14 C 84/2019-170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobce] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 2 054 024 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá zaplacení částky ve výši 1 717 358 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 717 358 Kč od 3. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhá zaplacení částky ve výši 168 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 168 333 Kč od 3. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně c) domáhá zaplacení částky ve výši 168 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 168 333 Kč od 3. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně a) je účastníkem správního řízení o dodatečném povolení změny novostavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce], vedeném u Magistrátu města Hradec Králové, odbor stavební (dále také„ stavební úřad“), pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka]. Žalobci b) a c), jako rodiče žalobkyně a), vystupovali v minulosti v řízení o dodatečném povolení stavby v pozici dalších účastníků. Žalobkyně a) zahájila stavbu rodinného domu na základě stavebního povolení č.j. [spisová značka], vydaného stavebním úřadem dne 31. 5. 1996, kterému předcházelo rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby č. j [ústavní nález], ze dne 28. 11. 1995. Na základě žádosti žalobkyně 1) ze dne 28. 2. 2007 o dodatečné povolení (změn) stavby stavební úřad přerušil již dříve zahájené řízení o odstranění (změn) stavby a zahájil řízení o dodatečném povolení (změn) stavby. S tímto řízením bezprostředně související předběžná otázka změny územního rozhodnutí z roku 1995, která byla stavebním úřadem řešena bezmála tři roky. Žalobkyně a) byla v té souvislosti nucena žádat o zrušení plynovodní přípojky původně vedené pod veřejnou komunikací umístěnou na pozemku sousedícím s pozemkem žalobkyně a), kterou však následně Magistrát města Hradec Králové převedl kupní smlouvou na vlastníky sousedního pozemku, manžele [příjmení]. Stalo se tak však bez zřízení věcného břemene pro účely inženýrských sítí ve prospěch pozemku žalobkyně a). S ohledem na shora uvedené skutečnosti uplatnili žalobci již dne 2. 8. 2016 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákoně stanové či přiměřené lhůtě dle ustanovení § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci považovali ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona za adekvátní zadostiučinění v penězích, a to v částce 168 333 Kč za každého ze žalobců, tedy celkem 505 000 Kč. Žalobkyně a) samostatně také požaduje náhradu škody spočívající mimo jiné také v těchto položkách: Náklady na sanaci stavby, k nimž by nedošlo, pokud by správní úřady postupovaly bez zásadních chyb a plynule. Celkem tedy 325 865 Kč s tím, že tyto náklady nejsou konečnou investicí do sanace stavby; V souvislosti s prodejem pozemků Magistrátem města Hradec Králové manželům [příjmení] (par. [číslo] par. [číslo] v k.ú. [část obce]), kde měla žalobkyně a) platným územním rozhodnutím i stavebním povolením vedeny přípojky elektřiny a plynu, byla tato donucena znovu uhradit vypracování nového projektu el. přípojky v částce, viz faktura č. [rok] [anonymizováno] z 16. 1. 2009, ve výši 17 850 Kč a zříci se plynovodní přípojky; Náhradu ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v trvajícím zásahu do práva žalobkyně a) na majetek, kdy majetek sice vlastní, ale v zásadě je ji znemožněno jej užívat za účelem bydlení; Náhradu za zvýšení nákladů na pořízení stavebních materiálů spočívající ve zvýšené výši DPH, kdy na místo 5 % v době podání žádosti o dodatečné povolení stavby (2007) činí sazba DPH 15 % a ve zvýšení cenové úrovně. Celková cena stavby byla odhadována na 7 500 000 Kč. V roce 2007, kdy měla být stavba dokončena, byla vzhledem k průtahům v řízení prostavěna pouze na hodnotu 2 000 000 Kč. V roce 2007 by DPH (sazba 5 %) činila ze základu této částky 261 905 Kč. Dnes činí sazba DPH 15 % již 785 714 Kč. Rozdíl mezi sazbou v roce 2007 a touto aktuální činí 523 809 Kč. Výsledná finanční ztráta daná zvýšením sazby DPH o 10 % v průběhu správního řízení činí tedy 523 809Kč; Inflaci a zdražení prací i materiálů od roku 2007 odhadla žalobkyně a) na 10%, tj. 550 000 Kč Celkem tedy požadovala 1 073 809 Kč; Dokoupení nové přípojky elektřiny a dokoupení el. příkonu distribucí [anonymizováno] celkem ve výši 31 500 Kč. S ohledem na výše uvedené vyčísluje žalobkyně a) celkovou škodu ve výši 1 549 024 Kč.

