14 C 279/2020 - 234

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pořízové a přísedících JUDr. Anny Reljičové a Ing. Karla Kužílka ve věci žalobce: Dr. [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro neplatnost výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že výpověď ze dne 22.10.2021 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 74 536 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit České republice částku 7 965 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu. 6.

Odůvodnění

1. Podáním doručeným soudu dne 2.12.2020, ve znění doplnění ze dne 26.2.2021, se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve znění zamítavého výroku rozsudku s odůvodněním, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 8. 2017, resp. 1. 9. 2017 na pracovní pozici IT Solution Consultant. Místo výkonu práce v pracovní smlouvě bylo sjednáno na adrese trvalého bydliště žalobce ([adresa], PSČ: [adresa]). Dne 22. 10. 2020 byla žalobci dána žalovanou výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná odůvodňovala výpověď žalobci organizační změnou, která byla žalovanou přijata dne 16. 10. 2020 (ačkoliv ve výpovědi je uvedeno datum přijetí organizační změny 12. 10. 2020), a to z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, zvýšení efektivnosti a snížení nákladů žalované. Žalobce výpověď žalované nepřevzal, nesouhlasí s ní a domnívá se, že byla podána v rozporu se zákonem. Žalobce měl až do března roku 2020 výborné pracovní výsledky, nad rámec stanoveného platu pobíral od žalované rovněž prémie a bonusy a žalovaná neměla k jeho práci žádné výhrady. Vše se změnilo s nástupem epidemie COVID 19. Žalobce trpí závažným autoimunitním onemocněním - relabující polychondritidou. Jedná se o vážné onemocnění, které mimo jiné postihuje dýchací soustavu. Kvůli tomuto onemocnění je žalobce odkázán na doživotní chemoterapii. Důsledkem této léčby jsou bohužel další onemocnění žalobce - vysoký nitrooční tlak, vysoký krevní tlak, glaukom (nevyléčitelný zelený zákal) a další. O všech těchto zdravotních problémech byla žalovaná informována a při vstupní prohlídce u závodního lékaře žalované na klinice EUC v roce 2017 žalobce nic nezamlčel. Po vypuknutí epidemie COVID 19 byl žalobce svou lékařkou, při pravidelných čtvrtletních kontrolách, upozorňován na nebezpečí spojené s jeho nemocí a s potenciálním onemocněním na COVID 19. Vzhledem k pracovní pozici žalobce, kdy se žalobce pohyboval v nemocnicích a v nemocničních laboratořích, ho jeho ošetřující lékařka ([tituly před jménem] [jméno FO] z [Anonymizováno] ústavu) opakovaně upozorňovala na nutnosti vyhýbat se prostředí se zvýšeným nebezpečím infekce. V průběhu zaměstnání u žalované došlo u žalobce ke zhoršení i dalšího onemocnění - zeleného zákalu (Glaukom), rovněž z důvodu zvýšené a náročné práce pro žalovanou. I na tuto skutečnost žalobce žalovanou dlouhodobě upozorňoval. V květnu 2020 žalobce telefonicky kontaktoval svého nadřízeného [jméno FO] z [Anonymizováno], kterého na zdravotní rizika upozorňoval, ten však žalobce odbyl s tím, že COVID 19 je jen lehká chřipka. V červnu 2020, po práci na překladu manuálu pro žalovanou (software Abbott), žalobce e-mailem kontaktoval žalovanou (překladatelský tým a svého nadřízeného) a požádal o ukončení spolupráce nad překládáním (o tuto práci byl žalobce požádán žalovanou před dvěma lety s tím, že je nad rámec pracovních povinností žalobce a že mu bude proplacena, což se doposud nestalo), a to právě z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Překladatelský tým odpověděl, že chápe problémy žalobce a že už s ním nebude nadále počítat. V červenci 2020 kontaktoval žalobce e-mailem žalovanou (jednatelku společnosti Abbott) s tím, že má závažné onemocnění, podrobuje se chemoterapii a potřebuje zvýšenou ochranu při pohybu na pracovištích s nebezpečím infekce. Odpovědí žalobci bylo, že má žalobce použít ochranné prostředky. Tato odpověď je v přímém rozporu s ustanovením čl. 8.7 uzavřené pracovní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, kde žalovaná přímo deklaruje povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnance při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jeho života a zdraví, která se týkají výkonu jeho práce. Koncem září 2020 byla realizována další fáze překladu software pro žalovanou a žalobce byl postaven před skutečnost, že za něj žalovaná nezajistila žádnou náhradu. Když se žalobce ohradil, že na své zdravotní problémy včas poukázal, byl žalovanou důrazně požádán, aby v překladu pokračoval. To žalovaný, i přes svůj zdravotní stav v obavě o možnou ztrátu zaměstnání, udělal. Po zjištění, že na zdravotní stav žalobce nebere žalovaná jakýkoliv ohled, kontaktoval žalobce svou ošetřující lékařku a požádal ji o potvrzení o nutnosti vyhýbat se prostředí se zvýšeným nebezpečím infekce (toto si vyzvedl 16.10.2020). Žalobce dále napsal oficiální stížnost žalované (na svého nadřízeného) dne 17. 10. 2020. Žalovaná se zaručovala ve svém etickém kodexu, že pokud si bude někdo na svého nadřízeného stěžovat, tak nedojde k žádnému postihu stěžovatele a do vyřízení stížnosti není možné vyvodit žádný postih a ani stěžovatele propustit. Navzdory tomuto ujištění mu však byla sdělena výpověď z důvodu nadbytečnosti. Žalovaná pozvala žalobce prostřednictvím interní el. komunikace na schůzku s termínem konání 22.10. 2020 (s předmětem schůzky - aspekty práce na home office). Na této schůzce se pak pokusila nestandardně předat žalobci výpověď z důvodu nadbytečnosti, kterou žalobce odmítl převzít. Ve své výpovědi pak operuje žalovaná organizační změnou, která byla žalovanou přijata dne 16. 10. 2020, ačkoliv ve výpovědi je uvedeno datum přijetí organizační změny 12. 10. 2020. Tedy žalobkyně věděla a byla rozhodnuta, že žalovanému předá výpověď ještě před přijetím organizační změny. Žalobce poukazuje zejména na fakt, že žalovaná v souladu s ustálenou judikaturou např.: 21 Cdo 2457/2015, 2 Cdon 1130/97 neseznámila žalovaného včas s přijatou organizační změnou. Dále se žalobce domnívá, že organizační změna byla přijata pouze z důvodu podání výpovědi žalobci. Práce, kterou měl žalobce sjednanou v pracovní smlouvě s žalovanou je totiž potřeba neustále provádět a vykonávat a v současné době nemá žalovaná ze stávajících zaměstnanců nikoho, kdo by tuto práci mohl pro žalovanou vykonávat místo žalobce, protože nikdo ze stávajících zaměstnanců není na tuto práci proškolen. Žalobce se tedy právem domnívá, že žalovaná bude muset pro zajištění výkonu tohoto druhu práce opět přijmout nového zaměstnance (odborníka na tuto práci). Podle žalobce jej žalovaná nechtěla dále zaměstnávat z důvodu nespokojenosti s jeho nižším pracovním nasazením a výkony v souvislosti s jeho zdravotním stavem, přesto jako výpovědní důvod použila ustanovení v § 52 písm. c) zákoníku práce. Takový postup je však opět v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, viz např. 21 Cdo 4885/2015 „Rozhodnutí o organizační změně, v důsledku kterého by se měl stát zaměstnanec pro zaměstnavatele nadbytečným, nemůže být způsobilým důvodem k podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, bylo-li přijato proto, že zaměstnavatel byl nespokojen s pracovními výsledky tohoto zaměstnance “. Pokud už měla žalovaná úmysl dát žalobci výpověď, měla tak učinit nikoliv z důvodu uvedeného v § 52 písm. c), ale z důvodu uvedeného § 52 písm. d) zákoníku práce. Tento výpovědní důvod měla žalovaná použít zejména z důvodu, že žalobce dlouhodobě a opakovaně upozorňoval žalovanou na svůj zdravotní stav a jeho pravidelné zhoršování. Žalovaná o zhoršeném zdravotním stavu žalobce věděla, pro přeřazení žalobce na méně exponované pracovní místo nic neučinila, nepožadovala po žalobci žádná vyšetření, ani lékařské posudky a naopak po poslední žádosti žalobce ze dne 17. 10. 2020 reagovala žalovaná dne 22. 10. 2020 pokusem o předání výpovědi žalobci z důvodu nadbytečnosti, byť původním důvodem pro uskutečnění pracovní schůzky uváděla zcela jiné a žalobce ani náznakem neočekával, že se s ním žalovaná chystá rozvázat pracovní poměr. Takový postup je pak opět v rozporu s ustálenou praxí, kdy i když zaměstnavatel rozhodl o organizační změně, je výpověď z pracovního poměru daná podle ustanovení § 52 písm. c) neplatná, jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci. {komentář k § 52 písm. c) ASPI, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2702/2011. Následně žalobce podáním ze dne 31.5.2021 a ze dne 19.8.2021 doplnil, že dne 17. 10. 2020 upozornil žalovanou na to, že u něj v souvislosti s výkonem práce v terénu v laboratořích smluvních partnerů žalované velmi intenzivně hrozí nákaza nemocí COVID-19, respektive těžký průběh, a požádal o převedení na méně riskantní práci. Ve stejné době žalobce podal stížnost na chování svého přímého nadřízeného [jméno FO]. Žalovaná ani na jeden z přípisů žalobce nikdy věcně nereagovala a místo toho dne 22. 10. 2020 (tedy po pěti dnech od obdržení výzvy žalobce) přistoupila k doručení výpovědi z důvodu údajného zrušení pracovní pozice žalobce. Žalobce dále namítal že nemožnost žalobce vykonávat práci pro žalovanou není v příčinné souvislosti s údajnou organizační změnou, ale ohrožením nemocí z povolání. Dále namítal, že žalovaná se dopustila protiprávní diskriminace žalobce, a to jednak ve formě přímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení a jednak ve formě nepřímé diskriminace spočívající v nepřijetí přiměřeného opatření spočívajícího v úpravě pracovních podmínek žalobce. Údajná organizační změna na straně žalovaného proběhla zcela účelově, s cílem se žalobce zbavit, případně ušetřit na odstupném. Žalobce připomíná, že onemocnění COVID -19 je považováno za nemoc z povolání dle nařízení vlády č. 290/1 995 Sb., neboť jde o „přenosné a parazitární onemocnění" ve smyslu kapitoly V, položky 1 a 3 Seznamu nemocí z povolání, jenž je součástí daného nařízení. K tomu žalobce odkazuje též na stanovisko [právnická osoba] ze dne 30. 3. 2020 a 20. 11. 2020. Žalobce zdůraznil, že jestliže žalované dne 17. 10. 2020 sdělil, že je dle názoru svého ošetřujícího lékaře při výkonu práce pro žalovanou ohrožen nemocí z povolání, měla žalovaná povinnost iniciovat kroky, které by vedly k ověření vzniku této nemoci z povolání (viz § 63 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách). Žalobce dále namítá, že skončení pracovního poměru výpovědí v jeho případě představovalo přímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, když žalovaný k údajnému zrušení jeho pracovní pozice přistoupil v bezprostřední návaznosti na to, že jej žalobce formálně upozornil na dopady tohoto svého zdravotního postižení. Na posuzovaný případ je dále nutno aplikovat § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, podle něhož se nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí také odmítnutí nebo opomenutí zaměstnavatele přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání.

