14 C 238/2021 - 318

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO žalobce B], se sídlem [Adresa žalobce B] sídlem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 190 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně: z částky 136 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 40 000 Kč se se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 81 921 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku 12 797 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku 14 071 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalované se ukládá zaplatit soudní poplatek České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 ve výši 3 750 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 190 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že je insolvenčním správcem dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO žalobce B], se sídlem [adresa] (dále jen „dlužník“) a že žalovaná přijala na svůj bankovní účet č. [č. účtu] od společnosti [právnická osoba]. celkem [hodnota] plateb v úhrnné výši 190 000 Kč. Přijaté platby představovaly nájemné a zálohy na úhradu služeb spojených s nájmem nebytových prostor v objektu č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], patřících dlužníkovi, a to v období od [datum] do [datum]. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila, neboť přijala bez právního důvodu nájemné určené dlužníkovi.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že uzavřela dne [datum] s dlužníkem Smlouvu o zřízení a vedení depozitního účtu. Za dlužníka jednal statutární ředitel a současně předseda správní rady [právnická osoba]. Jednalo se o žalobcem uváděný účet č.: [č. účtu]. Na tento účet byly přijímány finanční prostředky, které byly ve výlučném vlastnictví dlužníka. S finančními prostředky bylo nakládáno v souladu se smlouvou, tedy pouze na výlučné pokyny statutárního ředitele dlužníka pan [právnická osoba]. Předmětnou Smlouvu ze dne [datum] následně dne [datum] žalovaná vypověděla a téhož dne si výpověď převzal [právnická osoba]. Následně byl počátkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] účet zrušen. Jelikož byla Smlouva ze dne [datum] ukončena výpovědí, byly veškeré finanční prostředky vypořádány dle pokynů statutárního zástupce dlužníka [právnická osoba]. V souladu s výše uvedeným byla ze strany dlužníka ([právnická osoba]) vystavena kvitance dne [datum] s tím, že veškeré finanční prostředky z předmětného účtu byly zcela vypořádány a společnost [právnická osoba]. výslovně písemně prohlásila, že po vypořádání celé částky ke dni [datum] již po žalované nebude požadovat ničeho. Žalovaná tedy nepřijala žádné plnění bez právního důvodu ani nezadržuje jakékoli finanční prostředky náležející dlužníkovi – [právnická osoba]. Žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, přičemž odkázala na rozsudek Okresního soudu [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/ [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a jej potvrzující rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] s tím, že se jedná o stejnou skutkovou situaci. Uvedla, že platby byly připsány na účet žalované v roce [Anonymizováno] s tím, že obě citovaná rozhodnutí odvozují počátek běhu promlčecí lhůty právě od data připsání plateb na účet. Kvitance pak byla sepsána [datum] a žaloba byla podána až v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno], přičemž promlčecí lhůta v délce tří let dle § 629 odst. 1 o. z. skončila v [Anonymizováno] [Anonymizováno].

3. Soud v řízení rozhodl rozsudkem z [datum], č.j. [spisová značka], jímž žalobu zamítl, neboť považoval námitku promlčení za důvodně uplatněnou. Rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze z [datum], č.j. [spisová značka]. Odvolací soud uložil zdejšímu soudu dle § 226 odst. 1 o.s.ř., aby se ve vztahu k námitce promlčení zabýval zjištěním, kdy se dlužník dozvěděl, že k obohacení došlo a kdo se na jeho úkor obohatil (bod 22 cit. usnesení). Zároveň má tedy soud zřejmě pokračovat v dalším zkoumání důvodnosti samotného žalobního nároku, přičemž je třeba provést účastnický výslech [Anonymizováno]. [jméno FO] (bod 23 cit. usnesení).