2. Žalovaná nárok neuznává. Pokud se týče žalobci požadovaných nároků, stavební úřad k těmto uvedl, že žalobce jako stavebník požaduje náhradu škody za řízení o dodatečném povolení stavby, tedy u stavby, kterou provedla načerno, tedy porušením své právní povinnosti, provedenou změnu stavby rodinného domu měla realizovat až na základě povolení stavebního úřadu, o které nepožádala. S odkazem na § 6 odst. 2 občanského zákoníku stavební úřad uvedl, že má za to, že nikdo nemůže mít prospěch z porušení zákona, v tomto případě stavebník jako žadatel, který provedl stavbu v rozporu se zákonem, se nemůže dovolávat náhrady škody vůči státu. Dále je nutné uvést, že dle předloženého návrhu se náhrady škody za nesprávný úřední postup mimo„ černého" stavebníka domáhají také jeho rodiče, [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Těmto žadatelům však ve vedeném správním řízení nebyly ukládány žádné povinnosti, ani nebyla úkony stavebního úřadu vyžadována jejich aktivita. Tedy nevznikla jim žádná škoda. Co se týče náhrady škody, je třeba dále zmínit, že délka tohoto řízení je způsobena samotným žalobcem. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 61/2014-48, je chybou stavebníka a jeho plnou odpovědností to, že si k povoleným přípojkám pro svůj rodinný dům vedoucím přes cizí pozemek nezajistil soukromoprávní aspekt (věcné břemeno). Na základě této chyby stavebníka je nyní v řízení o dodatečném povolení stavby postaven před předběžnou otázku týkající se nového povolení těchto přípojek či napojení na ně jako v případě elektro připojení (změnou původního územního rozhodnutí). Navíc během řízení i sám stavebník požadoval prodloužení lhůt k doplnění podkladů. Ze spisového materiálu je rovněž patrno, že řízení bylo opakovaně přerušováno a lhůty ve správním řízení tak neběžely. Podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠK přihlíží též k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Pokud se týče samotného požadavku žalobkyně [jméno] [jméno] na náhradu škody, vyjádřil se k němu také krajský úřad. Uvedl, že náhradu škody žalobkyně vztahuje k nákladům na sanaci stavby, za projekt pro přípojku elektřiny a plynu, na ubytování rodiny, za zásah do jejích práv na majetek, zvýšení nákladů na pořízení stavebního materiálu, dokoupení nových přípojek, znehodnocení stavby, která je již 10 let rozestavěná. Krajský úřad je toho názoru, že žalobkyně [jméno] [jméno] se do popisované situace dostala svou nezákonnou činností, když nerespektovala stavební zákon a opakovaně stavbu realizovala v rozporu se stavebním povolením. Její situaci ani nepřispívá, že si nestřežila svá práva a k přípojkám pro svůj rodinný dům nezřídila věcné právo. Sama se tak vystavila tomu, že pro ně pozbyla soukromoprávní přivolení, které se teď snaží opět získat. Žalobci však v souvislosti s délkou správního řízení před správními orgány a soudem pouze zmínili, že účelem získání dodatečného povolení změn stavby rodinného domu bylo uvést faktický stav do souladu se stavem právním a nastěhování žadatelky [jméno] [celé jméno žalobce] do domu, aby zde mohla začít s rodinou bydlet. Zmíněnému úmyslu nastěhování a bydlení v rodinném domě však nebrání pouze to, že dosud nebylo získáno dodatečné povolení stavby. V daném případě na stavbu rodinného domu bylo vydáno stavební povolení dne 31. 5. 1996 a podle jeho podmínky [číslo] měla být stavba dokončena do 31. 12. 1997. Stavebník však v rozporu s uvedenou podmínkou stavbu nejen nedokončil v uvedené lhůtě, ale nezajistil si ani věcné břemeno, které by ho opravňovalo k realizaci pro stavbu rodinného domu nezbytných přípojek elektro a plynu. K samostatnému požadavku [jméno] [celé jméno žalobce] na náhradu škody v celkové výši 1 549 024 Kč, kterou tvoří v jednotlivých položkách výše vyčíslené náklady, lze konstatovat, že tyto náklady nejsou v přímé příčinné souvislosti s délkou řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně [celé jméno žalobce] jako stavebník se sama svou činností, když nerespektovala stavební zákon a opakovaně stavbu realizovala v rozporu se stavebním povolením, nezřídila věcné právo k přípojkám pro svůj rodinný dům, požadovala změnu původního územního rozhodnutí a dodatečné povolení změny stavby, aniž by k tomu předložila bezvadné žádosti, dostala do situace, že stavba rodinného domu dosud nebyla dokončena. Nastalou situaci nelze mít v přímé příčinné souvislosti s délkou řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby.