2. Podáním ze dne 3.2.2021, ve znění doplnění ze dne 27.4.2021 žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s odůvodněním, že řádně rozhodla o organizační změně, kterou také následně implementovala, v důsledku čehož zanikla pracovní pozice žalobce a výpověď je proto platná. Ostatně žalobce nikdy netvrdil, doposud ani netvrdí a již vůbec neprokázal (například zdravotními posudky) existenci relevantního důvodu pro výpověď ze zdravotních důvodů, tedy že by onemocněl nemocí z povolání (výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. d) ZP), popřípadě že by dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci na pozici IT Solution Consultant (výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. e) ZP), takže žalované nic nebránilo v tom, aby s žalobcem rozvázala pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti žalobce. Ode dne 1. 9. 2017 žalobce vykonával pro žalovanou práci na pozici “IT Solution Consultant” (česky lze přeložit jako IT konzultant), v rámci které podporoval prodejní tým žalované. Již v průběhu letních měsíců a následně na podzim roku 2020 žalovaná na regionální úrovni intenzivně jednala o nové strategii při nabízení a prodeji svých produktů zákazníkům. Na regionální úrovni (region zahrnuje mimo jiné země i Českou republiku) bylo vyhodnoceno, že je potřeba posílit prodejní týmy a naopak snížit počty zaměstnanců na pozicích, které poskytují podporu prodejním týmům. Regionální rozhodnutí pak bylo lokálně implementováno v jednotlivých zemích. Konkrétně v České republice žalovaná dne 12. 10. 2020 přijala rozhodnutí o organizační změně, na základě kterého došlo s účinností ode dne 1. 1. 2021 ke zrušení pracovního místa “IT Solution Consultant” z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, a to za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů žalované. Nad rámec zákonných požadavků bylo toto rozhodnutí také písemně vyhotoveno dne 16. 10. 2020, kdy jej podepsala jednatelka žalované. Organizační změna byla žalobci oznámena dne 22. 10. 2020, kdy mu současně byla předána výpověď z pracovního poměru, jejíž převzetí žalobce odmítl písemně potvrdit. To však nic nemění na skutečnosti, že výpověď byla žalobci řádně doručena ve smyslu ust. § 334 odst. 3 ZP, k rozvázání pracovního poměru s žalobcem tedy došlo ke dni 31. 12. 2020. Námitka žalobce, že žalovaná včas neseznámila žalobce s organizační změnou je proto nedůvodná. Žalovaná splnila veškeré zákonné požadavky a hmotněprávní předpoklady výpovědi pro nadbytečnost dle ust. § 52 písm. c) ZP. Žalobce byl zdravotně způsobilý vykonávat práci na pozici IT Solution Consultant, což se až do dne předání výpovědi nezměnilo, a proto žalované nic nebránilo, aby ukončila pracovní poměr žalobce výpovědí z důvodu nadbytečnosti. Námitky žalobce ohledně jeho zdravotního stavu a informování žalované v této souvislosti jsou irelevantní. Při vstupní prohlídce v roce 2017 vydal lékař pracovně lékařských služeb zdravotní posudek, dle kterého byl žalobce shledán způsobilým, bez jakéhokoli omezení pro výkon práce na pozici IT Solution Consultant. Tato způsobilost žalobce k výkonu práce zůstala nezměněna po celou dobu trvání pracovního poměru. Žalovaná nemá k dispozici žádný lékařský posudek, dle kterého by žalobce trpěl nemocí z povolání či dlouhodobě ztratil způsobilost pro výkon práce na pozici IT Solution Consultant. Žalobce těsně před skončením pracovního poměru, nicméně poté, co žalovaná již přijala rozhodnutí o organizační změně dne 12. 10. 2020, oznámil žalované dne 17. 10. 2020, že mu jeho lékařka důrazně doporučila vyhýbat se rizikovým pracovištím v souvislosti s pandemií COVID-19. Jedná se o vyšetření žalobce na revmatologické ambulanci dne 16. 10. 2020, kde lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí následující: „... vzhledem k současné epidemiologické situaci nedoporučuji vstup na pracoviště s rizikem kontaktu s infekcemi. Není vhodná expozice chladu a též cestování hromadnými dopravními prostředky“. Žalovaná vzala toto oznámení a obecné lékařské doporučení na vědomí, nicméně vzhledem k tomu, že z něj jakkoli nevyplývá dlouhodobá ztráta způsobilosti k výkonu práce ani onemocnění žalobce nemocí z povolání, nebránilo žalované nic v tom, aby ukončila pracovní poměr žalobce výpovědí z důvodu nadbytečnosti na základě již přijaté organizační změny. V této souvislosti žalovaná dodává, že by se muselo jednat o nemoc na seznamu nemocí z povolání, což v případě žalobce, zaměstnaného jako IT konzultant, v podstatě nepřipadá v úvahu. Z Dokladu o vyšetření naopak vyplývá určitá krátkodobost omezení spojených s autoimunitní nemocí žalobce, která jsou omezena na dobu trvání pandemie koronaviru. V tomto ohledu žalovaná přijala veškerá nezbytná opatření, aby chránila zdraví všech svých zaměstnanců. Vyplývá to z komunikace zaměstnancům, kdy žalovaná zejména zavedla plošně „home office“, omezila možnost přístupu zaměstnanců na pracoviště a v případě pracovních cest nařídila, aby byly vykonány pouze v případech naprosto nezbytných. Stejně tak žalovaná v souladu s platnými doporučeními a nařízeními zdravotních orgánů zavedla striktní hygienická pravidla na všech svých pracovištích (měření teploty, maximální počty osob na jednání, rozestupy, pravidelná dezinfekce apod.) a poskytla zaměstnancům ochranné zdravotnické prostředky, včetně například respirátorů třídy N-95 (FFP2). Veškeré tyto podmínky byly nastaveny na jaře 2020. Pokud žalobce cestoval za zákazníky, činil tak výlučně služebním vozem. Navíc, jak vyplývá z přiložené tabulky shrnující počet pracovních cest za období březen až listopad 2019 a 2020, po vypuknutí koronavirové pandemie v březnu 2020 se počet pracovních cest žalobce významně snížil oproti předcházejícímu roku. Konkrétně žalobce za období březen až listopad 2020 vykonal 63 pracovních cest, což je o 107 pracovních cest méně než za období březen až listopad 2019, kdy žalobce vykonal celkem 170 pracovních cest. Počet pracovních cest žalobce za dané období tedy klesl o více než 60%. Žalovaná popřela, že by ji v minulosti žalobce informoval o skutečnosti, že je poživatelem invalidního důchodu I. stupně. V ročním zúčtování daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za rok 2019 žalovaná, s ohledem na neposkytnutí informací o invaliditě žalobce, neuplatňovala ve prospěch žalobce žádnou slevu na invaliditu. V ostatních letech (2017,2018,2020) si žalobce podával daňové přiznání sám. Podáním ze dne 3.11.2021 žalovaná doplnila, že žalobce v rámci své pozice „Konzultant IT řešení“ poskytoval podporu prodejním týmům žalované, konkrétně pracoval pro divizi diagnostiky, která se zabývá prodejem diagnostických přístrojů zdravotnickým zařízením, jako jsou nemocnice a polikliniky. Těžištěm činnosti divize diagnostiky je prodej samotných produktů, tj. diagnostických přístrojů. Tento prodej a péče o stávající zákazníky žalované je zastřešován obchodními zástupci, jejichž nadřízeným byl v rozhodné době pan [jméno FO], který zastával pozici obchodního ředitele. Diagnostické přístroje (tzv. hardware) jsou vybaveny operačním softwarem. Kromě základního softwarového řešení, kterým jsou diagnostické přístroje vybaveny standardně, žalovaná v nedávné době vyvinula několik variant nadstandardního softwarového řešení, které mělo sloužit například k řízení skladového hospodářství, provedení specifické analýzy či klinickému rozhodování. Žalobce, jako odborník v oblasti IT řešení byl v roce 2017 najat žalovanou, aby přispěl k podpoře prodeje diagnostických přístrojů ze strany obchodních zástupců tím, že bude poskytovat IT podporu a servis zákazníkům žalované a dále jim nabízet nově vyvíjená nadstavbová IT (software) řešení. Pokud tedy žalobce tvrdí, že vykonával i obchodní činnost, žalovaná toto tvrzení nepopírá, nicméně je třeba dodat, že se jednalo o obchodní činnost čistě ve vztahu k IT (software) řešením, nikoli ve vztahu k primárním produktům žalované, tj. diagnostickým přístrojům. V průběhu let 2017 až 2020 se nicméně ukázalo, že obchodní plán žalované z různých komerčních důvodů (např. nepřipravenost trhu) nenaplnil očekávání a nabízená nadstavbová IT řešení nepřinášejí potřebný zisk, prodeje IT řešení nebyly tak vysoké, aby ospravedlnily samostatnou pracovní pozici „Konzultant IT řešení“. Navíc, jak se ukázalo v době pandemie, tak IT podporu lze poměrně jednoduše vykonávat i vzdáleně, což umožňuje tyto služby tzv. outsourcovat do méně nákladných lokalit. Dále poukázala na to, že žalobce nemocí COVID-19 v době trvání pracovního poměru neonemocněl a ani to netvrdí. Ve svém posledním vyjádření ze dne 19. 8. 2021 žalobce tvrdí, že byl ohrožen onemocněním COVID-19 jako nemocí z povolání a poukazuje na stanoviska [právnická osoba] ze dne 30. 3. 2020 a 20. 11. 2020, dle kterých je nemoc COVID-19 považována za přenosné a parazitární onemocnění ve smyslu kapitoly V, položky 1 a 3 Seznamu nemocí z povolání. V tomto ohledu je nutno uvést na pravou míru, že obě stanoviska se zabývají onemocněním COVID-19 jako nemocí z povolání, nikoli ohrožením COVID-19. Stanovisko ze dne 25. 3. 2020 uvádí, že k tomu, aby bylo možné onemocnění COVID-19 jako nemoc z povolání uznat, je zapotřebí naplnění klinických a hygienických podmínek. Navazující stanovisko ze dne 20. 11. 2020 pak jasně stanoví, že co do klinické podmínky se musí jednat o klinicky manifestní infekční onemocnění s příslušným laboratorním nálezem (v případě žalobce k nákaze nedošlo a žalobce toto ani netvrdí). Poukázala i na Stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství k datu 25. 3. 2020. Z předložených stanovisek [právnická osoba] navíc jasně vyplývá, že pokud by ošetřující lékařka žalobce, která jej vyšetřila dne 16. 10. 2020, měla za to, že žalobce trpí nebo je ohrožen nemocí z povolání, měla povinnost odeslat jej na příslušné vyšetření k poskytovateli uznávajícímu nemoci z povolání: „každý ošetřující lékař má povinnost odeslat osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, k příslušnému poskytovateli uznávajícímu nemoci z povolání.“ Namísto toho [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci pouze vystavila doporučení, aby nevstupoval na pracoviště s rizikem kontaktu s infekcemi, nevystavoval se chladu a necestoval hromadnými dopravními prostředky. Je proto zřejmé, že ani ošetřující lékařka nepojala podezření, že by žalobce trpěl či byl ohrožen COVID-19 jako nemocí z povolání. Navíc, pokud o tom byl žalobce přesvědčen, mohl sám podat příslušnou žádost o uznání ohrožení nemocí z povolání (viz stanovisko [právnická osoba] ze dne 20. 11. 2020 předložené žalobcem): „žádost může podat i sama osoba, pokud má podezření, že jí v souvislosti s prací vznikla nemoc z povolání“. Skutečnost, že tak žalobce neučinil a vznáší své námitky až v průběhu tohoto řízení (a to navíc nikoli od samotného počátku, kdy nejprve žalobce toliko poukazoval na to, že trpí obecným autoimunitním onemocněním) jednoznačně dokládá účelovost argumentace žalobce.

