14 Co 121/2021-253

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 3 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 16. 2. 2021, čj. 8 C 234/2018-196 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění a/ ve výroku I o věci samé tak, že se zamítá žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit do majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], částku 3 000 000 Kč s 5,9% smluvním úrokem ročně od 1. 5. 2015 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 29. 7. 2017 do zaplacení, b/ ve výroku IV o soudním poplatku tak, že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi soudní poplatek za žalobu ve výši 150 000 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 124 852 Kč a vedlejší účastník na straně žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 124 852 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], částku ve výši 3 000 000 Kč, 5,9% smluvní úrok ročně z částky 3 000 000 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 000 000 Kč od 29. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 129 331,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalovanému dále uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 103 289,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Břeclavi soudní poplatek ve výši 150 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Poukázal na to, že žalobce dle žalobních tvrzení považuje úkony dlužníka za odporovatelné, neboť ve vztahu k postoupení pohledávky argumentuje odporovatelností dle § 240 a § 242 insolvenčního zákona. K posouzení neplatnosti právního úkonu dlužníka je oprávněn pouze insolvenční soud a stejně tak o neúčinnosti dlužníkových právních úkonech rozhoduje tento soud. Předmětná žaloba je tak dle žalovaného odpůrčí žalobou, která byla podána po marném uplynutí lhůty, takže odpůrčí nárok žalobkyně zanikl a ve svém důsledku byl spor rozhodnut věcně nepříslušným soudem. Žalovaný jako dlužník zápůjčky není stranou postoupení, není oprávněn proti němu nic namítat, má pouze námitky proti pohledávce a není oprávněn zkoumat postoupení oznámené mu postupitelem, z postoupení neměl žádný prospěch. Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2276/08 se týká neplatnosti smlouvy o postoupení pro neurčitost, kdy z ní nelze seznat, co je postupováno, takže na zdejší věc nedopadá. Platí tedy, že dlužník není oprávněn domáhat se prokázání smlouvy o postoupení, pokud bude oznámení o postoupení považovat za platný právní úkon. V daném případě oznámení o postoupení dostatečně identifikovalo postupovaný závazek žalovaného a ve spojení s provedením platby závazku vedlo ke splnění závazku žalovaného ze zápůjčky. Platí přitom, že pokud je postoupení neúčinné podle insolvenčního zákona, nemůže být neplatné podle občanského zákona a naopak. Soud I. stupně nesprávně dovodil, že neplatnost postoupení pro rozpor s dobrými mravy je odůvodněna neúčinností tohoto právního úkonu podle insolvenčního zákona, navíc dovodil absolutní i relativní neplatnost postoupení pohledávky. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 2364/2015 i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 682/15. Předmětem dokazování přitom nemělo být dle něj posuzování platnosti jednání úpadce, ale žalovaného, a v tomto směru nebylo zjištěno žádné jednání žalovaného ve vztahu k postoupení, které by mohlo být neplatné. Soud I. stupně pak nezohlednil vůbec dvojí placení zápůjčky žalovaným. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně z 28. 2. 2019, čj. 14 C 128/2017-634, kterým byla vedlejšímu účastníkovi proti [právnická osoba] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] přiznána částka z titulu ručení ve výši 2 342 051 Kč, takže po zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto pouze o zlomku nároku. Soud I. stupně dle žalovaného rovněž pochybil, pokud neprovedl výslech navrženého svědka [jméno] [příjmení] a ručitelským prohlášením z 3. 90. 