12 C 19/2015

Rubrum

Určení výše škody při odpovědnosti z provozu vozidel Rozhodne-li se poškozený pro provedení opravy a jedná-li se o postup objektivně účelný (§ 2951 o.z.), zakládá mu to právo výběru požadovat škodu vyčíslenou i dalším způsobem, a to ve výši tržní hodnoty opravy, s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu po provedené opravě dojde. Současně platí, že nedopovídá realitě běžného života, aby poškozený, který vznik škody nezavinil ani porušením právní povinnosti nezpůsobil, byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů odpovídajících charakteristice dílů poškozených, a za tímto účelem např. objíždět vrakoviště nebo aby použil tzv. aftermarketové (neoriginální) díly, resp. díly z druhovýroby, v situaci, kdy takové díly co do přesnosti, kvality a výdrže mají obecně horší kvalitu než díly originální.

Výrok

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Kubátem v právní věci žalobce: T.P, nar.

X. Y.XXYY bytem: M., zastoupeného: Mgr. E.P., advokátem se sídlem: Praha , proti žalovanému: K. se sídlem: P., IČ: XX zastoupeného: Mgr. P.K., advokátem se sídlem: Praha, o zaplacení částky 50.482 Kč s příslušenstvím, t a k t o:

Odůvodnění

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45.482 Kč (čtyřicet pět tisíc čtyři sta osmdesát dva korun českých) spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 26. 3. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč (pět tisíc korun českých) spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím ode dne 21. 1. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 22.325,45 Kč (dvacet dva tisíc tři sta dvacet pět korun českých a čtyřicet pět haléřů), a to k rukám Mgr. E.P., advokáta se sídlem: Praha, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení.

Poučení

Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 21.1.2015, ve znění jejího doplnění, domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích ad I a ad II tohoto rozsudku, s odůvodněním, že dne 26.2.2014 došlo k dopravní nehodě v Praze, ul. B., kterou zavinil řidič vozidla Škoda Octavia, registrační značky: XY, který při souběžné jízdě s vozidlem žalobce VW Tiguan, registrační značky: XY (dále též „předmětné vozidlo“), náhle změnil směr jízdy a snažil se přejet do jízdního pruhu žalobce, čímž došlo ke střetu obou vozidel. Žalobce utrpěl škodu na předmětném vozidle ve výši 119.700 Kč, vč. DPH, a požádal žalovaného o poskytnutí plnění tzv. rozpočtem, neboť vozidlo škůdce bylo u žalovaného pojištěno pro odpovědnost za škodu způsobenou jeho provozem. Žalovaný však plnil jen 74.218 Kč, vč. DPH, pročež se domáhá úhrady nedoplatku (výrok ad I). Dále žalobci vznikla škoda ve formě nákladů znaleckého posouzení na předmětném vozidle v částce 5.000 Kč, jejíhož zaplacení se též domáhá (výrok ad II). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce nedokládá, že k opravě poškozeného vozidla dle jím předložené kalkulace vůbec došlo, stejně jako nedokládá ničeho ke splnění podmínky účelnosti a nezbytnosti nákladů na opravu. Újmu vzniklou žalobci žalovaný plněním částky 74.218 Kč nahradil. Na základě shodných tvrzení má soud za zjištěné tyto rozhodující skutečnosti, není-li dále výslovně uvedeno výslovně jinak: dne 26.2.2014 v 7:50 hodin došlo k dopravní nehodě v Praze, v ul. B., při které došlo ke střetu vozidel VW Tiguan, registrační značky XX (tj. „předmětného vozidla“), Škoda Octavia, registrační značky XX, a Fiat Panda, registrační značky XX, kdy tato nehoda byla způsobena a zaviněna řidičem vozidla Škoda Octavia, registrační značky XX, tak, že řidič tohoto vozidla při souběžné jízdě svého vozidla s předmětným vozidlem ve dvou jízdních pruzích náhle změnil směr jízdy a snažil se přejet do jízdního pruhu žalobce, čímž došlo ke střetu obou vozidel. Následkem tohoto střetu pak bylo vozidlo značky Škoda Octavia odhozeno na vozidlo Fiat Panda (dále též „předmětná nehoda“). Vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XX, bylo v rámci pojištění odpovědnosti jeho provozu k datu nehody pojištěno u žalovaného na základě pojistné smlouvy sjednané před dnem 26.2.2014 mezi O. Z. jako