4. Při dalším projednávání věci soud vyzval žalovanou postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení z její obrany a označení důkazů o tom, kdy se měl dlužník dozvědět o tom, že došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a že je to žalovaná, kdo se na jeho úkor obohatila. Žalovaná po poskytnutém poučení zopakovala, že je přesvědčena, že na její straně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť peníze na její účet chodily na základě uzavřené smlouvy o depozitním účtu. Doplnila pak, že dlužník věděl, že peníze na její účet přišly od okamžiku jejich připsání na tento účet, neboť dlužník své nájemce instruoval, aby plnili právě na tento účet. Zároveň pak dlužník žalovanou instruoval i k tomu, jak má s prostředky na účtu naložit, a to vždy ve prospěch dlužníka, např. že má zaplatit fakturu za elektřinu apod. K prokázání svého tvrzení označila pak listinné důkazy, které již v řízení provedeny byly, a účastnický výslech [Anonymizováno]. [jméno FO].

5. Žalobce důvodnost námitky promlčení odmítl jako nedůvodnou. Konkrétně uvedl, že žalobce jako insolvenční správce je v rámci insolvenčního řízení správcem cizího majetku, konkrétně majetku dlužníka, ohledně kterého na něj přešlo dispoziční oprávnění. Žalobce byl do funkce předběžného insolvenčního správce ustanoven až usnesením insolvenčního soudu č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] a nejdříve od tohoto dne mohla jeho subjektivní promlčecí lhůta začít běžet. Žalobce, jako oprávněná osoba, se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty mohl dozvědět nejdříve po svém ustavení do funkce předběžného insolvenčního správce (přičemž nejprve působil jako předběžný insolvenční správce s omezenými pravomocemi, a navíc mu dlužník neposkytoval a dosud neposkytuje potřebnou součinnost). Subjektivní promlčecí lhůta žalobce mohla tedy skončit nejdříve dne [datum]. Tvrzení žalované o okamžiku vědomosti dlužníka o vzniku bezdůvodného obohacení, neměl žalobce za prokázaná. Předně uvedl, nelze okamžik vědomosti vázat na okamžik podpisu smlouvy o depozitním účtu a ani na pokyn [Anonymizováno]. [jméno FO] k provedení platby na účet žalované, neboť se jedná o okamžiky předcházející samotné platbě, tj. vzniku samotného bezdůvodného obohacení. Stejně tak nelze vycházet z okamžiku údajného vzniku kvitance ze dne [datum], neboť doba jejího vzniku nebyla v řízení prokázána a důkazní břemeno v této věci leží na straně žalované. Že by žalovaná s přijatými částkami následně nakládala dle pokynů [právnická osoba], jako statutárního ředitele insolvenčního dlužníka, čímž by byla vědomost insolvenčního dlužníka dovozena, nebylo v řízení rovněž prokázáno.

6. Soud v řízení provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, přičemž jej v dalším řízení doplnil o účastnický výslech [Anonymizováno]. [jméno FO]. Zároveň soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 o.s.ř. a to, že na jméno žalované byl veden bankovní účet č. [č. účtu].

7. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

8. Z Nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. ji uzavřela se společností [právnická osoba]. a jejím předmětem byl nájem nebytového prostoru – prodejna o výměře 279,15 m2, nacházející se v prvním nadzemním podlaží budovy č. p. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa] na listu LV č. [hodnota]. Doba nájmu byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 056 000 Kč ročně, které je splatné v dílčích měsíčních splátkách ve výši 88 000 Kč + 21 % DPH, a to na účet pronajímatele č. [č. účtu], vedených u [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s. [adresa], se splatností vždy 10. den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné platí. Dále soud zjistil, že z bankovního účtu vedeného na jméno [adresa] u [Anonymizováno] [Anonymizováno] odcházely v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] platby na účet žalované č. [č. účtu]. Konkrétně z tohoto účtu odešla dne [datum] částka 40 000 Kč označená jako nájem [adresa], dne [datum] částka ve výši 48 000 Kč označená jako nájem [adresa] a téhož dne částka ve výši 7 000 Kč označená jako služby [adresa], dne [datum] částka ve výši 40 000 Kč označená jako nájem [adresa], dne [datum] částka ve výši 7 000 Kč, označená jako služby [adresa] a dne [datum] částka ve výši 48 000 Kč označená jako nájem [adresa] (srov. výpis z bankovního účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] na jméno [adresa] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] a z [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

