63 C 133/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 687,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 875 Kč od 9. 10. 2020 do 8. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 687,60 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 187,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 187,40 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 70 875 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jakožto spotřebitel zahájila dne 12. 8. 2016 řízení před finančním arbitrem vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění („ Smlouvy“) uzavřené mezi žalobkyní a finanční institucí [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], („ Instituce“) a vydání bezdůvodného obohacení včetně úroku z prodlení. Finanční arbitr rozhodl ve věci samé nálezem ze dne 23. 9. 2019, čj. [spisová značka] [číslo] („ nález“), kterým část nároku žalobkyni přiznal. Jak žalobkyně, tak i Instituce, napadli nález námitkami. Ty finanční arbitr zamítl rozhodnutím o námitkách ze dne 19. 3. 2020, čj. [spisová značka] [číslo]. Řízení před finančním arbitrem tak bylo pravomocně skončeno. Předmětné řízení trvalo od 12. 8. 2016 do 19. 3. 2020 tedy více jak 43 měsíců.

2. Žalobkyně spolu s návrhem na zahájení řízení předložila finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady, zejména pojistnou smlouvu, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu Instituci. Jak vyplývá z nálezu, finanční arbitr svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy založil právě na těchto dokumentech. Žalobce proto očekával, že bude ve věci rozhodnuto v souladu s § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v tehdy platném znění („ z. f. a.“), bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu s posledně uvedeným ustanovením.

3. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018-40) počala lhůta k vydání nálezu finančnímu arbitrovi běžet dne 13. 8. 2016, tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. Za nejzazší datum pro počátek běhu lhůty pro vydání nálezu finančního arbitra je nutno považovat datum 14. 2. 2017, kdy Instituce doručila finančnímu arbitrovi své vyjádření k návrhu žalobkyně spolu s dalšími relevantními podklady. V takovém případě by nejzazším dnem, kdy měl finanční arbitr ve smyslu § 15 odst. 1 z. f. a. ve věci rozhodnout, bylo 15. 5. 2017. Závěr žalované, že za den shromáždění relevantních podkladů pro vydání nálezu finančním arbitrem je třeba považovat den 12. 8. 2019, nelze akceptovat. Takovýto názor je v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018-37, jejíž aplikovatelnost potvrdil i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, 29 Co 417/2020.

4. Finanční arbitr nález vydal až dne 23. 9. 2019, tj. o více jak dva roky po uplynutí zákonné lhůty. Tu v průběhu prvoinstančního řízení dvakrát prodloužil, a to do 31. 8. 2018, resp. do 29. 11. 2019. V obou případech tak učinil zjevně až po uplynutí řádné lhůty k vydání nálezu. Prodloužení lhůty tak byla neúčinná. Finanční arbitr navíc nevydal své rozhodnutí ani v takto prodloužených lhůtách. V průběhu řízení navíc byly několikaměsíční prodlevy, kdy finanční arbitr vůči účastníkům řízení neučinil žádný, byť jen administrativní, úkon (např. od 12. 8. 2016 do 11. 10. 2016, od 2. 8. 2018 do 4. 8. 2019). Nelze přitom přehlédnout, že v průběhu řízení finanční arbitr činil převážně pouze administrativní 3 úkony a způsob vedení řízení žádným způsobem nevedl k efektivnímu a rychlému vyřešení sporu, což by měl být hlavní benefit řízení před finančním arbitrem.

5. Námitky účastníků řízení byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 26. 9. 2019 a dne 11. 10. 2019. Finanční arbitr tak měl v souladu s § 16 odst. 2 z. f. a. rozhodnout nejpozději do 29. 10. 2019. Ten tak však neučinil a meritorně rozhodl až dne 19. 3. 2020.

6. Složitost věci v daném případě nebyla s ohledem na specializaci finančního arbitra dána. Ani sám finanční arbitr ji ve svých rozhodnutích nekonstatoval. V řízení není doložena žádná mimořádnost z hlediska skutkového ani právního. Jednotlivá sdělení o prodloužení lhůty tak nelze posoudit jinak, než jako zneužití tohoto institutu finančním arbitrem ve snaze o získání delšího časového prostoru pro vydání rozhodnutí, pro které však nebyly dány podmínky vyžadované § 15 odst. 1 z. f. a., resp. § 16 odst. 2 z. f. a.

