14 C 283/2014 - 1152

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 10 269 478,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 269 478,88 Kč se smluvním úrokem z úvěru ve výši 10 % ročně z částky 10 269 478,88 Kč od 11. 11. 2011 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 29. 2. 2008 do 31. 7. 2008, z částky 15 000 000 Kč od 1. 8. 2008 do 31. 12. 2009, z částky 14 220 044,47 Kč od 1. 1. 2010 do 2. 8. 2010, z částky 13 991 256 Kč od 3. 8. 2010 do 14. 10. 2010, z částky 13 213 768,80 Kč od 15. 10. 2010 do 2. 12. 2010, z částky 12 326 180,36 Kč od 3. 12. 2010 do 3. 6. 2011, z částky 11 889 458,08 Kč od 4. 6. 2011 do 8. 9. 2011, z částky 11 141 300,74 Kč od 9. 9. 2011 do 10. 11. 2011, z částky 10 269 478,88 Kč od 11. 11. 2011 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 095 578,68 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 48 548,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 269 478,88 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno]“, se sídlem [adresa], IČ: [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“) uzavřela dne 1. 10. 2007 se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), smlouvu o úvěru, na základě níž byly společnosti [právnická osoba] poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 000 Kč, které se zavázala [Anonymizováno] vrátit společně s úrokem ve výši 10 % p. a. z dlužné částky. Pro případ prodlení byl také sjednán úrok z prodlení ve výši 16 % p. a. z dlužné částky. Společnost však neplnila své závazky ze smlouvy a úvěr nesplácela. Dne 30. 6. 2009 [právnická osoba] svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznala, přičemž v tomto uznání bylo zároveň ujednání o prodloužení promlčecí doby na 10 let od doby, kdy počala běžet poprvé. Písemným prohlášením žalované o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007 se žalovaná zavázala, že uspokojí [Anonymizováno] pohledávku za [právnická osoba] vzniklou z výše uvedené úvěrové smlouvy, a to v případě že [právnická osoba] neuspokojí svou pohledávku ve lhůtě splatnosti a ani dodatečně v přiměřené lhůtě. Jelikož si dlužník své závazky z úvěrové smlouvy neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 22. 7. 2014 k plnění namísto něj, neboť se za jeho zaplacení zaručila, nicméně ani tato neplnila svůj závazek vzniklý z ručitelského prohlášení.

2. Žalovaná se k nároku žalobkyně vyjádřila tak, že jej zcela neuznává a považuje jej za nedůvodný. Je skutečností, že dne 1. 10. 2007 byla mezi [Anonymizováno] a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru a žalovaná podepsala dne 1. 10. 2007 Prohlášení o ručitelském závazku, nicméně ručitelský závazek byl sjednán jako časově omezený, a to na dobu do 30. 9. 2008 s tím, že všechny závazky dlužníka musí být do tohoto data uplatněny u žalované. Jelikož do tohoto data uplatněny nebyly, všechna práva a povinnosti žalované plynoucí z ručitelského prohlášení tak uplynutím doby, na kterou bylo ručitelské prohlášení sjednáno, zanikla. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, neboť dne 30. 6. 2009 byla uzavřena mezi [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. rámcová smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž měly být postupovány společnosti [Anonymizováno] části pohledávky za společností [právnická osoba] vzniklé z výše uvedené smlouvy o úvěru. Ve smlouvě bylo sjednáno, že teprve až ve lhůtě 15 dnů od data účinnosti postoupení poslední části pohledávky mohl postupitel oznámit společnosti [právnická osoba] postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo společnosti [právnická osoba] oznámeno dopisem ze dne 24. 1. 2012 a další postoupení dopisem ze dne 11. 3. 2013. Následně byly původní závazky nahrazeny Dohodou o nahrazení závazku ze dne 15. 11. 2013, čímž zanikla i veškerá práva s pohledávkou hlavní spojená, včetně práv zajišťující pohledávku, a tedy včetně ručitelského závazku.

3. Krajský soud v Brně zrušil rozsudek prvoinstančního soudu ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 14 C 283/2014-816 a ve svém rozhodnutí č. j. 47 Co 111/2019-904 ze dne 7. září 2021 vyslovil závazný právní názor, že žalovaný unesl důkazní břemeno pravosti ohledně námitky pravosti žalobcem předložené prosté kopie, neboť předložil listinu postavenou na roveň originálu, tedy listinu vyšší důkazní síly, která obsahuje časové omezení ručení. Na žalobci dál leží důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že ručitelské prohlášení nebylo časově omezeno. Krajský soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl důkaz navrženým znaleckým posudkem, jenž by měl porovnat obě listiny a vyslovit se k tomu, která z nich mohla být pozměněna.

4. Jak ve svém rozhodnutí dále uvedl Krajský soud, zásadní otázkou sporu bylo, zda ručitelské prohlášení žalovaného ze dne 1. 10. 2007 obsahovalo časové omezení ručení nebo zda nebylo časově omezeno. Žalobce předložil v řízení jako důkaz prostou kopii listiny ze dne 1. 10. 2007, která neobsahovala časové omezení, její pravost a pravdivost napadl žalovaný a předložil notářský opis ručitelského prohlášení s časovým omezením ručení do 30. 9. 2008, opatřený doložkou o vidimaci ze dne 1. 10. 2007 notářky [tituly před jménem] [jméno FO] se sídlem v [adresa].

5. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.

6. Společnost [právnická osoba] požádala dne 2. 9. 2007 [Anonymizováno] o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 000 Kč, který měl být zajištěn ručením společnosti [právnická osoba]., [jméno FO] a společností [právnická osoba].