9. Soud dále zjistil, že všechny uvedené platby byly připsány na účet žalované. Dále soud zjistil, že dne [datum] z tohoto účtu žalované odešla částka 40 000 Kč, a to na účet č. [č. účtu] s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], dne [datum] částka 12 000 Kč, dne [datum] částka 47 000 Kč, dne [datum] částka 16 500 Kč, dne [datum] částka 43 000 Kč a dne [datum] částka 40 000 Kč, všechny tyto částky byly zaslány na účet č. [č. účtu] (srov. výpis z účtu [právnická osoba] č. [č. účtu], nesporné tvrzení účastníků). Ohledně bankovního účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že jeho majitelem je [právnická osoba]., IČO: [IČO], majitelem účtu č. [č. účtu] je fyzická osoba [jméno FO] (srov. sdělení [Anonymizováno] z [datum] na čl. 37 spisu). Soud taktéž zjistil, že společnost [právnická osoba]. vystavila dlužníku dne [datum] fakturu, jíž mu vyúčtovala za období od [datum] do [datum] nedoplatek ve výši 91 124,13 Kč za odběrné místo [adresa] se splatností [datum], přičemž variabilní symbol pro platbu byl [Anonymizováno] (srov. faktura č. [hodnota]).

10. Konečně soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k vrácení částky 176 000 Kč představující dle jeho tvrzení bezdůvodné obohacení do 7 dnů od doručení jeho výzvy (srov. výzva insolvenčního správce z [datum]). Žalovaná pak nárok žalobce před podáním žaloby odmítla jako nedůvodný (srov. e-mailem ze dne [datum] od žalované žalobci, odpověď žalobce označené „upomínka“ ze dne [datum], odpověď právního zástupce žalované žalobci ze dne [datum]). Dále žalobce žalovanou vyzval k vrácení částky 14 000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy (srov. výzva insolvenčního správce ze dne [datum]).

11. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že předmětné prostory k podnikání využívá svědek zhruba dvacet let, přičemž si je pronajímal od společnosti [právnická osoba]. V průběhu času docházelo ke změnám ve smlouvách v souvislosti s konkurzem nebo insolvencí, v té souvislosti se uzavíraly nové smlouvy nebo dodatky. Svědek si prostory pronajímal nejprve jako fyzická osoba podnikající jako OSVČ a od [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla nájemce společnost [Anonymizováno]. Ohledně dotazu, zda se v průběhu trvání nájemného vztahu měnil účet, na který platil nájemné, svědek uvedl, že je to možné. Většinou to bylo třeba s novou smlouvou, když byla nová správkyně konkursní podstaty. Pro svědka bylo podstatné, že vlastníkem společnosti [právnická osoba] pak byl pan [jméno FO], tomu platil na účet, který byl uvedený v té smlouvě, kterou měli spolu uzavřenou. Nájemné platil vždy převodem, a to buď ze svého bankovního účtu, který měl jako podnikající fyzická osoba nebo potom jako právnická osoba. Svědek si nevzpomněl, že by někdy od pana [jméno FO] dostal pokyn, aby, platil nájemné na jiný účet než uvedený ve smlouvě. Zároveň svědek nedokázal k dotazu soudu vyhledat nájemní smlouvu uzavřenou pro období [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno].

