obchodního zástupce), kam nebyla přijata z důvodu nedostatečné kvalifikace, dne 12.4.2017 do společnosti [právnická osoba] (na pracovní pozici řídící pracovník v oblasti správy podniku), kam nebyla přijata z důvodu nevyhovění požadavkům zaměstnavatele), dne 30.1.2017 do společnosti Veir elektronics s.r.o. (pracovní pozice obchodní referent), kde místo již bylo obsazené (prokázáno i ze sdělení Úřadu práce ČR – [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne 21.2.2024).

28. Ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 20.2.2024 vzal soud za prokázané, že potřebné dokumenty již nemá [Anonymizováno] k dispozici z důvodu skartace. Bylo potvrzeno, že se v roce 2016 konalo výběrové řízení na [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde uspěla stávající [Anonymizováno], jejíž plat je sjednáván smluvně.

29. Ze sdělení společnosti [Anonymizováno] ze dne 22.2.2024 vzal soud za prokázané, že nejsou schopni potvrdit ani vyvrátit, zda se žalobkyně účastnila výběrového řízení v roce 2016, s ohledem na výmaz uchazečů ze systému.

30. Ze sdělení [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 23.2.2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla přihlášena ve výběrovém řízení č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Byl proveden pohovor s žalobkyní dne 19.1.2017 a žalobkyně se umístila na druhém místě. Dne 25.1.2017 jí bylo vystaveno a následně doručeno vyrozumění o výběru jiného nejvhodnějšího žadatele a o ukončení výběrového řízení, že kterého vyplývá, že žalobkyně ve výběrovém řízení byla úspěšná, dohoda o výběru nejvhodnějšího žadatele byla sepsána s jiným nejvhodnějším žadatelem, který byl následně přijat do služebního poměru a zařazen na služební místo, které je systemizováno ve 13. platové třídě a platový stupeň se odvíjí od počtu započitatelné praxe.

31. Z listiny ze dne 13.5.2016, které zaslalo [Anonymizováno] v [Anonymizováno] žalobkyni, vzal soud za prokázané, že žalobkyni byl vyjádřen dík za vykonanou práci ve prospěch [Anonymizováno] za uplynulé období. Jako ocenění za výsledky práce žalobkyni byla přiznána finanční odměna, která bude vyplacena společně s výplatou za měsíc květen.

32. Z vyjádření společnosti [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] ze dne 1.3.2024 vzal soud za prokázané, že společnost nemůže potvrdit, zda se žalobkyně účastnila výběrového řízení v roce 2016, neboť z důvodu ochrany osobních údajů neeviduje žádné osobní údaje neúspěšných uchazečů po skončení výběrových řízení.

33. Z vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 7.3.2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla pozvána na pohovor v rámci výběrového řízení č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno] dne [datum], ve kterém uspěla a byla vybrána mezi 3 nejvhodnější žadatele. Nicméně na základě dohody [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] s bezprostředně nadřízeným představeným [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], byl vybrán jako nejvhodnější jiný žadatel, který byl následně na uvedené služební místo zařazen. Žalobkyně o výsledku výběrového řízení byla informována dopisem ze dne 14.3.2017, který jí byl doručen 21.3.2017.

34. Z vyjádření společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. ze dne 12.3.2024 vzal soud za prokázané, že společnost v roce 2017 nepoptávala obsazení pracovní pozice.

35. Z vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 28.2.2024 vzal soud za prokázané, že [Anonymizováno] poptávalo na přelomu roku 2016/2017 pozice administrativního charakteru, a to jak z oblasti informačních a komunikačních technologií, oblasti ekonomické nebo veřejných zakázek, tak i z oblasti vyřizování odvolacích řízení, zaměstnanosti a administrace projektů v rámci příslušného operačního programu financovaného z Evropského sociálního fondu. Tato služební/pracovní místa byla zpravidla zařazena do 13. platové třídy, přičemž základní plat se pohyboval ve výši 22 910 Kč až 34 440 Kč. Žalobkyně se v roce 2016 a 2017 nepřihlásila do žádného výběrového řízení.

