14 C 325/2015 - 259

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce : [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalované], [Anonymizováno], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. První žalovaný [Anonymizováno] – [právnická osoba] je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do částky [částka] se vůči prvnímu žalovanému žaloba zamítá.

II. Žaloba se tím, že druhý žalovaný [Anonymizováno] – [právnická osoba] je povinen zaplatit žalobci částku [částka], se zamítá.

III. Žalobce s prvním žalovaným nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit druhému žalovanému částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro [adresa] dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že 2. žalovaný – [Anonymizováno] – [právnická osoba] - je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, když tato částka představuje vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobu odůvodnil tím, že byl příslušníkem [právnická osoba] a byl ustanoven na služební místo vrchní inspektor u [Anonymizováno] kraje, náměstka ředitele krajského ředitelství pro vnější službu, operační odbor, Integrované operační středisko, operační středisko [adresa]. Služební poměr skončil propuštěním ze služebního poměru na žádost žalobce. Žádostí ze dne [datum] se žalobce domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2008, 2009 a 2010. Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje rozhodnutím č. [Anonymizováno] žádost žalobce zamítlo. Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno] bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto. Proti zamítavým rozhodnutím podal žalobce žalobu. O žalobách rozhodl [Anonymizováno] soud v [adresa], který zrušil nezákonná rozhodnutí [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje. Tento postup se několikrát opakoval. Žalobce rovněž poukázal na to, že od roku 2007 [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje postupovalo vůči žalobci nezákonně, když mu byla nařizována služba přesčas v rozporu se zákonem. Na základě žádosti žalobce mu byla po mnoha letech, po zrušení několika nezákonných rozhodnutí, proplacena pouze náhrada příjmu souvisejícího s nezákonně nařízenou službou přesčas. Nezákonný postup a nemajetková újma s tím způsobená nebyla doposud odčiněna. [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje se doposud za uvedené nezákonné jednání neomluvilo. Žalobci byla způsobena i nemajetková újma související s nezákonným a nesprávným úředním postupem souvisejícím s řízením o žádosti o doplacení, řízením o odchodném a řízením o výsluhovém příspěvku. Vzhledem k postupu [Anonymizováno] ředitelství a [Anonymizováno] došlo na úkor žalobce i k obohacení, neboť nedošlo k vyplácení částek výsluhového příspěvku a odchodného v plné výši. Při rozhodování o nemajetkové újmě je nutné zohlednit dlouhodobé nezákonné jednání především krajského ředitelství (arogantní postup vůči žalobci, nerespektování závazného právního názoru soudů a délka řízení apod.) a jednání [Anonymizováno]. Rovněž v souvislosti s rozhodováním a nezákonným postupem [Anonymizováno] ředitelství a [Anonymizováno] se žalobci doposud nedostalo žádné omluvy. Žalobce vyčíslil dosavadní nemajetkovou újmu, která mu jednáním [Anonymizováno] ředitelství a [Anonymizováno] vznikla na částku [částka], kterou podáním ze dne [datum] uplatnil u 2. žalovaného. K [datum] nebyl nárok žalobce uspokojen. Nemajetkovou újmu uplatňuje žalobce proto, že: a) nárok žalobce byl od počátku zcela zjevně oprávněný. Správní orgány, které se zcela neoprávněně bránily oprávněnému nároku, svévolně zneužily svoji pravomoc, nezákonně nařizovaly žalobci službu přesčas, vydávaly nezákonná rozhodnutí a uspokojení nároku žalobce značně protahovaly, což je v demokratické společnosti zcela nepřípustné; b) celým postupem byl žalobce závažným způsobem postihnut, nemohl se plně věnovat svým zájmům, péči o svůj majetek a rodině, namísto toho se musel účastnit několika výslechů a dalších úkonů v rámci správního řízení; c) správní orgány v rámci nařizování služby a ve správním řízení postupovaly vůči žalobci svévolně, excesívně a naprosto šikanózním způsobem.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že uplatňuje: a) nemajetkovou újmu za průtahy v řízení u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech doplacení služebního příjmu v souvislosti s nezákonně nařizovanou službou přesčas a za pozdní doplacení, ve výši [částka]; b) nemajetkovou újmu za průtahy v řízení u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věci odchodného a ušlý zisk z pozdního vyplacení odchodného ve výši [částka] a [částka]; c) nemajetkovou újmu za průtahy v řízení u [právnická osoba] ve věci výsluhového nároku a ušlý zisk z pozdního vyplacení doplatku výsluhového příspěvku ve výši [částka] a [částka]; d) nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2010 ve výši [částka].

3. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že I. řízení se zastavuje; II. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; III. po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena řediteli [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje k dalšímu řízení. K odvolání žalobce [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] tak, že I. usnesení soudu I. stupně se potvrzuje; II. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Obě usnesení nabyla právní moci dne [datum].

