14 C 32/2021 - 646

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], rodné číslo [Anonymizováno] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované], rodné číslo [Anonymizováno] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o žalobě na určení vlastnického práva k nemovité věci o vzájemné žalobě na určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parcelní číslo [hodnota], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], na listu vlastnictví číslo [hodnota].

II. Zamítá se vzájemná žaloba, kterou se žalovaná domáhala určení, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parcelní číslo [hodnota], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], na listu vlastnictví číslo [hodnota].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 100 282 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] – náhradu nákladů řízení ve výši 12 904,77 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [č. účtu] variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalované dne 1. 2. 2021 určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parcelní č. [hodnota], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], na LV č. [hodnota] (dále také jen sporný pozemek). Dopisem katastrálního úřadu ze dne 16. 9. 2013 byla žalobkyně vyrozuměna, že parcela vlastněná žalobkyní, která byla ve zjednodušené evidenci označena [Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se částečně překrývá s parcelou [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalované, a jedná se tedy o duplicitní zápis. Žalobkyně je přesvědčena, že vlastnické právo k pozemku parcelní č. [hodnota] náleží jí, neboť jej nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 28. 3. 1997 uzavřené s dárcem [jméno FO], a to jako součást pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl ve vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], rodičů žalobkyně, již v roce 1949. Po znárodnění vlastnictví rodičů žalobkyně došlo v roce 1990 k soudní rehabilitaci [jméno FO], a v důsledku toho také k restituci majetku. Dohodou o vydání věci ze dne 6. 4. 1992 uzavřenou mezi společností [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] [jméno FO], a dále dohodou o vydání věci ze dne 6. 4. 1992 uzavřenou mezi [Anonymizováno] a panem [jméno FO], došlo k navrácení Pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] do dispozice původních vlastníků, přičemž uvedené dohody byly schváleny rozhodnutím Okresního úřadu v [adresa] ze dne 3. 7. 1992. Rodiče žalobkyně následně převedli pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno] do vlastnictví svého vnuka, pana [jméno FO]. Darovací smlouvou ze dne 2. 10. 1994 byl pozemek převeden na žalobkyni. Skutečnost, že pozemek parcelní č. [hodnota] náleží žalobkyni a nikoliv žalované, je patrná rovněž z dohody o vydání věci uzavřenou mezi [Anonymizováno] a právními předchůdkyněmi žalované, neboť v této dohodě je jasně konstatováno, že právní předchůdkyně žalované nabyly parcelu označenou ve zjednodušené evidenci jako parcelu [Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Dle přiložené dohody přitom pozemek PK 36 tvoří pouze část pozemku parcelní č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Z tohoto je patrné, že pouze v důsledku pochybení příslušných úřadů nedošlo k přesnému zaměření parcel, nebylo nicméně v úmyslu úřadů vydat právním předchůdkyním žalované celý pozemek parcelní č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. I kdyby soud shledal, že žalobkyni nenáleží vlastnické právo k předmětnému pozemku, poukázala žalobkyně na skutečnost, že pozemek již vydržela. V této souvislosti uvedla, že disponuje nabývacím titulem k pozemku a je v dobré víře, že je vlastnicí pozemku, když tuto dobrou víru odvozuje od aktu veřejné moci – rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa], kterým byla schválena dohoda o vydání věci. Žalobkyně rovněž splňuje i podmínku faktického ovládání věci, neboť ona i její právní předchůdci prováděli na pozemku od jeho převzetí pravidelnou údržbu. Naléhavý právní zájem na podání žaloby spatřuje žalobkyně v tom, že za dané situace, kdy existuje duplicitní zápis v katastru nemovitostí a kdy žalovaná odmítá vlastnické právo žalobkyně k pozemku (nabytého legitimně a v dobré víře), nelze se domoci ochrany vlastnického práva jiným způsobem.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a podala vzájemnou žalobu, kterou se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku parcelní č. [hodnota] v obci [adresa], katastrálním území [adresa]. Tvrdila, že nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 1997, kterou žalovaná v postavení kupující uzavřela s prodávajícími [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a to jako součást pozemku parcelní č. 145/1 v katastrálním území [adresa]. Pozemek parcelní č. 145/1 byl dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], na který odkazuje kupní smlouva, specifikován tak, že pozemek vznikl z pozemku parcelní č. [hodnota]. Dle posudku pozemek parcelní č. [hodnota] sestává z pozemku parcelní č. 53/1 a role č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalované nabyly nemovitosti, tj. pozemek parcelní č. 145/1 (tedy i předmětný pozemek) na základě dohody o vydání věci ze dne 2. 3. 1992 uzavřené mezi Oseva, Semenářský statek s.p., [jméno FO], jako vydávající osobou a právními předchůdci žalované jako osobami přebírajícími. Předmětem vydání byla mimo jiné role č. [hodnota], parcela parcelní č. 53/1 a zahrada č. [hodnota]. Dohoda o vydání věci byla schválena rozhodnutím Okresního úřadu v [adresa]. Pokud by soud dospěl k závěru, že se žalovaná nestala vlastnicí pozemku, pak žalovaná tvrdila, že pozemek vydržela, neboť po stanovenou dobu pozemek v dobré víře držela, řádně užívala a hradila daň z nemovitosti.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z vyrozumění [právnická osoba] pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 16. 9. 2013 (čl. 11) soud zjistil, že katastrální úřad oznámil překrytí části parcely KN 145/1 a části pozemku PK 38 v katastrálním území [adresa], k nimž je zapsáno vlastnické právo odlišných vlastníků (žalobkyně a žalované). Překrývající se část katastrální úřad z úřední povinnosti vymezil a označil jako parcelu KN 849.

