14 C 83/2021-135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 178 860 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 63 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 63 375 Kč od 31. 12. 2020 se zamítá.

II. Řízení se částečně zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 1,75% p.a. z částky 92 625 Kč od 31. 12. 2020 do 14. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 156 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 12. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 178 860 Kč a jejího příslušenství jako nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení. K tomu uvedl, že dne 27. 12. 2012 bylo zahájeno soudní řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 285/2012, a to doručením žaloby na určení vlastnictví k nemovitostem právním zástupcem žalobce [název žalobkyně], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (dále též jako„ žalobce"), proti žalovanému [příjmení] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jako "žalovaný"). Toto soudní řízení bylo ukončeno dne 9. 6. 2020, kdy nadřízený soud vyřídil opravný prostředek zastavením celého řízení, v důsledku čehož nabyl zpětně k 24. 4. 2020 právní moci rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 3. 2020, č.j. 4 C 285/2012-132, který byl žalobci doručen dne 8. 4. 2020. Od zahájení do konečného vyřízení věci tedy uplynulo 7 let, 5 měsíců a 13 dní. V tomto soudním řízení se jednalo o spor týkající se určení vlastnického práva k nemovitým věcem, a to k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] nacházejících se v k.ú. a obci [obec]. Ačkoliv se jednalo o spor, ve kterém probíhalo poměrně rozsáhlé dokazování, současně šlo o spor skutkově a právně téměř totožný s řízením, které bylo u Okresního soudu ve Vyškově vedeno pod sp. zn. 3 C 206/2009 a v rámci kterého bylo rozsudkem tohoto soudu konstatováno, že je žalobce vlastníkem pozemku p. [číslo] taktéž se nacházejícím v k.ú. a obci [obec] a v tomtéž souboru nemovitostí. Žalobce je toho názoru, že posouzení předmětné věci nebylo výrazně složité a i s ohledem na 3 podaná odvolání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] považuje dobu, po kterou byl spor projednáván, za nepřiměřeně dlouhou. Ze strany Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně došlo k průtahům v řízení, přičemž žalobce není osobou, která by tyto průtahy jakkoliv zapříčinila. Tyto průtahy byly dány pouze a jedině liknavým přístupem ze strany veřejných subjektů, a to Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně Soudní řízení proběhlo pouze před soudy prvního stupně a druhého stupně. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 27. 12. 2012 doručením žaloby na určení vlastnického práva k nemovitostem ze strany žalobce. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 3. 12. 2014, tj. bezmála téměř po uplynutí dvou let od zahájení řízení. První rozhodnutí ve věci bylo prvostupňovým soudem vydáno dne 11. 2. 2015 a žalovaný podal dne 25. 2. 2015 odvolání. Opravný prostředek byl odvolacím soudem vyřízen až dne 30. 5. 2017, tj. po uplynutí dalších více než dvou let od podání opravného prostředku. Druhé odvolání ve věci podané žalovaným dne 16. 3. 2018 odvolací soud vyřídil až dne 16. 10. 2019, tj. opět po uplynutí nepřiměřeně dlouhé doby, a to více než jeden a půl roku. V průběhu této, celkem cca pět a půl roku trvající doby průtahů ze strany příslušných orgánů, nebylo v rámci řízení ničeho činěno. Z výše uvedeného vyplývá, že se nejednalo o nikterak složitou věc, jelikož ve fázích kdy byly příslušné soudy aktivní, byla věc řešena v relativně krátkých časových úsecích, řádově v rámci měsíců. Navíc z přiložených rozhodnutí jasně vyplývá, že minimálně druhé odvolání žalovaného bylo úspěšné primárně z důvodu formálních nedostatků rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. prodlení v řízení nebylo nijak zapříčiněno ze strany žalobce. Žalobce je toho názoru, že jeho nárok na přiměřené zadostiučinění za průtahy v předmětném soudním řízení, vyčíslený v souladu s manuálem, činí celkově 178 860 Kč (tj. 89,43 x 1250 = 111787 + 20% + 40%).

