14 C 85/2018 - 239

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] vykonávajícím advokacii jako společník [Jméno advokáta B]. sídlem [adresa] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] pro: náhradu škody ve výši 216 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 208 312 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 28. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 888 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 28. 4. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 259 789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 216 200 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ZOŠ“).

2. Tvrdila, že dne 27. 1. 2015 jí bylo prostřednictvím její nadřízené církevní právnické osoby ve smyslu § 18 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ZMV“), doručeno rozhodnutí [právnická osoba], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že návrh oprávněné osoby (žalobkyně) ze dne 16. 4. 2014 na vydání pozemku PK parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (dále též „předmětný pozemek“ či „pozemek PK [Anonymizováno]“) se zamítá. Žalobkyně podala dne 27. 3. 2015 ke Krajskému soudu v [adresa] proti uvedenému rozhodnutí žalobu podle části páté o. s. ř. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „rozsudek KS“), žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 8. 12. 2015 odvolání k [Anonymizováno]. Odvolací soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „rozsudek VS“), prvostupňový rozsudek potvrdil.

3. K nemožnosti vydání předmětného pozemku došlo z toho důvodu, že rozhodnutím ze dne 15. 9. 2011, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci ke dni 19. 3. 2012, rozhodlo ve vztahu k dotčenému katastrálnímu území [adresa] [právnická osoba], o výměně nebo přechodu vlastnických práv podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pozemkových úpravách“). [Anonymizováno] přitom nesplnilo povinnost řešit odděleně církevní majetek a v rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách neuvedlo na které „nově vzniklé“ pozemky se vztahuje omezení převodu (§ 3 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách). V důsledku toho nenastala fikce umožňující považovat pozemky vystupující z komplexní pozemkové úpravy za původní majetek církví ve smyslu ZMV. Při tomto svém chybném postupu [Anonymizováno] vycházelo ze sdělení [právnická osoba], [právnická osoba] (dále též „katastrální úřad“), ze dne 22. 10. 2009, č. j. [spisová značka], že v pozemkové knize pro katastrální území [adresa] nebyl žádný církevní majetek dohledán.

4. Žalobkyně tak tvrdila, že škoda jí vznikla v důsledku: nesprávního úředního postupu spočívajícího v chybném vedení evidence katastru nemovitostí, které se projevilo při identifikaci historického církevního majetku, kdy katastrální úřad do své evidence nezahrnul předmětný pozemek patřící původně právní předchůdkyni žalobkyně; nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívajícího v tom, že pozemkový úřad nepostupoval v souladu s § 3 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách a nevedl a neřešil historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně odděleně a nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívajícího v tom, že pozemkový úřad nepřijal dostatečná opatření k zjištění skutečného rozsahu historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně.

5. Pokud by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a rozhodnutím o komplexní pozemkové úpravě by bylo omezeno vlastnické právo u nově vzniklých pozemků, byl by žalobkyni předmětný pozemek vydán (navrácen).

6. Žalobkyně proto požadovala uhrazení vzniklé škody. Výše škody má dle jejího názoru odpovídat hodnotě pozemků, které by byly žalobkyni vydány, nebýt nesprávného úředního postupu. Žalobkyně k žalobě přiložila znalecký posudek č. deníku [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2018 vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem v oboru ekonomiky: ceny a odhady nemovitostí, kterým byla hodnota předmětného pozemku vyčíslena na 211 200 Kč.

7. Žalobkyně pak požadovala i náhradu nákladů, které vynaložila na předmětný znalecký posudek ve výši 5 000 Kč.

8. Celkově tedy žalobkyně žádala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni 216 200 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení.

9. Žalobkyně dále uvedla, že co se týče částí původního pozemku PK [Anonymizováno], které i po pozemkové úpravě zůstaly ve vlastnictví povinných subjektů podle ZMV, tak v případě části pozemku p. č. [Anonymizováno] nejsou splněny podmínky pro jeho vydání podle ZMV. Tento pozemek se stal po pozemkových úpravách vlastnictvím [právnická osoba] subjekt majetek vydává pouze za splnění dodatečné podmínky funkční souvislosti nebo účelového určení podle § 7 odst. 1 ZMV. Účelové určení však nepřipadá v úvahu a funkční souvislost je Nejvyšším soudem vykládána restriktivně. Ani část daného pozemku tak žalobkyni nemohla být vydána.

10. Žalovaná (jednající [právnická osoba]) navrhla žalobu zamítnout, neboť prvotní a jedinou právně relevantní příčinou vzniku tvrzené škody bylo sdělení katastrálního úřadu ze dne 22. 10. 2009, č. j. [spisová značka], obsahující chybnou informaci o neexistenci církevního majetku v k.ú. [adresa].

11. Žalovaná (jednající [právnická osoba] a katastrálním) nárok žalobkyně neuznala. Tvrdila, že tento je promlčen. Dále pak poukazovala na to, že dne 22. 2. 2013 byla uzavřena s církví smlouva o vypořádání ve smyslu § 16 ZMV. Její součástí přitom je ujednání o tom, že uzavřením smlouvy jsou vypořádány veškeré nároky dotčené církve za původní majetek, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy, a který se podle tohoto zákona nevydává. Žalovaná dále tvrdila, že nejsou splněny podmínky pro uplatnění odpovědnosti podle ZOŠ, když zde není rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. Lustrace byla provedena v rámci správního rozhodování a výsledek se odrazil v obsahu rozhodnutí pozemkového úřadu. Žalovaná dodala, že k chybné lustraci došlo z důvodu, že tato byla prováděna fyzicky zaměstnanci katastrálního úřadu podle jmenných rejstříků vlastníků, a to aniž by daní zaměstnanci znali všechny církevní subjekty. V rejstříku přitom byly mnohdy uvedeny jen nejasné, nebo německé názvy vlastníků. Žalovaná pak konečně konstatovala, že žalobkyně mohla postupovat podle § 18 odst. 1 ZMV.