5. Ze zápisu na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (čl. 12) soud zjistil, že v katastru nemovitostí je ke dni 16. 9. 2013 k pozemku par. č. [hodnota] zapsáno duplicitní vlastnické právo žalobkyně a vlastnické právo žalované.

6. Z opisu smlouvy trhové ze dne 31. 3. 1949 (čl. 14-16) soud zjistil, že manželé [adresa] a [jméno FO] touto smlouvou prodali ve smlouvě označené nemovitosti – mimo jiné pozemek označený jako „č. kat. 38 role“ přináležející k selské živnosti čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] – a odevzdali je manželům [jméno FO] a [jméno FO], přičemž každý z manželů koupil a ujal se uvedených nemovitostí v části jedné poloviny. Smlouvou strany svolily k tomu, aby bylo vlastnické právo manželů k selské živnosti čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] s pozemky vloženo ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy katastrálního území [adresa]. Jak soud zjistil z rodného listu žalobkyně, v postavení kupujících vystupovali rodiče žalobkyně a v postavení prodávajících pak prarodiče žalobkyně ze strany jejího otce.

7. Z listiny Jednotného národního výboru, zemědělského referátu, zn. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 1953 (čl. 17) soud zjistil, že obsahem listiny je výzva [jméno FO], aby propadlou zemědělské usedlosti v [Anonymizováno], zapsané ve vložce č. [hodnota], 5, 6, 206 a 259 pozemkové knihy katastrálního území [adresa], svěřil do správy Místnímu národnímu výboru v [Anonymizováno], a to na základě odsouzení dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 1951, č.j. [spisová značka], v jehož důsledku byl jmenovanému uložen též trest propadnutí veškerého jmění včetně živého a mrtvého inventáře.

8. Z výpisu z pozemkové knihy, číslo knihovní vložky 4, k. ú. [adresa] (čl. 71) soud zjistil, že vlastnické právo ve výši jedné poloviny k pozemku parcelní č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] bylo ke dni 11. 9. 1952 vloženo ve prospěch Československého státu, a to podle rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 1951, č.j. [spisová značka]. Předchozím vlastníkem byl [jméno FO].

9. Z nabídky bezplatného převodu majetku do vlastnictví československého státu, č.j. Fin 17 pol. rov. 769/63, ze dne 21. 11. 1964 (čl. 54) soud zjistil, že tímto dokumentem [jméno FO] nabídla do vlastnictví československého státu nemovitosti zapsané ve vložce č. [hodnota], 5, 6, 36, 130, 206 v k. ú. [adresa], ve vložce č. XXV. v k. ú. [adresa] a ve vložce č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Podepsaná vlastnice podpisem pod dokumentem potvrdila souhlas s tím, aby po přijetí nabídky k nemovitostem zapsaným pod výše uvedenými vložkami bylo vloženo vlastnické právo pro československý stát.