pojistníkem a žalovaným jako pojistitelem, s tím, že byla uzavřena v provozovně žalovaného, u které byly k datu nehody splněny všechny povinnosti z této smlouvy vyplývající nutné pro závěr, aby smlouva byla platná a účinná. Pokud se jedná o vlastnictví předmětného vozidla k datu nehody i poté, byl jím žalobce na základě kupní smlouvy sjednané před datem 21.1.2010, k tomuto datu platné a účinné, tzn. že byly splněny všechny podmínky touto smlouvou založené a vyžadované pro následek spočívající v převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalobce k datu 21.1.2010. Specifikace předmětného vozidla k datu předmětné nehody je v celém rozsahu obsahem doplnění žaloby na č.l. 92-93 spisu, jak je uvedeno pod písmeny a) až e) tohoto podání, tedy zejména je obsahem technického průkazu UC XX s tím, že do provozu bylo předmětné vozidlo uvedeno dne 13.12.2007, k datu předmětné nehody mělo najeto 129 792 km a bylo opotřebeno přiměřeně způsobem, který odpovídá době po kterou bylo provozováno, při najetí 129 792 kilometrů. Při předmětné nehodě byla na předmětném vozidle způsobena tato poškození: přední nárazník, spojler předního nárazníku, levá mlhovka, levá a pravá vložka podběhu, pravá a levá vnější stírací lišta, zadní levé dveře, přední levé dveře, přední levé pneu, víčko předního nárazníku, víčko trysky levé, přední levý blatník, kryt předního levého blatníku, kryt předních levých a zadních levých dveří, tryska ostřikovače levého světlometu, přední levý světlomet, vzpěra levého blatníku, uložení levého vnějšího zrcátka, kryt zadního levého podběhu, přičemž všechny tyto díly byly promáčknuté, odřené či jinak poškozené a musely být vyměněny, přičemž toto poškození je v celém rozsahu nesporně úplné. Provedení opravy při předmětné nehodě způsobeného poškození bylo účelné, neboli nejednalo se o totální škodu. Za účelem odstranění takto způsobeného poškození na předmětném vozidle bylo účelné provést úkony a vykonat práce, které jsou v doplnění žaloby popsány pod písmenem k) tak, jak jsou obsahem č.l. 94-96 spisu, jakož bylo na místě provést i práce, které odpovídají jejich vymezení a definici časových jednotek tak, jak je obsahem rovněž písmene k). Předmětné vozidlo bylo předmětem servisní činnosti v autorizovaném servisu, kdy autorizovaným servisem se míní servis k této činnosti oprávněný výrobcem předmětného vozidla tak, jak je zástupcem žalobce tvrzeno v doplnění žaloby pod písmenem m) na č.l. 96-101 spisu. Požadavek na zaplacení žalobou uplatněné částky učinil žalobce prostřednictvím dopisu ze dne 9.1.2015, který žalovanému došel dne 13.1.2015. Skutečnost, že tržní cena opravy spočívající v provedení úkonů a prací, které bylo nesporně třeba provést za účelem odstranění nesporně způsobeného poškození na předmětném vozidle v autorizovaném servisu (tj. servisu k této činnosti přímo oprávněným výrobcem předmětného vozidla) v období 2/2014 v Praze a v oblasti B. a jeho okolí (do vzdálenosti cca 20 km), kdy obvyklou (tržní) cenou se rozumí cena, za kterou bylo možno uvedenou opravu k uvedenému období běžně v maloobchodních tržních vztazích zakoupit (nikoliv primárně cena, určená pomocí matematických vzorců a výpočtů zohledňujících v procentuálním vyjádřením amortizaci, technické hodnoty, tj. ani prostřednictvím systému Audatex, SilverDat, apod.), odpovídala částce 121.185,80 Kč, včetně DPH, jakož dále i to, že po provedení této opravy nedošlo ke zvýšení tržní ceny předmětného vozidla oproti jeho ceně určené ke dni 26.2.2014 bezprostředně před předmětnou nehodou, kdy obvyklou (tržní) cenou se rozumí cena, za kterou bylo možno vozidlo popsané specifikace k uvedenému datu běžně v maloobchodních tržních vztazích v ČR a na území Prahy a v oblasti B. zakoupit (nikoliv primárně cena, určená pomocí matematických vzorců a výpočtů zohledňujících v procentuálním vyjádřením amortizaci, technické hodnoty, tj. ani prostřednictvím systému Audatex, SilverDat, apod.), má soud za zjištěné ze znaleckého posudku znalce S. B. ze dne 14.6.2016, č. XXXX ve spojení s obsahem jeho výslechu (v podrobnostech viz níže). Skutečnost, že tento znalec je znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel a z oboru doprava silniční, posuzování dopravních nehod a z oboru strojírenství, strojírenství všeobecné, autoopravárenství a posuzování technického stavu motorových vozidel vč. přípojných, strojních zařízení a technologických celků, má soud za zjištěné z karty znalce, pořízené prostřednictvím databáze na www.justice.cz dne 30.3.2016. Žalovaný skončil šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit z předmětné pojistné události dne 10.3.2014. Žalovaný uhradil žalobci částku 74.128 Kč z důvodů v žalobě popsané vzniklé škody při předmětné nehodě tak, že toto plnění došlo do dispozice žalobce dne 14.3.2014. Skutečnost, že žalovaný existuje jako subjekt práva od 1.3.1193 s předmětem podnikání spočívajícím též v pojišťovací činnosti má soud za zjištěné z výpisu z obchodního rejstříku stran žalovaného ze dne 19.1.2015. K provedeným důkazům, a to ani ke znaleckému posudku, nebylo ze strany účastníků vzneseno jakýchkoliv připomínek, pokud jde o jejich pravdivost, věrohodnost či zákonnost, a soud tak neměl žádných důvodů k pochybnostem o tom, že popsaným způsobem dovozená skutková zjištění se z jejich obsahu nepodávají. O pravdivosti shodných tvrzení účastníků, projevených osobami práva znalými, žádných pochybností shledáno taktéž nebylo. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly, není-li v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti odůvodnění rozsudku dále uvedeno výslovně jinak. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). Podle ust. § 3 odst. 1 tohoto zákona, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení, Podle ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Podle ust. § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle ust. § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla. Podle ust. § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 o.z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušli (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Je zřejmé, že mezi účastníky je sporná jediná otázka, a to zda žalobcem tvrzená částka 119.700 Kč odpovídá obvyklé (tržní) ceně opravy poškození způsobeného na předmětném vozidla na území hlavního města Prahy (místo, kde došlo k nehodě) nebo v B. a jeho okolí (do vzdálenosti 20 km), neboť žalobce bydlel v obci M., jež se nachází asi 12 km od B. (jak soud zjistil dne 30.3.2016 prostřednictvím internetového šetření), pročež lze každé z těchto míst pokládat za místo, kde došlo ke vzniku škody na straně žalobce, anebo zda je tato částka nižší. Ustáleným závěrům soudní praxe odpovídá posouzení, dle něhož, pokud je způsobena škoda na vozidle (§ 2951 odst. 1 o.z.), má poškozený má vždy právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla (obvyklou cenou) před poškozením a totožně stanovenou cenou vozidla ve stavu po poškození (§ 2952 o.z.). Rozhodne-li se poškozený pro provedení opravy a jedná-li se o postup objektivně účelný (§ 2951 o.z.), což je nesporně případné posuzované věci, zakládá mu to právo výběru požadovat škodu vyčíslenou i dalším způsobem, a to ve výši tržní hodnoty opravy, s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu po provedené opravě dojde, nikoli však vyčíslené prostřednictvím různých systémů typu Audatex, Silver Dat, prostřednictvím tzv. amortizace apod. (ke zde rozváděným závěrům viz Petr Vojtek: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v: Soudní rozhledy 10/2009, kapitola Náhrada škody na vozidle, ve které je shrnována soudní praxe /zejména Nejvyššího soudu/ stran posuzování této problematiky nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2014 sp.zn. 25 Cdo 3118/2012, v: v:www.nsoud.cz). Kritérium rozhodne-li se pro provedení opravy však neznamená, že oprava vozidla musí být též skutečně provedena, nýbrž to, že provedení takové opravy musí být postupem účelným a žalobce se domáhá zaplacení částky ceně takové opravě odpovídající. Významné je jedině to, jaká je výše objektivně stanovených nákladů na opravu vzniklého poškození v čase a místě vzniku škody obvyklých, protože při určení výše škody dle ceny opravy, tj. dle ceny uvedení do předešlého stavu, se jedná