4. Dne [datum] byla věc postoupena řediteli [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje k dalšímu řízení, a to dle bodu III. usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

5. Usnesením Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že I. příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v částech týkajících se náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci doplacení služebního příjmu a za pozdní vyplacení ve výši [částka], náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci odchodného ve výši [částka], ušlého zisku způsobeného pozdním vyplacením odchodného ve výši [částka], náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci výsluhového příspěvku ve výši [částka] a ušlého zisku způsobeného pozdním vyplacením výsluhového příspěvku ve výši [částka], je soud.; II. usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], se v tomto rozsahu zrušují.

6. Usnesením Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v části týkající se náhrady nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2007 až 2010 ve výši [částka], je správní orgán.

7. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] byla zamítnuta ústavní stížnost žalobce proti Usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v části týkající se náhrady nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2007 až 2010 ve výši [částka], je správní orgán.

8. Usnesením Obvodního soudu [Anonymizováno] dne [datum], č.j. [spisová značka] Obvodní soud pro [adresa] vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro [adresa]. V tomto usnesení byl žalovaný označen jako [Anonymizováno], a to s odůvodněním, že nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízeních ve věcech služebního poměru spadají do kompetence více úřadů, kdy se na vzniku újmy mělo podílet více organizačních složek státu, konkrétně [Anonymizováno] [Anonymizováno] v případě nepřiměřené délky řízení před služebními funkcionáři v řízení ve věcech služebního poměru žalobce a [právnická osoba] v případě nepřiměřené délky řízení u Krajského soudu v [adresa] a [Anonymizováno]. Řízení ve věci bylo zahájeno dne [datum]. Podle § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném do [datum], bylo podle § 6 odst. 3 tohoto zákona příslušnou organizační složkou jednat za stát [Anonymizováno].

9. K odvolání 1. žalovaného – [Anonymizováno] usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro [adresa] nevyslovuje (PM: [datum]). Odvolací soud zavázal soud prvního stupně vyzvat žalobce, aby doplnil žalobu ve vztahu k nárokům na újmu za pozdní doplacení služebního příjmu a ušlý zisk v souvislosti s doplatkem odchodného a výplaty výsluhového příspěvku, a poté zváží, zda přichází v úvahu, aby jedinou organizační složkou, která by měla v řízení za stát jednat, je opravdu [Anonymizováno] nebo přichází v úvahu, aby ve věci za stát jednaly dvě organizační složky, tj. [Anonymizováno]. V posledně jmenovaném případě by místní příslušnost Obvodního soud pro [adresa] zůstala zachována.

10. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud vyzval žalobce k doplnění žaloby v souladu s usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

11. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že řízení vedené u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v řízení o doplacení služebního příjmu a úroku z prodlení trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky a 6 měsíců. Řízení vedené u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v řízení o odchodném trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky. Žalobce trval nadále na zaplacení částky [částka].

12. První žalovaný – [Anonymizováno] se podáním ze dne [datum] vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce požaduje nemateriální újmu za dvě řízení, která probíhala paralelně. V prvním řízení se žalobce domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2008, 2009 a 2010. Dle žalobce řízení probíhalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky a 6 měsíců. V souvislosti s druhým řízením žalobce rovněž uplatňuje nemajetkovou újmu, a to v řízení o doplatku odchodného. Žalobce uvádí, že mu bylo rozhodnutím Krajského ředitelství Jihočeského kraje ve věci služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], přiznáno odchodné ve výši [částka]. Řízení o doplatku odchodného trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky. Řízení o doplacení služebního příjmu celé probíhalo v době, kdy probíhalo řízení o doplacení odchodného. Úspěch či neúspěch žalobce v řízení o doplacení odchodného byl zcela závislý na výsledku řízení o doplacení služebního příjmu, které lze považovat za řízení hlavní (primární). Dne [datum] byla usnesením správního orgánu obě řízení spojena ke společnému řízení. První žalovaný odkázal na judikaturu [Anonymizováno] soudu, podle níž při úzké souvislosti dvou vedle sebe probíhajících řízení je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. za řízení jediné a újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu a nikoli jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. První žalovaný dále uvedl, že tvrzení žalobce, že žalovaný zneužil svoji pravomoc k tomu, aby nezákonným postupem oddálil uspokojení všech dalších nároků ostatních příslušníků, je zcela bezdůvodné.

13. Druhý žalovaný – [Anonymizováno] – se podáním ze dne [datum] k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje její zamítnutí, neboť žaloba není důvodná.

14. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, a to v návaznosti na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (bod 5 a 6) s tím, že předmětem řízení zůstává částka [částka] (původně žalovaná částka [částka] minus [částka] za nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2008 až 2010, o němž je příslušný rozhodnout správní orgán).

15. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že řízení vedené u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věci doplacení služebního příjmu a úroku z prodlení trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky a 6 měsíců. Řízení vedené u [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věci odchodného trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky. Žalobce uvedl, že za nepřiměřeně dlouhou délku řízení o žádosti o doplacení služebního příjmu požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], za nepřiměřenou délku řízení ve věci odchodného požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a za nepřiměřenou délku řízení ve věci výsluhového nároku požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Dále požaduje náhradu škody – ušlého zisku ve výši [částka] v souvislosti s pozdním vyplacením výsluhového příspěvku a náhradu majetkové újmy – škody – ušlého zisku ve výši [částka] v souvislosti s pozdním doplacením odchodného.

