14 C 5/2020-130

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 113 336 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 113 336 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal po žalované nemajetkové újmy způsobené nezákonným soudním rozhodnutím ve výši 500 000 Kč, dále nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení ve výši 113 336 Kč a nákladů právního zastoupení před Okresním soudem v Semilech u Krajského soudu v Hradci Králové a u Ústavního soudu ve výši 300 000 Kč.

2. V průběhu řízení bylo k návrhu žalobce toto částečně zastaveno, a to co do 800 000 Kč neboť žalovaná z titulu nezákonného rozhodnutí poskytla žalobci jím požadovanou relutární satisfakci a na náhradě nákladů právního zastoupení plnila rovněž dle požadavku žalobce. Řízení bylo tedy v těchto částech zastaveno. K projednání pak zůstala žaloba ohledně nepřiměřené délky soudního řízení ve výši 113 336 Kč, které dle žalobce mělo trvat 6 let a 8 měsíců.

3. Žalobce tak učinil předmětem řízení nepřiměřenou délku soudního řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Semilech pod spisovou značkou 0 Nc 304/2012-610, v žalobě popsal průběh tohoto řízení a uvedl, že celým postupem Okresního soudu v Semilech Krajského soudu v Hradci Králové žalobce byl delší dobu, tedy po celou dobu více než sedmiletého řízení vystaven duševním útrapám mimo jiné i za extrémní situace, v době byl navíc nezákonně omezen i na osobní svobodě. Žalobce dále poukazuje na to, že následky nezákonného postupu soudů stále přetrvávají, jelikož odluka od dítěte, které je útlého věku, po dobu řády let, do jisté míry narušila citové vazby dcery k žalobci. Zejména je tíživým následkem nezákonného postupu soudů, že za tuto dobu odloučení od otce dítě zapomnělo španělštinu, která je jejich jediným jazykem pro komunikaci. Opatrovnické řízení zmíněné výše bylo zahájeno v listopadu roku 2012 a i když je formálně skončeno doručením rozsudku č.j. 21 Co 132/2019-1564 dne 11. 7. 2019 (překlad rozsudku do angličtiny byl žalobci doručen až dne 14. 8. 2019) de facto není skončeno až do dne podání této žaloby, tedy skoro po sedmi letech trvání řízení. Řízení má pro žalobce mimořádný význam, jelikož se jedná o úpravu jeho vztahu s dítětem, který žalobce považuje za nejdůležitější ve svém osobním životě. Po celou dobu velice dlouho probíhajícího řízení - tedy skoro po celou dobu trvání života dítěte, tak žalobce i jeho dcera žijí v naprosté nejistotě a jejich vztah je závislý pouze na fakticky nevykonatelném rozsudku a výrocích předběžných opatření, které ze své povahy mohou sloužit pouze jako dočasný nástroj pro úpravu poměrů rodičů a dítěte a vedou jen k přetrvávající nejistotě o tom, jak se budou vyvíjet vzájemné vztahy rodičů a dítěte. Je zřejmé, jak je takový vztah, zejména pro nezletilé dítě, ale i pro rodiče, frustrující. Žalobce zcela odmítá možný názor, že by délku řízení mohl zavinit i on sám a rovněž případný argument, že touto žádostí nelze brojit proti obsahu rozhodnutí soudů, jelikož vadu v postupu soudů, který žalobce svou žádostí napadá, žalobce spatřuje vadný mimo jiné v tom, že po celou dobu řízení soudy nedokázaly rozhodnout vůbec, tedy nedokázaly rozhodnout vykonatelným způsobem. V souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 a praxe ESLP, žalobce proto uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení za dobu 6 let a 8 měsíců trvání řízení ve výši 113 336 Kč, tedy v částce 10 000 Kč za každý ze dvou prvních let trvání řízení a dále v částce 20 000 Kč za každý další rok (tedy 1 667 Kč za každý měsíc) trvání řízení.

4. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní přípisem jí doručeným dne 8. 1. 2020, uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 113 336 Kč. Důvod nároku spatřoval žalobce v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 0 Nc 304/2012. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená, nedošlo. Žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebylo vyhověno. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou. K nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo. Žalovaná hodnotí délku jako přiměřenou zejména s ohledem na jeho složitost, počet soudních rozhodnutí v řízení vydaných (včetně častého rozhodování o návrzích na předběžná opatření) a také s ohledem na chování účastníků řízení, kteří svým postupem rozhodně nepřispívají k tomu, aby soudy mohly o návrhu matky na úpravu poměrů rozhodnout. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávané věci. Zároveň musí být celková délka nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka tolerovat (usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2098/2012). Žalovaná tak má za to, že nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

5. Žalovaná má za to, že žalobci ani nemohla v průběhu řízení vzniknout nemajetková újma, kterou by měla být kompenzována nejistota ohledně jeho výsledku. Již v počáteční fázi řízení otec úmyslně nerespektoval rozhodnutí soudů například při vracení dcery matce. Následně odvezl dceru bez souhlasu matky do zahraničí a po dobu cca 10 měsíců matka neměla představu o tom, kde se její dcera nachází. Tvrzení žalobce, že se nemohl vrátit kvůli probíhajícímu trestnímu stíhání, se žalované jeví jako zcela účelové. Nabízí se zde totiž otázka, proč matce v této době ani neumožnil telefonický kontakt s dcerou. Žalobce se také opakovaně nedostavoval na domluvená setkání a konzultace v poradnách. Také žalobce odmítl spolupráci se znalcem, který byl ustanoven dne 31. 10. 2013. Dne 2. 3. 2017 pak žalobce navrhl přerušení řízení, když ve svém podání výslovně uvádí, že pokud nebude rozhodnuto, nehrozí žádné nebezpečí z prodlení.

6. Soud v této věci předchozí nařízená jednání k žádostem žalobce odročil. K dalšímu nařízenému jednání žalobce opět požádal o odročení, když žalobce reagoval na nařízení jednání s omluvou, že vzhledem k smrti blízkého člověka žijícího v cizině, žádá o odročení jednání, a že si následně bude hledat právního zástupce, který bude u soudu za něj jednat. K dalšímu jednání se pak omlouval s tím, že si již právního zástupce našel, který se seznamuje s podklady. Poslední omluvu žalobce však soud nepovažoval za důvodnou. Žalobce reagoval na poslední nařízené jednání na den 24.11.2021, přitom však měl od podání žaloby dne 8.1.2020 dost času na zajištění právního zastoupení tak, aby se mohl již v pořadí třetího nařízeného jednání narušeně zúčastnit. Pokud krátce před jednáním dopisem ze dne 22.11.2021 požádal o odročení jednání, že si již právního zástupce našel a seznamuje se s podklady, pak tomuto jeho obstrukčnímu chování soud nepřitakal, neboť jednak nesdělil o jakého právního zástupce se má jednat (soud by eventuálně mohl ověřit pravdivost jeho sdělení), a navíc tato omluva není včasná. Jednání proto probíhalo v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

