63 C 151/2021-48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 937,50 Kč od 11. 3. 2021 do 14. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 437,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 437,50 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 21 937,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jakožto spotřebitel zahájil dne 26. 11. 2018 řízení před finančním arbitrem vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy životního pojištění [anonymizována tři slova] [číslo] („ Smlouva“) uzavřené mezi žalobcem a finanční institucí [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], („ instituce“) dne 1. 11. 2011 a vydání bezdůvodného obohacení z této neplatné pojistné smlouvy včetně úroku z prodlení. Finanční arbitr rozhodl ve věci samé nálezem ze dne 10. 10. 2019, čj. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] („ nález“), kterým část nároku žalobci přiznal. Jak Žalobce, tak i instituce, napadli nález námitkami. Ty finanční arbitr zamítl rozhodnutím o námitkách ze dne 24. 3. 2020, čj. [spisová značka] [číslo]. Řízení před finančním arbitrem tak bylo pravomocně skončeno. Předmětné řízení trvalo od 26. 11. 2018 do 24. 3. 2020, tedy více než 16 měsíců.

2. Žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady, zejména pojistnou smlouvu, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu instituci. Jak vyplývá z nálezu, finanční arbitr svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy založil právě na těchto dokumentech, popř. na dokumentech, které obdržel od instituce spolu s vyjádřením ze dne 21. 1. 2019. Žalobce proto očekával, že bude ve věci rozhodnuto v souladu s § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění, („ z. f. a.“) bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu s posledně uvedeným ustanovením. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil a nález vydal až dne 10. 10. 2019.

3. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018-40) počala lhůta k vydání nálezu finančnímu arbitrovi běžet dne 27. 11. 2018, tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení, nejpozději však den následující po doručení vyjádření instituce ze dne 21. 1. 2019. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že finanční arbitr vyzval žalobce dne 14. 12. 2018 k odstranění vad návrhu. Tato výzva nevytýkala návrhu žádné vady, které by bránily jeho projednání. Není tak možné ji kvalifikovat jako výzvu k odstranění nedostatků návrhu ve smyslu § 10 odst. 3 z. f. a., ale pouze jako výzvu dle § 12 odst. 5 téhož předpisu, která vede pouze k doplnění informací k řízení.

4. Nelze se ztotožnit ani s názorem žalované, že za den shromáždění relevantních podkladů pro vydání nálezu finančním arbitrem je možno považovat den 6. 9. 2019, kdy žalobce doručil finančnímu arbitrovi poslední vyjádření ve věci. Takovýto závěr je v rozporu s výše uvedenou judikaturou, jejíž aplikovatelnost potvrdil i Městský soud v Praze v rozsudku 29 Co 417/2020 ze dne 25. 2. 2021. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že naprostá většina úkonů finančního arbitra byla ryze administrativního charakteru a mezi jednotlivými úkony byly několikaměsíční odstupy.

5. Námitky účastníků řízení byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 24. 10. 2019. Finanční arbitr tak měl v souladu s § 16 odst. 2 z. f. a. rozhodnout nejpozději do 25. 11. 2019. Ten však v uvedené lhůtě nerozhodl ani neprodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách a meritorně rozhodl až dne 24. 3. 2020.

6. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a celková doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky. Žalobci tím vznikla nemajetková újma dle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“).

7. Žalobce vyčíslil požadavek na finanční kompenzaci uvedené nemajetkové újmy tak, že vyšel z ročního/měsíčního základu 15 000 Kč 1 250 Kč. Zohlednil očekávanou dobu řízení 5 měsíců, za něž požadoval kompenzaci v poloviční výši. Základní výše kompenzace tak má činit 16 875 Kč. Je třeba ji však dále navýšit o 30 % z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnost prodloužit zákonnou lhůtu k vydání nálezu (10 %) ani zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách (10 %), a z důvodu, že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy (10 %). Celková výše požadované kompenzace tak činí 21 937,50 Kč.

8. Žalobce vyzval žalovanou k jejímu poskytnutí dne 11. 9. 2020, resp. 14. 9. 2020. Žalovaná na základě toho dopisem ze dne 8. 3. 2020, doručeným právnímu zástupci žalobce dne 10. 3. 2021, konstatovala, že v předmětném řízení„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci řízení informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání, v tomto řízení tak lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“.

