14 C 52/2024 - 94

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Švaňhalem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 23 849,60 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 144,40 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhá náhrady majetkové škody ve výši 23.849,60 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku č. I tohoto rozsudku spočívající v účelných nákladech právního zastoupení advokátem, které vynaložil v souvislosti s vedeným přestupkovým řízením, které neskončilo uznáním viny žalobce. Takto vymezená majetková škoda měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s přestupkovým řízením vedeným Městským úřadem [adresa], jako správním orgánem prvního stupně pod sp. zn. [Anonymizováno] a dále [Anonymizováno] úřadem [právnická osoba] jako orgánem odvolacím pod sp. zn. [Anonymizováno] a pod sp. zn. [spisová značka] Žalobce uvedl, že mu bylo správním orgánem prvního stupně kladeno za vinu, že dne [datum] v [Anonymizováno] hod řídil na silnici II. třídy č. [hodnota] v km [Anonymizováno] z [adresa] směr k obci [adresa] vozidlo [Anonymizováno] registrační značky [SPZ], kdy v mírné levotočivé zatáčce v mírném stoupání v jízdním pruhu nejel vpravo při pravém okraji vozovky, nechoval se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a levou částí vozidla [Anonymizováno] došlo ve středu vozovky k tečnému kontaktu s levým koncem válce připojeným za protijedoucí traktor [jméno FO] registrační značky [SPZ] řízeném [jméno FO] nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], po tomto střetu se vozidlo Jeep pohybovalo v levotočivé rotaci do protisměrné části vozovky, kde levou přední částí narazilo do levé přední části traktoru [Anonymizováno] registrační značky [SPZ] připojeným přívěsem [Anonymizováno] s převozní značkou [Anonymizováno] řízeném [Anonymizováno] nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], který jel v protisměru. Po nárazu osobního vozidla [Anonymizováno] s traktorem [Anonymizováno] [Anonymizováno] vypadl jeho řidič [jméno FO] z kabiny a zůstal zaklíněný pod přední nápravou přívěsu [Anonymizováno], kdy došlo k velmi závažným zraněním spočívajícím v otřesu mozku, zlomeninám obličejového skeletu, obratlů, krční páteře s přerušením míchy, pneumotoraxu vlevo, zhmoždění levé plíce, sériovém zlomení žeber vlevo, zlomeninám příčných výběžků obratlů bederní páteře. Jmenovaný byl prvotně RZS eskortován do [Anonymizováno] nemoc nice [adresa]. Lehké zranění utrpěl také řidič [Jméno žalobce A], který byl na ošetření převezen do nemocnice v [adresa]. Způsobená materiální škoda na vozidlech byla policií odhadnuta na 2350000,-- Kč. Tedy svým jednáním podle správního orgánu prvního stupně žalobce porušil ustanovení § 11 odst. 1 a ustanovení § 4 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a tím nedbalostně spáchal přestupek podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a proto mu byl uložen podle ustanovení § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona číslo 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů a podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. g) zákona číslo 361/2000, o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, správní trest pokuty ve výši 2500,- Kč, (dva tisíce pět set korun českých). Žalobce svůj nárok na náhradu škody uplatňuje jak z důvodu vydaných nezákonných rozhodnutí, tak z důvodu nesprávného úředního postupu správního orgánu. Žalobce za nezákonná rozhodnutí považuje příkaz [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č.j. [anonymizováno] rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] a rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]. Co se týká nesprávného úředního postupu žalované, tak ten žalobce dovozuje z okolnosti, že přestupkové řízení bylo proti žalobci zastaveno z důvodu pochybení na straně žalované. Podle žalobce se jednalo o to, že správní orgán neměl od počátku dostatek důkazního materiálu a oproti stavu v řízení před policejním orgánem se důkazní situace u správního orgánu prakticky nezměnila a správní orgán prvního stupně přistoupil k vydání uvedeného příkazu ze dne [datum]. Správní orgán své rozhodnutí opřel o znalecký posudek, na základě kterého dovodil vinu žalobce. Podle názoru žalobce to nebylo možné, neboť znalec nebyl ani schopen určit, kde se žalobce s vozidlem přesně v okamžiku střetu vozidel nacházel. Podle názoru žalobce měl správní orgán již na začátku správního řízení aplikovat zásadu in dubio pro reo, neboť od začátku řízení byly pochybnosti o vině žalobce. Dále žalobce uvedl, že u žalované uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody na základě zák. č. 82/ 1998 Sb., a že žalovaná uplatněný nárok projednala v zákonem stanovené lhůtě, což vyplývá z vyjádření žalované ze dne [datum], které bylo žalobci ve stejný den doručeno. Ode dne [datum] je tedy žalovaná podle názoru žalobce v prodlení.

