14 C 239/2020 - 392

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje ve vztahu k návrhu na nahrazení projevu vůle žalovaného k * části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] * části pozemku parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] * a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa].

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní tuto bezúplatnou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“):

I. Žalovaný, [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného], IČ [IČO žalovaného], se sídlem [adresa] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalobkyni [Jméno žalobkyně], r.č. [RČ], bytem [adresa] jako nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; a rozhodnutí [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum].

III. Na uspokojení nároku nabyvatelky dle čl. II. této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatelky pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelka je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

IV. Hodnota převáděného pozemku je stanovena na základě nesporných tvrzení účastníků řízení na částku 1 139 493,52 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 238 854 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], náhradu nákladů řízení v částce 57 656,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUD r. [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta, sídlem [adresa]

Odůvodnění

1. Žalobkyně ke zdejšímu soudu podala dne [datum] žalobu o nahrazení souhlasu žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsanému na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Takto byl předmět řízení vymezen po rozšíření žaloby při jednání dne [datum] (srov. usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) a částečném zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne [datum] (viz výrok I tohoto rozsudku). Žaloba 2. Konkrétně žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), když jí byl dne [datum] darován restituční nárok oprávněné osoby, její babičky, paní [jméno FO]. Žalobkyně je držitelkou restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých a poté nevydaných pozemků, a to dle rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastníkem ideální 1/2 pozemků parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], část parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], vše v k.ú. [Anonymizováno] a dále rozhodnutím [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastníkem ideální 1/2 parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], část parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], část parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], část parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k.ú. [Anonymizováno] a dále rozhodnutím [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO] není vlastníkem pozemků parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa]. Restituční nárok vyčíslil žalovaný na částku 242 041,70 Kč. S takto vyčíslenou výší žalobkyně nesouhlasí, avšak žalovaný revizi ocenění restitučního nároku odmítl. Žalobkyně si tedy nechala vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a je přesvědčena, že správná výše jejího restitučního nároku činí částku 4 405 919 Kč. Nadto žalobkyně upozornila, že její právní předchůdkyně již nárok uplatnila před více jak čtvrt stoletím a dosud není plně uspokojen, a to i přestože se žalobkyně účastnila několika veřejných nabídek, nicméně s ohledem na nesprávně evidovanou výši restitučního nároku nemohlo k jeho uspokojení touto cestou dojít. Žalobkyně upozornila na další obecně známé okolnosti týkající se uspokojování nároků oprávněných osob, k nimž se opakovaně vyjadřovaly soudy všech stupňů, vč. Ústavního soudu. Žalobkyně dospěla k závěru, že postup žalovaného byl při vyřizování jejího restitučního nároku liknavý až svévolný; ostatně to potvrdily i soudy, když její žalobě vyhověly (např. rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka], který byl potvrzen soudem odvolacím a dovolání bylo odmítnuto Nejvyšším soudem usnesením z [Anonymizováno]. [Anonymizováno] .[Anonymizováno], č.j. [spisová značka], nebo rozsudek Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka])[Anonymizováno]

3. Žalobkyně v probíhajícím řízení označila jako vhodný náhradní pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Vydání tohoto náhradního pozemku podle jejího mínění nebrání žádné zákonné překážky, takovou překážkou pak není asi skutečnost, že pozemek se nachází v chráněném ložiskovém území, jak uvedl Nejvyšší soud pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že pozemek je stále veden jako součást zemědělského půdního fondu, další těžba se na něm nepředpokládá, v minulosti již v byla v dobývacím prostoru [adresa] těžba ukončena. Ostatně žalobkyně poukázala i na skutečnost, že žalovaný sám pozemky určené pro těžbu surovin běžně zařazuje do veřejných nabídek. Stejně tak vydání nebrání to, že pozemek je v územním plánu zařazen do plochy „výroby a skladování – průmyslová zóna“, když § 11a odst. 2 zákona o půdě předpokládá, že i takové pozemky budou součástí veřejných nabídek sestavovaných žalovaným, přičemž odkázala též na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na skutečnost, že při správném ocenění restitučního nároku je jeho zůstatek zcela dostačující pro vydání právě tohoto náhradního pozemku, žalobkyně navrhla, aby soud její žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalovaného k převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a přiznal jí též náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný žalobní návrh odmítl jako nedůvodný. Konkrétně uvedl, že žalobkyni nesvědčí právo na uspokojení nároku soudní cestou, neboť se vůči ní žalovaný, resp. jeho právní předchůdce nedopustil liknavosti či svévole. Podle současné judikatury, z níž žalovaný hojně cituje, je třeba, aby byla oprávněná osoba sama dostatečně aktivní ve své snaze o uspokojení svého restitučního nároku, avšak žalobkyně se poprvé účastnila veřejné nabídky až po podání žaloby v této věci dne [datum] a zároveň se žalobkyně v této nabídce nepokusila uspokojit své nároky zcela. Žalovaný tak má za to, že snaha žalobkyně o uspokojení nároku zákonnou cestou nemůže být hodnocena jako dlouhodobá a marná. Pokud pak žalobkyně poukazovala na více než 30 let, které uplynuly od uplatnění restitučního nároku její právní předchůdkyní, žalovaný ji nepovažuje s ohledem na judikaturu za rozhodnou, když dobu trvání správního řízení nelze považovat za „liknavost“ při uspokojování nároku (např. [spisová značka]). Dále žalovaný poukázal na to, že právní předchůdkyně žalobkyně byla s výší svého restitučního nároku dlouhodobě spokojená, když s ním disponovala, uspokojovala jej ve veřejných nabídkách a neobrátila se na žalovaného s žádostí o přecenění, přičemž původní ocenění nároku bylo provedeno na základě podkladů dodaných právě právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný nepovažuje za dostatečně relevantní ani snahu žalobkyně o přecenění jejího restitučního nároku, když tuto projevila až krátce před podáním žaloby a nadto svou žádost nepodložila relevantními důkazy, to učinila až v rámci soudního řízení. Žalovaný tak v tomto ohledu považuje žalobu za přinejmenším předčasnou.