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 30. 6. 2020 (žádostí z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 178 860 Kč za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 6. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 92 625 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení u Okresního soudu ve Vyškově vedený pod sp. zn. 4 C 285/2012 přičemž shledala celkovou délku řízení v trvání 7 let a 6 měsíců. Věc byla vedena na dvou stupních soudní soustavy, z toho soud I. stupně rozhodoval 3x a soud odvolací rovněž 3x. Řízení bylo částečně skutkově složité, neboť soud prováděl dokazování souvisejícími spisy vedenými u téhož soudu pod sp. zn.: 3 C 206/2009 a 4 C 203/1992, rovněž vyslechl svědka, ve věci byla konána řada ústních jednání. Věc byla do jisté míry složitá i procesně, neboť žalovaný přes opakované výzvy soudu neodstranil vady podaného odvolání a žádal o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako standardní, neboť se nejedná o presumované řízení, dle ustálené judikatury ESLP, jimž jsou např. řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, řízení ve věcech osobních stavu nebo řízení ve věcech náhrady škody na životě či na zdraví. Žalobce se svým chováním na celkové délce řízení nijak nepodílel. Pokud jde o posouzení délky řízení z hlediska její přiměřenosti, provedeným spisovým šetřením bylo zjištěno, že soud nepostupoval koncentrovaně, zejména v následujících obdobích: od 25. 3. 2013 – vyjádření žalovaného do 24. 9. 2014 – nařízení ú.j. na 3. 12. 2014, 11. 2. 2015 – ú.j., vyhlášen vyhovující rozsudek, na to 11. 3. 2015 – žádost soudce o prodloužení lhůty k vyprac. pís. rozsudku, dne 9. 4. 2015 – opětovná žádost o prodloužení lhůty, dále od 15. 10. 2015 – věc předložena KS v Brně do 11. 11. 2016 – výzva žalovanému k doplnění odvolání, dne 6. 12. 2017 – vyhlášen vyhovující rozsudek, na to 3. 1. 2018 – žádost o prodloužení lhůty, další 11. 1. 2018, 26. 1. 2018, 1. 2. 2018, 9. 2. 2018, 14. 2. 2018, 27. 2. 2018. Dále nelze odhlédnout od skutečnosti, že rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena odvolacím soudem pro neurčitost výroku a pro nesrozumitelnost. Žalobci proto žalovaná poskytla zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 92 625 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. Žalovaná vycházela ze základní částky základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Základní částka poskytovaná za rok trvání řízení nebyla navýšena, namítané řízení trvalo 7 let a 6 měsíců, což nelze považovat za délku extrémní. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl zdejší úřad nejprve k základní částce 97 500 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost řízení o 15%, naopak základní částka byla zvýšena s ohledem a postup soudu o 10%. Základní částka přiznaného zadostiučinění byla tedy celkem snížena o 5%. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. Žalobou uplatněný nárok žalovaná nepovažuje za důvodný. K požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení ode dne 1. 7. 2020 žalovaná odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud výslovně judikoval, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím jiné lhůty, ocitá se stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Jelikož žádost žalobce byla žalované doručena dne 30. 6. 2020, náleží mu případný úrok z prodlení ode dne 31. 12. 2020.

3. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu zpět co do žalovanou poskytnutého zadostiučinění ve výši 115 485 Kč, když žalovaná žalobci po podání žaloby uhradila 92 625 Kč a žalobce k tomu připočítal částku 22 860 Kč. Soud proto řízení částečně zastavil (výrok II.). Předmětem řízení zůstal zákonný úrok z prodlení a zbytek nároku ve výši 63 375 Kč s příslušenstvím, na němž žalobce setrval.