7. Společnost [Anonymizováno] uzavřela se společností [právnická osoba] dne 1. 10. 2007 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 15 000 000 Kč, a tato se zavázala úvěr splatit ve dvou splátkách s konečným dnem splatnosti 31. 7. 2008. Ve smlouvě byl sjednán úrok 10 % ročně z dlužné částky a pro případ prodlení i úrok z prodlení ve výši 16 % ročně. V čl. IV. smlouvy bylo sjednáno, že závazky z této smlouvy budou mimo jiné zajištěny Prohlášením o ručitelském závazku vystaveným společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba], což vyplývá i z karty úvěrového případu.

8. Dle fotokopie prohlášením o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007 s ověřeným podpisem jednatele žalované se žalovaná zavázala k uspokojení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2007 a to v případě, že tak neučiní smluvní dlužník, a to ani dodatečně v přiměřené lhůtě stanovené věřitelem v písemné výzvě. Žalovaná se zavázala poskytnout [Anonymizováno] plnění do 14 dnů od doručení výzvy. Dle čl. III. odst. 2 ručení zaniká zánikem závazku, který je ručením zajištěn. Fotokopie prohlášením o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007 předložená žalovanou je totožná s předchozí fotokopií, nicméně neobsahuje ověřený podpis, a obsahuje v čl. III navíc odst. 5, dle kterého je ručení časově omezeno na dobu do 30. 9. 2008, přičemž všechny závazky dlužníka musí být u ručitele uplatněny do 30. 9. 2008. Dále byl žalovanou předložen opis prohlášením o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007, který je totožný s předchozí fotokopií, obsahuje ověřený podpis, a obsahuje v čl. III odst. 5, dle kterého je ručení časově omezeno na dobu do 30. 9. 2008, přičemž všechny závazky dlužníka musí být u ručitele uplatněny do 30. 9. 2008, a navíc obsahuje vidimaci provedenou [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 10. 2007.

9. K úvěrové smlouvě bylo uzavřeno také ručitelské prohlášení, kde ručitelem byla společnost [právnická osoba]., a které bylo obsahově stejné jako ručitelské prohlášení žalované a v čl. III neobsahovalo odst. 5 a nebylo časově omezeno.

10. Dle výpisu z úvěrového účtu za období od 3. 10. 2007 do 30. 6. 2014 je konečný stav neuhrazené jistiny 10 269 478,88 Kč.

11. Dle interního sdělení obchodního oddělení ze dne 25. 3. 2009 byly žalované zasílány výzvy k plnění. Výzvami ze dne 12. 9. 2008 byla žalovaná, resp. její jednatelé pan [jméno FO]. [jméno FO] a Zeman (jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalované), vyzvána [Anonymizováno] k úhradě pohledávky z ručitelského prohlášení ze dne 1. 10. 2007 a tyto byly dle uvedené poznámky s parafou žalovanou převzaty dne 6. 10. 2008. Žalovaná udělila dne 1. 10. 2008 panu [jméno FO] plnou moc k převzetí písemností na pobočce [Anonymizováno]. Výzvami ze dne 1. 4. 2009 byla žalovaná, resp. její jednatelé, vyzvána [Anonymizováno] k úhradě pohledávky z ručitelského prohlášení ze dne 1. 10. 2007 a tyto byly dle dodejky žalované doručeny dne 8. 4. 2009. Na výzvy reagovala žalovaná dopisy ze dne 14. 4. 2009, ve kterých mimo jiné uvedla, že má povědomí o probíhajícím jednání mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba] o prodloužení splatnosti úvěru, měla by být zohledněna širší proporcionalita s ohledem na širší vztahy úvěru, a také, že plnění povinností z ručitelského závazku je nereálné a pro žalovanou by znamenalo likvidaci.

12. Dohodou o uznání ze dne 30. 6. 2009 uznala společnost [právnická osoba] svůj závazek vůči [Anonymizováno] vzniklý z výše uvedené úvěrové smlouvy, a to co do důvodu a výše, přičemž ke dni 1. 6. 2009 činil celkem 19 215 523,23 Kč.

13. Odhláškou členství ze dne 23. 10. 2009 a dohodou o ukončení členství ze dne 31. 12. 2009 žalovaná ukončila členství v [Anonymizováno] a vznikl jí nárok na výplatu členského vkladu. Pohledávka žalované za [Anonymizováno] ve výši 1 980 000 Kč, představující nárok na výplatu členského vkladu, byla smlouvou ze dne 31. 12. 2009 postoupena na společnost [právnická osoba]., přičemž [Anonymizováno] byla tato skutečnost oznámena přípisem z téhož dne. Dohodou o započtení uzavřenou dne 31. 12. 2009 došlo k započtení postoupené pohledávky a pohledávky [Anonymizováno] za [Anonymizováno].

14. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2009 včetně příloh se [Anonymizováno] zavázal postupovat společnosti [právnická osoba]. části pohledávky vzniklé z předmětné smlouvy o úvěru, přičemž toto bylo společnosti [právnická osoba] oznámeno dopisem ze dne 24. 1. 2012. Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě ze dne 31. 12. 2009, dodatkem č. 2 k rámcové smlouvě ze dne 31. 7. 2010, dodatkem č. 3 k rámcové smlouvě ze dne 14. 10. 2010, dodatkem č. 4 k rámcové smlouvě ze dne 2. 12. 2010, dodatkem č. 5 k rámcové smlouvě ze dne 3. 6. 2011, dodatkem č. 6 k rámcové smlouvě ze dne 8. 9. 2011 a dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě ze dne 10. 11. 2011, bylo upraveno postupování jednotlivých částí jistiny a úroků. Dohodou o nahrazení závazku ze dne 14. 9. 2012 bylo [Anonymizováno], který byl zastoupen společností [Anonymizováno] na základě plné moci ze dne 6. 7. 2012, která byla předložena ve fotokopii, a [právnická osoba] dohodnuto, že závazek vyplývající z úvěrové smlouvy nabytím účinnosti této dohody zaniká, a to včetně práv zajišťujících původní závazek a je nahrazen směnečným závazkem, přičemž za [Anonymizováno] jej podepsal [jméno FO]. Oznámením ze dne 11. 3. 2013 oznámila společnost [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba], že pohledávka vzniklá z úvěrové smlouvy byla postoupena na společnost [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“). Dohodou o nahrazení závazku ze dne 15. 11. 2013 bylo [Anonymizováno] a [právnická osoba] dohodnuto, že postoupený závazek vyplývající z úvěrové smlouvy nabytím účinnosti této dohody zaniká, a to včetně práv zajišťujících původní závazek. 15. [Anonymizováno] uzavřela se společností [Anonymizováno] několik smluv o postoupení pohledávky [Anonymizováno] za společností [právnická osoba]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2009 byla postoupena pohledávka [Anonymizováno] za společností [právnická osoba] na [Anonymizováno] ve výši 500 000 Kč představující úrok, dále smlouvou ze dne 30. 9. 2009 byla postoupena pohledávka ve výši 1 054 719,82 Kč představující úroky, smlouvou ze dne 31. 12. 2009 byla postoupena pohledávka ve výši 1 200 444,47 Kč představující úroky a ve výši 779 955,53 Kč představující jistinu, dále smlouvou ze dne 31. 7. 2010 byla postoupena pohledávka ve výši 825 931,35 Kč představující úroky a ve výši 228 788,47 Kč představující jistinu, dále smlouvou ze dne 14. 10. 2010 byla postoupena pohledávka ve výši 287 491,56 Kč představující úroky a ve výši 777 487,20 Kč představující jistinu, dále smlouvou ze dne 2. 12. 2010 byla postoupena pohledávka ve výši 177 390,32 Kč představující úroky a ve výši 887 588,44 Kč představující jistinu, dále smlouvou ze dne 3. 6. 2011 byla postoupena pohledávka ve výši 617 997,54 Kč představující úroky a ve výši 436 722,28 Kč představující jistinu, dále smlouvou ze dne 8. 9. 2011 byla postoupena pohledávka ve výši 315 966,42 Kč představující úroky a ve výši 748 157,34 Kč představující jistinu a dále smlouvou ze dne 10. 11. 2011 byla postoupena pohledávka ve výši 192 301,90 Kč představující úroky a ve výši 871 821,86 Kč představující jistinu. Dopisem ze dne 23. 1. 2012 [Anonymizováno] omlouvala své prodlení s plněním jejích povinností vyplývajících z rámcové smlouvy o postoupení ze dne 30. 6. 2009 a žádala o posečkáni do 10. 2. 2012.

16. Předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2013 byla společnost [právnická osoba] vyzvána k úhradě dluhu z uvedené úvěrové smlouvy ve výši 10 294 448,05 Kč s příslušenstvím. Dopisem ze dne 27. 5. 2013 reagovala [právnická osoba] na výzvu k plnění tak, že závazek již neexistuje, neboť byl z části splacen a jeho nesplacená část byla postoupena UNIBONem na třetí osobu, se kterou byla úvěrová pohledávka vypořádána a po narovnání pohledávka zanikla. Tato argumentace byla uvedena i ve vyjádření [právnická osoba] k žalobě ze dne 15. 9. 2014. Výzvou ze dne 1. 8. 2013 byla [právnická osoba] vyzvána k doložení tvrzení uvedených v reakci ze dne 14. 6. 2013. Předžalobní výzvou insolvenční správkyně [Anonymizováno] ze dne 11. 12. 2014 byla [právnická osoba] vyzvána k úhradě dluhu ze směnky vlastní ve výši 26 259 538 Kč.

17. Dopisem ze dne 14. 6. 2013 reagovala žalovaná na výzvu z 3. 6. 2013 k plnění z ručitelského prohlášení tak, že ručitelský závazek již neexistuje, neboť byl z části splacen společností [právnická osoba] a jeho nesplacená část byla restrukturalizovaná do nového závazkového vztahu, se kterým již žalovaná nemá nic společného. Výzvou ze dne 22. 7. 2014 byla žalovaná jako ručitel vyzvána k úhradě dluhu ve výši 10 294 448,05 Kč s příslušenstvím. Stejnou argumentaci jako výše opakovala žalovaná i v reakci na další výzvu ze dne 14. 8. 2014.

18. Usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 25. 6. 2013 byl zjištěn úpadek [Anonymizováno] a na jeho majetek byl prohlášen konkurz, přičemž insolvenčním správcem byla stanovena [tituly před jménem] [adresa]. Dle soupisu majetkové podstaty [Anonymizováno] ze dne 22. 8. 2013, má [Anonymizováno] pohledávku za [právnická osoba] z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 14 297 004,39 Kč.

19. Dle karty úvěrového případu, auditu pohledávek ze dne 4. 2. 2013, přehledu zajištění, klasifikace úvěrů a tvorby opravných položek k 31. 12. 2010, auditu pro měsíc srpen 2009, předávacího protokolu, byl úvěr [právnická osoba] zajištěn ručitelským prohlášením žalované, bez zmínění časového omezení.