3. Ze spisové dokumentace stavebního úřadu bylo zjištěno, že dne 28. 11. 1995 Úřad města Hradec Králové, útvar hlavního architekta (nyní Magistrát města Hradec Králové, odbor stavební úřad), vydal rozhodnutí č. j [ústavní nález] o umístění stavby Rodinný dům na části p. p. [číslo] včetně přípojky vody, kanalizace, plynu a elektro na p. p. [číslo] (část p. k. [číslo]) vše v k. ú. [část obce] k žádosti [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně]. Dne 31. 5. 1996 stavební úřad vydal stavební povolení č. j. [spisová značka] pro stavbu rodinného domu, žumpy (stavby dočasné) a zpevněných ploch na parcele č. kat. [číslo] (části poz. [parcelní číslo]), včetně přípojek vody, plynu, elektro na parcele [číslo] v [obec], k. ú. [část obce] k žádosti nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], zastoupené opatrovníkem Okresním úřadem v Hradci Králové - ODP. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 6. 1996. Podle jeho podmínky [číslo] měla být stavba dokončena do 31. 12. 1997. Dne 8. 10. 2004 Magistrát města Hradec Králové (dále též„ stavební úřad“) obdržel žádost žalobkyně a) o povolení změny stavby před jejím dokončením pro stavbu rodinného domu, žumpy a zpevněných ploch včetně přípojek vody, plynu a elektro na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [ulice] úřad při ústním jednání a místním šetření konaném dne 14. 6. 2005 zjistil, že byly provedeny základy stavby, přičemž tyto základy byly provedeny v rozporu s vydaným stavebním povolením. Dne 18. 7. 2005 stavební úřad řízení o žádosti o povolení změny stavby rodinného domu, před jejím dokončením zastavil rozhodnutím č. j. [číslo] [spisová značka], neboť orgánem státního stavebního dohledu bylo dne 14. 6. 2005 zjištěno, že se změnou stavby již bylo započato bez povolení stavebního úřadu, proti čemuž žalobkyně 1 podala odvolání. Dne 28. 11. 2005 Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, rozhodnutím č. j. [číslo] [spisová značka], v právní moci ke dni 28. 11. 2005, zamítl odvolání proti výše označenému rozhodnutí stavebního úřadu o zastavení řízení ze dne 18. 7. 2005, jako opožděné. Dne 14. 2. 2006 stavební úřad obdržel podání žalobkyně a), kterým požádala o zpětvzetí návrhu na změnu stavby před jejím dokončením. Dne 22. 3. 2006 stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby, neboť stavba rodinného domu včetně přípojek vody, elektro, plynu, zpevněných ploch a žumpy byla zahájena v rozporu se stavebním povolením ze dne 31. 5. 1996. Poté dne 30. 10. 2006 stavební úřad usnesením č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] zastavil řízení o odstranění stavby, neboť stavebník již uvedl stavbu do souladu se stavebním povolením, resp. předmětnou stavbu odstranil. Dne 5. 12. 2006 orgán státního stavebního dohledu zjistil, že na stavbě rodinného domu byla provedena změna stavby bez předešlého povolení stavebního úřadu spočívající v provedení jiného stavebně technického provedení rodinného domu oproti ověřené projektové dokumentaci. Proto dne 31. 1. 2007 stavební úřad opětovně zahájil řízení o odstranění stavby„ nepovolené změny stavby novostavby rodinného domu v rozporu se stavebním povolením ze dne 31. 5. 1996 a územním rozhodnutím ze dne 28. 11. 1995. Na základě místního šetření provedeného orgánem státního stavebního dohledu dne 5. 12. 2006 bylo zjištěno, že na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] jsou prováděny změny stavby rodinného domu v rozporu s vydaným stavebním povolením, konkrétně: v 1. nadzemním podlaží byla stavba rozšířena o terasu, která je totožná se zvětšeným provedením suterénu, a rovněž částečné změny dispozic. Oproti ověřené projektové dokumentaci došlo ke zvětšení půdorysu směrem k západní straně, zvětšení počtu oken a ke změnám vnitřní dispozice. Stavebník následně dne 28. 2. 2007 podal žádost o dodatečné povolení stavby, proto stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil a dále pokračoval v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Dne 23. 4. 2007 stavební úřad vyzval stavebníka k odstranění nedostatků žádosti o dodatečné povolení stavby a usnesením [číslo jednací] [spisová značka] přerušil řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby do 31. 5. 2007. Dne 31. 5. 2007 stavební úřad obdržel žádost stavebníka o prodloužení stanovené lhůty k odstranění nedostatků žádosti o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad k této žádosti usnesením ze dne 6. 6. 2007 určil lhůtu k odstranění nedostatků žádosti o dodatečné povolení stavby do 30. 7. 2007 a přerušil řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby do 30. 7. 2007. Dne 30. 7. 2007 stavební úřad obdržel podání stavebníka označené jako doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby. Dne 15. 8. 2007 stavební úřad oznámil zahájení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby a nařídil na den 6. 9. 2007 ústní jednání, na základě výsledku tohoto jednání stavební úřad vyzval stavebníka k odstranění nedostatků podání a usnesením [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 11. 10. 2007 přerušil řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby do 31. 12. 2007. Dne 31. 3. 2008 stavební úřad rozhodnutím [číslo jednací] [spisová značka] stavbu dodatečně povolil, proti čemuž podali odvolání manželé [příjmení]. Dne 8. 8. 2008 krajský úřad rozhodnutím č. j. [číslo] [spisová značka], v právní moci ke dni 23. 8. 2008, zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31. 3. 