4. V této věci bylo již jednou rozhodnuto, avšak k odvolání, které podal žalobce, odvolací soud zrušil rozsudek zdejšího soudu a vrátil věc podepsanému soudu k dalšímu řízení.

5. Soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, tak jak zmínil ve svém zrušovacím rozhodnutí odvolací soud a žalobci tak bylo uloženo, aby doplnil, jakým způsobem mu bylo znemožněno nakládat s nemovitými věcmi po dobu posuzovaného řízení.

6. Žalobce doplnil žalobní tvrzení a současně vzal žalobu částečně zpět co do příslušenství pohledávky, kdy se nově dožaduje zaplacení úroků z prodlení poníženého o 1,75%, proto soud v této části řízení zastavil.

7. K doplnění žaloby žalobce doložil fotografie (číslo listu 115 až 116), jimiž soud provedl důkaz, dále nájemní smlouvou datovanou 28. 12. 2019 o pronájmu provozovny pohostinství„ [anonymizováno]“ ve [adresa] a přilehlých prostor za účelem provozování pohostinských služeb, kterou uzavřel žalobce s nájemcem, když identifikace nájemce je ztížena vyškrtnutím jeho údajů.

8. Z dokumentu [anonymizováno 15 slov] [rok] [anonymizována dvě slova]“ (číslo listu 119) se podává možnost k podpoře co nejširšího spektra dětí a mládeže a zkvalitňování aktivit pro jejich další rozvoj, s možným udělením dotací až do 100 % rozpočtových nákladů.

9. K tomuto žalobce argumentoval, že pozemek p. [číslo] je pozemek nacházející se pod budovou tzv. [anonymizováno], která je ve vlastnictví žalobce. Právní nejistota trvající po celou dobu původního nepřiměřeně dlouhého soudního sporu o určení vlastnického práva znemožňovala žalobci s jeho omezeným rozpočtem zájmového spolku, který je odkázán na příspěvky od obce, členské příspěvky a příjem z pronájmu hostince, který se nachází v přilehlých prostorách nacházejících se na parcele p. [číslo] plně se věnovat potřebné rekonstrukci předmětné budovy primárně určené k sportovním a společenským účelům. V případě neúspěchu v předmětném sporu musel žalobce počítat s povinností úhrady nákladů celého řízení a dále i s uhrazením nájemného za užívání pozemku p. [číslo] to minimálně za dobu 3 let zpětně (tj. v délce zákonné promlčecí doby) a dále též s předpokládanými náklady na případný odkup pozemku p. [číslo] ke kterému by muselo dojít v případě neúspěchu v tomto původní sporu o určení vlastnického práva. Žalobce byl v důsledku právní nejistoty nucen šetřit finanční prostředky pro případ neúspěchu ve sporu a nemohl tak po celou dobu provádět bez podstatných omezení potřebné investice. Nadto byl v důsledku nedořešených majetkoprávních vztahů podstatně omezen v možnosti žádat o dotační tituly či úvěr na opravy sportoviště, u nichž je zpravidla jednou z hlavních podmínek vlastnictví nemovitého majetku. Příkladmo poukázal právě na program [anonymizováno 6 slov] [rok], kdy je v bodě 1.7.1 uvedeno, že„ Dotaci lze použít mj. na úhradu nákladů souvisejících s udržováním a provozováním sportovních zařízení ve vlastnictví, dlouhodobém nájmu nebo dlouhodobé bezplatné výpůjčce spolku….“ 10. Takto doplněné dokazování však nepřesvědčilo soud o změně jeho původního názoru na posuzovanou věc, koncipovaného v rozsudku č.j. 14 C 38/2021-90 ze dne 30.7.2021 co do žalovanou poskytnutého zadostiučinění 92 625 Kč, které je pro žalobce dostatečnou satisfakcí.