5. Žalovaný nesouhlasí ani s žalobkyní uváděnou výší restitučního nároku. Předně uvedl, že nárok plynoucí z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl již zcela uspokojen; žalovaným evidovaná výše 0,05 Kč nevypořádaného zůstatku je pouhým důsledkem benevolence žalovaného, který při evidenci nároku nepřistoupil při žádném z čerpání k zaokrouhlení zůstatku. Stejně tak žalovaný odmítl, aby v rámci restitučního nároku byla oceněna část původního pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno], neboť tento pozemek byl celý vydán původní oprávněné. K samotnému ocenění restitučního nároku pak žalovaný namítl, že k přechodu pozemků na stát došlo u části pozemků výměrem Okresního národního výboru [adresa] ze dne [datum], u zbývající části pozemků na základě bezúplatné nabídky československému státu ze dne [datum]. Návrh regulačního plánu, na který žalobkyně a znalci odkazují, byl přijat za období [právnická osoba], avšak v důsledku zásadních historických událostí, došlo k přerušení kontinuity mezi původními záměry a faktickým využitím řešeného území. V důsledku § 19 zákona č. 280/1949 Sb. byly sice částečně účinky předchozích územně plánovacích dokumentací dočasně připuštěny, avšak jednoznačně zanikly ke dni účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., tj. ke dni [datum]. Žalovaný upozornil na to, že je zřejmé, že Návrh přehledného regulačního plánu nebyl v území dodržován ani v horizontu 20 a více let po přechodu pozemků na stát. Žalovaný se též domnívá, že znalci při oceňování nevydaných pozemků nezohlednili správně srážky dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, zejm. je podle jeho mínění na místě zohlednit srážku za stavební nesrostlost, když tuto nelze posuzovat ve vztahu k obci [Anonymizováno] ale k území [Anonymizováno]. Stejně tak měla být provedena srážka za absenci přístupu po zpevněné komunikaci. Žalovaný poté upozornil na skutečnost, že v jiném sporu mezi týmiž účastníky učinil předestřenou argumentaci též předmětem dovolání, neboť je přesvědčen, že by se k ní měl vyjádřit Nejvyšší soud jako k otázce dosud judikatorně neřešené. Žalovaný tak shrnuje, že není pravdou, že žalovaný jednal liknavě či svévolně při ocenění a vypořádání restitučního nároku žalobkyně s tím, že prodlení s vypořádáním restitučního nároku žalobkyně je dáno nikoliv přístupem žalované, nýbrž pasivitou žalobkyně. Podle jeho mínění je tak na místě, aby soud žalobu zamítl.

6. Konečně se žalovaný vyjádřil k náhradnímu pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], který nepovažuje za vhodný k převodu. Pozemek se totiž nachází v chráněném ložiskovém území a dobývacím prostoru [adresa] vymezeném k těžbě štěrkopísku. Pozemek tudíž není kvalitativně srovnatelný s pozemky odňatými, neboť – oproti odňatým pozemkům – se pod tímto pozemkem nachází ložiska nerostného bohatství (viz [spisová značka]). Tento argument nelze podle jeho mínění odvrátit ani tvrzením, že v současné době tam těžba neprobíhá a není ani plánována. Průběh řízení, nesporné skutečnosti, dokazování a skutkové závěry soudu 7. Na tomto místě soud pro přehlednost uvádí, že žalobkyně v průběhu řízení v reakci na vývoj dokazování opakovaně disponovala předmětem řízení tak, že jej rozšiřovala (usnesení čj. [spisová značka] a [spisová značka]) a omezovala (usnesení čj. [spisová značka] a čj. [spisová značka]). V závěrečném návrhu pak žalobkyně žalobu vzala částečně zpět i ve vztahu k pozemkům uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku, tj. ke všem pozemkům dosud tvořícím předmět řízení a nacházejícím se na území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud rozhodl v souladu s tímto procesním úkonem žalobkyně tak, že řízení částečně zastavil výrokem I ve vztahu k původně požadovaným náhradním pozemkům ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, a to i s ohledem na vyjádření žalovaného, který s tímto úkonem souhlasil.

8. Soud věc projednal při ústních jednáních dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], při nichž provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o věci samé. Zároveň soud vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), a to že * žalobkyně je osobou oprávněnou podle zákona o půdě k vydání náhradních pozemků, * restituční nárok žalobkyně je odvozován z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; a rozhodnutí [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum], * z restitučního nároku žalobkyně bylo dosud uspokojeno ve veřejných nabídkách a prostřednictvím pravomocných soudních rozhodnutí celkem 833 682,32 Kč, nepravomocně pak byl v řízení před Okresním soudem [adresa]-[Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] – [Anonymizováno] nahrazen projev vůle žalovaného k náhradnímu pozemku v hodnotě 1 692 095 Kč, * žalobkyní označený náhradní pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa] je ve vlastnictví žalované, * hodnota náhradního pozemku činí částku 1 139 493,52 Kč, * převodu tohoto náhradního pozemku nebrání žádná z překážek stanovených v § 6 zákona o SPÚ s výjimkou námitek uvedených shora (bod 6).