3. Zdejší soud rozsudkem ze dne 16. srpna 2022, č. j. 14 C 279/2020-102 zamítl žalobu a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.2.2023 č.j. 23 Co 371/2022-136 zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Poukázal na to, že obsahu spisu je zřejmé, že žalobce spatřuje neplatnost výpovědi z několika důvodů, a to z důvodu účelovosti organizační změny, kdy se dle žalobce má jednat o pronásledování žalobce za jeho stížnost na nadřízeného či nespokojenost žalované s nižším pracovním nasazením a výkony žalobce v souvislosti s jeho zdravotním stavem, dále z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce, kdy tento byl ohrožen nemocí z povolání ve smyslu § 52 písm. d) zákoníku práce, a proto mu nemohla být dána výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce a konečně z důvodu diskriminace pro zdravotní postižení žalobce. Soud I. stupně zaměřil dokazování na otázku týkající se přijetí předmětné organizační změny včetně toho, jaký cíl žalovaná organizační změnou sledovala, když odvolací soud vyslovil souhlas se skutkovými závěry soudu I. stupně týkající se přijetí organizační změny, v důsledku níž bylo zrušeno pracovní místo žalobce, i časové souslednosti týkající se přijetí rozhodnutí o organizační změně (nejprve na regionální úrovni a následné implementace samotnou žalovanou), když tato skutková zjištění mají podklad v provedeném dokazování. Nicméně soud I. stupně se již nezabýval dalšími důvody, v nichž žalobce spatřoval důvod neplatnosti výpovědi, když provedeným dokazováním nebyla vůbec osvětlena otázka, zda žalobce byl k okamžiku doručení výpovědi zdravotně způsobilý k výkonu sjednaného druhu práce a zda byl žalobce žalovanou předmětnou výpovědí diskriminován.