2008 o dodatečném povolení stavby a věc mu vrátil k novému projednání. V rámci nového projednání postupoval stavební úřad v souladu s právním názorem odvolacího správního orgánu, a mimo jiné stavebníka vyzval k doplnění podkladů a řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby dne 16. 9. 2008 přerušil. Stavebník dne 16. 1. 2009 požádal o prodloužení lhůty k doplnění podkladů a poté dne 12. 2. 2009 podklady doplnil a zároveň s tímto doplněním upřesnil žádost o dodatečné povolení stavby. V upřesnění žádosti stavebník uvedl, že již„ nepožaduje dodatečně povolit stavbu přípojky elektro tak, jak dříve zamýšlel, jelikož stavbu přípojky elektro již zahájil a tuto stavbu realizoval v souladu s vydaným stavebním povolením. Ostatní přípojky (plyn, voda, napojení na jímku) hodlá provést rovněž v souladu s vydaným stavebním povolením.“ K doplněným podkladům se dne 11. 3. 2009 vyjádřili manželé [příjmení]. Tito poukázali na vzájemný rozpor některých částí projektové dokumentace, její neúplnost, a též na to, že z doložené projektové dokumentace není patrno, v jakém rozsahu je stavba prováděna ještě v souladu se stavebním povolením a v jakém rozsahu se již dostává do rozporu s tímto povolením, včetně neplatnosti některých stanovisek dotčených orgánů, na základě čehož stavebník následně provedl další doplnění projektové dokumentace. Dne 21. 5. 2009 stavební úřad stavbu dodatečně povolil, proti čemuž manželé [příjmení] opět podali odvolání. Krajský úřad v odvolacím řízení dne 30. 9. 2009 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušil a věc vrátil k novému projednání, přičemž vyslovil, že je nutné prvotně zjistit, zda je stavebník„ oprávněn žádat o dodatečné povolení změn původní stavby, či zda neprovedl stavbu novou a jinou a zdali stavebník zahájil povolenou stavbu v době platnosti stavebního povolení tak, jak mu byla povolena“. Stavební úřad dne 30. 11. 2009 stavebníka vyzval k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby a usnesením [číslo jednací] [spisová značka] řízení o této žádosti přerušil. Stavebník následně dne 30. 3. 2010 požádal o prodloužení lhůty stanovené k odstranění nedostatků žádosti. Následně pak stavebník doložil doklady o zahájení stavby základů v červnu 1996 a zahájení stavby přípojky elektřiny v červnu 1996 a důvod (nezletilost dcery v době provádění stavby), pro který bylo v některých dokladech uvedeno jméno otce ([celé jméno žalobce]) stavebníka ([jméno] [celé jméno žalobkyně]). Dne 21. 7. 2010 stavební úřad při místním šetření zjistil, že se v místě nachází přípojka elektrické energie, která byla zhotovena v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací; rozpor spočívá v odlišné poloze na pozemcích parc. [číslo]. Žalobkyně a) tedy v době platnosti stavebního povolení realizovala zcela jinou stavbu přípojky. Stavební úřad proto shledal, že povolení přípojek pro rodinný dům na pozemku parc. [číslo] se v tomto řízení nelze dovolávat. Stavební povolení žalobkyně a) pozbylo platnosti, neboť stavba v něm povolená byla realizována v rozporu s ním. Stavební úřad po vyhodnocení nashromážděných podkladů vydal dne 18. 10. 2010 usnesení o zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby z důvodu bezpředmětnosti, neboť„ odpadl důvod již dále vést řízení o dodatečném povolení změn novostavby rodinného domu, neboť se jedná o stavbu, u které neplatí původně vydané stavební povolení, tudíž stavebník nemůže realizovat ani doposud neprovedené přípojky inženýrských sítí, žumpu apod.“ Proti tomuto usnesení podal stavebník odvolání, na jehož základě krajský úřad usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dne 21. 3. 2011 stavební úřad opatřením č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] upřesnil předmět řízení o nařízení odstranění stavby tak, že se jedná o nepovolenou stavbu rodinného domu jako celek. Dne 12. 5. 2011 stavební úřad na základě upřesněného předmětu řízení o odstranění stavby vyzval stavebníka k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby a řízení o této žádosti přerušil usnesením [číslo jednací] [rok] [spisová značka] ze dne 18. 5. 2011, proti čemuž účastníci řízení podali odvolání, které následně vzali zpět, krajský úřad o této skutečnosti vydal usnesení č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne 2. 8. 2011 poznamenané do spisu. Následně stavební úřad usnesením ze dne 8. 9. 2011 zastavil řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby z důvodu, že stavebník neodstranil na výzvu stavebního úřadu podstatné vady žádosti, proti čemuž podal odvolání stavebník a dále účastník řízení [celé jméno žalobce] Krajský úřad v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 1. 2. 2012 usnesení stavebního úřadu změnil tak, že žádost o dodatečné povolení stavby byla zamítnuta z důvodu její zjevné právní nepřípustnosti, proti tomuto rozhodnutí podal stavebník správní žalobu. K zastavení řízení krajský úřad uvedl, že k němu došlo z důvodu, že v době platnosti stavebního povolení ze dne 31. 5. 1996 nebylo započato s realizací stavby dle tohoto stavebního povolení. V řízení bylo shledáno, že s realizací stavby bylo od samého začátku započato odchylně od stavebního povolení. Dále bylo shledáno, že následně tak nelze požadovat povolení změn tohoto rodinného domu. Bylo vycházeno z názoru, že nelze požadovat změnu stavby, která právně neexistuje a bylo konstatováno, že se nejedná o nepovolené změny stavby rodinného domu, ale o nepovolenou stavbu rodinného domu jako celku. Dne 31. 1. 2014 Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 30A 27/2012-127 zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 1. 2. 2012 spolu s usnesením stavebního úřadu ze dne 8. 