9. Celkovou délku řízení 16 měsíců však žalovaná považovala za přiměřenou. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť složitost věci v daném případě nebyla s ohledem na specializaci finančního arbitra dána. V řízení není doložena žádná mimořádnost z hlediska skutkového ani právního. Složitost věci nekonstatoval ani finanční arbitr, ačkoliv pokud by tak učinil, zákon mu umožnil rozhodovat v delších lhůtách. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25 2. 2021, sp. zn. 29 Co 417/2020, v obdobné věci, kdy tento soud rozhodoval o odvolání žalované proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. 17 C 196/2019 a přiznal spotřebiteli náhradu nemajetkové újmy v případě, kdy řízení před finančním arbitrem o určení neplatnosti smlouvy životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení trvalo 14 měsíců a 7 dnů. Stejně tak odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 68 Co 98/2020, o odvolání žalované proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 18 C 1/2019. V něm odvolací soud posoudil jako nepřiměřenou délku řízení 22 měsíců. Podobně Městský soud v Praze rozhodl i ve věci sp. zn. 58 Co 396/2021 (odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 14 C 98/2021), kdy považoval za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem 20 měsíců.

10. Pokud Městský soud v Praze ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020 označil délku řízení před finančním arbitrem trvající 20 měsíců za hraničně přiměřenou, nelze toto přijmout. To ostatně potvrdil sám Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 Co 417/2020, ve kterém žalovaná rozsudkem posledně uvedeného soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 62 Co 213/2020, rovněž argumentovala (viz bod 33 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 Co 417/2020).

11. Žalovaná k žalobě uvedla, že předmětný nárok žalobce zcela neuznává, a to z důvodu, že již v rámci jeho předběžného projednání konstatovala porušení práva a za toto se žalobci omluvila. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění dle § 31a odst. 2 z. o. š. a je dostačující.

12. Dále žalovaná zrekapitulovala průběh řízení před finančním arbitrem a jím učiněná skutková zjištění a právní hodnocení věci samé (vyjádření žalované ze dne 11. 6. 2021, č. l. 13 a 14). Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobce dne 26. 11. 2018. Dne 20. 3. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce a dne 26. 3. 2019 instituci k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Poté dne 6. 5. 2019 a 5. 8. 2019 vyzval žalobce k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Je to přitom finanční arbitr, kdo si vyhodnocuje otázku, zda již má k dispozici potřebné podklady. Tyto podklady žalobce poskytl dne 6. 9. 2019. Od zahájení řízení dne 26. 11. 2018 do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu tak uplynulo necelých 10 měsíců. Zákon explicitně neupravuje délku doby pro shromáždění podkladů pro rozhodnutí. S ohledem na složitost věci je nicméně třeba uvedenou dobu považovat za přiměřenou.

13. Po shromáždění podkladů potřebných pro meritorní rozhodnutí (6. 9. 2019) rozhodl finanční arbitr dne 9. 9. 2019 ve věci nálezem, který byl doručen žalobci dne 10. 10. 2019 a instituci dne 16. 10. 2019. Nebyla proto překročena 90denní lhůta dle § 15 odst. 1 věty první z. f. a. Instituce podala proti nálezu námitky dne 21. 10. 2019. Žalobce tak učinil dne 24. 10. 2019. Finanční arbitr o nich rozhodl až dne 25. 3. 2020. Překročil tak lhůtu dle § 16 odst. 2 z. f. a. o více než 3 měsíce bez vyrozumění o jejím prodloužení. Lze proto shrnout, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo ze strany finančního arbitra pouze v rámci řízení o námitkách.

14. Pokud jde o celkovou dobu řízení (16 měsíců), tu nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu ze dne 9. 9. 2020, čj. 63 Co 213/2020-96. V bodě 28 jeho odůvodnění se konstatuje, že„ (s ) ohledem na celkovou dobu posuzovaného řízení před finančním arbitrem lze shledat, že pokud řízení ve vztahu k žalobkyni probíhalo 24 měsíců (ve vztahu k doručení návrhu 8. 11. 2016 do doručení rozhodnutí finančního arbitra o námitkách dne 27. 11. 2018 2016), pak jde o hraniční posouzení celkové délky řízení coby doby přiměřené.“. Celkovou dobu řízení 16 měsíců nelze považovat za nepřiměřenou zejména s ohledem na to, že za tuto dobu finanční arbitr shromáždil veškeré potřebné podklady a vydal rozhodnutí ve dvou stupních (nález, rozhodnutí o námitkách). Nelze tak současně dovozovat ani vznik újmy na straně žalobce.