7. Soud provedl dokazování přílohovým spisem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 0 Nc 304/2012. Ze svazku I. soudního spisu soud zjistil, že dne 13. 11. 2012 byl Okresnímu soudu v Semilech doručen návrh matky na úpravu poměrů výživy a výchovy nezletilé dcery. Dne 27. 11. 2012 byl nezletilé ustanoven opatrovník. Podáním doručeným soudu dne 9. 1. 2013 se k návrhu matky vyjádřil otec – zdejší žalobce. Dne 12. 2. 2013 byla soudu doručena změna návrhu matky, kde matka navrhuje víkendový kontakt otce s dcerou. Dne 3. 4. 2013 právní zástupkyně matky dodala soudu návrh otce o úpravě poměrů spolu s vyjádřením matky, která s tímto návrhem nesouhlasila. Usnesením ze dne 18. 4. 2013 byla znalci přiznána odměna za vyhotovené překlady. Podáním ze dne 4. 6. 2013 právní zástupkyně matky sdělila soudu, že manžel odcestoval z ČR. Dne 14. 6. 2013 se ve věci vyjádřil otec, přičemž mimo jiné navrhl vypracování psychologického a psychiatrického posudku k zhodnocení vztahu nezletilé a otce. Dne 23. 8. 2013 sdělil otec soudu, že navrhuje nařízení jednání na měsíc říjen 2013, neboť do té doby bude cestovat. Podáním ze dne 1. 10. 2013 otec sdělil soudu další skutečnosti. Usnesením ze dne 31. 10. 2013 byl ve věci ustanoven znalec z oboru pedopsychologie. Podáním ze dne 1. 11. 2013 matka reagovala na vyjádření otce, podáním ze dne 11. 11. 2013 a ze dne 18. 12. 2013 otec navrhl důkazy ve věci. Dne 21. 1. 2014 byl spis doručen znalci k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 7 týdnů. Podáním ze dne 7. 2. 2014 požádal otec o zrušení usnesení ze dne 31. 10. 2013, kterým byl ve věci ustanoven znalec. Podáním ze dne 19. 6. 2014 navrhl otec vydání předběžného opatření opravňujícího ke styku s nezletilou dcerou. Dne 12. 6. 2014 znalec vrátil soudu spis bez dokončených posudků dle pokynu soudu ze dne 2. 6. 2014. Usnesením ze dne 25. 6. 2014 zamítl soud návrh otce na zrušení usnesení ze dne 31. 10. 2013 a návrh na vydání předběžného opatření. Otec podal dne 15. 7. 2014 odvolání proti výroku II. usnesení ze dne 25. 6. 2014 a žádost o stanovení styku s nezletilou v období letních prázdnin 2014 soudem. K dotazu soudu znalec dne 22. 7. 2014 sdělil, jak probíhá práce na nedokončeném posudku. Dne 29. 7. 2014 otec požádal soud o zajištění překladů materiálů. Dne 1. 8. 2014 byl spis doručen Krajského soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o odvolání otce, kdy odvolací soud usnesením ze dne 18. 8. 2014 rozhodl o odmítnutí odvolání otce do výroku I. usnesení a potvrdil rozhodnutí ve výroku II. Spis byl vrácen OS v Semilech dne 20. 8. 2014. Na pokyn soudu ze dne 22. 9. 2014 bylo sděleno znalci, že se podařilo přesvědčit otce v pokračování ve vyhotovení znaleckého posudku, přičemž znalecký posudek byl soudu zaslán dne 2. 12. 2014. Podáním ze dne 15. 12. 2014 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, stejného dne podala návrh na vydání předběžného opatření také matka. Usnesením ze dne 17. 12. 2014 byla určena odměna znalce a dalším usnesení z tohoto dne bylo na návrh matky nařízeno předběžné opatření upravující styk otce s dcerou v období vánočních svátků. Návrh otce na nařízení předběžného opatření byl usnesením ze dne 17. 12. 2014 zamítnut. Usnesením ze dne 4. 3. 2015 soud určil odměnu tlumočníka. Dne 7. 4. 2015 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, požádal o nařízení ústního jednání a podal vyjádření ke znaleckému posudku. Usnesením ze dne 9. 4. 2015 soud zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření. Podáním ze dne 9. 4. 2015 požádala matka o vydání předběžného opatření, které bylo nařízeno usnesením ze dne 9. 4. 2015. Proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání tohoto instrumentu se dne 15. 4. 2015 odvolal otec, podáním ze dne 20. 4. 2015 se odvolal proti usnesení, kterým bylo na návrh matky nařízeno předběžné opatření. K odvolání se vyjádřila matka dne 22. 4. 2015. Dne 4. 5. 