14 C 375/2021-179

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] vykonávajícím advokacii jako společník Schoultz & Partners, advokátní kancelář s.r.o. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 152 345,66 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 144 660,66 Kč a úrok z prodlení z dané částky ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobce na uhrazení částky 7 685 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 121 539,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 152 345,66 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od [datum] do zaplacení).

2. Uvedená částka představuje doplatek pojistného plnění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

3. Žalobce uvedl, že dne [datum] došlo ke střetu provozů dvou vozidel, při kterém byla na vozidle žalobce [příjmení] A6, [registrační značka] AX [číslo] (dále též„ automobil“ či„ vozidlo“), způsobena škoda. [příjmení] byla šetřena s výsledkem, že řidič druhého vozidla se dopustil přestupku proti plynulosti a bezpečnosti provozu. Pro tyto případy bylo u žalované sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem druhého řidiče.

4. Žalobce si nechal automobil opravit u [právnická osoba] [příjmení] s.r.o. (dále též„ [příjmení] [příjmení]“ či„ opravce“). Za opravu žalobce dané obchodní společnosti zaplatil 266 929,66 Kč. Žalobce si současně od dané obchodní společnosti po dobu opravy vozidla, tj. po dobu od [datum] do [datum] pronajal náhradní vozidlo, za což mu bylo vyúčtováno 46 585 Kč.

5. Vznik škody byl žalované ohlášen jako pojistná událost. Žalovaná tuto pojistnou událost ukončila s tím, že žalobci vyplatila pouze 161 169 Kč, a to dle vlastního propočtu. Žalovaná byla názoru, že fakturované náklady na opravu jsou nepřiměřené. Akceptována nebyla ani cena přední kapoty a rámu masky. Žalovaná dále neuznala poškození předního pravého světlometu, neboť měla za to, že nebyla prokázána jeho výměna za nový díl z plnění poskytnutého v souvislosti s likvidací předchozí pojistné události ze dne [datum]. Žalovaná neuznala ani náhradu nákladů na pronájem náhradního vozidla, a to s tím, že žalobce je vlastníkem (provozovatelem) několika dalších vozidel.

6. Žalobce s uvedeným posouzením věci nesouhlasil. Okolnosti týkající se pravého světlometu neopravňují žalovanou ke krácení pojistného plnění. Žalobce v tomto ohledu dodal, že světlomet byl po poškození dne [datum] vyměněn a následně došlo k jeho další výměně. K neuznání nákladů na pronájem náhradního automobilu žalobce uvedl, že v době opravy nemohl využívat ani jedno z jím vlastněných vozidel, neboť jedno vozidlo bylo využíváno dlouhodobě jeho partnerkou a druhé vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu a bylo odstaveno v servisu.

7. Žalobce proto žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 152 345,66 Kč a úrok z prodlení z dané částky ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] (den následující po dni splatnosti podle § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období, dále též„ zákon č. 168/1999 Sb.“) do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Žalovaná nárok zcela neuznala.

9. Poukázala na to, že žalobce byl účastníkem většího počtu dopravních nehod. Dále akcentovala personální propojení žalobce, [právnická osoba] [příjmení] a [právnická osoba] díly s.r.o. (dále též„ Levné díly“), která dodala některé z náhradních dílů využitých při opravě žalobcova automobilu.

10. Byla názoru, že žalobci nebylo namístě uhradit náklady vynaložené na pronájem náhradního vozidla, neboť žalobce vlastnil v rozhodné době více vozidel. Nadto, v dokladu sepsaném při vrácení automobilu dne [datum] bylo uvedeno, že vozidlo má najeto celkem 282 360 km, při ztotožnění vozidla z databáze STK však bylo zjištěno, že vozidlo bylo dne [datum] zastaveno patrně hlídkou Policie ČR a byl zjištěn stav 292 505 km. Žalovaná požadovala i to, aby byly případně od částky za pronájem vozidla odečteny tzv. pevné náklady ve výši 7 392 Kč.

11. Žalovaná dále uvedla, že žalobci nebyla uhrazena výměna pravého předního světlometu, neboť bylo zjištěno, že dle data výroby a celkově vzhledu dílu se jedná o původní díl namontovaný z výroby, nikoliv díl nový. V souvislosti s předchozí škodnou událostí (dopravní nehodou, ke které došlo dne [datum]) byla přitom žalobci uhrazena výměna daného světlometu za světlomet nový. [příjmení] díl tak nebyl žalobci v souvislosti s nyní projednávanou škodnou událostí hrazen znovu.

12. Žalovaná dále rozporovala cenu náhradních dílů využitých na opravu automobilu. Uvedla, že [právnická osoba] [příjmení] náhradní díly nakoupila od [právnická osoba] díly. Jedná se o vrakoviště, které je provázáno s [právnická osoba] Chlup. Cena náhradních dílů byla nadhodnocena a neodpovídá realitě na trhu s náhradními díly. Přímo na e-shopu [právnická osoba] díly jsou náhradní díly za zlomek ceny. Z tohoto důvodu nebyly ceny náhradních dílů akceptovány a žalovaná provedla svůj vlastní propočet ceny náhradních dílů pomocí systému Audatex.

13. Dle fotografie vozidla po opravě je nadto dle žalované zřejmé, že některé náhradní díly nebyly vyměněny, nýbrž tyto byly pouze opraveny, neboť v místě se nachází nadlimitní lak. Co se týče lakování, žalovaná byla dle jejího propočtu v systému Audatex přesvědčena, že bylo nutno provést i korekci ceny za provedené lakování vozidla.

14. Dále žalovaná odmítla žalobci uhradit službu spočívající v seřízení a geometrii vozidla, a to se zdůvodněním, že faktura za dané služby byla vystavena na [příjmení] [příjmení], a nikoliv na žalobce.

15. Konečně pak žalovaná uvedla, že v případě mřížky chladiče a kapoty byla hrazena druhovýroba, neboť dané díly již byly před nehodou opravovány a poškozeny. S ohledem na značné poškození již před nehodou pak byla provedena korekce u předního nárazníku, a to o 50 %.

16. Žalobce v reakci na obranu žalované akcentoval, že na náhradní díly byla žalobci poskytnuta sleva 20 %, a to právě z důvodu, že tyto byly již použité. K námitce ohledně seřízení geometrie žalobce uvedl, že tato byla provedena subdodavatelem opravce, neboť on sám nemá potřebné vybavení. Nelze dovozovat, že pokud nebyla faktura vystavena na žalobce, není namístě nárok uznat. Za mimoběžnou pak žalobce označil obranu žalované ohledně nájezdu náhradního automobilu v době jeho vrácení.

17. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

18. Žalobce byl v rozhodné době vlastníkem osobního automobilu Audi A6 Avant. Uvedené vozidlo mělo od dne [datum] registrační značku 8AJ [číslo] (technický průkaz předmětného vozidla)

19. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě mezi žalobcem a druhým řidičem, který odbočoval vlevo a nedal žalobci přednost. Viníkem nehody byl druhý řidič. Př nehodě došlo k poškození vozidla žalobce. (záznam o dopravní nehodě ze dne [datum])

20. Druhé vozidlo mělo sjednáno pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u žalované. (přípis žalované ze dne [datum], nazvaný„ Potvrzení o registraci škodní události“; shodná tvrzení účastníků)

21. Žalobce si nechal automobil opravit u [právnická osoba] [příjmení], která žalobci za opravu vystavila dne [datum] fakturu, kterou žalobci vyúčtovala 257 296 Kč. Za náhradní díly bylo žalobci fakturováno celkově 260 041,34 Kč (214 910,20 Kč bez DPH, 191 261,26 Kč po zohlednění 20% slevy). Některé náhradní díly (konkrétně mřížka chladiče, přední víko, pravý světlomet a rám masky) byly zakoupeny od [právnická osoba] díly, a to za cenu 114 461 Kč. Na uvedené náhradní díly byla žalobci poskytnuta sleva 20 %, neboť se jednalo o použité náhradní díly nebo náhradní díly druhé jakosti. (faktura č. 2020 vystavená žalobci [právnická osoba] [příjmení]; faktura [číslo] vystavená [právnická osoba] díly)

22. Žalobce [právnická osoba] [příjmení] fakturovanou částku 257 296 Kč uhradil hotově ve dnech [datum] a [datum] (stvrzenky o úhradě v hotovosti ze dne [datum])

23. Žalobce předmětnou pojistnou událost nahlásil žalované dne [datum] a v rámci její likvidace požadoval uhrazení částky vynaložené na opravu vozidla. Dále požadoval uhrazení částky 9 633,66 Kč za seřízení a geometrii vozidla. Faktura za uvedené služby byla vystavena [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba] pro odběratele [příjmení] [příjmení]. Žalobce se dále na žalované domáhal uhrazení částky 46 585 Kč za pronájem náhradního automobilu od [právnická osoba] [příjmení] na období od [datum] do [datum] - 14 dní, jeden den za 2 750 Kč. Náhradní automobil byl [právnická osoba] [příjmení] vrácen s celkovým nájezdem 282 360 km. (přípis žalované ze dne [datum], nazvaný„ Potvrzení o registraci škodní události“; faktura [číslo] vystavená [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba]; faktura č. 2020 vystavená žalobci [právnická osoba] [příjmení], smlouva o nájmu dopravního prostředku uzavřená dne [datum] mezi žalobcem o [právnická osoba] [příjmení]; žádost a čestné prohlášení k zapůjčení náhradního vozidla sepsaná žalobcem)

24. Žalovaná šetření pojistná události ukončila dne [datum] a žalobci vyplatila na pojistném plnění pouze 161 169 Kč. K navazujícím žádostem žalobce žalovaná snížení požadovaného plnění vysvětlila argumentací v zásadě shodnou s tou uplatněnou v soudním řízení. Při výpočtu dané částky žalovaná odmítla vycházet z faktury týkající se náhradních dílů zakoupených od [právnická osoba] díly, neboť tato byla dle žalované nadhodnocena, a žalovaná tak vycházela z vlastního výpočtu provedeného systémem Audatex, ve kterém provedla u některých náhradních dílů korekci z důvodu již existujícího poškození daných dílů. Dále žalovaná provedla korekci částky za lakování. (přípis žalované ze dne [datum], nazvaný„ Informace o výplatě pojistného plnění“; přípis žalované ze dne [datum], nazvaný„ Prověření postupu likvidace pojistné události“; dopis právního zástupce žalobce ze dne [datum], nazvaný„ Výzva k dolikvidaci pojistné události“; přípis žalované ze dne [datum], nazvaný„ Závěrečné vyjádření k likvidaci pojistné události“; kalkulace opravy [číslo] provedená žalovanou v systému Audatex založená na č. l. 55 a násl. spisu) 25. [ulice] [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba] potvrdila, že pod číslem dokladu [číslo] [číslo] provedla kalibraci radaru na vozidle [registrační značka], tj. na vozidle žalobce. Daná obchodní společnost dále uvedla, že provedená kalibrace je v souladu s postupem výrobce. (dopis [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba] založený na č. l. 50 spisu)

26. Z listiny předložené žalovanou a založené na č. l. 62 a násl. spisu plyne, že na internetových stránkách [webová adresa] byly inzerovány náhradní díly na Audi A6 za ceny nižší, než ty, které byly [právnická osoba] díly fakturovány [právnická osoba] [příjmení] a následně žalobci. Dále je na uvedené listině zachycena fotografie výrobního čísla pravého světlometu a taktéž fotografie karoserie vozidla s přiloženým měřičem, ze které má dle žalované plynout skutečnost, že na vozidle byl naměřen nadlimitní lak, což svědčí o tom, že některé díly byly opraveny, a nikoliv vyměněny – automobil na fotografii je bílé barvy a je viditelná část jeho SPZ s čísly 96. (listinný důkazní prostředek založený na č. l. 62 a násl. spisu)

27. V záznamu o vrácení náhradního vozidla je uvedeno, že vozidlo mělo ke dni jeho vrácení, tj. ke dni [datum], nájezd 282 360 km. (záznam o vrácení vozidla ze dne [datum])

28. Ze seznamu prohlídek poskytnutého žalovanou plyne, že vozidlo mělo dne [datum] projít technickou silniční kontrolou s výsledkem, že nájezd vozidla je 292 505 km. (výpis ze seznamu prohlídek založený na č. l. 65 spisu)

