14 C 250/2021-65

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1.997,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“) s odůvodněním, že předmětný pozemek vydržel. Skutkově uváděl, že vlastníky předmětného pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsáni [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří byly jeho vlastníky a vlastníky dalších pozemků, mimo jiné i pozemků st. p. [číslo] p. p. [číslo] evidovaných v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy již od roku 1923. Po skončení 2. světové války byl jejich majetek zkonfiskován, v roce 1952 byla konfiskace zrušena, v roce 1967 bylo v rámci zakládání evidence nemovitostí jejich vlastnictví zaevidováno na takzvaném„ ručním“ listu vlastnictví [číslo] v témže roce došlo k sepsání smlouvy o postoupení pohledávek pro případ jejich vystěhování do SRN. Po vystěhování [jméno] a [jméno] [příjmení] do SRN byla v roce 1968 sepsána [příjmení] smlouva o převodu správy národního majetku a o převodu vlastnictví národního majetku č. Fin.3 RP [číslo], na základě které všechny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] přešly do vlastnictví Místního národního výboru [obec], ke změně zápisu vlastnictví do tehdejší platné evidence nemovitostí nikdy nedošlo. Místní národní výbor [obec] postupně rozprodal nemovitosti z listu vlastnictví [číslo] s výjimkou pozemků p. [číslo] p.č 257, které zůstaly nadále evidovány pro [jméno] a [jméno] [příjmení]. V roce 1971 se na základě kupní smlouvy stali vlastníky pozemků st.. [číslo] [parcelní číslo] manželé [jméno] a [příjmení] [příjmení]. V roce 2008 došlo k vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném 8. 6. 1938, tak, že vlastníkem pozemků st. p. [číslo] p. [parcelní číslo] se stal [příjmení] [příjmení], narozený dne 29. 7. 1968. Na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2019 prodal [příjmení] [příjmení] pozemky st. p. [číslo] [parcelní číslo] žalobci. V letech 1988 – 1990 probíhaly v [katastrální uzemí] terénní práce v rámci obnovy katastrálního operátu novým mapováním, při nichž Místní národní výbor [obec] neprojevil zájem o pozemkové parcely [parcelní číslo] a [parcelní číslo], evidenci vlastnictví na [list vlastnictví] nezpochybnil, jako vlastník se nechoval, dotčené pozemky nedržel, ani se k nim nehlásil. V roce 1990 došlo ke sloučení pozemku [parcelní číslo] do pozemku p. [číslo]. Podle zákona č. 172/1991 Sb. mělo vlastnictví místních národních výborů přejít do vlastnictví obcí, předmětný pozemek však na [územní celek] nepřešel a [územní celek] dle § 8 neuplatnila do 31. 3. 2013 vůči katastrálnímu úřadu návrh na zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku, ani nepodala žalobu na určení vlastnického práva, tudíž je od 1. 4. 2013 považován za vlastníka předmětného pozemku stát. Předmětný pozemek spolu s pozemkem [parcelní číslo] užívali od roku 1971 manželé [příjmení], následně jejich syn a poté žalobce, za celou dobu nikdo jiný na pozemcích nehospodařil, ani neprováděl žádné jiné práce. Manželé [příjmení] i jejich syn byli poctivými držiteli, předmětný pozemek i pozemek [parcelní číslo] byly evidovány společně s domem č. p. 35 na st. [parcelní číslo] v pozemkové knize v knihovní vložce [číslo] tvořily spolu jeden funkční celek. Manželé [příjmení] sice předmětný pozemek v kupní smlouvě uvedený neměli, ale následně mohlo dojit mezi nimi a Místním národním výborem [obec] k dohodě o vypořádání pozemků, na což ukazuje jak nepřetržité užívání předmětného pozemku v rámci jedné držby s domem od roku 1971 do roku 2021, tak chování Místního národního výboru [obec] a [územní celek]. Ze strany žalované a ze strany obce nebyly nikdy činěny žádné kroky, kterými by byla dobrá víra zpochybněna. V současné době se na předmětném pozemku nachází septik od domu [adresa], kolny, chlívek, udírna, dřevěný domek, opěrná zeď zabraňující sesouvání rodinného domu, přičemž všechny tyto věci nabyl žalobce kupní smlouvou ze dne 17. 12. 2019 a byly mu předány při osobním jednání s prodávajícím [jméno] [příjmení]. Předmětný pozemek byl tedy vždy součástí poklidné držby spojené s domem [adresa] na st. p. [číslo] i když po roce 1971 došlo ke změně jejich evidence, fyzická držba spojená s domem [adresa] se nikdy nezměnila. Vzhledem ke skutečnosti, že se v daném případě od roku 1971 do roku 2021 jednalo o jedinou držbu, která pouze přecházela mezi různými vlastníky, došlo podle ust. § 1095 občanského zákoníku došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku.