16. V daném případě tedy jako žalovaný vystupují jménem [Anonymizováno] dvě organizační složky státu, a to [Anonymizováno], ve věci náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve věci doplacení služebního příjmu, za nepřiměřenou délku řízení ve věci odchodného a za nepřiměřenou délku řízení ve věci výsluhového příspěvku, neboť řízení o nároku žalobce vedené před správními orgány a soudy je třeba posuzovat jako jeden celek, a příslušnou organizační složkou státu je [Anonymizováno] (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]) a [Anonymizováno] ve věci náhrady škody – ušlého zisku v souvislosti s pozdním vyplacením výsluhového příspěvku a ve věci náhrady škody – ušlého zisku v souvislosti s pozdním doplacením odchodného.

17. Na tomto závěru nic nemění změna právní úpravy provedená zákonem č. 118/2020 Sb., účinná od [datum], podle níž „došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení“ (§ 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Podle přechodných ustanovení (čl. III zákona č. 118/2020 Sb.) „na řízení o nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; povinnost poskytnout nezbytnou součinnost podle ustanovení § 14 a 18 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tím však není dotčena“. Projednávanou věc je proto třeba dokončit s [Anonymizováno] jako příslušnou organizační složkou státu co se týká nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve věci doplacení služebního příjmu, za nepřiměřenou délku řízení ve věci odchodného a za nepřiměřenou délku řízení ve věci výsluhového příspěvku.

18. V podání 1. žalovaného ze dne [datum], které reagovalo na podání žalobce ze dne [datum], 1. žalovaný uvedl, že žaloba je nedůvodná a 1. žalovaný žalobou tvrzený nárok neuznává, a to ani částečně. První žalovaný uvedl, že řízení o doplacení služebního příjmu bylo po skutkové stránce značně složité, což dokládá skutečnost, že správní judikatura ve věci přesčasových hodin byla prvně vydána v roce 2013 a dotvořena v roce 2018. Správní orgány nemohly s jistotou do uvedené doby o vznesených nárocích na doplacení přesčasových hodin rozhodnout a nemohly nést zejména finanční tíhu osobní odpovědnosti v případě nesprávného rozhodnutí a neoprávněného vyplácení částek za přesčasové hodiny. Pouze z tohoto důvodu bylo rozhodováno opakovaně a správní orgány se bránily dále i podáním kasačních stížností k [Anonymizováno]. Dále 1. žalovaný uvedl, že žalobce požaduje nemateriální újmu za dvě řízení, která probíhala paralelně. V prvním řízení se žalobce domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2008, 2009 a 2010, které dle žalobce probíhalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky a 6 měsíců. V souvislosti s druhým řízením žalobce rovněž uplatňuje nemajetkovou újmu, a to v řízení o doplatku odchodného. Toto řízení dle žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky. Řízení o doplacení služebního příjmu celé probíhalo v době, kdy probíhalo řízení o doplacení odchodného. Úspěch či neúspěch žalobce v řízení o doplacení odchodného byl zcela závislý na výsledku řízení o doplacení služebního příjmu, které lze považovat za řízení hlavní (primární). Dne [datum] byla usnesením správního orgánu obě řízení spojena ke společnému řízení. Dále 1. žalovaný uvedl, že řízení ve věci výsluhového příspěvku netrvalo 4 roky, jak tvrdí žalobce, ale maximálně 8 měsíců. První žalovaný dále uvedl, že řízení o doplacení služebního příjmu probíhalo od [datum] do [datum].

19. V podání 2. žalovaného ze dne [datum], které reagovalo na podání žalobce ze dne [datum], 2. žalovaný uvedl, že neuznává nárok žalobce na náhradu za ušlý zisk ve výši [částka] související s řízením o odchodném a na náhradu za ušlý zisk ve výši [částka] související s řízením o výsluhovém příspěvku. Až do dne [datum], kdy bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje pod č.j. [Anonymizováno], kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o doplacení finanční částky za službu přesčas, nemohla být správně stanovena výše odchodného i výsluhového příspěvku. V případě obou výše uvedených nároků neexistuje odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nesprávného úředního postupu.

20. Z provedených důkazů zjistil soud následující:

21. Dne [datum] podal žalobce Žádost o doplacení neproplacených přesčasových hodin. Tato žádost byla doručena [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje dne [datum]. Žádost byla původně vedena pod č.j. [adresa]-[Anonymizováno].

22. Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství Policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], byla žádost žalobce (bod 21) o doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, za období 3 roků, včetně zákonem stanovených úroků z prodlení, o který žalobce požádal svým podáním ze dne [datum], zamítnuta, neboť nárok na doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas za období roku 2008, 2009 a 2010 nevznikl.

23. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí (bod 22) odvolání, které bylo [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje doručeno dne [datum]. Odvolání bylo vedeno pod č.j. [Anonymizováno].

24. Rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byl žalobci přiznán příjem a úroky z prodlení.

25. Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši [částka]. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum].

26. Dne [datum] podal žalobce odvolání proti rozhodnutí (bod 25), které bylo vedeno pod č.j. [Anonymizováno].

27. Rozhodnutím č. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo odvolání žalobce zamítnuto. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum].