2015. Konečně žalovaný zpochybnil aplikaci generálního inhibitoria v dané věci a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že ve věci byla dána příslušnost soudu, neboť se jedná o žalobu na plnění, nikoli na určení neplatnosti či neúčinnosti právního jednání. Pokud by měl být proveden výslech [jméno] [příjmení], tak by se jednalo o účastenský výslech, neboť v rozhodné době byl jednatelem úpadce, a v takovém případě by s ním musela žalobkyně souhlasit, což nesouhlasí. [jméno] [příjmení] je pro žalobkyni zcela nekontaktní, neúčastní se ani jednání insolvenčního soudu a nedostavil by se zjevně ani k tomu soudu. Označení nových důkazů je v rozporu s občanským soudním řádem, neboť veškeré důkazy nyní navrhované již mohly být uplatněny před soudem I. stupně. Žalobkyně se v rámci své zákonné povinnosti snaží zajistit maximální uspokojení věřitelů úpadce a není jí známo, zda [právnická osoba] [anonymizováno] zaplatila vedlejšímu účastníkovi finanční prostředky, lze však o tom pochybovat, neboť tato společnost je v likvidaci a již minimálně od roku 2018 je jen„ mrtvou schránkou“. Je nepravdivé tvrzení žalovaného, že nevěděl o dluzích půjčitele a o tom, že účet, na který má platí, nepatří [právnická osoba] [anonymizováno], což je zjevné z jeho výpovědi při podání vysvětlení na policii. Věc byla správně posouzena tak, že pohledávka dlužníka za žalovaným i nadále trvá, neboť plněním na účet třetí osoby se žalovaný nemohl zprostit, protože nebyl v dobré víře, a takové plnění by bylo i v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka za žalovaným byla řádně sepsána do majetkové podstaty dlužníka a o jejím sepsání byla [právnická osoba] [anonymizováno] vyrozuměna s možností podat vylučovací žalobu, což však neučinila.

4. Vedlejší účastník na straně žalobkyně rovněž navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Poukázal na to, že nejde o odpůrčí žalobu ani o žalobu na určení neplatnosti právního jednání, ale o žalobu na zaplacení částky do majetkové podstaty dlužníka, a to z důvodu neplatnosti dotčeného právního jednání, kterou si soud posuzuje jako otázku předběžnou. Žalovaný se dle vedlejšího účastníka ztrácí v tom, zda soud I. stupně posoudil smlouvu o postoupení pohledávky jako neúčinnou nebo neplatnou. Z odstavce 19 odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud ji posoudil jako neplatnou, neboť na obou stranách postupní smlouvy byl dán úmysl zkrátit věřitele úpadce. Žalovaný se na vyvedení finančních prostředků z majetkové podstaty úpadce buď přímo podílel nebo o něm měl přinejmenším vědět. Tyto skutečnosti soud I. stupně zkoumal a pečlivě hodnotil, sám žalovaný uvedl, že si byl vědom toho, že postoupení pohledávky může být problematické. Musel vědět o špatné finanční situace úpadce, kterou si mohl ověřit i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, neboť v době placení pohledávky již probíhalo proti úpadci více než dva měsíce insolvenční řízení. Žalovaný peníze nezaplatil ani oznámenému postupníkovi, ale společnosti [právnická osoba], jejímž jediným předsedou byl [jméno] [příjmení]. Problém dvojího placení může být vyřešen tím, že tato společnost žalovanému neprávem vyplacené peníze vrátí. Nové důkazy nejsou dle vedlejšího účastníka přípustné a nemají ani vztah k rozhodným skutečnostem.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Žalobkyně se v dané věci domáhá zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], který má pohledávku za žalovaným z titulu nezaplacené zápůjčky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím, která byla poskytnuta 30. 4. 2015 se splatností do 31. 12. 2015, a postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno] oznámené žalovanému sdělením z 3. 8. 2016 zkrátilo majetkovou podstatu úpadce a žalovaný se nemohl zprostit svého závazku plněním postupníkovi, neboť veškerá jednání postupitele i postupníka v uvedené době byly neplatnými právními jednáními. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že postoupení pohledávky bylo výsledkem cíleného jednání směřujícího ke znemožnění uspokojení věřitelů společnosti úpadce, žalovaný věděl či mohl vědět, že proti [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zahájeno insolvenční řízení, a musel mít pochybnosti o platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, k nakládání s pohledávkou došlo v době, kdy platilo generální inhibitorium v souvislosti s probíhajícím exekučním řízení. Dle soudu I. stupně pak o zkracujícím jednání svědčí i skutečnost, že dluh měl být splněn na účet jiné společnosti, než postupníka. S těmito závěry se odvolací soud neztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 1879 o. z věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle ustanovení § 1882 odstavec 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že plní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá, vůči postupníku v případném sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Ustanovení § 1882 odstavec 1 o. z. poskytuje ochranu dlužníkovi, který plnil svůj závazek osobě, která mu byla původním věřitelem jako nový věřitel oznámena, i když podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky například proto, že smlouva o jejím postoupení byla neplatná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení, je právní skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Jde tedy o jednostranné právní jednání, na jehož základě již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zde je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi. Pokud by bylo právně významné, zda ve skutečnosti k postoupení pohledávky platně (či vůbec) došlo, byl by dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena na ochranu dlužníka. Proto notifikační úkon, tedy oznámení postoupení pohledávky, vyvolává zamýšlené právní důsledky týkající se osoby oprávněné přijmout plnění, i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná, to samozřejmě za předpokladu, že oznámení o postoupení pohledávky jako jednostranný právní úkon bylo učiněno platně.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně a jeho doplněním v odvolacím řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla 30. 4. 2015 uzavřena písemná smlouva o výpůjčce, na základě níž byla žalovanému jako dlužiteli poskytnuta půjčka ve výši 3 000 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 5,9 % a splatností do 31. 12. 2015. Částka byla odepsána z účtu půjčitele číslo [bankovní účet] a připsána na účet žalovaného číslo 2 [bankovní účet]. V době poskytnutí výpůjčky byl žalovaný jednatelem společnosti půjčitele a členem její správní rady, k zániku funkce jednatele došlo 11. 5. 2015 a členem správní rady přestal být 4. 1. 2016. Ve stanovené lhůtě k vrácení vypůjčené částky nedošlo. Dne 25. 6. 2016 bylo společnosti půjčitele doručeno vyrozumění o zahájení exekuce vedené u Exekutorského úřadu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] na návrh oprávněného, a to vedlejšího účastníka v toto řízení, a to fikcí uplynutím deseti dnů ode dne dodání do datové schránky, a 10. 7. 2016 došlo k postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba], což bylo 3. 8. 2016 jednatelem postupitele žalovanému osobně oznámeno. Dle písemné smlouvy o postoupení pohledávky měla být za cesi zaplacena úplata ve výši 3 000 000 Kč. Dne 24. 8. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba], které je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 10. 3. 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka, byl prohlášen konkurs a 30. 5. 2017 bylo potvrzeno ustanovení žalobkyně insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba] Žalovaný byl vyzván postupníkem pohledávky k jejímu zaplacení 26. 10. 2016 a k zaplacení na sdělený účet číslo [bankovní účet], a to společnosti [právnická osoba], došlo 4. 11. 2016 z účtu žalovaného číslo [bankovní účet], přičemž v této společnosti byl [jméno] [příjmení] statutárním ředitelem od 6. 5. 2015 do 26. 3. 2019 a předsedou správní rady je od 6. 5. 2015 Vedlejší účastník jako oprávněný z exekučního řízení vznesl námitku relativní neplatnosti právního jednání postoupení pohledávky, a to vůči oběma smluvním stranám i insolvenčnímu správci a společnosti [právnická osoba], a to listinami ze 14. 8. 2018, které byly doručeny postupiteli a postupníkovi na adresy jejich sídla 15. 8. 2018. Ohledně orgánů společnosti úpadce pak bylo zjištěno, že byla založena 16. 7. 2014, od této doby do 3. 9. 2014 a od 11. 5. 2015 do 24. 8. 2017 byl jednatelem [jméno] [příjmení] a od 16. 