36. Z vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne 1.3.2024 vzal soud za prokázané, že bylo vyhlášeno výběrové řízení na obsazení pracovní pozice Vedoucího odboru strategického řízení a rozvoje, ovšem další údaje jsou archivovány po dobu 5 let a následně došlo k jejich skartaci, proto nejsou k dispozici údaje o počtu účastníků ani o výsledku tohoto výběrového řízení. Pouze z ústního (neověřitelného) sdělení zaměstnanců personálního odboru rektorátu je pravděpodobné, že vyhlášené výběrové řízení mohlo být ze strany vyhlašovatele zrušeno, aniž by došlo k výběru konkrétního kandidáta, nicméně uvedená pracovní pozice v předmětné době zůstala neobsazena.

37. Z vyjádřen [jméno FO], zaměstnankyně žalované, ze dne 29.2.2024 vzal soud za prokázané, že odměna vyplacená žalobkyni v červnu 2016, byla za období od ledna do května 2016.

38. Z vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] ze dne 26.4.2024 vzal soud za prokázané, že [Anonymizováno] neeviduje přihlášku žalobkyně do výběrového řízení na pozici tajemníka, vyhlášeného v roce 2019 a následně 2020.

39. Usnesením ze dne 31.8.2023 č.j. 14 C 238/2019-209 byla ustanovena znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru ekonomika, odvětví mzdy a účetní evidence, jejímž úkolem bylo provést výpočet náhrady platu žalobkyně za období listopad 2016 až prosinec 2018 s tím, že rozhodným obdobím je druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016.

40. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22.1.2024 ve spojení s jeho doplněním č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 12.3.2024, č. 993/2024 ze dne 22.4.2024 a z výslechu znalkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně obdržela v měsíci květnu 2016 od zaměstnavatele odměnu ve výši 50.000,- Kč, která byla původně označena jako odměna roční. Následně pak byl tento závěr opraven s tím, že se jedná o odměnu za období od 1.1.2016 do 31.5.2016. Jednalo se tudíž o odměnu za delší období. Pokud tedy byla přiznaná odměna vyplacena v květnu 2016, tj. v rozhodném období druhého čtvrtletí roku 2016, a jednalo se o odměnu za období od ledna do května 2016, pak pro rozhodné období druhého čtvrtletí připadla odměna ve výši 2/5 z původní hodnoty odměny, tj z částky 50.000,- Kč, tj. 20.000,- Kč.

41. Rozhodným obdobím pro zjištění náhrady platu žalobkyně je druhé čtvrtletí roku 2016 (tj. duben až červen 2016), kdy za měsíc duben 2016 činil fond pracovní doby 21 dní, tj. 168 hodin, z toho odpracovaných dnů 21 tj. 168 hodin, měsíční plat činil 24 250 Kč, osobní příplatek 26 750, příplatek za vedení 14 000 Kč, celkem za měsíc duben 2016 tedy činil hrubý plat 65 000 Kč. Za měsíc květen 2016 činil fond pracovní doby 22 dní, tj. 176 hodin, z toho odpracovaných dnů 21 tj. 168 hodin, měsíční plat činil 23 148 Kč, čerpání dovolené 2 698 Kč, osobní příplatek 25 534, příplatek za vedení 13 364 Kč, celkem za měsíc květen 2016 tedy činil hrubý plat 114 744 Kč. Za měsíc červen 2016 činil fond pracovní doby 22 dní, tj. 176 hodin, z toho odpracovaných dnů 22 tj. 176 hodin, měsíční plat činil 24 250 Kč, osobní příplatek 26 750, příplatek za vedení 14 000 Kč, celkem za měsíc červen 2016 tedy činil hrubý plat 65 000 Kč. Za rozhodné období činila odpracovaná doba celkem 512 hodin, hrubý plat bez náhrad (dovolená) celkem 192 046Kč, podíl na roční odměně 20 000 Kč, celkem hrubý plat bez náhrad činil 212 046 Kč, průměrná hodinová mzda (plat) 414, 152 Kč, průměrná týdenní mzda (plat) (x40) pak 16 566,094 Kč, průměrný měsíční plat (16 566,094 Kč x 4,348 Kč) činil 72 029,376 Kč. Náhrada platu v listopadu 2016 činila 72 891 Kč, prosinci 2016 činila 72 891 Kč, v lednu 2017 činila 72 891 Kč, v únoru 2017 činila 66 265 Kč, v březnu 2017 činila 76 205 Kč, v dubnu 2017 činila 66 265 Kč, v květnu 2017 činila 76 205 Kč, v červnu 2017 činila 72 891 Kč, v červenci 2017 činila 69 578 Kč, v srpnu 2017 činila 76 205 Kč, v září 2017 činila 69 578 Kč, v říjnu 2017 činila 72 891 Kč, v listopadu 2017 činila 72 891 Kč, v prosinci 2017 činila 69 578 Kč, v lednu 2018 činila 76 205 Kč, v únoru 2018 činila 66 265 Kč, v březnu 2018 činila 72 891 Kč, v dubnu 2018 činila 69 578 Kč, v květnu 2018 činila 76 205 Kč, v červnu 2018 činila 69 578 Kč, v červenci 2018 činila 72 891 Kč, v srpnu 2018 činila 76 205 Kč, v září 2018 činila 66 265 Kč, v říjnu 2018 činila 76 205 Kč, v listopadu 2018 činila 72 891 Kč a v prosinci 2018 činila 69 578 Kč.