9. Soud s ohledem na uvedené nesporné skutečnosti provedl dokazování ke skutečnostem, jež byly pro posouzení věci podstatné a mezi účastníky sporné, tedy k otázkám: a. zda byl postup žalovaného v případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně liknavý či svévolný, b. zda lze žalobkyni označený náhradní pozemek vydat, c. jaká je hodnota restitučního nároku žalobkyně, resp. zda je dostatečná k vydání předmětného náhradního pozemku. Z provedených důkazů tak soud zjistil následující: a) k liknavosti žalovaného:

10. Žalobkyně nabyla dne [datum] darem od své právní předchůdkyně paní [jméno FO], své babičky, restituční nároky plynoucí z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; a rozhodnutí [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum] (srov. darovací smlouva, nesporná tvrzení). Žalobkyně požádala žalovaného o provedení revize výše evidovaného restitučního nároku dne [datum] s tím, že odňaté pozemky byly určeny k zastavění, a tedy mají být pro účely určení výše jejího restitučního nároku oceněny jako stavební. Žalobkyně k žádosti přiložila zákres nevydaných pozemků do návrhu přehledného a regulačního plánu obce [Anonymizováno] (srov. žádost o provedení revize a přecenění výše restitučního nároku - příloha F obálky I žalobkyně). Žalovaný reagoval přeceněním části nároku plynoucí z rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to část pozemku původní [Anonymizováno] parc. [Anonymizováno] o výměře 1 499 m2, který přecenil částkou 200 Kč za m2, u ostatních pozemků k přecenění žalovaný nepřistoupil, neboť je dle regulačního a zastavovacího plánu nelze považovat za stavební (srov. Provedení revize a přecenění restitučního nároku ze dne [datum] - příloha E obálky III žalobkyně). [jméno FO] se účastnila 25 veřejných nabídek, přičemž v 11 z nich byl její nárok částečně uspokojen převodem náhradních pozemků (srov. tabulka účastí paní [jméno FO] – příloha B obálky III žalobkyně). b) k vhodnosti pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] k vydání 11. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] je ve vlastnictví státu a právo hospodaření s ním příslušní žalovanému, druh pozemku orná půda s tím, že je evidována ochrana z důvodu zemědělského půdního fondu a pro chráněné ložiskové území, pozemek se nachází v dobývacím prostoru (srov. nesporná tvrzení, informace o pozemku z KN – LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], příloha k čl. 357). Podle územního plánu obce [adresa] z roku [Anonymizováno] je sice dobývací prostor [adresa] stále vymezen pod evid. č. [hodnota], avšak těžba byla již ukončena, aniž byl dobývací prostor zrušen, další těžba se na území nepředpokládá, areál je z velké části vytěžen. Územní plán v daném prostoru určil plochu s funkcí výroby a skladování (srov. výňatek územního plánu [adresa] – příloha žalobkyně k čl. 348, dodatek znaleckého posudku Ing. [Anonymizováno] [Anonymizováno] – příloha žalovaného k čl. 355). Dále soud zjistil, že náhradní pozemek zasahuje do chráněného ložiskového území pouze částečně (srov. mapka Surovinový informační systém – příloha žalobkyně k čl. 348), pozemek je částečně pokryt souvislým lesním porostem (srov. dodatek znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – příloha žalovaného k čl. 355). c) k výši restitučního nároku žalobkyně 12. Výše restitučního nároku žalobkyně vychází z hodnoty pozemků, které byly jejím právním předchůdcům odňaty v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a zároveň nemohly být vydány zpět, jak byly stanoveny v rozhodnutích [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]; a rozhodnutí [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum]. V této souvislosti soud uvádí, že se jedná o pravomocná správní rozhodnutí, jejichž správnost není soud oprávněn přezkoumávat. V případě správních rozhodnutí totiž zásadně platí presumpce věcné správnosti, již soudům mimo rámec správního soudnictví nepřísluší přezkoumávat (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2081/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017). Soud se tak nemohl věcně zabývat námitkou žalovaného, že jako nevydaný pozemek je oceňována též část původní PK parc. [Anonymizováno] o rozloze 187 m2, neboť žalobkyni byl vydán celý původní pozemek PK parc. [Anonymizováno]. Soud zjistil, že dle rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] tato část právním předchůdcům žalobkyně vydána nebyla (srov. cit. rozhodnutí) a soud s ohledem na presumovanou správnost rozhodnutí musí z této skutečnosti vycházet a tedy i tuto část pozemku zohlednit při určení výše restitučního nároku žalobkyně.