9. 2011 a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při zkoumání platnosti stavebního povolení je nutné se zabývat otázkou, kdy bylo se stavbou započato podle projektové dokumentace, přičemž skutečnost, že se poté stavebník odchýlí od schválené projektové dokumentace, nemá na platnost vydaného stavebního povolení vliv. Dne 8. 8. 2014 stavební úřad s odkazem na rozsudek krajského soudu a právní věty v něm obsažené vyzval stavebníka k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby, spočívající zejména v dořešení změny původního územního rozhodnutí - nové napojení rodinného domu na sítě technického vybavení a usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 13. 8. 2014 přerušil řízení o této žádosti. V novém projednání zastával stavební úřad„ na základě rozsudku soudu a též na základě dostupných podkladů (doložení stavebního deníku a v minulosti zahájené práce na připojení stavby k síti elektro) názor, že původní stavební povolení ze dne 31. 5. 1996 nepozbylo platnosti“. Dále stavební úřad k věci uvedl, že připojení stavby rodinného domu, na němž byly provedeny nepovolené změny, bylo podle územního rozhodnutí zabezpečeno přípojkami na sousedním pozemku, v jehož vlastnictví došlo následně ke změnám (vlastníkem se stala [jméno] [příjmení] (dcera manželů [příjmení]). [jméno] [příjmení] na tomto sousedním pozemku umístila vlastní stavbu rodinného domu a pozemek oplotila. Proto bylo potřeba zajistit změnu původního územního rozhodnutí, kvůli legálnímu zajištění vedení předmětných přípojek. Obě tyto stavby (stavba rodinného domu [jméno] [příjmení] i oplocení) byly předmětem správních žalob ze strany žalobkyně a) u Nejvyššího správního soudu (4 As 61/2014 a 7 As 37/2014-28) a později i ústavní stížnosti. Co se týče přípojek k rodinnému domu žalobkyně 1 Nejvyšší správní soud v rozsudku 4 As 61/2014-48 uvedl následující právní větu: Stavební povolení samo o sobě neopravňuje stavebníka k realizaci stavby (zde přípojky elektřiny a plynu) na cizím pozemku. Pokud původní souhlas vlastníka pozemku s realizací stavby (§ 58 stavebního zákona z roku 1976, resp. § 110 stavebního zákona z roku 2006) vlivem plynutí času pominul a stavebník nemá zřízeno příslušné věcné břemeno, nemůže s pouhým odkazem na své stavební povolení úspěšně bránit umístění jiné stavby na daném pozemku. Nejvyšší správní soud především ve shodě s krajským soudem v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v souvislosti s realizací stavby je třeba rozlišovat veřejnoprávní a soukromoprávní aspekty. Veřejnoprávní rovinu představuje stavební povolení, které zakládá veřejné subjektivní právo stavebníka provést (realizovat) stavbu, tudíž je veřejnoprávním souhlasem s danou stavbou. Soukromoprávní rovina spočívá v tom, z jakého právního základu vychází oprávnění stavebníka k pozemku, na kterém má být stavba realizována. Tímto právním základem může být vlastnické právo stavebníka, věcné břemeno nebo smluvní vztah s vlastníkem pozemku (např. nájemní smlouva) a podobně. Existence oprávnění k realizaci stavby na zvoleném pozemku se zjišťuje ještě před vydáním stavebního povolení (§ 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona a § 58 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který byl účinný v době vydání stavebního povolení pro rodinný dům stěžovatelky). Pokud se stavebník rozhodne realizovat stavbu nebo její část na cizím pozemku, záleží pouze na něm, jak se dohodne s vlastníkem pozemku a jaký k tomu využije právní institut. Stavebník potom musí také být připraven nést následky svého rozhodnutí. Spokojí-li se s pouhým prohlášením vlastníka pozemku, že souhlasí s provedením stavby, musí počítat s variantou, že vlastník pozemku později tento souhlas odvolá. V případě smluvního vztahu hrozí stavebníkovi výpověď smlouvy nebo odstoupení od smlouvy, za nejvhodnější způsob zabezpečení oprávnění provést stavbu na cizím pozemku lze proto považovat zřízení věcného břemene. Stěžovatelka, resp. její právní předchůdci, navzdory výzvě stavebního úřadu ze dne 1. 3. 1996, č. j. [spisová značka], nezřídili věcné břemeno, které by je opravňovalo k realizaci přípojek elektro a plynu na pozemku parc. [číslo] (později [číslo]), jenž nebyl v jejich vlastnictví. Oprávnění vybudovat zmíněné přípojky neošetřili ani smlouvou s vlastníkem pozemku a spoléhali na udělený souhlas tehdejšího vlastníka. Takový souhlas však ze své podstaty nemusí být trvalý ani dlouhodobý, pokud nevychází ze smlouvy nebo není potvrzen zřízením věcného břemene. Souhlas vlastníka pozemku parc. [číslo] (statutárního města Hradec Králové) s vybudováním zmíněných přípojek byl udělen již v roce 1995 nebo 1996 a tyto přípojky nebyly ještě v roce 2005 realizovány, resp. právně ošetřeny zřízením věcného břemene. Vlastník pozemku parc. [číslo] tak mohl vzhledem k časovému odstupu předpokládat, že stěžovatelka, resp. její právní předchůdci od daného záměru ustoupili. Za této situace statutární město Hradec Králové předmětný pozemek prodalo za účelem výstavby rodinného domu, přičemž podle příloh ke zveřejnění podmínek výběrového řízení č. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] na prodej pozemku parc. [číslo] (tehdy zahrnujícího i později oddělený pozemek parc. [číslo]) nebyly v době prodeje přes pozemek vedeny žádné přípojky elektro ani plynu. Nejvyšší správní soud shledal, že plnou odpovědnost za to, že nebylo zřízeno věcné břemeno opravňující k vybudování a následnému provozování přípojek elektro a plynu pro rodinný dům na pozemku parc. [číslo] vedených přes pozemky parc. [číslo] nese stěžovatelka, resp. její právní předchůdci, kteří dostatečně nestřežili svá práva. Původní souhlas vlastníka pozemku parc. [číslo] s realizací přípojek elektro a plynu vlivem času, který uplynul od jeho udělení, pominul a stěžovatelku v současné době nic neopravňuje k tomu, aby cokoliv na pozemku parc. [číslo] budovala. Bez ohledu na to, zda je stavební povolení ze dne 31. 