29. Žalobce byl v rozhodném období vlastníkem předmětného vozidla a dále vlastníkem dalších dvou vozidel, vozidla Škoda Octavia a vozidla Škoda Superb (shodná tvrzení účastníků a výpis ze seznamu vlastněných vozidel založený na č. l. 65 spisu) 30. [jméno] [příjmení], zástupce [právnická osoba] [příjmení], při výslechu uvedl, že vozidlo opravovali a vystavili za to fakturu. Časový rozsah opravy si nevybavuje. Jednalo se o opravu po havárii týkající se přední části vozidla. Zádržné systémy nebyly poškozeny. Svědek nevěděl, zda byly některé díly opravovány; vše bylo zaznamenáno ve faktuře. Veškerý postup opravy je zaznamenán v kalkulaci Audatex a ve faktuře. Je tam uvedeno, jestli byl díl opraven, nebo vyměněn, a zda se jedná o originální díl. Pracují v systému Audatex, který vypočítavá kalkulace. Používají nové, originální i použité díly. Pokud použijí použitý díl, je to zaznamenáno ve faktuře. Nemají výhradního dodavatele náhradních dílů; díly nakupují, jak jsou tyto k dispozici. Svědek vyloučil, že by používali použité díly a tyto fakturovali jako díly nové. Žalobce měl dle svědka více vozidel. Náhradní vozidlo si od nich půjčoval, neboť neměl k dispozici jiné pojízdné vozidlo. U nich v opravě měl žalobce vozidlo značky Škoda. Předmětem podnikání svědka je i půjčování vozidel. Nepamatuje si, jak dlouho měl žalobce vozidlo půjčeno. (výslech [jméno] [příjmení] provedený při jednání dne [datum]) 31. [celé jméno svědkyně], partnerka žalobce, při výslechu uvedla, že k nehodě došlo někdy ke konci roku 2020. O opravě nic neví. Žalobce měl půjčeno náhradní vozidlo a svědkyně jezdila vozidlem Škoda Octavia, a to v období od října do konce roku 2020. Byla po onemocnění covidem a snažila se vyhýbat lidem. V říjnu byla v pracovní neschopnosti. Má rodinu na Moravě, automobil proto využívala často, a to na nákupy, dojíždění do zaměstnání a na cesty za rodinou. Neměla k dispozici jiné vozidlo. Žalobce měl k dispozici Audi a náhradní vozidlo, když byla Audi nabouraná. Je možné, že měl v dané době na sebe napsáno i další vozidlo; toto však neměli k dispozici. (výslech [celé jméno svědkyně] provedený při jednání dne [datum]) 32. [celé jméno znalce], znalec v oboru strojírenství/všeobecné/autoopravárenství/ekonomika/ceny a odhady/motorová vozidla, v rámci písemného vyhotovení znaleckého posudku číslo položky [číslo] a jeho doplňků a při výslechu před soudem uvedl, že přiměřené náklady na zapůjčení náhradního vozidla na čtrnáct dní by činily 38 900 Kč. Doba pronájmu vozidla (čtrnáct dní) odpovídá nutné době opravy vozidla. Jako přiměřené náklady na opravu vozidla v neautorizovaném servisu při zohlednění poškození vozidla při předmětné dopravní nehodě za použití náhradních dílů z vrakoviště, případně neoriginálních dílů, znalec určil při zohlednění slevy 20 % částku 274 390 Kč. Uvedenou částku vypočetl za pomoci systému DAT, a to tak, že na základě obsahu spisu vyhodnotil, jaká poškození bylo možno opravit a jaké náhradní díly bylo potřeba vyměnit, a tato data zadal do daného systému. Náklady na potřebné náhradní díly s uvažovanou slevou 20 % by dle znalce činily 212 613 Kč bez DPH. Ohledně pravého světlometu znalec uvedl, že rýhy na světlometu způsobené při předchozí dopravní nehodě dne [datum] byly neopravitelné. Z podkladů poskytnutých žalovanou v rámci nynějšího řízení nelze určit, že po nynější nehodě se na vozidle nacházel stejný světlomet jako před nehodou dne [datum]. Nelze určit, zda se jedná o tentýž světlomet, nebo o světlomet originální zakoupený na vrakovišti. Fotodokumentace žalované takové zjištění neumožňuje. Znalec pak dále uvedl, že u předchozí nehody, tj. nehody dne [datum], nedošlo k poškození masky ani kapoty. V rámci nyní přezkoumávané nehody došlo k přednímu nárazu, tj k poškození celé přední části automobilu. K tvrzením ohledně nadlimitní tloušťky laku znalec konstatoval, že tato mohla být naměřena, neboť pro opravu byly využity díly druhovýroby nebo z vrakoviště, na kterých mohlo již předtím dojít k opravám. K fotografiím náhradních dílů nacházejících se na internetové stránce [webová adresa] znalec uvedl, že nižší cena dílů může být způsobena tím, že díly byly poškozeny, či se může jednat pouze o reklamní trik. Znalec dále konstatoval, že při tak rozsáhlém poškození, jako tomu bylo v projednávané věci, klesne hodnota vozidla, a to i poté, co toto bude opraveno. Je prakticky vyloučeno, aby po nehodě a opravě hodnota vozidla převyšovala jeho hodnotu před nehodou, a to i při zohlednění toho, jaké náhradní díly byly na vozidlo při opravě namontovány, a toho, jaká poškození se na vozidle nacházela před nehodou. K žádosti žalované, aby znalec určil výši tzv. pevných nákladů, které je nutno odečíst od půjčovného za náhradní vozidlo, znalec v doplňcích znaleckého posudku a při výslechu před soudem, uvedl, že k výpočtu pevných nákladů nelze využití znalecký standard č. I [číslo], který se týká výhradně ocenění vozidel, a nikoliv nájmu vozidel. Položka pevných nákladů ani způsob jejího výpočtu v něm nejsou definovány. K výpočtu pevných nákladů provedenému žalovanou znalec konstatoval, že samotný postup výpočtu nezpochybňuje, nejsou mu však známa data, která žalovaná do výpočtu zadává. Tyto neplynou ze žádných znaleckých standardů. Výpočet žalované je tak z technického pohledu nepřezkoumatelný; nelze ověřit, kde žalovaná vzala vstupní hodnoty ani, z jakých podkladů vycházela. Metodika výpočtu žalované není součástí žádného znaleckého standardu. Pro názornost znalec uvedl, že při žalovanou uvažované životnosti automobilu 300 000 km by pevné náklady činily 2 112 00 Kč, což je nereálná hodnota. Znalec uvedl, že se nesetkal s tím, že jiní znalci by pevné náklady odčítali; žalovanou předložené znalecké posudky pouze přebírají výpočet žalované. Znalec dodal, že lze pouze vypočítat, o kolik by se případně snížila hodnota automobilu, kdyby s ním jeho majitel ujel o 1 050 km více. Uvedenou částku znalec určil na 2 200 Kč. Znalec nicméně uvedl, že na hodnotu automobilu nemá vliv, jestli s ním bylo ujeto o 1 050 km více. (znalecký posudek [celé jméno znalce] ze dne [datum], číslo položky [číslo]; doplněk znaleckého posudku ze dne [datum], číslo položky [číslo]; doplněk znaleckého posudku ze dne [datum], číslo položky [číslo] a výslech znalce při jednání soudu dne [datum])