5. Pokud jde o tvrzenou diskriminaci, tak odvolací soud konstatoval, že žalobce přes poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při ústním jednání dne 18. 1. 2023 neoznačil žádný důkazní návrh k prokázání svého tvrzení o nerovném zacházení.

6. Odvolací soud shrnul, že otázka zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce, a to ať již z obecných příčin či z důvodu ohrožení nemocí z povolání, je otázkou odbornou, je zřejmé, že se soud v daném případě neobejde bez provedení žalobcem navrženého znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k této otázce. Předtím však bude třeba, aby soud I. stupně učinil podrobná skutková zjištění o faktické náplni práce žalobce, tak aby mohla být posouzena způsobilost žalobce k výkonu práce ve vztahu k činnostem, jenž měl žalobce v rámci pracovního poměru vykonávat.

7. Soud po doplněném dokazování v intencích zrušujícího usnesení odvolacího soudu a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

8. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vzal soud za prokázané, že je bývalou zaměstnankyní žalované, u které působila 19 let na různých pozicích, naposledy na regionální pozici a po určitou dobu byl žalobce jejím přímým podřízeným (pracovní poměr svědkyně ukončila dohodou v únoru 2020). V době nástupu žalobce do pracovního poměru k žalované měla svědkyně informace o tom, že žalobce má zdravotní omezení autoimunitního charakteru. Dále uvedla, že pracovní náplní žalobce byla komerční činnost, prodej nebo umisťování software zařízení žalované. Podle svědkyně servisní podpora (tj. instalace a aplikace softwarového zařízení) náplní práce žalobce nebyla. V době, kdy svědkyně působila u žalované, byly komerční pozice vymezené do dvou linií, jedna linie byla péče o současné klienty a druhá linie byla čistě akviziční činnost (získávání nových klientů).

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] vzal soud za prokázané, že po dobu cca 10 let působila u žalované na pozici mzdové účetní (do roku 2013 či 2015). Následně spolupráce pokračuje, byť svědkyně nyní není zaměstnancem, když pracuje jako OSVČ. Uvedla, že zdravotní stav žalobce jí není znám. Obecně, pokud je zaměstnanec invalidní, by měl např. slevu na dani, která souvisí se mzdami a přišel by s tímto požadavkem, požadovala by potvrzení o invaliditě. Žalobce v minulosti za jeden rok chtěl uplatnit slevu na dani pro invaliditu, nicméně potřebné dokumenty nedodal a nakonec si vypracovával daňová přiznání sám. V případě, kdy zaměstnanec žádá slevu na dani z důvodu invalidity, je nutné doložit dvě potvrzení. Jednak potvrzení Správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidity a dále potvrzení o tom, že invalidita stále trvá (tj. musí doložit každý rok, že k danému období invalidita stále trvá). Uvedla, že žalobce doložil pouze první doklad, potvrzení o tom, že invalidita trvala v předmětném zdaňovacím období nedoložil, a proto mu nebyla přiznána sleva na dani. Skutečnost, že společnost zaměstnává invalidního zaměstnance, má vliv na výši odvodu povinného podílu za postižené nebo invalidní zaměstnance. Žalovaná společnost za žalobce odváděla odvody vždy v plné výši.

10. Z výslechu svědka [jméno FO] vzal soud za prokázané, byl je zaměstnancem žalované společnosti (diagnostické divize) od 1.února 2017 do 31.8.2021 na pracovní pozici obchodní ředitel. Na uvedené pozici měl k dispozici osm obchodních zástupců (ambasadorů), dále jednoho specialistu, zaměstnankyni, v jejíž kompetenci byly tendry a smlouvy společnosti a obchodní asistentku, tedy celkem jedenáct zaměstnanců. S ohledem na horizontální strukturu společnosti žalované byl žalobce a svědek na stejné úrovni v rámci jednoho obchodního týmu. Náplní pracovní činnosti obchodních zástupců byla péče cca o 250 zákazníků, zajišťování stávající prodejů či získávání nových smluv. V roce 2018 žalovaná zavedla novou řadu produktů tzv. IT řešení, jednalo se o 3 skupiny produktů, které se měly na českém trhu prodávat (což bylo pracovní náplní žalobce). Tým svědka měl zákazníkům žalované představit nový produkt a zajistit prezentaci. Objem prodejů však neplnil očekávání žalované, když instalací nových produktů bylo cca 6 na 250 zákazníků. Vedení žalované (z [Anonymizováno]) následně rozhodlo o organizační změně a v této souvislosti došlo ke zrušení pracovní pozice žalobce (IT specialista). Oznámení organizační změny bylo sděleno svědkovi cca týden před společnou schůzkou s žalobcem a pracovnicí personálního oddělení, kde žalobci bylo zároveň oznámeno rozhodnutí žalované z tohoto důvodu rozvázat pracovní poměr s žalobcem. Byla mu předána výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl podepsat. Poslední pracovní pozice, na které žalobce působil, byla pozice specialisty či konzultanta IT řešení. Svědek nebyl obeznámen se zdravotním stavem žalobce. Uvedl dále, že žalobce ze strany společnosti žalované nebyl v minulosti nijak diskriminován, naopak ze strany žalované byla péče o zaměstnance naprosto unikátní. Žalovaná připlácela zaměstnancům placenou zdravotní službu u společnosti Canadian medical care (jednalo se nadstandardní péči), dále každé dva roky zaměstnavatel zajistil preventivní onkologické prohlídky zaměstnanců. V době covidové pandemie byl přístup žalované společnosti striktnější, než jaké byly požadavky ze strany státu, rozhodně nikdo zaměstnance nenutil, aby docházeli do zaměstnání v době pandemie. Obrat žalované byl cca půl miliardy korun ročně, z toho pak IT řešení představovaly obraty v řádech milionů korun. Svědek potvrdil, že na pracovní pozici žalobce po jeho odchodu společnost jiného zaměstnance nepřijala a agenda žalobce byla rozdělena mezi ostatní stávající zaměstnance žalované. V minulosti žalobce příležitostně zastupoval nadřízený zaměstnanec z Polska prostřednictvím dálkového připojení (což v době covidové pandemie ani jinak nebylo možné, vyjma prvotní instalace IT zařízení).

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] vzal soud za prokázané, že je zaměstnankyní žalované 11 let, od roku 2017 působí na pracovní pozici ředitelky IT divize pro region Evropy, Blízký východ a Afriku. V té době se jednalo o malou, začínající divizi, s obratem cca 5 000 000 USD ročně, která se zabývala prodejem diagnostických přístrojů, diagnostikou. Oblast informačních technologií byla pro žalovanou společnost nová, bylo třeba vybudovat IT, procesy a organizační strukturu (to bylo zodpovědností svědkyně). Žalobce byl členem týmu a podřízeným pracovníkem svědkyně. V období let 2017 až 2020 vzrostl obrat žalované na částku 20 000 000 USD ročně, nikoli však rovnoměrně v rámci celého regionu (některým zemím se dařilo lépe). Česká republika spadala mezi země, které neměly dobré výsledky, proto svědkyně společně s ostatními zástupci vedení rozhodla redukovat stavy, aby mohlo dojít k alokaci zdrojů dle potřeby žalované společnosti. Rozhodnutí o organizační změně (které bylo učiněno v letních měsících roku 2020) bylo učiněno na úrovni vedení regionu, proběhla diskuze s manažerem prodejů p. [jméno FO] (který odpovídá za 21 východních zemí, včetně České republiky). Realizaci organizační změny v ČR zajišťoval pan [jméno FO] (v ČR se organizační změna týkala pouze žalobce, v rámci celého regionu byly zrušeny další pracovní pozice, některé byly přesunuty do jiných zemí a někde naopak byly vytvořeny pracovní pozice nové). Dále uvedla, že v České republice bylo zrušeno místo v podpoře prodeje (tj. pracovní pozice žalobce) a v Polsku byla vytvořena pracovní pozice se zaměřením na servis, jednalo se o jinou pracovní náplň, než kterou měl žalobce. Dokument, obsahující organizační změnu (resp. změny v rámci celého regionu), vyhotovila svědkyně v létě 2020. Svědkyně potvrdila, že dopis z 24.8.2020 vyhotovila a podepsala. V roce 2020 svědkyně v rámci žalované nastoupila na jinou pracovní pozici, v té době byl obrat IT divize 20 000 000 USD, všem z této částky obrat v ČR představoval 300 či 400 USD. Svědkyni nebyl znám zdravotní stav žalobce ani si nevybavila stížnosti žalobce na svého nadřízeného.