13. K této otázce soud provedl k důkazu znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (č. z. d. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]), vč. doplňujících informací, které znalec soudu poskytl (čl. 149 – 152) a revizní znalecký posudek vypracovaný znaleckou kanceláří [právnická osoba] (č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]), vč. doplňujících listin předložených znalcem (srov. přílohová obálka znalce – k čl. 318). Revizní znalecký posudek byl vypracován v řízení vedeném mezi týmiž účastníky před Obvodním soudem pro [adresa] a jeho úkolem bylo provést přezkum závěrů posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomu soud konstatuje, že oba posudky vycházely ze správného zadání, když měly ocenit odňaté pozemky v jejich stavu v době přechodu na stát v cenách ke dni [datum]. Revizní znalecký posudek pak dospěl k závěru, že posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je v zásadě zcela správný, rozdíl mezi jím zjištěnou cenou a cenou zjištěnou [tituly před jménem] [jméno FO] je dána jednak tím, že pozemek p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [Anonymizováno] považuje znalecká kancelář za stavební v celé výměře a jednak [tituly před jménem] [jméno FO] neaplikoval srážky z ceny podle přílohy č. 7 tab. I. vyhl. č. 316/1990 Sb., i když nebylo prokázáno, že v místě se nacházely veřejné kanalizační a vodovodní sítě, přičemž revizní znalecká kancelář proto příslušné srážky aplikovala. Zároveň při ústním podání znaleckého posudku vyšlo najevo, že revizní znalec pochybil, když vyšel z toho, že restituční nárok žalobkyně z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] činí pouze , avšak správně to má být podíl ve výši 1/1. Celkový nárok žalobkyně by tak správně měl být 4 159 671,05 Kč. Soud k takto shrnutým závěrům doplňuje, že je považuje za zcela přehledné, odůvodněné a přesvědčivé, revizní znalec je při ústním podání plně obhájil.

14. Soud pak dále doplňuje, že ze samotné povahy otázek oceňování výše restitučních nároků, která je do značné míry určována judikatorními závěry soudů, se do znalecké činnosti nutně prolíná i samotné právní posouzení. Oba znalci tak zcela správně vycházeli i ze závěrů judikatury, avšak právě v této části podléhá jejich posouzení přezkumu soudu. Soud k tomu uvádí, že otázka výkladu oceňovacích předpisů je otázkou právní, za jejíž správné posouzení nese procesní odpovědnost soud. Je však zřejmé, že znalec při své odborné činnosti musí též k výkladu právní normy sám přistoupit a jím zjištěný skutkový stav věci pod ni podřadit. Je však v konečném důsledku na soudu, aby rozhodl, zda je výklad znalce v souladu s příslušnou právní normou.

15. Soud se tak uvádí, že odňaté pozemky nacházející se ke dni odnětí v obci [Anonymizováno], která nebyla tehdy součástí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byly revizním znalcem správně oceňovány jednotkovou cenou stanovenou pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 296/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016.

16. Při hodnocení toho, zda odňaté pozemky oceňovat jako stavební či nikoliv, vycházel revizní znalec (stejně jako [tituly před jménem] [jméno FO]) z Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [Anonymizováno], který byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací [datum]. Zároveň pak znalec uvedl, že pro část posuzovaných pozemků byl ještě vypracován Návrh směrného plánu pro obec [adresa] v roce [Anonymizováno] ing. Arch. [jméno FO], přičemž tento návrh nebyl projednán a schválen, avšak fakticky se podle něj postupovalo (srov. návrh směrného plánu, protokol z [datum] o jednání MNV v [Anonymizováno] [Anonymizováno] – složka A přílohové obálky revizního znalce, k č.l. 318).

17. V judikatuře dovolacího soudu bylo objasněno, že při hodnocení povahy odňatých pozemků mohou soudy brát v potaz rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní. Mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2637/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). S ohledem na skutečnost, že znalci poukázali na existenci regulačního zastavovacího plánu z roku [Anonymizováno], který byl řádně schválen, je zřejmé, že tento byl pro dané území platným podkladem přinejmenším do roku [Anonymizováno] (srov. sdělení [Anonymizováno] z [datum], z něhož vycházeli oba znalci a je přílohou jejich posudků). Platnost tohoto regulačního plánu i v roce [Anonymizováno], kdy část pozemků přešla na stát, pak soud dovozuje i z toho, že v období po 2. světové válce nedošlo k schválení nových územních plánů, byť k tomu byly orgány státu povinny (srov. § 2 a § 19 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování ve znění účinném do [datum]), zároveň pak bylo zjištěno (viz podrobná výpověď znalce při jednání soudu na čl. 297 – 298), že ostatně v zásadě došlo i k faktickému naplnění stanovených účelů, byť třeba ne v bezprostřední časové blízkosti odnětí pozemků. Stejně tak i určení jednotlivých pozemků, pokud se jich dotýkal, v neschváleném návrhu směrného plánu ing. Arch. [jméno FO] bylo zachováno totožné jako v návrhu regulačního zastavovacího plánu. Soud tak uzavřel, že při určení charakteru jednotlivých odňatých pozemků je třeba vycházet z jejich určení v regulačním zastavovacím plánu z roku [Anonymizováno]. Ostatně i sám žalovaný, když přecenil část restitučního nároku žalobkyně, z platnosti tohoto regulačního zastavovacího plánu vycházel, lze tak předpokládat, že o jeho platnosti přinejmenším neměl zásadní pochybnosti. Závěry revizního znaleckého posudku jsou tak v tomto ohledu zcela správné.

18. Stejně tak revizní znalec správně vycházel z nutnosti aplikovat též srážky dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky uvedené v příloze č. 7 cit. vyhlášky, jak vychází i z názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v usnesení sp.zn. 28 Cdo 430/2018. Znalec takto správně aplikoval srážku za chybějící napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci.