o jeden ze dvou způsobů vyjádření peněžité náhrady zmenšení majetkového stavu poškozeného, který je ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu a takto je lze chápat jedině objektivně. Pokud by totiž výše škody byla závislá na tom, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, byl by obsah pojmu škoda popírán tím, že by se výše škody stávala závislou na zcela nahodilých okolnostech, které jsou pro ni právně nerozhodné (rozh. sp.zn. 1 Cz 82/88, v: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 25/1990, či rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 2575/2000 ze dne 19.9.2002, v:www.nsoud.cz). Dále platí, že kritérium nejnižší možné ceny opravy není ustálenou soudní praxí dlouhodobě sdílené (k tomu dále srov. např., mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3369/2013 ze dne 11.2.2014, n. sp.zn. 28 Cdo 4137/2011 ze dne 13.6.2012, neboť cenu je namístě určit jako cenu obvyklou /tržní/, protože takto stanovená cena prospívá zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, jelikož se neblíží ani jedné z krajních hodnot /nejvyšší či nejnižší/), jež by mohly zvýhodňovat jednoho z účastníků právního vztahu). Zhodnocení poškozeného vozidla opravou je pak dáno jen tehdy, pokud došlo ke zvýšení jeho obvyklé (tržní) ceny, nikoliv např. jeho tzv. technického zhodnocení apod. Současně v této souvislosti platí, že nedopovídá realitě běžného života, aby poškozený, který vznik škody nezavinil ani porušením právní povinnosti nezpůsobil, byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů odpovídajících charakteristice dílů poškozených, a za tímto účelem např. objíždět vrakoviště (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2221/07 nebo I. ÚS 1902/13 ze dne 11.6.2014) nebo aby použil tzv. aftermarketové (neoriginální) díly, resp. díly z druhovýroby, v situaci, kdy takové díly co do přesnosti, kvality a výdrže mají obecně horší kvalitu než díly originální (což je skutečnost obecně známá a i znalci konstantně opakovaná). Nemohl proto za účelem posouzení vymezené sporné otázky obstát znalecký posudek č. 382-1/2015 ing. K. vyžádaný žalobcem, neboť jeho podstatou je právě použití nepřípadné metodiky, založené na výpočtech pomocí technických hodnot, amortizací a dalších substitučních postupů, a nikoliv na zjištění tržní ceny předmětné opravy, pročež nebylo důvodu tohoto znalce ani vyslýchat. Je tak zřejmé, že tento posudek byl vypracován neupotřebitelně a tudíž zbytečně, pročež za něj žalobci nenáleží jím požadovaná částka za jeho vypracování ve výši 5.000 Kč (výrok ad II rozsudku). Naproti tomu soudem ustanovený znalec B., který byl za účelem zjištěné předmětné sporné otázky přibrán, své odborné skutkové závěry dovozené v rámci znaleckého posudku, pokud se jedná o zjištění obvyklé ceny, ve spojení s jeho následným výslechem, přesvědčivě a kategoricky odůvodnil. Znalec určil, že celkové náklady na provedení opravy dosahují částky 121.185,80 Kč, včetně DPH, což je více, než žalobce tvrdí (119.700 Kč). Znalec vysvětlil, že rozsah jednotlivých prací, pokud se jedná o jejich časovou délku, a povaha náhradních dílů, odpovídá údajům zjištěným od autorizovaného opravce vozidel VW T. a.s., z ceníku od 1.2.2014, který odpovídají přímo jejich určení výrobcem předmětného vozidla, kdy časová délka je takto určena jako spíše nižší. Vysvětlil, že žádného jiného autorizovaného opravce v B. nenalezl, jakož i to, že jím zjištěné ceny za provedení opravy (tj. mechanické, klempířské a lakýrnické práce) v Praze jsou stejné jako v B., neboť oprava vozidel probíhá v Praze. Zadání určit cenu opravy dle obvyklé ceny v autorizovaném servisu byla opodstatněna zjištěním, že předmětné vozidlo bylo před datem předmětné nehody předmětem pravidelné a nesporné servisní činnosti v autorizovaném servisu A., spol. s r.o. a následně Autosalon K., pročež je účelné, aby i cena opravy byla takto určena, oproti ceně určené v neautorizovaném servisu, což by, nebýt tohoto zjištění, bylo namístě. Znalec též přesvědčivě zdůvodnil, že posuzovaná oprava nevyžadovala žádnou generální opravu a ani výměnu nějaké hlavní skupiny za továrně nový