11. V té souvislosti pak soud odkazuje na provedené dokazování spisem č.j. 4 C 285/2012 Okresního soudu Vyškov, z něhož zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 27.12.2012 podáním žaloby ze strany žalobce (nyní žadatele o odškodnění) v posuzovaném řízení o určení vlastnického práva. Dne 4.1.2013 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, který zaplatil 14.1.2013. Dne 30.1.2013 byla zaslána výzva žalovanému k vyjádření k žalobě. Dne 20.2.2013 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření. Vyjádřil se dne 25.3.2013. Dne 8.4.2014 soud požadoval připojit jiný spis k důkazu. Dne 10.9.2014 byl učiněn referát k nařízení jednání na 3.12.2014. To bylo po provedení odročeno na 28.1.2015 a následně na 11.2.2015 k vyhlášení rozsudku, jímž bylo žalobě vyhověno. Rozsudek byl vyhotoven dne 11.5.2015 po prodloužení lhůty k vypravení. Následovalo odvolání žalované 25.5.2015, které bylo přeposláno 23.9.2015 protistraně a spis byl předložen odvol. instanci 15.10.2015. Dne 30.11.2016 KS Brno vyzývá žalovaného k zdůvodnění odvolání. Dne 30.5.2017 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení, a to dne 5.6.2017. Dne 21.7.2017 bylo rozhodnutí rozesláno stranám a nařízeno jednání na 20.9.2017. Dne 9.9.2017 byl vyzván žalobce k doplnění žaloby (§ 43, odst. 1). Žalobce opravil žalobu dne 14.9.2017. Jednání 20.9.2017 bylo odročeno na 30.11.2017, a toto pak odročeno k vyhlášení rozsudku na 6.12.2017. Žalobě bylo vyhověno. Rozsudek byl vypraven 6.3.2018 po několikerém prodloužení lhůty k vypravení. Následovalo odvolání žalovaného dne 16.3.2018. Spis předložen k odvolací instanci dne 30.4.2018. Dne 25.5.2018 byl spis vrácen z odvolací instance k odstranění vad odvolání. Dne 6.6.2018 byl vyzván odvolatel k odstranění vad odvolání. Nato zjištěno soudem dne 16.8.2018, že omylem soud zaslal výzvu žalobci a nikoliv žalovanému, proto dne 20.8.2018 bylo vydáno opravné usnesení k výzvě o odstranění vad odvolání. Žalovaný dne 7.9.. 2018 doplňuje odvolání. Usnesením z 10.9.2018 byl vyzván odvolatel k odstranění vad odvolání – opakovaně. Žalovaný požádal o prodloužení lhůty o 20 dní – tomu bylo vyhověno. Dne 13.11.2018 se k odvolání vyjadřuje žalobce. Dne 21.11.2018 byl spis vrácen odvolacímu soudu a ten 2.8.2019 nařizuje jednání na 16.10.2019, kdy rozsudek soudu I. stupně dílem potvrdil a dílem zrušil a vrátil 31.10.2019 soudu I. stupně. Dne 15.1.2020 dotazovány strany soudem, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dne 26.3.2020 bylo ve věci rozhodnuto (žalobě vyhověno). Dne 2.4.2020 byl rozsudek vypraven. Následovalo odvolání žalovaného dne 17.4.2020, který byl vyzván k doplnění odvolání dne 14.5.2020. Předloženo k odvolací instanci dne 28.5.2020 a dne 9.6.2020 bylo odvolací řízení zastaveno – vzato odvol. zpět. Právní moc nastala 23.6.2020.