20. Dle svědka [jméno FO], bývalého ředitele společnosti [právnická osoba] bylo ručitelské prohlášení žalované sjednáno dodatečně na základě požadavku [Anonymizováno] na dozajištění a na rozdíl od ručitelského prohlášení společnosti [právnická osoba] mělo omezení na dobu splatnosti úvěru a měsíc navíc, protože jednatel žalované nechtěl ručitelské prohlášení bez omezení doby trvání podepsat. Bylo podepisováno pouze v jednom vyhotovení, přičemž on zajistil úředně ověřenou fotokopii u notářky. Poté žalované předával informaci o postoupení pohledávky na třetí osobu s tím, že již vůči [Anonymizováno] nemá žalovaná žádné závazky.

21. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] v září nebo říjnu radil panu [Anonymizováno], když seděli v hospodě, ohledně ručitelského prohlášení žalované, kdy mu doporučil časové omezení ručitelského prohlášení a navrhl mu, jak by případné časové omezení mohlo vypadat. Dle pozdějších informací od pana [Anonymizováno] bylo ručitelské prohlášení nakonec podepsáno s časovým omezením. S tímto koresponduje i výpověď jednatele žalované, pana [Anonymizováno], který dále poměrně podrobně uvedl, že pan [jméno FO] jej požádal o ručení k úvěrové smlouvě s tím, že je to pouze formalita. Po doplnění časového omezení v ručitelském prohlášení toto podepsal a předal panu [jméno FO], který odvezl prohlášení do [adresa], u notářky nechal vyhotovit kopii a odevzdal jej v [Anonymizováno]. Co se týká okolností písemných vyjádření k výzvám nebo jednání ohledně úhrady v sídle žalované, na tyto si již nevzpomíná, vyjádření ale podepsal. 22. [jméno FO] druhý jednatel žalované, pan [jméno FO]. [jméno FO], uvedl, že požadoval časové omezení ručitelského prohlášení, které nakonec v ručitelském prohlášení bylo sjednáno a to tak na 5 let, již si ale nevzpomíná. Tuto záležitost vyřizoval hlavně pan [jméno FO]. Nevzpomněl si, že by řešil výzvy ke splnění povinnosti vyplývající z ručitelského prohlášení, podpisy ale byly jeho.

23. Bývalý úvěrový pracovník [Anonymizováno], pan [jméno FO]. [jméno FO] uvedl, že zpravidla byla ručitelská prohlášení bez omezení časového i co do výše, přičemž takto byla připravena vzorová dokumentace, nicméně již si nevzpomíná, zda došlo v tomto případě k nějakým změnám. Po krachu druhého ručitele byla vyzvána také žalovaná k plnění z ručitelského prohlášení a v roce 2008 či 2009 navštívil osobně žalovanou ve [Anonymizováno] za účelem jednání o splnění ručitelského prohlášení.

24. Také pan [jméno FO], člen představenstva [Anonymizováno], potvrdil, že se časové omezení zajištění obecně nedělalo, protože nevěděli, kdy bude úvěr splacen. Při schvalování úvěru, jeho změn a zajištění se vyjadřovalo oddělení rizik a ekonomické oddělení, byl nutný souhlas úvěrové komise, kdy poté byla vypracována úvěrová dokumentace, tato byla zkontrolována oddělením rizik, zda souhlasí s požadavky komise, následně došlo k podpisu úvěrovaného a následně byla dokumentace s úvěrovou kartou předána představenstvu k podpisu. Následně nebylo možné měnit úvěrové podmínky bez schválení komise. Pokud by bylo sjednáno nějaké omezení zajištění úvěru, stoprocentně by se to objevilo v úvěrové kartě. Jelikož komunikoval s auditory a ČNB, má k dispozici úvěrové dokumentace ke spoustě případům, včetně té předmětné, přičemž jím předložené ručitelské prohlášení žalované není časově omezeno a je shodné s kopií ručitelského prohlášení předloženého žalobkyní.

25. Předseda představenstva [Anonymizováno] [jméno FO]. [jméno FO] shodně s panem [jméno FO] popsal schvalovací proces úvěru, uvedl, že žádné časové omezení zajištění úvěru nebylo u nich možné, ročně měli 40 až 50 úvěrových případů a stoprocentně ani v jednom z těchto případů nedošlo k časovému omezení zajištění. Pokud by přeci jen k nějakému omezení, ať už osobnímu či časovému, zajištění úvěru došlo, určitě by se to objevilo na úvěrové kartě. Představenstvo [Anonymizováno] po absolvování schvalovacího kolečka dostávalo úvěrovou kartu a dokumentaci k podpisu.

26. Také Ing. [jméno FO], bývalý člen úvěrové komise [Anonymizováno] a Ing. [jméno FO], člen úvěrové komise [Anonymizováno] a [jméno FO]. [jméno FO], předseda úvěrové komise [Anonymizováno], uvedli, že si nevzpomínají, že by nějaké zajištění bylo omezeno osobami či časem., nikdy se nesetkali s tím, že by bylo ručení časově omezeno, nedávalo by to smysl, protože ručení bylo pevně svázáno s poskytnutým úvěrem. Navíc by to bylo v rozporu s vnitřními předpisy. Ing. [jméno FO] předložila také úvěrovou karty k případu.

27. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že originály úvěrových dokumentů se ukládali do trezoru, do kterého měla přístup ona a kolegyně, přičemž na pokyn nadřízeného by tento otevřela, o čemž by ale byl zapsán záznam do knihy, která byla k tomuto vedena. 28. [tituly před jménem] [jméno FO], který v letech 2004 – 2010 zastupoval [Anonymizováno] jako advokát, uvedl, že jeho advokátní kancelář vytvořila standardizovanou dokumentaci (úvěrové smlouvy, zajištění, vnitřní předpisy apod.), se kterou pak [Anonymizováno] pracoval. Dlužník musel dokumentaci přijmout tak, jak byla, změny nebyly možné a zajišťovací instrumenty byly vypracovány tak, aby vydržely, dokud existuje zajišťovaná pohledávka. Standardizované ručení bylo bez časového omezení, nemůže ale vyloučit, že by v konkrétním úvěrovém případu došlo ke změně, nicméně [Anonymizováno] se na advokátní kancelář obracel i s drobnými problémy týkající se standardizovaného textu, a proto téměř vylučuje, že by došlo k časovému omezení ručitelského prohlášení a ani si nevzpomíná na jiný úvěrový případ s časovým omezením. Jelikož [Anonymizováno] poskytoval právní pomoc ohledně vymáhání pohledávek, měl k dispozici v kopii i některou úvěrovou dokumentaci včetně předmětného ručitelského prohlášení, jež předložil soudu, a které je bez časové doložky.

29. Ing. [jméno FO], likvidátor [Anonymizováno] uvedl, že měl v rámci své činnosti likvidátora k dispozici dokumentaci [Anonymizováno], kterou protokolárně převzal od vedení společnosti a následně protokolárně předal likvidátoru [Anonymizováno] (dle protokolu o předání bylo předáno i ručitelské prohlášení žalované), kdy většina listin byla v originále a pokud byla listina jen v kopii, určitě by se to objevilo v protokolu o předání. Jím předložená kopie ručitelského prohlášení je bez časového omezení.

30. Soud ve věci dále provedl důkaz výslechem svědka [jméno FO]. [jméno FO], výkazem zisků a ztrát žalované, rozvahou žalované, protokolem o kontrole ČNB, žádostí o doložení dokumentů ze dne 22. 10. 2009, nicméně z těchto nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro skutkový stav věci.

31. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] a jejím prohlášením ze dne 22. 12. 2016. Z její výpovědi zjistil, že vidimace prováděla a provádí v souladu s notářským řádem, razítko „opis“ na listině svědčí o tom, že kopie byla pořízena z originálu listiny, přičemž kopii vidimované listiny buď vyhotoví notářka sama, nebo si klient přinese originál i kopii, v případě kratšího textu srovná, zda souhlasí obě listiny a teprve poté vidimaci provede. Notářka potvrdila, že stále používá razítko vidimační doložky obsažené na prohlášení o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007, které jí bylo soudem při výslechu předloženo. Na dotaz, zda může vyloučit, zda s originálem listiny, který byl předložen k vidimaci, bylo technicky manipulováno, uvedla, že toto by nemohla poznat. Vyloučila, že by ohledně vidimace pozměňovaných listin bylo proti ní vedeno kárné řízení.

32. Znalec [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] ve svém znaleckém posudku č. [Anonymizováno] ze dne 17.1.2022 uvedl, že u sporné listiny pod názvem [Anonymizováno] prohlášení o ručitelském závazku obsahující odst. 5 čl. III., nebyly zjištěny nálezy zpochybňující technickou autentičnost – pravdivost – obsahu této listiny a dále nebyly zjištěny nálezy svědčící o manipulaci nebo doplňování odst. 5 čl. III.na str. 2 či jiného obsahu listiny. K technické autenticitě reprodukce sporné listiny neobsahující odst. 5 čl. III., že listina je na základě zjištěných nálezů s nejvyšší pravděpodobností kompilát. Znalec se dále vyjádřil k možnosti technického zkoumání „originálů“ předloh reprodukovaných sporných listin, že bylo možné doplnit dokazování a prohloubit nálezy uvedené ve znaleckém posudku poskytnutím prvopisu/prvotisku předloh reprodukcí Sporných listin v listinné podobě nebo znaleckým zkoumáním v oboru Kybernetika, zejména verifikací tzv. metadat o původu, času vzniku a změnách zdrojového elektronického souboru, ve kterém byly sepsány všechny sporné listiny před prvním tiskem těchto listin, a to na základě zanechané digitální stopy.

33. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl ve svém posudku č. [Anonymizováno] ze dne 25.5.2022 k následujícím závěrům. U analyzované listiny ozn. č. 1/2203 nebyly zjištěny žádné stopy, podle kterých by bylo možné stanovit, že s listinou bylo dodatečně manipulováno. Všechny části listiny plně odpovídají tomu, že se jedná o listinu, která vznikla okopírováním originální listiny notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] a po jejím ověření zůstala v tomto stavu do současnosti. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici srovnávací materiály, není možné odpovědět na otázku, zda vidimační ověření [tituly před jménem] [jméno FO] na rubu písemnosti ozn. č. 1/2203 odpovídá době ověření. K listině založené ve spise, kterou označuje č. 2/2203, jenž je na druhé straně upravena vypuštěním bodu 5. odstavce III. nebyla vyhotovena podle původního originálu (jednoho ze dvou výtisků prohlášení), ale předloha sloužící k vyhotovení této písemnosti byla účelově upravena a v současné podobě se tedy u této písemnosti jedná o montáž (kompilát).

34. Ve své výpovědi znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že se odvolává na písemné znění posudku a nehodlá na něm nic měnit. Zkoumání stáří listin bez srovnávacích materiálů, otisků razítek, není možné a přes součinnost soudu nepodařilo zajistit od notářky [jméno FO] srovnávací materiál z roku 2007. Pokud jde o kopii s razítkem [tituly před jménem] [jméno FO], tak neexistuje žádná metoda, ani chemická metoda, kterou by se dalo určit, z kterého data nebo z které doby, toto razítko pochází. K otázce odlišně uvedeného údaje [adresa] na zkoumaných listinách uvedl, že tam tato změna je, tato skutečnost je popsána na str. 11 posudku, avšak kdo a proč ji tam udělal není předmětem technického zkoumání.