33. Soud tak shrnuje, že na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl v rozhodné době vlastníkem vozidla, které bylo poškozeno při dopravní nehodě dne [datum]. Vozidlo, které poškození žalobcova vozidla způsobilo, bylo u žalované pojištěno pro případy odpovědnosti za újmu jím způsobenou. Žalobce proto po žalované žádal, aby mu uhradila za opravu vozidla 266 929,66 Kč (257 296 Kč fakturovaných [právnická osoba] [příjmení] a 9 633,66 Kč za seřízení a geometrii vozidla) a za pronájem náhradního vozidla 46 585 Kč. Žalovaná žalobci uhradila pouze 161 169 Kč. Žalobce se proto domáhá uhrazení zbývajících 152 345,66 Kč s příslušenstvím. Žalovaná pojistné plnění krátila, neboť považovala ceny náhradních dílů zakoupených od [právnická osoba] díly za nadhodnocené. Dále uplatnila korekce pro některé náhradní díly s ohledem na to, že tyto měly být poškozeny již před nehodou, a korekci za lakování. Žalovaná odmítla hradit výměnu pravého světlometu, neboť byla názoru, že tento nebyl v rozporu s tvrzením žalobce vyměněn po předchozí dopravní nehodě. Žalovaná odmítla daný světlomet hradit podruhé. Žalovaná cenu opravy, kterou považovala za adekvátní, vypočetla za pomoci systému Audatex. Náklady na zapůjčení náhradního vozidla žalovaná odmítla žalobci proplatit s odkazem na to, že žalobce byl vlastníkem dalších dvou automobilů. Žalobce skutečně v rozhodném období vlastnil kromě předmětného vozidla i vozidla Škoda Octavia a Škoda Superb. Svědci [příjmení] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] potvrdili, že další dvě vozidla, která žalobce vlastnil, nemohl žalobce v rozhodné době využívat. Znalec [celé jméno znalce] posoudil dobu vypůjčení náhradního vozidla za přiměřenou. Za obvyklé náklady na zapůjčení vozidla označil částku 38 900 Kč. Za obvyklou a přiměřenou cenu opravy vozidla pak označil částku 274 390 Kč, a to při zohlednění cen v neautorizovaném servisu, při zohlednění poškození vozidla při předmětné dopravní nehodě a při použití náhradních dílů z vrakoviště, případně neoriginálních dílů, a konečně při zohlednění slevy 20 %. Znalec uzavřel, že z podkladů obstaraných žalovanou nelze určit, že na vozidle byl při nehodě dne [datum] osazen stejný světlomet, který měl být tvrzeně vyměněn po nehodě dne [datum]. Znalec dále konstatoval, že při tak rozsáhlém poškození, jako tomu bylo v projednávané věci, klesne hodnota vozidla, a to i poté, co toto bude opraveno. Je prakticky vyloučeno, aby po nehodě a opravě hodnota vozidla převyšovala jeho hodnotu před nehodou, a to i při zohlednění toho, jaké náhradní díly byly na vozidlo při opravě namontovány, a toho, jaká poškození se na vozidle nacházela před nehodou. Znalec konečně označil výpočet žalované týkající se určení výše tzv. pevných nákladů za nepřezkoumatelný a sdělil, že v případě využívání automobilu po době 14 dní nedojde ke snížení jeho hodnoty.

34. Věc soud posoudil následujícím způsobem.

35. Žalobce žádá, aby mu žalovaná z titulu tzv. povinného ručení viníka dopravní nehody uhradila náklady, které vynaložil na opravu vozidla, a náklady na pronájem náhradního vozidla po dobu, kdy bylo jeho vozidlo opravováno.

36. Podle § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období, dále též (o. z.): Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

37. Podle § 2969 odst. 1 o. z.: Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

38. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.

39. Odborná literatura v tomto ohledu uvádí, že„ poškození vozidla havárií jednoznačně představuje skutečnou škodu, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem naloží, tedy zda jej opraví, či nikoliv, neboť účelem náhrady je reparovat zmíněné snížení majetkového stavu. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady, která náleží vůči odpovědné osobě. Jedinou výjimkou je situace, kdy poškozený nechá vozidlo opravit; tehdy se umožňuje poškozenému, aby výši škody vyčíslil cenou opravy ([příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. § 6 (Rozsah pojištění). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], marg. [číslo]).

40. Žalobce žádal, aby mu bylo za opravu vozidla uhrazeno 266 929,66 Kč (257 296 Kč fakturovaných [právnická osoba] [příjmení] a 9 633,66 Kč za seřízení a geometrii vozidla).

41. Žalovaná uvedenou částku sporovala, tvrdila, že ceny náhradních dílů (dodaných [právnická osoba] díly) byly nadhodnoceny a neodpovídají realitě na trhu. Žalovaná dále provedla korekci ceny některých dílů, a to s odkazem na jejich předchozí poškození a taktéž s odkazem na to, že bylo namístě využít díly druhovýroby. Žalovaná pak plně odmítla hradit cenu za výměnu pravého světlometu a krátila cenu za provedené lakování vozidla.

42. Soud se proto obrátil na znalce s otázkou ohledně výše účelných a obvyklých (přiměřených) nákladů na opravu vozidla po nehodě.

43. Znalec [celé jméno znalce] věc posoudil, zhodnotil poškození, ke který během nehody došlo, a za přiměřené a obvyklé náklady na opravu vozidla označil náklady ve výši 274 390 Kč. Znalec tedy dospěl k závěru, že na opravu bylo namístě účelně vynaložit částku vyšší, než částku, jejíž úhrady se žalobce po žalované domáhá. Akcentovat je nutno, že znalec při výpočtu vycházel z cen účtovaných neautorizovaným servisem a z cen náhradních dílů druhovýroby případně z vrakoviště. Znalec zohlednil v případě náhradních dílů slevu 20 %. I při této situaci dospěl znalec k částce vyšší, než je částka, jejíž úhrady se žalobce domáhá.