7. 2014 do 11. 5. 2015 žalovaný. Společníkem byla od 16. 7. 2014 do 28. 5. 2015 společnost [právnická osoba], a od 28. 5. 2015 společnost [právnická osoba], v níž rovněž figuroval [jméno] [příjmení], a to jako statutární ředitel od 29. 4. 2014. V této společnosti byl žalovaný členem správní rady do 4. 1. 2016 a minimálně do 24. 6. 2015, kdy měla být uzavřena smlouva o prodeji akcií, byl žalovaný akcionářem společnosti spolu s [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla podána u [název soudu] obžaloba, dle níž měl [jméno] [příjmení] od 11. 2012 do 31. 1. 2017 jako odpovědný zástupce a ředitel [právnická osoba] pod kontrolou, o. p. s., uzavírat se zájemci o dodávku elektřiny smlouvy mimo jiné o energetickém poradenství, na základě nichž byly od zájemců zasílány zálohové platby na bankovní účty, z takto získaných finančních prostředků měl hradit za dodávku elektřiny a zemního plynu svým dodavatelům, avšak vědomě a záměrně měl místo řádné úhrady svých závazků získané finanční prostředky postupně částečně převést na bankovní účty společností [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba], v nichž působil jako jednatel a společník, stejně jako společnosti [právnická osoba] Z výslechu žalovaného jako svědka i dalších svědků slyšených v trestním řízení bylo přitom zjištěno, že mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným byl blízký vztah, že ve společnostech vše řídil [jméno] [příjmení] a žalovaný měl na starosti marketing a obchodní vztahy a mezi účty společností byly převáděny milionové finanční částky.

12. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o postoupení pohledávky z 10. 7. 2016 a oznámením o tomto postoupení z 3. 8. 2016, z nichž zjistil, že společnost [právnická osoba], zastoupená jednatelem [jméno] [příjmení], jako postupitel, a společnost [právnická osoba], jako postupník, zastoupená tímtéž jednatelem, uzavřely 10. 7. 2016 smlouvu o postoupení pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce z 30. 4. 2015 mezi postupitelem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem částky 3 000 000 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně, a ke dni podpisu smlouvy byla pohledávka postoupena s tím, že postupitel oznámí postoupení pohledávky dlužníkovi. K oznámení došlo 3. 8. 2016 (na listině je v důsledku zjevné písařské chyby uvedeno 3. 8.„ 216“) s výzvou k zaplacení pohledávky postupníkovi. Dále odvolací soud zopakoval dokazování výzvou k zaplacení z 26. 10. 2016 a potvrzením o platbě ze 4. 11. 2016, z nichž zjistil, že postupník pohledávky žalovanému 26. 10. 2016 sdělil, že pohledávka dosud nebyla zaplacena, proto je žalovaný vyzýván k zaplacení na bankovní účet číslo [bankovní účet], na tento účet dle detailu pohybu bezhotovostní platby byla připsána částka 3 269 137 Kč dne 4. 11. 2016 provedená žalovaným jako úhrada pohledávky. Dále odvolací soud zopakoval dokazování částí protokolu o výslechu žalovaného jako účastníka řízení z 16. 2. 2021, v němž žalovaný mimo jiné uvedl, že mu [jméno] [příjmení] ukazoval nějaké listiny o hrazení za postoupení pohledávky, v době, kdy dostal oznámení o postoupení pohledávky, mu nebylo známo, že jeho původní věřitel má dluhy, již nebyl jeho jednatelem a informace nedostával. Pokud do úředního záznamu z 28. 6. 2016 uváděl znalost problémů společnosti již z února 2015, takto se týkalo společných jednání v sídle vedlejšího účastníka, kdy řešili s [jméno] [příjmení] nesplacené faktury ve výši 40 milionů korun. Při předání oznámení pohledávky mu nebyl sdělen důvod, proč má platit novému věřiteli, listina obsahující oznámení o postoupení pohledávky stejně jako výzva k zaplacení mu byla předána v restauraci [příjmení] v [obec], kam často chodili. S [jméno] [příjmení] se znal od 7. třídy základní školy, poté se několik let nepotkali a později začali společně podnikat v oblasti elektrické energie. Poté se jejich vztahy zhoršovaly, neboť [jméno] [příjmení] chtěl řídit všechno sám. V době, kdy zápůjčku splatil, žalovanému nepřišlo, že by jeho původní věřitel měl finanční problémy. Vyloučil skutečnost vrácení peněz zaplacených postupníkovi zpět.