5. 1996, č. j. [spisová značka], kterým byla povolena stavba rodinného domu na pozemku parc. [číslo] včetně přípojek elektro a plynu, dosud platné, či nikoliv, stěžovatelka nemá žádné právo k pozemku parc. [číslo] zmíněného stavebního povolení se v tomto řízení nemůže dovolávat. Stavební úřad s ohledem na výše citovaný rozsudek uvedl, že stavebník v dané době ([číslo]) mohl realizovat pouze stavbu vodovodní přípojky a stavbu žumpy (jednak dle novely stavebního zákona pouze na základě platnosti územního rozhodnutí, případně také podle stavebního povolení). K ostatním přípojkám povoleným uvedeným územním rozhodnutím, či stavebním povolením, scházelo stavebníkovi nyní soukromoprávní právo k realizaci stavby. Stavební úřad proto vyzval stavebníka výzvou ze dne 8. 8. 2014 (jak již bylo uvedeno výše), aby nejprve dořešil změnou původního územního rozhodnutí nové napojení rodinného domu na sítě technického vybavení (připojení elektro a plynu) tak, aby mohl později dodatečně povolit (viz § 111 odst. 1 písm. c) stavebního zákona) provedené nepovolené změny a řízení přerušil. Dne 16. 3. 2015 stavební úřad obdržel žádost stavebníka o změnu územního rozhodnutí ze dne 28. 11. 1995 spočívající v rozšíření počtu dotčených pozemků, ve změně a rozsahu umisťovaných staveb. Jelikož tato žádost nebyla bezvadná, stavební úřad dne 15. 4. 2015 vyzval stavebníka k odstranění nedostatků žádosti o změnu územního rozhodnutí a usnesením č. j. [spisová značka] řízení o této žádosti přerušil. Poté, co stavebník dne 3. 6. 2015 a následně dne 24. 6. 2015 doplnil žádost o tuto změnu, stavební úřad dne 9. 7. 2015 oznámil zahájení řízení o změně územního rozhodnutí. Dne 9. 11. 2015 stavební úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] povolil změnu územního rozhodnutí, proti čemuž podali manželé [příjmení] odvolání. Dne 8. 3. 2016 krajský úřad rozhodnutím č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], v právní moci ke dni 17. 3. 2016, zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 11. 2015 o změně územního rozhodnutí a věc mu vrátil k novému projednání. Dne 27. 4. 2016 stavební úřad vyzval stavebníka k odstranění nedostatků žádosti o změnu územního rozhodnutí a usnesením č. j. [spisová značka] [spisová značka] řízení o této žádosti přerušil. Dne 14. 7. 2016 stavební úřad poté, co dne 17. 6. 2016 obdržel podání stavebníka označené doplnění údajů a podkladů, oznámil zahájení územního řízení. Poté dne 31. 8. 2016 stavební úřad svolal na den 23. 9. 2016 ústní jednání za účelem dosažení dohody o námitkách vznesených v řízení o změně územního rozhodnutí, přičemž na toto jednání se účastníci řízení nedostavili. Dne 5. 10. 2016 stavební úřad vyrozuměl účastníky řízení o změně územního rozhodnutí o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dne 10. 1. 2017 stavební úřad vyzval stavebníka k odstranění nedostatků dokumentace předložené k žádosti o změnu územního rozhodnutí a usnesením č. j, [spisová značka] [spisová značka] řízení o této žádosti přerušil. Dne 24. 7. 2017 stavební úřad vydal rozhodnutí pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], v právní moci ke dni 3. 1. 2017, o změně územního rozhodnutí. Tato změna územního rozhodnutí je zásadní, předběžnou otázkou pro vydání případného dodatečného povolení stavby. Rozhodnutím stavebního úřadu sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], ze dne 30. 5. 2018, bylo s odkazem na změnu územního rozhodnutí rozhodnuto, že žalobci b) a c) již nejsou účastníky řízení o dodatečném povolení stavby. Přípisem ze dne 22. 6. 2018 pak stavební úřad vyzval účastníky řízení o dodatečné povolení stavby k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Následně, v rámci pokračujícího řízení o dodatečném povolení stavby, stavební úřad svým rozhodnutím, sp. zn [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], ze dne 14. 9. 2018 opakovaně rozhodl o dodatečném povolení stavby. Krajský úřad následně, k odvolání účastníků řízení odlišných od žalobců ze dne 24. 9. 2018 svým rozhodnutím, č. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], ze dne 7. 3. 2019, opětovně rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 14. 9. 2018 zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. V rámci nového projednání žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby stavební úřad dne 25. 3. 2019 vyzval stavebníka k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby a řízení o této žádosti přerušil. Stavebník svými podáními ze dne 18. 6. 2019 a 9. 7. 2019 žádost o dodatečné povolení stavby doplnil a stavební úřad následně svým přípisem ze dne 26. 8. 2019 účastníky řízení vyzval k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Stavební úřad svým rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], ze dne 23. 9. 2019, opětovně rozhodl o dodatečném povolení stavby. Krajský úřad následně, k odvolání účastníků řízení odlišných od žalobců ze dne 9. 10. 2019 svým rozhodnutím č. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ([anonymizováno]), ze dne 27. 1. 2020, toto odvolání zamítnul a rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 23. 9. 2019 potvrdil s tím, že toto nabylo právní moci dne 29. 1. 2020.