12. Žalovaná (jednající [Anonymizováno], kteréžto soud označil za příslušnou organizační složku podle § 6 odst. 3 ZOŠ) nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na vyjádření [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Zejména uvedla, že žalobkyně svým postupem obchází smysl a účel restitučního zákonodárství. Dle žalované nejde o nesprávný úřední postup, když se tento promítl do rozhodnutí, toto rozhodnutí nebylo zrušeno, a žalobkyně měla jiné možnosti uspokojení svých nároků. Žalobkyni navíc škoda vůbec nevznikla, neboť žalobkyně byla uspokojena v rámci náhrady, kterou církev obdrží podle ZMV. Žalobkyně dle názoru žalované nevyužila všech možnost k zabránění vzniku škody. Žalobkyně sídlí v lokalitě dotčené komplexní pozemkovou úpravou, měla znát své historické vlastnictví a měla v rámci pozemkových úprav upozornit na to, že tyto jsou prováděny v oblasti s církevním majetkem. Neučinila-li tak, nechránila řádně svá práva a povinnosti, což nemůže být přičitatelné žalované. Žalovaná dále namítla promlčení uplatněného nároku. Byla pak konečně i názoru, že soud by měl jednat nikoliv s [Anonymizováno], nýbrž s [Anonymizováno].

13. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 C 85/2018-89, tak, že žalobu zamítl. Odvolání proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2021, č. j. [spisová značka].

14. Obě tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „rozsudek NS“).

15. Zdejší soud po vrácení věci k dalšímu řízení vázán závěry rozsudku NS dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

16. Z výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že dne 3. 2. 2006 byla v tomto rejstříku zaevidována žalobkyně, jejím zřizovatelem je [Anonymizováno].

17. Z výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že v tomto je s datem evidence 1. 7. 1994 zapsáno [Anonymizováno]. Jeho zřizovatelem je [Anonymizováno]

18. Z výpisu z rejstříku registrovaných církví a náboženských společností ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že v tomto je s datem registrace 1. 9. 1991 zapsána [Anonymizováno].

19. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 6. 8. 2013 soud zjistil, že ke dni 6. 8. 2013 se slučuje církevní právnická osoba [Anonymizováno] i pod názvem [Anonymizováno]) s žalobkyní.

20. Z výměru [adresa] ze dne 14. 11. 1951, zn. [spisová značka] soud zjistil, že daný orgán rozhodl, že stát „vykoupil“ od „[právnická osoba] podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), mj. parcelu č. [hodnota] zapsanou ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy k. ú. [adresa] s funkčním využitím louka.

21. Z internetového článku [Anonymizováno] a naplňování zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že [Anonymizováno] v daném článku uvedl, že odborníci zabývající se otázkou převodů církevního majetku na přelomu 40. a 50. let 20. století vědí, že stát převzal všechny pozemky bez náhrady. V archivech bylo nalezeno několik dokumentů, které prokazují, že od vyplácení náhrad bylo z politických důvodů ustoupeno. Jedná se například o dokument z roku 1983 č. j. [spisová značka] bývalé [Anonymizováno]. V daném článku je dále uvedeno, že co se týče pozemkových reforem podle zákona č. 46/1948 Sb., nebyly v archivech nalezeny písemnosti týkající se oceňování nemovitého majetku církví a náboženských společností a vyplácení náhrad církvím a náboženským společnostem za znárodněný nemovitý majetek.

22. Z knihovní vložky č. [hodnota] pozemkové knihy pro k. ú. Niederthal ([adresa]) plyne, že vlastníkem pozemku zapsaného pod vložkou č. [hodnota] byl [právnická osoba].

23. Z rozhodnutí ze dne 15. 9. 2011, č. j. [spisová značka] (které nabylo právní moci dne 19. 3. 2012), soud zjistil, že [právnická osoba] rozhodlo o výměně nebo přechodu vlastnických práv podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách v k. ú [adresa]. V příloze č. [hodnota] je uveden i předmětný pozemek. Rovněž je zde uvedeno, které části tohoto pozemku byly převedeny do KN a komu náleží nově vlastnické právo.

24. Z částečného výpisu z KN soud zjistil, že předmětný pozemek PK [Anonymizováno] byl k datu 1. 1. 2012 ve vlastnictví [Anonymizováno] a byla u něj schválená pozemková úprava na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 7. 7. 2011.

25. Z výzvy k vydání majetku ze dne 9. 10. 2013 soud zjistil, že zástupce žalobkyně požádal [právnická osoba] podle ZMV o vydání pozemku číslo knihovní vložky č. [hodnota] (k. ú. [adresa]), číslo parcelní PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]).

26. Z návrhu na zahájení správního řízení o vydání zemědělských nemovitostí podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů soud zjistil, že zástupce žalobkyně požádal [právnická osoba] podle ZMV o vydání pozemku číslo knihovní vložky č. [hodnota] (k. ú. [adresa]), číslo parcelní PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]).

27. Z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 22. 1. 2015, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že [právnická osoba], návrh žalobkyně na vydání nemovitosti číslo parcely PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zamítl s odůvodněním, že uvedené pozemky nejsou ve vlastnictví žádné z povinných osob uvedených v § 4 ZMV. Pozemkový úřad dodal, že v průběhu pozemkové úpravy v k. ú [adresa] požádal Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, o vyhotovení podkladů pro identifikaci majetku, který přešel nebo byl převeden po 25. 2. 1948 do vlastnictví státu z vlastnictví církví, náboženských společností nebo kongregací v k. ú. [adresa]. Katastrální úřad ve sdělení ze dne 22. 10. 2009, č. j. [spisová značka], sdělil, že v pozemkové knize nebyl takový majetek dohledán. Z tohoto důvodu nebyl v rámci návrhu komplexní pozemkové úpravy v k. ú. [adresa] zablokován žádný pozemek podle § 29 zákona č. 428/2012 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“).

28. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 22. října 2009, čj. [spisová značka], soud zjistil, že uvedený správní orgán uvedl, že v pozemkové knize pro katastrální území [adresa] nebyl žádný tzv. církevní majetek dohledán.