13. Na základě takto provedeného a doplněného dokazování dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že nárok žalobkyně na vrácení zapůjčené částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím není dán, neboť žalovaný svou povinnost k jejímu vrácení již splnil.

14. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že původní věřitel ze smlouvy o zápůjčce pohledávku z této smlouvy postoupil písemně 10. 7. 2016 novému věřiteli, a to společnosti [právnická osoba], a tuto skutečnost žalovanému oznámil osobně se současným předáním listiny tuto skutečnost oznamující 3. 8. 2016, žalovaný byl následně vyzván postupníkem k zaplacení 26. 10. 2016 a k zaplacení na sdělený účet došlo 4. 11. 2016. V řízení bylo dále prokázáno, že v době, kdy došlo k postoupení pohledávky, proti postupiteli probíhalo exekuční řízení vedené u [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] a povinnému v tomto řízení, společnosti [právnická osoba], bylo již doručeno vyrozumění o zahájení exekuce na návrh oprávněného, a to vedlejšího účastníka v tomto řízení společnosti [právnická osoba] (fikcí doručením do datové schránky 26. 6. 2016), v němž byl povinný poučen o zákazu nakládání se svým majetkem, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti a udržování a správy majetku, pod sankcí neplatnosti takového právního jednání za předpokladu, že se neplatnosti takového právního jednání dovolává oprávněná osoba a projev vůle oprávněné osoby dojde všem účastníkům právního jednání, k němuž byla námitka neplatnosti vznesena ve smyslu ustanovení § 44a odstavec 1 exekučního řádu. K postoupení pohledávky tak došlo v době trvání tzv. generálního inhibitoria a vedlejší účastník jako oprávněný z exekučního řízení se vůči oběma smluvním stranám smlouvy o postoupení pohledávky, jíž byla zjevně porušena povinnost povinného z exekučního řízení nenakládat se svým majetkem (nejednalo se o běžnou obchodní či provozní činnost ani o udržování či správu majetku), dovolal neplatnosti takového jednání, v důsledku čehož bylo třeba je považovat za neplatné od jeho účinnosti.

15. Tato skutečnost však na právní účinky plnění žalovaného novému věřiteli nemá žádný vliv, neboť, jak je již shora uvedeno, pro ně není významné, že k postoupení pohledávky vůbec nedošlo, případně k němu nedošlo platně. Zákon v tomto směru chrání dobrou víru dlužníka v oznámení o postoupení pohledávky a jeho plnění novému věřiteli je nutné považovat za splnění závazku. Insolvenční řízení proti společnosti [právnická osoba], bylo zahájeno až po postoupení pohledávky a její notifikaci žalovanému, takže nenastaly v jeho souvislosti účinky předpokládané v ustanovení § 111 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. spočívající v právní neúčinnosti takového postoupení. Proto ve vztahu k účinkům insolvenčního řízení nemá právní význam tvrzení žalobkyně o antedatování postoupení pohledávky či jeho oznámení žalovanému, neboť i kdyby takové tvrzení bylo pravdivé a bylo by i prokázáno, vedle by to pouze k závěru o právní neúčinnosti postoupení pohledávky, která však v tomto řízení není právně významná 16. V řízení pak nebylo prokázáno, že by žalovaný jednal ve shodě se smluvními stranami postoupení pohledávky, které měly sledovat zkrácení věřitele společnosti [právnická osoba] Žalovaný sice byl v době poskytnutí půjčky jednatelem této společnosti a byl rovněž akcionářem společnosti postupníka a členem správní rady, nicméně v době, kdy došlo k zahájení exekučního řízení a postoupení pohledávky, již v žádné ze shora uvedených společností nefiguroval, a bez dalšího tak nelze dovodit, že mu muselo být známo, že proti společnosti postupitele je vedeno exekuční řízení, že proti ní bylo zahájeno insolvenční řízení a že k postoupení pohledávky mezi personálně propojenými společnostmi, k nimž však již v uvedené době neměl žádný vztah, došlo pouze za účelem vyvedení majetku a znemožnění jeho postihu v těchto řízeních. Takový závěr nelze učinit na základě tvrzení, že žalovaný již při svém výslechu dne 28. 