2015 byl spis předložen KS v Hradci Králové k rozhodnutí o odvolání, který usnesením ze dne 6. 5. 2015 usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu otce o předběžné opatření potvrdil a stejně tak potvrdil i usnesení o nařízení předběžného opatření na návrh matky, spis byl dne 15. 5. 2015 vrácen OS v Semilech. Dne 14. 5. 2015 požádal otec o zkrácení lhůty k vyhotovení rozsudku ve věci. Podáním ze dne 25. 5. 2015 otec požádal o předklad rozhodnutí krajského soudu. Dne 17. 6. 2015 matka informovala soud o opakovaném porušování předběžného opatření ze strany otce. Usnesením ze dne 24. 6. 2015 byla určena odměna tlumočníka. Dne 29. 7. 2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 9. 2015. Dne 11. 8. 2015 navrhl otec vydání předběžného opatření, dne 12. 8. 2015 navrhla vydání tohoto instrumentu také matka. Předběžné opatření bylo nařízeno usnesením ze dne 13. 8. 2015. Proti tomuto usnesení se otec dne 26. 8. 2015 odvolal. Dne 14. 9. 2015 otec požádal o odročení jednání z důvodu zdravotního stavu, jednání bylo téhož dne odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 15. 9. 2015 bylo nařízeno předběžné opatření. Dne 14. 10. 2015 byl spis odeslán odvolacímu soudu, usnesením ze dne 15. 10. 2015 odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně a spis byl vrácen dne 20. 10. 2015. Dne 30. 11. 2015 otec podal návrh na vydání předběžné opatření, který byl zamítnut usnesením ze dne 8. 12. 2015. Dne 21. 12. 2015 otec znovu požádal o vydání uvedeného instrumentu, které bylo zamítnuto usnesením ze dne 25. 12. 2015, proti kterému se otec dne 8. 1. 2016 odvolal. Dne 14. 1. 2016 proběhlo ve věci jednání, které bylo odročeno na den 25. 2. 2016. Dne 1. 2. 2016 otec požádal o vydání předběžného opatření, které bylo nařízeno usnesením ze dne 4. 2. 2016 a proti kterému se matka dne 16. 2. 2016 odvolala. Dne 25. 2. 2016 proběhlo jednání, byla vyslechnuta matka a jednání bylo odročeno na den 28. 4. 2016. Dne 7. 3. 2016 byl spis předložen s odvoláním otce i matky k odvolacímu soudu, který odvolání otce odmítl usnesením ze dne 15. 3. 2016 a potvrdil usnesením soudu I. stupně ze dne 4. 2. 2016. Spis byl vrácen dne 22. 3. 2016, v mezidobí byly zasílány důkazy. Podáním ze dne 20. 4. 2016 požádala matka o vydání předběžného opatření, které bylo nařízeno usnesením ze dne 26. 4. 2016. Dne 28. 4. 2016 proběhlo ve věci jednání, dne byl vyhlášen rozsudek. Proti rozsudku se dne 3. 6. 2016 odvolala matka. Usnesením ze dne 27. 7. 2016 byl otci ustanoven opatrovník, protože pobyt otce po ukončení jeho právního zastupování nebyl znám. Soud dále rozhodoval o odměně tlumočníka. Podáním ze dne 31. 8. 2016 podal opatrovník otce odvolání do rozsudku ze dne 28. 4. 2016. Dne 19. 10. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání obou rodičů do rozsudku, odvolací sud nařídil jednání na den 23. 11. 2016, kdy jednání proběhlo a bylo odročeno na den 16. 1. 2017. Soud v mezidobí žádal o informace Policii ČR ve věci trestního stíhání otce. K žádosti matky bylo dne 9. 1. 2017 odročeno na neurčito. Jednání bylo nařízeno dne 2. 2. 2017 na den 8. 3. 2017. Soud činil dotaz na stav trestního stíhání otce. Podáním ze dne 2. 3. 2017 požádal otec o přerušení řízení z důvodu zadržení a držení otce ve vazbě ve [země]. Jednání ve věci bylo dne 6. 3. 2017 odročeno na neurčito. Soud v mezidobí opět žádal Policii ČR o sdělení ve věci trestního stíhání otce. Usnesením ze dne 4. 4. 2017 byl ustanoven tlumočník do jazyka [anonymizováno]. Dne 2. 5. 2017 bylo nařízeno ve věci jednání na den 31. 5. 2017, neboť otec byl převezen do Vazební věznice Liberec. Podáním ze dne 19. 5. 2017 požádal otec o odročení nařízeného jednání, to bylo odročeno na den 21. 6. 2017. Dne 8. 6. 2017 otec opět požádal o odročení nařízeného jednání, které ze strany odvolacího soudu nebylo vyhověno a dne 21. 6. 2017 proběhlo ve věci jednání, při kterém byl vydán rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve vztahu k zrušeným výrokům II., III. a VIII.