35. K návrhu žalobkyně, za účelem úplného zjištění skutkového stavu, nechal nalézací soud [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovat doplnění znaleckého posudku, jenž znalec předložil pod č. [Anonymizováno] ze dne 24.3.2023, ve kterém se podrobně vyjádřil ke všem položeným otázkám. A mimo jiné uvedl, že z předložené kopie není možné rozhodnout, jak velká byla samolepka ověřovací doložky a je tady možné, že tato samolepka byla přelepena přes případnou číslici 2. Dále uvedl, stáří papíru nebylo zkoumáno, neboť tato analýza je velmi složitá a bez znalostí výrobce a bez relevantních srovnávacích vzorků takřka nemožná. Znalec se vyjádřil i k otázce přelepek na listinách/vyvýšeným okrajům, shodě podpisů p. [jméno FO] a technické možnosti „přenosu“ obrazového souboru z jedné listiny na druhou. Na závěr uvedl, že plně odkazuje na znění a závěry znaleckého posudku č. [Anonymizováno], na kterých není důvod cokoliv změnit.

36. Soud ve věci neprovedl důkaz výslechem svědka [adresa], svědka [jméno FO], svědka [Jméno advokáta A], výpisem z ověřovací knihy, sdělením Notářské komory ČR, dopisem ze dne 16. 6. 2018, výzvou ze dne 19. 4. 2012, fotokopií prohlášení o ručitelském závazku ze dne 1. 10. 2007, jako součást dopisu ze dne 16. 6. 2018, rozhodnutími Krajského soudu v [adresa] ve věci sp. zn KSOS [spisová značka], sdělením o závazcích [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvou o poskytování právní pomoci, sdělením České advokátní komory, Smlouvou o spolufinancování pohledávek, plnou mocí ze dne 23. 5. 2017, náhledem do vyhledavače advokátů a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. KSOS [spisová značka] a revizním posudkem, když soud uvádí, že další dokazování ve věci považoval již za nadbytečné, neekonomické, neboť ve věci byl zjištěn dle názoru soudu řádně a úplně skutkový stav tak, aby bylo možno ve věci zaujmout právní názor a rozhodnout. Soud proto nepovažoval provádění dalšího dokazování za nutné. Soud neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem navrhovaným žalobkyní, neboť závěry znaleckých posudků v řízení provedených jsou shodné, a proto není dán důvod k vypracování revizního posudku. Námitky žalobkyně k posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] byly vyvráceny jeho výpovědí a doplněním posudku, ve kterém se vyjádřil ke všem doplňujícím otázkám žalobkyně.

37. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 1. 10. 2007 byla mezi [Anonymizováno] a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru a žalovaná podepsala dne 1. 10. 2007 Prohlášení o ručitelském závazku, nicméně ručitelský závazek byl sjednán jako časově omezený, a to na dobu do 30. 9. 2008. Výzvami ze dne 12. 9. 2008 byla žalovaná, vyzvána [Anonymizováno] k úhradě pohledávky z ručitelského prohlášení ze dne 1. 10. 2007 a tyto byly dle uvedené poznámky s parafou žalovanou převzaty dne 6. 10. 2008. Následně došlo ze strany společnosti [právnická osoba] k uznání závazku ze smlouvy o úvěru, a to písemně dne 30. 6. 2009, přičemž součástí uznání závazku bylo ujednání stran o tom, že se promlčecí doba prodlužuje na dobu 10 let od doby, kdy počala běžet poprvé. Část pohledávka [Anonymizováno] za [právnická osoba] byla postoupena na [Anonymizováno]. Část dluhu, která je předmětem žaloby, jenž nebyla [Anonymizováno] postoupena na [Anonymizováno], byla postoupena na žalobkyni.

38. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový občanský zákoník“), aplikoval soud na právní vztah účastníků zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“).

39. Dle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

40. Dle § 502 odst. [právnická osoba] zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

41. Dle § 303 obchodního zákoníku kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem.

42. Dle § 306 obchodního zákoníku věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.

43. Dle § 311 obchodního zákoníku ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje.

44. Dle § 332 obchodního zákoníku uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Dle § 401 obchodního zákoníku strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. Dle § 310 se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

45. Dle ustanovení § 365 věty první obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. V souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

46. Dle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

47. Podle § 1879 nového občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

48. Na základě výše uvedeného má soud z předložených důkazů za prokázané, že mezi [Anonymizováno] a společností [právnická osoba] byla dne 1. 10. 2007 uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku, na základě níž byly společnosti [právnická osoba] poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 000 Kč, které se zavázala vrátit ve dvou splátkách, první ve výši 5 000 000 Kč do 28. 2. 2008 a druhou ve výši 10 000 000 Kč do 31. 7. 2008. Spolu s poskytnutým úvěrem se zavázala uhradit také úrok sjednaný dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, který byl sjednaný ve smlouvě ve výši 10 %. Společnost [právnická osoba] si však své závazky neplnila a ocitla se v prodlení. [Anonymizováno] proto vznikl i nárok na úrok z prodlení dle § 369 obchodního zákoníku, jehož výše byla sjednána ve smlouvě na 16 % ročně z dlužné částky.

49. Následně došlo k uznání výše uvedeného závazku ve smyslu § 332 obchodního zákoníku, a to písemně dne 30. 6. 2009, přičemž součástí uznání závazku bylo ujednání stran ve smyslu § 401 obchodního zákoníku o tom, že se promlčecí doba prodlužuje na dobu 10 let od doby, kdy počala běžet poprvé.