6. 2016 v trestním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení] uvedl, že zápůjčka není splacena a jedná se o jejím uhrazení, že o splacení musel jednat s jednatelem věřitele [jméno] [příjmení] v době, kdy již byla společnost v úpadku, že se s ním znal od dětských let, že měl dispoziční oprávnění k bankovním účtům postupníka a k 21. 5. 2015 vlastnil deset kusů kmenových akcií společníka postupníka, že oznámení o postoupení pohledávky i výzva k zaplacení byly vytvořeny ve spolupráci žalovaného a [jméno] [příjmení], že postupník za postoupení zápůjčky nikdy nic nezaplatil a zápůjčka nebyla postupiteli vrácena. Taková tvrzení jsou nedostačující k závěru, že žalovaný s [jméno] [příjmení] sledovali vyvedení žalované pohledávky z majetku věřitele a že takový úmysl musí být zjevný z předcházejícího úzkého propojení žalovaného s uvedenými společnostmi a jeho jednatelem. Takové skutečnosti sice mohou vzbudit pochybnosti, zda žalovaný nevěděl o úmyslu těchto osob provést zkracující právní jednání, nikoli však o jeho vlastním úmyslu se takového jednání aktivně účastnit, navíc za situace, kdy smluvní stranou uvedeného jednání vůbec nebyl a ke společnostem neměl žádný právní vztah. Zcela v rovině spekulací pak zůstává tvrzení žalobkyně, že za postoupení pohledávky nebyla zaplacena žádná částka či že plnění zaslané žalovaným postupníkovi mu bylo po výběru z účtu [jméno] [příjmení] opětovně vráceno, navíc zaplacení ceny za postoupení pohledávky není pro právní posouzení věci významné. I kdyby však všechny tyto tvrzené skutečnosti byly prokázány, nemohlo by to nic změnit na závěru, že na základě platného oznámení o postoupení pohledávky obsahujícího všechny podstatné skutečnosti žalovaný řádně splnil oznámenému postupníkovi a není významné ani to, že účet, na který plnil, nebyl účtem postupníka, ale účtem jiné společnosti, neboť žalovaný plnil na účet, na který měl dle výzvy postupníka plnit.

17. Pro úplnost je pak třeba dodat, že v dané věci je dána věcná příslušnost Okresního soudu v Břeclavi, neboť se nejedná o incidenční spor ve smyslu ustanovení § 235 odstavec 2 insolvenčního zákona, ale jedná se o žalobu na plnění na zaplacení částky do majetkové podstaty dlužníka.

18. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno b/ o. s. ř. změněn tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení tvořených v řízení před soudem I. stupně odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 20 300 Kč za převzetí zastoupení a přípravu a účast zástupce žalovaného u jednání soudu I. stupně konaného 16. 2. 2021 celkem 40 600 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 3 advokátního tarifu), v odvolacím řízení odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 20 300 Kč za sepis odvolání a účast zástupce žalovaného u jednání odvolacího soudu konaného 14. 4. 2022, celkem 40 600 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 3 advokátního tarifu, částkou 17 304 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty z celkové odměny a paušálních náhrad, tedy z částky 82 400 Kč, a částkou 150 000 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání. Celkem tak náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů činí částku 249 704 Kč (40 600 + 600 + 40 600 + 600 + 17 304 + 150 000) a tuto jsou povinni zaplatit k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.) žalobkyně a vedlejší účastník na její straně každý rovným dílem, tedy ve výši 124 852 Kč.

Poučení