kus, pročež by jejím provedením nedošlo ke zvýšení tržní ceny předmětného vozidla oproti jeho ceně bezprostředně před vznikem poškození. To platí i tehdy, pokud by byla na předmětné vozidlo dodána jedna nová pneumatika, neboť podstatné je zvýšení ceny vozidla jako celku a výměna jedné opotřebené pneumatiky za novou na celkovou cenu vozidla vliv nemá. Jak již bylo vysvětleno výše, není přitom podstatné, zda oprava fakticky provedena bylo či nikoliv. K obsahu znaleckého posudku pak žádný z účastníků neměl námitek. Uzavírá se tak, že pokud tržní cena opravy činila 121.185,80 Kč, a žalovaný žalobci plnil 74.218 Kč, je žaloba v rozsahu nedoplatku ve výši 45.482 Kč podána důvodně, neboť žalovaný jako pojistitel vozidla Škoda Octavia, jímž byla nehoda způsobena (§ 3 odst. 1 ZoP), je takto vzniklou škodu povinen žalobci i uhradit /§ 6 odst. 2 písm. b), § 9 odst. 1 ZoP, § 2927 odst. 1 o.z./. Jelikož šetření žalovaného (§ 9 odst. 2 ZoP) bylo skončeno dne 10.3.2014, ocitl se žalovaný v prodlení s plněním po uplynutí 15 dnů poté, tedy dne 26.3.2014, od kdy se žalobce domáhá úroků z prodlení. Požadavek na jejich přiznání je dále opodstatněn ust. § 1 odst. 2 z.o.p. ve spojení s ust. § 517 odst. 1,2 obč.zák. a s ust. § 2, § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění (výrok ad I). Podepsaný soud v řízení dbal Ústavním soudem konstantně judikovaného závěru, dle něhož je Česká republika materiálním právním státem, který je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť teprve aplikace a interpretace právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem. Stabilitu práva, právní jistotu jednotlivce a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR), přistupují k výkladu právních norem. Ostatně na takovém významu judikatury soudů je vystavěna i dosavadní judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, Mueller a další proti Švýcarsku ze dne 24. 5. 1988, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti SRN ze dne 20. 11. 1989 a další, a například nálezy sp. zn. IV. ÚS 611/05 a Pl. ÚS 20/05, II. ÚS 566/05). Rozhodující roli tedy hraje to, zda je výklad právních norem v čase ustálený. Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, nález č. 16). Vyjádřeno jinými slovy, ustálená judikatura představuje pro účastníka „zákon“ (ve smyslu účinného právního předpisu v podobě, v jaké jej soudy prakticky aplikují - rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, neboť tím je naplňována ochrana oprávněné důvěry v právo jakož i předvídatelnost soudních rozhodnutí), na jehož znění se žalobce může spoléhat a jehož účinků se může dovolat (k tomu srov. též nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2234/10 ze dne 9.8.2013, v: např. www.concourt.cz, webové stránky Ústavního soudu, kde je toto rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). V této souvislosti je dále nutno poznamenat, že výše zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla Nejvyšším soudem (tj. nejvyšší soudní instancí povolanou ke sjednocování judikatury) stanoveným postupem, tj. dle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění, o soudech a soudcích, změněna, a proto principu předvídatelnosti soudního rozhodování jako jednoho z principů demokratického státu odpovídá takový postup, kdy je třeba podstaty těchto rozhodnutí v posuzované věci dbát (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11.9.2009, sp.zn. IV ÚS 738/09, bod 22-24, nebo nález sp.zn. III.ÚS 119/14 ze dne 12.1.2016, bod 33, aj.) Nadto i s ohledem na ust. § 13 o.z. lze u žalovaného vzhledem k výše rozvedeným právním závěrům konstatovat legitimní očekávání, že touto žalobou uplatněný právní případ bude rozhodnut obdobně tak, jak vyplývá z označených soudních rozhodnutí, a to ve spojení s ust. § 2 odst. 1 o.z., dle něhož každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec a ust. § 3030 o.z., dle kterého i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Uzavírá se tak, že legitimnímu očekávání žalobce za tohoto stavu věci odpovídá vyhovění žalobě z právních důvodů výše rozvedených. Byl tak zjištěn skutkový stav, dle něhož je žalovaný povinen