29. Z porovnání parcel vypracovaného [právnická osoba] (k žádosti Krajského soudu v [adresa]) soud zjistil, že dřívější parcela PK [Anonymizováno] odpovídá po provedení komplexní pozemkové úpravy části parcel KN č. [Anonymizováno]. V poznámce k pozemku p.č. [Anonymizováno] příslušný katastrální úřad uvedl LV [Anonymizováno] = SPÚ (trvalý travní porost). K pozemku p. č. [Anonymizováno] pak LV [Anonymizováno] = [právnická osoba] (vodní plocha – koryto vodního toku přirozené nebo upravené). Uvedené pak odpovídá i snímku KN s PK [Anonymizováno] předloženému žalobkyní (č.l. 75 soudního spisu).

30. Z rozsudku KS (tj. z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) soud zjistil, že K přechodu parcely PK [Anonymizováno] na stát sdělil [právnická osoba], [Anonymizováno] dne 17. 3. 2015, že parcela byla při KZEN v roce 1983 řešena a zapsána na LV č. [hodnota] pro [právnická osoba]. Z interního podkladu [právnická osoba] bylo zjištěno, že listinou dokládající majetkovou křivdu podle § 5 ZMV ve vztahu k předmětnému pozemku je výměr zn. [spisová značka]. Chybí totiž důkaz o vyplacení náhrady. Datum přechodu vlastnického práva na stát je 14. 11. 1951. Žalobkyně v tomto ohledu čestně prohlásila v řízení před [adresa], že náhrada jí vyplacena nebyla. Z archivovaných listin, a to výkazu přídělu a přídělových cen k.ú. [adresa], dopisu [adresa] k výměru ze dne 14. 11. 1951, dopisu KNV v [adresa] ze dne 10. 12. 1951, výměru [adresa] ze dne 14. 11. 1951, sdělení [adresa] ze dne 3. 10. 1951 a ze dne 23. 10. 1951 a průvodního dopisu [adresa] ze dne 14. 11. 1951 KNV v [adresa] bylo zjištěno, že předmětný pozemek PK [Anonymizováno] (původní majetek [Anonymizováno] ve správě [právnická osoba] [adresa]) byl s platností od 1. 1. 1952 přidělen [Anonymizováno], přičemž tento majetek byl převeden na stát podle zákona č. 46/1948 Sb.

31. Z citovaného rozsudku KS a navazujícího rozsudku VS (tj. rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], čj. [spisová značka]) soud dále zjistil, že dané soudy nevyhověly žalobě, kterou se žalobkyně domáhala změny rozhodnutí [právnická osoba], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl zamítnut její návrh na vydání pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] tak, že jí bude vydán pozemek parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Soudy akcentovaly, že žalobkyně se domáhala vydání náhradního pozemku (tj. pozemku parc. KN č. [Anonymizováno]. Pozemek parc. KN č. [Anonymizováno] totiž svým umístěním neodpovídá původnímu pozemku PK [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Soudy dovodily, že žalobkyni v řízení podle § 9 odst. 6 ZMV nelze vydat pozemek zcela odlišný od původního pozemku, tedy polohově odlišnou část zemského povrchu, neboť předmětem řízení podle § 9 odst. 6 ZMV může být pouze takový (zemědělský) pozemek, který tvořil původní církevní majetek (tedy totožná část zemského povrchu).

32. Z výpisu z portálu infosoud ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že věc vedená Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla pravomocně skončena dne 20. 2. 2017.

33. Ze znaleckého posudku č. deníku [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2018 vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, soud zjistil, že znalec měl ke dni 22. 1. 2015 určit obvyklou cenu pozemku p. č. [hodnota] v k. ú [adresa]. Znalec porovnávací metodou dospěl k závěru, že obvyklá cena daného pozemku majícího výměru 13 200 m2 činila 16 Kč/m2. Celkově tedy 211 200 Kč.

34. Z faktury znalce č. [hodnota] ze dne 27. 2. 2018 soud zjistil, že znalec žalobkyni za vyhotovení daného znaleckého posudku č. [hodnota] vyúčtoval částku 5 000 Kč.

35. Z přípisu [Anonymizováno] ze dne 26. 4. 2018, č. j. [spisová značka] a z přípisu [Anonymizováno] ze dne 16. 4. 2018, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že uvedené státní orgány odmítly uspokojit nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené nevydáním předmětného pozemku.

36. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru Geodézie a kartografie, č. [hodnota] ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že výměra pozemku PK [Anonymizováno] činila 13 200 m2. Pozemky (nově přečíslované po pozemkové úpravě) parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] zasahují do původního pozemku PK [Anonymizováno][Anonymizováno]částmi o celkové výměře 2 243 m2 (pozemek par. č. [Anonymizováno] zasahuje do původního pozemku PK [Anonymizováno] částí o výměře 493 m2 a pozemek par. č. [Anonymizováno] částí o výměře 1 750 m2).

37. Z informací o pozemcích p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] u [adresa] soud zjistil, že žádný z těchto pozemků nebyl ke dni vydání tohoto rozsudku ve vlastnictví žalobkyně.

38. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Další dokazování pak soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

39. Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též „ZOŠ“). Předesílá, že v projednávané věci byla splněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 ZOŠ, neboť žalobkyně shodný nárok uplatnila u správních orgánů. Dopisy ze dne 16. 4. 2018 a ze dne 26. 4. 2018 jí bylo sděleno, že jejímu nároku nebude vyhověno.

40. Podle § 6 ZOŠ odst. 1, 2, 3 a 6: (1) Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. (2) Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. (3) Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. (6) Úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

41. Dle § 13 ZOŠ platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

42. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 ZOŠ, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí.

43. Podle. § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012, majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

44. Podle § 3 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách, ve znění účinném do 31. 12. 2012, pozemky ve vlastnictví státu, které jsou ve správě Pozemkového fondu České republiky a jejichž původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, se do doby přijetí zákonů o tomto majetku vedou a řeší odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu. Tyto pozemky se nepoužijí na společná zařízení jako v případě půdy ve vlastnictví státu (§ 9 odst. 14), lze však s nimi nakládat ve smyslu ustanovení § 2. Omezení pro převody těchto pozemků se potom vztahuje na pozemky nově vzniklé podle schváleného návrhu pozemkových úprav a tato skutečnost se uvede v rozhodnutí vydávaném podle § 11 odst. 8 za účelem vyznačení v katastru nemovitostí.