28. Proti rozhodnutí (bod 27) podal žalobce dne [datum] žalobu ke Krajskému soudu v [adresa].

29. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo rozhodnutí (bod 27) zrušeno pro vady řízení.

30. Dne [datum] podalo [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje proti rozsudku (bod 29) kasační stížnost.

31. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla kasační stížnost zamítnuta.

32. Usnesením ze dne [datum] bylo spojeno ke společnému řízení odvolání proti rozhodnutí č. [Anonymizováno] a odvolání proti rozhodnutí č. [Anonymizováno] o odchodném.

33. Rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], č. [Anonymizováno] bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí č. ŘLZ-1730/[Anonymizováno] a proti rozhodnutí č. [Anonymizováno]

34. Proti rozhodnutí (bod 33) podal žalobce dne [datum] žalobu ke [Anonymizováno] soudu v [adresa].

35. Rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo zrušeno rozhodnutí (bod 33) pro vady řízení.

36. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] byla kasační stížnost [Anonymizováno][Anonymizováno]ředitelství policie [Anonymizováno] kraje proti rozsudku (bod 35) zamítnuta.

37. Rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje č. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a proti rozhodnutí č. [Anonymizováno]

38. Proti rozhodnutí (bod 37) podal žalobce dne [datum] žalobu ke [Anonymizováno] soudu v [adresa].

39. Rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo rozhodnutí (bod 37) pro vady řízení zrušeno.

40. Rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], bylo změněno rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] – výrok I. a dále bylo změněno rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] – výrok II.

41. Proti výroku II. bodu 2 rozhodnutí (bod 40), ohledně úroků z prodlení, podal dne [datum] žalobce žalobu ke [Anonymizováno] soudu v [adresa].

42. Rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byl zrušen výrok II. bod 2 rozhodnutí (bod 40) a věc byla řediteli [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje vrácena k dalšímu řízení.

43. Dne [datum] podalo [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje proti rozsudku (bod 42) kasační stížnost.

44. Rozsudkem [Anonymizováno] správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla kasační stížnost zamítnuta.

45. Rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byly žalobci přiznány požadované úroky z prodlení za doplacené odsloužené přesčasové hodiny.

46. Dne [datum] podal žalobce žádost o výsluhový příspěvek.

47. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byl žalobci podle ustanovení § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), přiznán od [datum] výsluhový příspěvek ve výši [částka]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

48. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byl žalobci podle § 160 zákona č. 361/2003 Sb. stanoven rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem ke dni [datum], neboť k tomuto datumu byl přiznán starobní důchod. Od [datum] žalobci náležel výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně.

49. Podáním ze dne [datum], které bylo řediteli odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] doručeno dne [datum], žalobce požádal o obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku dle § 192 zákona č. 361/2003 Sb.

50. Dne [datum] si správní orgán vyžádal od oddělení personálního řízení a odměňování odboru personálního [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje nový rozpis složek služebního příjmu žalobce za roky 2008 – 2010. [adresa] rozpis mu byl doložen dne [datum].

51. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] bylo podle § 192 odst. 1 písm. a) odst. 3 a 4 zákona č. 361/2003 Sb. zrušeno pravomocné rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], pravomocné rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], pravomocné rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] o úpravě výplaty výsluhového příspěvku v souběhu s výplatou starobního důchodu a rozhodnutí o zvýšení výsluhového příspěvku od [datum], od [datum] a od [datum].

52. Rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] nabylo právní moci dne [datum].

53. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přiznání výsluhového příspěvku od [datum] ve výši [částka], o stanovení rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem podle § 160 zákona č. 361/2003 Sb. od [datum] a o zvýšení výsluhového příspěvku od [datum], od [datum] a od [datum]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

54. Dne [datum] byl žalobci doplacen doplatek výsluhového příspěvku za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka].

55. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

56. Podle § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

57. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

58. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

59. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

60. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

61. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

62. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

63. Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

64. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

65. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

66. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

67. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným předním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

68. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šest měsíců.

69. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení rozhodujícího orgánu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

70. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

71. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen („Úmluva“) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po celou dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.

72. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odst. 2 kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle odst. 3 každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

73. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jev v případech stanovených zákonem. 74. [Anonymizováno] soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II[Anonymizováno], shrnul rozhodovací praxi [Anonymizováno] soudu a uzavřel, že podle ustálené judikatury [Anonymizováno] soudu se právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny kromě soudních řízení vztahuje i na správní řízení a toto právo se přitom na správní řízení uplatní i bez vazby na navazující soudní řízení (například nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2872/18 ze dne [datum], nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 173/01 ze dne [datum], nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 696/02 ze dne [datum]). V bodu 48 nálezu [Anonymizováno] soud shrnul, že na správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Neobstojí tedy názor obecných soudů, že toto právo se vztahuje pouze na ta (správní) řízení, jejichž předmětem je občanské právo nebo závazek dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud v uvedeném nálezu učinil závěr, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na nařízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

75. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „Stanovisko“) platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 [právnická osoba] poměry [Anonymizováno] je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky [částka] až [částka], tedy za jeden rok pak [částka] až [částka]. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za první dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit, přičemž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

76. Pro poměry projednávané věci výše uvedené závěry znamenají, že žalobce v namítaných správních řízeních prosazoval své právo na spravedlivou odměnu za práci (čl. 28 Listiny) a právo na hmotné zabezpečení (čl. 30 Listiny), tj. správní řízení se týkala jeho základních práv, a bez ohledu na to, zda navazovalo či nikoliv řízení soudní, vztahuje se na posuzovaná správní řízení právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bylo-li právo žalobce porušeno, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

77. I když žalobce ve svých písemných podáních a ústních přednesech prostřednictvím svého právního zástupce hovořil o průtazích před správními orgány s tím, že soudy se průtahů nedopouštěly, akcentoval současně celou délku řízení a z obsahu žaloby a jejích doplnění je zřejmé, že se žalobce domáhal zadostiučinění za celé nepřiměřeně dlouhé řízení.

78. Soud má za prokázané, že dopisem ze dne [datum], doručeným 2. žalovanému dne [datum], žalobce požádal podle zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo vnitra o zaplacení částky [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a Ministerstva vnitra (arogance, nerespektování závazného právního názoru soudů, nepřiměřená délka řízení) v posuzovaném řízení.

79. Z uplatnění nároku u orgánu dle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. (bod 78) lze vysledovat, že svou újmu žalobce spojoval s nepřiměřenou délkou řízení o doplatku služebního příjmu za přesčasy, o odchodném, o výsluhovém příspěvku a s ušlým ziskem z důvodu pozdní výplaty odchodného a výsluhového příspěvku.

80. Dopisem ze dne [datum] [Anonymizováno] žádost žalobce postoupilo k vyřízení [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje a zároveň dopisem ze dne [datum] informovalo žalobce, že o jeho žádosti bude rozhodovat příslušný služební funkcionář [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, a to v řízení podle zákona č. 361/2003 Sb.

81. Dne [datum] byla věc vrácena zpět [Anonymizováno], toto však dne [datum] vrátilo věc k vyřízení zpět [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje. Dne [datum] [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje vrátilo věc k vyřízení [Anonymizováno].

82. Soud - veden úvahou, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a též Stanovisko – posuzoval konkrétní okolnosti tohoto případu (§ 31a zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

83. V projednávané věci ze žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce tří správních řízení, kterými jsou řízení ve věcech služebního poměru (§ 2 a část dvanáctá zákona č. 361/2003 Sb.), v němž služební funkcionář vystupuje jako správní orgán, jak opakovaně dovodil Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

84. Nejedná se tedy o odpovědnost vyplývající ve smyslu § 98 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. (ve spojení s § 1 odst. 4 zákona) z výkonu služby na základě hmotněprávního vztahu – služebního poměru, který sám o sobě nemá povahu výlučně veřejnoprávní. Na tom nic nemění ani okolnost, že formu správního rozhodnutí vydaného ve správním řízení má rozhodnutí služebního funkcionáře jako představitele svého druhu „zaměstnavatele“, takže obranou proti němu není žaloba v občanském soudním řízení, tak jako v případě jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci podle obecných pracovněprávních předpisů, nýbrž odvolání (rozklad) a případně i žaloba ve správním soudnictví podle soudního řádu správního.

85. V projednávané věci se jedná o odpovědnost za průběh samotného správního řízení, případně i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi bývalý příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem řízení jsou práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru.

86. Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou příslušníkovi ozbrojeného sboru jako účastníkovi řízení nepřiměřenou délkou řízení ve věcech služebního poměru podle části dvanácté zákona č. 361/2003 Sb. se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb., jak dovodila i judikatura (viz. usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], publikované pod číslem 42/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

87. V rozsudku [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal Nejvyšší soud závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, 1. jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2. jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a 3. jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je proto na soudu, aby se v prvé řadě zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Ten mimo jiné hovoří o „projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích“. Uvedený článek tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva termín „projednání soudem“ vykládá široce, kdy za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). V případě splnění výše uvedených kritérií na správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a je tudíž aplikovatelné i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno].

88. V usnesení ze dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] [Anonymizováno] soud vyslovil závěr, že na řízení ve věcech skončení služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., je aplikovatelný čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nálezem [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] byla dosavadní judikatura revidována v tom smyslu, že „z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.“. Rozhodným kritériem tak už není, zda jde o řízení věcně spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale postačuje, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, jak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy se jednalo o právo žalobce na proplacení přesčasových hodin, a s tím související právo na proplacení tzv. odchodného, což je ze své podstaty základní právo jednotlivce na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 26 odst. 3 Listiny.