12. Dále soud vyslechl [právnická osoba], neboť ten byl v rozhodném období roku [Anonymizováno] a ostatně až dosud je statutárním orgánem dlužníka (§ 126a o.s.ř.). [právnická osoba] tak vypovídal v pozici účastníka řízení dle § 131 o.s.ř. Žalobce poukázal na nevěrohodnost [právnická osoba] s tím, že se jedná o osobu, která dlouhodobě poškozuje zájmy dlužníka (mj. v jiných civilních sporech), pro což byl ostatně (dosud nepravomocně) zproštěn funkce předsedy představenstva, dlužníku dluží statisícové částky a je trestně stíhán pro zločin zpronevěry se škodou cca 12 000 000 Kč. Z důkazů označených k prokázání uvedených tvrzení soud zjistil, že [právnická osoba] bylo pravomocně uloženo zaplatit dlužníku částku 596 860 Kč s příslušenstvím a náklady řízení v částce 39 280 Kč, přičemž žalobce návrh exekučně vymáhá (srov. rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] z [datum], č.j. [spisová značka], vyrozumění o zahájení exekuce č.j. [spisová značka]). [právnická osoba] se opakovaně pokoušel vstupovat v pozici vedlejšího účastníka řízení na straně žalované do řízení, která vede insolvenční správce dlužníka proti žalovaným o zaplacení milionových částek do majetkové podstaty dlužníka, přičemž soudy tento procesní úkon nepřipustily a jednání [právnická osoba] považovaly za vedené úmyslem poškodit dlužníka (srov. usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka] a usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno], pobočka ve [adresa] z [datum], č.j. [spisová značka]). Samotnou výpověď [právnická osoba] pak soudu nezbylo než posuzovat en block jako nevěrohodnou. Výpověď totiž byla vnitřně rozporná, když slyšený nejprve popisoval svůj vztah k žalované jako pracovní, přičemž však uvedl, že pro něj obstarávala v době jeho výkonu vazby koupi některých věcí, poté uváděl, že pro společnost dlužníka plnila dílčí pracovní úkoly, avšak nikdy za ně nebyla odměňována. Dále slyšený nejprve popřel, že by kdy žalovaná měla s dlužníkem dohodu o „půjčení“ bankovních účtů, následně však uvedl, že měl zavedenou (s více osobami) praxi, že na účty těchto osob byly poukazovány platby ve prospěch dlužníka. Celý jím popsaný důvod zavedení takové praxe (časté pobyty slyšeného v zahraničí a nutnost promptně provádět platby) působil účelově. Dále soud nemohl přehlédnout, že slyšený měl k dispozici informace o předmětu řízení, které mu nebyly ze strany soudu poskytnuty (srov. jeho žádost na čl. 253, přičemž jí soud nevyhověl, [právnická osoba] nebyl nahlížet do spisu); slyšený uvedl, že v nemovitosti v k.ú. [adresa] bylo 5 nájemců, avšak sám začal hovořit právě o platbách za nájemné od pana [jméno FO], byť z průběhu výslechu tato skutečnost jakkoli nevyplynula do té doby. Konečně pak obsah jeho výpovědi byl v rozporu s dalšími důkazy, např. slyšený uvedl, že na účet žalované takto mělo být poukazováno pouze nájemné od pana [jméno FO], avšak z výpisu bankovního účtu žalované vyplynulo, že to bylo vícero plateb od vícero osob (a to nejen nájemců z nemovitosti v k.ú. [adresa]). Z projevu slyšeného pak byla jednoznačně cítit antipatie až značná nevraživost vůči insolvenčnímu správci, potažmo jeho právnímu zástupci. Soud tak z uvedených důvodů nemohl považovat jeho výpověď za důvěryhodnou a nemohl z ní při zjišťování skutkového stavu vycházet.