19. Poté soud hodnotil důvodnost aplikace jednotlivých srážek ve smyslu přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Předně se soud zabýval posouzením otázky stavební srostlosti odňatých pozemků (pol. 1). Soud poukazuje na skutečnost, že v době odnětí, což je okamžik rozhodný pro posuzovaní faktického stavu pozemků, se tyto nacházely v území samostatné obce [Anonymizováno], soud tedy posuzoval stavební srostlost právě ve vztahu k této obci. Je sice skutečností, že na základě shora citované judikatury je nutno uvažovat s administrativním zařazením pozemků k [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], avšak jedná se o pouhé „fiktivní“ přiřazení pro účely ocenění restitučního nároku, přičemž je zřejmé, že k faktickému přiřazení došlo až v období po odnětí pozemků. Posuzování stavební srostlosti odňatých pozemků s [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] by tak vedlo k absurdnímu závěru, kdy by faktický stav v době odnětí měl být posouzen s ohledem na fiktivně nastalou situaci, k níž reálně došlo o několik let později. Jak vyplynulo z předložených dobových ortofotosnímků i vyjádření obou znalců, odňaté pozemky byly stavebně srostlé s územím [Anonymizováno]. Znalci tak uvedenou srážku správně neaplikovali.

20. K jinému závěru pak nelze dospět ani na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkazuje žalovaný. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2022, to není pro posouzení projednávané věci použitelné, neboť – byť dovolací soud obecně potvrdil nezbytnost aplikace srážky za stavební nesrostlost – v tamní věci se jednalo o ocenění odňatých pozemků nacházejících se na území [Anonymizováno] (v anonymizovaném znění označených jako k.ú. XY, avšak dle kontextu rozhodnutí se nacházející v [Anonymizováno]), k jehož zástavbě tedy měla být posuzována stavební srostlost. Z týchž důvodů není přiléhavý ani odkaz na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3459/19, kde se skutkově jednalo o pozemky v k.ú. [adresa], obec [adresa], které byly odňaty v době po administrativním začlenění [Anonymizováno] do hlavního města. Jak bylo již řečeno shora, v nyní projednávané věci soud taktéž posuzoval, zda srážku uplatnit, avšak dospěl k závěru, že nikoliv, neboť odňaté pozemky fakticky se v době odnětí nacházející v obci [Anonymizováno], byly s územím této obce stavebně srostlé. Soud tak v této věci při posouzení důvodnosti srážky neaplikoval zásadu ex favore restitutionis, ale dospěl k uvedenému závěru na základě provedených skutkových zjištění.

21. Pokud pak žalovaný namítá nutnost aplikace srážky za absenci přístupu po zpevněné komunikaci, podle mínění soudu znalec přesvědčivě odůvodnil, proč uvedenou srážku neaplikoval. Uvedl-li znalec, že za zpevněnou komunikaci lze považovat i polní cestu, soud jeho závěr sdílí. Tento závěr se jeví opodstatněným zejména s přihlédnutím k faktickému užívání oceňovaných pozemků v době jejich odnětí, která byla využívána jako pole a louky. Dle dobových ortofoto snímků se na pozemcích nacházely „polní cesty“, což bylo nepochybně k obsluze polí nadto dobovou technikou dostatečné. Dále pak soud podotýká, že přístup po zpevněné komunikaci je třeba posuzovat vždy k ucelenému komplexu pozemků bez ohledu na jejich parcelní rozčlenění, jinými slovy nepochybně postačí přístup k celému poli, nikoliv zvášť ke každému pozemku vymezenému v PK katastru. Soud tak považuje i v tomto ohledu závěr revizního znalce za správný.

22. Pro úplnost soud podotýká, že s ohledem na zásadu uvedenou v § 13 o.z. zdejší soud považoval takto zjištěnou výši restitučního nároku za správnou, stejně jako jiné soudy v jiných sporech týchž účastníků (srov. rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka] a navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka] nebo Okresní soud [adresa] – [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka]). Pokud žalovaný při posledním jednání soudu uvedl, že citovaný rozsudek Krajského soudu v [adresa] napadl dovoláním, v němž jako dovolací otázky formuloval právě otázku použitelnosti regulačního zastavovacího plánu či aplikace srážek za stavební nesrostlost a výklad pojmu zpevněná komunikace, pouhé zahájení dovolacího řízení prozatím pravomocně přijaté závěry soudu nezpochybňuje.

23. Konečně se soud zabýval námitkou žalovaného, že restituční nárok žalobkyně plynoucí z rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] již byl zcela vyčerpán a nelze tedy přistoupit k jeho přecenění. Soud zjistil, že žalovaný zůstatek tohoto nároku eviduje ve výši 0,05 Kč (nesporné tvrzení). Jak však plyne z ustálené judikatury, restituenti mají právo na vypořádání svého celého nároku, což v sobě zahrnuje i jeho vypořádání ve správné výši. Je tak zřejmé, že pokud nebyl nárok správně oceněn, nemohl být ani zcela uspokojen. Jak judikatura dovodila, nárok restituentů na přecenění nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017), může se tedy žalobkyně domáhat správného ocenění svého restitučního nároku i v případě, že již nárok „vyčerpala“ v nesprávně evidované výši. Námitka žalovaného je tak lichá a znalci správně při ocenění vycházeli též z nevydaných pozemků zahrnutých do rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno].

24. Soud tak učinil dílčí skutkový závěr, že výše restitučního nároku žalobkyně činila částku 4 159 671,05 Kč. Z této částky bylo dosud uspokojeno ve veřejných nabídkách a prostřednictvím pravomocných soudních rozhodnutí celkem 833 682,32 Kč a nepravomocně byl nahrazen projev vůle žalovaného k náhradnímu pozemku v hodnotě 1 692 095 Kč (srov. nesporná tvrzení). Aktuálně tak činí zůstatek restitučního nároku částku 3 325 988,73 Kč a při zohlednění nepravomocně vydaného náhradního pozemku částku 1 633 893,73 Kč, což je výše zcela dostačující pro vydání požadovaného náhradního pozemku v hodnotě 1 139 493,52 Kč.

25. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení provedl rozsáhlé dokazování týkající se náhradních pozemků, které však nebyly předmětem meritorního rozhodnutí soudu v důsledku dispozice žalobkyně s předmětem řízení. Právní posouzení věci 26. Po právní stránce soud spor posoudil podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku (zákona o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

27. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

28. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (vyhláška č. 182/1988 Sb.).

29. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

30. V § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) jsou pod písm. a) – g) stanoveny pozemky, jež podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět.

31. Předně soud uvádí, že při posuzování žaloby byl veden premisou, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji; jak opakovaně připomněl Ústavní soud (např. nález sp.zn. I. ÚS 1088/12 nebo nález sp.zn. I. ÚS 755/06).

32. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se žalobce může domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalovaného, jen tehdy, pokud bude prokázáno, že žalovaný se choval vůči nároku žalobce liknavě a s libovůlí. Pokud by liknavost a libovůle na straně žalovaného prokázány nebyly, musí být zjištěno, zda takové pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, které by se žalobce zúčastnil, případně zda by souhlasil s převodem jiného náhradního pozemku (k tomu viz zejm. rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 808/2008).

33. Pro úspěch žaloby v takovýchto případech je tedy nezbytné, 1) aby žalobci byli oprávněnými osobami podle § 11 zákona o půdě, 2) aby ve vztahu k nim byl postup žalovaného shledán liknavým či svévolným, 3) aby náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce byly způsobilé k vydání a 4) aby cena náhradních pozemků významným způsobem nepřekračovala aktuální hodnotu restitučního nároku žalobkyně.

34. V projednávané věci je mezi účastníky řízení nesporným, že žalobkyně je osobou oprávněnou k vydání náhradních pozemků ve smyslu shora cit. § 11 zák. o půdě.

35. Z provedeného dokazování (srov. bod 10 rozsudku shora) soud uzavřel, že postup žalovaného vůči žalobkyni lze hodnotit jako přinejmenším liknavý. Předně soud uvádí, že nelze hodnotit pouze dobu, po níž zůstává neuspokojen restituční nárok nynější žalobkyně, ale je třeba zohlednit i období a taktéž aktivitu její právní předchůdkyně; námitka, že sama žalobkyně se účastnila jediné veřejné nabídky, tak není na místě. Restituční nárok paní [jméno FO] je evidován již od roku [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno] (částečně pak od roku [Anonymizováno], avšak v relativně marginální části – cca 82 000 Kč), přesto zůstává dosud převážně nevypořádán. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se aktivně účastnila veřejných nabídek, přesto nedošla k uspokojení všech svých restitučních nároku (a to i přes jejich nesprávně evidovanou výši – sic!). Zároveň je zřejmé, že překážkou pro uspokojení celého restitučního nároku je neochota žalovaného stanovit správnou výši restitučního nároku. Ostatně žalovaný sice přistoupil k částečnému přecenění nároku na základě regulačního zastavovacího plánu z roku [Anonymizováno], avšak odmítl se zabývat nároky z rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], odmítl též přecenit i zbývají relevantní pozemky jako stavební. Pokud se žalovaný odvolává na skutečnost, že žalobkyně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pro přecenění předložila až v soudním řízení, jeví se to soudu jako nemístné ve světle toho, že tím žalovaný zcela rezignuje na svou úlohu svěřenou mu zákonem, kterou je řádně vypořádat restituční nároky oprávněných osob, a k jejímuž plnění má k dispozici odborný aparát, do jehož činnosti by mělo spadat nejen odborné ocenění pozemků ale též vyhledání relevantních podkladů (soud připomíná, že to byla žalobkyně, kdo vyhledal regulační zastavovací plán a předložil jej žalovanému).

36. Soud tak dospěl k závěru, že snad až zatvrzelý postoj žalovaného k otázce výše restitučního nároku žalobkyně shledává vůči žalobkyni velmi tvrdým a v souhrnu s ostatními uvedenými zjištěními vede k závěru o liknavém, až svévolném přístupu žalovaného k žalobkyni. Na tomto závěru by pak nemohla ničeho změnit ani vyšší aktivita žalobkyně ve veřejných nabídkách, neboť ta by nemohla vést ke správnému ocenění jejího restitučního nároku.

37. Soud tedy dospěl k závěru, že přístup žalovaného k uspokojování restitučního nároku žalobkyně lze ve svém souhrnu označit za liknavý, přičemž ani v obraně žalovaného v tomto řízení ani v jeho faktickém přístupu soud neshledal důvod, proč dospět k odlišnému závěru než dospěly ostatní soudy České republiky (srov. řízení vedené u Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], v němž již rozhodoval i Nejvyšší soud, jenž závěry o nižších soudů o liknavosti nezpochybnil – srov. usnesení Nejvyššího soudu z [datum], č.j. [spisová značka] nebo rozsudek Okresního soudu [adresa] – [Anonymizováno] z [datum], č.j. [spisová značka]).

38. Další podmínkou úspěšnosti podané žaloby, jak naznačeno výše, je posouzení, zda je předmětný náhradní pozemek v k.ú. [adresa] způsobilý k vydání. Podle Nejvyššího soudu je podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek to, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu [právnická osoba] [Anonymizováno] – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007 nebo usnesení z 28. 7. 2017, sp.zn. 28 Cdo 5368/2015.