45. Podle § 2 zákona o pozemkových úpravách se pozemkovými úpravami ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako nezbytný podklad pro územní plánování.

46. Podle § 1 ZMV: Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu, v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

47. Podle § 2 písm. ZMV: Pro účely tohoto zákona se rozumí a) původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům, b) zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků.

48. Podle § 3 ZMV: Oprávněnou osobou je a) registrovaná církev a náboženská společnost, b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

49. Podle § 4 ZMV: Povinnou osobou je a) Pozemkový fond České republiky, b) Lesy České republiky, s. p., c) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu, d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

50. Podle § 5 písm. a) ZMV: Skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

51. Podle § 6 ZMV: Povinná osoba podle § 4 písm. a) a b) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

52. Podle § 7 odst. 1 ZMV: Povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

53. Podle § 9 ZMV: (1) Oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Ve výzvě oprávněná osoba označí zemědělskou nemovitost a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona; k určení zemědělské nemovitosti postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy. Dále oprávněná osoba a) připojí listinu nebo jinak doloží, že zemědělská nemovitost náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, b) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností podle § 5, c) připojí listinu nebo jinak doloží skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b), je-li povinnou osobou osoba uvedená v § 4 písm. c) nebo d), d) připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání zemědělské nemovitosti, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby. Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat. Povinná osoba do 15 dnů ode dne, kdy obdrží výzvu, doručí její kopii příslušnému pozemkovému úřadu; stejně povinná osoba postupuje, obdrží-li doplnění výzvy o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok. (2) Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán. (3) Dohoda mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou o vydání zemědělské nemovitosti podléhá schválení pozemkovým úřadem ve správním řízení, jehož účastníky jsou oprávněná osoba a povinná osoba. (4) Zjistí-li pozemkový úřad, že uzavřená dohoda se netýká zemědělské nemovitosti, žádost o její schválení zamítne. V takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 3. (5) Není-li dohoda o vydání zemědělské nemovitosti uzavřena v souladu se zákonem, pozemkový úřad ji neschválí. Marným uplynutím lhůty k podání žaloby v této věci, nebo dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým soud žalobě nevyhoví, je zahájeno řízení o vydání zemědělské nemovitosti, které vede pozemkový úřad a jehož účastníky jsou oprávněná osoba a povinná osoba. O podání žaloby podle věty druhé a o rozhodnutí soudu o takové žalobě vyrozumí oprávněná osoba neprodleně pozemkový úřad. (6) Nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 4. (7) Rozhodnutí podle odstavce 5 nebo 6 vydá pozemkový úřad ve lhůtě 6 měsíců; jde-li o zvlášť složitý případ, pozemkový úřad vydá rozhodnutí ve lhůtě 12 měsíců. (8) Proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 4 až 6 se nelze odvolat. (9) Dohodu podle odstavce 3 spolu s rozhodnutím pozemkového úřadu o jejím schválení nebo rozhodnutí o vydání zemědělské nemovitosti podle odstavce 5 nebo 6 předloží pozemkový úřad do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí příslušnému katastrálnímu úřadu k záznamu vlastnického práva nebo jiných práv do katastru nemovitostí. (10) Rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.

54. Podle § 16 odst. 1 ZMV: O majetkovém vyrovnání uzavře stát s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Na smlouvu o vypořádání podle tohoto zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a dále s výjimkou ustanovení o zániku závazku bez uspokojení věřitele, zejména ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o výpovědi a ustanovení o nemožnosti plnění. Ohledně vyplacení finanční náhrady má stát postavení dlužníka a dotčená církev a náboženská společnost postavení věřitele. Proti pohledávce na finanční náhradu nebo splátce finanční náhrady není přípustné započtení, ani výkon rozhodnutí nebo exekuce.

55. Podle § 18 odst. 1 ZMV: Oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

56. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle výše citovaného § 3 ZMV. Soud v tomto ohledu odkazuje na k důkazu provedené výpisy z rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, svazů církví a náboženských společností a evidovaných právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, a dále na skutečnost, že právním předchůdcem žalobkyně byla církevní právnická osoba [Anonymizováno] (uváděno i pod názvem [Anonymizováno]), jak plyne z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 6. 8. 2013. Tento právní předchůdce žalobkyně byl v rozhodné době vlastníkem parcely PK [Anonymizováno] zapsané ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy k. ú. [adresa]. O tento pozemek byl připraven křivdou ve smyslu § 5 písm. a) ZMV (to plyne z výměru [adresa] ze dne 14. 11. 1951, z článku Národního archivu a ze zjištění popsaných v rozsudku KS). Uvedené skutečnosti ostatně nebyly ani jedním z účastníků řízení zpochybňovány.

57. Vzhledem k tomu, že žalobkyně splnila i další podmínky ZMV (zejména viz podmínky uvedené v § 9 ZMV), měl jí být pozemek PK [Anonymizováno] vydán v režimu ZMV. To ostatně taktéž není mezi účastníky sporné.

58. Sporu pak není ani o tom, že předmětný pozemek žalobkyni vydán nebyl.

59. Stalo se tak tomu proto, že během řízení o pozemkových úpravách nebylo pozemkovým úřadem respektováno ustanovení § 3 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách, dle kterého pozemky ve vlastnictví státu, které jsou ve správě [právnická osoba] a jejichž původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, se do doby přijetí zákonů o tomto majetku vedou a řeší odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu. Návazně pak nebylo dodrženo ustanovení § 29 zákona o půdě, dle kterého majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

60. Důvodem, proč daná ustanovení pozemkový úřad nezohlednil, bylo nesprávné sdělení katastrálního úřadu, že v pozemkové knize pro katastrální území [adresa] nebyl žádný tzv. církevní majetek dohledán.