12. Z účastnické výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že byl zaměstnancem žalované společnosti na pracovní pozici Solution Consultant, původně pozice měla být čistě obchodní, následně žalobce zajišťoval technické řešení (které představovalo i instalaci v laboratořích). Podle názoru žalobce neměl být veden v kategorii 1 jako obchodník a měl být v této souvislosti zaslán na další lékařskou prohlídku. Žalobce trpí autoimunitním onemocněním, podrobuje se jednou týdně chemoterapii, denně užívá kortikosteroidy, s onemocněním jsou spojeny ještě další zdravotní potíže jako je cukrovka, zelený zákal, problémy s ledvinami, vysoký tlak a podobně. V roce 2020, když začala covidová epidemie, s ohledem na zdravotní stav, byl žalobce rizikovým pacientem, obvodní lékařka mu doporučila se obrátit na specializované pracoviště. Následně se žalobce obrátil na svého nadřízeného kolegu z [Anonymizováno] p. [jméno FO] s tím, že v nemocnici, kam pracovně žalobce dochází, jsou covidová oddělení a požádal o řešení situace. Nadřízeným kolegou byl podle svého tvrzení odmítnut, proto se obrátil na jednatelku žalované v ČR i na personální oddělení a mělo mu být doporučeno používat ochranné pomůcky. Na specializovaném pracovišti, kam žalobce dochází čtvrtletně na zdravotní prohlídky, mu bylo sděleno, aby se rizikovým pracovištím vyhýbal, což zprvu, z obavy z propuštění ze zaměstnání, odmítal. Protože trávení pracovní doby z větší části v ochranných prostředcích (respirátor, rukavice) pro žalobce byla nevyhovující, obrátil se na specializované zdravotní pracoviště s žádostí o vydání potvrzení, které by mělo vyvolat serióznější jednání žalované. Následně byl svým nadřízeným opět odmítnut, došlo mezi nimi ke konfliktu, který vyústil ve stížnost ze strany žalobce (pro tzv. bossing ze strany p. [jméno FO]). Krátce poté obdržel výzvu k dostavení se na schůzku na personální oddělení, kde mu byla předána výpověď z pracovního poměru. Dodal, že v roce 2019 splnil plán na 96 %, tedy jeho pracovní výsledky byly velmi dobré.

13. Z pracovní smlouvy ze dne 28.8.2017 (resp. 1.9.2017) uzavřené mezi účastníky, vzal soud za prokázané, že pracovní poměr žalobce u žalované vnikl od 1.9.2017 a byl uzavřen na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce. Pracovní pozice žalobce byla označena jako IT Solution Consultant s místem výkonu práce [adresa] (bydliště žalobce). Dohodou o změně pracovních podmínek ze dne 1.4.2019 došlo ke zvýšení základní mzdy žalobce (prokázáno z dohody o změně pracovních podmínek ze dne 1.4.2019).

14. Z listiny označené jako výpověď ze dne 16.10.2020 vzal soud za prokázané, že žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pod bodem 1 výpovědi je uvedeno, že zaměstnavatel přijal dne 12.10.2020 rozhodnutí o organizační změně, na základě kterého dojde s účinností ode dne 1.1.2021 ke zrušení pracovního místa zastávaného zaměstnancem z důvodu nadbytečnosti, a to za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů zaměstnavatele. Pod bodem 3 výpovědi je uvedeno, že zaměstnanec obdrží odstupné ve výši celkem 3 násobku průměrného měsíčního výdělku (tj. v zákonné výši) a pod bodem 4 byla přiznána žalobci mimořádná odměna ve výši 104 771 Kč. Výpověď byla žalobci předána dne 22.10.2020 za přítomnosti zaměstnanců žalované ([jméno FO] a [jméno FO]), žalobce výpověď omítl podepsat.

15. Z listiny označené jako oznámení o překážce v práci na straně zaměstnavatele ze dne 12.11.2020 vzal soud za prokázané, že žalobci bylo oznámeno, že mu zaměstnavatel v období od 16.11.2020 do 31.12.2020 nemůže přidělovat žádnou práci, z důvodu překážek na straně zaměstnavatele.

16. Z listiny označené jako rozhodnutí o organizační změně ze dne 16.10.2020 vzal soud za prokázané, že s účinností od 1.1.2021 zaměstnavatel zcela ruší pracovní místo žalobce IT Solution Consultant z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, a to za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů zaměstnavatele.

17. V minulosti si žalobce žalované stěžoval na bossing (nevhodné chování) od [jméno FO]. Z emailové korespondence mezi žalobcem a zaměstnankyněmi žalované [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 17.10.2017 vzal soud za prokázané, že v minulosti žalobce informoval žalovanou v souvislosti s epidemií Covid o svém zdravotním stavu a dotazoval se na možnost přidělení na jiné pracovní místo, když s ohledem na diagnózu žalobce, který nemůže ani podstoupit očkování, mu bylo ošetřujícím lékařem důrazně doporučeno vyhýbat se všem rizikovým pracovištím. Přílohou emailu byla i lékařská zpráva ze dne 16.10.2020, vyhotovena [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno] ústav na [adresa]), ve které je uvedeno, že žalobce je v péči [Anonymizováno] ústavu pro chronické zánětlivé onemocnění s postižením respiračního systému, je léčen léky s imunosupresivním účinkem. S přihlédnutím k anamnéze snížené obranyschopnosti, dalším komorbiditám a vzhledem k současné epidemiologické situaci lékařka nedoporučila vstup na pracoviště s rizikem kontaktu s infekcemi. Nedoporučila rovněž expozici chladu a cestování hromadnými dopravními prostředky (prokázáno z lékařské zprávy ze dne 16.10.2020). Z emailové korespondence mezi žalobcem a [jméno FO] (personalistkou žalované) ze dne 28.10.2020 a ze dne 4.11.2020 vzal soud za prokázané, že žalobci byly zaslány potřebné dokumenty v souvislosti s mimořádnou zdravotní prohlídkou u [právnická osoba] Care, na email žalobce reagoval s tím, že podle jeho názoru lékařská prohlídka (způsob a přístup) není schopna odhalit žádné z onemocnění, na které v minulosti upozorňoval (tj. Glaukom, relabující polychondritida). Z emailové korespondence ze dne 13.11.2020 mezi [jméno FO] a žalobcem vzal soud za prokázané, že žalobci bylo sděleno, že jej žalovaná vyslala na mimořádnou lékařskou prohlídku za účelem zjištění zdravotní způsobilosti k výkonu práce a je povinností žalobce prohlídku absolvovat. S ohledem na doporučení ošetřující lékařky bylo rozhodnuto, že žalobci nebude přidělována práce z důvodu překážek na straně zaměstnavatele v období od 16.11.2020 do 31.12.2020. Z emailové korespondence ze dne 2.11.2020 mezi [jméno FO] (pracovníkem z oddělení péče o klienty společnosti [právnická osoba]) a [jméno FO] bylo prokázáno, že žalobce sdělil operátorovi, že absolvovat mimořádnou prohlídku nebude.

18. Z emailové komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] Pösovou a zaměstnanci žalované ze dne 17.3.2020, 27.3.2020 vzal soud za prokázané, že s ohledem na pandemii COVID – 19 bylo rozhodnuto o zavedení práce z domova pro všechny zaměstnance v kanceláři v Praze a Bratislavě od 18.3. do 29.3.2020 a následně až do 15.6.2020, kdy bylo rozhodnuto o týdenním střídání zaměstnanců a stanovení ochrany zdraví na pracovišti (prokázáno z listiny označené jako návrat k běžnému životu z 11.6.2020). V období března 2019 až února 2020 žalobce podnikl celkem 170 pracovních cest, v období března 2020 až listopadu 2020 žalobce podnikl 63 pracovních cest (prokázáno z výpisu pracovních cest žalobce za období březen 2019 až únor 2020 a březen 2020 až listopad 2020.