50. Úvěr byl mimo jiné zajištěn ručitelským prohlášením žalované ze dne 1. 10. 2007 uzavřeným v souladu s § 303 obchodního zákoníku, kterým se žalovaná zavázala, že uspokojí pohledávku [Anonymizováno] plynoucí ze smlouvy o úvěru, pokud tak v termínu splatnosti neučiní [právnická osoba], a to ani dodatečně v přiměřené lhůtě. Ručení bylo časově omezeno na dobu do 30. 9. 2008. Jelikož si své závazky společnost [právnická osoba] neplnila, a to ani přes písemné výzvy v dodatečné přiměřené lhůtě, žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu za ni, ovšem nejdříve dne 6. 10. 2008, tedy po zániku ručitelského závazku žalované.

51. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována, když požaduje po žalované pouze tu část dluhu, která nebyla [Anonymizováno] postoupena na [Anonymizováno], a která byla naopak postoupena v souladu s § 1879 nového občanského zákoníku právě na žalobkyni. V tomto směru soud odkazuje na odůvodnění svého předchozí rozhodnutí, ve kterém se námitkou žalované podrobně zabýval.

52. Na pokyn krajského soudu se nalézací soud zabýval otázkou, zda bylo jednostranné ručitelské prohlášení žalované ze dne 1. 10. 2007 k předmětné smlouvě o úvěru omezeno na dobu do 30. 9. 2008, jak tvrdí a dokládá žalovaná, či bylo bez časového omezení, jak tvrdí a dokládá žalobkyně. Žalobkyně vznesla námitku pravosti a správnosti ručitelského prohlášení předloženého žalovanou, které obsahuje vidimační doložku a naopak žalovaná vznesla námitku pravosti a správnosti ručitelského prohlášení předloženého žalobkyní, jež bylo prostou kopií.

53. Podle komentářové literatury (Notářský řád, Praktický komentář, Wolters Kluwer, Praha 2019) se ověřený opis nebo kopie listiny se sice nestává veřejnou listinou, zachovává si charakter listiny soukromé, ale je postaven na roveň jejímu originálu. Samotná ověřovací doložka opatřená razítkem a podpisem notáře má charakter veřejné listiny podle § 72 odst. 5 notářského řádu (zákon č. 358/1992 Sb.). Notář vidimací nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů uvedených na listině, odpovídá však za pravost a správnost vidimace, tedy za to, že vidimovaná listina přesně odpovídá originálu, za správné umístění a vyplnění vidimační doložky a za skutečnost, že původní listina byla způsobilá k vidimaci (nebyl dán důvod pro odmítnutí jejího provedení z důvodů uvedených v § 73 odst. 2 notářského řádu).

54. Soud v dalším průběhu řízení vycházel ze závazného právního názoru krajského soudu, že žalovaný unesl důkazní břemeno pravosti ohledně námitky pravosti žalobcem předložené prosté kopie, neboť předložil listinu postavenou na roveň originálu, tedy listinu vyšší důkazní síly, která obsahuje časové omezení ručení. Tento závěr vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, který v souladu se svou ustálenou praxí uvedl: je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Na žalobkyni tak leží důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že ručitelské prohlášení nebylo časově omezeno. O této povinnosti byla poučena odvolacím soudem.

55. Soud na základě doplněného dokazování znaleckými posudky dospěl k závěru, že ručitelské prohlášení žalované bylo časově omezeno, neboť oba, resp. všechny tři posudky dopěli ke shodnému závěru, že s listinou předloženou žalovanou nebylo manipulováno, naopak s listinou předloženou žalobkyní manipulováno bylo, a to tak, že byl vypuštěn bod 5. odstavce III., jenž upravoval časové omezení ručitelského prohlášení žalované. Tento závěr učinil soud i přes existenci výpovědí části svědků, kteří možnost časového omezení ručitelského prohlášení obecně vylučovali, avšak žádný z těchto svědků výslovně nepotvrdil, že v této konkrétní věci ručitelské prohlášení časové omezení neobsahovalo. Naopak výpovědi pana [jméno FO] a pana [tituly před jménem] [jméno FO] a dvě účastnických výpovědí statutárních orgánů žalované svědčí ve prospěch žalované. Skutečnost, že na úvěrové kartě případu, auditu pohledávek ze dne 4. 2. 2013, přehledu zajištění, klasifikace úvěrů a tvorby opravných položek k 31. 12. 2010, auditu pro měsíc srpen 2009, předávacího protokolu, ani dalších kopiích prohlášení předložených soudu v průběhu řízení není údaj o časovém omezení ručení, s ohledem na závěry krajského soudu neprokazuje, že byl úvěr [právnická osoba] zajištěn ručitelským prohlášením žalované, bez časového omezení.

56. Přesto, že ve prospěch časové omezenosti ručitelského prohlášení svědčí pouze účastnické výpovědi statutárních orgánů žalované, výpověď pana [jméno FO] a [jméno FO] a opis ručitelského prohlášení s vidimační doložkou, nepodařilo se žalobkyni v řízení prokázat, že ručitelské prohlášení neobsahovalo časové omezení, neboť i všechny znalecké posudky vyzněly shodně v její neprospěch.