61. Uvedená chybná lustrace je přitom dle závazného právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku NS nesprávným úředním postupem ve smyslu ZOŠ.

62. Nerozhodno přitom, že žalovaná (v té době jednající [Anonymizováno]) v rámci soudního řízení uvedla, že k chybné lustraci došlo z důvodu, že tato byla prováděna fyzicky zaměstnanci katastrálního úřadu podle jmenných rejstříků vlastníků, a to aniž by daní zaměstnanci znali všechny církevní subjekty, a že v rejstříku byly mnohdy uvedeny jen nejasné, nebo německé názvy vlastníků. Uvedená skutečnost nemůže vyloučit odpovědnost státu za daný nesprávný postup. Naopak, bylo-li povinností katastrálního úřadu provést lustraci, a to právě za účelem zjištění případné existence církevního majetku, bylo nutno, aby příslušní zaměstnanci byli schopni mj. identifikovat názvy církevních subjektů, a to ačkoliv tyto mohly být uvedeny v německém jazyce. Ostatně, nelze zapomínat na to, že odpovědnost za škodu podle ZOŠ je odpovědností objektivní, tj. odpovědností za výsledek.

63. Dle soudu jsou tedy splněny podmínky pro to, aby nastoupila odpovědnost žalované za škodu podle ZOŠ. Nesprávný úřední postup katastrálního úřadu zapříčinil nesprávné rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách a následně pak i nemožnost žalobkyni vydat pozemek, na který by jinak měla právní nárok postupem podle ZMV. Jinými slovy, při řádném postupu katastrálního úřadu a pozemkového úřadu by k vydání předmětného pozemku žalobkyni došlo. Pokud se tak nestalo, došlo k majetkové újmě na straně žalobkyně, a tedy škodě. Jsou tak splněny i ostatní dvě podmínky odpovědnosti za škodu, tedy škoda a příčinná souvislost mezi touto škodou a zjištěným nesprávným úředním postupem.

64. Nelze však přehlédnout, že části původního pozemku PK [Anonymizováno] (ve smyslu zemského povrchu, byť jinak vymezeny v katastru nemovitostí) ve vlastnictví povinných osob dle § 4 ZMV i po provedených pozemkových úpravách zůstaly.

65. Jedná se o části nových (tj. vzniklých po pozemkové úpravě) pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

66. Soud v případě těchto částí pozemků zkoumal, zda tyto případně mohly být žalobkyni při řádné formulaci její žaloby podle části páté o. s. ř. vydány.

67. Co se týče části pozemku p. č. [Anonymizováno], tento zasahuje do původního pozemku PK [Anonymizováno] plochou o výměře 493 m2 (jak plyne ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) a po pozemkové úpravě tento byl ve vlastnictví [Anonymizováno], právo hospodaření bylo svěřeno [Anonymizováno]. V případě části původního pozemku PK [Anonymizováno], která po pozemkové úpravě tvořila část pozemku p. č. [Anonymizováno] tudíž není pochyb, že tato by žalobkyni mohla být při řádné formulaci její žaloby podle části páté o. s. ř. vydána [srov. 4 písm. a) ve spojení s § 6 ZMV a taktéž § 22 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů].

68. Jinak je tomu nicméně, pokud jde o část pozemku p. č. [Anonymizováno] Uvedený pozemek zasahuje do plochy původního pozemku PK [Anonymizováno] plochou o výměře 1 750 m2 a tento byl po pozemkové úpravě ve vlastnictví [právnická osoba]., tj. ve vlastnictví povinné osoby dle § 4 písm. d) ZMV. Podle § 7 odst. 1 ZMV přitom taková povinná osoba vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pouze pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

69. Pozemek PK [Anonymizováno] byl v době jeho konfiskace veden jako louka. Povahově je tedy vyloučeno, že by mohlo dojít ke splnění citované podmínky b). Co se pak týče podmínky a), tj. podmínky funkční souvislosti, tato je dle názoru soudu taktéž vyloučena. Z provedeného dokazování totiž nevyplynulo, že by žalobkyně v dotčeném území vlastnila v době rozhodování o vydání předmětného pozemku jakýkoliv pozemek, nebo že by jí tento byl vydán podle ZMV, a že by tak případně pozemek p. č. [Anonymizováno] (jeho část) mohl s takovým pozemkem tvořit funkční celek. To ostatně potvrdil i právní zástupce žalobkyně k dotazu soudu při jednání. Žalovaná pak uvedenou skutečnost (plynoucí mj. podpůrně i z informací o pozemcích sousedících s dotčenou částí pozemku p. č. [Anonymizováno], ze kterých bylo zjištěno, že ke dni vydání tohoto rozsudku žalobkyně nevlastnila žádný z pozemků sousedících s dotčenou částí pozemku p. č. [Anonymizováno] nesporovala. Nelze tak dojít k závěru, že by dotčené části pozemku p. č. [Anonymizováno] snad měly funkčně souviset s pozemky, které žalobkyně v rozhodné době vlastnila nebo které se vydávaly podle ZMV. Nadto, podmínku funkční souvislosti je nutno vykládat restriktivně. Nepostačí historická souvislosti vlastnická, spotřební případně ani prostorová. Musí jít o takový vztah dvou věcí, kdy jedna věc v podstatě umožňuje druhé plnit její funkci. Ve vztahu funkční souvislosti je ekonomická a užitná hodnota jedné věci oddělením od druhé věci podstatně snížena. Může se jednat o vztah oboustranné závislosti, kdy ani jedna z věcí nemůže samostatně plnit řádně svou funkci, tak o vztah jednostranné závislosti, kdy jedna věc může plnit svou funkci samostatně, zatímco druhá nikoliv. Funkční souvislosti vydávaných nemovitých věcí tedy může (a i v minulosti mohla) vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2546/2017). Pozemek PK [Anonymizováno] měl (v době jeho konfiskace) funkční využití jako louka; pozemek p. č. [Anonymizováno] (který tvoří významnou část území tvořeného původním pozemkem PK [Anonymizováno]) je veden jako trvalý travní porost. V případě takových pozemků přitom nelze bez dalšího dospět k závěru, že tyto by pojmově mohly být funkčně spojeny s jinými pozemky ve smyslu funkčního spojení, jak toto vymezuje Nejvyšší soud. Louka (trvalý travní porost) bude jen velmi těžko pozemkem, bez kterého by jiný pozemek nemohl plnit svou funkci a naopak.