15. Výpočet žalované částky, konkrétně snížení kompenzace o 50 % pouze za prvních 5 měsíců řízení a dále navýšení základní výše kompenzace o 30 %, neodpovídá ustálené judikatuře ani smyslu a obsahu z. o. š. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, („ Stanovisko“) je nutno třeba zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá a dobu dvou let řízení je ještě možno brát jako dobu přiměřenou. Proto také Nejvyšší soud počítá pro odčinění nemajetkové újmy v případě, že řízení trvá násobně více než 2 roky, pro první dva roky s částkou o polovinu nižší. Pokud řízení před finančním arbitrem trvalo 16 měsíců, je zřejmé, že se dle Stanoviska jedná o dobu přiměřenou.

16. Navýšení základní výše kompenzace o 30 % z důvodu neodůvodněných průtahů řízení a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách je nesmyslné. Za nezákonný úřední postup (porušení povinnosti rozhodnout o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení finančnímu arbitrovi, ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů či případně vyrozumět o prodloužení lhůty) je judikaturou stanovena právě základní výše kompenzace. V případě jejího navýšení o 30 % by tak žalobce byl kompenzován v podstatě dvakrát.

17. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce zahájil řízení před finančním arbitrem, sp. zn. [spisová značka] [číslo], dne 26. 11. 2018 doručením návrhu. Jím se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti Smlouvy, a to ve výši 59 498 Kč a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě (tj. ode dne 27. 7. 2018) do zaplacení. Pro případ, že finanční arbitr nerozhodne o vydání bezdůvodného obohacení, domáhal se žalobce in eventum zaplacení částky dlužného odkupného, a to ve výši, která bude stanovena jako rozdíl mezi nově vypočteným odkupným a odkupným vyplaceným institucí při ukončení Smlouvy a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení. (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně návrh na zahájení řízení)

18. Finanční arbitr vyzval žalobce přípisem ze dne 14. 12. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo], aby 1) doložil důkazní prostředky nebo důkazy, které dosud nedoložil, 2) úplně a srozumitelně vylíčil rozhodné skutečnosti, tj. aby sdělil a doložil, a. jaké předsmluvní a smluvní dokumenty mu byly předloženy před podpisem Smlouvy, a ty předložil, nebo vysvětlil, proč jednotlivé dokumenty nemá, b. důvody, které vedly Navrhovatele k uzavření Pojistné smlouvy, c. vyjádřil se k důvodům zániku pojištění, 3) sdělil, zda mu instituce posílala výpisy pojištění a ty předložil nebo vysvětlil, proč jednotlivé dokumenty nemá, 4) sdělil a doložil, jakým způsobem dospěl k částce 59 498 Kč, jejíhož vydání se domáhá a aby specifikoval úrok z prodlení (z jaké částky a v jaké výši), 5) sdělil, za jakých podmínek je možné smírné řešení sporu s institucí. (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně Výzva Navrhovateli k odstranění nedostatků návrhu, č. j. [spisová značka] [číslo] - 3)

19. Na to žalobce reagoval vyjádřením ze dne 2. 1. 2019, kterým blíže specifikoval požadovanou částku (bod 4) vyjádření), vyjádřil názor, že otázku neplatnosti Smlouvy je možné vyřešit na základě jejího textu, který již byl předložen, a dále finančního arbitra odkázal v případě potřeby dalších dokladů na instituci. (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně vyjádřením žalobce ze dne 2. 1. 2019)

20. Finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se k návrhu a předložení relevantních podkladů přípisem ze dne 8. 1. 2019. Instituce na to reagovala vyjádřením ze dne 22. 1. 2019 a doložením podkladů dne 23. 1. 2019. Finanční arbitr na základě takto zjištěných podkladů seznámil účastníky přípisem ze dne 28. 2. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 10, se svým předběžným právním posouzením věci a vyzval je ke smírnému řešení sporu. Podáním ze dne 6. 3. 2019 instituce finančnímu arbitrovi sdělila, že s jeho předběžným právním posouzením nesouhlasí a požaduje, aby ve věci rozhodl. (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně části vztahující se k dané fázi řízení)