13. Žalovaná k prokázání své obrany, že platby přijímané na její účet měly svůj právní důvod ve smlouvě uzavřené mezi ní a dlužníkem, označila Smlouvu o zřízení a vedení depozitního účtu [právnická osoba]. ze dne [datum], výpověď smlouvy ze dne [datum] a kvitanci datovanou [datum]. Žalobce k tomuto důkaznímu návrhu uvedl, že má zásadní pochybnosti o pravosti a správnosti těchto listin, neboť je přesvědčen, že tyto listiny musely být vyhotoveny až následně s úmyslem zastřít vyvádění peněžních prostředků z majetku dlužníka a jsou antedatovány. Soud tak s ohledem na skutečnost, že se jedná o soukromé listiny ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), z nichž pro sebe vyvozuje příznivé skutečnosti, vyšel z toho, že břemeno důkazní k prokázání pravosti a správnosti uvedených listin tíží právě žalovanou. Ta k prokázání těchto skutečností navrhla znalecký posudek z oboru grafologie. Předně se tedy soud zabýval zkoumáním pravosti a správnosti uvedených listin. Ze znaleckého posudku č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] z oboru písmoznalectví soud zjistil, že všechny uvedené listiny s vysokou pravděpodobností podepsal [právnická osoba] a žalovaná. Znalci se však nepodařilo zjistit, kdy byly sporné listiny podepsány, neboť k tomu nemohl znalec učinit potřebná technická zjištění. Soud tak uzavřel, že žalovaná neunesla své břemeno důkazní k prokázání pravdivosti obsahu sporných listin (tj. data jejich vzniku). Soud tak k dokazování právě těmito listinami nepřistoupil, neboť nebyla prokázána jejich správnost.

14. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr. Žalovaná měla na své jméno vedený bankovní účet č. [č. účtu], na který v období od [datum] do [datum] byly připsány (mimo jiné) platby v celkové částce 190 000 Kč z účtu vedeného pro pana [adresa] v [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž se jednalo o platby nájemného a záloh za služby za nebytový prostor ve vlastnictví dlužníka, který měl [adresa] pronajatý v tomto období (výpisy z účtů žalované a [adresa], výpověď svědka [jméno FO], nesporná tvrzení). Na účet žalované byla dne [datum] připsána částka 40 000 Kč od [adresa] a v týž den odešla platba ve výši 40 000 Kč ve prospěch [právnická osoba]. za účelem částečné úhrady faktury vystavené dlužníku za dodávku tepla do nemovitosti v k.ú. [adresa], přičemž před provedením těchto dvou plateb byl zůstatek na účtu 1 960,82 Kč (výpis z účtu žalované, faktura č. [hodnota], sdělení [Anonymizováno]). Soud tak má za prokázané, že částka 40 000 Kč připsaná na účet žalované byla použita ve prospěch dlužníka, resp. na úhradu jeho dluhu.

15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle ustanovení občanského zákoníku, a to především ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Dle odst. 2 citovaného ustanovení „se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 16. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti rovněž opakovaně dovodil mj. v rozsudku ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1879/2019, že „povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, kdo je získal, tedy nikoli osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení, nebo osobě, která je skutečně spotřebovala, nýbrž tomu, komu bylo plněno bez právního důvodu. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2003, sp. zn. 29 Odo 289/2001, uveřejněný pod číslem 23/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2020, sp. zn. 29 ICdo 91/2019 včetně v něm zmíněné judikatury)“; pozn. důraz doplněn zdejším soudem.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na svůj účet přijala v předmětném období platby v celkové výši 190 000 Kč, aniž k tomu byl prokázán jakýkoliv právní důvod. Je tak zřejmé, že žalovaná se na úkor žalobce, resp. majetkové podstaty dlužníka obohatila. S ohledem na citované závěry judikatury bylo pro posouzení nerozhodné tvrzení žalované (nadto neprokázané – sic!), že všechny částky z účtu převedla dále dle pokynů dlužníka, pokud nebylo prokázáno, že se tak stalo ve prospěch dlužníka. Výši bezdůvodného obohacení tak soud shledal v částce 150 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vydat žalobci. Pokud jde o částku 40 000 Kč, o tu se žalovaná neobohatila, neboť ji, jak bylo uvedeno shora, jednoznačně použila ve prospěch žalobce.