70. Soud proto uzavírá, že části pozemku p. č. [Anonymizováno] nemohly být žalobkyni postupem podle ZMV vydány.

71. Lze tak shrnout, že co se týče části pozemku p. č. [Anonymizováno] (do které zasahuje původní pozemek PK [Anonymizováno]), tato žalobkyni podle ZMV vydána být mohla. Pokud tedy jde o tento pozemek, resp. jeho část, konkrétně v rozsahu 493 m2, zde příčinná souvislost mezi zjištěným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou absentuje. Situace je však odlišná, co se týče části pozemku p. č. [Anonymizováno] (do které zasahuje původní pozemek PK [Anonymizováno]). Tato část pozemku nemohla být žalobkyni ani v případě správné formulaci její žaloby podle části páté o. s. ř. vydána, neboť nebylo lze dojít k závěru o splnění podmínek dle § 7 odst. 1 ZMV. Důvodem nevydání této části pozemku tak je, stejně jako v případě dalších částí původního pozemku PK [Anonymizováno], nesprávný úřední postup státních orgánů spočívající v nesprávné lustraci a nesprávném rozhodování o Pozemkových úpravách.

72. Ze shora uvedených důvodů soud jako oprávněný hodnotí nárok žalobkyně na úhradu částky 203 312 Kč. Tato odpovídá hodnotě pozemku, který žalobkyni nebyl vydán v příčinné souvislosti s nezákonným úředním postupem. Tato hodnota je vypočtena jako součin výměry původního pozemku PK [Anonymizováno], která žalobkyni nebyla vydána z důvodu nesprávného úředního postupu (13 200 m2 mínus 493 m2 se rovná 12 707 m2) vynásobené 16 Kč, tedy cenou za jeden m2 určenou znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO].

73. Na tomto místě soud dodává, že žádný z účastníků nevznesl proti metodě a závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] žádné námitky. Soud závěry daných znaleckých posudků hodnotí jako přesvědčivé a přezkoumatelné. V této situaci a v situaci, kdy ani jeden z účastníků nežádal, aby byli daní znalci slyšeni, se soud podle § 127 odst. 1 in fine o. s. ř. spokojil s písemnými zněními znaleckých posudků.

74. Soud jako důvodný hodnotí též nárok žalobkyně na úhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, neboť je považuje za účelné a přiměřené náklady spojené s uplatněním pohledávky (k tomu srovnej § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Náklad ve výši 5 000 Kč přitom soud považuje za účelný i z pohledu jeho výše. Daná částka totiž odpovídá částce, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního právního předpisu, tedy stanovených nikoliv na základě dohody, ale podle § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a to podle sazeb či paušálních částek stanovených vyhláškou (zejména jejím § 16), s přihlédnutím ke kritériím pro zvýšení či snížení stanovené částky. [adresa] 000 Kč dle názoru soudu odpovídá náročnosti a časové dotaci činností, které musel znalec provést za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem bylo určit cenu obvyklou pozemku PK [Anonymizováno].

75. Celkem tak soud shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu částky 208 312 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 7 888 Kč, pak nárok žalobkyně důvodný není, pročež je nutno v této části žalobu zamítnout. Pro úplnost pak soud uvádí, že postupoval obdobně jako zdejší soud postupoval ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 173/2018, přičemž rozsudek vydaný v dané věci byl potvrzen rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 55 Co 299/2021-124.

76. Na tomto místě soud dodává, že se neztotožnil s tvrzením žalované, že by nárok žalobkyně na náhradu škody měl být promlčen. Jak totiž uvedl Nejvyšší soud v rozsudku NS (s odkazem na rozsudek téhož soudu sp. zn. 30 Cdo 2014/2013), škoda žalobkyni vznikla až pravomocným zamítnutím jejího restitučního nároku soudy. K tomu došlo dne 20. 7. 2017. Žaloba na náhradu škody podaná žalobkyní zdejšímu soudu dne 16. 5. 2018 tedy byla podána v zachovalé promlčecí lhůtě dle § 32 odst. 1 ZOŠ. K odkazu žalované na skutečnost, že náhradu škody vylučuje § 15 ZMV (upravující paušální finanční náhradu) pak soud taktéž odkazuje na body 15 a 16 rozsudku NS, kde soud jasně uvedl, že takové argumentaci nelze přisvědčit. To stejné, tedy odkaz na závěry rozsudku NS, pak postačí i ve vztahu k argumentaci žalované ohledně toho, že v nynější věci nebylo možno se dovolávat škody z nesprávného úředního postupu (lustrace), nýbrž jen škody z nezákonného rozhodnutí (rozhodnutí o pozemkových úpravách). K odkazu žalované na § 18 odst. 1 ZMV pak soud připomíná závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2307/2015, dle kterých nelze v případě originárního nabytí vlastnických práv na základě rozhodnutí v rámci komplexních pozemkových úprav ustanovení § 18 odst. 1 ZMV aplikovat.

77. Jako nepřípadnou pak soud hodnotí námitku žalované, že žalobkyně porušila prevenční povinnost k předcházení vzniku škody, když nevyužila všech možností k zabránění vzniku škody, neboť se v řízení o pozemkových úpravách (o jehož existence žalobkyně nevěděla) aktivně nehlásila o svůj konfiskovaný majetek. Ač soud nezpochybňuje, že zahájení řízení o pozemkových úpravách se oznamuje na úřední desce, není názoru, že by bylo lze dávat žalobkyni k tíži, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) aktivně nesledovala nepřetržitě úřední desky všech dotčených obcí pátrajíc po tom, jestli na těchto nebylo případně zveřejněno oznámení o zahájení řízení o pozemkových úpravách týkající se případně i předmětného pozemku. Povinnost k předcházení škodám nelze pojímat takto široce. Bylo povinností státních orgánů respektovat při provádění pozemkových úprav zákonnou úpravu a evidovat předmětný pozemek odděleně. To se nestalo. Žalobkyně, resp. jakýkoliv adresát veřejné moci, nemohou být odpovědní za to, že aktivně nebránili tomu, aby se správní orgán dopustil nezákonného postupu. Dodat pak lze, že žalobkyně se s původním vlastníkem předmětného pozemku sloučila až v roce 2013, tedy v době několika let poté, co došlo k vydání rozhodnutí o pozemkových úpravách.