21. Finanční arbitr proto vyzval účastníky (výzvy k seznámení s podklady pro vydání nálezu ze dne 19. 3. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 12 a č. j. [spisová značka] [číslo] – 13), aby se seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce na to předložil finančnímu arbitrovi vyjádření ze dne 30. 4. 2019 ke shromážděným podkladům, které finanční arbitr s ohledem na jeho obsah předložil dne 14. 5. 2019 k vyjádření instituci. Finanční arbitr dále dne 6. 5. 2019 vyzval žalobce, aby doložil doručení výzvy k plnění z neplatné Smlouvy instituci (výzva Navrhovateli k předložení podkladů ze dne 6. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 20). Navrhovatel dne 7. 5. 2019 předložil finančnímu arbitrovi požadované podklady a další vyjádření ve věci. Finanční arbitr rovněž žalobce vyzval k doložení, kdy se dověděl, že se instituce bezdůvodně na jeho úkor obohatila, resp. kdy ho uvedla v omyl (výzva Navrhovateli k vyjádření a předložení podkladů ze dne 5. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 22). Žalobce se vyjádřil dne 6. 9. 2019 (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně části vztahující se k dané fázi řízení)

22. Dne 9. 9. 2019 vydal finanční arbitr nález, který byl doručen žalobci dne 10. 10. 2019 a instituci dne 16. 10. 2019. Dne 21. 10. 2019 podala proti nálezu finančního arbitra námitky instituce. Dne 24. 10. 2019 podal námitky proti nálezu žalobce. Dne 22. 10. 2019 předložil finanční arbitr námitky instituce k vyjádření žalobci. Dne 30. 10. 2019 předložil finanční arbitr námitky žalobce instituci. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne 31. 10. 2019. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách, kterým potvrdil vydaný nález dne 24. 3. 2020 (viz spis finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo], konkrétně části vztahující se k dané fázi řízení)

23. Žalobce uplatnil nárok, jenž je předmětem tohoto řízení, u žalované podáním ze dne 14. 9. 2020 (viz kopie Výzvy k úhradě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo] to včetně doručenky datové zprávy) Žalovaná na základě toho konstatovala dílčí průtahy v řízení o námitkách související se složitostí věci. Navzdory tomu však uzavřela, že celkovou délku řízení je možné považovat za přiměřenou. Požadovaná finanční kompenzace tak žalobci nebyla přiznána. (viz kopie Vyrozumění žadateli ze strany Ministerstva financí ze dne 8. 3. 2021, [číslo jednací], včetně doručenky datové zprávy)

24. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

25. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

30. Dle § 1 odst. písm. e) z. f. a. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

31. Dle § 8 z. f. a. řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

32. Dle § 12 odst. 1 z. f. a. je finanční arbitr povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

33. Dle § 15 odst. 1 z. f. a. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

34. Dle § 16 odst. 2 z. f. a. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

35. Dle § 24 z. f. a. se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.

36. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v tehdy platném znění („s. ř.“), správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

37. Dle § 36 odst. 3 s. ř., nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.

38. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014,„ (z) judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. Kmec a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C.H. Beck, Praha, 2012, s. 585.): 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (t j. soukromoprávní) povahy?“.

39. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Soud nemá důvod pochybovat, že práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, resp. z její případné neplatnosti, jsou opravdová a vážná. V průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by odůvodňovala závěr opačný. Smlouva přitom byla uzavírána za účelem (ekonomická kauza) hmotného zabezpečení žalobce (a jeho osob blízkých) ve vyšším věku, resp. pro případ smrti.

40. Finanční arbitr je orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Jako takový svou činností ve stanoveném rozsahu nahrazuje rozhodovací činnost civilních soudů. Tyto mohou jeho rozhodnutí přezkoumávat pouze na základě žaloby dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („ o. s. ř.“). Rozhodnutí finančního arbitra jsou způsobilá být exekučním titulem. Bezpochyby tak mají přímý vliv na způsob výkonu práv, jichž se týkají.

41. Konečně není důvod pochybovat ani o soukromoprávní povaze předmětného sporu. Tento se týká jednak institutu pojistné smlouvy a dále též institutu bezdůvodného obohacení. Oba jsou explicitně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, tj. základním kodexem českého soukromého práva. Jejich soukromoprávní povaha je tedy bez dalšího zřejmá.