89. Právní úprava vzájemných práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsažená v zákonu č. 361/2003 Sb. má kodexový charakter. Je vymezena natolik komplexně, že je ji třeba chápat jako samostatnou a nezávislou na jiných právních předpisech (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

90. Z ustanovení § 175 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. vyplývá, že se svou věcnou působností vztahuje na rozhodování všech služebních funkcionářů, rozhodují-li o návrzích (podáních) účastníka řízení, kdy o návrhu má být rozhodnuto do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů ode jeho doručení. Jeho aplikace je však vyloučena pro případy, kdy služební funkcionář rozhoduje o podaném odvolání účastníka řízení. V takovém případě se přednostně uplatní (jako lex specialis) úprava dle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., podle něhož má být o odvolání rozhodnuto bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

91. Nárok žalobce na přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o doplatek služebního příjmu a odchodného shledal soud co do základu důvodným, neboť v žalobcem namítaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jejich nepřiměřené délce. Jestliže jejich délka byla nepřiměřená ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení se presumuje, a žalobce tak má právo na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., neboť byly splněny podmínky odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.

92. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]) probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či v dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

93. Řízení o doplacení služebního příjmu a o odchodném, která byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne [datum], byla vzájemně provázána a úzce spolu souvisela, neboť výše odchodného závisí na výši služebního příjmu žalobce (viz. § 156 zákona č. 361/2003 Sb.). Na újmu žalobce vzniklou nepřiměřenou délkou těchto řízení se tedy musí pohlížet jako na újmu jedinou a na obě souběžná řízení je tak nutno z hlediska újmy způsobené žalobci nahlížet jako na řízení jediné.

94. Posuzované řízení vykazuje nepřiměřenou délku, což první žalovaný ani druhý žalovaný nerozporovali. Tato nepřiměřenost délky řízení představuje nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Tímto nesprávným úředním postupem žalobce utrpěl nemajetkovou újmu (§ 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). V důsledku nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouze trvajícího posuzovaného řízení, kdy se mu po dobu několika let nedostávalo legitimně očekávaného peněžitého plnění (doplatek služebního příjmu za přesčasy, odchodné a výsluhový příspěvek po ukončení služebního poměru), došlo k tomu, že se žalobce nemohl plně věnovat svým zájmům, rodině a péči o svůj majetek a místo času takto stráveného se musel účastnit několika výslechů a dalších úkonů v rámci správního řízení. Jelikož konstatování porušení práva není dostačujícím zadostiučiněním za tuto újmu, je namístě přiznat žalobci kompenzaci v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Soud však – aniž by jakkoli zlehčoval vážnost utrpěné újmy – nemá za to, že by se jednalo o mimořádnou situaci. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by se mu například v důsledku nesprávného úředního postupu služebních orgánů zhoršil zdravotní stav či byly vážně narušeny vztahy s rodinnými příslušníky a v důsledku tohoto by musel například vyhledat příslušného specialistu k nápravě stavu. Soud tak při výpočtu přiměřené kompenzace v penězích vycházel ve smyslu Stanoviska z částky [částka] ročně (v prvních dvou letech – po zohlednění skutečnosti, že každé řízení nějakou dobu trvá – z poloviční částky [částka]) a z částky [částka] měsíčně.

95. Období 4 let a 6 měsíců (od [datum] do [datum]) zahrnuje jak řízení o prvním nároku (doplacení služebního příjmu za přesčasy), tak řízení o druhém nároku (odchodné), která probíhala současně a svým předmětem souvisela natolik, že rozhodnutí v jednom z nich bylo určující i pro rozhodnutí ve druhém, což též vedlo ke spojení obou řízení z důvodu jejich vzájemné souvislosti (doplacení služebního příjmu za přesčasy se projeví i ve výši odchodného). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] je pak třeba újmu utrpěnou žalobcem v důsledku nepřiměřené délky řízení o prvním nároku a nepřiměřené délky řízení o druhém nároku „posuzovat jako jedinou újmu, nikoli jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení.“. Lze zmínit rovněž usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož souvislost řízení je dána, pokud „rozhodnutí o jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních“. Toto stadium nevykazovalo složitost vyšší než standardní (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce se na jeho délce nijak významně nepodílel (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.). Postup státu v tomto stadiu nebyl plynulý, což přispělo k nepřiměřené délce posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.). K prodlevě došlo při rozhodování o žádosti žalobce podané dne [datum] a doručené služebnímu orgánu dne [datum], kdy o ní bylo rozhodnuto rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství Policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno], ačkoli podle ustanovení § 175 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. se tak mělo stát do 30 dnů, resp. (ve složitějších případech) do 60 dnů, tedy do [datum], resp. do [datum]. K průtahu došlo též při rozhodování o odvolání žalobce podaného dne [datum] proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], a o odvolání žalobce podaného dne proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru o přiznání výše odchodného žalobci vedené pod č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], které bylo následně zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení, když o těchto odvoláních bylo rozhodnuto dne [datum] rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], číslo [Anonymizováno], ačkoli podle ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., se tak mělo stát bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů. Dále došlo k prodlevě po rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnutí Policie ČR, [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] zrušeno pro vady řízení a věc byla [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v [adresa] vrácena k dalšímu řízení a o odvolání žalobce bylo opětovně rozhodnuto až rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]. Dále došlo k prodlevě po rozsudku [Anonymizováno] soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnutí Policie ČR, [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] zrušeno pro vady řízení a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. O odvolání bylo opětovně rozhodnuto rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], ač se tak mělo stát bez zbytečného odkladu. I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o které rozhodl [Anonymizováno] soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] tak, že rozhodnutí Policie ČR, [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje v [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] se ve výroku 2. zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Policie [Anonymizováno] kraje ve věcech služebního poměru č. [Anonymizováno] kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce, bylo vydáno dne [datum]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dme [datum]. 96. [Anonymizováno] soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] dovodil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) je třeba zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