10. Z usnesení Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], ze dne 4. 9. 1990 (čl. 19) soud zjistil, že [jméno FO], odsouzený rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 1951, č.j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 1. 1952, č.j. [spisová značka], je účasten soudní rehabilitace ve smyslu zákona č. 119/90 Sb. a že se trestní stíhání odsouzeného zastavuje.

11. Z dohody o vydání věci ze dne 6. 4. 1992 (čl. 20-23) soud zjistil, že podle této dohody [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO], jako vydávající vydal [jméno FO], narozené 16. 8. 1920, a [jméno FO], nar. 27. 8. 1920, jako osobám oprávněným pozemky jimi dříve vlastněné na základě smlouvy trhové ze dne 31. 3. 1949 a smlouvy trhové ze dne 17. 12. 1845. Dle dohody o vydání věci totiž pozemky přešly na stát na základě trestu propadnutí majetku vysloveného rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 1951, č. j. [spisová značka], a na základě nabídky bezplatného převodu majetku do vlastnictví československého státu. Předmětem vydání byla mimo jiné i původní role č. [hodnota] o výměře 9 332 m2, která byla vydána každé z osob oprávněných v rozsahu jedné poloviny. Součástí dohody o vydání věci bylo ujednání, že práva a povinnosti spojené s vlastnictvím vydávaných nemovitostí přecházejí na oprávněné osoby schválením této dohody pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu. Dále je v dohodě uvedeno, že „původní role č. [hodnota] o výměře 9 332 m2 je včleněna do manipulační plochy 152, st. p. 145 a toku č. 470/2“.

12. Z rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa], pozemkového referátu, pod č. j. PÚ 185, 1903, 2975, 4321/123/R-141/92 Bu, ze dne 3. 7. 1992 (čl. 24-32) soud zjistil, že dle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, byla schválena dohoda o vydání nemovitostí ze dne 6. 4. 1992, uzavřená mezi [Anonymizováno] jako povinnou a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako oprávněnými a dále dohoda o vydání věci ze dne 23. 3. 1992, uzavřená mezi povinnou organizací [Anonymizováno] [adresa] [jméno FO] jako oprávněnou, podle které byla vydána pozemková parcela č. 416/1 v k. ú. [adresa] (viz dohoda o vydání věci ze dne 23. 3. 1992 na čl. 44). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 7. 1992.

13. Ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného dne 2. října 1994 pod č. j. NZ 281/94 a N 267/94 notářem [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 34-38) soud zjistil, že obsahem notářského zápisu je prohlášení [jméno FO] a [jméno FO] o postoupení tam specifikovaných nemovitých věcí darem do vlastnictví svému vnukovi [jméno FO] a prohlášení [jméno FO] o přijetí darovaných nemovitostí do svého vlastnictví. Darovací projev vůle se týká mimo jiné pozemku označeného dle pozemkového katastru jako parcelní č. [hodnota] – role na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], který byl v době darování ve spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], kdy každý disponoval jednou polovinou.

14. Ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného dne 28. března 1997 pod č. j. NZ 113/97 a N 116/97 notářem [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 7-9) soud zjistil, že notářský zápis obsahuje prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], že v notářském zápise uvedené nemovité věci, jejichž je výlučným vlastníkem dle darovací smlouvy ze dne 2. 10. 1994, postupuje s veškerým příslušenstvím a součástmi darem do vlastnictví jeho matce (žalobkyni), a prohlášení žalobkyně, že tyto nemovitosti darem do vlastnictví přejímá. Darovací projev vůle, zachycený v notářském zápisu, se týká mj. pozemku parcelní č. [hodnota], zapsaného na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa].

15. Ze snímku katastrální mapy s vyznačenými změnami (čl. 235-236) soud zjistil, že původní pozemek č. [hodnota] (role) byl v katastru nemovitostí evidován tak, že z hlediska pozdějších změn parcel zahrnoval sporný pozemek označený v současné době jako p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Historické snímky katastrálních map (nejnovější pochází z roku 1934, č.l. 206-210), zobrazují původní roli č. [hodnota] ve tvaru přibližně obdélníkového, což odpovídá dle současného stavu zápisu v katastru nemovitostí pozemkům p. č. 152/1 a spornému pozemku p. č. [hodnota]. Ze snímku katastrální mapy (čl. 52) bylo dále zjištěno, že hranice mezi původními pozemky č. [hodnota] a č. [hodnota] probíhala rovně.