2. Žalobce dále uváděl, že způsob nabytí držby se neuskutečnil násilím, lstí nebo výprosou, jednalo se o držbu pravou. Požadavek držby byl splněn, a to jak ve smyslu fyzické moci nad věci, resp. subjektivní možnosti vykonávat nějaké právo, tak ve smyslu vůle vykonávat právo pro sebe. Ve smyslu ust. § 994 občanského zákoníku platí vyvratitelná domněnka, že držba je řádná, poctivá a pravá, pokud není prokázán opak, přičemž dokazování nepoctivosti by mělo být na žalované. Žalobce má dále za to, že Místní národní výbor [obec], který musel vědět o chybnosti zápisu v katastrálním operátu, a přesto nic neučinil, držbu předmětného pozemku opustil, a proto držba podle ust. § 1009 občanského zákoníku držba zanikla. Žalobce se po nabytí předmětné držby choval ohledně předmětného pozemku jako řádný vlastník, z předmětného pozemku vyklidil odpad v množství dvou plných kontejnerů, zjistil veškeré údaje o historii předmětného pozemku, kontaktoval případné vlastníky pozemku – [územní celek], zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zástupce Pozemkového úřadu a předložil jim výsledky svého šetření. Žádný z těchto subjektů se však vlastníkem necítí, nechce vynakládat zbytečné výdaje a zároveň nechce nebo nemůže vlastnické právo ponechat žalobci.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že žalobcova tvrzení o dobré víře a užívání předmětného pozemku, tedy jeho poctivá držba, je jednoznačně zpochybněna kupní smlouvou uzavřenou v roce 1971 mezi MNV [obec] a manželi [příjmení], kde je v článku I. smlouvy specifikován předmět koupě pouze st. [parcelní číslo] o výměře 124 m2 a p. [parcelní číslo] o výměře 471 m2. Již samotné porovnání výměr pozemků, které byly předmětem prodeje, a předmětného pozemku (2.968 m2) dobrou víru uživatelů vylučuje, značný rozdíl výměr v rozsahu 2.373 m2 nelze za žádných okolností považovat za omluvitelný omyl. Domnělou dobrou víru ze strany uživatele nemůže podpořit ani skutečnost, že přístavba kůlny, udírny a septiku přiléhají ke spodní části domu na pozemku [číslo] a případně zabírají nepatrnou část předmětného pozemku. Žalobce se kdykoli po dobu vlastnictví nemovitostí nabytých kupní smlouvou mohl a měl přesvědčit v evidenci nemovitostí, že předmětný pozemek je ve vlastnictví jiného vlastníka. [jméno] víru nelze založit pouze na subjektivním názoru žalobce, dobrá víra se musí opírat o omluvitelný právní nebo skutkový omyl, který spočívá v tom, že uživatel při zachování běžné opatrnosti nemá a nemůže mít pochybnosti o tom, že mu právo náleží.

4. Mezi účastníky bylo nesporné: Žalobce je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa], a pozemku [parcelní číslo] o výměře 521 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], část [územní celek], [územní celek]. Jako vlastníci sousedního pozemku [parcelní číslo] o výměře 2968 m2 v k. ú. [část obce] u [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“) jsou v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] evidováni [jméno] [příjmení], narozený dne 10. 6. [číslo], a [jméno] [příjmení], narozená dne 29. 7. [číslo] (dále jen„ původní vlastníci“). Tato zjištění ostatně vyplynula i z provedených důkazů, a to z výpisů z katastru nemovitostí.