8. Ze svazku II. prozkoumávaného spisu se podává, že dne 18. 7. 2017 byl spis vrácen soudu I. stupně. Otec ve věci podal ústavní stížnost, ke které se dne 14. 11. 2017 vyjadřoval věc vyřizující soudce. Účastníci dále soudu zasílali důkazy. Podáním ze dne 15. 12. 2017 otec požádal o vydání předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 20. 12. 2017. Nálezem ÚS ze dne 20. 12. 2017 byl zrušen výrok II, rozsudku KS v Hradci Králové, neboť jím bylo porušeno základní právo otce na rodinný život a na péči o děti. V mezidobí byly opět zasílány důkazy a zpráva matky o kontaktu dcery s otcem. Dne 11. 1. 2018 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 15. 1. 2018. Dne 17. 1. 2018 byl spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové Odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 26. 2. 2018, které bylo k žádosti matky odročeno na 26. 3. 2018. Dne 26. 3. 2018 se ve věci konalo jednání a ve věci byl vyhlášen rozsudek. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 10. 4. 2018. Podáním ze dne 30. 1. 2018 podal otec odvolání proti usnesení OS v Semilech ze dne 15. 1. 2018, které doplnil podáním ze dne 9. 3. 2018. Dne 21. 3. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu, který usnesení soudu I. stupně ze dne 15. 1. 2018 potvrdil usnesením ze dne 29. 3. 2018 a spis dne 10. 4. 2018 vrátil zpět. Dne 10. 8. 2018 otec navrhl vydání předběžného opatření, které bylo zamítnuto usnesením ze dne 14. 8. 2018. V mezidobí matka a otec navštěvovali Poradnu pro rodinu, kdy soud zjišťoval stav jednání mezi účastníky. Dne 23. 8. 2018 podal otec odvolání do usnesení ze dne 14. 8. 2018, matka podala dne 27. 8. 2018 zprávu o odborné rodinné terapii a kontaktu otce s dcerou. Dne 18. 9. 2018 byl spis odeslán odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 19. 9. 2018 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a spis vrátil dne 25. 9. 2018. Na den 19. 11. 2018 bylo nařízeno jednání ve věci, v mezidobí byly zasílány důkazy, sdělení Poradny pro rodinu, o psychoterapii nezletilé. Dne 19. 11. 2018 proběhlo jednání, byla vyslýchána matka a otec a jednání bylo odročeno na den 20. 11. 2018. V mezidobí byly opět zasílány ze strany účastníků důkazy a dne 20. 11. 2018 proběhlo jednání, kdy bylo pokračováno ve výslechu otce a jednání bylo odročeno na den 14. 12. 2018. V mezidobí byly zasílány důkazy, jednání proběhlo dne 14. 12. 2018, byli vyslýcháni svědci, matka, otec a jednání bylo odročeno na 4. 2. 2019. Dne 4. 2. 2019 jednání proběhlo a bylo odročeno na den 13. 2. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku, který byl tohoto dne vyhlášen. Dne 12. 3. 2019 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, který byl zamítnut usnesením ze dne 18. 3. 2019, proti němuž podal otec dne 21. 3. 2019 odvolání. Dne 2. 4. 2019 podal otec odvolání do rozsudku ze dne 13. 2. 2019, dne 15. 4. 2019 podala odvolání matka. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 23. 4. 2019 a jednání ve věci bylo nařízeno na den 3. 6. 2019 Odvolací soud usnesením ze dne 2. 5. 2019 změnil usnesení o předběžném opatření ze dne 18. 3. 2019, usnesením ze dne 23. 5. 2019 odvolací soud nevyhověl žádosti matky o odročení jednání. Podáním ze dne 28. 5. 2019 podala matka námitku podjatosti předsedkyně senátu. Účastníci v mezidobí zasílali důkazy a jednání se konalo dne 3. 6. 2019, kde byly čteny listinné důkazy, předneseny závěrečné řeči a jednání bylo odročeno na den 12. 6. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 9. 7. 2019.