97. Důvodem pro opakované zrušení rozhodnutí nadřízeného služebního funkcionáře byly vady řízení - nepřezkoumatelnost, jak vyplynulo z rozsudků [Anonymizováno] soudu v [adresa] a to ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]), ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]), ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]) a ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]). Tato procesní vada představuje okolnost promítající se – v neprospěch státu – v kritériu postupu orgánu veřejné moci, což je důvodem pro navýšení základní částky.

98. Období od [datum] do [datum] odpovídá základní částka [částka] ([částka] x 2 + [částka] x 2 + [částka] x 6). Opakovaný liknavý postup státu, navíc reprezentovaný orgánem [právnická osoba], který by sám měl dodržovat zákony a jiné právní předpisy, vůči svému bývalému příslušníkovi ve věci dvou peněžitých nároků po skončení služebního poměru (doplacení služebního příjmu za přesčasy a odchodného), je důvodem zvýšení částky o 5%, tedy o [částka]. Pokud se týká kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného, soud neshledal důvody pro navýšení základní částky, neboť žalobce jako poškozený neprokázal zvýšený význam předmětu řízení pro svoji osobu, pouze ho tvrdil. Žalobce tak v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Konečná částka [částka] (52 500 + 2 625) podle názoru soudu plně respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je zároveň souladná jak se závěry zaujatými ve Stanovisku, tak s obecně sdílenou představou spravedlnosti (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

99. Nárok žalobce na přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve věci výsluhového příspěvku, soud neshledal důvodným.

100. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobci dle ustanovení § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona č. 361/2003 Sb. přiznán výsluhový příspěvek ve výši [částka], a to od [datum].

101. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobci dle ustanovení § 160 zákona č. 361/2003 Sb. stanoven rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem ke dni [datum], neboť k tomuto datu mu byl přiznán starobní důchod. Od [datum] žalobci náležel výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně.

102. Podáním ze dne [datum], které bylo služebnímu orgánu doručeno dne [datum], žalobce požádal o obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku dle ustanovení § 192 zákona č. 361/2003 Sb. s odůvodněním, že dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno], kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o doplacení finanční částky za službu přesčas.

103. Dne [datum] si služební orgán vyžádal u oddělení personálního řízení a odměňování odboru personálního [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje nový rozpis složek služebního příjmu žalobce za roky 2008, 2009 a 2010. Služební orgán tento rozpis obdržel dne [datum].

104. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo podle ustanovení § 192 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 361/2003 Sb. zrušeno pravomocné rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], pravomocné rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] o úpravě výplaty výsluhového příspěvku v souběhu s výplatou starobního důchodu a rozhodnutí o zvýšení výsluhového příspěvku od [datum], od [datum] a od [datum].

105. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [Anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek od [datum] ve výši [částka], bylo rozhodnuto o stanovení rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem dle ustanovení § 160 zákona č. 361/2003 Sb. od [datum] a o zvýšení výsluhového příspěvku od [datum], od [datum] a od [datum]. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum].

106. Doplatek výsluhového příspěvku za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] byl žalobci doplacen [datum].

107. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že by ze strany služebního orgánu byla porušena povinnost rozhodnout o správné výši výsluhového příspěvku nebo že by byl nečinný.

108. O nároku na výsluhový příspěvek rozhodl služební orgán v roce 2011. Až na základě žádosti žalobce o obnovu řízení ze dne [datum] si služební orgán musel vyžádat nové podklady, které mu byly doručeny dne [datum] a dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o obnově řízení dle ustanovení § 192 zákona č. 361/2003 Sb. a následně dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku od [datum], o výplatě výsluhového příspěvku v souběhu s výplatou starobního důchodu a o zvýšení výsluhového příspěvku od [datum], od [datum] a od [datum].

109. Tvrzení žalobce, že mu výsluhový příspěvek nemohl být vyplácen od roku 2010, neshledává soud důvodným, neboť nárok na výsluhový příspěvek vznikl žalobci až od [datum]. Pokud žalobce nesouhlasil s výší výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán na základě rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], mohl již tehdy podat v zákonem stanovené lhůtě proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalobce však odvolání proti rozhodnutí nepodal, rozhodnutí nabylo právní moci a na jeho základě byl žalobci vyplácen výsluhový příspěvek až do doby, než v roce 2014 podal návrh na obnovu řízení.