18. Žalovaná v řízení tvrdila, že platby na svůj účet přijímala na základě smlouvy uzavřené s dlužníkem v roce [Anonymizováno] a že veškeré prostředky použila podle pokynů dlužníka, resp. jeho statutárního orgánu [právnická osoba]. Žalovaná k prokázání svých tvrzení označila listiny, kterými však nemohl soud dokazování provést, neboť nebyla prokázána jejich pravost (srov. bod 13 shora), dále označila účastnickou výpověď [právnická osoba], kterou však soud považoval za nevěrohodnou (srov. bod 12 shora). Konečně žalovaná k důkazu označila též svůj účastnický výslech, ale z jednání se omlouvala s tím, že se ze zdravotních důvodů nemíní výslechu podrobit (viz čl. 52). Žalovaná tak ke svým tvrzením v řízení neunesla břemeno důkazní, ačkoliv byla soudem řádně procesně poučena. Soud tedy neměl obranu žalované, jíž vyvracela existenci bezdůvodného obohacení, za důvodnou, s výjimkou částky 40 000 Kč.

19. Následně se soud zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení, přičemž vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že je třeba se zabývat tím, kdy se žalobce nabyl vědomost o tom, že a kdo se na jeho úkor obohatil.

20. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle ustanovení § 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

21. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Řízení, v němž je uplatněn nárok před orgánem veřejné moci nebo před rozhodcem, musí být zahájeno před uplynutím promlčecí lhůty. Jde o lhůtu hmotněprávní, a proto žaloba soudu musí dojít nejpozději v její poslední den. Ustanovení § 619 o.z. ve spojení s § 629 o. z. upravuje počátek a délku základní tříleté promlčecí lhůty, která je lhůtou subjektivní. Tato subjektivní lhůta je v zákonem uvedených případech doplněna o další objektivní promlčecí lhůtu. Je-li tomu tak, žaloba musí být podána před uplynutím obou promlčecích lhůt. Počátek objektivní a subjektivní promlčecí lhůty je stanoven odlišně a obě lhůty jsou na sobě nezávislé; skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí bez ohledu na běh druhé promlčecí lhůty. Ustanovení § 619 odst. 1 o. z. sděluje, že promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být objektivně u soudu uplatněno poprvé. Ustanovení § 619 odst. 2 o. z. toto pravidlo upřesňuje s tím, že právo může být uplatněno poprvé, jakmile se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nejpozději však ode dne, kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Zároveň se v § 619 odst. 1 o. z. předpokládá, že subjektivní promlčecí lhůta nemůže běžet dříve, než je dluh dospělý, a může tedy být uplatněn před soudem. Výjimky z této zásady stanoví zákon v případě promlčení práva na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení; z § 620 o.z. a § 621 o.z. totiž plyne, že počátek promlčecí lhůty těchto práv je vázán na vědomost o nich a o odpovědné osobě, nikoli na to, že se právo na náhradu stalo splatným na základě výzvy věřitele ke splnění.

23. Břemeno tvrzení a důkazní stran okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti námitky promlčení pak tíží žalovanou, která námitku uplatnila. V projednávané věci bylo prokázáno, kdy byly jednotlivé platby připsány na účet žalované a kdy bylo právo žalobce uplatněno u soudu. Žalovaná pak tvrdila, že dlužník měl o vzniku bezdůvodného obohacení vědomost od okamžiku, kdy jednotlivé platby došly na její účet, neboť tam platby přicházely z jeho vůle. I o tomto tvrzení žalované však musel soud uzavřít, že žalovaná k němu neunesla své břemeno důkazní, neboť jí označené důkazy nebylo možno v řízení použít (nebyla prokázána pravost listin a účastnická výpověď byla shledána nevěrohodnou). Soud tak uzavřel, že žalované se nepodařilo unést břemeno důkazní k okolnostem, které by soud vedly k závěru o důvodnosti námitky promlčení.