57. Závěrem soud ještě podrobně uvádí, proč zamítl návrh žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku. Za situace, kdy soud disponuje třemi znaleckými posudky, které dospěly ke stejným závěrům a nemá žádné pochybnosti o správnosti a úplnosti znaleckých posudků není možné nechat vypracovat ve věci revizní posudek, neboť takový postup by byl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu tykající se uvedené problematiky. Konkrétně s rozhodnutím sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze kterého vyplývá, že přezkoumání závěrů znaleckého posudku dalším posudkem je namístě, pokud znaleckým dokazováním nedošlo k objasnění všech skutečností potřebných k rozhodnutí ve věci, k nimž jsou vyžadovány odborné znalosti. Popřípadě, pokud soud disponuje dvěma znaleckými posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku totiž sám o sobě nemůže vést k závěru o nutnosti zpracovat revizní posudek. Účastník musí posudek nejdříve relevantně zpochybnit (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2014, č. j. 3 Cmo172/2014-245). Skutečnost, že žalobkyně ve svém podání ze dne 15. 5. 2023 polemizuje se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ke kterým dospěl ve svém posudku č. [Anonymizováno], nejsou sami o sobě způsobilé bez dalšího odůvodnit potřebu vypracovat revizní znalecký posudek, neboť všechny posudky dopěly ke shodnému závěru, a to že listinou předloženou žalobkyní bylo manipulováno, na rozdíl od listiny předložené žalovanou, která je oproti prosté kopii předložené žalobkyní, postavena na roveň originálu. Žalobkyně ve svém podání pouze uvádí spekulativní tvrzení opírajíce se o jí vybrané odpovědi znalce, a to konkrétně, že na listině č. 1/2203 se na straně 3 v pravém horním rohu nenachází žádný otisk razítka [Anonymizováno] města [adresa], že na listině č. 1/2203 se na straně 2 u otisku razítka MmZ a parafy „K“ u legalizační doložky nenachází vyvýšený okraj/obrys hrany samolepícího štítku ověřovací doložky, a že na listině označené č. 2/2203 se nachází na všech otiscích razítek MmZ, tedy jak na straně 1, 2 i 3 vyvýšený okraj/obrys hrany samolepícího štítku a dovozuje z nich pro sebe výhodné, ničím nepodložené závěry, které jsou však v rozporu se závěry znalců. Žalobkyně se tak při neexistenci originálu listiny zjevně snaží znevěrohodnit vidimovanou listinu předloženou žalovanou, aniž by soudu nabídla důkazy svědčící o pravosti jí předložené prosté kopie listiny, o kterou opírá svůj žalobní nárok. Slovy Nejvyššího soudu: „nebyly dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku. Písemné vyhotovení posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a ani se zde neobjevují nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012). Revizní posudek by tak byl zadán za okolností, které by jej neopodstatňovaly.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 095 578,68 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 513 474 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 269 478,88 Kč sestávající z částky 48 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 11. 2014, z částky 48 420 Kč za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne 12. 5. 2015, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 12. 2016, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 2. 2017, z částky 96 840 Kč (2 x 48 420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 3. 2017, z částky 96 840 Kč (2 x 48 420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 1. 2018, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 6. 2018, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 8. 2018, z částky 145 260 Kč (3 x 48 420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 8. 2018, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 9. 2018, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 10. 2018, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 11. 2018, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 2. 2022, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 8. 2022, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 10. 2022, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 4. 2023, z částky 48 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 6. 2023, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 9. 2023, z částky 48 420 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 17. 1. 2019, z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 6. 2021 a z částky 48 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 9. 2021 včetně šestadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 40 804,53 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 6. 2021 náhrada 4 551,46 Kč za 550 ujetých km v částce 3 551,46 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2021 náhrada 4 551,46 Kč za 550 ujetých km v částce 3 551,46 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2015 náhrada 3 011,37 Kč za 344 ujetých km v částce 2 211,37 Kč (35,90 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 3,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 12. 2016 náhrada 1 205 Kč za cestovné v částce 405 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 2. 2017 náhrada 1 477 Kč za cestovné v částce 677 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 3. 2017 náhrada 1 238 Kč za cestovné v částce 438 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 1. 2018 náhrada 1 218 Kč za cestovné v částce 418 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 6. 2018 náhrada 1 243 Kč za cestovné v částce 443 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 8. 2018 náhrada 1 243 Kč za cestovné v částce 443 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 10. 2018 náhrada 1 223 Kč za cestovné v částce 423 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 11. 2018 náhrada 1 223 Kč za cestovné v částce 423 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2022 náhrada 5 477,98 Kč za 550 ujetých km v částce 4 077,98 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 9. 2023 náhrada 5 642,26 Kč za 550 ujetých km v částce 4 242,26 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 7 500 Kč ( 2 x 950 Kč, 800 Kč, 5 x 960 Kč) za ubytování právního zástupce žalované při cestách na jednání soudu v Hodoníně podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 307 524,53 Kč ve výši 274 580,15 Kč. Soud nepřiznal žalované požadovanou náhradu nákladů řízení za jednání s protistranou dne 31. 3. 2015, které není ve spise doloženo, za sepis podání ze dne 27. 1. 2016, které se ve spise nenachází, stejně jako za podání ze dne 16. 8. 2022 a za podání ze dne 15. 6. 2018, které nebylo soudem vyžádáno, dále za podání ze dne 8. 10. 2018, které mohlo být součástí podání ze dne 21. 9. 2018 a sepis závěrečného návrhu, neboť tento úkon mohl být učiněn u jednání soudu, přičemž o možnost písemného závěrečného návrhu požádal právní zástupce.

59. Soud dále neúspěšné žalobkyni uložil nahradit České republice náhradu nákladů řízení dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve výši 48 548,60 Kč, které představují svědečné uhrazené jednotlivým svědkům a znalečné.

Poučení