14 C 98/2021-44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 26 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 26 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 26 250 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen„ řízení před finančním arbitrem“). Žalobu odůvodnil tím, že správní řízení trvalo od 26. 7. 2018 (podání návrhu žalobkyně jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci) a bylo skončeno dne 20. 3. 2020 (rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu), tedy více než 20 měsíců. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy (životní pojištění) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 109 500 Kč s příslušenstvím; finanční arbitr se v řízení dopustil průtahů, když nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě, čímž žalobce po extrémně dlouhou dobu udržoval v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě. Řízení žalobce zatěžovalo nejen psychicky ale i časově, když musel aktivně čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalobce vyčíslil svůj požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy na částku 26 250 Kč (ze základu 15 000 Kč za rok řízení), kterou dále navýšil o 20 % pro neprodloužení lhůty arbitrem pro vydání nálezu, a že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě nemajetkové újmy, ale ta ke dni podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobním požadavkem nesouhlasí; ke své obraně namítla, že konstatování porušení práva žalovanou a omluva jsou dostačující. Dále žalovaná argumentovala zejména tím, že délka řízení byla přiměřená a odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 63 Co 213/2020-96, který shledal délku 24 měsíců jako přiměřenou. Nesporuje, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy a že se za pochybení finančního arbitra omluvila.

3. Mezi účastníky řízení není sporné, že řízení před finančním arbitrem, které bylo dne 26. 7. 2018 zahájeno pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] trvalo do 20. 3. 2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách. Mezi účastníky rovněž není sporný ani průběh řízení před finančním arbitrem. Mezi stranami je však sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení a zda samotné konstatování nesprávného úředního postupu je postačující formou zadostiučinění či nikoliv.

4. Soud vyšel z toho, že účastníci uvedli, že průběh řízení u finančního arbitra odpovídá tomu, co uvedl ve svém vyjádření finanční arbitr a toto odpovídá i spisu finančního arbitra: Žalobce se v řízení před finančním arbitrem domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [číslo] ze dne 1. 10. 2012, kterou s ním uzavřela [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Instituce“), a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím, protože tato pojistná smlouva, byla podle žalobce neplatná. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce dne 26. 7. 2018. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobce dne 31. 8. 2018 k jejich odstranění a současně žalobci poskytl poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobce odstranil vady podání dne 18. 9. 2018. Dne 15. 10. 2018 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila vyjádření a podklady dne 30. 10. 2018. Dne 6. 6. 2019 vyzval FA Instituci k doplnění vyjádření, Instituce tak učinila 24. 6. 2019. Dne 2. 7. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce a Instituci k vyjádření se k předběžnému právnímu posouzení. Instituce předložila vyjádření dne 9. 7. 2020 a žalobce 15. 7. 2020. Instituce i žalobce předběžné právní posouzení odmítli. Dne 17. 7. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce a dne 23. 7. 2019 instituci, aby se dne 29. 7. 2019 seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce požádal dne 17. 7. 2019 o zaslání shromážděných podkladů, které mu finanční arbitr zaslal dne 2. 8. 2019. Instituce se se shromážděnými podklady seznámila v sídle Kanceláře finančního arbitra dne 29. 7. 2019. Žalobce dne 16. 8. 2019 doplnil nové podklady a vyjádření a upřesnil, že požaduje vydání zaplaceného pojistného a úrok z prodlení z částky 99 500 Kč ode dne 25. 5. 2018 do zaplacení. FA vyzval 3. 9. 2019 Instituci k předložení podkladů a zároveň předložil nové podklady od žalobce k vyjádření. Instituce předložila požadované podklady a vyjádření dne 16. 9. 2019. Finanční arbitr vydal nález dne 26. 11. 2019. Žalobce i Instituce proti nálezu podali dne 11. 12. 2019 námitky. Finanční arbitr vyzval dne 12. 12. 2019 žalobce k vyjádření se k námitkám Instituce. Finanční arbitr 18. 12. 2019 vyzval Instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne 27. 12. 2019. Dne 22. 1. 2020 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách o 30 dnů. Dne 28. 1. 2020 účastníci řízení doplnili podklady. Dne 17. 3. 2020 zaslal žalobce novou judikaturu k předmětu řízení a vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr vydal dne 20. 3. 2020 rozhodnutí o námitkách.