5. Mezi účastníky byla sporná otázka vydržení předmětného pozemku.

6. Žalobce pak k prokázání svých tvrzení týkajících se charakteru držby, doby držby a dobré víry navrhoval výpis z knihovní vložky [číslo] zrušení konfiskace nemovitostí ze dne 31. 10. 1952, výkaz změn a ruční list vlastnictví [číslo] hospodářskou smlouvu o převodu správy národního majetku ze dne 26. 8. 1968, kupní smlouvu ze dne 12. 2. 1972, usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 30 D 739/2008, kupní smlouvu ze dne 11. 12. 2019, čestné prohlášení [jméno] [příjmení], žádost o projednání možnosti spolupráce, zápis [číslo] 2021 ze zasedání zastupitelstva [územní celek], kopie katastrálních map a soutisk katastrální mapy s ortofotem a fotografie. Žalovaná k prokázání svých tvrzení navrhovala důkaz kupní smlouvou o rodinném domu a dohodu o zřízení práva osobního užívání ze dne 12. 2. 1971 a fotodokumentaci.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že jako vlastníci pozemku [parcelní číslo] o výměře 2968 m2 (zemědělský půdní fond) v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], okres [okres] na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary evidování [jméno] [příjmení], narozený dne 10. 6. [číslo], a [jméno] [příjmení], narozená dne 29. 7. [číslo].

8. Z knihovní vložky [číslo] soud zjistil, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byli od 26. 7. 1923 zapsáni jako vlastnicí domu [číslo] ([příjmení]), stavebního pozemku [číslo] a pozemků 90, 247, [číslo], 250, [číslo], 257 a [číslo] v katastrálním území [anonymizováno] ([část obce]), soudní okres [příjmení].

9. Ze zrušení konfiskace nemovitostí v knihovní vložce 69 [katastrální uzemí] ze dne 31. 10. 1952 č. j. [číslo] VIII/Ku soud zjistil, že Jednotný národní výbor v [obec] rozhodl o zrušení konfiskačního výměru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 15. 6. 1946 [číslo] poř. č. [anonymizováno] a vrácení majetku sestávajícího z nemovitostí zapsaných v knihovní vložce 69 [katastrální uzemí] a [jméno] [příjmení] z důvodu, že jim bylo vráceno československé státní občanství.

10. Z výkazu změn pol. [číslo] týkajícího se knihovní vložky [číslo] soud zjistil, že dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] pozemek [číslo] v [katastrální uzemí] byly evidovány od roku 1923 jako vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že pozemek [parcelní číslo] byl rozdělen na pozemek p. [číslo].

11. Z ručního listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byli evidováni jako vlastníci pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres]

12. Z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku uzavřené dne 26. 8. 1968 mezi Okresním národním výborem [okres] předávajícím a Místním národním výborem [obec] soud zjistil, správa nemovitostí v k. ú. [obec] evidovaných listu vlastnictví [číslo] to stavební parcely č. k. [číslo], domu [adresa] a pozemkových parcel č. k. [číslo], [číslo], 250 a 257 o ceně 22.764 Kč, byla převedena ke dni 1. 8. 1968 bezúplatně na Místní národní výbor [obec] s tím, že československý stát – FO ONV v [obec] tyto nemovitosti nabyl jako věci opuštěné na základě smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování uzavřené dne 23. 11. 1967 s [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří dne 21. 5. 1968 vysídlili do NSR.

13. Z kupní smlouvy o rodinném domku a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne 12. 2. 1971 mezi Československým státem zastoupeným Místním národním výborem [obec] a manžely [jméno] [příjmení], narozeným dne 8. 6. 1938, a [jméno] [příjmení], narozenou dne 12. 12. 1940, soud zjistil, že předmětem byl prodej rodinného domu [adresa] v [část obce], [územní celek] za kupní cenu 6.000 Kč a zřízení práva osobního užívání stavební parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] za částku 595 Kč.