44. Je proto bez významu tvrzení žalované, že cenu bylo nutno snížit z důvodu korekce pro lakování a z důvodu nutného využití náhradních dílů druhovýroby. Znalec kalkuloval s díly druhovýroby, a i tak dospěl k částce přesahující žalobcem nárokovanou částku. Vyvrácena byla i tvrzení žalované, že cena náhradních dílů měla být nadhodnocena a neměla odpovídat realitě na trhu. Znalec určil jako obvyklou cenu nutných náhradních dílů při zohlednění 20% slevy částku 212 613 Kč bez DPH. [ulice] [právnická osoba] [příjmení] za náhradní díly žalobci fakturovala opět při zohlednění 20% slevy částku 191 261,26 Kč. Co se přitom týče odkazů žalované na ceny náhradních dílů nacházejících se tvrzeně na internetové stránce [webová adresa], soud ve shodě se znalcem uvádí, že tyto nejsou pro věc vypovídající. Není známo, v jakém technickém stavu se dané díly nacházejí. Stejně tak nelze vyloučit, že se jedná pouze o reklamní trik. Zásadní je, že cena dílů fakturovaná žalobci nepřesahuje cenu obvyklou.

45. K odkazům žalované na nutnost korekce ceny některých náhradních dílů z důvodu, že tyto měly být poškozeny již při předchozí dopravní nehodě, soud uvádí následující. Žalovaná korekci provedla v případě mřížky chladiče, kapoty a nárazníku. Znalec však při výslechu uvedl, že při předchozí nehodě nedošlo k žádnému poškození kapoty ani masky vozidla. Znalec pak ale zejména uvedl i to, že při tak rozsáhlém poškození, jako tomu bylo v projednávané věci, klesne hodnota vozidla, a to i poté, co toto bude opraveno – je prakticky vyloučeno, aby po nehodě a opravě hodnota vozidla převyšovala jeho hodnotu před nehodou, a to i při zohlednění toho, jaké náhradní díly byly na vozidlo při opravě namontovány, a toho, jaká poškození se na vozidle nacházela před nehodou. V takové situaci není namístě přistoupit k jakýmkoliv korekcím s odkazem na to, že některé díly snad měly být již před nehodou poškozeny (či že neměly být využity nové a originální díly, nýbrž díly druhovýroby – k tomu nicméně vizte již výše uvedené). V tomto ohledu soud odkazuje zejména na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07 (N 58/48 SbNU 857), či ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13, či na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, č. j. 8 Tdo 948/2016-41, ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5173/2015, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 36/2013. Například v prvně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že„ z aktuální ustálené judikatury vyplývá, že korekci nákladů nelze po poškozeném spravedlivě požadovat, a to zvláště za situace, kdy se hodnota poškozeného vozidla po opravě, jakkoliv nákladné – pokud se jednalo o účelné vynaložené náklady, nijak nezměnila ve srovnání se stavem před škodnou událostí. Jestliže náklady směřují k odstranění vady vozidla a k jeho uvedení do původního stavu, jedná se o nutné a účelně vynaložené náklady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 36/2013). Totéž platí i v případě, pokud k uvedení do původního stavu byly použity značkové náhradní díly, či byly využity služby autorizovaného servisu. Poškozeného, vlastníka byť staršího motorového vozidla, není možné nutit, aby v důsledku porušení zákona obviněným, tedy v důsledku jednání, jehož nebyl původcem, vyhledával neznačkové a tedy méně kvalitní náhradní díly, objížděl vrakoviště nebo sjednával opravu vozidla v neautorizovaném servisu, kde cena poskytnutých služeb může být nižší, ale úroveň poskytnutých služeb nemusí být stejně kvalitní, neboť neautorizované servisy nemusí dodržovat jednotlivé postupy výrobce atp. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07, či ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13).“ Ve druhém z odkazovaných rozhodnutí pak Nejvyšší soud uvedl, že„ jestliže ovšem poškozený vozidlo nechá opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy, sestávající zpravidla z ceny provedených prací a ceny vyměněných (náhradních) dílů. Od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být případně odečtena částka odpovídající jejímu zhodnocení opravou (pokud k němu skutečně dojde) oproti původnímu stavu, jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a znamenalo to zvýšení obvyklé ceny opravené věci. Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé ceny, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. [ulice] hodnota je pak vyjádřením technických vlastností věci, a její zvýšení nemusí nutně znamenat zvýšení ceny obvyklé.“ Obdobě pak lze odkázat na odbornou literaturu:„ Oprava starší věci (např. havarovaného motorového vozidla) se zpravidla neobejde bez použití nových náhradních dílů, to však vždy nemusí vést k vyšší obvyklé ceně takto opravené věci v porovnání s její obvyklou cenou před poškozením, a tedy ani k obohacení poškozeného. V takových případech tudíž nelze bez dalšího zohledňovat tzv. amortizaci náhradních dílů, ale je nezbytné posoudit, zda tzv. technické zhodnocení je s to převážit snížení tržní hodnoty věci plynoucí z informace, že byla poškozena – např. že vozidlo bylo havarováno (I. ÚS 1902/13). Pokud oprava byla provedena účelně a směřovala pouze k odstranění následků škodní události a nezměnil se jí majetkový stav poškozeného, a to ani v důsledku nahrazení opotřebovaných součástí součástmi novými, nemohlo na jeho straně dojít k získání BO, a za takového stavu pak není důvod zvažovat ani tzv. korekci nákladů (NS 25 Cdo 36/2013). ([příjmení], Martin. § [číslo] (Náhrada při poškození věci). In: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo]).

46. S ohledem na výše uvedené závěry znalce týkající se odpovídající ceny opravy a ceny náhradních dílů jsou bez významu i tvrzení žalované, že u některých dílů nemělo dojít k jejich výměně, nýbrž jen k jejich opravě. V tomto ohledu soud uvádí, že rozhodne-li se poškozený pro provedení opravy vozidla a jedná-li se o postup účelný, zakládá mu to právo požadovat škodu vyčíslenou výší tržní hodnoty opravy (s případným odečtem zhodnocení tržní ceny vozidla po opravě). To však neznamená, že oprava vozidla musí být taktéž skutečně provedena. Významné je jedině to, jaká je výše objektivně zjištěných nákladů na opravu poškození vozidla v místě a čase obvyklých. Pokud by totiž byla výše škody závislá na tom, zda poškozený automobil skutečně opravil, či nikoliv, byl by obsah pojmu škoda popírán tím, že by výše škody byla závislá na zcela nahodilých okolnostech, které jsou pro určení její výše nerozhodné (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2575/2000). V tomto ohledu je tak nutno vycházet z toho, že cena opravy poškození byla posouzena znalcem (a to mj. i včetně posouzení toho, které díly bylo namístě vyměnit a které opravit), a to s tím výsledkem, že cena opravy ani cena náhradních dílů fakturovaná žalobci nepřevyšují přiměřenou (obvyklou) cenu. Soud nadto v souvislosti s tímto tvrzením žalované uvádí, že žalovaná provedení opravy namísto výměny náhradních dílů dovozuje z jedné fotografie, na které se nachází vozidlo, které má mít tvrzeně nadlimitní tloušťku laku (fotografie je založena na č. l. 64 spisu). Uvedené vozidlo má však nejen jinou barvu, než vozidlo žalobce, nýbrž má zřetelně i jinou poznávací značku, než vozidlo žalobce. Nelze dále neupozornit ani na závěry znalce, že případná nadlimitní tloušťka laku nemusí svědčit pro závěr, že v případě žalobcova vozidla nedošlo k výměně některých náhradních dílů; tato může být vyvolána skutečností, že byly využity díly druhovýroby či díly z vrakoviště, které už mohly být předtím opravovány.