12. Předmětné řízení trvalo od 27.12.2012 do 23.6.2020, tedy 7 a půl roku. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval 3x a soud odvolací rovněž 3x. Řízení bylo poměrně skutkově složité, neboť bylo nutné provést dokazování souvisejícími dvěma spisy, ve věci bylo několik ústních jednání. Po procesní stránce byla věc složitá i procesně, kdy žalovaný přes výzvy soudu neodstranil vady odvolání a požadoval o prodloužení lhůty nejenom k vyjádření k žalobě ale též u odvolání. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, pak ten shledává soud jako standardní, neboť se nejedná o řízení, jimž jsou např. řízení trestní, pracovněprávní, opatrovnická či řízení ve věcech náhrady škody na životě či na zdraví. Je nutno konstatovat, že soud nepostupoval koncentrovaně, a došlo tak k průtahům v období po podání odvolání žalované 25.5.2015, které bylo přeposláno protistraně až dne 23.9.2015, tedy s odstupem 4 měsíců, což na tak jednoduchý úkon je skutečně doba nepřiměřená. Další prodleva nastala mezi předložením spisu odvolací instanci 15.10.2015, která až po roce, tedy dne 30.11.2016 vyzvala žalovaného k zdůvodnění odvolání. Poslední průtah pak lze shledat v období od 21.11.2018, kdy byl spis vrácen odvolacímu soudu a ten až 2.8.2019 nařizuje jednání na 16.10.2019. Je nutno konstatovat, že žalobce se svým chováním na celkové délce řízení nijak nepodílel. Celková délka řízení je hodnocena jako nepřiměřená.

13. Podle § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, vyhl. pod č. 209/1992 Sb., má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 cit. zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žalobci nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Stejně tak ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240).

14. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Obecně je délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003).

15. Za spravedlivou k odškodnění nemajetkové újmy je třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 1313/2010). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobci náleží odškodnění nemajetkové újmy v základu 15 000 Kč/rok posuzovaného řízení (vis též Stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010), tak je stanovila žalovaná. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb.

16. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti a jejich přiměření k právní úpravě, soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, na kterém setrval po částečném zpětvzetí, není důvodný. Žalobce dle názoru soudu byl žalovanou v rozsahu poskytnutého plnění dostatečně odškodněn. Ve sporech, jako je posuzovaný (určovací žaloba), za situace, kdy jsou účastníci neschopni jakkoli se dohodnout, pak je dokazovaní v těchto věcech záležitostí složitou, neboť zpravidla vždy je třeba provést důkazy připojenými spisy, a to zcela určitě déletrvající dobu řízení vyvolává. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces a nelze jej uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. I přesto však je nutno konstatovat, že celková doba řízení 7 a půl roku je dobou nikoli přiměřenou. Nicméně, požadavek žalobce na doplnění finančního odškodnění, kterého se mu dostalo žalovanou při u ní předběžně uplatněném nároku, a to ve výši 92 625 Kč, kdy žádá o doodškodnění částkou 63 375 Kč, soud nepovažuje za adekvátní. Za situace, kdy žalobce žádá navýšení o 40 %, je soud přesvědčen, že tento požadavek je nadsazený. Za adekvátní částku soud považuje 15 000 Kč za rok trvajícího řízení, neboť nebylo zjištěno ničeho, proč by soud tuto judikaturou stanovenou částku v rozpětí od 15 000 do 20 000 Kč/rok se stanovením začátku rozpětí jakkoli navyšoval. Pokud žalovaná poskytla žalobci odškodnění v částce 15 000 Kč/rok, následně modifikovanou ponížením o 15 % z důvodu složitosti řízení a oproti tomu navýšením o 10 % z důvodu postupu soudu (dílem liknavý), pak takto koncipované odškodnění je dle názoru soudu naprosto standardním. Je zde důvod na snížení, tak jak žalovaná přiléhavě stanovila, a to proto, že posuzované řízení bylo skutkově a částečně i procesně složitější, neboť konečné rozhodnutí ve věci bylo závislé na zhodnocení řady listinných důkazů. Řízení též bylo zatíženo vyšší procesní aktivitou účastníků (podávány opravné prostředky). Pro zmíněnou složitost věci, která podstatnou měrou přispěla k délce posuzovaného řízení a s přihlédnutím k tomu, že předmět sporu měl pro žalobce pouze standardní význam, náleží mu proto odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky posuzovaného řízení a poté částka 15 000 Kč za každý další rok trvání tohoto řízení. V posuzovaném řízení byl soud nucen vést poměrně rozsáhlejší dokazování (především listinnými důkazy a připojenými spisy) a vzhledem k tomu, že účastníci požadovali přezkum soudních rozhodnutí prostřednictvím řádných i mimořádných opravných prostředků, předmětné řízení bylo o dobu potřebnou pro předložení věci odvolacímu soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, rovněž prodloužena. Je samozřejmé, že účastníci řízení mají právo využívat všechny opravné prostředky, které jim občanský soudní řád umožňuje. To však zároveň znamená, že soudy jsou povinny tyto procesní úkony posoudit a rozhodnout o nich, což vede k prodloužení řízení, které však nelze přičítat státu. Zmíněné skutkové i procesní složitosti věci proto odpovídá snížení základní částky odškodnění o 20 %. Z hlediska významu posuzovaného řízení, zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu musí tvrdit a prokazovat poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. O takový případ však v projednávané věci nešlo, protože žalobce se sice nacházela po dobu přesahující sedm let v nejistotě ohledně výsledku soudního řízení, jednalo se však o nejistotu v tom, zda bude určeno jeho vlastnické právo či nikoliv. Nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení tudíž bylo pro žalobce jistě žádoucí, nikoli však podstatným způsobem zasahující do její existenční podstaty. Podle soudu proto posuzované řízení mělo pro žalobce pouze standardní význam a není tak důvodem pro další modifikaci základní částky finančního zadostiučinění. Částka 92 625 Kč, kterou již žalobce od žalované obdržel, představuje již dostatečné zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu.