16. Ze srovnávacího sestavení parcel z roku 2016 soud zjistil, že původní parcela č. [hodnota] o výměře 9 332 m2 byla rozdělena na pozemek p. č. 152/1 o výměře 7 862 m2 a p. č. 470/2 o výměře 861 m2, tedy že zbývající výměra původního pozemku č. [hodnota] činí ještě dalších 609 m2.

17. Z dohody o vydání věci (čl. 42-43) soud zjistil, že podle této dohody [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO] jako vydávající vydal [jméno FO] (podíl 8/32), [jméno FO] (podíl 8/32), Evě [jméno FO] (podíl 8/32), [jméno FO] (podíl 3/64) a [jméno FO] (podíl 13/64) jako osobám oprávněným pozemky jimi dříve vlastněné (příp. vlastněné jejich právními předchůdci), které přešly do vlastnictví státu. Předmětem vydání byla mj. i role č. [hodnota] zapsaná na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. V dohodě je uvedeno, že „role č. [hodnota] tvoří část st. p. č. [hodnota]“.

18. Z rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa], pozemkového referátu, pod č. j. PÚ 2466, 5356, 300/197/R-161/92-Bu, ze dne 24. 8. 1992 (čl. 115) soud zjistil, že dle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, byla schválena dohoda o vydání nemovitostí ze dne 2. 3. 1992, uzavřená mezi Osevou [jméno FO] jako povinnou osobou a [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (dále také jen „právní předchůdkyně žalované“) jako oprávněnými. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 1992.

19. Z dohody o pronájmu ze dne 17. 9. 1992 (čl. 140, 141) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalované přenechaly nájemci [jméno FO] do užívání pozemky vedené v katastrálním území [adresa] a že nájemce se zavázal hradit nájemné. Jedním z pozemků byla role č. [hodnota], identifikovaná ve smlouvě jako část st. p. č. [hodnota].

20. Ze zápisu o fyzickém předání ze dne 5. 11. 1992 (čl. 139) soud zjistil, že k tomuto dni byly ze strany [Anonymizováno] [jméno FO] vydány nemovitosti uvedené v dohodě ze dne 2. 3. 1992.

21. Z kupní smlouvy uzavřené dne 29. 7. 1997 (čl. 116-119) soud zjistil, že předmětem smlouvy byl prodej ve smlouvě specifikovaných pozemků (vč. budov) zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], přičemž smlouvu jako prodávající podepsaly právní předchůdkyně žalované a jako kupující žalovaná. Kupní cena činila 16 607 120 Kč. Předmětem prodeje byl mimo jiné pozemek označený parcelní č. 145/1 o výměře 8 756 m2 včetně budovy čp. 1 na tomto pozemku postavené (prasečák, stodola, obytná budova, odchovna selat, sklad). Ze smlouvy soud dále zjistil, že nemovitosti byly popsány ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 8. 1995.

22. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 8. 1995 (čl. 124-137) soud zjistil, že znalecký posudek byl zpracováván za účelem stanovení ceny nemovitostí – zemědělské usedlosti čp. 1, 2 a 94 s pozemky a příslušenstvím vč. vybraných pozemkových parcel, dle listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. Výsledná cena byla stanovena ve výši 16 607 120 Kč. Ke stavebním pozemkům znalecký posudek uvedl, že pozemky jsou na listu vlastnictví vedeny i podle původního pozemkového katastru. Stavební parcela č. k. 53/1 a p. p. č. k. 36 byly začleněny do stavební parcely č. k. 145, která na základě geometrického plánu byla rozdělena a do ocenění je zahrnována 145/1.

23. Z neměřičského záznamu č. [hodnota] z roku 2013 (čl. 123) soud zjistil, že pozemek parcelní č. 145/1 v k. ú. [adresa] o celkové výměře 8 788 m2 byl rozdělen na pozemek parcelní č. 145/1 o výměře 7 700 m2 a na pozemek 849 o výměře 1 088 m2.

24. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 12. 2019 (čl. 98) soud zjistil, že v rámci snahy o mimosoudní řešení navrhla žalobkyně postup, dle kterého zajistí na vlastní náklady odstranění duplicitního zápisu v katastru nemovitostí včetně přípravy veškeré smluvní dokumentace a dle kterého za uznání vlastnického práva k předmětnému pozemku zaplatí protistraně náhradu ve výši 50 000 Kč.

25. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalované ze dne 18. 12. 2019 (čl. 99) soud zjistil, že návrh smírného řešení dle předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2019 nebyl žalovanou přijat. Uvedeným dopisem bylo navrženo řešení jako smírné řešení rozdělení předmětného pozemku na dvě shodně veliké části o výměře 544 m2.

26. Po zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení soud doplnil dokazování a učinil následující zjištění:

27. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru geodézie a kartografie, č. 81/2023 ze dne 15. 2. 2024 (čl. 482) a výslechem znalce při jednání soud zjistil, že: - pozemek parcelní číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], byl celý součástí parcely pozemkového katastru č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], a to do 31. 7. 2006, kdy katastr správně převedl parcelu 152/1 na LV, ale opomněl část parcely PK 38, která se nacházela v současné parcele 849, dříve v části KN st. 145/1, - pozemek parcelní číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], nebyl žádnou částí součástí parcely pozemkového katastru č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]; do parcely 849 se dostal chybou identifikace položkou výkazu změn 78/1996, - parcela KN číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa] se celá nachází v parcele PK č. [hodnota] v katastrálním území [adresa].

28. Svědkovi [jméno FO], synovi žalobkyně, byla soudem předložena k nahlédnutí mapa sporného pozemku vytištěná z nahlížení do katastru nemovitostí a poté výslechem svědka [jméno FO] bylo ohledně užívání sporného pozemku zjištěno, že v roce 1992 se začal svědek se svým otcem o sporný pozemek starat. Svědkův otec byl samostatným hospodařícím rolníkem, svědek tuto registraci získal v roce 1996 a samostatně hospodařícím rolníkem je stále. Svědek od svého dědy věděl, kde jsou hranice pozemků svědkovy rodiny. Orientačním bodem byl sloup, který vymezoval hranici mezi pozemky a svědek vyznačil na mapě, kde se sloup nacházel. Toto místo je označeno číslicí 1 na mapě na č. l. 573 spisu. O sporný pozemek se svědek se svým otcem stará od roku 1992, a to po celou dobu, k žádnému přerušení hospodaření nedošlo. V roce 1992 byly na sporném pozemku stavby ve špatném stavu a byl tam porost z náletu. Přibližně v roce 1993 byly náletové dřeviny vykáceny a svědek se začal podílet na údržbě sporného pozemku. Sekali a sušili trávu, případně mulčovali, na práci využíval svědek i zaměstnance. Svědek chtěl, aby sporný pozemek byl uklizený. Žalobkyně v dané lokalitě vlastní dům čp. 4 (svědek vyznačil na mapě, kde se dům čp. 4 nachází, toto místo je na označeno číslicí 5 na mapě na čl. 573 spisu). Restituentky, tj. předchůdkyně žalované, se o sporný pozemek nikdy nestaraly. To, co restituovaly, pronajaly jako celek, ale o sporný pozemek se nestaraly. O sporný pozemek se nestala ani žalovaná.

29. Svědkovi [jméno FO] byla soudem předložena k nahlédnutí mapa sporného pozemku vytištěná z nahlížení do katastru nemovitostí a poté bylo výslechem svědka [jméno FO] zjištěno, že svědek se v 18 letech vyučil opravářem zemědělských strojů (rok 2013) a po vyučení uzavřel pracovní smlouvu s panem [jméno FO] a na sporném pozemku svědek pracoval. Jednalo se o odklízení polámaných větví a o mulčování, svědek věděl, kde má tuto činnost vykonávat, byl u pana [jméno FO] zaměstnán asi 4 roky. Na mapě, která je ve spisu založena na čl. 572, svědek perem vyznačil, kde pro pana [jméno FO] činnost vykonával. Šipkou naznačil, kudy vedla strouha. Za celou dobu, po kterou se svědek o sporný pozemek staral, tak na daném místě neviděl nikoho od původních restituentů ani paní žalovanou.

30. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 299) nebyla učiněna relevantní zjištění o vlastnictví a držbě sporného pozemku č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. [tituly před jménem] [jméno FO] soud jako svědkyni nevyslechl, svědkyně se omluvila ze zdravotních důvodů a žalovaná v závěrečné fázi řízení na výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] netrvala.

31. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Další dokazování soud neprovedl, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

32. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že vlastnicí pozemku parcelní číslo [hodnota] v obci [adresa], katastrálním území [adresa], je žalobkyně.

33. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

34. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě měly žalobkyně i žalovaná na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť v katastru nemovitostí je duplicitní zápis vlastnictví, který nelze odstranit jinak než rozhodnutím soudu, které může otázku vlastnictví pozemku postavit najisto.

35. Právní posouzení věci vychází ze zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského (dále jen o. z. o.), ze zákona č. zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ze zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Dále soud vycházel ze závazného právního názoru vyjádřeného v usnesení Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 26. 6. 2023, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu a věc vrácena k dalšímu řízení.

36. Bylo prokázáno, že rodiče žalobkyně koupili na podkladě trhové smlouvy ze dne 31. 3. 1949 pozemek označený č. kat. 38 role přináležející k selské živnosti čp. 4 v Plačicích. K uzavření trhové smlouvy v roce 1949 došlo za účinnosti o. z. o., podle něhož nepřecházelo vlastnictví k nemovitostem již okamžikem uzavření trhové smlouvy, nýbrž až okamžikem vkladu vlastnického práva do příslušné veřejné knihy k tomu určené. Podle ustanovení § 431 o. z. o. se k převodu vlastnictví nemovitých věcí vyžadovalo, aby nabývací jednání bylo zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání se nazývalo vklad (intabulace).

37. V daném případě bylo výpisem z pozemkové knihy prokázáno, že vlastnické právo [jméno FO] a [jméno FO] k parcele č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] bylo zapsáno do pozemkové knihy na základě návrhu došlého dne 7. 4. 1949, každému na polovici. [jméno FO] a [jméno FO] se tak stali řádnými spoluvlastníky uvedené parcely. 38. [jméno FO] byl v roce 1990 účasten soudní rehabilitace podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona o soudní rehabilitaci. 39. [jméno FO] a [jméno FO] byli oprávněnými osobami podle § 4 odst. 1 zákona o půdě. Oseva, Semenářský statek, jako vydávající povinná osoba ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě, uzavřela s oprávněnými osobami dohodu o vydání věci – mimo jiné byl vydán původní pozemek č. [hodnota] o výměře 9332 m2, který byl včleněn do manipulační plochy 152, stavební parcely č. [hodnota] a toku č. 470/2. Dohodu o vydání schválil pozemkový referát Okresního úřadu [adresa] ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona o půdě. 40. [jméno FO] a [jméno FO] darovali původní pozemek č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] obdarovanému [jméno FO], a to na základě darovací smlouvy ze dne 2. 10. 1994, uzavřené v souladu s ustanovením § 628 odst. 1, 2 obč. zák. Vklad práva byl vložen do katastru nemovitostí. 41. [jméno FO] daroval původní pozemek č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] žalobkyně – obdarované, a to na základě darovací smlouvy ze dne 28. 3. 1997, uzavřené v souladu s ustanovením § 628 odst. 1, 2 obč. zák. Vklad práva byl vložen do katastru nemovitostí.

42. Ze srovnávacího sestavení parcel z roku 2016 soud zjistil, že původní parcela č. [hodnota] o výměře 9 332 m2 byla rozdělena na pozemek parcelní č. 152/1 o výměře 7 862 m2 a parcelní č. 470/2 o výměře 861 m2, tedy že zbývající výměra původního pozemku č. [hodnota] činí ještě dalších 609 m2. Ze snímku katastrální mapy s vyznačenými změnami pak vyplynulo, že původní pozemek č. [hodnota] (role) byl v katastru nemovitostí evidován tak, že z hlediska pozdějších změn parcel zahrnoval sporný pozemek označený v současné době jako parcelní č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Historické snímky katastrálních map zobrazují původní roli č. [hodnota] ve tvaru přibližně obdélníkového, což odpovídá dle současného stavu zápisu v katastru nemovitostí pozemku parcelní č. 152/1 a spornému pozemku parcelní č. [hodnota]. Ze snímku katastrální mapy bylo dále zjištěno, že hranice mezi původními pozemky č. [hodnota] a č. [hodnota] probíhala rovně.

43. V dalším řízení před okresním soudem soud doplnil dokazování o důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru geodézie a kartografie, a při jednání soudu byl znalec vyslechnut. Bylo prokázáno, že sporný pozemek byl celý součástí parcely pozemkového katastru č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], a to do 31. 7. 2006, kdy katastr správně převedl parcelu 152/1 na LV, ale opomněl část parcely PK 38, která se nacházela v současné parcele 849, dříve v části KN st. 145/1. Dále bylo prokázáno, že sporný pozemek nebyl žádnou částí součástí parcely pozemkového katastru č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]; do parcely 849 se dostal chybou identifikace položkou výkazu změn 78/1996.

44. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud uzavřel, že žalobkyni svědčí vlastnické právo sporného pozemku č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a výrokem rozsudku pod bodem I určil žalobkyni vlastnicí žalobou dotčeného pozemku, neboť soud měl za prokázané, že žalobkyně nabyla sporný pozemek do vlastnictví.

45. I kdyby žalobkyni nesvědčil nabývací titul, pak by sporný pozemek vydržela. Podle ustanovení § 134 odst. 1, 2 obč. zák. platilo, že oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 868 obč. zák. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy obč. zák. ve znění zák. č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

46. Z textu zákona jasně vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. lednu 1992 splní podmínky, stanovené Ze znění výše citovaného ustanovení vyplývá, že vlastnické právo vydržením může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s tímto ustanovením pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří.

47. Výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] bylo prokázáno, že po vydání sporného pozemku dle zákona o půdě držbu sporného pozemku vykonávala rodina žalobkyně způsobem, který soud považoval za výkon faktického panství nad věcí v dobré víře.

48. Výrokem rozsudku pod bodem II soud zamítl vzájemnou žalobu, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalované, resp. právním předchůdcům žalované, svědčil právní titul, na základě kterého by žalovaná mohla vlastnické právo ke spornému pozemku získat.

49. Právní předchůdkyně žalované jako oprávněné osoby podle § 4 odst. 1 zákona o půdě a Oseva, Semenářský statek, jako povinná osoba ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě, uzavřely dohodu o vydání věci, předmětem vydání byla mimo jiné role č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. V dohodě o vydání věci bylo uvedeno, že role č. [hodnota] tvoří část st. p. č. [hodnota]. Dohodu o vydání schválil pozemkový referát Okresního úřadu [adresa] ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona o půdě. Vklad práva byl vložen do katastru nemovitostí.

50. Právní předchůdkyně žalované a žalovaná uzavřely kupní smlouvu, vklad práva byl vložen do katastru nemovitostí (§ 588, § 133, § 134 obč. zák). Předmětem prodeje byl mimo jiné pozemek označený parcelní č. 145/1 o výměře 8 756 m2 včetně budovy č. p. 1 na tomto pozemku postavené.

51. Provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by žalované svědčil právní titul, na základě kterého by žalovaná mohla vlastnictví sporného pozemku získat. To znamená, že žalovaná neprokázala tvrzení o tom, že jí svědčí vlastnické právo.

52. Provedenými důkazy rovněž nebylo prokázáno, že žalovaná nebo její právní předchůdkyně se staly oprávněnými držitelkami sporného pozemku (§ 134 odst. 1, 2 § 868 obč. zák.). Jak již bylo uvedeno výše, vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. lednu 1992 splní stanovené podmínky. Ze znění výše citovaného ustanovení vyplývá, že vlastnické právo vydržením může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s tímto ustanovením pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. Výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] bylo prokázáno, že od roku 1992 držbu sporného pozemku vykonávala rodina žalobkyně způsobem, který soud považoval za výkon faktického panství nad věcí.