42. Za období od listopadu 2016 do prosince 2018 měla činit náhrada platu žalobkyně 1.871.757,- Kč.

43. Soud nehodnotil ostatní provedené listinné důkazy (zpráva [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], medailonky autorů, přílohu usnesení [Anonymizováno] ze dne 31.1.2018, úplný výpis společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] věcí ze dne 28.2.2024, vyjádření společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. ze dne [datum], vyjádření [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] ze dne 26.4.2024) neboť skutečnosti relevantní pro zjištění skutkového stavu a rozhodnutí ve věci byly prokázány z ostatních provedených důkazů.

44. Soud nedopatřením neprovedl zamítnutí ostatních důkazů navrhovaných žalovanou, jedná se o: - print screen obrazovky webových stránek https://www.[Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-163240. Soud vyslechl jako svědka [jméno FO] [jméno FO], který se detailně vyjadřoval ke spolupráci s žalobkyní při přípravě [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno], na základě kterého následně vznikla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a k výši jejího finančního ohodnocení, které bylo spíše symbolické-cca 80 000 Kč ročně), provedení důkazu se proto soudu jeví jako nadbytečné. - print screen obrazovky FB profilu žalobkyně s příspěvkem ze dne 2.11.2018. (Soud vyslechl žalobkyni ohledně její kvalifikace či předchozích zaměstnání), provedení důkazu se tedy soudu jeví jako nadbytečné. - print screen obrazovky [Anonymizováno] kdy se jedná o stránky [Anonymizováno] Soud provedl důkazy výslechem svědka Prof. [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], který potvrdil, že [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byl založen v roce 2018, jehož náplní byla de facto prezentace myšlenek, Prof. [jméno FO] a [Anonymizováno] nikdy negeneroval žádný zisk, neboť se jedná o neziskovou organizaci a ani nikdo z členů (včetně žalobkyně) nepobíral žádnou odměnu, naopak platili roční příspěvky ve výši 500 Kč. Provedení důkazu se soudu jeví jako nadbytečné. - výpisy z bankovních účtů žalobkyně za období od 9/2016 do 12/2018. Soud provedl v řízení v souvislosti se zjišťováním výše příjmů žalobkyně za předmětné období celou řadu důkazů, jedná se o opisy vybraných údajů z přiznání k dani z příjmů žalobkyně za rok 2016, 2018, čestné prohlášení žalobkyně ze dne 31.3.2018, výsledovky [právnická osoba] k 21.12.2019, výslechy svědků Prof. [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně, sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], krajská pobočka [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne 30.11.2016, sdělení [Anonymizováno] ze dne 21.6.2023. Provedení navrhovaného důkazu se soudu jeví jako nadbytečné až šikanózní. - vyžádání informací od [Anonymizováno] ohledně nástupu žalobkyně do zaměstnání a o skončení zaměstnání žalobkyně v období od 9/2016-12/2018. Ke zjišťování informací ohledně zaměstnání žalobkyně v předmětném období soud provedl rovněž řadu důkazů, jedná se o výslech svědka Prof. [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně, sdělení [datum] [Anonymizováno] ze dne 21.6.2023, z výpisu z rejstříku ústavů ze dne 2.2.2018, čestného prohlášení žalobkyně ze dne 31.3.2018. Provedení navrhovaného důkazu se soudu jeví jako nadbytečné. - výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], Dis (bývalého jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v období od 5.12.2017 do 28.6.2018), výslech svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno], jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. (v období od 29.8.2018), kdy se mělo jednat o jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., původního zakladatele [právnická osoba], kteří by se měli vyjádřit k tomu, zda funkci ředitelky žalobkyně vykonávala bezplatně. V této souvislosti soud provedl důkazy, a to výslechem svědka Prof. [tituly před jménem] [jméno FO] CSc, který potvrdil, že nikdo z členů [Anonymizováno] (včetně žalobkyně) nepobíral žádnou odměnu. Proto se provedení navrhovaného důkazu soudu jeví jako nadbytečné. - výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], člena správní rady [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], předsedy správní rady, a to k otázce odměňování žalobkyně. V této souvislosti si soud vyslechl svědka Prof. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], člena správní rady, který potvrdil, že žalobkyně nepobírala v minulosti žádnou odměnu od [Anonymizováno]. Pokud jde o navrhovaného svědka [tituly před jménem] [jméno FO], tento zemřel před nařízením ústního jednání. Soud má za to, že výslech jednoho člena správní rady [Anonymizováno] je plně dostačující. Proto se provedení navrhovaného výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soudu jeví jako nadbytečné. - výslech svědka [jméno FO], člena představenstva společnosti [jméno FO]-[Anonymizováno][Anonymizováno]a.s. k působení žalobkyně u společnosti [jméno FO]-[Anonymizováno] a.s.. V této souvislosti soud provedl důkazy zprávou této společnosti ze dne 7.6.2022, pracovní smlouvou žalobkyně ze dne 31.5.2019, dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.12.2019, ze kterých bylo prokázáno, že žalobkyně působila u této společnosti až po rozhodném období, které není předmětem žalobního nároku. Proto se provedení navrhovaného výslechu soudu jeví jako nadbytečné. - výzva [jméno FO] k doložení jeho měsíčních příjmů a výdajů v období výkonu funkce poslance v [Anonymizováno] [Anonymizováno] a sdělení identifikačních údajů všech jeho spolupracovníků, kterým vyplácel odměnu, k předložení přehledu vyplacených plateb jeho spolupracovníkům včetně dokladů o těchto platbách. V této souvislosti soud provedl výslech [jméno FO] a žalobkyně. Proto soud navrhované důkazy považuje za zcela nadbytečné.