47. Odmítnout je dále nutno i postup žalované spočívající ve vyloučení ceny pravého předního světlometu z ceny opravy. Žalovaná k tomuto přistoupila, neboť byla názoru, že by tímto postupem hradila žalobci ten stejný světlomet podruhé. Z fotografií pořízených mobilním technikem žalované totiž žalovaná dovodila, že na vozidle se v době při předmětné nehodě nacházel stejný světlomet jako v době předchozí nehody dne [datum]. Po této nehodě však žalovaná žalobci uhradila jeho výměnu za nový díl. Žalovaná tak byla názoru, že žalobce se domáhá podruhé ceny již jednou uhrazeného světlometu. K tomuto tvrzení je však nutno předně uvést, že podklady, ze kterých žalovaná danou skutečnost dovozuje (zejména fotografie světlometu po nehodě dne [datum], na které je zachycené výrobní číslo), byly posouzeny znalcem se závěrem, že tyto nesvědčí pro závěr, že by se mělo jednat o stejný světlomet jako v případě předchozí dopravní nehody. Nadto, i kdyby se v případě nynější nehody skutečně mělo jednat o stejný světlomet, který měl být tvrzeně předtím již vyměněn, neměnilo by to nic na závěru, že v případě nynější nehody došlo k poškození světlometu a byla nutná jeho výměna. Žalovaná přitom nesporuje, že k této došlo. Žalovaná tudíž byla povinna žalobci výměnu světlometu uhradit. Případné zjištění o neprovedení výměny po nehodě dne [datum] by nemělo relevanci k výši pojistného plnění plynoucího z nyní projednávané škodní události, nýbrž k výši pojistného plnění z předchozí škodní události (dopravní nehody dne [datum]).

48. Z provedeného dokazování vyplynula dále i oprávněnost nároku žalobce na uhrazení částky 9 633,66 Kč za seřízení a geometrii vozidla. Žalovaná odmítla danou službu žalobci uhradit, neboť faktura nebyla vystavena pro žalobce, nýbrž pro [právnická osoba] [příjmení]. To, na koho byla daná služba fakturována, je však bez významu pro oprávněnost nároku na náhradu škody. Z vyjádření poskytovatele dané služby, [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba], plyne, že v souvislosti s nehodou byla na vozidle [registrační značka], tj. na vozidle žalobce, provedena kalibrace radaru, kdy tento postup je v souladu s postupem výrobce. Je přitom zcela uvěřitelné tvrzení žalobce, že danou sužbu nefakturovala [právnická osoba] [příjmení], nýbrž právě [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba], neboť první uvedená nedisponuje odpovídající technologií.

49. Soud tedy shrnuje, že požadavek žalobce na uhrazení částky 105 760,66 Kč (266 929,66 Kč mínus žalovanou již uhrazených 161 169 Kč) považuje za oprávněný.

50. Další požadavek žalobce, tj. požadavek na uhrazení nákladů vynaložených na pronájem náhradního vozidla, pak soud posoudil jako oprávněný, avšak pouze částečně.

51. Žalobce žádal, aby mu žalovaná uhradila za pronájem náhradního vozidla od [právnická osoba] [příjmení] částku 46 585 Kč (14 dní á 2 750 Kč plus DPH).

52. Žalovaná odmítla poskytnout předmětné plnění s odkazem na to, že žalobce byl v rozhodné době vlastníkem dalších dvou vozidel.

53. Z provedeného dokazování skutečně plyne, že žalobce byl v rozhodném období vlastníkem dalších dvou vozidel, jednalo se o vozidla Škoda Octavia a Škoda Superb. Žalobce ostatně ani uvedenou skutečnost nečiní spornou.

54. Z provedeného dokazování, a to z výslechů [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně], však současně plyne, že žalobce nemohl ani jedno z daných vozidel využívat. První vozidlo využívala [celé jméno svědkyně] a druhé bylo v rozhodné době nepojízdné v servisu. [celé jméno svědkyně] v tomto ohledu uvedla, že vozidlo využívala každodenně za účelem dojíždění do práce a taktéž za účelem cest za rodinou na Moravu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že byla po prodělaném onemocnění nemocí covid, a snažila se tak co nejvíce izolovat a vyhýbat se lidem. V takové situaci nebylo dle názoru soudu lze po žalobci požadovat, aby vozidlo své partnerce odňal a využíval ho on sám. Jelikož žalobce neměl k dispozici ani jiné vozidlo, je nutno pronájem náhradního vozidla považovat za účelný a nezbytný. Soud v tomto ohledu dodává, že výpovědi [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] považuje za věrohodné a přesvědčivé. Soud neshledal žádného důvodu tyto nepovažovat za pravdivé. Žalovaná nadto v této souvislosti neměla k provedeným výpovědím žádných výhrad.