78. Soud pak nepřisvědčil ani názoru žalované, že by po rozsudku NS měl jednat s nesprávnou organizační složkou ([Anonymizováno]). Nejvyšší soud se v rozsudku NS otázkou příslušné organizační složky nezabýval. Ze samotné skutečnosti, že Nejvyšší soud uzavřel, že lustrace provedená katastrálním úřadem byla nesprávným úředním postupem, nelze dle názoru zdejšího soudu dovodit, že by nebylo namístě dále aplikovat § 6 odst. 3 ZOŠ. Podle uvedeného ustanovení „nastupuje“ [Anonymizováno] v případech, kdy nelze příslušný úřad určit podle odstavce 2 daného ustanovení. O takovou situaci se přitom dle judikatury jedná například v případě, kdy by skutkové okolnosti věci ohledně téhož nároku vedly k určení příslušnosti různých organizačních složek státu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1382/2014). Jakkoli v nynější situaci byla za nesprávný úřední postup stricto sensu označena chybná lustrace, nelze odhlédnout od specifik nynější věci. Zejména od toho, že samotná lustrace ještě nevedla ke vzniku škody; k tomu došlo až tím, že [právnická osoba], tuto chybnou lustraci využilo a z této vyšlo v rámci jím prováděných pozemkových úprav, resp. tím, že [právnická osoba], z důvodu chybného rozhodnutí o pozemkových úpravách zamítl žádost žalobkyně o vydání předmětného pozemku. Soud proto není názoru, že v nynější specifické věci by bylo lze uzavřít, že škoda vznikla pouze v jednom odvětví státní správy, a bylo by tak možno aplikovat § 16 odst. 2 ZOŠ. O správnosti uvedeného svědčí ostatně i samotný fakt, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání v nynější věci taktéž jednal s [Anonymizováno]. V bodě 24 svého rozsudku pak explicitně uvedl, že rozhodnutí o pozemkových úpravách spoluzpůsobilo vznik škody. V bodě 32 rozsudku pak dodal, že škoda vznikla až pravomocným rozhodnutím soudů o restitučním nároku žalobkyně. V tomto ohledu lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012: „V souzené věci dospěl dovolací soud k závěru, že soudy nesprávně posoudily, mezi kterými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována, neboť se omezily jen na zkoumání příčinné souvislosti jednak mezi postupem [právnická osoba] a škodou a vedle toho mezi postupem [Anonymizováno] a škodou. Příčinnou souvislostí mezi lustrací pozemku provedenou [Anonymizováno], uzavřením smlouvy [právnická osoba] s dovolatelem dne 30. 10. 2003 a vzniklou škodou se však soudy nezabývaly. Soudy obou stupňů tak zcela odhlédly od skutečnosti, že proces uspokojování restitučních nároků [právnická osoba] je komplexním postupem skládajícím se z řady dílčích postupů, mezi něž patří i lustrace, kterou provedl [Anonymizováno], a která je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Za této situace je rozhodující výše uvedená ustálená judikatura dovolacího soudu, podle níž je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1388/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, uveřejněný pod číslem 6/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1045/2010). V souzené věci [právnická osoba] o sdělení, zda lze pozemek parc. č. [Anonymizováno] převést z vlastnictví státu na jiné osoby. Povinnost pozemkových úřadů provádět lustraci pro potřeby [právnická osoba] byla stanovena zákonem (§ 2 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Je tedy zřejmé, že [právnická osoba] v řešení otázky, zda lze konkrétní pozemek převést z majetku státu do vlastnictví soukromé osoby spoléhal na lustraci [Anonymizováno], a že rozhodnutí [právnická osoba] o převedení konkrétního pozemku záviselo na výsledku lustrace. […]. Následkem nesprávné lustrace tedy mohlo být vydání pozemku, který vydán být neměl, a tak je tomu i v souzené věci, v níž byl žalobci vydán pozemek, ačkoliv vydán být neměl z důvodu uplatněného restitučního nároku. Lze tedy uzavřít, že bez vadného výkonu veřejné moci, tj. lustrace, by následek, tj. uzavření dohody o vydání pozemku žalobci, nenastal a současně, že škoda je adekvátním důsledkem nesprávně provedené lustrace, neboť z hlediska příčinné souvislosti tvoří lustrace řetězec s uzavřením smlouvy o vydání pozemku mezi [právnická osoba] a žalobcem. Pokud odvolací soud nezkoumal řetězení příčin a následků za situace, kdy nesprávně provedená lustrace [Anonymizováno] byla příčinou zdánlivého vydání předmětného pozemku žalobci a zdánlivé vydání pozemku žalobci bylo příčinou vzniku škody, a [právnická osoba] přesto, že žalobce v řízení tvrdil, že mu škoda vznikla působením několika příčin (kombinací postupů [právnická osoba] a [právnická osoba], mimo jiné nesprávně provedenou lustraci [právnická osoba], věc nesprávně právně posoudil.“ Nad rámec věci pak soud dodává, že [právnická osoba] svá přijalo vyjádření k žalobě učiněná [právnická osoba] i [právnická osoba]. V řízení tedy byla materiálně uplatněna a soudem vypořádána i argumentace těchto resortních orgánů, což zajistilo, že [právnická osoba] nebylo kráceno na právu uplatnit v řízení argumenty vznesené těmito resortními orgány. Nedošlo tak k porušení práv žalované, resp. k porušení rovnosti účastníků řízení a porušení práva na spravedlivý proces (jak žalovaná namítala). Nad rámec věci k námitce jednání s nesprávnou organizační složkou, soud dodává, že ačkoliv si je vědom, že jednání s nesprávnou organizační složkou případně může založit důvod zrušení rozsudku, nemůže v této souvislosti nepoznamenat, že žalovanou je [právnická osoba] Česká republika. Žalobkyni byla nesprávným postupem státních orgánů způsobena škoda, a žalobkyně se tak oprávněně domáhá náhrady této škody, a to po České republice. To, která konkrétní organizační složka, žalobkyni škodu nahradí, je z pohledu žalobkyně jistě prakticky bez významu. Soudní řízení v nynější věci pak probíhá již od roku 2018 a o nároku žalobkyně doposud nebylo s konečnou platností rozhodnuto. Řešení z pohledu žalobkyně technicistní otázky, zda má soud jednat s tou kterou organizační složkou, má jistě z důvodu právní úpravy v ZOŠ v daném případě místo, toto by však dle názoru soudu nemělo být hlavní náplní činnosti soudu v odškodňovacím řízení podle ZOŠ. Touto by mělo být posouzení, zda stát pochybil, či nikoliv, a zda jsou splněny i další zákonné podmínky pro nastoupení odpovědnosti státu za jím způsobenou škodu. Tím se soud v nyní projednávané věci zabýval a dospěl k závěru, že podmínky (až na část pozemku p. č. [Anonymizováno]) odpovědnosti státu za škodu naplněny byly.