45. Lze tedy shrnout, že z velkého množství důkazů, provedených v tomto řízení, se soudu jevilo jako nadbytečné doplňovat dokazování žalovanou navrženými důkazy obsažené v bodu 44, když soud má za to, že z výslechů svědků a ostatních provedených důkazů byl jednoznačně prokázán skutkový stav a na závěrech soudu by důkazy navrhované žalovanou nemohly nic změnit.

46. Nárok žalobkyně na náhradu platu s ohledem na dobu vzniku tohoto nároku je třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., (zákoníku práce) v platném znění (dále také ZP).

47. Nároky účastníků z neplatného rozvázání pracovního poměru se řídí ustanoveními § 69 až 71 ZP. Ustanovení § 69 až 71 ZP upravují – jak vyplývá z jejich znění – práva a povinnosti účastníků pracovního poměru v období, v němž jsou jejich vztahy sporné v důsledku rozvázání pracovního poměru, které učinil jeden účastník pracovního poměru a jehož platnost druhý účastník neuznává, a v němž panuje nejistota, zda pracovní poměr účastníků skutečně skončil (podle učiněného rozvázání pracovního poměru) nebo zda bude (může) pokračovat.

48. Podle § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle odst. 2 přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. Až do uplynutí výpovědní doby pracovní poměr účastníků nepochybně trval a zaměstnanec má nárok na mzdu (plat) za vykonanou práci, popřípadě nárok na náhradu mzdy (platu), kdyby mu zaměstnavatel ve výkonu práce bezdůvodně bránil, nebo kdyby nemohl práci konat pro jiné překážky na straně zaměstnavatele. Nejistota, zda pracovní poměr účastníků podle výpovědi z pracovního poměru skutečně skončil nebo zda bude (může) pokračovat, tu nastává až po uplynutí výpovědní doby; teprve až v tomto období se nároky účastníků mohou řídit ustanoveními upravujícími nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru. Na uvedeném závěru nic nemění to, že podle výše citovaného ustanovení § 69 odst. 1 věty druhé ZP přísluší zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru náhrada mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Tato úprava se plně prosadí jen tehdy, jestliže zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání v době, kdy pracovní poměr měl podle neplatné výpovědi z pracovního poměru skončit (tj. až po uplynutí výpovědní doby), a pro tento případ určuje den, od nějž může být náhrada mzdy zaměstnanci nejdříve přiznána. Byla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru určena pravomocným soudním rozhodnutím, a trvá-li pracovní poměr účastníků i nadále, je tím stav nejistoty ve vztazích účastníků pracovního poměru (spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru) odstraněn; jejich vztahy se proto řídí opět jen pracovní smlouvou a příslušnými pracovně právními předpisy. Jestliže byl neplatně rozvázán pracovní poměr se zaměstnancem a pracovní poměr nadále trvá a jestliže zaměstnavatel nepřiděluje v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) ZP zaměstnanci práci, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy (platu), popřípadě též na náhradu škody (viz. i rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 700/2001).