55. Doba, na kterou bylo náhradní vozidlo pronajato (14 dní), byla dle znalce odpovídající poškození vozidla. Jinak je tomu nicméně, co se týče ceny, ze kterou bylo vozidlo pronajato. Soud je názoru, že poškozenému je namístě uhradit cenu obvyklou za nájem daného vozidla. Znalec přitom za cenu obvyklou (přiměřenou) v úrovni cen včetně DPH v nyní projednávané věci označil v souladu se znaleckým standardem X částku 38 900 Kč. Tuto částku je nutno označit za účelně vynaloženou. Nelze naopak žalobci přiznat jím požadovanou částku odpovídající smluvnímu nájemnému. Soud se v tomto ohledu ztotožňuje s žalobcem, že po poškozeném nelze spravedlivě žádat, aby hledal co nejméně nákladnou variantu pronájmu náhradního vozidla. To však po žalobci nikdo nežádá. Po žalobci je požadováno, aby využil pronájmu vozidla za cenu obvyklou, tj. za cenu zjednodušeně řečeno odpovídající průměru mezi cenami nejnižšími a nejvyššími. Takový požadavek považuje soud za zcela legitimní. Soud dodává, že odkaz žalobce na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 12 C 19/2015 není případný. V uvedeném rozhodnutí byla posuzována otázka ceny opravy, nikoliv nákladů na pronájem náhradního vozidla, a bylo uzavřeno, že neodpovídá realitě běžného života, aby poškozený, který vznik dopravní nehody nezavinil ani nezpůsobil, byl povinen provádět náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů a za tímto účelem například objížděl vrakoviště, nebo aby využil méně kvalitní díly druhovýroby. Jak již však bylo uvedeno, po žalobci není požadováno, aby hledal nájem za nejnižší cenu a prováděl v tomto ohledu šetření. Po žalobci je žádáno, aby využil nájem za obvyklou tržní cenu. Takový požadavek se nepříčí textu zákona ani principům, na kterých je tento vystavěn.

56. Žalovaná ohledně pronájmu náhradního vozidla dále namítla, že existují nesrovnalosti mezi počtem ujetých kilometrů náhradního vozidla zjištěným při vrácení vozidla [právnická osoba] [příjmení] a mezi počtem kilometrů zjištěným při silniční prohlídce vozidla. Žalovaná však dále nerozvinula, jaký by měla mít daná skutečnost vliv na žalobcem požadovanou úhradu nákladů na pronájem náhradního vozidla. Soud nevidí důvodu žalobci odepřít jím požadované plnění, jelikož vozidlo případně najelo mezi okamžiky odečtu najetých kilometrů další kilometry, či případně, že buď v záznamu o vrácení vozidla, či v záznamu o silniční kontrole došlo k chybnému uvedení nájezdu zapůjčeného vozidla. V tomto ohledu soud dodává, že výše nájemného nebyla odvozena od počtu ujetých kilometrů, nýbrž tato závisela na počtu dnů nájmu. Tento přitom žalovaná nikterak nerozporovala.

57. Soud žalované nepřisvědčil ani v tom, že od požadovaného nájemného by měla být odečtena částka ve výši 7 392 Kč představující tzv. pevné náklady.

58. Soud k věci předně uvádí, že v obecné rovině souhlasí s tím, že skutečnou škodou související s nutností pronajmout si náhradní vozidlo je rozdíl mezi zvýšenými náklady na vypůjčení náhradního vozidla a náklady, jež by jinak poškozený vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození (vizte i [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. § 6 (Rozsah pojištění). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 164, marg. [číslo]). Tzv. pevné náklady přitom dle žalované představují právě uvedené náklady, které by poškozený musel jinak vynaložit na provoz svého automobilu. Uvedenou částku žalovaná určuje za pomoci výpočtu zohledňujícího amortizaci vozidla, opotřebení pneumatik, nákup mazadel a dalších provozních náplní a opravy a běžné údržby vozidla.

59. Co se však týče konkrétního výpočtu pevných nákladů žalovanou provedeného v nyní posuzované věci, zde soud plně souhlasí se znalcem, že nelze ověřit, z jakých vstupních dat žalovaná vyšla, a daný výpočet proto nelze přijmout pro jeho nepřezkoumatelnost. V tomto ohledu soud dále zdůrazňuje, že znalec uvedl, že při žalovanou uvažované životnosti automobilu 300 000 km by pevné náklady při zohlednění žalovanou uvažovaných vstupních dat činily 2 112 00 Kč, což je dle znalce zcela nereálná hodnota. Odkázat je pak nutno i na to, že žalovaná při výpočtu pevných nákladů vychází mj. i z jí určené částky odpovídající opotřebení (amortizaci) vozidla. Znalec však k dotazu soudu ohledně dané otázky konstatoval, že cena vozidla, které najelo o 1 050 km (jde o počet kilometrů, která žalobce najel náhradním vozidlem) více, je shodná s cenou vozidla, které danou trasu neujelo. Je tak nutno uzavřít, že při tak nízkém nájezdu není důvodu kalkulovat s amortizací vozidla žalobce. Pokud přitom žalovaná v této souvislosti odkazovala na jiné znalecké posudky, které měly s pevnými náklady kalkulovat tak, jak to činí žalovaná, uvádí soud, že tyto nejsou pro jeho posouzení rozhodné. V nynější věci znalec adekvátně vysvětlil, proč považuje konkrétní výpočet žalované za nepřezkoumatelný, a soud se s jeho posouzením plně ztotožňuje. Na tomto místě pak záhodně uvést, že znalec soudu sdělil jednak, že on se nesetkal s tím, že by jiní znalci od částky půjčovného odečítali pevné náklady, a jednak že z částí znaleckých posudků poskytnutých žalovanou plyne, že znalci v zásadě pouze převzali výpočet žalované.

60. Soud proto nepřistoupil na obranu žalované, že od částky vynaložené na pronájem náhradního vozidla je nutno jako pevné náklady odečíst částku 7 392 Kč. Obecně pak k odečtu pevných nákladů soud uvádí, že v nyní projednávané věci není namístě tyto od nájemného odečíst. Znalec uvedl, že doba pronájmu 14 dní a nájezd 1 050 km představují v tomto ohledu zanedbatelné hodnoty. S tímto posouzením se soud plně ztotožňuje. Za uvedenou dobu nelze kalkulovat s tím, že by došlo ke snížení ceny vozidla žalobce jeho opotřebením a ojetím pneumatik, jak ostatně znalec explicitně uvedl. Stejně tak v případě takto krátké doby pronájmu a nízkého počtu najetých kilometrů nelze reálně kalkulovat s tím, že žalobce by za danou dobu vynaložil konkrétní částku na nákup provozních náplní a pravidelné údržby vozidla. Dále pak soud k uvedenému uvádí, že byla-li by vedena úvaha směrem, že poškozený při využívání náhradního vozidla neopotřebovává svůj automobil, pak by bylo třeba přihlédnout i k té skutečnosti, že automobil poškozený při dopravní nehodě a následně opravený má obvykle nižší hodnotu, než automobil nepoškozený (jak již bylo výše uvedeno). Za této situace nelze v situaci krátkého pronájmu náhradního vozidla klást k tíži poškozeného úhradu pevných nákladů za ujeté kilometry, neboť poškozený je v důsledku dopravní nehody jím nezaviněné a způsobené osobou třetí, nuceně vyloučen z užívání svého automobilu. Odečítat za této situace ještě od částky poškozeným zaplaceného půjčovného, na jehož náhradu v rozsahu účelně a nutně vynaložených nákladů má právo proti žalované, ještě další náklady ve výši pevné sazby za ujeté kilometry v důsledku tzv. neopotřebovávání jeho vlastního automobilu by bylo jeho dalším nepřiměřeným poškozením, když již samotná skutečnost, že jeho automobil byl poškozen, způsobuje snížení hodnoty automobilu. Soud tak uzavírá, že v nyní projednávané věci není namístě odečíst od částky za pronájem náhradního automobilu částku tzv. pevných nákladů.