17. V rozsudku ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012 Nejvyšší soud ČR koncipoval závěr na stanovení výchozí částky:„ Uvedené platí i ve vztahu k volbě výchozí částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, která by se měla podle judikatury Nejvyššího soudu pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč. Stane se tak zejména tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti (uvedené v § 31a odst. 3 písm. b) a c) OdpŠk), které nelze přičítat k tíži státu.“ Soud proto neshledal důvody pro použití jiné výchozí částky. Závěr ohledně žalovanou provedeného snížení přiměřeného zadostiučinění o 15 % a zvýšení o + 10 % soud akceptuje, neboť jde o skutkovou a procesní složitost řízení, přičemž bylo zohledněno počet stupňů soudní soustavy, před nimiž byla věc projednávána. Takovýto závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. Stanovisko nebo rozsudek ESLP ve věci Golino proti Itálii ze dne 27. 2. 1992, stížnost č. 12172/86, § 17). Složitost řízení z pohledu Evropského soudu pro lidská práva zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci sama o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro žalobce soud konstatuje, že se jednalo o standardní význam pro žadatele, kdy řízení není z hlediska judikatury Evropského soudu pro lidská práva považováno za typově významnější (srov. Stanovisko). Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu by tak žalobce musel prokázat. Rovněž z hlediska otázky významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce je tudíž odškodnění žalovanou poskytnuté v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

18. Žaloba byla z uvedených důvodů zamítnuta.

19. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení (§ 142 odst.1 o.s.ř.), soud žalobci přiznal náklady řízení, neboť to byl on, kdo měl úspěch ve věci ohledně nemajetkové újmy žalovanou poskytnuté až v průběhu řízení (výrok III. rozsudku zdejšího soudu 14 C 83/2021-90 ze dne 30.7.2021 ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky 92 625 Kč od 31.12.2021 do 14.6.2021 nabyl samostatně právní moci) a náleží mu tak odměna za 5 úkonů (převzetí věci, žaloba a částečné zpětvzetí, odvolání, doplnění žaloby) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., částka 5 x 3 100 Kč (15 500) + 5 x režijní paušál po 300 Kč, tedy 17 000 Kč a DPH 3 570 Kč; celkem 20 570 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč; celkem tedy částka 22 570 Kč.