19. Z listiny označené jako podání informace „kategorizace profesí“ vzal soud za prokázané, že pracovní zařazení „IT Solution Consultant“ je tzv. administrativní profese, která je zařazena dle zákona č. 258/2000 Sb., (o ochraně veřejného zdraví) do kategorie první, tj. mezi práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.

20. Z dopisu [jméno FO] ze dne 24.8.2020 bylo prokázáno, že pozice IT Solution Consultant v ČR bude zrušena (bez náhrady) z důvodu nadbytečnosti.

21. Listiny označené jako čestné prohlášení ze dne 5.11.2021, vyhotovené [tituly před jménem] [jméno FO] Pösovou, jednatelkou společnosti žalované, vzal soud za prokázané, že v průběhu letních měsíců a na podzim roku 2020 probíhala na středoevropské regionální úrovni žalované jednání o nové strategii divize diagnostiky, jejichž cílem bylo snížení personálních a jiných nákladů na lokální úrovni, včetně ČR. Těchto jednání se [tituly před jménem] [jméno FO] Pösová osobně nezúčastnila, nicméně byla seznámena s jejich výsledkem, kterým bylo, mimo jiné, rozhodnutí zrušit pozici „IT Solution Consultant“ v ĆR. O tomto rozhodnutí byla informována ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno], vedoucí regionálního personálního oddělení, která má na starosti ČR, Slovensko a Polsko. Dne 12.10.2020 společnost žalované proto učinila rozhodnutí, o zrušení pozice „IT Solution Consultant“. Toto rozhodnutí pak písemně vyhotovila dne 16.10.2020 a zaslala kolegyni [jméno FO], která působí na pozici vedoucí personálního oddělení v ČR a byla pověřena ukončením pracovního poměru z uvedených organizačních důvodů s žalobcem, který uvedenou pozici zastával. Pozice „IT Solution Consultant“ nebyla do dnešního dne obnovena, práce žalobce nebyla pro žalovanou nadále potřebná, případně byla částečně rozdělena mezi stávající zaměstnance na pozici obchodních zástupců a částečně outsorcována do jiných zemí regionu.

22. Z ohlášení plnění povinného podílu osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců žalované za období let 2017 až 2020 bylo prokázáno, že v předmětném období žalovaná nevykazovala žádného ze zaměstnanců jako osobu se zdravotním postižením.

23. Z výpočtu daně a daňového zvýhodnění u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2019 bylo prokázané, že žalobce neuplatňoval slevu na dani pro invaliditu.

24. Z posudku o invaliditě žalobce čj. [Anonymizováno][Anonymizováno] vzal soud za prokázané, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovního schopnost o 35%, jehož rozhodující příčinou je recidivující polychondritida, pro kterou je v dlouhodobé péči revmatologů. Jde o postih chrupavek ušních, nosních. Revmatolog připustil i postih chrupavek hrtanu, ale dodal, že CT hrudníku je bez patologie bronchiálního stromu. byl uznán invalidním invaliditou I. stupně od 17.2.2015.

25. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno], znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a z jejího výslechu vzal soud za prokázané, že žalobce nepozbyl ke dni 22.10.2020 vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce na pozici IT Solution Consultant. Znalkyně dále uvedla, že již v době nástupu do zaměstnání u žalované žalobce trpěl obecnými chorobami (zejména autoimunitním onemocněním, zeleným zákalem a dalšími nemocemi interního charakteru), které byly dlouhodobě léčené a stabilizované. V předmětném období tak nedošlo k žádné významnější změně zdravotního stavu žalobce. Žádné z jeho chronických onemocnění nedosáhlo stupně závažnosti, který by byl kontraindikací k výkonu práce na pozici IT konzultant (neriziková kategorie práce 1) a řidič referentského vozidla s již dříve stanovenou podmínkou používání korekce zraku. Dále znalkyně uvedla, že pouze v hypotetické rovině, pokud by se mělo jednat o dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k práci na pracovní pozici IT Solution Consultant, pak by k ní ke dni 22.10.2020 u žalobce došlo z důvodu obecného onemocnění (imunosuprese u relabující polychondritidy), což se fakticky nestalo. Žalobce se kvůli svému onemocnění v průběhu pandemie covid 19 mohl cítit ohrožený, ve smyslu subjektivní obavy, že onemocní a onemocnění u něj bude mít závažnější průběh. Ohrožení nemocí z povolání jako právní pojem, zakládající nárok na náhradu škody na zdraví v případě onemocnění covid 19 (infekční nemoci) z podstaty věci není možné. Není možné ani konkrétně u žalobce v říjnu 2020, neboť nemocí covid 19 do té doby vůbec neonemocněl ani nebyl z tohoto důvodu v karanténě. Znalkyně dále uvedla, že pracovní pozice žalobce odpovídá kategorii práce 1 s tím, že skutečnost, že se vyskytoval v laboratořích automaticky neznamená, že by měl být zařazen do rizikovější kategorie práce, neboť se nejedná o laboratorního pracovníka. Podle znalkyně ani skutečnost, že žalobce v období covidu docházel pravidelně do laboratoří vykonávat technickou činnost, nemá zásadní význam, pokud jde o onemocnění covid 19, kdy dochází k expozici rozšíření vzdušnou cestou a nesouvisí nijak s manipulací s uzavřenými vzorky. V laboratořích se pracuje standardními postupy, za bezpečnostních podmínek. Primárně jde o to, že se covid přenáší vzdušnou cestou (nikoliv krví, pohlavním stykem, kontaktem s biologickým materiálem v laboratorním vzorku) a v této souvislosti shledala znalkyně pobyt v laboratoři za srovnatelný, ne-li lépe zabezpečený v případě pandemie covid 19 (viz bezpodmínečná nutnost používat ochranné pomůcky) ve srovnání s běžnou populací. Znalkyně uvedla, že případě zaměstnanců, kteří dochází do zdravotnického zařízení, tak neshledává vyšší riziko, pokud nemanipuluje vědomě s biologickým materiálem, používá ochranné pomůcky a je řádně poučen, jak se v laboratoři pohybovat. Není standardní takovou osobu přeřazovat do vyšší kategorie. Znalkyně se vyjadřovala i k lékařské zprávě vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16.10.2020 (revmatologický ústav), kde jeden ze závěrů lékařky je, že nedoporučuje žalobci vstup na pracoviště s rizikem kontaktu s infekcemi, není vhodná expozice chladu a též cestování hromadnými dopravními prostředky. Uvedla, že se jedná o obecné doporučení odborné lékařky, která pokud se domnívala, že by měl žalobce přeřazen v práci, měla iniciovat mimořádnou prohlídku prostřednictvím zaměstnavatele. Podle znalkyně zaměstnavatel tj. žalovaná postupoval standardně. Na určení kategorie práce nemá žádný vliv skutečnost, jestli byl žalobce ohrožen covidem jako nemocí z povolání. Znalkyně shrnula, že od doby nástupu žalobce do pracovního poměru k žalované, do doby skončení pracovního poměru nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce ve smyslu pracovně lékařských služeb. Podle závěrů znalkyně nemůže být covid 19 posuzován a uznáván jako ohrožení nemocí z povolání, odpovídá tomu i reálný stav, kdy za celou dobu pandemie v České republice nebylo žádné ohrožení covidem uznáno, odškodněno a nebyla tak za celou dobu uznána ani odškodněna žádná infekce. Znalkyně se pro účely vypracování posudku seznámila s umístěním, používáním a ovládáním analyzátoru vzorků firmy [právnická osoba] na svém domovském pracovišti – v [Anonymizováno] [Anonymizováno] ústavu [adresa], na oddělení laboratorní medicíny. Pro žalobce byla povinná stejná protiepidemická opatření jako pro ostatní, nevykonával práci rizikovou z hlediska expozice biologickým činitelům, nevykonával ani práci zdravotníka. Po dobu zaměstnání u žalované nemocí covid 19 neonemocněl, nebyl na ni testován ani mu dle dostupných zdravotnických záznamů nebyla nařízena karanténa pro epidemiologicky rizikový kontakt v inkubační době s osobou covid 19 pozitivní. Nebyl tedy důvod žádat o posouzení profesionality onemocnění – toto vůbec nevzniklo. Žalobce se mohl coby rizikový pacient cítit v nebezpečí, ohrožený nákazou covid 19, ale jistě u něj nešlo o stav ohrožení nemocí z povolání, když takový stav není u infekčních onemocnění z logiky věci možný. Z pracovně lékařských prohlídek u zaměstnavatele proběhla pouze prohlídka vstupní, na základě které byl shledán zdravotně způsobilým pro práci IT specialisty, s podmínkou nošení dioptrických brýlí na řízení motorového vozidla. Další prohlídka, periodická, se v kategorii práce 1 u zaměstnance věku 50+ provádí po 4 letech. U žalobce by tedy měla proběhnout až v roce 2021. Zdravotní stav žalobce se v době pandemie celkově nijak závažněji nezhoršil, ani v případě autoimunitního onemocnění a onemocnění zraku, ani v případě dalších chronických zaléčených a dobře kompenzovaných interních nemocí (cukrovka, astma, hypertenze). Pokud by u žalobce došlo k mimořádné prohlídce pro posouzení zdravotní způsobilosti práce v době pandemie covid 19, nebyl by podle názoru znalkyně důvod k vystavení posudkového závěru o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti k práci.