7. Závěr o nepřiměřenosti doby trvání předmětného řízení je v souladu s rozhodovací praxí obecných soudů, které ve skutkově i právně obdobných případech posoudily jako nepřiměřenou délku řízení čítající 22 měsíců (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 68 Co 98/2020, o odvolání žalované proti rozsudku nadepsaného soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 18 C 1/2019), jakož i 14 měsíců a 7 dnů (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č.j. 29 Co 417/2020-63, o odvolání žalované proti rozsudku nadepsaného soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 17 C 196/2019).

8. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a celková doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky. Žalobkyni tím vznikla nemajetková újma dle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“).

9. Žalobkyně vyčíslila požadavek na finanční kompenzaci uvedené nemajetkové újmy tak, že vyšel z ročního/měsíčního základu 15 000 Kč 1 250 Kč. Zohlednila zákonem předpokládanou dobu řízení 5 měsíců, za něž požadovala kompenzaci v poloviční výši. Základní výše kompenzace tak má činit 50 625 Kč. Je třeba ji však dále navýšit o 40 % z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnost prodloužit zákonnou lhůtu k vydání nálezu (10 %) ani zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách (10 %), žalobkyně se proti nečinnosti aktivně bránila a z důvodu, že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy (10 %). Celková výše požadované kompenzace tak činí 70 875 Kč.

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu poskytnutí dne 8. 9. 2020. Žalovaná na základě toho dopisem ze dne 5. 3. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobkyně téhož dne, konstatovala, že v předmětném řízení„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o námitkách proti nálezu nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí a v tomto řízení lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“. Žalovaná se za postup finančního arbitra omluvila.

11. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť dle rozhodovací praxe soudů i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. Takový případ však v projednávaném řízení nenastal.

12. Pokud se žalovaná odvolává na rozsudek Městského soudu ze dne 9. 9. 2020, č.j. 63 Co 213/2020-96, aprobovaný usnesením Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3234/20, toto bylo nemeritorním rozhodnutím o odmítnutí ústavní stížnosti. V jeho odůvodnění bylo uvedeno, že:„ (ú) kolem zdejšího soudu (…) není a ani nemůže být přehodnocovat skutkové a právní závěry, ke kterým dospěje obecný soud.“. Dále je třeba odkázat na rozhodnutí Městského soudu, sp. zn. 68 Co 98/2020, 16 Co 402/2020 a 29 Co 417/2020, která zcela aprobují výše uvedený právní názor žalobkyně. Posledně uvedené rozhodnutí přitom polemizuje s rozhodnutím, na které se odvolává žalovaná, a to zejména s ohledem na skutečnost, že rozsudek Městského soudu, č.j. 63 Co 213/2020-96, zcela ignoruje příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně problematiky shromáždění podkladů v řízení před finančním arbitrem.

13. Žalovaná k žalobě uvedla, že předmětný nárok žalobce zcela neuznává, a to z důvodu, že již v rámci jeho předběžného projednání konstatovala porušení práva a za toto se žalobci omluvila. Konstatování porušení práva a omluva je plnohodnotnou formou zadostiučinění dle § 31a odst. 2 z. o. š. a je dostačující.

14. Dále žalovaná zrekapitulovala průběh řízení před finančním arbitrem a jím učiněná skutková zjištění a právní hodnocení věci samé (vyjádření žalované ze dne 25. 6. 2021, č. l. 11 až 13). Žalobkyně se v řízení vedeném před finančním arbitrem pod sp. zn.: [spisová značka] [číslo] domáhala určení absolutní neplatnosti čtyř pojistných smluv investičního životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Konkrétně se jednalo o pojistnou smlouvu [číslo] ze dne 22. 3. 2011 označenou jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova], s počátkem pojištění dne 23. 3. 2011 a pojistnou dobou 30 let, ze které žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 29 979 Kč („ Smlouva I“), o pojistnou smlouvu [číslo] ze dne 24. 3. 2011 označenou jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova], s počátkem pojištění dne 25. 3. 2011 a pojistnou dobou 30 let, z níž se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 32 997 Kč („ Smlouva II“), o pojistnou smlouvu [číslo] ze dne 22. 4. 2011 označenou jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova], s počátkem pojištění dne 23. 4. 2011 a pojistnou dobou 30 let, ze které se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení 162 073 Kč („ Smlouva III“) a o pojistnou smlouvu [číslo] ze dne 11. 9. 2013 označenou jako finmax4life s úrazovým benefitem, s počátkem pojištění dne 12. 9. 2013 a pojistnou dobou 10 let, ze které se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 223 524 Kč („ Smlouva IV“), přičemž požadované částky a výše příslušenství byly v průběhu řízení o nálezu a o námitkách ze strany žalobkyně měněny.

15. Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobce dne 12. 8. 2016. Dne 11. 10. 2016 vyzval finanční arbitr žalobkyni k odstranění nedostatků tohoto podání. Dne 17. 10. 2016 pak žalobkyně vady návrhu částečně odstranila, když sdělila, že aktuálně trvá pouze Smlouva IV, že Smlouva I a Smlouva II byly ukončeny ke dni 11. 9. 2013, a Smlouva III byla ukončena Institucí ke dni 23. 1. 2014. Žalobkyní předložený výpis zaplaceného pojistného na pojistné smlouvy ale nekorespondoval s tím, čeho se žalobkyně svým návrhem domáhala.

16. Dne 8. 12. 2016 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne 22. 12. 2016 požádala Instituce finančního arbitra o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr této žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu pro vyjádření do 9. 1. 2017. Dne 11. 1. 2017 Instituce požádala finančního arbitra opakovaně o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 24. 1. 2017. Protože Instituce nepředložila vyjádření a podklady ani v prodloužené lhůtě, vyzval dne 10. 2. 2017 finanční arbitr Instituci opakovaně k podání vyjádření. Instituce pak předložila své vyjádření dne 10. 2. 2017 a podklady k němu dne 14. 2. 2017.

17. Dne 7. 3. 2017 finanční arbitr poučil žalobkyni o řízení před finančním arbitrem. Dne 19. 5. 2017 vyzvala žalobkyně finančního arbitra k opatřením proti nečinnosti. Dne 28. 11. 2017 vyzval finanční arbitr Instituci k vyjádření se k dosavadním podkladům a ke zvážení dalšího procesního postupu v řízení, zejména k tomu aby zvážila smírné vyřešení sporu v podobě vydání bezdůvodného obohacení ve výši 243 524 Kč.

18. Dne 21. 12. 2017 Instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti vyhověl. Instituce poté zaslala své vyjádření dne 4. 1. 2018. Dne 20. 2. 2018 vyzval finanční arbitr žalobkyni k vyjádření a k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí týkajících se Smlouvy IV, zejména aby doložila, kolik zaplatila na pojistném po 11. 11. 2016, potvrdila, zda pojištění trvá a doložila, pokud provedla mimořádný výběr. Žalobkyně se vyjádřila dne 2. 3. 2018 a dne 14. 3. 2018 předložila podklady.

19. Dne 7. 3. 2018 finanční arbitr vyzval žalobkyni i Instituci, aby se dne 7. 5. 2018 seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně dne 26. 4. 2018 požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Instituce dne 7. 5. 2018 rovněž požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Finanční arbitr oběma žádostem dne 11. 5. 2018 vyhověl.

20. Dne 1. 6. 2018 zaslala žalobkyně vyjádření k shromážděným podkladům pro rozhodnutí, předložila přitom novou argumentaci a podklady v řízení, zejména pak disponoval se svým nárokem, když k bezdůvodnému obohacení vznesla i nárok na úhradu úroku z prodlení a vyzvala finančního arbitra, aby si výpis zaplaceného pojistného opatřil u Instituce. Rovněž rozšířila svůj požadavek na vydání bezdůvodného obohacení z pojistných smluv.

21. Dne 2. 8. 2018 zaslal finanční arbitr žalobkyni a Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do 31. 8. 2018. Dne 31. 10. 2018 zaslal finanční arbitr žalobkyni i Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do 29. 11. 2018.

22. Dne 4. 8. 2019 vyzval finanční arbitr Instituci k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení týkajících se Smlouvy IV. Instituce dne 12. 8. 2019 sdělila finančnímu arbitrovi, že pojištění ze Smlouvy IV skončilo již ke dni 4. 10. 2018 a dne 8. 10. 2018 bylo žalobkyni zasláno odkupné ve výši 244 673 Kč. Žalobkyně finančnímu arbitrovi tyto skutečnosti zamlčela a místo sdělení, že zaniklo pojištění ze Smlouvy IV a že rovněž z této smlouvy obdržela odkupné, zaslala žalobkyně dne 12. 8. 2019 finančnímu arbitrovi další výzvu k přijetí opatření proti nečinnosti.