9. Ze svazku III. spisu se podává, že dne 27. 6. 2018 otec podal návrh na změnu kolizního opatrovníka nezletilé. Spis byl dne 6. 8. 2019 znovu předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o tlumočeném, o kterém bylo rozhodnuto dne 7. 8. 2019 a dne 27. 8. 2019 byl spis vrácen zpět. Dne 14. 8. 2019 podal otec návrh na výkon rozhodnutí, o kterém bylo rozhodnuto dne 15. 8. 2019 tak, že soud vyzval matku, aby plnila rozsudek KS v Hradci Králové. Dne 22. 8. 2019 podal otec návrh na vydání předběžného opatření a dne 27. 8. 2019 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. O návrhu otce na vydání předběžného opatření bylo rozhodnuto usnesením ze dne 26. 8. 2019 tak, že tento návrh byl zamítnut. Usnesením ze dne 2. 9. 2019 byl zamítnut návrh otce na změnu kolizního opatrovníka nezletilé. Dne 10. 9. 2019 byl spis zaslán odvolacímu soudu k rozhodnutí o návrhu otce na určení lhůty k provedení procesního úkonu, spis byl vrácen dne 17. 9. 2019. V mezidobí bylo rozhodováno o tlumočném a zasílány překlady rozhodnutí. Dne 14. 1. 2020 byl spis zapůjčen Krajskému soudu v Hradci Králové, spis byl vrácen dne 28. 1. 2020. Dále bylo zjišťováno, kdy se otec vrátí do ČR, byl činěn dotaz ohledně asistovaného styku nezletilé s otcem a otec byl vyzýván k doložení svých majetkových a výdělkových poměrů. Dne 11. 9. 2020 bylo nařízeno jednání na den 14. 10. 2020, podáním ze dne 8. 10. 2020 požádal otec o odročení nařízeného jednání, toto bylo odročeno na den 25. 11. 2020, dne 20. 11. 2020 otec znovu požádal o odročení jednání. To bylo odročeno na den 1. 2. 2021.