5. Z výzvy ze dne 11. 9. 2020 adresované Ministerstvu financí soud zjistil, že žalobce se na ministerstvo obrátil s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení FA/SR/ZP [číslo]. Žalobce kompenzaci vyčíslil na částku 26 250 Kč. Dopisem ze dne 25. 2. 2021, který adresovalo ministerstvo financí žalobci (jeho právnímu zástupci), ministerstvo konstatovalo porušení práva a vyslovilo omluvu za nesprávný úřední postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o opakovaném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách. Délku řízení konstatovalo jako přiměřenou.

6. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: Žalobce se v řízení před finančním arbitrem domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [číslo] ze dne 1. 10. 2012, kterou s ním uzavřela [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Instituce“), a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím, protože tato pojistná smlouva, byla podle žalobce neplatná. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce dne 26. 7. 2018. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobce dne 31. 8. 2018 k jejich odstranění a současně žalobci poskytl poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobce odstranil vady podání dne 18. 9. 2018. Dne 15. 10. 2018 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila vyjádření a podklady dne 30. 10. 2018. Dne 6. 6. 2019 vyzval FA Instituci k doplnění vyjádření, Instituce tak učinila 24. 6. 2019. Dne 2. 7. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce a Instituci k vyjádření se k předběžnému právnímu posouzení. Instituce předložila vyjádření dne 9. 7. 2020 a žalobce 15. 7. 2020. Instituce i žalobce předběžné právní posouzení odmítli. Dne 17. 7. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce a dne 23. 7. 2019 instituci, aby se dne 29. 7. 2019 seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce požádal dne 17. 7. 2019 o zaslání shromážděných podkladů, které mu finanční arbitr zaslal dne 2. 8. 2019. Instituce se se shromážděnými podklady seznámila v sídle Kanceláře finančního arbitra dne 29. 7. 2019. Žalobce dne 16. 8. 2019 doplnil nové podklady a vyjádření a upřesnil, že požaduje vydání zaplaceného pojistného a úrok z prodlení z částky 99 500 Kč ode dne 25. 5. 2018 do zaplacení. FA vyzval 3. 9. 2019 Instituci k předložení podkladů a zároveň předložil nové podklady od žalobce k vyjádření. Instituce předložila požadované podklady a vyjádření dne 16. 9. 2019. Finanční arbitr vydal nález dne 26. 11. 2019. Žalobce i Instituce proti nálezu podali dne 11. 12. 2019 námitky. Finanční arbitr vyzval dne 12. 12. 2019 žalobce k vyjádření se k námitkám Instituce. Finanční arbitr 18. 12. 2019 vyzval Instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne 27. 12. 2019. Dne 22. 1. 2020 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách o 30 dnů. Dne 28. 1. 2020 účastníci řízení doplnili podklady. Dne 17. 3. 2020 zaslal žalobce novou judikaturu k předmětu řízení a vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr vydal dne 20. 3. 2020 rozhodnutí o námitkách. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 14. 9. 2021 a ta reagovala dne 25. 2. 2021, kde se za pochybení finančního arbitra omluvila. Žalovaná konstatovala porušení práva a vyslovila omluvu za nesprávný úřední postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o opakovaném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 9. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 10. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 12. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ 13. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 15. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 16. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

19. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

20. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

21. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. Celková délka řízení trvajícího cca 20 měsíců, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne 26. 7. 2018 a konečné rozhodnutí vydáno dne 20. 3. 2020, je s ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci díky složitosti případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, pro soud přiměřená. Soud hodnotil předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, přičemž soudu stejně jako účastníkům je známo, že odvolací soud (Městský soud v Praze) v totožných věcech již několikrát rozhodoval, jeho rozhodnutí jsou odlišná, kdy některé senáty újmu přiznávají a výrazně redukují základní částku dle kritérií ust. § 31 a zák., např. rozhodnutí sp.zn. 16 Co 402/2020 či sp.zn. 68 Co 98/2020, odvolací senát v rozhodnutí sp. zn. 13 Co 140/2021- 85 však zastává stejný názor jako v rozhodnutí 62 Co 213/2020, kdy v obou případech činila délka řízení 24 měsíců. Při posuzování přiměřenosti délky řízení bylo třeba podle platné soudní judikatury vycházet ze shora uvedených kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zák. Soud se zabýval zejména složitostí věci, přičemž dospěl k závěru, že délka řízení před finančním arbitrem byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí daného případu, kdy do celkové délky řízení se citelně promítla obrana pojišťující instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy životního pojištění, od jejíž neplatnosti žalobce odvíjel nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce namítal neplatnost z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Dále lze odkázat na shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu - senátu 62 Co, které lze beze zbytku vztáhnout i k souzené věci a který ohledně dané problematiky uzavírá:„ Nelze opomíjet fakt, že řízení před soudním arbitrem má odlišný charakter od soudního řízení, které soud I. stupně vyčerpávajícím způsobem, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, v odůvodnění napadeného rozsudku popsal. Na délku řízení před soudním arbitrem tak nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, neboť procesní atributy jsou zde odlišné. Mezi ně patří skutečnost, že řízení u finančního arbitra podléhá zásadě vyšetřovací. Finanční arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a finanční institucí. Není vyloučeno, aby finanční arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně nebo k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s ohledem na problematiku platnosti sjednaného investičního životního pojištění stalo i v posuzovaném řízení před soudním arbitrem. Zákon o finančním arbitrovi finančnímu arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. Finanční arbitr může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně. Uvedené procesní situace v posuzované věci nastaly, kdy i zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na vyčerpávající skutková zjištění soudu I. stupně uvedená na straně 4 a 6 odůvodnění rozsudku. Finanční arbitr stranám nastínil svůj předběžný právní náhled a usiloval v souladu se zákonem o smírné řešení sporu. Následně se strany opakovaně vyjadřovaly k předloženým podkladům, což se výrazným způsobem promítlo do délky řízení. Zásadně platí, že finanční arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem. Zákon o finančním arbitrovi ukládá finančnímu arbitrovi, aby tak učinil do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak neplyne ode dne zahájení řízení, ale„ zajištění podkladů od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování“. Otázka, kdy došlo v posuzovaném řízení k tomuto okamžiku, je bez možnosti prvku koncentrace řízení při zachování rovnosti zbraní víceméně problematická. Odvolací soud je toho názoru, že otázka platnosti investičního životního pojištění, které má zpravidla charakter pojistného produktu, avšak pro konkrétní účely vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, která si i v řízení před soudním arbitrem vyžádala svůj čas, neboť bylo třeba řešit velké množství hmotněprávních otázek. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že je-li tato problematika řešena alternativní soudní cestou, pak řízení před soudem I. stupně přesahují, a to i přes možnost koncentrace řízení, délku 24 měsíců s tím, že na řízení navazují též řízení odvolací (viz např. řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 195/2020 či 30 Co 242/2020, kde rozhodnutí soudu I. stupně čítají přes 20 stran). V tomto směru se odvolatelka mýlí, pokud tvrdí, že alternativa soudní cesty by byla zárukou rychlejšího dosažení cíle, neboť jde o problematiku mimořádně obtížnou. S ohledem na celkovou dobu posuzovaného řízení před finančním arbitrem lze shledat, že pokud řízení ve vztahu k žalobkyni probíhalo 24 měsíců, pak jde o hraniční posouzení celkové délky řízení coby doby přiměřené.“ Zbývá dodat, že soud rovněž sdílí i názor, že„ je třeba přihlédnout k tomu, že nelze těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti“. Se shora uvedenými závěry senátu 62 Co a 13 Co Městského soudu v Praze se soud v tomto řízení zcela ztotožňuje a nemá k nim co dodat. Soud uvádí, že nesprávný úřední postup finančního arbitra, kdy v řízení nebyli účastníci informování o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách, lze shledat jako dílčí průtah. Nemělo to však vliv na celkovou délku řízení a případný dílčí průtah lze s ohledem na složitost věci tolerovat. Ostatně za to se žalovaná i omluvila. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že celková délka řízení byla přiměřená. Z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka po 300 Kč / § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Před soudem prvního stupně náleží náhrada nákladů řízení za 3 úkony – sepis vyjádření, příprava na jednání a účast u jednání, celkem 900 Kč.