42. Lze shrnout, že se na předmětné řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje. Uplatní se tudíž i § 13 odst. 1 věty třetí z. o. š., a projednávanou věc je proto třeba posuzovat v intencích Stanoviska. Stejně tak a se uplatní i vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy.

43. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení před finančním arbitrem přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

44. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl žalobcem podán dne 26. 11. 2018. Řízení skončilo rozhodnutím o námitkách ze dne 24. 3. 2020, a trvalo tak celkem 15 měsíců a 27 dnů.

45. Materiální složitost řízení byla dána zejména tím, že bylo zapotřebí komplexně posoudit rozsáhlou smluvní dokumentaci vztahující se ke Smlouvě. Ta navíc byla uzavřena ještě před rekodifikací soukromého práva a byla plněna v relativně dlouhém časovém období, během nějž se relevantní právní úprava zásadním způsobem proměnila. Bylo tedy třeba vypořádat se nejenom se složitostí právní úpravy pojistné smlouvy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase. Finanční arbitr tak musel aplikovat příslušná zákonná intertemporální ustanovení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit dvojinstančnost předmětného řízení. Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je si přitom vědom, že finanční arbitr je specializovaným orgánem zaměřeným právě na řešení sporů tohoto druhu a že daná věc bezpochyby nebyla typově první, kterou by se takto musel zabývat. I přesto je však třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit.

46. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobce, je zřejmé, že ten nepodal bezvadný návrh a musel být v tomto ohledu finančním arbitrem vyzýván k odstranění jeho vad a doplnění (viz body 18, 19 a 21 odůvodnění tohoto rozsudku). Tato skutečnost však řízení nijak významně neprodloužila, neboť žalobce na výzvu finančního arbitra uvedené vady odstranil do 19 dnů (viz body 18 a 19 odůvodnění tohoto rozsudku). Jinak soud neshledal, že by žalobce svým jednáním zapříčinil prodloužení předmětného řízení. Ten se nijak obstrukčně nechoval.

47. Oproti tomu postup finančního arbitra nebyl zcela plynulý a prostý průtahů. To, že okamžik, od něhož počíná běh 90 denní lhůty pro vydání nálezu dle § 15 odst. 1 z. f. a., je objektivně určitelnou skutečností, již vyjasnila judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37). Podle ní je pro tento okamžik určující, kdy jsou shromážděny všechny dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti. Pokud by soud vyšel z nejzazšího momentu, kdy již finanční arbitr musel mít potřebné podklady k dispozici (dne 6. 9. 2019, neboť později již k žádnému doplnění ani jednoho z účastníků nevyzýval), nebyla by nálezem vydaným dne 9. 9. 2019 lhůta pro jeho vydání dle § 15 odst. 1 z. f. a. překročena.

48. Nelze však zároveň přehlédnout nesystematičnost postupu finančního arbitra. Ten totiž již svými výzvami k seznámení s podklady pro vydání nálezu ze dne 19. 3. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 12 a č. j. [spisová značka] [číslo] – 13 (viz bod 21 odůvodnění tohoto rozsudku) dal v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. účastníkům řízení na vědomí, že shromáždil podklady potřebné k vydání meritorního rozhodnutí a umožnil jim se s těmito předtím seznámit. Je tak zřejmé, že přinejmenším v dané fázi řízení měl finanční arbitr za to, že disponuje všemi potřebnými podklady k rozhodnutí ve věci samé. K poslednímu doplnění těchto podkladů přitom předtím došlo na základě podání instituce ze dne 23. 1. 2019 (viz bod 20 odůvodnění tohoto rozsudku). Finanční arbitr potom řízení vedl, jakoby již měl k dispozici všechny potřebné podklady. Následně však tento svůj závěr zjevně přehodnotil a postupně žalobci adresoval další dvě výzvy k doplnění podkladů (dne 6. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 20, a dne 5. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 22, viz bod 21 odůvodnění tohoto rozsudku). Nutno podotknout, že k tomuto obratu došlo po marném uplynutí 90denní lhůty k vydání nálezu dle § 15 odst. 1 z. f. a., byla-li by počítána v souladu s původním postupem finančního arbitra, tj. od 23. 1. 2019.