10. Ze žádosti žalobce o odškodnění, adresované žalované se podává (č.l. 41), že nárok byl žalobcem uplatněn dne 8.1.2020. Téhož dne podal žalobce i žalobu u podepsaného soudu, aniž by vyčkal uplynutí 6-ti měsíční lhůty k projednání žádosti u žalované (§ 15 Odpšk.).

11. Skutkovým zjištěním soudu je, že řízení vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 0 Nc 304/2012 probíhá od 13.11.2012 do současnosti (24.11.2021), nicméně ke dni uplatnění nároku u žalované dne 8.1.2020 po dobu 7 let a 11 měsíců. Probíhá na dvou stupních soudní soustavy a probíhalo též před Ústavním soudem. Soud I. stupně vydal dva rozsudky, krajský soud tři. Ve vztahu k žalobci pak byla posouzena délka řízení ode dne 3.12.2012, kdy mu byl doručen návrh podaný matkou, kdy se o řízení dověděl. Délka rozhodného období je posouzena dle obsahu žádosti o odškodnění ze dne 8.1.2020 ke dni 15.7.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.6.2019. Bylo rozhodováno o značném množství návrhů na nařízení předběžného opatření, jak žalobce, tak matky nezletilé, bylo nutno provést překlady do cizího jazyka. Jednání byla nařizována tak, že bylo nutno brát v úvahu, že žalobce (otec) žije v cizině. Vliv na délku řízení mělo především to, že názor obou rodičů byl protichůdný. V rámci opatrovnického řízení musí být vždy rozhodnuto tak, aby byly co nejvíce šetřeny zájmy nezletilého dítěte, nikoli rodičů. Oba rodiče několikrát požadovali odročení jednání. Negativní vliv na délku řízení pak měl též přístup a chování samotného žalobce, který zcela bezohledně a za uplatňování své vlastní vůle odvezl nezletilou dceru mimo Českou republiku a po dobu 10 měsíců nedal matce informaci o místě, kde se dcera nachází. Následně probíhalo trestní stíhání otce v souvislosti s postojem k nezletilé a otec byl vzat do vazby. Co se týká určení výživného, bylo prováděno rozsáhlé dokazování i s ohledem na to, že otec pracuje ve [země]. Došlo též k provádění znaleckého dokazování - psychologického a psychiatrického posudku k zhodnocení vztahu nezletilé a otce.

12. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 5 písm. a), b) citovaného zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Dovozuje-li žalobce, že prozkoumávané řízení trvající přes 6 let je řízením nepřiměřeně dlouhým, pak s odkazem na rozhodnutí Evropského soudu při lidská práva ve věci Pretto proti Itálii, je takovýto závěr nesprávný. Evropský soud danou délku řízení (tedy šest let) posuzoval shodně jako v jiných věcech ve světle konkrétních okolností případu (srov. odst. 31 až 37 citovaného rozhodnutí). Naopak z judikatury Evropského soudu plyne závěr, že nelze stanovit jakoukoliv délku řízení, jíž by bylo možné vždy považovat za nepřiměřenou, neboť přiměřenost délky řízení je nutné posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti případu a kritéria stanovená judikaturou Evropského soudu (srov. Rozsudek Evropského soudu ve věci Scordino proti Itálii (stížnost 36813/97, ze dne 26. března 2006, odst. 157 a 177).

17. Z chronologie se podává plynulý průběh řízení, kdy navíc zpočátku nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu svým průběhem, svojí délkou, pokud o řízení nevěděl. Takové řízení není způsobilé uvádět žadatele do nejistoty ohledně osudu jeho práv a závazků, když právě tato nejistota má být kompenzována poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu (NS ČR 30 Cdo 4336/2010). Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k prodlevám mezi úkony soudu, které by byly zapříčiněny nedůvodnou nečinností soudu. Řízení naopak bylo bezprůtahové, soudy se musely vypořádat s opakovanými žádostmi o vydání předběžného opatření. Výrazně negativní vliv na délku řízení mělo zejména jednání samotného žadatele, který zcela svévolně odvezl dceru mimo Českou republiku a po dobu téměř 10 měsíců nedal matce ani jednu zprávu o místě, kde se s dcerou nachází. Následně proběhlo trestní stíhání a otec byl ve vazbě. I kdyby, teoreticky v posuzovaném případě byla shledána délka řízení nepřiměřenou, což ovšem zjištěno nebylo, pak eventuální přiznání zadostiučinění by bylo v rozporu, s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Osoba, která se dopouští protiprávního jednání a odnětí dítěte druhému z rodičů, není tou osobou, které by se mělo dostat zadostiučinění v peněžní formě, neboť je to sám (v tomto případě) žalobce, kdo se nechová v souladu se zákonem ani s morálními pravidly společnosti. Soud by tak neshledal (i kdyby byla délka řízení shledána jako nepřiměřená) vzhledem k osobě žalobce, podmínky, za nichž by eventuálně bylo na místě přiznat zadostiučinění v penězích. K nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v tvrzené nepřiměřené délce řízené, tak nedošlo. Žaloba byla proto zamítnuta.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady řízení ve formě 3 režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) dle vyhl.č. 254/2015 Sb., celkem ve výši 600 Kč.

Poučení