zaplatit žalobci zaplatit částku 45.482 Kč z důvodu nedoplatku za poškození způsobené na vozidle VW Tiguan, registrační značky: XX, jež vzniklo dne 26.2.2014 v Praze, ul. B., v důsledku dopravní nehody způsobené vozidlem Škoda Octavia, registrační značky: XX, jež byla splatná dne 25.3.2014, a to nad rámec již z tohoto důvodu žalovaným uhrazené částky 74.218 Kč. Naproti tomu není žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč za znalecký posudek č. XX vypracovaný Ing. K. O nákladech řízení (výrok ad III) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť, podepsaný soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu žalobce řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I.ÚS 2717/08 (v: např. www.concourt.cz, tj. webové stránky Ústavního soudu, kde je rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí), dle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení dle § 142 o.s.ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Dále podepsaný soud dbal zásady, zdůrazněné např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I.ÚS 2717/08, dle které při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze úspěch nebo neúspěch procesních stran posuzovat ve vztahu k řízení jako celku, nýbrž je nutno každou věc, tj. každý nárok, jenž je předmětem řízení, posoudit samostatně (srov. Škárová, M. in Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, s. 315; Putna, M. in Drápal, L. - Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 979-980). Předmětem řízení jsou nároky na zaplacení nedoplatku opravy (výrok ad I) a nákladů za znalecký posudek (výrok ad II), jejichž vzájemný poměr činí k datu vyhlášení rozsudku, včetně kapitalizovaného příslušenství, u prvého nároku 56.786,89 Kč (45.482 Kč + 11.304,89 Kč) a u druhého nároku 5.910,86 Kč (5.000 Kč + 910,86 Kč), tedy 90,6% ku 9,4%. Žalobci tedy náleží 81,2 % (90,6% - 9,4%) jeho účelně vynaložených nákladů. Právní zástupce žalobce vykonal v součtu 7 úkonů právní služby, a to 1x převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátního tarifu (dále též „AT“), 3x písemné podání soudu spočívající v podání žaloby, v podání vyjádření k vyjádření žalovaného k výzvě soudu a v podání vyjádření ke znaleckému posudku podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 2x účast na jednání soudu ve dnech 7.1.2016 a 25.4.2017 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží částka 6 x 3.140 Kč (§ 7 odst. 5 AT), a 1x jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) AT, neboť žalobce (po poskytnutém poučení), účinně označil toliko výzvu ze dne 9.1.2015, která však neobsahuje žádný právní rozbor, za což mu náleží z částky 3.140 Kč, a dále mu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 7 úkonů právní služby ve výši celkem 2.100 Kč. Žalobce je plátcem DPH, jak je zřejmé z rozhodnutí o registraci k této dani ke dni 1.8.2013, pročež bylo k částkám 6,5 x 3.140 Kč + 2.100 Kč připočteno 21%, a po připočtení i soudního poplatku činí 100% nákladů řízení žalobce v součtu 27.237,10 Kč, z nichž 81,2% odpovídá 22.325,45 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů povinen zaplatit ji advokátu. Výrok ad IV je opodstatněn tím, že v době rozhodování soudu o věci samé nebylo rozhodnuto o znalečném za úkon spočívající ve výslechu znalce při jednání soudu dne 25.4.2017, a tudíž není možno rozhodnout o částce, kterou je žalovaný povinen zaplatit. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný byl v řízení v rozsahu výroku ad I, ve vztahu k němuž byl znalec vyslýchán a znalecký posudek zadán, plně neúspěšný a proto je povinen státu uhradit částku, která bude podle ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. určena až v samostatném usnesení. Záloha zaplacená žalobcem za účelem vypracování znaleckého posudku ve výši 7.000 Kč mu bude vrácena, neboť skutečnost, že byla soudu složena na podkladě ust. § 141 o.s.ř., není při absenci bližší zákonné úpravy s ohledem na princip výkonu státní moci dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bez dalšího důvodem pro to, aby státu připadla, resp. aby jí z tohoto důvodu žalobci hradil žalovaný.

Rubrum