39. V projednávané věci soud v obecné rovině uvádí, že náhradní pozemek je dosud součástí Zemědělského půdního fondu, s určením orná půda. Mezi účastníky pak bylo nesporným, že jeho převodu nebrání žádná z překážek stanovených v § 6 zákona o SPÚ. Pozemek není zastavěn, netvoří součást jakéhokoliv areálu (např. sloužícího k těžbě), těžba v lomu [adresa] již neprobíhá a není s ní ani v budoucnu již počítáno (viz zjištění uvedená shora v bodě 11), územní plán obce pozemek zahrnul do plochy výroby a skladování, což též jen potvrzuje závěr o vyloučení těžby.

40. Překážku převodu netvoří ani skutečnost, že náhradní pozemek se (ve své malé části – sic!) nachází v chráněném ložiskovém území (§ 16 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Zmiňovaná skutečnost nenaplňuje žádný z důvodů vylučujících převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona o SPÚ, a převod takového pozemku nebyl zapovězen ani zákonem o půdě, a to jak jde-li o jeho relevantní ustanovení § 11 řešící problematiku původních naturálních restitucí vydáním státem odňatého pozemku (odst. 3 tohoto ustanovení s možností vydání pozemků v chráněném ložiskovém území výslovně počítá), tak ani jeho ustanovením § 11a upravujícím převody náhradních zemědělských pozemků. Ostatně, umístění pozemku v chráněném ložiskovém bez dalšího nebrání jeho zemědělskému využití, když zákon na těchto pozemcích toliko podmiňuje zřizování staveb a zařízení nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska závazným stanoviskem dotčeného orgánu (srov. § 18 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona); blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 12. 2020, č.j. 28 Cdo 2910/2010-1002, příp. též rozsudek z 13. 10. 2020, čp. zn. 28 Cdo 2868/2020. Jak bylo v řízení zjištěno, pozemek není zastavěn a s těžbou se zde již nepočítá, je tak zřejmé, že pozemek lze zemědělsky obhospodařovat a může tak být vhodným náhradním pozemkem. Žalovaným odkazované závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí z 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 nelze na projednávanou věc použít, neboť v odkazovaném rozhodnutí byly nastavené striktní podmínky omezující hospodaření na požadovaném náhradním pozemku, které prakticky vylučovaly zemědělské využití, což je však skutková okolnost zcela odlišující projednávanou věc od věci odkazované.

41. Soud nepovažoval za důvodnou ani námitku žalovaného, že náhradní pozemek není s odňatými pozemky srovnatelný z toho důvodu, že se pod ním nacházejí ložiska nerostných surovin. Předně soud připomíná, že v chráněném ložiskovém území se nachází pouze okrajová část náhradního pozemku, je tak otázkou, zda se pod ním skutečně nerostné suroviny nacházejí, nadto při vědomí, že dobývací prostor je již využit a uzavřen. Zároveň soud uvádí, že se tvrzená přítomnost nerostných surovin jakkoliv neprojevila v ocenění náhradního pozemku vypracovaného znalkyní[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud tak dospěl při zohlednění řečených skutečností k závěru, že náhradní pozemek je i svou kvalitou srovnatelný s pozemky odňatými a tedy ani tato námitka žalovaného není důvodná.

42. Označený náhradní pozemek v k.ú. [adresa] tak soud shledal vhodným k vydání žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku.

43. Hodnota náhradního pozemku byla v řízení zjištěna v nesporné výši 1 139 493,52 Kč.

44. Jak bylo uvedeno shora (srov. body 12 až 23 shora), správná výše restitučního nároku žalobkyně činí částku 4 159 671,05 Kč. Aktuální zůstatek restitučního nároku činí částku 3 325 988,73 Kč a při zohlednění nepravomocně vydaného náhradního pozemku částku 1 633 893,73 Kč, což je výše zcela dostačující pro vydání požadovaného náhradního pozemku v hodnotě 1 139 493,52 Kč.

45. Poněvadž byly splněny všechny podmínky pro nahrazení souhlasu žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků ve smyslu § 11 zákona o půdě, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Náklady řízení 46. Výrokem III soud rozhodl o náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhradu přiznal v plné výši žalobkyni. Soud nezohlednil částečné zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť částečné zastavení řízení nelze klást v procesním slova smyslu „za vinu“ žalobkyni. Předně je třeba přihlédnout k důvodům, které žalobkyni k částečnému zpětvzetí žaloby vedly (tj. sdělení předběžného právního názoru soudu k tzv. vydatelnosti původně zvolených náhradních pozemků). Tyto důvody pak vyvstávají o to výrazněji, když soud přihlédne k prokázané liknavosti žalovaného při uspokojování restitučních nároků žalobkyně, která – aby došla uspokojení svého nároku – vyvolala množství soudních sporů, čímž však na sebe fakticky přejala úlohu žalovaného při vyhledávání vhodných náhradních pozemků, jejich oceňování atd.. To vše v situaci, kdy žalovaný je k této činnosti zákonem povolán a jsou mu svěřeny prostředky k jejímu uskutečňování (např. povinná součinnost příslušných orgánů). Soud tak považoval z hlediska nákladů řízení žalobkyni za v řízení zcela úspěšnou a přiznal jí náhradu nákladů v plné výši. Na okraj pak soud poznamenává, že tento právní závěr byl aprobován též v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2024, č.j. 72 Co 111/2024 231.