23. Finanční arbitr na základě nových (žalobkyní dosud zamlčovaných) informací od Instituce dne 22. 8. 2019 seznámil žalobkyni s nově shromážděnými podklady od Instituce a vyzval ji k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí, zejména k tomu, aby potvrdila ukončení pojištění a výplatu pojistného plnění ve výši sdělené Institucí, a aby doložila právní zájem na určení neplatnosti pojistných smluv.

24. Žalobkyně dne 26. 8. 2019 požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr její žádosti vyhověl. Posléze se žalobkyně vyjádřila dne 10. 9. 2019 tak, že potvrdila ukončení pojištění ze Smlouvy IV již ke dni 4. 10. 2018 i vyplacení odkupného ve výši 244 673 Kč dne 8. 10. 2018.

25. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, žalovaná s ohledem na výše uvedené konstatovala, že finanční arbitr obdržel poslední relevantní informaci pro vydání nálezu dne 12. 8. 2019. Mezitím od zahájení řízení uběhlo 1 105 dnů. Doba pro opatření podkladů pro meritorní rozhodnutí není zákonem nijak exaktně upravena. Uplatní se proto obecná úprava § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění („s. ř.“), podle níž má správní orgán činit úkony v přiměřené lhůtě tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně.

26. Finanční arbitr rozhodl ve věci samé nálezem ze dne 23. 9. 2019, který byl Instituci doručen dne 24. 9. 2019 a žalobkyni dne 26. 9. 2019. Od odeslání výzvy k seznámení se s podklady dne 22. 8. 2019 tak uběhlo 32 dnů. Finanční arbitr proto nepřekročil lhůtu dle § 15 odst. 1 z. f. a. k vydání nálezu.

27. Proti nálezu podala Instituce námitky dne 26. 9. 2019. Dne 30. 9. 2019 vyzval finanční arbitr žalobkyni, aby se k těmto námitkám Instituce vyjádřila. Žalobkyně tak ale neučinila. Dne 11. 10. 2019 podala proti nálezu námitky i žalobkyně. Žalobkyně i v námitkovém řízení disponovala návrhem. Domáhala se určení neplatnosti Smluv I – IV a také vydání bezdůvodného obohacení v nově stanovené výši 203 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 422 444 Kč od 18. 7. 2016 do 4. 10. 2018 a z částky 203 900 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení. Finanční arbitr vyzval dne 17. 10. 2019 Instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně. Instituce tak učinila dne 29. 10. 2019.

28. Dne 29. 11. 2019 informoval finanční arbitr žalobkyni i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 13. 12. 2019 a současně vyzval žalobkyni k upřesnění jejího nároku z neplatné smlouvy, resp. k vysvětlení rozporu mezi požadovaným nárokem v řízení o návrhu před vydáním nálezu a nárokem požadovaným v podaných námitkách. Žalobkyně se vyjádřila dne 16. 12. 2019 a učinila částečné zpětvzetí návrhu. Dne 19. 3. 2020 vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách, které nabylo právní moci téhož dne.

29. Řízení o námitkách tak trvalo celkem 175 dnů, přičemž dne 29. 11. 2019 informoval finanční arbitr účastníky o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 13. 12. 2019. Další prodloužení ale nebylo učiněno. Rozhodnutí o námitkách tedy finanční arbitr vydal po uplynutí zákonem předpokládané lhůty. Ta byla překročena o cca 3 měsíce. To bylo způsobeno tím, že teprve více než 60 dnů od podání námitek měl finanční arbitr k dispozici podklady pro jejich řádné posouzení a výpočet plnění, které žalobkyni přiznal. Dále se též projevil postup žalobkyně, která ještě v průběhu námitkového řízení měnila svůj původní návrh a ještě dne 16. 12. 2019 jej vzala částečně zpět. Rozhodnutí o námitkách tedy vydal finanční arbitr 3 měsíce poté, co shromáždil dostatečné podklady. Finanční arbitr pochybil pouze v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením dále neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout ani v 60denní lhůtě.

30. Žalovaná dále poukázala na aktuální judikaturu týkající se přiměřenosti celkové délky řízení před finančním arbitrem, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 62 Co 213/2020-96, jakož i usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3234/20. V tomto kontextu zdůraznila nezbytnost individuálního posouzení věci. Namítanou délku řízení 43 měsíců je možné takto považovat za přiměřenou. Za situace, kdy finanční arbitr posuzoval platnost čtyř samostatných pojistných smluv, na každou z nich v průměru připadá necelých 11 měsíců.