49. Při rozhodování o tom, zda soud přiměřeně sníží náhradu mzdy (platu) za dobu přesahující 6 měsíců, je základním hlediskem skutečnost, zda zaměstnanec byl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele, popřípadě zda se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu. Významné při tom je zejména to, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (např. v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (např. místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu (jaký plat) za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. K přiměřenému snížení může soud přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci. Kdyby se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek neodpovídajících těm, za kterých by konal práci u zaměstnavatele v případě, že by mu přiděloval práci v souladu s pracovní smlouvou, nejsou splněny podmínky pro jakékoli snížení náhrady mzdy (platu), neboť nebylo možné po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se po neplatném rozvázání pracovního poměru do takové práce vůbec zapojil, a, jestliže tak přesto učinil, nemůže to vést ke snížení náhrady mzdy (platu). Uvedené zásady lze použít také v případě, že zaměstnanec sice nebyl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele, ale začal vykonávat (jako fyzická osoba na vlastní účet) podnikatelskou činnost.

50. Podle ust. § 351 ZP má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

51. Podle ust. § 352 ZP průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

52. Podle ust. § 353 odst. 1 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

53. Podle ust. § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvním dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

54. Podle ust. 356 odst. 1 ZP průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odst. 2 má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na jeden měsíc v průměrném roce, průměrný rok pro tento účel má 356,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4.348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

55. Podle ust. 358 ZP jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda nebo plat nebo jejich část, která je poskytována za delší období, než je kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjištění průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy nebo platu se zahrne do hrubé mzdy nebo platu při zjištění celkové doby, za kterou se mzda nebo plat poskytuje. Do hrubé mzdy nebo platu se pro účely zjištěni průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy nebo platu podle věty první odpovídající odpracované době.

56. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu platu, a to v plné výši, bez nutnosti jeho moderace soudem, neboť v řízení bylo prokázáno, že nejsou dány podmínky pro jakékoliv snížení náhrady platu za žalované období, tj. za období od listopadu 2016 do prosince 2018 včetně (resp. po uplynutí 6 měsíců od 13.9.2016).

57. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované od 30.12.2015 do 31.12.2018. Žalovaná dopisem ze dne 8.9.2016 s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a současně dopisem z téhož dne ukončila pracovní poměr s žalobkyní dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. K převzetí obou listin žalobkyní došlo 13.9.2016. Žalovaná tak přestala od září 2016 vyplácet žalobkyni, která v období od září do října 2016 byla v pracovní neschopnosti (od 08.09. 2016 do 31.10.2016), a proto nedoplatek na náhradě platu vznikl od listopadu 2016. Konec pracovního poměru měl nastat k 13.9.2016. Neplatnost obou zrušení pracovního poměru žalobkyně uplatnila v zákonné lhůtě u zdejšího soudu, který rozsudkem č.j. 8 C 323/2016-185 ze dne 11.6.2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 403/2020-329 ze dne 19.1.2021, který nabyl právní moci dne 2.3.2021 žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne 8.9.2016, doručené žalobkyni dne 13.9.2016, stejně tak výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne 8.9.2016, doručená žalobkyni dne 13.9.2016, jsou neplatné. Dopisem ze dne 16.9.2016 žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované (viz bod 1 rozsudku zdejšího soudu č.j. 8 C 323/2016-185 ze dne 11.6.2020).

58. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dosáhla vysokoškolského vzdělání na Vysoké škole ekonomické v oboru ekonomika a právo. Žalobkyně po návratu z mateřské dovolené v roce 2002 dva roky pracovala na [Anonymizováno] [Anonymizováno], následně byla zaměstnána ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (v období od roku 2004 do roku 2012), kdy spolupracovala s [Anonymizováno]. Dále v období od 2012 do 2015 zastávala pracovní pozici jako vedoucí strategického oddělení na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], a poté nastoupila dne 1.1.2016 na pracovní pozici ředitelky [právnická osoba] u žalované.

59. Soud uvěřil účastnické výpovědi žalobkyně, že s ohledem na způsob, jakým byl ukončen její pracovní poměr u žalované a i s ohledem na další kroky, učiněné bývalým [Anonymizováno] žalované, za účelem dehonestace žalobkyně (viz SMS zpráva bývalého [Anonymizováno] žalované tehdejšímu [Anonymizováno] [Anonymizováno]), bylo pro žalobkyni v zásadě nemožné najít si odpovídající pracovní pozici v akademickém prostředí (kde značnou část svého aktivního pracovního života působila), neboť přístupem a chováním žalované (reprezentované [Anonymizováno]) došlo ke značnému zásahu do dobré pověsti žalobkyně, výraznému znevýhodnění při hledání nového zaměstnání a znemožnění získání příslušné podpory v nezaměstnanosti. Tato skutečnost jí byla ostatně sdělena personalistkou [Anonymizováno] [Anonymizováno] a je i logickým vyústěním nastalé situace, když si lze jen stěží představit, že by následně žalobkyně navázala na svou úspěšnou kariéru na poli [Anonymizováno]. Žalobkyně tedy musela s budováním své další kariéry začít de facto od úplného začátku. Rovněž soud přihlédl k velmi podstatné okolnosti, kterou je okamžité rozvázání pracovního poměru s žalobkyní z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť díky tomu bylo problematické pro žalobkyni zajistit si vhodné zaměstnání i např. prostřednictvím Úřadu práce. Nadto dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění, „nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V této souvislosti soud (stejně jako žalobkyně) odkazuje na nález Ústavního soudu II. ÚS 3245/16, který vystihuje situaci žalobkyně, „kdy v souzené věci stěžovatelka byla při hledání zaměstnání zcela zásadním způsobem znevýhodněna tím, že na ní bylo neoprávněně pohlíženo jako na bývalou ředitelku, která byla odvolána z funkce z důvodu porušování svých povinností a z toho důvodu nemůže nalézt zaměstnání v oboru školství“. Žalobkyně se i přes velice komplikovanou životní situaci aktivně snažila zajistit si během rozhodného období zaměstnání. Žalobkyně společně s bývalými kolegy z [Anonymizováno] [Anonymizováno] založili [Anonymizováno], zejména za účelem výzkumných publikací [tituly před jménem] [jméno FO], ale i ostatních členů. Žalobkyně zde působila na pozici ředitelky (kde ostatně působí dosud) a žádný z členů (celkem 4 osoby, včetně žalobkyně) nepobíral v souvislosti s působením v [Anonymizováno] žádnou odměnu, neboť [Anonymizováno] byl založen jako nezisková organizace a naopak členové museli hradit roční příspěvky ve výši 500 Kč za udržování domény [Anonymizováno]. Žalobkyně, jako členka týmu [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla odměňována symbolickou částkou cca 70 tisíc ročně (tj. cca 5 800 Kč měsíčně). Pokud byla žalobkyně následně zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s. (od 1.6.2019), bylo to až po rozhodném období, které je základem pro přiznání náhrady platu. Stejně tak k založení [právnická osoba] (kde působila žalobkyně jako jednatelka v období od 1.11.2019 do 11.2.2021) došlo až po rozhodném období, a to dne 1.11.2019.

60. Žalobkyně tak v řízení prokázala, že se aktivně pokoušela hledat vhodné zaměstnání a s ohledem na skutečnost, že převážnou část svého produktivního života věnovala povoláním v akademickém prostředí, je naprosto pochopitelné, že se rozhodla (respektive v dané období jí ani de facto nic jiného nezbývalo) přijmout pracovní pozici za symbolickou odměnu s vidinou dosažení vhodnější pracovní pozice s odpovídajícím finančním ohodnocením, což se díky jejím schopnostem, úsilí a vytrvalosti skutečně podařilo. Žalobkyně si v minulosti díky šikanóznímu chování žalované, reprezentované tehdejším [Anonymizováno], prošla velice obtížnou životní fází a jakákoli moderace náhrady platu by podle názoru soudu byla v hrubém rozporu s dobrými mravy.

61. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že žalobkyně nebyla v rozhodném období připravena, schopna či ochotna konat práci dle pracovní smlouvy, ani ohledně tvrzení, že se žalobkyně v rozhodném období zapojila či mohla zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované.

62. Konečně soud přisvědčuje žalobkyni, pokud jde o její údajnou pasivitu, tvrzenou žalovanou, že v daném případě je přiléhavý právní závěr Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2015, sp. zn. 21 Cdo 4124/2014 („pro posouzení, zda v případě zaměstnance jsou splněny podmínky pro snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy, není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť k přiměřenému snížení, popřípadě k nepřiznání náhrady mzdy zaměstnanci, který se po neplatném rozvázaní pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit – jak vyplývá z výše uvedeného, jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil; se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon možnost snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy nespojuje“).

63. Z výměru žalobkyně ze dne 29.2.2016 vyplývá, že žalobkyni přísluší tarifní plat, a dále příplatek za vedení a osobní příplatek. Takto stanovený plat ve výměru se stává pro zaměstnavatele závazný a je povinen ho vyplatit jako nárokovou složku.

64. Pro výpočet náhrady platu je v daném případě rozhodným obdobím druhé čtvrtletí roku 2016, neboť účinky neplatného rozvázání pracovního poměru nastaly ke dni 13.9.2016. Za období od listopadu 2016 do prosince 2018 měla činit náhrada platu žalobkyně 1 871 757 Kč, když jednotlivé částky náhrady platu se liší každý měsíc, proto soud v části, ve které se žalobkyně domáhala vyšší částky (než částky vypočtené dle znaleckého posudku za jednotlivé měsíce) na náhradě platu za jednotlivé měsíce, žalobu zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 369 273,42 Kč, přičemž tato částka představuje 75,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 106 747 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 134 921,35 Kč sestávající z částky 16 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 16 860 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 11. 2017, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 9. 2019, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 6. 2021, z částky 8 430 Kč za účast na jednání soudu (soud k žádosti účastníků o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání nezačal jednat) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 3. 2022, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 4. 2022, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 5. 2022, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 6. 2022, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 7. 2022, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 9. 2022, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 3. 2023, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 5. 2023, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 6. 2023, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 6. 2023, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 6. 2023, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 2. 2024, z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 4. 2024, z částky 16 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 5. 2024 a z částky 16 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 5. 2024 včetně devatenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 317 610 Kč ve výši 66 698,10 Kč.

66. Soud usnesením ze dne 31.8.2023 č.j. 14 C 238/2019-209 ustanovil Ing. [Anonymizováno] [jméno FO], znalkyni z oboru ekonomika, odvětví mzdy a účetnictví. Za vypracování znaleckého posudku byla znalkyni usnesením ze dne 27.2.2024 přiznána odměna ve výši 5 700 Kč a vyplacena ze záloh účastníků (každý složil zálohu ve výši 5 000 Kč), dále usnesením ze dne 25.4.2024 č.j. 14 C 238/2019-296 byla znalkyni přiznána odměna za vypracování doplňku znaleckého posudku ze dne 12.3.2024 ve výši 850 Kč, která byla rovněž vyplacena ze záloh účastníků. Znalkyně si za vypracování druhého doplňku znaleckého posudku ze dne 22.4.2024 a za účast při jednání dne 22.4.2024 nic neúčtovala. Celkem tedy na odměně znalkyně byla vyplacena částka 6 550 Kč, která dle úspěchu ve věci (žalobkyně byla úspěšná 87,6 %) má být zaplacena žalobkyní ve výši 812 Kč a žalovanou ve výši 5 738 Kč.

67. Soud samostatným usnesením ze dne 16.5.2024 č.j. 14 C 238/2019-314 vrátil žalobkyni na zaplacené záloze částku 4 188 Kč (5 000 Kč – 812 Kč).

68. Žalovaná tak má doplatit Českému státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 738 Kč na účet zdejšího soudu (viz bod IV. výroku rozsudku).

Poučení