2. Žalovaná žalovaný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, neboť ji nepovažuje za důvodnou. Žalovaná zrekapitulovala průběh dopravní nehody i navazující postup ve věci, tzn. postup policejního orgánu a přestupkové řízení, přičemž následně uvedla, že odmítá analogickou aplikaci trestněprávních pravidel odškodňování na řízení přestupková, a to s ohledem na specifičnost takového řízení, tzn. aplikace § 9–12 zák. č. 82/1998 Sb. je možná pouze na taxativně vymezená rozhodnutí učiněná v trestním řízení. V případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu podle zák. č. 82/1998 Sb., neboť odškodňování ve věci přestupkových řízení není vystavěno na stejných principech jako odškodňování vedení řízení trestních, což žalovaná podpořila odkazy na judikaturu. Žalovaná zároveň poukázala na judikaturu soudů sumarizující případy, kdy skutečně došlo k zásadním pochybením správních orgánů, v jejichž důsledku byla činěna řada úkonů, jež neúměrně zvyšovaly náklady vynaložené na zastoupení obviněných. Žalovaná uvedla, že v případě přestupkového řízení žalobce se správní orgány nedopustily pochybení, která lze považovat za flagrantní, nedopustily se excesů či libovůle, když samotné řízení nebylo zahájeno nezákonně, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb., které by bylo jako pravomocné zrušeno či změněno příslušným orgánem. Z těchto důvodů tedy nelze považovat náklady požadované žalobcem za náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu, když není splněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle uvedeného zákona.

3. Z připojených správních spisů [právnická osoba] [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] úřadu [právnická osoba] sp.zn. [Anonymizováno] a sp.zn. [Anonymizováno] soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav: - Dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] Policií ČR doručeno odevzdání věci k projednání přestupku žalobce podle § 125c odst. 1 písm. h), k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] v době kolem [Anonymizováno] hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], na silnici II. třídy č. [hodnota] v km [Anonymizováno] směrem od obce [adresa] k obci [adresa], v táhlé levotočivé zatáčce v rozporu s ust. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. nejel při pravém okraji vozovky, podobně jako protijedoucí [jméno FO] s traktorem tov. zn. [jméno FO], RZ [SPZ], s připojeným zemědělským válcem, v důsledku čehož došlo v oblasti středu vozovky k tečnému střetu levé části osobního automobilu s levou částí válce, následně k levotočivé rotaci osobního automobilu a jeho přejetí do levé části vozovky a ke střetu jeho levé přední části s levou přední částí dalšího vzadu jedoucího traktoru tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], řízeného řidičem [Anonymizováno], jenž nebyl připoután bezpečnostním pásem, v důsledku čehož při střetu vypadnul z kabiny traktoru a zůstal zaklíněn pod přední nápravou přívěsu, přičemž utrpěl mnohočetná vážná poranění. Součástí odevzdání věci byl i rozsáhlý trestní spis vedený Policií ČR, kdy ze znaleckého posudku zpracovaného k žádosti Policie ČR vyplývalo, že příčinou dopravní nehody byla technika jízdy žalobce a řidiče [jméno FO], kteří se levými obrysy svých vozidel pohybovali v bezprostřední blízkosti středu vozovky, jenž nebyl vodorovným značením vyznačen, ačkoliv pro oba řidiče existovala možnost pohybu více vpravo blíže k prvému okraji vozovky, přičemž žalobce měl pro pohyb vpravo vzhledem k šířce jeho vozidla příznivější podmínky, neboť vzdálenost mezi prvým obrysem jeho vozidla a pravým okrajem vozovky byla trojnásobně větší (1,5m) oproti vzdálenosti traktoru řidiče [jméno FO] (0,5 m). Oba uvedení řidiči tak měli porušit různou měrou povinnosti dle ust. § 11 odst. 1. zákona č. 361/2000 Sb. K odevzdání věci do přestupkového řízení pak došlo jen proto, že mnohočetná těžká zranění řidiče Kadlece by nenastala, pokud by byl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z tohoto důvodu věc nebyla nadále řešena v trestním řízení. - Dne [datum] vydal [právnická osoba] [adresa] příkaz č. j. [anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku (podle shora uvedeného skutku) podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. porušením povinnosti dle § 11 odst. 1 a § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a uložil žalobci pokutu ve výši 2.500, - Kč. - Dne [datum] byl [právnická osoba] [adresa] doručen odpor žalobce se žádostí o nařízení ústního jednání. - Dne [datum] se k [právnická osoba] [adresa] dostavil řidič traktoru tov. zn. [jméno FO], RZ [SPZ], [jméno FO], který k nehodě podal vysvětlení. V rámci svého vysvětlení tento připustil, že při nehodě jel trochu při středu vozovky a souhlasil, že se dopustil přestupku. Příkazem na místě uložil [právnická osoba] [adresa] řidiči [jméno FO] za spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. porušením povinnosti dle § 11 odst. 1 pokutu ve výši 300,- Kč, kterou řidič [jméno FO] na místě zaplatil. - Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, na které se dostavil žalobce a jeho právní zástupce. Právní zástupce po provedeném dokazování požádal o lhůtu 10 dnů k vyjádření, kterou [právnická osoba] [adresa] vzal na vědomí. - Dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] doručeno vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí a návrh na doplnění dokazování. - Dne [datum] byla [právnická osoba] [adresa] Okresním státním zastupitelstvím ve [adresa] vrácena spisová dokumentace Policie ČR se sdělením státního zástupce, že ve věci neshledal podezření ze spáchání trestného činu, neboť, jak vyplynulo ze znaleckého posudku ustanovené soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství [tituly před jménem] [jméno FO], v případě, že by byl poškozený řidič [jméno FO] za jízdy připoután bezpečnostním pásem, bylo by nebezpečí zranění malé, případně by zranění bylo jen lehké. - Dne [datum] se konalo ústní jednání, na kterém bylo doplněno dokazování a proveden výslech soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který potvrdil závěry svého znaleckého posudku ze dne [datum], č. [hodnota] kde mimo jiné uvedl, že příčinou nehody byla technika jízdy žalobce a řidiče traktoru [jméno FO], kdy oba řidiči se levými obrysy vozidel pohybovali v bezprostřední blízkosti středu vozovky, což vedlo k příčnému překrytí vozidel v řádu nízkých jednotek centimetrů a k jejich vzájemnému kontaktu s následným pohybem vozidla Jeep do protisměru a ke střetu s traktorem [Anonymizováno]. Pro oba řidiče existovala možnost pohybu více vpravo, blíže pravému okraji vozovky. Pro pohyb vozidla více vpravo byly daleko příznivější podmínky na straně žalobce, jakožto řidiče vozidla [Anonymizováno]. Pohyb vozidel v blízkosti středu vozovky a nevyužití prostoru vpravo od vozidla tak z technického hlediska představuje prvek, který vyvolal nehodový děj. - Dne [datum] vydal [právnická osoba] [adresa] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodl stejně jako v uvedeném příkaze a kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. porušením povinnosti dle § 11 odst. 1 a § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a uložil žalobci pokutu ve výši 2.500, - Kč a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000, - Kč. Dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] doručeno odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí. - Dne [datum] vydal [Anonymizováno] úřad [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] kterým rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal nedostatky ve skutkových zjištěních a provedeném dokazování. Zároveň odvolací orgán vytknul správnímu orgánu prvního stupně, že nebylo vedeno společné řízení i s [jméno FO]. Současně [právnická osoba] [adresa] uložil, v jakém směru doplnit dokazování a aby opětovně posoudil naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. (způsobení zranění řidiče [jméno FO] při dopravní nehodě) a případně ohledně tohoto přestupku věc odložil a o odložení uvědomil příslušnou zdravotní pojišťovnu. - Dne [datum] vydal [právnická osoba] [adresa] usnesení poznamenané do spisu č. j. [anonymizováno], kterým odložil věc přestupku vedenou proti žalobci podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. (způsobení zranění řidiče [jméno FO] při dopravní nehodě), neboť vzhledem k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, byla utrpěná zranění důsledkem toho, že řidič [jméno FO] nebyl připoután bezpečnostním pásem, a došlé oznámení Policie ČR proto neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. - Dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] doručeno sdělení Ministerstva dopravy, Odboru provozu silničních vozidel, že kolový traktor [jméno FO] může na pozemních komunikacích nést stroj pěch na siláž pouze v případě, že tento nesený pracovní stroj má k tomuto provozu schválenou technickou způsobilost. - Dne [datum] byli při ústním jednání vyslechnuti svědci [Anonymizováno] a [anonymizováno]. - Dne [datum] vydal [právnická osoba] [adresa] rozhodnutí č. j. [anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku pro uvedený skutek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. porušením povinnosti dle § 11 odst. 1 a § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a uložil žalobci pokutu ve výši 2.500, - Kč a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000, - Kč. - Dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] doručeno odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí. - Dne [datum] vydal Krajský úřad [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] kterým rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] č. j. [anonymizováno] zrušil a řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že přes doplnění dokazování [Anonymizováno] úřadem [adresa] podle pokynů [Anonymizováno] úřadu [právnická osoba], nebylo spolehlivě prokázáno, že hlavní příčinnou dopravní nehody byl způsob jízdy žalobce. Odvolací orgán uvedl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že ke spáchání skutku, tak jak je odvolateli kladen za vinu, došlo. Dále, že jelikož správní orgán hodnotil jednání obou řidičů odděleně, jeho postupem byl žalobce znevýhodněn, resp. bylo mu upřeno právo na spravedlivý proces. Dále odvolací správní orgán uvádí, že: „Přesto na základě tohoto důkazního materiálu nelze o vině odvolatele jednoznačně rozhodnout. Při zachování zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného), za současného přihlédnutí k nesprávnému postupu správního orgánu ve smyslu odepření práva odvolatele na spravedlivý proces, tak krajskému úřadu nezbylo, než napadené rozhodnutí v souladu s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušit.“ 4. Z faktury za právní zastoupení č. [hodnota] ze dne [datum], z faktury za právní zastoupení č. [hodnota] ze dne [datum] a z potvrzení o platbách ze dne [datum] a [datum] soud zjistil a má za prokázané, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. Právní zástupce žalobce žalobci vyúčtoval právní služby částkou 30 000 Kč, jež žalobce uhradil.

5. Z obsahu shora uvedeného správního spisu [právnická osoba] [adresa] soud dále zjistil a má za prokázané, kdy a jaké úkony právní služby v předmětném správním řízení činil právní zástupce žalobce. Jednalo se o následující úkony právní služby: převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právní služeb, podání odporu proti příkazu a žádost o nařízení ústního jednání dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum], seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne [datum], odvolání proti rozhodnutí dne [datum] a [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum], odvolání proti rozhodnutí dne [datum]. Z osvědčení o registraci vozidla soud zjistil a má za prokázané, že právní zástupce žalobce cestoval k uvedeným jednáním (úkonům) správního orgánu vozidlem RZ [SPZ] kombinovanou spotřebou paliva (BA) 5,1 l/100 km.

6. Z uplatnění nároku žalobce na náhradu škody ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem, které vyčíslil částkou 23 849,60 Kč představující náklady vynaložené na právní zastoupení žalobce. Z vyrozumění o přijetí žádosti ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná žádost žalobce o náhradu škody dne [datum] přijala. Z vyjádření žalované k žádosti o náhradu škody ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nespatřuje odpovědnost státu za vznik škody, když má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odškodnění dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

7. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci jednají ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je úřadem podle odst. 1 příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci lez nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

8. Po provedeném dokazování a následném právním hodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze shora uvedených ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci vyplývá, že aby mohl být řádně uplatněný nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci přiznán, musí být splněny kumulativně tři podmínky a to 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo existence nesprávného úředního postupu (deliktní jednání státu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Odpovědnost státu k náhradě škody je tedy objektivní, bez ohledu na zavinění. Uvedené předpoklady odpovědnosti za škodu byly s dále uvedenou výhradou v této právní věci splněny, tedy nebýt dále uvedeného nesprávného úředního postupu žalované, nevznikla by žalobci škoda spočívající v jeho nákladech vynaložených na právní zastoupení v předmětném správním řízení. Náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení vedly ve svém souhrnu k odstranění nesprávného úředního postupu.

9. Na rozdíl od žalobce je soud toho názoru, že z prokázaného skutkového stavu nelze dovodit existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a to ani u jednoho ze správních rozhodnutí, které žalobce označil a která považoval za nezákonná. Výkladem uvedeného ustanovení zákona je třeba dospět k závěru, že za nezákonné lze mít obecně, ale nikoliv bezvýjimečně, leda rozhodnutí pravomocné, které bylo pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený čelit procesně. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena v § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Jinými slovy, aby bylo možno rozhodnutí ve smyslu uvedeného ustanovení pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013). Uvedená kritéria však ani jeden ze správních aktů uváděných žalobcem nesplňuje, neboť ani jeden z nich nebyl nikdy pravomocný a nebyl tedy ani jako pravomocný žádný z nich pro nezákonnost zrušen. U žádného z nich se nejednalo o správní akt předběžně vykonatelný a všechny byly zrušeny na základě procesní aktivity žalobce ještě před tím, než se staly pravomocnými. Nepravomocné rozhodnutí v této souvislosti nemůže být příčinou vzniku škody (I. ÚS 315/05).

10. Co se týká nesprávného úředního postupu, jako jedné z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu, tak soud uvádí, že samotný pojem nesprávného úředního postupu není v zákoně definován. Z obsahu tohoto pojmu však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003, sp. zn. 25 Cdo 319/2002). Podle názoru soudu tak právní úprava umožňuje podřadit pod nesprávný úřední postup jako deliktní jednání státu četné a různorodé případy porušení procesních povinností státních orgánů, které jsou nesprávná a ve svém důsledku nezákonná. Dále i když každé z jednotlivých drobných pochybení ve správním řízení samo o sobě není nesprávným úředním postupem, mohou tato dílčí pochybení ve svém souhrnu představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Soud v této právní věci konkrétně spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že správní orgán, a to [právnická osoba] [adresa] za situace, kdy nedošlo ve vztahu k žalobci k žádným podstatným změnám v obsahu dokazování ve srovnání s důkazní situací před policejním orgánem a následně s důkazní situací v řízení před správním orgánem, tento úřad vydal příkaz a následně dvě správní rozhodnutí, kterými opakovaně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku pro předmětný skutek. Odvolacím orgánem bylo [právnická osoba] [adresa] vytknuto, že nebylo vedeno společné řízení i s [jméno FO], odvolací orgán rozhodnutí [Anonymizováno] Úřadu [adresa] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal nedostatky ve skutkových zjištěních a provedeném dokazování a uložil mu, v jakém směru doplnit dokazování a aby opětovně posoudil naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. (způsobení zranění řidiče [jméno FO] při dopravní nehodě) a případně ohledně tohoto přestupku věc odložil. [právnická osoba] věc následně neodložil a za v podstatě nezměněné situace znovu vydal rozhodnutí, kde žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku pro předmětný skutek. Až na základě následného rozhodnutí odvolacího orgánu došlo ke zrušení rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] a k zastavení řízení. Podle odvolacího orgánu nebylo spolehlivě prokázáno, že hlavní příčinnou dopravní nehody byl způsob jízdy žalobce. Odvolací orgán uvedl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že ke spáchání skutku, tak jak je odvolateli kladen za vinu, došlo. Dále, že jelikož správní orgán hodnotil jednání obou řidičů odděleně, jeho postupem byl žalobce znevýhodněn, resp. bylo mu upřeno právo na spravedlivý proces. Dále odvolací správní orgán uvádí, že: „Přesto na základě tohoto důkazního materiálu nelze o vině odvolatele jednoznačně rozhodnout. Při zachování zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného), za současného přihlédnutí k nesprávnému postupu správního orgánu ve smyslu odepření práva odvolatele na spravedlivý proces, tak krajskému úřadu nezbylo, než napadené rozhodnutí v souladu s § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušit.“ Soud tedy pochybení správního orgánu spatřuje v tom, že nebyl schopen (není rozhodující, že případně i objektivně) obstarat takový důkazní materiál, který by spolehlivě vedl k rozhodnutí o vinně či nevinně žalobce. Pokud se toto správnímu orgánu z jakýchkoli důvodů nepodařilo, měl bez dalšího ihned na počátku ve svém rozhodnutí vycházet ze zásady „in dubio pro reo“, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného (žalobce). [adresa] toho správní orgán prvního stupně vždy vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ze kterého bylo možné dovodit, že na vzniku dopravní nehody se mohli podílet oba řidiči, tedy jak žalobce, tak pan [jméno FO]. Z okolnosti, že žalobce jako řidič měl po své pravé straně více prostoru k jízdě vpravo nelze dovozovat, že to byl výlučně on, kdo se svým vozidlem jel v protisměru a zavinil tak střet obou vozidel. Tyto okolnosti byly správnímu orgánu známy již na začátku, tedy v okamžiku ještě před vydáním příkazu ze dne [datum]. Žalobce tak zbytečně čelil celému správnímu řízení, kde byl nucen aktivně a opakovaně se bránit za pomoci svého právního zástupce, který mu poskytoval právní služby. Soud si je vědom judikatury, kterou mu předložila žalovaná. Soud však odkazuje zejména na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 41/22, kde Ústavní soud shledal neústavnost v rozhodnutí soudů, které zamítly žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu, a to v přestupkovém řízení, které skončilo jeho zastavením z důvodu, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Soud při hodnocení této právní věci dospěl k závěru, že právě shora uvedená pochybení [právnická osoba] [adresa] lze ve smyslu uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu považovat za zřetelná.

11. Co se týká výše žalovaného nároku, soud dospěl k závěru s ohledem na obsah předmětného správního spisu [právnická osoba] [adresa], že žalobce ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. účelně vynaložil náklady na nápravu uvedeného nesprávného úředního postupu, a to ve výši žalované částky, tedy ve výši 23 849,60 Kč, která představuje náklady na právní zastoupení. Tato částka se skládá z odměny za poskytnutí právní služby podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy jednotlivé částky vycházejí z tarifní hodnoty 5 000, - Kč podle § 10 odst. 1, § 7 bod 3 a to za 11 úkonů právní služby po 1 000,-Kč a to za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právní služeb dle § 11 odst. 1 písm. a), za podání odporu proti příkazu a žádost o nařízení ústního jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d), za účast na ústním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g), za vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d), za účast na ústním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g), za vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d), za seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. f), za odvolání proti rozhodnutí dne 3.+[datum] dle § 11 odst. 1 písm. k), za účast na ústním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g), za vyjádření k podkladům pro rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a za odvolání proti rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. k). Dále náklady na právní zastoupení představují paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobce za uvedených 11 úkonů právní služby po 300,-Kč (§ 13 odst.4 advokátního tarifu) v částce 3 300,-Kč. Dále náklady na právní zastoupení představují náhradu za ztrátu času právního zástupce žalobce podle § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu v celkové částce 2 700,-Kč, a to za účast na ústním jednání dne [datum], [datum], [datum] a účast seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne [datum], (jedna cesta [adresa] a zpět v trvání 2 x 1 hod. a 25 min., tedy 6 půlhodin, celkem [hodnota] půlhodin po 100,-Kč) 2 400, - Kč, přerušení ústního jednání dne [datum] v době od 9,18-10,30 hod., za tři půlhodiny po 100,-Kč, tedy 300, - Kč. [právnická osoba] náklady na právní zastoupení představují cestovní výdaje právního zástupce žalobce k uvedeným úkonům právní služby. Tyto cestovní výdaje jsou spojené s účastí zmocněnce na ústním jednání dne [datum] ve [adresa] a spočívající v náhradě za použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ], na trase [adresa] a zpět 240 km, při kombinované spotřebě benzínu 5,1 l/100 km a ceně benzínu 95 oktanů dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. 116/2022 Sb., 44,50,- Kč/l a paušální náhradě podle téhož předpisu 4,70 Kč/l km, což představuje částku celkem 1 672,60 Kč, dále spojené s účastí zmocněnce na ústním jednání dne [datum] ve Velkém [adresa] spočívající v náhradě za použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ], na trase [adresa] a zpět 240 km, při průměrné spotřebě benzínu 5,1 l/100 km a ceně benzínu 95 oktanů dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. 116/2022 Sb., 44,50,- Kč/l a paušální náhradě podle téhož předpisu 4,70 Kč/l km, což představuje částku celkem 1 672,60 Kč, dále spojené s účastí zmocněnce na seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne [datum] ve [adresa] spočívající v náhradě za použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ], na trase [adresa] a zpět 240 km, při průměrné spotřebě benzínu 5,1 l/100 km a ceně benzínu 95 oktanů dle vyhl. č. 467/2022 Sb., 41,20,- Kč/l a paušální náhradě dle téhož předpisu 5,20 Kč/l km, což představuje částku celkem 1 752,20 Kč a spojené s účastí zmocněnce s účastí zmocněnce na ústním jednání dne [datum] ve [adresa] spočívající v náhradě za použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ], na trase [adresa] a zpět 240 km, při průměrné spotřebě benzínu 5,1 l/100 km a ceně benzínu 95 oktanů dle vyhl. č. 467/2022 Sb., 41,20,- Kč/l a paušální náhradě dle téhož předpisu 5,20 Kč/l km, což představuje částku celkem 1 752,20 Kč.

12. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě zcela vyhověl, neboť žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody důvodně a řádně a včas. Protože žalovaná žalobcem uplatněný nárok řádně a včas neuhradila a dne [datum] doručila žalobci svoje vyjádření, že jeho nárok neuznává a plnit mu nebude, dostala se od následujícího dne, tedy od [datum] s úhradou svého dluhu do prodlení. Soud tedy s ohledem na ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. a s ohledem na ustanovení § 1970 OZ žalobci přiznal i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z žalované částky ode dne [datum]. Soud si je v této souvislosti vědom obecného judikatorního pravidla, že stát se v prodlení s poskytnutím náhrady za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 2328/2004), nicméně v této konkrétní věci, kdy žalovaná dala žalobci již dne [datum] jednoznačně najevo, že jeho nárok neuspokojí, bylo by nepřiměřeným právním formalismem trvat na tom, že žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, tedy až od [datum].

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 144,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 849,60 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a jednak náhrada hotových výdajů sestávajících z cestovních výdajů souvisejících s jednáním soudu ve výši 2 264,40 Kč (tzn. cestovné za cestu [adresa] a zpět, tj. celkem 300 km, při kombinované spotřebě pohonných hmot vozidla 5,1 l/100 km, ceně paliva ve výši 38,20 Kč/l a paušální náhradě za použití vozidla ve výši 5,6 Kč/km) a taktéž náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu 3 hod. a 42 minut, tj. 8 půlhodin po 100 Kč = 800 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.).

Poučení