4. Z provedených důkazů: Vyjádření žalované ze dne 25. 5. 2018, žádost o náhradu škody za vniklou nemajetkovou újmu ze dne 1. 8. 2016, žádost o doplnění žádosti ze dne 19. 8. 2016, soud zjistil, že žalobci nárok uplatnili u žalované, která jej odmítla.

5. Ze smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení ze dne 30. 1. 2019 a přípisu ČEZ distribuce ze dne 30. 1. 2019 soud zjistil, že došlo v tomto období k připojení k el. síti.

6. Soud provedl i důkazy směřující k výši škody, a to např. dodací listy, krycí list rozpočtu, faktury, pokladní složenky, apod. Z těchto důkazů soud však nevycházel, neboť má za to, že nebyl dán samotný nárok a proto se blíže výší škody nezabýval a blíže tyto důkazy ve svém rozhodnutí nezmiňuje. Další důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl, neboť pokud není dán samotný nárok, je nadbytečné se zabývat jeho výší.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 8. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 11. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 12. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 13. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 14. Podle nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 570/20 ze dne 14. října 2020„ Ústavní soud shrnuje, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

15. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ S ohledem na výše zmíněná nález ústavního soudu soud aplikuje toto stanovisko per analogiam.

16. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

17. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobců.

18. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

19. Soud vycházel z právního názoru uvedeného výše v nálezu ústavního soudu a má za to, že v daném správním řízení se nejednalo nepřiměřenou délku správního řízení o dodatečném povolení. Soud k tomuto uvádí, že ačkoliv by se celková délka od podání žádosti zdála na první pohled nepřiměřenou, je třeba se zabývat tím, co bylo příčinou její délky a podílem všech zúčastněných osob na této délce. Z průběhu řízení dle správního spisu je patrné, že správní orgán jednal kontinuálně a bez průtahů. Problém však nastal u žalobkyně a), která jako stavebník provedla změnu stavby rodinného domu v rozporu s původním stavebním povolením. Řízení o dodatečném povolení stavby pak bylo vedené snahou napravit následky odchýlení se od platného stavebního povolení a vyžadovalo několikeré doplnění žádosti a změnu územního rozhodnutí. To znamenalo i několik přerušení. Ze spisového materiálu je patrno, že řízení bylo opakovaně přerušováno a lhůty ve správním řízení tak neběžely. Podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠK se přihlíží též k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Žalobci uvedli, že nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk spatřují v nedostání povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené či přiměřené lhůtě. Pokud se týká vymezení doby, za kterou je zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobci požadováno, je nutné uvést, že řízení, která byla ve věci dodatečného povolení stavby správními orgány vedena, byla opakovaně přerušována z důvodů nedostatků žádosti. Vliv na délku přerušení řízení měl stavebník, který žádal opakovaně o prodloužení lhůty stanovené k odstranění nedostatků žádosti a upravoval dokumentaci k žádosti o dodatečné povolení stavby. Je nutné dále uvést, že v daném případě lhůta pro vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nepočala běžet podáním žádosti dne 28. 2. 2007, neboť tato žádost nebyla bezvadná, ale naopak tímto dnem nastal důvod pro přerušení řízení a přestala běžet lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci (§ 65 odst. 1 správního řádu). Vzhledem k tomu, že se jednalo o zvlášť složitý případ, kterým jsou dle ustálené rozhodovací praxe případy na úseku územního rozhodování, stavebního řádu a vyvlastnění, a ve věci bylo zapotřebí nařídit ústní jednání, lze za zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby považovat lhůtu 60 dnů (§ 71 odst. 3 písm. a) správního řádu). Dále je nutné uvést, že v průběhu řízení o dodatečném povolení stavby vyvstala předběžná otázka týkající se napojení stavby na sítě technické infrastruktury. Stavební úřad v této souvislosti stavebníka dne 8. 8. 2014 vyzval k dořešení této otázky a řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby přerušil usnesením ze dne 13. 8. 2014. Stavebník poté na základě výzvy stavebního úřadu dne 16. 3. 2015 požádal o změnu územního rozhodnutí týkající se změny trasy přípojek na sítě technické infrastruktury, přičemž rovněž tato žádost nebyla bezvadná a řízení o změně územního rozhodnutí bylo z tohoto důvodu přerušeno. Řízení o předběžné otázce bylo ukončeno rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 24. 7. 2017, v právní moci ke dni 3. 1. 2018, a tímto dnem, resp. dnem 9. 7. 2019 po odstranění vad žádosti odpadla překážka pro přerušení řízení o dodatečném povolení stavby.