49. Takovýto postup finančního arbitra nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jak je zakotvena v § 6 s. ř. a v § 12 z. f. a., a zjevně vedl k průtahům v řízení.

50. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že v řízení o námitkách došlo k porušení lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. o více než 3 měsíce bez vyrozumění o jejím prodloužení. Toto ostatně nepopírá ani sama žalovaná (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku).

51. Pokud se jedná o význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobce, nemá soud s ohledem na ekonomickou kauzu předmětného právního vztahu (viz bod 39 odůvodnění tohoto rozsudku) důvod o něm pochybovat. Částka, jež byla předmětem řízení před finančním arbitrem (59 498 Kč s přísl.), jistě nebyla bagatelní. Na druhou stranu takto vymezený předmět řízení typově nevykazuje znaky, z nichž je dovozován zvýšený význam pro poškozeného (viz Stanovisko, část IV, ad d) a contrario). Zvýšený význam řízení proto nelze presumovat a ani žalobce se v tomto ohledu nedovolává žádných zvláštních okolností nad rámec těch daných povahou věci a vyplývajících přímo ze spisu finančního arbitra. Je tak třeba mít za to, že význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobce je standardní.

52. S ohledem na výše uvedené, zejména pak s ohledem na celkovou délku řízení před finančním arbitrem (15 měsíců a 27 dnů) a postup posledně uvedeného (viz body 47 až 50 odůvodnění tohoto rozsudku) hodnotil soud řízení jako nepřiměřeně dlouhé. Vycházel tak ze závěrů Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ve skutkově a právně obdobných věcech (sp. zn. 29 Co 417/2020, sp. zn. 72 Co 148/2021, sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 14 Co 121/2021, sp. zn. 20 Co 154/2021 či sp. zn. 16 Co 402/2020), a nikoliv ze spíše ojedinělého rozhodnutí ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020.

53. Při určení vhodné formy satisfakce dle § 31a odst. 2 z. o. š. je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je namístě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

54. V projednávané věci nelze dovodit, že by újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem byla zcela minimální či zanedbatelná. Takový závěr nelze učinit ani s ohledem na význam řízení (viz bod 51 odůvodnění tohoto rozsudku) ani s ohledem na chování žalobce jakožto jeho účastníka (viz bod 46 odůvodnění tohoto rozsudku). Za této situace se jako jediná přiměřená forma kompenzace jeví poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Jeho základní částka byla v souladu se Stanoviskem stanovena ve výši 7 500 Kč za rok řízení, což odpovídá částce 625 Kč za jeden měsíc a 21 Kč za jeden den. Za dobu 15 měsíců a 27 dnů se tak jedná o částku 9 375 Kč (=625*15+21*27).

55. Tuto základní částku je třeba dále modifikovat zohlednění faktorů dle § 31a odst. 3 z. o. š. Pokud jde o složitost řízení, vzhledem k již zmíněnému vyššímu stupni obtížnosti, je namístě základní částku odškodnění ponížit o 10 % (tj. o 937,5 Kč). Není naopak namístě zvýšení základní částky odškodnění pro postup finančního arbitra. Jeho postup byl totiž příčinnou posouzení celkové délky předmětného řízení jako nepřiměřené. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr v řízení v zásadě postupoval plynule (byť způsobem ne zcela souladným se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení) a celkově řízení netrvalo neúnosně dlouho, není důvod postup finančního arbitra v kalkulaci zadostiučinění zohledňováno dvakrát. S ohledem na výše uvedené není zapotřebí základní částku modifikovat ani pro chování žalobce jakožto poškozeného (viz bod 46 odůvodnění tohoto rozsudku) ani vzhledem k významu předmětu řízení pro poškozeného (viz bod 51 odůvodnění tohoto rozsudku).

56. Po takto provedené modifikaci základní částky činí výsledné zadostiučinění 8 437,5 Kč. Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobce v řízení před finančním arbitrem utrpěl. Vedle uvedené částky žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 z. o. š.) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 z. o. š. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den 14. 9. 2020, kdy byla do datové schránky Ministerstva financí doručena žalobcova výzva k náhradě předmětné nemajetkové újmy (viz bod 23 odůvodnění tohoto rozsudku). Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 z. o. š. tak byl den 14. 3. 2021.

57. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 3. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 7. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 12. 2021 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 1. 2022 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

Poučení