24. Konečně soud doplňuje, že je mu známo, že obdobný spor byl projednáván též před Okresním soudem [adresa] – [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. V tamním řízení se jednalo o situaci obdobnou, kdy na účet žalovaného (společnost s ručením omezeným odlišná od dlužníka) byla připsána částka 7 000 000 Kč představující přebytek majetkové podstaty po skončení předchozího konkurzu dlužníka. Tamní soud přitakal vznesené námitce promlčení a žalobu v celém rozsahu zamítl rozsudkem z [datum], č.j. [spisová značka]. K odvolání žalobce (totožného jako v tomto řízení) Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudek přezkoumal a jako věcně správný potvrdil rozsudkem z [datum], č.j. [spisová značka]. Zdejší soud však dospěl k závěru, že ve věci vedené před Okresním soudem [adresa] – [Anonymizováno] se jednalo o situaci skutkově odlišnou, neboť v tamním řízení bylo prokázáno, že platby ve prospěch účtu žalovaného byly provedeny na pokyn statutárního orgánu dlužníka; z toho pak jednoznačně plyne i vědomost dlužníka o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo jej získal. Tak tomu ovšem v projednávané věci před zdejším soudem není, neboť, jak opakovaně uvedeno, žalovaná svou obranu spočívající v tom, že platby na její účet chodily z pokynu dlužníka a při jeho vědomí, neprokázala.

25. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud považoval žalobu za částečně důvodnou, a to co do částky 150 000 Kč, kterou jí soud výrokem I uložil k zaplacení, neboť žalovaná ji neuhradila dobrovolně. Poněvadž je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobci přiznal též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení je nutno považovat okamžik marného uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění u té které částky stanovené ve výzvách adresovaných žalobcem žalované. S ohledem na § 153 odst. 2 o.s.ř. soud přiznal úrok z prodlení dle žalobního žádání, tj. od [datum] a [datum].

26. Výrokem II soud žalobu částečně zamítl, neboť ji neshledal v rozsahu 40 000 Kč s příslušenstvím důvodnou (blíže srov. bod 16 shora). Jelikož tato částka bezdůvodného obohacení byla žalobcem požadována spolu s úrokem z prodlení plynoucím od [datum], soud žalobu zamítl včetně příslušenství.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 81 921 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu – po zaokrouhlení – 79 % a úspěchu žalované v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to z tarifní hodnoty: ve výši 176 000 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby z [datum]) a z částky 4 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva ze dne [datum]), ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva ze dne [datum]) ve výši 190 000 Kč sestávající z částky 8 700 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (replika k vyjádření žalované, vč. rozšíření žaloby o částku 14 000 Kč s příslušenstvím, doplnění tvrzení po poučení soudu ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], vč. předložení písemného závěrečného návrhu, podání odvolání dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] a účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum] přesahující 2 hodiny a z částky 4 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]). Dále soud žalobci přiznal 14krát paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 116 730 Kč ve výši 24 513 Kč. Konečně pak soud připočetl též částku 300 Kč jako náhradu nákladů účastníka, jenž nebyl v řízení zastoupen dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za účast při jednání soudu dne [datum], jehož se účastnil žalobce osobně, bez účasti svého advokáta. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové částce 81 921 Kč, k jejich zaplacení soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal odměnu za písemná podání, jimiž právní zástupce soudu sděloval skutečnosti, kterými doplňoval předchozí podání či sděloval soudu informace v rámci obstarávání srovnávacího materiálu pro znalecké zkoumání a kontaktní údaje [Anonymizováno]. [jméno FO].

28. Dále soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu, a to v poměru úspěchu účastníků ve věci z částky 60 939 Kč představující vyplacené znalečné (srov. usnesení č. j. [spisová značka]). Žalobci tak soud uložil výrokem IV uhradit 21 % (jeho neúspěch ve věci) z této částky, tedy částku 12 797 Kč. Výrokem V pak soud uložil žalované, aby zaplatila státu částku 14 071 Kč. Tato částka představuje jednu polovinu 79% nákladů na znalečné, neboť žalovaná byla v řízení osvobozena z 50 % od soudních poplatků (srov. usnesení č. j. [spisová značka]). Zároveň soud z výsledné částky odečetl žalovanou složenou zálohu ve výši 10 000 Kč.

29. Konečně výrokem VI soud uložil žalované podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aby zaplatila částku 3 750 Kč představující polovinu soudního poplatku (vyměřeného z částky 150 000 Kč, v níž byl žalobce v řízení úspěšný), neboť žalobce byl v řízení od placení soudního poplatku osvobozen.

Poučení