61. Na tomto místě dále soud uvádí, že částku obvyklého nájemného nebylo namístě snížit ani o znalcem určenou částku 2 200 Kč, která představuje znalecky určenou hodnotu, o kterou se nesnížila hodnota automobilu žalobce z toho důvodu, že nebyl po dobu dvou týdnů používán a neujel 1 050 km. K přímému dotazu soudu na jednání, zda by se reálná cena automobilu zvýšila, pokud by s tímto nebylo najeto 1 050 km, totiž znalec uvedl, že nikoliv. Jedná se dle něj o zanedbatelnou hodnotu, která nemá vliv na reálnou tržní hodnotu automobilu. S tímto posouzením věci se soud ztotožňuje. Nájezd 1 050 km není okolností, která by měla vliv na hodnotu automobilu. Jinými slovy, v případě dvou zcela shodných vozidel, kdy jedno bude mít najeto o 1 050 více, nebude jedno mít vyšší hodnotu, než druhé. Naopak na hodnotu bude mít naopak zcela zásadní vliv, že vozidlo již bylo v minulosti bouráno, jak již bylo několikrát uvedeno.

62. Pro úplnost soud na tomto místě dodává, že výsledky znaleckého zkoumání Ing. [celé jméno znalce] plynoucí z jeho znaleckého posudku a jeho písmenných doplnění a z jeho výslechu při soudním jednání je nutno posoudit jako přesvědčivé a adekvátně zdůvodněné. Znalec při výslechu před soudem pregnantně zodpověděl jemu položené otázky; vysvětlil postup a metodiku, na základě kterých dospěl k jím prezentovaným výsledkům a svoje výstupy přesvědčivě obhájil. Soud se přitom s jeho odborným posouzením věci plně ztotožnil, neboť toto odpovídá zjištěné skutkové situaci a je adekvátně argumentačně podloženo. To se přitom týká i otázky pevných nákladů. Z tohoto důvodu soud nevyhověl návrhu žalované na zpracování revizního znaleckého posudku ohledně této otázky.

63. Nad rámec věci dále soud uvádí, že za irelevantní považoval soud odkazy žalované na skutečnost, že žalobce měl být účastníkem více dopravnách nehod, kdy některé z nich se týkaly stejné části vozidla. Uvedené je v situaci, kdy žalovaná netvrdila, že by k nehodě skutečně nedošlo, a kdy bylo znalecky doloženo, že cena opravy odpovídá obvyklým cenám, zcela bez významu. To stejné platí i pro argumentaci žalované stran personálního propojení žalobce a obchodních [právnická osoba] [příjmení] a levné díly.

64. Soud tak shrnuje, že nárok žalobce posoudil jako oprávněně uplatněný, co se týče částky 144 660,66 Kč (266 929,66 Kč za opravy vozidla a 38 900 Kč za pronájem náhradního vozidla). Ve zbytku, tj. co se týče částky 7 685 Kč, pak naopak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není po právu.

65. Co se týče příslušenství, soud přiznal žalobci právo na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 144 660,66 Kč jdoucí od [datum] do zaplacení. Při určení počátku běhu úroku soud zohlednil znění § 9 odst. 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení se skutečností, že žalobce u žalované uplatnil právo na plnění z pojištění odpovědnosti dne [datum].

66. Soud tedy shrnuje, že žalobě vyhověl, co se týče částky 144 660,66 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do zaplacení (výrok I rozsudku). Žalobu zamítl, co se týče částky 7 685 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do zaplacení (výrok II rozsudku).

67. Výrok III rozsudku se opírá o § 142 odst. 3 in fine o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V nynější věci měl žalobce úspěch jen částečný, jeho neúspěch je však v poměru k jejímu úspěchu nutno hodnotit spíše jako nepatrný. Soud proto přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce 121 539,50 Kč Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 7 618 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 152 345,66 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za každý ze 12 úkonů dle § 11 odst. 1 a. t. (1. příprava a převzetí zastoupení; 2. předžalobní výzva se základním právním a skutkovým rozborem věci ze dne [datum]; 3. sepis žaloby; 4. sepis vyjádření ze dne [datum]; 5. účast na jednání před soudem dne [datum]; 6. sepis doplnění rozhodných tvrzení ze dne [datum]; 7. účast na jednání před soudem dne [datum]; 8. sepis otázek pro znalecký posudek ze dne [datum]; 9. sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum]; 10. a 11. vyjádření k doplňkům znaleckého posudku ze dne [datum] a ze dne [datum] a 12. účast na jednání před soudem dne [datum]) a z částky 3 610 Kč za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. g) a.t. (účast na jednání soudu dne [datum], na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), a to včetně 13 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 3900 Kč. K daným částkám pak soud připočetl i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 94 150 Kč, tj. 19 771,50 Kč.

68. Konečně pak ve vztahu k výroku IV rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který platil a bude platit znalečné pro [celé jméno znalce]. Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků řízení žalované. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa (rozhodnutí o znalečném pro [celé jméno znalce] doposud nenabylo právní moci), soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.). Pro úplnost soud dodává, že při určení subjektu povinného k úhradě nákladů placených státem zohlednil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích výsledek řízení. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 92/08,„ pojem výsledku řízení (…) není totožný s pojmem úspěchu ve věci (…). Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení„ podle jeho výsledků“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o. s. ř.)“ Ačkoliv tedy žalobce byl v nynější věci úspěšný jen částečně, je nutno zohlednit, že bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 in fine o. s. ř. a přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení, což vede k závěru, že žalovaná je povinna nést veškeré náklady placené státem.

69. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III a IV podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení