14 C 55/2017-358

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Petrem Slunským, Ph.D., Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [země] [anonymizováno] [název státního zastupitelství], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] ; jednající [státní instituce ] [anonymizováno 6 slov] sídlem [adresa], [IČO] o 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 230 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 23. 6. 2017 do 2. 1. 2019, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 230 000 Kč od 3. 1. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 52 680 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 14. 7. 2017. Návrhem se žalobce domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že proti žalobci bylo [státní instituce ] [anonymizována tři slova] zahájeno [stíhání] [anonymizováno] pro [přečin] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu]. Žalobce proti tomuto usnesení podal stížnost a státní zástupce [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum] stížnost zamítl jako opožděnou, protože podle jeho názoru stížnost podána nebyla a jedná se pouze o písařskou chybu. Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] trestní stíhání žalobce zastavil, neboť shledal, že skutek nebyl [čin] [anonymizováno] a nebyl důvod k postoupení věci. Zastavení [stíhání] [anonymizováno] odůvodnil Okresní soud analogií na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], podle kterého není možné odepřít dobrodiní zbraňové amnestie, dále soud došel k závěru, že je zřejmé, že si žalobce opatřoval zbraně pouze za účelem naplnění svého zájmu sbírání starých vojenských zbraní. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] dne [datum] stížnost, která byla dne [datum] doplněna o názor státního zástupce, že Okresní soud ve [obec] aplikoval nesprávný právní závěr obsažený v označeném rozhodnutí [spisová značka] o zbraňové amnestii. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] stížnost zamítl. Po podání žaloby ve shora uvedené věci proti usnesení [název soudu] [anonymizováno] podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu podle § 260 b) odst. 1 písm. f), g), l) trestního řádu. Usnesením [název soudu] [číslo ] [číslo] ze dne [datum] byla věc podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů, věc postoupena velkému senátu trestního kolegia [název soudu] k rozhodnutí. Usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení Okresního soudu ve [obec] zrušeno podle § 265 k) odst. 1 a 2 trestního řádu a podle ustanovení § 265 l) odst. 1 trestního řádu se věc přikázala Okresnímu soudu ve [obec] k novému projednání a rozhodnutí. Zde byla věc usnesením Okresního soudu ve [obec] pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci, toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dle uvedeného je zřejmé, že trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum] a skončilo pravomocným usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum]. Trestní stíhání tedy trvalo 3 roky 4 měsíce a 12 dní. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] soud nalezl shodně s videozáznamem, že v bytě žalobce byla provedena tohoto dne domovní prohlídka, usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Z obsahu trestního spisu soud nalezl, že žalobce byl od 8. 9. 2014 do 11. 7. 2016 postaven mimo službu, po tuto dobu byla mu vyplácena jen část mzdy. Domovní prohlídka byla zahájena kolem 6. hodiny dne [datum], [státní instituce ] [anonymizována tři slova] dle protokolu i videozáznamu provedla prohlídku pokoje, ložnice, obývacího pokoje, kuchyně, sklepa, přilehlých prostor, při domovní prohlídce byli přítomni členové žalobcovy domácnosti, žalobci byla přiložena pouta, kdy byl oděn ve spodním prádle, přítomen tomuto byl žalobcův čtyřletý syn. Žalobce byl před svými dětmi držen v časných ranních hodinách v poutech před zraky celé rodiny. V průběhu trestního stíhání byla žalobci kontrolována, sledována jeho e-mailová komunikace, telekomunikační provoz mobilního telefonu, bylo instalováno sledovací zařízení na pohyb jeho osobního vozu, byla provedena prohlídka jeho osobního vozu, a to v jeho přítomnosti na veřejném prostranství v místě bydliště s přiloženými pouty před zraky veřejnosti v okresním městě ve čtvrti, kde měl žalobce bydliště.

2. Žalobce nárokuje újmu za poškození dobrého jména v očích veřejnosti, zejména vystavování žalobce v poutech zrakům veřejnosti 120 000 Kč, újma způsobená žalobci na psychickém zdraví, pohodě a včetně pobytu v cele 50 000 Kč, újma na spokojeném životě rodinném 20 000 Kč, újma na zabránění v obvyklém způsobu života 10 000 Kč, újma na vyčlenění z pracovního kolektivu 20 000 Kč, délka trestního řízení 20 000 Kč, následky pro další profesní život 10 000 Kč. Jako kruciální kvalifikaci při posuzování projednávané věci soud posuzoval situaci podle ustanovení § 31a) zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, zde odstavec 1 uvádí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona k též přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování a porušení práva by se nejevila jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že žalobce neprokázal důsledky újmy, ze strany žalované bylo poskytnuto plnění v částce 20 000 Kč, žalovaný rovněž namítl, že žalobce se protiprávního jednání dopustil, i když ne v takové intenzitě, aby toto jednání naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty [čin] [anonymizováno].

4. Věc byla rozhodnuta rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudek byl napaden odvoláním a usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že usnesení orgánů činných v [řízení] [anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobci je třeba v souladu s ustálenou soudní judikaturou považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť trestní stíhání vedené vůči žalobci bylo usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že má-li být stát považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci, je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat [činnost] [anonymizováno], nicméně stát se nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci je nejen rozhodne, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo. V daném případě se stát k této odpovědnosti plně přihlásil, což vyplývá ze skutečnosti, že stát uznal, že v případě trestního stíhání žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a proto také žalobci poskytl odškodné ve výši 20 000 Kč. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadu trestního stíhání do osobní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílnou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné příslušnosti poškozenému satisfakce skutečně měla dostat.

5. Dle právního názoru odvolacího soudu lze tedy dovodit, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích se poskytne tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V daném případě již sám žalovaný dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva a omluva žalobci je nedostačující, a proto mu poskytl finanční odškodnění ve výši 20 000 Kč.

6. Z rozhodnutí soudu I. stupně dle právního názoru odvolacího soudu je zřejmé, že soud I. stupně dospěl k závěru, že částka 20 000 Kč, kterou žalovaný žalobci jako nemajetkovou újmu uhradil je nedostačující, a proto žalobci přiznal další částku 230 000 Kč. Dle právního názoru odvolacího soudu však nevyplývá, jakým způsobem soud I. stupně dospěl ke stanovení této částky, soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku poukázal na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcech shodují, významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně přesvědčivě zdůvodněna. Soud I. stupně dle právního názoru odvolacího soudu podrobně citoval podstatné závěry citovaného rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], avšak při odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění žalobci se těmito závěry nějak neřídil. Přestože soudu I. stupně byla účastníky řízení nabídnuta řada soudních rozhodnutí ke srovnání pro účely stanovení výše nemajetkové újmy žalobci, soud I. stupně se těmito rozhodnutími nezabýval a zcela je pominul. Soud I. stupně neprovedl žádné srovnání s jinými obdobnými případy pro účely stanovení výše odškodnění žalobci, pouze konstatoval, že se domnívá, že výše zadostiučinění odpovídá jeho újmě a že je rovněž zachována i vázanost a přiměřenost § 13 občanského zákoníku legitimním očekáváním obdobného rozhodnutí v obdobném případě. Jaké však obdobné případy měl soud I. stupně na mysli již neuvedl. Bez srovnání přiznaného zadostiučinění s jinými případy však nelze učinit jednoznačný závěr, že žalobcem požadovanou částku jakož i soudem přiznanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a to samozřejmě s přihlédnutím k posouzení specifických okolností tohoto konkrétního případu. Jelikož soud I. stupně ve svém rozhodnutí neprovedl žádné srovnání s jinými obdobnými případy, učinil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelným, odvolacímu soudu znemožnil, aby správnost jeho rozhodnutí přezkoumal. Pokud by tak odvolací soud v rámci rozhodování o odvolání žalovaného učinil, zcela by tak nahrazoval činnost soudu I. stupně a účastníkům by takto odňal možnost přezkumu svého rozhodnutí v rámci řádného odvolacího řízení. Odvolací soud z tohoto důvodu považuje rozhodnutí o stanovení výše nemajetkové újmy přiznané žalobci ve výši 230 000 Kč za zcela nepřezkoumatelné, a proto byla soudu věc vrácena, rozsudek zrušen a vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolací soud ukládá soudu I. stupně, že pokud soud I. stupně po přihlédnutí k námitkám žalovaného obsažených v jeho odvolání podstatným pro stanovení výše odškodnění (např. k námitce, že žalobce se skutečně protiprávního jednání dopustil) setrval na svém názoru, že žalobci přísluší odškodnění za nemajetkovou újmu ve vyšším rozsahu, než v rozsahu žalovaným vyplacených 20 000 Kč pak částku, kterou žalobci přizná řádně odůvodní, zohlední specifika tohoto případu a provede srovnání s jinými případy, aby tak jeho rozhodnutí bylo přezkoumatelné, aby rozhodnutí soudu bylo zřejmé, jakým způsobem k přisuzované částce dospěl. Odvolací soud uvedl, že není na místě již žalobce vyzývat, aby blíže specifikoval, jakou částku požaduje za nesprávný úřední postup příslušníků [státní instituce ] [anonymizována tři slova] při provádění domovní prohlídky a na to navazujících dalších úkonů a jakou částku za nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť z obsahu vyjádření žalobce je zcela zřejmé, že žalobce nepožaduje odškodnění za dva samostatné nároky se samostatným skutkovým základem, ale požaduje odškodnění za nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, které skončilo zastavením řízení. Pokud žalobce poukazoval na porušení jeho základních práv a svobod v souvislosti s prováděním domovní prohlídky, prohlídky osobního automobilu, jakož i prohlídky osobních věcí na pracovišti a v souvislosti s tím na utrpěnou újmu, pak dle názoru odvolacího soudu tyto jednotlivé úkony provedené v průběhu trestního stíhání by měly být zohledněny při stanovení výše odškodnění žalobci. Dle názoru odvolacího soudu lze skutečně tyto úkony předcházející zahájení trestního stíhání žalobce aplikovat závěry obsažené v nálezu [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], že trestní stíhání představuje kontinuální proces zjišťování a ověření skutečností rozhodných pro posouzení jednání obviněného a jejich hodnocení z hlediska trestně-právních norem. Za tímto účelem jsou orgány činné v trestním řízení nadány řadou procesních pravomocí, jež umožňují a usnadňují průběh trestního řízení, které ovšem nemohou vykonávat mechanicky. Vždy je třeba využít procesních institutů, zvažovat z pohledu proporcionality zásahu do základních práv obviněného. Prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, proto také nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití. Dle právního názoru odvolacího soudu lze na daný případ aplikovat i závěr vyslovený [název soudu], že ve vztahu k žalobci je třeba považovat za vadné veškeré úkony, které v trestním řízení byly provedeny a to i provedení domovní prohlídky a na to navazující další úkony provedené před zahájením trestního stíhání žalobce. Lze tedy učinit závěr, že tyto úkony, které byly orgány činnými v trestním řízení učiněny před zahájením trestního stíhání žalobce, je třeba při rozhodování o výši majetkové újmy, která mu bude případně přiznána v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v podobě zahájení trestního stíhání zohledňovat.

8. Žalovaný se již od počátku k věci vyjádřila tak, že žalobce neprokázal důsledky újmy, ze strany žalované bylo poskytnuto plnění v částce 20 000 Kč, žalovaný rovněž namítl, že žalobce se protiprávního jednání dopustil, i když ne v takové intenzitě, aby toto jednání naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu.

9. V řízení byl vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], který je policejním kolegou žalobce a tento svědek byl povolán jako nezúčastněná osoba při prohlídce prostor pracoviště žalobce, hodnotil tento zážitek jako nepříjemný, protože se u žalobce jedná o kolegu, bezproblémového člověka. Svědek byl přítomen tomu, jak žalobce byl v poutech podroben prohlídce prostor pracoviště, svědek rovněž měl vědomost o tom, že žalobce je trestně stíhán. Svědek potvrdil, že se o trestním stíhání s kolegy poté bavili.

10. Jako svědek byl dále vyslechnut [jméno] [příjmení], který byl příslušníkem [státní instituce ] provádějící domovní prohlídku, tento svědek si vzpomněl na trestní stíhání žalobce, na právní kvalifikaci, avšak na samotnou domovní prohlídku, její průběh, si odstupem 4 až 5 let nevzpomíná.

11. Jako svědkyně byla vyslechnuta manželka žalobce [jméno] [příjmení], tato uvedla, že přesně v 6 hodin na zazvonění u domovních dveří otevírala, za dveřmi bylo přibližně 8-10 lidí, kteří se představili jako policisté, přesnou identifikaci, kterou uvedli, si svědkyně nevzpomíná, neptali se, zda mohou vstoupit do bytu, bez vyzvání vstoupili a po dotazu, zda je doma manžel, tohoto vyhledali a přímo na lůžku si na něj dva policisté klekli ještě, dokud spal, nasadili mu pouta, což probudilo i syna žalobce. Tím, že rozsvítili, probudili i dceru žalobce. Sama svědkyně byla doprovázena policistkou po bytě, při převlékání, i do koupelny měla policejní doprovod. Dcera byla policisty vyslána předčasně již kolem 7. hodiny do školy a v tuto dobu ji do školy odeslala přítomná policistka. Svědkyně vyhodnotila, že dcera šla o třičtvrtě hodiny dříve do školy a v nepříznivých povětrnostních podmínkách nebyla do školy vpuštěna a čekala před školou, toto mělo za následek nachlazení, musela vyhledat lékařské ošetření a v důsledku tohoto nachlazení užívala antibiotika. Domovní prohlídka a procesní úkony probíhaly v prostorách celý den. Svědkyně uvedla, že byl zabrán na čas jejich počítač nezletilé dcery, uvedla, že v dobu trestního stíhání z finančních důvodů nebyly zakupovány dárky na Vánoce jako obvykle, finanční život rodiny byl značně omezen. Rodina se uskromňovala a byla nespokojená. K narozeninám se nekupovaly žádné dárky.

12. Jako svědek byl dále vyslechnut [titul] [jméno] [příjmení], který byl příslušníkem [státní instituce ] účasten na trestních úkonech, potvrdil, že byl účasten na trestních úkonech u žalobce, avšak jeho vzpomínky jsou mlhavé a nevzpomíná si, zda vůbec vstoupil do obydlí žalobce při dotyčné domovní prohlídce.

13. Jako svědkyně byla vyslechnuta [titul] [jméno] [příjmení], příslušnice [státní instituce ], která si vzpomněla, že byla účastna procesních úkonů u žalobce. Myslí si, že se podílela na domovní prohlídce u žalobce, pamatuje si nějakou domovní prohlídku, ale její průběh, komunikaci s rodinou a s dítětem žalobce si nevzpomíná.

14. Z trestního spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením č. j. [číslo jednací] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] byl vydán příkaz k domovní prohlídce žalobce. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne [datum] soud zjistil, že tato domovní prohlídka byla provedena v prostorách pokoj, ložnice, obývací pokoj, kuchyně a sklepa k bytu přináležejícímu. Této domovní prohlídky se zúčastnilo 9 zaprotokolovaných příslušníků [státní instituce ], nezúčastněná osoba [titul] [jméno] [příjmení], žalobce, i tehdejší obhájce žalobce [titul] [jméno] [příjmení]. Z téhož trestního spisu z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, z protokolu na tento příkaz navazujícího soud zjistil, že dne 2. 9. byla provedena prohlídka motorového vozidla [značka vozidla ] [příjmení] ve vlastnictví žalobce. Prohlídku provádělo 8 příslušníků [státní instituce ], přítomen byl jako nezúčastněná osoba [titul] [jméno] [příjmení], obhájce žalobce [titul] [jméno] [příjmení] a sám žalobce.

15. Bylo tedy prokázáno, že žalovaná újma žalobce započala vstupem taktické skupiny [státní instituce ] [anonymizována tři slova] do domácnosti žalobce a sdělení obvinění onoho dne, zahájení tohoto trestního stíhání pak končí pravomocným rozhodnutím o tom, že se trestní stíhání zastavuje, neboť není důvod postoupit věc do jiného řízení. Začátek, průběh a konec trestního řízení potom pro úvahu soudu tvoří logický předpoklad (premisu), jemuž soud připisuje hodnotu pravdivosti pro další úvahu, neboť žalobci nebyla prokázána vina, a na žalobce je potom nutno hledět jako na nevinného, neboť žalobce se v očích zákona nedopustil protiprávního jednání a nikdo již není oprávněn vyslovit opak. Ve světle právního názoru odvolacího soudu s nálezem Ústavního soudu a jeho právním názorem soud míní, že pokud byla vyslovena nevina žalobce, byl každý úkon trestního stíhání nepřiměřený, neoprávněný a protiprávní.

16. Jak je shora autoritativně vysloveno, že pokud však byla vyslovena jeho nevina, je každý úkon trestního stíhání nepřiměřený, neoprávněný, protiprávní. Pokud soud rozhodoval o intenzitě nemajetkové újmy žalobce, byl povinen čerpat z právní prvouky českého práva, tedy z Listiny základních práv a svobod, jehož článek 1 uvádí, že lidé jsou svobodní, rovni v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Podle článku 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno a zde soud konstatuje, že poškození dobrého jména v očích veřejnosti, zejména vystavováním žalobce v poutech před zraky veřejnosti v okresním městě u policisty známého v obvodu jeho působnosti a takto drženého a vystavovaného v obvodu jeho působnosti bylo porušením čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle článku 10 odst. 2 každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého rodinného života. Zde soud dochází k závěru, že domovní prohlídkou, držením v poutech před příslušníky domácnosti, nejbližšími příbuznými, nezletilými dětmi a manželkou ve spodním prádle, tyto úkony zahájeny probuzením žalobce a jeho zalehnutím v jeho loži, takto bylo zasaženo do základního práva žalobce citelným a intenzivním způsobem. Pokud bylo sledováno vozidlo žalobce a jeho e-mailová a telefonní komunikace, byl porušen čl. 7 odst. 1 Listiny, kde je uvedeno, že nedotknutelnost osoby, jejího soukromí je zaručena, omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Žalobce byl rovněž vystaven omezení ve výkonu svého povolání, udržován v nejistotě, zda toto své povolání bude kdy vykonávat, tím byla porušena jeho práva z Listiny, tedy konkrétně čl. 26, který zaručuje svobodu povolání, právo na obživu ve výkonu své práce. Samotnou domovní prohlídkou vzhledem k závěrečnému rozhodnutí o nevině žalobce byl porušen rovněž článek 12 odst. 1 Listiny, kde je uvedeno, že obydlí nedotknutelné, není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v domě bydlí, příslušníci [státní instituce ] tuto domovní svobodu porušili před zraky celé rodiny, prohlíželi veškeré prostory žalobcovy domácnosti, obytnou část, zásoby potravin, přilehlé prostory. Žalobcovy příjmy byly omezeny, byl mu snížen plat, omezena životní úroveň. Soud shrnuje, že újma způsobovaná trvale žalobci na psychickém zdraví, újma na spokojeném rodinném životě, omezení obvyklého způsobu života, vyčlenění z pracovního kolektivu bylo posíleno tasemnicovitě dlouhým trestním řízením, které následky trestního stíhání tak neustaly zastavením trestního stíhání, neboť po dobu trestního stíhání žil v trvalém stresu s celou rodinou, natrvalo zanechal své sběratelské záliby, jeho rodinný a pracovní život byl po celou dobu trestního stíhání rozvrácen. Žalobci bylo rovněž bráněno ve výkonu zvoleného povolání, výkonu práce, neboť byl postaven mimo služební poměr a tím bylo porušeno vůči němu i ustanovení čl. 26 odst. 1, 2 Listiny. Nebylo ctižádostí zákonodárce postihnout každou možnou životní situaci konkrétnímu ustanovení zákona, ne každý ústrk je možno takto podřadit. Po dobu celého trestního stíhání byl žalobce dnem i nocí vystaven neklidu, stresu, obavou o budoucnost, pocitem odpovědnosti za ústrky a stres celé rodiny, již samotný pocit hladu prvního dne trestního stíhání, kdy trestní stíhání začalo na lačno, žalobci bylo ve stresující situaci až v nočních hodinách podáno kuře na paprice, což byl teprve začátek stresujícího příběhu, pokračujícího omezením osobní svobody, domovní prohlídkou, vystavováním v poutech na veřejnosti, před spolupracovníky, soud vzal v úvahu i skutečnost, že sama osobnost policisty by měla být v poměrech okresního příhraničního města přirozenou autoritou, tato autorita však vzala na čas za své. Soud nebyl vázán tvrzenou kvalifikací, ale skutkovým tvrzením. Zde žalobce utrpěl újmu i v tom, že se patrně jednou provždy vzdal své ušlechtilé sběratelské záliby. Všechny tyto újmy jsou jen zčásti nahraditelné peněžitým plněním.

17. Pokud se odvolací soud zabýval podstatou přiznaného nároku a označil výši tohoto přiznaného nároku jako nepřezkoumatelnou úvahu soudu I. stupně, mlčky tím potvrdil základ nároku, tedy opodstatněnost a důvodnost podané žaloby.

18. Soudu I. stupně bylo vytknuto, že neprovedl srovnání s podobnými nároky, z nichž výstup byl soudu I. stupně předložen.

19. Soud čerpal z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy žalobci bylo pravomocně přiznáno odškodnění ve výši 37 500 Kč za nemateriální újmu za nezákonné trestní stíhání, kdy žalobce byl stíhán pro [čin] [anonymizováno 6 slov] podle ustanovení § 202 odst. 1 a § 221 odst. 1 trestního zákona, které skončilo zprošťujícím rozsudkem dne [datum]. Materiální újma žalobce spočívala v tom, že jako voják z povolání nesměl vykonávat funkci velitele čety záchranářů, kterou do té doby zastával, nesměl se ani jako řadový voják účastnit žádného vojenského zásahu, nesměl používat vojenskou techniku, nemohl převzít předurčenou funkci kandidáta na vyšší funkci, tedy na funkci velitele roty, po dobu trestního stíhání pobíral 50 % původního platu, a to v době narození jeho syna, byly narušeny vztahy k ostatním spolupracovníkům. Trestní stíhání trvalo 14 měsíců.

20. Soud měl k dispozici rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] za situace, kdy žalobci bylo přiznáno odškodnění za nemateriální ve výši 50 000 Kč, když tento byl trestně stíhán pro trestný čin vydírání podle § 235 trestního zákona překvalifikované posléze na [čin] [anonymizována dvě slova] podle § 237 tehdejšího trestního zákona, toto trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum] a zastaveno 28. 12. 2010, neboť skutky nebyly shledány trestnými činy a nebyl dán ani důvod k postoupení věci. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalobci se trestní stíhání promítlo do chodu rodiny i osobního života, do vztahu k přátelům, ovlivnilo kolegiální vztahy na pracovišti a poznamenalo psychiku žalobce. Kauza byla medializována a žalobce mohl být identifikován na televizních záběrech.

21. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci přiznáno odškodnění za nemateriální újmu ve výši 50 000 Kč, kdy proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin vydírání podle § 235 trestního zákona ve formě spolupachatelství, když usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo trestní stíhání zastaveno. Újma žalobce spočívala v tom, že tento byl zatčen, byl opakovaně vyslýchán, tyto úkony trestního stíhání ovlivnilo psychiku žalobce i psychiku celé jeho rodiny. Během trestního stíhání nemohl vykonávat svou práci, byl přeřazen na jinou pozici, trestní stíhání bylo zahájeno 6. 11. 2008.

22. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovanému byla přisouzena částka 40 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v době od 2. 12. 2008 do 12. 4. 2010 a za výkon vazby od 2. 12. 2008 do 12. 1. 2009, když žalobce byl stíhán za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele dle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona přijímání úplatků dle § 160 odst. 2, 3 písm. b) trestního zákona, zároveň byl tento spolu se zadržením propuštěn ze služebního poměru. Žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] v celém rozsahu zproštěn obžaloby. Přisouzená částka byla odůvodněna psychickou újmou a psychickým dopadem trestního stíhání na žalobce, který byl policistou, když trestní stíhání změnilo žalobcův život osobní i profesní.

23. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto rozsudkem byla přiznána nemajetková újma ve výši 40 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, kdy žalobce byl stíhán za [čin] [anonymizováno 8 slov], když od 1. 12. 2008 do 12. 9. 2009 byl ve vazbě.

24. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že těmito rozsudky bylo žalobci přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč, když proti žalobci bylo vedeno nedůvodné trestní stíhání, skončené zprošťujícím rozsudkem ze dne [datum], trestní stíhání probíhalo pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) trestního zákona, když toto trestní stíhání bylo zahájeno dne 23. 5. 2007. Toto trestní stíhání obnášelo ztrátu 2,5 roku aktivního života, kdy byl žalobce nucen neopouštět své bydliště pro nařízení dosažitelnosti, nečerpal dovolenou, zhoršoval se jeho [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], což mělo vliv na jeho rodinný a osobní život, kauza byla medializovaná a žalobce byl zostuzován.

25. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobkyni byla v tomto případě přisouzena částka 50 000 Kč za nemajetkovou újmu, kdy proti této bylo dne 27. 2. 2008 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kdy byla tato dne [datum] rozsudkem zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla trestně stíhána, rozsudek nabyl právní moci dne 30. 9. 2009. Žalobkyni byla po dobu trestního stíhání zastavena výplata výsluhového příplatku. Trestním stíháním byl narušen profesní život žalobkyně, neboť pracovala jako policistka, trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců, po dobu trestního stíhání byla žalobkyně odkázána na jediný příjem – vdovský důchod.

26. Dle rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobkyni bylo tímto rozhodnutím přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 25 000 Kč, když proti této bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona, rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla uznána vinnou a usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání žalobkyně. Rozhodnutí obou soudů byla následně zrušena nálezem [název soudu] ze dne [datum], poté byla žalobkyně rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] ve spojení s usnesením [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum] zproštěna obžaloby, žalobkyně byla nucena ukončit svůj pracovní poměr ve [právnická osoba] v důsledku tohoto trestního stíhání. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání utrpěla psychické potíže neurastenii, nespavost, po dobu 2 měsíců byla nutná léčba antidepresivy. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobkyni bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 35 000 Kč, kdy žalobkyně byla trestně stíhána pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona, když trestní stíhání bylo zahájeno [datum], rozsudkem Okresního soudu pro [část Prahy] dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Trestní stíhání žalobkyně se promítlo i do [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] této, došlo k manželské krizi, odloučení od rodiny a nastal rozvrat rodinných vztahů.

27. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byla přiznána náhrada za nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč, když žalobce byl dne [datum] zadržen policejním orgánem a téhož dne bylo zahájeno trestní stíhání pro provinění [provinění] v souběhu s proviněním loupeže, usnesením Obvodního soudu byl vzat tento do vazby s účinky od [datum], z vazby byl žalobce propuštěn. V rámci hlavního líčení ze dne 13. 1. 2015, kdy vazba trvala 155 dní, následně byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] uznán vinným ze spáchání těchto provinění a bylo mu uloženo nepodmíněně trestní opatření v délce 18 měsíců spolu s uložením povinnosti náhrady škody, trestně stíhán byl tento celkem 482 dní, rozsudkem ze dne 21. 9. 2012 byl tento rozsudkem obžaloby zproštěn, odvolání státního zástupce bylo odvolacím soudem dne 6. 12. 2012 zamítnuto. Žalobce vinou nezákonného trestního stíhání strádal tím, že nechodil do školy, přerušil svoje sportovní aktivity, svoji známost s dívkou, utrpěla jeho pověst v místě bydliště.

28. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobci bylo přiznáno odškodné za nemajetkovou újmu ve výši 675 000 Kč s příslušenstvím, když žalobce byl nezákonně trestně stíhán od 10. 8. 2007 do 19. 10. 2007 pro podezření z trestného činu podvodu spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 a § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona. Tato kvalifikace byla změněna a překvalifikována na trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 trestního zákona. Délka trestního stíhání trvala od 13. 8. 2007 do 19. 6. 2013, tedy 5 let a 10 měsíců, po dobu trestního stíhání byl žalobce stíhán na svobodě, ale po celou tuto dobu byl vystaven stresu a nejistotě jak a kdy trestní stíhání skončí, jeho věc byla medializována a bulvarizována veřejnoprávní televizí i rozhlasem. Žalobce byl vojákem z povolání a během trestního stíhání byl zproštěn výkonu služby, bylo mu vypláceno pouze 50 % platu bez nároku na odměny, byl zastaven jeho kariérní postup. Trestní stíhání mělo dopad na jeho rodinný život.

29. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že zde byla přiznána žalobci náhrada nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, když proti jmenovanému bylo dne 20. 4. 2011 zahájeno trestní stíhání spolu s dalším obviněným pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákona, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 31. 10. 2012 byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek pro nějž byl žalobce stíhán. Během trestního stíhání byl žalobce zproštěn výkonu služby, žalobci byl zajištěn zbrojní materiál v jeho vlastnictví, dvouleté trestní stíhání mělo negativní vliv na osobní život žalobce, způsobil mu psychickou újmu, trpěl stavy úzkosti, utrpělo po dobu trestního stíhání jeho dobré jméno, trestní stíhání mělo negativní vliv i na rodinu žalobce.

30. Tvrzení žalovaného, že žalobce se dopustil protiprávního jednání soud nepřipustil a odmítl, neboť usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce, protiprávní jednání žalobce v celém rozsahu vylučuje. Toto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je závazné a nezměnitelné. Protiprávnost jednání žalobce je ve věci vyloučeno i tím, že nebylo použito ustanovení § 223 odst. 2 ve spojení s ustanovení § 173 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť soud neměl za to, že se jedná o jiné protiprávní jednání a věc nepostoupil jinému orgánu, protiprávnost jednání žalobce ve věci, v níž probíhalo trestní stíhání je jednou provždy vyloučeno.

31. Při srovnání s obdobnými případy soud konstatuje, že v řízení byly předloženy případy převážně nepodobné, neboť se zde jednalo o případy, kdy trestní stíhání probíhalo i bez vzetí do vazby, případ zde projednávaný vykazuje oproti těmto několik jedinečných narušení soukromí žalobce, neboť v atmosféře okresního města jako známá osoba byl na veřejnosti držen v poutech, ve spodním prádle držen v poutech před očima nezl. dětí a celé rodiny, byla prováděna domovní prohlídka, byl vzat do vazby a jednou provždy se vzdal z obavy své celoživotní záliby. S většinou předložených případů je tento nesrovnatelný pro svoji jedinečnost a jediný srovnatelný případ se nabízí s rozsudkem [název soudu] shora citovaného č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy žalobci bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 675 000 Kč, když tento žalobce byl stíhán po dobu 5 let a 10 měsíců, věc byla medializována a žalobce byl příslušníkem ozbrojených sil, kdy byl zastaven jeho kariérní postup a pobíral po dobu trestního stíhání 50 % platu. Zde se podobnost a srovnání nabízí v délce trestního stíhání, neboť v případě žalobce [celé jméno žalobce] probíhalo trestní stíhání 3 roky a 4 měsíce, tedy více než polovinu se srovnávanou věcí, navíc byl žalobce [celé jméno žalobce] vystaven shora popsanému ostuzení. Pokud soud měl srovnat s obdobnými případy, zde nalezl, že tento případ srovnání snese pro podobnost profesí, srovnatelnou délku trestního stíhání, srovnatelnou publicitu, navíc strpěl shora uvedená narušení soukromí. S ostatními případy je projednávaná věc těžko srovnatelná, navíc tyto vykazují určitou variabilitu. Ve srovnání se srovnávaným žalobce žaloval částku nesrovnatelně nižší, samo o sobě je tato částka důvodem přiznání pro její nesrovnatelně nižší hodnotu.

32. Posledně uvedeným se soud zavděčil pokynu a právnímu názoru odvolacího soudu a ustanovení § 13 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Počet případů, které měl soud k dispozici ke srovnání byl omezený, soud musel rezignovat na precizní srovnávání, neboť případy se sobě podobají jen vzdáleně, každý případ je silně individuální, srovnatelný jen obtížně.

33. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce se takto stal zcela úspěšným, jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměnu advokáta za 11 úkonů právní pomoci z punkta fikce žalované částky 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., těmito úkony jsou převzetí právního zastoupení a první porada s klientem, žaloba ze dne 14. 7. 2017, doplnění tvrzení o stavu TŘ a návrh na přerušení řízení ze dne 8. 5. 2018, vyjádření ve věci a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 25. 1. 2019, vyjádření k dalšímu stanovisku žalované a doplnění tvrzení a důkazů ze dne 9. 4. 2019, účast při jednání dne 10. 4. 2019, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 10. 5. 2019, účast při jednání dne 30. 10. 2019, doplnění důkazních návrhů ze dne 6. 11. 2019, účast při jednání dne 22. 11. 2019, účast při jednání dne 26. 2. 2020, dále právní zástupce účtoval cestovní náklady osobním vozidlem [značka vozidla ] [jméno], [registrační značka], na vzdálenost 110 km ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve [obec], tam a zpět 110 km, při průměrné spotřebě dle OTP 7,4 l /100 km, při sazbě amortizační dne 30. 10. 2019 4,10 Kč/km, 33,10 Kč z litr, promeškaný čas 4 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za všechny cesty vždy po 4 půlhodinách, tedy 1 120,50 Kč x 3, tedy 3 361 Kč za 3 cesty a dále amortizační cena za cestu 26. 2. 2020 4,2 Kč/km, tedy 462 Kč, 260,70 Kč za palivo, tedy za cestu v tento den včetně 4 půlhodin náhrady za ztrátu času 1 122,70 Kč Celkem tedy náklady činí jako odměna advokáta, cestovné, promeškaný čas a DPH včetně soudního poplatku 52 680 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.

Poučení