14. Z usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 30 D 739/2008 (právní moc 12. 11. 2008) soud zjistil, že v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení], narozeném dne 8. 6. 1938 a zemřelém dne 31. 5. 2008, byla schválena dědická dohoda, podle níž budovu [adresa] na pozemku st. p. [číslo] pozemky st. p. [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], nabyl pozůstalý syn [příjmení] [příjmení], narozený dne 29. 7. 1968.

15. Z kupní smlouvy uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi [jméno] [příjmení], narozeným dne 29. 7. 1968, a žalobcem soud zjistil, že předmětem prodeje byl pozemek st. [parcelní číslo] o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa], a pozemek [parcelní číslo] o výměře 521 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], část [územní celek], [územní celek] za kupní cenu 1.100.000 Kč.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je evidován jako vlastník pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, a pozemku [parcelní číslo] o výměře 521 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], část [územní celek], [územní celek].

17. Z kopie katastrální mapy a soutisku katastrální mapy s ortofotem soud zjistil, že při pohledu od příjezdové cesty po levé straně od domu [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] nachází pozemek p. [číslo] po pravé straně pozemek [parcelní číslo], přičemž plocha pozemku [parcelní číslo] je zcela zjevně několikanásobně větší než součet ploch pozemků st. p. [číslo] [parcelní číslo].

18. Z fotografií soud zjistil, že přístavby kůlny, udírny, septiku jsou postaveny u spodní části pozemku st. p. [číslo] na pozemku [parcelní číslo].

19. Žalobce předložil soudu i další důkazy, a to čestné prohlášení [jméno] [příjmení], žádost o projednání možnosti spolupráce ohledně předmětného pozemku adresovanou obci [obec] a zápis [číslo] 2021 ze zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne 19. 5. 2021, soud však tyto důkazy jako nadbytečné neprovedl. Čestné prohlášení původního vlastníka týkající se užívání předmětného pozemku nemůže mít žádný vliv na hodnocení řádnosti a poctivosti držby (viz bod 34 rozsudku) a otázka projednání spolupráce žalobce a [územní celek] ohledně předmětného pozemku nemá žádný vliv na právní posouzení dané věci.

20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa], a pozemku [parcelní číslo] o výměře 521 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], část [územní celek], [územní celek]. Jako vlastníci sousedního pozemku [parcelní číslo] o výměře 2968 m2 v k. ú. [část obce] u [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“) jsou v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] evidováni [jméno] [příjmení], narozený dne 10. 6. [číslo], a [jméno] [příjmení], narozená dne 29. 7. [číslo] (dále jen„ původní vlastníci“). Původní vlastníci byli již od roku 1923 zapsáni v knihovní vložce [číslo] (později na [list vlastnictví]) jako vlastnici předmětného pozemku a dále stavebního pozemku [číslo], domu [adresa] a pozemků [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] (nyní rozdělený na p. [číslo] [parcelní číslo]), p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo]. Dne 23. 11. 1967 uzavřeli původní vlastníci s Okresním národním výborem v [obec] smlouvu o postoupení pohledávek pro případ vystěhování, podle níž měly v případě vystěhování původních vlastníků mimo území ČSSR připadnout nemovitosti [adresa], s p. p. [číslo], p. p. [číslo], p. p. 250 a p. p. 250 zapsané na listu vlastnictví 38 pro k. ú. [obec] jako věci opuštěné státu. Dne 21. 5. 1968 vysídlili původní vlastníci do SRN. Dne 26. 8. 1968 byla mezi Okresním národním výborem [okres] Místním národním výborem [obec] uzavřena hospodářská smlouvy o převodu správy národního majetku, na základě které byla správa nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví 38 dům [adresa], st. [parcelní číslo] o výměře 124 m2, [parcelní číslo] o výměře 1072 m2, [parcelní číslo] o výměře [číslo] o výměře 869 m2, [parcelní číslo] o výměře 2496 m2, [parcelní číslo] o výměře 392 m2 pro k. ú. [obec] převedena ke dni 1. 8. 1968 bezúplatně na Místní národní výbor [obec]. Dne 12. 2. 1971 byla mezi Československým státem zastoupeným Místním národním výborem [obec] a manžely [jméno] [příjmení], narozeným dne 8. 6. 1938, a [jméno] [příjmení], narozenou dne 12. 12. 1940, uzavřena kupní smlouva o rodinném domku a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku, jejímž předmětem byl prodej rodinného domu [adresa] v [část obce], [územní celek] za kupní cenu 6.000 Kč a zřízení práva osobního užívání stavební parcely [číslo] o výměře 124 m2 a pozemkové parcely [číslo] o výměře 471 m2 v [katastrální uzemí] za částku 595 Kč. Dne 31. 5. 2008 zemřel [příjmení] [příjmení], narozený dne 8. 6. 1938, budovu [adresa] na pozemku st. p. [číslo] pozemky st. p. [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] nabyl v rámci dědického řízení pozůstalý syn [příjmení] [příjmení], narozený dne 29. 7. 1968. Dne 11. 12. 19 uzavřel pozůstalý syn [příjmení] [příjmení] s žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa], a pozemku [parcelní číslo] o výměře 521 m2, v [katastrální uzemí] za kupní cenu 1.100.000 Kč.

21. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

22. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, pokud obce s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

23. Podle ust. § 8 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí do vlastnictví obcí pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.

24. Podle ust. § 991 odst. 1 občanského zákoníku je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

25. Podle ust. § 992 odst. 1 občanského zákoníku kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

26. Podle ust. § 993 občanského zákoníku neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

27. Podle ust. § 1089 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

28. Podle ust. § [číslo] k vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdy by bylo zřízené oprávněnou osobou.

29. Podle ust. § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

30. Podle ust. § 1095 občanského zákoníku při mimořádném vydržení vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá.

31. Podle ust. § 1092 občanského zákoníku se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

32. Podle ust. § 1096 občanského zákoníku nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

33. Žalobce se v daném případě domáhal určení vlastnického práva k předmětnému pozemku vůči České republice, ačkoliv jsou jako vlastníci předmětného pozemku v katastru nemovitostí evidováni původní vlastníci, kteří jej nabyli již v roce 1923. Z důkazů předložených žalobcem je však zřejmé, že předmětná nemovitost přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování jako věc opuštěná dle ust. § 453 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. okamžikem vystěhování původních vlastníků v roce 1968 mimo území ČSSR do vlastnictví státu a následně byla převedena do správy Místního národního výboru [obec]. Lze se tedy ztotožnit s právním názorem žalobce, že pokud předmětný pozemek nepřešel do vlastnictví [územní celek] dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí do vlastnictví [územní celek], je vlastníkem předmětného pozemku stát a jako vlastník předmětného pozemku je v tomto řízení pasivně legitimován.