26. Z lékařské zprávy [Anonymizováno] ústavu ze dne 24.1.2023 vyhotovené [tituly před jménem] [jméno FO] vzal soud za prokázané, že lékařka doporučila žalobci přijmout taková opatření, aby k nákaze virem SARS-CoV-2 dojít nemohlo (dle dostupnosti používání ochranných pomůcek, později dle dostupnosti vakcinace, případně vyvarování se cestování v hromadných dopravních prostředcích a pobývání na místech s vyšším rizikem kontaktu s infekcí bez dostatečných ochranných pomůcek).

27. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2.5.2023 vzal soud za prokázané, že na základě výsledku veřejné zakázky byly dne 31.5.2020 uzavřeny kupní smlouva a smlouva o výpůjčce mezi [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] a.s. a žalovanou. Předmětem plnění byla instalace analytických systémů a specifického SV vybavení (vzdálená správa pro přístup servisu a pro přístup pracovníků laboratoře, SW umožňující mj. uchování informace o počtu spotřebovaných testů pro zaměnitelnost – užívaných reagencií mezi analytickými systémy, sdílení dat mezi analytickými systémy (Alinity Pro). SW umožňující dohledání dat o počtech vyšetřených vzorků a SV pro skladové hospodářství. Přípravu, implementaci a uživatelskou podporu SW byl společností [právnická osoba] určen žalobce. Při instalacích a ověření funkčnosti SW nástrojů 1 – 4 byla nezbytná přítomnost žalobce přímo u analytického systému, v běžném laboratorním provozu, kde se vyšetřují příslušné vzorky biologického materiálu. Žalobce, jako každý návštěvník laboratorního provozu, byl při vstupu na pracoviště poučen o rizicích při práci s biologickým materiálem, byly mu poskytnuty adekvátní ochranné pomůcky a dezinfekční přípravky na ruce. I přes použití standardních postupů se žalobce necítil v laboratorním provozu komfortně a snažil se v co možná největší míře omezit přímý kontakt s analytickými systémy a minimalizovat dobu strávenou v prostorách s bezprostřední manipulací s biologickým materiálem.

28. Ostatní v řízení provedené důkazy soud nehodnotil (emailovou korespondenci ze dne 18.11.2020, výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]), neboť skutkový stav dostatečně zjistil z ostatních výše provedených důkazů.

29. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále ZP), výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

30. Podle ust. § 51 odst. 1 ZP byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

31. Podle ust. § 52 (ZP) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: a. ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b. přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c. stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, d. nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e. pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost, f. nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil, g. jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, h. poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

32. Pro výpovědní důvod podle § 52 písm. c) je charakteristické, že zaměstnavatel může i po organizační změně – oproti výpovědním důvodům uvedeným v § 52 písm. a) a b) – zaměstnanci nadále přidělovat (objektivně vzato) práci podle pracovní smlouvy nebo podle jmenování na pracovní místo (v důsledku rozhodnutí o organizační změně zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce nadále není pro zaměstnavatele (vůbec nebo aspoň v původním rozsahu) potřebná, neboť zaměstnanec se provedením (uskutečněním) organizační změny stal nadbytečným. Prostřednictvím výpovědního důvodu uvedeného v § 52 písm. c) se zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jak to odpovídá jeho potřebám. Výpovědní důvod podle § 52 písm. c) je tedy založen na splnění všech následujících předpokladů: 33. rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (dále též jen „rozhodnutí o organizačních změnách“), 34. nadbytečnosti zaměstnance, a 35. příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizačních změnách a nadbytečností zaměstnance.

36. Forma rozhodnutí o organizační změně není stanovena a není ani předepsáno, že by rozhodnutí muselo být u zaměstnavatele „vyhlášeno“ nebo jiným obdobným způsobem zveřejněno. Rozhodnutí o organizačních změnách může být učiněno písemně nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost, že bylo přijato, a z hlediska použití výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) postačuje, aby s ním byl seznámen jím dotčený (nadbytečný) zaměstnanec, a to aspoň (nejpozději) ve výpovědi z pracovního poměru.

37. O rozhodnutí o organizačních změnách jde tehdy, jestliže sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž zaměstnavatel chce regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. Rozhodnutí o organizačních změnách nemusí být nutně spojeno s absolutním snížením počtu zaměstnanců; protože zaměstnavatel má zájem nejen na počtu svých zaměstnanců, ale i na tom, jakou mají profesi nebo kvalifikaci, není vyloučeno, aby kromě snižování počtu svých dosavadních zaměstnanců zaměstnavatel přijímal nové zaměstnance, na nichž má z hlediska jejich profese nebo kvalifikace zájem. Není samo o sobě významné, jak bylo rozhodnutí o organizačních změnách označeno; jestliže rozhodnutí z hlediska svého smyslu a účelu opravdu směřovalo k uvedeným cílům, není podstatné ani to, že organizační změnou sledovaný efekt nebyl později dosažen nebo že se přijatá organizační změna posléze ukázala jako neúčinná. Avšak v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele nebo „příslušného orgánu“ (jeho realizací u zaměstnavatele) byly od počátku sledovány jiné cíle a že tedy zaměstnavatel nebo „příslušný orgán“ jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu) se záměrem zastřít své skutečné záměry, nebyl naplněn první z předpokladů výpovědního důvodu podle § 52 písm. c).

38. Při zkoumání toho, jaký cíl zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti, souvislostech a logické návaznosti. U rozhodnutí o organizačních změnách je třeba důsledně rozlišovat jeho vydání (přijetí) a účinnost rozhodnutí. K výpovědi podle § 52 písm. c) může zaměstnavatel přistoupit již poté, co bylo vydáno (přijato) rozhodnutí o organizačních změnách, i když se dosud nestalo účinným; zaměstnancův pracovní poměr však může být na základě této výpovědi platně rozvázán jen tehdy, uplyne-li výpovědní doba nejdříve teprve v bezprostřední návaznosti na účinnost rozhodnutí o organizační změně.

39. Rozhodnutí o organizačních změnách není pracovněprávním, ale tzv. faktickým jednáním, na nějž nedopadají důvody nicotnosti nebo neplatnosti; vzniknou-li pochybnosti, zda bylo opravdu učiněno, lze je řešit jedině prostřednictvím zjištění, zda k němu opravdu došlo a zda bylo přijato k tomu kompetentní osobou, popř. příslušným orgánem. Zaměstnanec je nadbytečným tehdy, jestliže jeho práce, kterou je povinen konat podle pracovní smlouvy v rámci sjednaného druhu práce (podle jmenování na pracovní místo) pro zaměstnavatele, není na základě rozhodnutí o organizačních změnách zcela nebo v dosavadním rozsahu (náplni) potřebná. Závěr o nadbytečnosti zaměstnance musí vycházet z pracovního zařazení zaměstnance provedeného v rámci druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy (ze jmenování na pracovní místo), a z posouzení, zda přijatá organizační změna vskutku činí výkon této práce zcela nebo v dosavadním rozsahu (náplni) pro zaměstnavatele nepotřebným. Dopadá-li přijatá organizační změna na práci více zaměstnanců a jsou-li nadbytečnými pro zaměstnavatele jen někteří z nich, rozhoduje o výběru nadbytečného zaměstnance zaměstnavatel. Soud nemá (ani v řízení o neplatnost výpovědi) možnost přezkoumávat, proč byl určitý zaměstnanec vybrán jako nadbytečný, měl-li zaměstnavatel podle rozhodnutí o organizačních změnách na výběr, kteří zaměstnanci u něj zůstanou pracovat a se kterými bude rozvázán pracovní poměr; uvedené samozřejmě neznamená, že by zaměstnavatel směl při výběru nadbytečného zaměstnance postupovat diskriminačně (k diskriminaci v pracovněprávních vztazích srov. § 16 a komentář k němu).