79. Soud tedy uzavírá, že žalobě vyhověl co do částky 208 312 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 7 888 Kč, pak nárok žalobkyně důvodný není, pročež v této části soud žalobu zamítl.

80. Konečně, pokud jde o příslušenství přisouzené pohledávky, spočívající v úroku z prodlení, přiznal soud žalobkyni jí požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně (viz protokol o jednání ze dne 30. 3. 2021) jdoucí ode dne 28. 4. 2018, tedy ode dne následujícího po dni, kdy byl její nárok vyřízen negativně, do zaplacení.

81. Ze všech shora uvedených důvodů soud výrokem I tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 208 312 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 28. 4. 2018 do zaplacení, a to v obecné třídenní pariční lhůtě, (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a výrokem II rozsudku ve zbytku, tedy co do částky 7 888 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 4. 2018 do zaplacení, žalobu zamítl.

82. Výrok III tohoto rozsudku se pak opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla úspěšná z 96,35 %. Neúspěch žalobkyně soud hodnotí jako nepatrný, přiznal proto žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 259 789 Kč, skládající se z: - odměny za právní zastoupení při dvaceti úkonech právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), po 9 180 Kč za úkon (§ 7 bod 5 a. t.), tj. 183 600 Kč. Konkrétně se pak jedná o: 1. převzetí a přípravu zastoupení; 2. sepis žaloby; 3. účast na jednání soudu prvního stupně dne 18. 10. 2019; 4. vyjádření ze dne 13. 11. 2019; 5. účast na jednání soudu prvního stupně dne 25. 11. 2020; 6. vyjádření ze dne 10. 12. 2020; 7. vyjádření ze dne 30. 3. 2021; 8. účast na jednání soudu prvního stupně dne 30. 3. 2021; 9. sepis odvolání ze dne 14. 6. 2021; 10. vyjádření ze dne 2. 11. 2021; 11. účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 11. 2021; 12. sepis dovolání ze dne 7. 2. 2022; 13. vyjádření ze dne 27. 9. 2022; 14. vyjádření ze dne 9. 12. 2022, 15. vyjádření ze dne 1. 2. 2023; 16. účast na jednání soudu prvního stupně dne 30. 3. 2023; 17. zaslání otázek na znalce ze dne 5. 4. 2023; 18. vyjádření ze dne 10. 5. 2023; 19. vyjádření ze dne 17. 7. 2023; 20. účast na jednání soudu prvního stupně dne 14. 8. 2023. Soud v tomto ohledu dodává, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení souvisejících se sepisem žádosti o přiznání nároku na náhradu škody ze dne 22. 1. 2018. V tomto ohledu soud odkazuje na § 31 odst. 4 ZOŠ, podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (viz i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16, či rozhodnutí Městského soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 69 Co 351/2015-108). Náhradu pak soud žalobkyni nepřiznal ani za podání jejího právního zástupce ze dne 31. 7. 2023 a ze dne 4. 8. 2023. V prvním odkazovaném podání žalobkyně pouze odkázala na svá předešlá podání a následně konstruovala petit, který nazvala petitem eventuálním, kdy tento dovodila ze závěrů znalce. K následné výzvě soudu ze dne 3. 8. 2023, že eventuální petit nelze stavět tak, jak to žalobkyně učinila, pak žalobkyně v podání ze dne 4. 8. 2023 uvedla, že předešlé podání nemělo být eventuálním petitem, nýbrž se mělo jednat o vyjádření právního názoru žalobkyně, že žaloba je většinově důvodná. Soud není názoru, že za daná podání by bylo lze přiznat odměnu dle a. t. Za vyjádření ke znaleckému posudku byla náhrada nákladů řízení žalobkyni přiznána. Za další podání týkající se závěrů daného posudku již není namístě náhradu přiznat. To platí o to více, že se jednalo o podání, kterým žalobkyně konstruovala nepřípustným způsobem eventuální petit, a podání, kterým tento svůj procesní postup uvedla na pravou míru. - dvaceti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., tj. 6 000 Kč, - 21% DPH ze součtu shora uvedených částek (189 600 Kč), tedy 39 816 Kč - 14 373 Kč za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], kterýžto byl plně uhrazen ze zálohy poskytnuté žalobkyní (zbytek žalobkyní uhrazené zálohy bude žalobkyni vrácen na základě samostatného usnesení) - a konečně uhrazeného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a uhrazeného soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč. Tato náhrada nákladů řízení je pak splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalobkyně (149 odst. 1 o. s. ř.).