20. V posuzovaném případě, kdy se jednalo o řízení související s opakovanou realizací stavby v rozporu se stavebním povolením a [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] byli pouze vedlejšími účastníky řízení o dodatečném povolení stavby. Těmto žalobcům však ve vedeném správním řízení nebyly ukládány žádné povinnosti, ani nebyla úkony stavebního úřadu vyžadována jejich aktivita. Tedy jim nemohla vzniknout žádná újma. Pokud svou újmu částečně dovozují od újmy své dcery žalobkyně a), tak vzhledem k tomu, že jí nemajetková újma nevznikla, nemohla vzniknout ani těmto osobám.

21. V daném případě na stavbu rodinného domu bylo vydáno stavební povolení dne 31. 5. 1996 a podle jeho podmínky č. 5 měla být stavba dokončena do 31. 12. 1997. Stavebník však v rozporu s uvedenou podmínkou stavbu nejen nedokončil v uvedené lhůtě, ale nezajistil si ani věcné břemeno, které by ho opravňovalo k realizaci pro stavbu rodinného domu nezbytných přípojek elektro a plynu na pozemku parc. [číslo] (později [číslo]), jenž nebyl v jeho vlastnictví. Příčinnou souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou ve výši 168 333 Kč za každého žalobce, tedy celkem 505 000 Kč, a délkou řízení v době vymezené žalobci v žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud neshledává.

22. K samostatnému požadavku na náhradu škody v celkové výši 1 549 024 Kč, kterou tvoří v jednotlivých položkách výše vyčíslené náklady, lze konstatovat, že tyto náklady nejsou v přímé příčinné souvislosti s délkou řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně [celé jméno žalobce] jako stavebník se sama svou činností, když nerespektovala stavební zákon a opakovaně stavbu realizovala v rozporu se stavebním povolením, nezřídila věcné právo k přípojkám pro svůj rodinný dům, požadovala změnu původního územního rozhodnutí a dodatečné povolení změny stavby, aniž by k tomu předložila bezvadné žádosti, dostala do situace, že stavba rodinného domu nebyla dokončena.

23. Pokud se týče jednotlivých požadavků na náhradu škody, tak vznik odpovědnosti státu za škodu nelze spojovat ani se škodou, která dle žalobců měla vzniknout vynaložením nákladů na vypracování projektu a na dokoupení nové el. přípojky a ostatním nákladům s přípojkou souvisejících. Tyto náklady mají příčinnou souvislost se soukromoprávním jednáním, jak sami žalobci zmiňují, konkrétně se zajištěním věcných břemen opravňujících k realizaci stavby, resp. s jejich nezískáním od vlastníků dotčeného pozemku, kterým původně bylo město Hradec Králové, nikoliv s namítaným nesprávným úředním postupem stavebního úřadu. Navíc prodej pozemku, na kterém měl stavebník původní přípojky povoleny, nijak nesouvisí s činností správního orgánu – stavebního úřadu, v přenesené působnosti magistrátu, ale s činností samosprávy jako takové. Z tohoto důvodu za prodej pozemku od samosprávného celku nelze vymáhat škodu po státu.

24. Pokud jde o škodu, kterou žalobci spatřují ve zvýšení nákladů na pořízení stavebního materiálu a prací, zvýšení sazby DPH a inflaci, pak tvrzení žalobců o realizaci a dokončení stavby v roce 2007, je nutné uvést, že se jedná o pouhý předpoklad. S podáním žádosti o dodatečné povolení stavby, ke kterému došlo na konci února roku 2007, nelze spojovat následek realizace a dokončení nepovolené stavby, ale toliko možnost, že stavba, která byla předmětem zahájeného řízení o odstranění stavby, bude při splnění všech zákonem stanovených podmínek dodatečně povolena. Pokud tedy žalobkyně a) realizovala stavbu v rozporu se stavebním povolením, sama si přivodila stav, kdy nebylo možné stavbu dokončit. Odpovědnost za rizika s tím spojená tedy tíži pouze ji. Postup správního orgánu navíc nemá žádnou příčinnou souvislost se zvýšením DPH a ani inflací. Jedná se tedy o věci zcela nezávislé na daném řízení a nelze tak dovodit příčinnou souvislost. To obdobně platí i pro náklady na sanaci stavby, pokud by totiž žalobkyně a) stavěla v souladu s původním stavebním povolením, tak náklady na sanaci stavby by nebylo třeba vynaložit. Pokud tedy toto porušila, vystavila se riziku, že bude nucena stavbu zastavit. I zde tedy chybí příčinná souvislost. Pokud jde o otázku nemajetkové újmy žalobkyně a), žalobci k ní poukazují zejména na zásah do vlastnických práv žalobkyně a), znemožnění předpokládaného účelu bydlení s rodinou, psychickou zátěž žalobkyně a) i ostatních žalobců a záměr žalobkyně a) realizovat jinou stavbu, k čemuž nezbývá než podotknout, že řízením o dodatečném povolení stavby k žádosti žalobkyně a) nemohlo být zasaženo do jejích vlastnických práv. Dále je možné odkázat na výše uvedené, kdy mezi vznikem nemajetkové újmy a postupem správního orgánu není příčinná souvislost, neboť žalobkyně byla srozuměna s tím, že staví v rozporu se stavebním povolením a odpovídá za rizika s tím spojenými.

25. S ohledem na výše uvedené tyto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši 7 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 2 100Kč tak, jak byly žalovanou uplatněny.

Poučení