34. Žalobce v žalobě dovozuje, že vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel, resp. vlastnické právo vydrželi již jeho právní předchůdci. K řádnému vydržení nemovitosti však nepostačuje pouhé držení věci a nakládání s ní jako s vlastní, jak bezpochyby činili právní předchůdci žalobce, k řádnému vydržení je vyžadováno splnění podmínky řádné, poctivé a pravé držby a podmínky uplynutí vydržecí doby 10 let, u mimořádného vydržení dvaceti let, do které se započítává řádná a poctivá držba předchozího držitele. Pravá držba je taková, kdy držitel nezískal držený objekt násilím, lstivě nebo výprosou. Řádná držba je držba opírající se o řádný titul (skutečný, nikoli pouze domnělý titul nabytí vlastnického práva), tj. o platný právní důvod, kdy vlastnictví nepřešlo jen pro nedostatek vlastnického práva převodce či jiné oprávněné osoby. Poctivá držba je taková držba, kdy je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří. V daném případě nikdo nezpochybňuje tvrzení žalobce, že jeho právní předchůdci manželé [příjmení] předmětný pozemek jako jeden funkční celek užívali spolu s domem [adresa], pozemkem st. p. [číslo] p. p. [číslo] že obec ani stát své vlastnické právo nikterak nerealizovali, užívání předmětného pozemku manžely [příjmení] nikterak nebránili. Stejně tak není zpochybňováno, že i žalobce předmětný pozemek využívá a že jej na vlastní náklady vyklidil od nahromaděného odpadu. Lze tedy uzavřít, že žalobce a jeho právní předchůdci předmětný pozemek po dobu od roku 1971 drželi a chovali se k němu jako k pozemku vlastnímu, když jej užívali a udržovali, v žádném případě však nelze dovodit, že žalobce a jeho právní předchůdci byli držiteli poctivými a řádnými. Především žalobce i jeho právní předchůdci nabyli dům [adresa] a pozemky st. p. [číslo] p. [parcelní číslo] do svého vlastnictví na základě kupních smluv, v nichž jako předmět koupě byly vymezeny pouze tyto nemovitosti. Žalobci i jeho právním předchůdcům tak muselo být zcela zjevně zřejmé, že předmětem koupě nebyl předmětný pozemek, a pokud předmětný pozemek užívali spolu s koupenými nemovitostmi, museli vědět, že jej neužívají na základě žádného řádného titulu. Žalobce a jeho právní předchůdci nemohli být ani v dobré víře, že jim předmětný pozemek náleží na základě uzavřených kupních smluv, neboť v obou kupních smlouvách byly u pozemků uvedeny jejich výměry, přičemž za situace, kdy výměra předmětného pozemku (2968 m2) je asi pětinásobně větší než výměra pozemků dle kupních smluv (592 m2), již samotný značný rozdíl výměr přesahující 2400 m2 v tomto směru zcela vylučuje možnost jejich omylu. [příjmení] toho pouhým nahlédnutím do katastrální mapy je zřejmé, že dům [adresa] se nachází na pozemku st. p. [číslo] pozemek [parcelní číslo] je při levé straně domu, zatímco předmětný pozemek je při pravé straně domu při pohledu od příjezdové cesty. Předmětný pozemek tak nemohl být zaměnitelný s jiným pozemkem, který žalobce či jeho právní předchůdci nabyli na základě kupních smluv. I když tedy žalobce i jeho právní předchůdci předmětný pozemek užívali, nemohli vlastnické právo k němu vydržet, neboť jejich držba nebyla založena na žádném právním důvodu a žalobce ani jeho právní předchůdce nikdy nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek náleží. Na tomto závěru nemění nic ani to, že skutečný vlastník předmětného pozemku své vlastnické právo nevykonával a dosud neučinil ani žádné kroky k tomu, aby byl uveden do souladu stav právní a stav evidovaný v katastru nemovitostí. U žalobce a jeho právních předchůdců nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení předmětného pozemku podle ust. § 1095 občanského zákoníku, neboť mimořádné vydržení se sice nemusí opírat o řádnou a pravou držbu, tedy držitel nemusí prokázat právní titul, na kterém se držba zakládá (smlouvu), nicméně musí se jednat o držbu poctivou, která u žalobce a jeho právních předchůdců nebyla prokázána.

35. Pokud žalobce uváděl, že držba předmětného pozemku státem zanikla, neboť stát předmětný pozemek opustil, pak s jeho názorem nelze souhlasit. Domněnka opuštění věci dle ust. § 1050 občanského zákoníku, podle níž se má za to, že vlastník nemovitou věc opustil, nevykonává-li vlastnické právo po dobu deseti let, nemůže být na daný případ aplikována, neboť v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. účinném až do 31. 12. 2013 nebyla vůbec upravena a v souladu s ust. § 3067 občanského zákoníku mohla tato doba začít běžet až od 1. 1. 2014, tudíž do současné doby neproběhla. Je pravdou, že jak podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak podle současné právní úpravy bylo možno a je možno opustit nemovitost, avšak vůle nemovitou věc opustit musí být vždy projevena právním jednáním a k zániku vlastnického práva k nemovitosti jejím opuštěními je třeba zápisu vkladu, resp. výmazu do katastru nemovitostí. Nadto u státu je opuštění věci vyloučeno s ohledem na ust. § 1045 odst. 2 občanského zákoníku (§ 135 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), podle něhož opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

36. Jelikož v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobcem, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.897,61 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a ústní jednání) a nákladů v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2022 náhrada 1.997,61 Kč za 298 ujetých km (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.).

Poučení