40. O příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance jde tehdy, nastala-li nadbytečnost určitého zaměstnance následkem provedení (uskutečnění) rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, tedy, řečeno jinak, bylo-li rozhodnutí o organizačních změnách (jeho realizace u zaměstnavatele) bezprostřední (a skutečnou) příčinou nadbytečnosti zaměstnance.

41. Ve vztahu k žalobcem tvrzenému o ohrožení nemoci z povolání, je třeba vyjít z definice uvedené v § 347 odst. 1 ZP: „Ohrožením nemocí z povolání se rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání. Vláda může stanovit nařízením, které změny zdravotního stavu jsou ohrožením nemocí z povolání, a podmínky, za jakých se uznávají..“ 42. Podle ust. § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním 43. Jako předběžnou otázku soud řešil, zda žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru byla u soudu podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobce na základě výpovědi skončit (§ 72 zákoníku práce). Výpověď z pracovního poměru byla žalobci předávána a s obsahem byl seznámen dne 22.10.2020, výpovědní lhůta začala běžet ode dne 1.11.2020 a skončila 31.12.2020, žaloba byla u soudu podána dne 4.12.2020, tedy včas, před uplynutím prekluzivní lhůty.

44. Ze stanoviska výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. k datu 25.3.2020 bylo zjištěno, že nemoc COVID-19 je přenosné infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2. Dne 1. března 2020 byly oznámeny první případy výskytu onemocnění COVID-19 v České republice. COVID-19 je vysoce infekční onemocnění, které se přenáší z člověka na člověka. Existuje rovněž možnost přenosu onemocnění při výkonu povolání, při práci. Pro uznání COVID -19 za nemoc z povolání musí být splněny tyto podmínky: onemocnění musí být klinicky manifestní (musí být podklady ve zdravotnické dokumentaci prokazující klinickou manifestaci, včetně uvedené diagnózy U07.1) a onemocnění musí být rovněž potvrzeno laboratorním vyšetřením. Musí být hygienickým (epidemiologickým) šetřením ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání. Pokud nemoc COVID-19 vznikla při práci, u níž je hygienicky (epidemiologicky) prokázáno riziko nákazy, uznává a hlásí se jako nemoc z povolání přenosná (kapitola V, položka 1, případně pol. 3 seznamu nemocí z povolání). Pokud osoba (zdravotník i nezdravotník) s podezřením na vznik nemoci z povolání COVID-19 onemocněla klinicky manifestním onemocněním s laboratorně potvrzenou diagnózou COVID-19 a v inkubační době tohoto onemocnění přišla prokazatelně v zaměstnání do úzkého profesního kontaktu s pacientem nebo s jinou osobou (např. sociální pracovníci, policisté, hasiči) s prokázanou pozitivitou na COVID-19 v inkubační době tohoto pacienta nebo jiné osoby nebo v době manifestních projevů nemoci, pak jsou splněna kritéria pro nemoc z povolání. Pokud osoba (zdravotník i nezdravotník) byla pozitivně testována na přítomnost viru (nasofaryngeální výtěr a/nebo serologicky), avšak neonemocněla klinicky manifestním onemocněním COVID-19 (neměla klinické příznaky, například byla pouze v karanténě), pak nejsou splněna kritéria a není to nemoc z povolání. Toto stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství je předběžné, vychází z dosud platných posudkových zásad, je však možné, že bude v této mimořádné situaci rozhodnuto o jiných mimořádných opatřeních vyžadujících aktualizaci stanoviska.

45. V řízení bylo prokázáno, že od 1.9.2017 žalobce vykonával pro žalovanou práci na pracovní pozici IT Solution Constulant (konzultant [právnická osoba]), prostřednictvím které podporoval prodejní tým žalované (který se zabýval prodejem diagnostických přístrojů), nabízel klientům žalované IT řešení. Jednalo se o obchodní (komerční) činnost – prodej či umísťování software zařízení žalované. Následně obchodní plán žalované (nabízet klientům kromě diagnostických přístrojů i IT (software) řešení) nenaplnil očekávání žalované, a proto došlo k rozhodnutí o organizační změně na regionální úrovni, která spočívala ve zrušení pozice IT Solution Consultat, kterou žalobce vykonával. V souvislosti s tímto pak žalovaná dne 12.10.2020 přijala rozhodnutí o organizační změně v české pobočce skupiny žalované, na jejímž základě bylo zrušeno pracovní místo žalobce s účinností od 1.1.2021 z důvodu nadbytečnosti za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů žalované. Rozhodnutí bylo písemně vyhotoveno dne 16.10.2020 a žalobce se seznámil s organizační změnou dne 22.10.2020, kdy mu současně byla předána, za přítomnosti zaměstnanců žalované, výpověď z pracovního poměru (viz text výpovědi), kterou žalobce odmítl podepsat. V řízení bylo dále prokázáno, že pracovní pozice žalobce nebyla u žalované obnovena, byla částečně přerozdělena mezi stávající zaměstnance žalované a částečně outsourcována do Polska, kde naopak výsledky byly velice uspokojivé, nicméně nově vzniklá pracovní pozice v Polsku byla odlišná od pracovní pozice žalobce, když se mělo jednat o servisní pozici v oblasti IT, nikoli o komerční pozici (viz výpověď svědkyně [jméno FO]).

46. Ostatně i odvolací soud souhlasil (viz bod 4 tohoto rozsudku) se skutkovými závěry soudu I. stupně ohledně přijetí organizační změny, v důsledku níž bylo zrušeno pracovní místo žalobce, i časové souslednosti týkající se přijetí rozhodnutí o organizační změně (nejprve na regionální úrovni a následné implementace samotnou žalovanou), když tato skutková zjištění mají podklad v provedeném dokazování).

47. Pokud jde o tvrzenou diskriminaci, tak žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když odvolací soud konstatoval, že žalobce přes poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při ústním jednání dne 18. 1. 2023 neoznačil žádný důkazní návrh k prokázání svého tvrzení o nerovném zacházení.

48. V řízení tak bylo ze znaleckého posudku i výpovědi znalkyně prokázáno, že žalobce netrpěl nemocí z povolání ani neztratil dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce na pozici IT Solution Consultant v době, kdy obdržel výpověď z pracovního poměru. V průběhu trvání pracovního poměru nedošlo k žádné změně zdravotního stavu žalobce, žalovaná disponovala lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti žalobce k práci z roku 2017, podle kterého byl žalobce plně způsobilý k výkonu práce na pozici IT Solution Consultant.

49. Pokud jde o náplň pracovní pozice žalobce, tak soud vycházel z pracovní smlouvy žalobce ze dne 28.8.2017, kde pracovní pozice žalobce byla označená jako IT Solution Consultant s tím, že uvedená pracovní pozice byla původně obchodního charakteru, následně představovala i zajišťování technického řešení, tj. instalaci v laboratořích. Tuto skutečnost má soud za prokázanou zejména z výpovědi samotného žalobce a dále pak z písemného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2.5.2023 a o tomto závěru nemá žádné pochybnosti.

50. S ohledem na shora uvedené soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 536 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 2. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 4. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 5. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 11. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 7. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 8. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 5. 2021, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 11. 2021, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 3. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 4. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 6. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 7. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 8. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 1. 2023, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 2. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 4. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 5. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 6. 2023 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 2. 2024 včetně dvaadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 61 600 Kč ve výši 12 936 Kč.

52. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.. Usnesením ze dne 19.1.2024 č.j. 14 C 279/2020-2018 (které nabylo právní moci dne 15.2.2024) byla znalkyni přiznána odměna za vypracování znaleckého posudku (za účast na jednání znalkyně odměnu neúčtovala) v částce 17 965 Kč. Každý z účastníků zaplatil zálohu na znalečné ve výši 10 000 Kč. Žalobce tak státu doplatí částku ve výši 7 965 Kč dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a žalované soud samostatným usnesením vrátí zálohu ve výši 10 000 Kč.

Poučení