47. Náhrada nákladů sestává z odměny zvoleného zástupce, a to z tarifní hodnoty 1 139 493 Kč představující hodnotu náhradních pozemků. Odměna za 1 úkon právní služby u každé ze zastupovaných žalobkyň tak činí částku 12 860 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Soud odměnu přiznal za celkem 15 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhl., a to: * příprava a převzetí zastoupení, * sepis žaloby, * účast u jednání dne [datum], * vyjádření ze dne [datum] po poučení soudu, * účast u jednání dne [datum] přesahujícím 2 hodiny, * písemné vyjádření z [datum] obsahující změnu žaloby, * účast u jednání dne [datum], * částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby ze dne [datum] a [datum] – soud přiznal za tato 2 podání odměnu jako za jeden úkon, neboť nebyl dán jakýkoliv procesní důvod k rozdělení těchto úkonů do dvou podání * účast u jednání dne [datum] přesahujícím 2 hodiny, * účast při jednání dne [datum], * změna žaloby ze dne [datum], * účast při jednání dne [datum], * závěrečný návrh obsahující částečné zpětvzetí žaloby z [datum]. Dále soud přiznal paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za každý z 15ti úkonů právní služby ve smyslu § 13 cit. vyhl. a taktéž náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Celkem tak odměna za zastupování přináležející žalobkyni byla stanovena ve výši 238 854 Kč.

48. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu za její písemná vyjádření z [datum], [datum],[datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V těchto vesměs obsáhlých podáním žalobkyně soudu předkládala argumentaci reagující na vyjádření žalovaného či vedlejšího účastníka apod., byť se jednalo o podání obsahově bohatá, nebyla činěna k výzvě soudu a často se k jednotlivým otázkám vyjadřovala opakovaně. Stejně tak se jednalo o souhrnná podání, která byla činěna v přímé časové souvislosti s jednáním soudu. S ohledem na skutečnost, že se nahrazují pouze náklady účelně vynaložené (§ 141 odst. 1 o.s.ř.), soud náhradu nákladů za vyjmenované úkony nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelné.

49. V reakci na částečné zpětvzetí žaloby [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], které se řízení účastnilo jako vedlejší účastník řízení na straně žalované z řízení podáním z [datum] vystoupil, neboť na výsledku řízení – od tohoto okamžiku týkajícího se pouze pozemku v k.ú. [adresa] – neměl nadále právní zájem. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] soudu navrhlo, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení vyjádřil svůj právní zájem na jeho výsledku ve vztahu ke všem náhradním pozemkům označeným žalobkyní na území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ve vztahu ke všem těmto náhradním pozemkům bylo řízení nakonec s ohledem na zpětvzetí žaloby zastaveno.

50. Byť soud nerozhodoval o trvání účasti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v řízení, je na místě, aby rozhodnutím, jímž se řízení končí, rozhodl též o jeho nákladech řízení za období jeho účasti na řízení (tj. od [datum] do [datum]). Soud dospěl k závěru, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] mělo na řízení jednoznačně vyjádřený právní zájem, který byl definován právě náhradními pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhala. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalobkyně tak v řízení hájily své (potenciální) vlastnické právo jako dva rovnocenné subjekty soukromého práva a v tomto ohledu je třeba nahlížet na otázku procesního úspěchu a neúspěchu. Ve vztahu k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobkyně musí nést riziko procesního neúspěchu a hrazení nákladů řízení, neboť na rozdíl od žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] nemohlo svým jednáním „zabránit“ podání žaloby a nelze u něj hledět jako na „stát“, jenž se zavázal narovnat některé materiální křivdy z minulosti. Vzhledem k řečenému tak soud ve vztahu mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] rozhodl dle § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni uložil nahradit náklady řízení účelně vynaložené [Anonymizováno] [Anonymizováno] k bránění jeho právního zájmu.

51. Soud pak považoval za účelně vynaložené též náklady za zastoupen advokátem, neboť problematika restitucí je zcela specifickou a vysoce specializovanou agendou, kterou nelze považovat za běžnou součást správy majetku vykonávanou, byť největší veřejnoprávní korporací v zemi (srov. též rozhodnutí Městského soudu v Praze z 31. 3. 2020, č.j. 15 Co 5132019-628, z 4. 2. 2021, č.j. 58 Co 413/2020-1532 či 36 Co 278/2021-613). Při určení výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť v řízení nebyla zjištěna hodnota náhradních pozemků na území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jichž se týkal právní zájem vedlejšího účastníka. Odměnu soud přiznal po 3 500 Kč za každý z 12,5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhlášky a 1 750 Kč za 1 úkon dle § 11 odst. 3 cit. vyhlášky, a to: * příprava a převzetí zastoupení, * vstup do řízení, vč. vyjádření z [datum], * účast u jednání dne [datum], * účast u jednání dne [datum] přesahujícím 2 hodiny, * písemné vyjádření z [datum] vyjadřující se k nově označeným náhradním pozemkům, * účast u jednání dne [datum], * písemné vyjádření z [datum] vyjadřující se k nově označeným náhradním pozemkům, * účast u jednání dne [datum] přesahujícím 2 hodiny, * účast při jednání dne [datum], * vyjádření k nově označenému pozemku v k.ú. [adresa], a to s ohledem na vyjádřenou neexistenci právního zájmu v hodnotě odměny * účast při jednání dne [datum], Dále soud přiznal 13 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč v celkové výši 3 900 Kč a dále náhradu za DPH ve výši 10 006,50 Kč. Celkem tak soud uložil žalobkyni k zaplacení částku 57 656,50 Kč výrokem IV.