110. Řízení ve věcech služebního poměru o přiznání výsluhového příspěvku trvalo od doručení žádosti o výsluhový příspěvek dne [datum] do nabytí právní moci rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], tedy do [datum]. Dále řízení trvalo od podání žádosti na obnovu řízení dne [datum] do právní moci rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] tedy do [datum]. Za uvedenou dobu proběhla tři správní řízení, a to o přiznání výsluhového příspěvku, o mimořádném opravném prostředku a dále obnovené řízení. V rámci těchto řízení byly opakované vyžádány podklady od [Anonymizováno] ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, kdy po tuto dobu lhůty pro vydání rozhodnutí neběží – viz. ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění do [datum]. Správní orgán tak rozhodoval v zákonných lhůtách a vzhledem ke složitosti řízení ho nelze v jeho souhrnu považovat za nepřiměřeně dlouhé. Řízení trvalo v souhrnu 6 měsíců, nikoli 4 roky, jak tvrdí žalobce.

111. V rozsudku [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] je uvedeno, že „právě z důvodu, že okolnosti, jež mohou být důvodem obnovy řízení, nemohou být přičítány k tíži rozhodujícímu orgánu, resp. státu, činí tento mimořádný opravný prostředek natolik odlišným od jiných opravných prostředků, že jej nelze zahrnout do celkové délky řízení“. Rovněž v usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či v usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či v usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je uvedeno, že při posouzení délky řízení se nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy.

112. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud neshledal nárok žalobce na přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve věci výsluhového příspěvku důvodným.

113. Za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve věci doplatku služebního příjmu, odchodného a výsluhového příspěvku soud žalobci přiznal v souhrnu částku [částka] a co do částky [částka], která představuje rozdíl mezi požadovanou částkou [částka] a přiznanou částkou [částka] soud žalobu zamítl (bod I. výroku rozsudku).

114. Nárok žalobce na náhradu majetkové újmy - škody – ušlého zisku ve výši [částka] v souvislosti s pozdním vyplacením výsluhového příspěvku a náhradu majetkové újmy – škody – ušlého zisku ve výši [částka] v souvislosti s pozdním doplacením odchodného soud neshledal důvodným.

115. V případě nároků uvedených v bodu 116 je příslušnou organizační složkou, která jedná jménem České republiky, Ministerstvo vnitra, neboť odchodné a výsluhový příspěvek vyplácel žalobci v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. příslušný služební orgán [právnická osoba] a [Anonymizováno].

116. Žalobce nároky uvedené v bodu 116 odvozuje od odpovědnostního titulu nesprávního úředního postupu a tvrdí, že mu škoda – ušlý zisk – vznikla v souvislosti s pozdním vyplacením doplatku odchodného a výsluhového příspěvku.

117. Odpovědnost státu za vzniklou škodu je dle zákona č. 82/1998 Sb. objektivní (bez ohledu na zavinění) a stát se jí nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, tedy na žalobci. Protože zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z ustanovení o náhradě škody v občanském zákoníku. Škodou zákon míní újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž, je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo.

118. Podle rozsudku [Anonymizováno] soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nestačí pouhá pravděpodobnosti zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popřípadě k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným.

119. V řízení bylo prokázáno, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k nepřiměřené délce řízení ve věci doplatku služebního příjmu a odchodného.

120. Škodu spočívající v ušlém zisku v souvislosti s pozdním vyplacením doplatku odchodného musí žalobce nejen tvrdit, ale i prokázat. V daném případě žalobce pouze tvrdil, že v souvislosti s pozdním vyplacením odchodného mu ušel zisk ve výši [částka], ale toto své tvrzení nijak neprokázal, pouze odkazoval na zákonnou výši úroku z prodlení.

121. V souvislosti s pozdním vyplacením výsluhového příspěvku ve vztahu k žalobcem tvrzenému ušlému zisk ve výši [částka] soud konstatuje, že v daném případě nedošlo k nepřiměřené délce řízení ve věci výsluhového příspěvku, jak je odůvodněno výše. Chybí zde tedy podmínka pro náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., a to nesprávný úřední postup. O prokázání výše ušlého zisku ve výši [částka] platí totéž, co je uvedeno v bodech 118 až 120.

122. O nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když jak žalobce, tak 1. žalovaný, měli ve věci úspěch jen částečný. Žalobce ve vztahu k 1. žalovanému uplatňoval tři nároky, a to nárok za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve věci a) doplatku služebního příjmu, b) odchodného a c) výsluhového příspěvku. V případě nároku a) a b) soud shledal nárok žalobce důvodným, byť v ne žalobcem požadovaných částkách, v případě nároku c) soud neshledal žalobu důvodnou. Proto soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žalobce s 1. žalovaným nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

123. O nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když 2. žalovaný byl v řízení vůči žalobci zcela úspěšný, a proto soud stanovil žalobci povinnost zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za 6 paušálních náhrad po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k doplnění žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k žalobě a doplnění žaloby po rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 5/2020-10 ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] učiněné k výzvě soudu, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) podle § 151 odst. 3 o.s.ř., když 2. žalovaný nebyl v řízení zastoupen advokátem.

124. Soud nepřiznal 2. žalovanému náhradu nákladů řízení za 1 úkon – vyjádření ze dne [datum]. Toto vyjádření bylo učiněno o vlastní vůli 2. žalovaného, nikoli k výzvě soudu.

125. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

126. Lhůtu k plnění dle bodu I. výroku rozsudku stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první za středníkem, neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

Poučení