53. Soud shledal jako nedůvodnou námitku vydržení vlastnického práva sporného pozemku ze strany žalované. Soud neměl za zjištěné, že by žalované svědčila dobrá víra o tom, že jí sporný pozemek náleží, nebyla tedy prokázána k vydržení nutná oprávněná držba. K oprávněnosti držby nepostačuje placení daně z nemovitostí, ani přesvědčení, žalovaná nemovitosti vlastní. Žalovaná nemohla vydržet vlastnictví sporného pozemku, neboť se zřetelem ke všem okolnostem nemohla být v dobré víře, že jí pozemek náleží. Řádná držba se přitom musela opírat o takový titul, který by dostačoval k perfektnímu převodu vlastnictví, a tak tomu u žalované nebylo. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaná držbu sporného pozemku vykonávala.

54. Výrokem rozsudku pod bodem III soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč (sazebník poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Při určení výše odměny za zastoupení žalobkyně postupoval soud v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen AT). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 5 AT částku 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát poskytl žalobkyni 18 úkonů právní služby: - převzetí a příprava zastoupení - sepis žaloby - písemné podání ve věci samé ze dne 6. 5. 2021, - písemné podání ve věci samé ze dne 5. 11. 2021, - písemné podání ve věci samé ze dne 16. 2. 2022, - písemné podání ve věci samé ze dne 8. 6. 2022, - písemné podání ve věci samé ze dne 24. 6. 2022 - účast na jednání před soudem dne 6. 10. 2021, - účast na jednání před soudem dne 2. 3. 2022, - účast na jednání před soudem dne 9. 5. 2022, - účast na jednání před soudem dne 19. 10. 2022, - vyjádření k odvolání ze dne 13. 3. 2023, - účast na jednání před soudem dne 19. 6. 2023 - písemné podání ve věci samé ze dne 28. 8. 2023 v poloviční sazbě 1 550 Kč, - písemné podání ve věci samé ze dne 29. 2. 2024, - účast na jednání před soudem dne 19. 6. 2024, - účast na jednání před soudem dne 23. 9. 2024, - účast na jednání před soudem dne 4. 12. 2024, celkem 54 250 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 5 400 Kč. Advokát žalobkyně doložil soudu doklady o ceně jízdného veřejnou dopravu na cestách k jednání u soudu v [adresa] a zpět: - dne 6. 10. 2021 – cena jízdenek 233 Kč, - dne 9. 5. 2022 – cena jízdenek 369 Kč, - dne 19. 10. 2022 – cena jízdenek 275 Kč, - dne 19. 6. 2023 – cena jízdenek 402 Kč, - dne 19. 6. 2024 – cena jízdenek 250 Kč, - dne 23. 9. 2024 – cena jízdenek 533 Kč, - dne 4. 12. 2024 – cena jízdenek 433 Kč, celkem 2 495 Kč. K jednání dne 2. 3. 2022 cestoval advokát žalobkyně z [adresa] a zpět osobním automobilem, za což byla přiznána náhrada cestovních výdajů 1 440 Kč (vzdálenost 240 km, cena paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Za promeškaný čas na cestách k soudním jednáním a zpět náleží advokátovi náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT: - dne 6. 10. 2021 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 2. 3. 2022 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 9. 5. 2022 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 19. 10. 2022 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 19. 6. 2023 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 19. 6. 2024 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 23. 9. 2024 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, - dne 4. 12. 2024 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, celkem 4 800 Kč.

55. Součást přiznané náhrady nákladů řízení žalobkyně tvoří záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč a správní poplatky za vydání map z katastru nemovitostí ve výši 3 060 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.).

56. Advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, tudíž k částkám mimosmluvní odměny, paušální náhrady hotových výdajů, k náhradě cestovních výdajů osobním automobilem a k náhradě za ztrátu času byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

57. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

58. Podle výsledku řízení uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Na znalečném a svědečném bylo zaplaceno celkem 32 904,77 Kč. Žalobkyně i žalovaná zaplatily každá 10 000 Kč na zálohách na nákladů důkazu, tyto zálohy byly zcela spotřebovány. Zálohami nepokrytá částka činí 12 904,77 Kč, tuto částku uhradil stát a výrokem rozsudku pod bodem IV soud uložil neúspěšné žalované povinnost tuto částku zaplatit.

59. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení