17 Co 243/2024 - 117

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba] se sídlem nábř. [adresa] o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. 9. 2024, č. j. 14 C 52/2024-94, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23.849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 23.849,60 Kč od 15.2.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 14 C 52/2024-94, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 144,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný nesouhlasí se skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, že [právnická osoba] [adresa] věc nesprávně neodložil a za v podstatě nezměněné situace znovu vydal rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Toto skutkové zjištění soudu prvního stupně je nesprávné, neboť dne 29. 3. 2023 vypracoval [právnická osoba] [adresa] usnesení, kterým podle pokynu odvolacího správního orgánu odložil věc přestupku vedenou proti žalobci (způsobení zranění řidiče [jméno FO] při dopravní nehodě), neboť vzhledem k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví byla utrpěná zranění důsledkem toho, že řidič [jméno FO] nebyl připoután bezpečnostním pásem, oznámení Policie ČR proto neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku. Před vydáním v pořadí druhého rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] doplnil dokazování podle pokynu odvolacího správního orgánu a teprve na základě doplněného dokazování znovu rozhodoval o vině žalobce. Není tedy pravdou, že by [právnická osoba] [adresa] nerespektoval závazní právní názor odvolacího správního orgánu. Žalovaný rovněž nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že rozhodné okolnosti byly správnímu orgánu známy již na samém začátku a žalobce zbytečně čelil přestupkovému řízení. [právnická osoba] [adresa] nepochybil, když za daných okolností případu přestupkové řízení zahájil, účelem řízení bylo zjistit, jak k dopravní nehodě došlo a kdo nehodu zavinil. Pouze v rámci zahájeného přestupkového řízení mohl [právnická osoba] provádět dokazování, aby dostatečně zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěr soudu prvního stupně, že [právnická osoba] [adresa] měl věc odložit, aniž by přestupkové řízení zahájil, je zjevně nesprávná a za dané situace nepředstavitelná. Žalovaný proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že přestupkové řízení bylo proti žalobci zahájeno a vedeno nezákonně. Žalovaný současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že ne každý postup správního orgánu v přestupkovém řízení, které neskončí odsouzením stíhané osoby, zakládá právo na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žaloba se zamítá.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a že se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Žalobce má za to, že nic nebránilo správnímu orgánu prvního stupně ([právnická osoba] [adresa]), aby bez nařízení jednání vydal dne 30. 8. 2022 příkaz, kterým uznal žalobce vinným. Soud prvního stupně správně spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že [právnická osoba] [adresa] za situace, kdy nedošlo ve vztahu k žalobci k žádným podstatným změnám v obsahu dokazování ve srovnání s důkazní situací v trestním řízení před policejním orgánem a následně s důkazní situací v řízení před správním orgánem, vydal příkaz a následně dvě rozhodnutí, jimiž opakovaně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku pro předmětný skutek. Správní orgán v obou zrušených rozhodnutích vycházel jen ze znaleckého posudku, v němž znalec uvedl, že na vzniku dopravní nehody se mohli podílet oba řidiči, řidič [jméno FO] i žalobce. Možnost, že se žalobce na nehodě podílel, však není důkazem, tyto skutečnosti byly správnímu orgánu známy již od počátku a nebylo nutné přestupkové řízení zahajovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné a že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 22. 2. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému náhrady majetkové újmy ve výši 23 849,60 Kč s příslušenstvím představující účelně vynaložené náklady právního zastoupení advokátem, které žalobci vznikly v souvislosti s přestupkovým řízením vedeným před [adresa] které neskončilo uznáním viny žalobce. [právnická osoba] (správním orgánem prvního stupně) bylo vedeno přestupkové řízení pod sp. zn. [značka] a dále před [právnická osoba] jako orgánem odvolacím pod sp. zn. [značka] Žalobce svůj nárok na náhradu majetkové újmy uplatňuje jak z důvodu vydání nezákonných rozhodnutí, tak z důvodu nesprávného úředního postupu správního orgánu. Žalobce za nezákonné rozhodnutí považuje příkaz [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [značka], dále rozhodnutí ze dne 18. 1. 2023, č. j. [značka] a rozhodnutí ze dne 12. 7. 2023, [značka]. Nesprávný úřední postup správního orgánu žalobce dovozuje z okolnosti, že přestupkové řízení bylo proti němu zastaveno z důvodu pochybení na straně žalovaného. Podle názoru žalobce správní orgán prvního stupně neměl od počátku dostatek důkazního materiálu a oproti stavu v řízení před policejním orgánem se důkazní situace nezměnila, přesto správní orgán prvního stupně ([právnická osoba] [adresa]) přistoupil dne 30. 8. 2022 k vydání příkazu, který opřel o znalecký posudek, na základě něhož dovodil vinu žalobce. Žalobce má za to, že znalec nebyl schopen určit, kde se vozidlo žalobce v okamžiku střetu přesně nacházelo. Správní orgán prvního stupně proto již na počátku měl aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, neboť byly pochybnosti o vině žalobce. Žalobce uplatnil u žalovaného dne 14. 9. 2023 nárok na náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., žalovaný uplatněný nárok projednal v zákonem stanovené lhůtě a svoje stanovisko sdělil ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2024.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznal ani z části a trval na zamítnutí nedůvodné žaloby. Žalovaný zrekapituloval průběh dopravní nehody, k níž došlo dne 13. 10. 2021, postup policejního orgánu a přestupkové řízení a odmítl analogickou aplikaci trestně právních pravidel odškodňování na řízení přestupková. Podle názoru žalovaného nelze v případě zastavení přestupkového řízení automaticky dovozovat odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť odškodňování přestupkových řízení není vystavěno na stejných principech jako odškodňování při vedení řízení trestních, což žalovaný podpořil odkazy na judikaturu dovolacího i Ústavního soudu. Žalovaný dále namítl, že v přestupkovém řízení žalobce se správní orgány nedopustily žádných pochybení, která lze považovat za flagrantní, nedopustily se excesů či libovůle, přestupkové řízení nebylo zahájeno nezákonně, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, ani nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které by jako pravomocné bylo zrušeno či změněno příslušným orgánem. Náklady požadované žalobcem na právní zastoupení advokátem tak nelze považovat za náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, kdy není splněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojenými správními spisy [právnická osoba] [adresa] (sp. zn. [značka]) a [právnická osoba] dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť byly splněny kumulativně tři zákonem požadované podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Odpovědnost státu k náhradě škody je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. objektivní, bez ohledu na zavinění. Nebýt nesprávného úředního postupu, nevznikla by žalobci škoda spočívající v jeho nákladech vynaložených na právní zastoupení advokátem ve správním (přestupkovém) řízení.

9. Soud prvního stupně nesdílel názor žalobce a nedovodil existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ani u jednoho ze správních rozhodnutí, žádné pravomocné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, u žádného ze správních rozhodnutí se nejednalo o správní akt předběžně vykonatelný, všechny byly zrušeny na základě procesní aktivity žalobce ještě předtím, než se staly pravomocnými.

10. Soud prvního stupně spatřil nesprávný úřední postup v tom, že správní orgán prvního stupně ([právnická osoba] [adresa]) za situace, kdy nedošlo ve vztahu k žalobci k žádným podstatným změnám v dokazování ve srovnání s důkazní situací před policejním orgánem, vydal příkaz a následně dvě správní rozhodnutí, jimiž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Odvolacím orgánem ([právnická osoba] bylo [právnická osoba] [adresa] vytknuto, že nebylo vedeno společné řízení s [jméno FO], rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] bylo proto zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť byly shledány nedostatky ve skutkových zjištěních a provedeném dokazování a bylo mu uloženo, v jakém směru má doplnit dokazování a opětovně posoudit naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. (způsobení zranění řidiče [jméno FO] při dopravní nehodě), případně věc odložit. [právnická osoba] [adresa] věc neodložil a za v podstatě nezměněné situace znovu vydal rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku. Až na základě dalšího rozhodnutí odvolacího správního orgánu došlo ke zrušení rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] a zastavení přestupkového řízení. Podle odvolacího orgánu nebylo spolehlivě prokázáno, že hlavní příčinou dopravní nehody byl způsob jízdy žalobce tak, jak mu bylo kladeno za vinu.

11. S ohledem na obsah připojeného správního spisu [právnická osoba] [adresa] soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce účelně vynaložil náklady na nápravu nesprávného úředního postupu ve výši žalované částky, tj. ve výši 23 849,60 Kč, která představuje náklady na jeho zastoupení advokátem, jak jsou konkrétně uvedeny v bodě 11. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Žalobce u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody důvodně, řádně a včas, a protože žalovaný žalobcem uplatněný nárok neuznal, soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem I napadeného rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23 849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2024, tj. ode dne následujícího po doručení stanoviska žalovaného žalobci.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

15. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, a jeho podřazením pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu dovolacího a Ústavního soudu neshledává odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nárok žalobce na náhradu majetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem správního orgánu v přestupkovém řízení důvodným.

16. S výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován. Podle právní teorie i rozhodovací praxe soudů, nesprávným úředním postupem může být jakákoliv činnost spojená s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Jde o případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů, než je činnost rozhodovací. Za nesprávný úřední postup se považuje kromě nevydání či opožděného vydání rozhodnutí i jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení, a to za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda, která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 41/22).

17. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, musí být splněny kumulativně tři podmínky pro to, aby uplatněný nárok na náhradu škody byl přiznán: 1) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, příp. nemajetkovou újmou.

18. Odvolací soud se přiklání k názoru žalovaného, že je nutno odmítnout analogickou aplikaci trestně právních pravidel odškodňování na řízení přestupková, neboť povaha úkonů v trestním řízení je natolik specifická a podléhá zvýšenému zájmu společnosti, že ji není možné směšovat s úkony řízení správního, v daném případě řízení přestupkového. Z důvodu, že úkony státních orgánů v trestním řízení mohou mít mnohonásobně vážnější dopad na dotčené osoby (poškozené), podléhá odškodňování v těchto případech odlišným pravidlům, kdy ustanovení § 9 až 12 zákona č. 82/1998 Sb. se zcela výhradně aplikují pouze na taxativně vymezená rozhodnutí učiněná v trestním řízení.

19. V případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb., jak tomu bývá v případě škody vzniklé zahájením trestního řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Odškodňování ve věci přestupkových řízení není vystavěno na stejných principech jako odškodňování vedení řízení trestních (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 1845/08 nebo ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1470/19). V samotném zahájení, příp. následném vedení přestupkového řízení, nelze dle závěrů Ústavního soudu shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

20. Jinými slovy řečeno, v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které nevyústilo v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí a spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody vůči státu. Je vždy zapotřebí zkoumat postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, neboť každé zahájení a vedení přestupkového řízení, které neskončilo odsouzením, nelze označit za pochybení přičitatelné státu.

21. V přezkoumávaném případě dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že [právnická osoba] [adresa] nepochybil, když za daných okolností případu zahájil proti žalobci přestupkové řízení, kdy dne [datum] bylo [právnická osoba] doručeno odevzdání věci k projednání přestupku žalobce podle § 125c odst. 1 písm. h), k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] v době kolem 19:10 hodin jako řidič osobního automobilu tovární značky [název] registrační značky [SPZ], na silnici II. třídy [Anonymizováno] směrem od obce [adresa] k obci [adresa], v táhlé levotočivé zatáčce nejel při pravém okraji vozovky, podobně jako protijedoucí [jméno FO] s traktorem tovární značky zn. [název], registrační značky [SPZ], řízeného řidičem Jiřím Kadlecem, který nebyl připoután bezpečnostním pásem, v důsledku čehož při střetu vypadnul z kabiny traktoru a zůstal zaklíněn pod přední nápravou přívěsu, přičemž utrpěl mnohačetná vážná poranění. Součástí odevzdání věci byl i rozsáhlý trestní spis vedený Policií ČR, kdy ze zpracovaného znaleckého posudku vyplývalo, že příčinou dopravní nehody byla technika jízdy žalobce a řidiče [jméno FO], kteří se levými obrysy svých vozidel pohybovali v bezprostřední blízkosti střetu vozovky, jenž nebyl vodorovným značením vyznačen, ačkoliv pro oba řidiče existovala možnost pohybu více vpravo blíže k pravému okraji vozovky, přičemž žalobce měl pro pohyb vpravo vzhledem k šířce jeho vozidla příznivější podmínky. Oba řidiči tak měli různou měrou porušit povinnost dle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. K odevzdání věci do přestupkového řízení vedeného proti žalobci došlo jen proto, že mnohačetná těžká zranění řidiče [jméno FO] Kadlece by nenastala, pokud by byl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z tohoto důvodu věc nebyla nadále řešena v trestním řízení. 22. [právnická osoba] [adresa] tedy v případě žalobce rozhodně nepochybil, když za daných okolností případu přestupkové řízení zahájil, neboť bylo nepochybné, že skutek se stal, k dopravní nehodě dne 13. 10. 2021 došlo, na jejím vzniku a těžkých následcích se kromě žalobce podílely i další osoby. Pouze v rámci zahájeného přestupkového řízení mohl [právnická osoba] [adresa] jako správní orgán prvního stupně provádět řádné dokazování za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Přestupkové řízení nebylo zahájeno nezákonně, nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., které by jako pravomocné bylo zrušeno či změněno příslušným orgánem.

23. Odvolací soud se neztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že se [právnická osoba] [adresa] dopustil ve správním řízení nesprávného úředního postupu za situace, kdy nedošlo ve vztahu k žalobci k žádným podstatným změnám v obsahu dokazování ve srovnání s důkazní situací před policejním orgánem, vydal příkaz a následně dvě správní rozhodnutí, jimiž opakovaně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h), k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

24. Není důvodná námitka žalobce, že od počátku správního řízení byly pochybnosti o jeho vině, poněvadž Policie ČR při odevzdání věci dne 16. 8. 2022 [právnická osoba] [adresa] k projednání přestupku žalobce konstatuje, že jak žalobce, tak i řidič protijedoucího traktoru [jméno FO], porušili ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., neboť se se svými vozidly pohybovali v bezprostřední blízkosti středu vozovky, ačkoliv pro oba řidiče existovala možnost pohybu více vpravo k pravému okraji vozovky, přičemž žalobce vzhledem k šířce jeho vozidla měl pro pohyb vpravo k pravému okraji vozovky příznivější podmínky. Věc nebyla nadále (naštěstí pro žalobce) řešena v trestním řízení pouze z toho důvodu, že mnohočetná těžká zranění řidiče traktoru značky [název] [jméno FO] by nenastala, pokud by byl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. 25. [právnická osoba] [adresa] správně dne 30. 8. 2022 vydal příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. a uložil mu pokutu ve výši 2 500 Kč. Po doručení odporu žalobce se žádostí o nařízení ústního jednání se konala před [právnická osoba] ústní jednání, na která se dostavil žalobce spolu se svým právním zástupcem, bylo doplněno dokazování, proveden výslech soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který jako hlavního viníka dopravní nehody označil žalobce vzhledem ke způsobu jeho jízdy. Dne 18. 1. 2023 vydal [právnická osoba] [adresa] další rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. a uložil mu pokutu ve výši 2 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl [právnická osoba] dne 14. 3. 2023 tak, že rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně mu uložil, v jakém směru doplnit dokazování tak, aby opětovně posoudil naplnění skutkové podstaty přestupku žalobce. [právnická osoba] [adresa] následně rozhodl dne 12. 7. 2023, že žalobce je vinen tím, že nedbalostně spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a uložil mu trest pokuty ve výši 2 500 Kč. K odvolání žalobce [právnická osoba] rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně a uložil mu doplnit důkazní materiál o technické parametry traktoru a neseného válce ve smyslu jejich možného současného použití na pozemní komunikaci za snížené viditelnosti a použití příslušného osvětlení, vyžádat si případně v tomto směru stanovisko znalce, v jaké výšce a jak byl válec traktorem nesen, vyslechnout svědky [jméno FO] a [jméno FO] a vypořádat se se všemi námitkami vznesenými žalobcem v podaném odvolání. [právnická osoba] bylo po opětovném posouzení veškerého spisového materiálu závěrem konstatováno, že ani po jeho doplnění nebylo spolehlivě prokázáno, že došlo ke spáchání skutku, který byl žalobci kladem za vinu, resp. nebylo jednoznačně prokázáno, že hlavní příčinou střetu vozidla žalobce s traktorem [název] byl způsob jízdy žalobce. Na dopravní nehodě se mohli podílet oba řidiči, jak žalobce, tak i řidič [jméno FO]. Jelikož odvolacímu správnímu orgánu nebylo zřejmé, jaké další relevantní důkazy by měly být v přestupkovém řízení provedeny tak, aby mohlo být postaveno najisto, že se žalobce přestupků, které mu byly kladeny za vinu bez pochybností dopustil, nezbylo než řízení ve věci zastavit.

26. Odvolací soud s ohledem na výše uvedený průběh správního řízení nedospívá k závěru, že by se správní orgány dopustily pochybení, která by byla možno považovat za flagrantní, za excesy či libovůli. Není pravdou, že by se [právnická osoba] [adresa] neřídil závazným právním názorem vysloveným jeho nadřízeným správním orgánem, doplňoval dokazování tak, jak mu bylo uloženo za účelem náležitého zjištění příčin vzniku dopravní nehody. Ve správním řízení bylo shromážděno velké množství důkazního materiálu, ať již znaleckých posudků z oboru dopravy a zdravotnictví, svědeckých výpovědí účastníků dopravní nehody i ostatních osob, dále listinných podkladů (fotodokumentace dopravní nehody, plánek dopravní nehody, doklady o technické způsobilosti jednotlivých vozidel, vyjádření oslovených firem k podmínkám provozu neseného pracovního stroje, stanovisko Ministerstva dopravy). Přesto na základě tohoto obsáhlého důkazního materiálu nebylo možno o vině žalobce jednoznačně rozhodnout a při zachování zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného) tak nezbylo, než řízení ve věci zastavit. Ve správním přestupkovém řízení nebyly činěny správními orgány žádné úkony, které by neúměrně zvyšovaly náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení, který se velmi účinně proti každému rozhodnutí bránil.

27. Odvolací soud uzavírá, že v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů lze považovat za nesprávný úřední postup a zda vzniká nárok na náhradu škody. Nelze ztrácet ze zřetele, že v trestním řízení je obviněný vystaven riziku uplatnění řady omezujících institutů, které jsou daleko závažnější než v přestupkovém řízení. Obecně pak v trestním řízení oproti řízení o přestupku hrozí citelnější tresty, což platí zejména o trestu odnětí svobody, který v přestupkovém řízení není možné uložit. Vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením (u méně závažných přestupků navíc o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením nelze ani uvažovat). Samotný fakt trestního stíhání má na obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, nezřídka difamační dopad, což pro přestupkové řízení neplatí. Tyto rozdíly mezi trestním řízením a přestupkovým řízením je třeba mít na paměti při analogické aplikaci závěrů judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se náhrady škody způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které neskončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Za ústavně přijatelný Ústavní soud ve svém odůvodnění usnesení ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1470/19, označil závěr, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s trestním řízením nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má odvolací soud za to, že v dané věci není naplněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť není dána existence nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí a žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném náhrady škody ve výši 23 849,60 Kč s příslušenstvím představující náklady vynaložené na právní zastoupení v přestupkovém řízení, není důvodná.

29. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

30. Se změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé je spojeno nové rozhodnutí o nákladech nalézacího řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku II změněn tak, že žalobce je povinen nahradit úspěšnému žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč představující paušální náhradu nezastoupeného účastníka za jeden úkon (písemné vyjádření k žalobě) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

31. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výši 300 Kč představující paušální náhradu za jeden úkon učiněný v odvolacím řízení, a to podání odvolání.

Poučení