31. Délka řízení odpovídá rozsáhlosti i složitosti případu i (ne) součinnosti poskytované finančnímu arbitrovi ze strany žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost celkem čtyř pojistných smluv investičního životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení a finanční arbitr musel řešit i otázku promlčení, je nutno konstatovat, že se jednalo o spor velmi hmotně právně složitý.

32. Složitost věci byla dána i po procesní stránce. Bylo třeba shromáždit velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou sporných stran, které bylo nutno v tomto ohledu opakovaně vyzývat. Bylo třeba opakovaně řešit žádosti účastníků o prodloužení lhůt k vyjádření apod.

33. Podíl na celkové délce řízení lze přičítat ze značné části také samotné žalobkyni. Ta podala vadný návrh a bylo nutno ji vyzývat k odstranění jeho vad. Ve svém návrhu žalobkyně neuvedla rozhodné skutečnosti o tom, že (ke dni zahájení řízení před finančním arbitrem) byly tři ze čtyř pojistných smluv již skončené. Žalobkyně dále v průběhu řízení neposkytovala finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost a neinformovala jej o tom, že v průběhu řízení bylo ukončeno i pojištění ze zbývající čtvrté smlouvy (ke dni 4. 10. 2018) a že žalobkyni bylo Institucí vyplaceno odkupné ve výši 244 673 Kč O těchto skutečnostech byl finanční arbitr informován až dne 12. 8. 2018 prostřednictvím vyjádření Instituce. Žalobkyně v průběhu řízení rovněž opakovaně disponovala předmětem řízení.

34. Opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty k vyjádření pak k délce řízení přispěla i Instituce.

35. Žalovaná dále uvedla, že si řízení u finančního arbitra mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu. Absolvování řízení u finančního arbitra ale není nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu. Zároveň soudní řízení na řízení u finančního arbitra nenavazuje. Lze tak konstatovat, že se nejedná o řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), a nevztahuje se na něj ani stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 („ Stanovisko“). Nemůže tak být ani presumována nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délku řízení.

36. Byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně učinila na jednání dne 10. 3. 2022 nesporným průběh řízení před finančním arbitrem, jak byl popsán žalovanou ve vyjádření ze dne 25. 6. 2021. Soud proto tímto odkazuje na shrnutí skutkových tvrzení žalované v bodech 14 až 24 a 26 až 28 odůvodnění tohoto rozsudku, který ostatně rovněž vyplývá ze spisového materiálu poskytnutého finančním arbitrem v předmětné věci.

37. Žalobkyně uplatnila nárok, jenž je předmětem tohoto řízení, u žalované podáním ze dne 8. 9. 2020 (učiněno nesporným na jednání dne 10. 3. 2022) Žalovaná na základě toho konstatovala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé z. o. š. spočívající v tom, že v řízení o námitkách proti nálezu nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, a dílčí průtahy související se složitostí věci. Navzdory tomu však uzavřela, že celkovou délku řízení je možné považovat za přiměřenou. Za konstatovaný nesprávný úřední postup se žalovaná žalobkyni omluvila. Požadovaná finanční kompenzace jí však přiznána nebyla. (viz kopie Výzvy k úhradě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo] a kopie Vyrozumění žadateli ze strany Ministerstva financí ze dne 5. 3. 2021, [číslo jednací])

38. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

39. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

40. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

41. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

42. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

43. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

44. Dle § 1 odst. písm. e) z. f. a. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

45. Dle § 8 z. f. a. řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

46. Dle § 12 odst. 1 z. f. a. je finanční arbitr povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

47. Dle § 15 odst. 1 z. f. a. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

48. Dle § 16 odst. 2 z. f. a. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

49. Dle § 24 z. f. a. se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.

50. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v tehdy platném znění („s. ř.“), správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

51. Dle § 36 odst. 3 s. ř., nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.

52. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014,„ (z) judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. Kmec a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C.H. Beck, Praha, 2012, s. 585.): 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (t j. soukromoprávní) povahy?“.

53. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Soud nemá důvod pochybovat, že práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, resp. z její případné neplatnosti, jsou opravdová a vážná. V průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by odůvodňovala závěr opačný. Smlouva přitom byla uzavírána za účelem (ekonomická kauza) hmotného zabezpečení žalobce (a jeho osob blízkých) ve vyšším věku, resp. pro případ smrti.

54. Finanční arbitr je orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Jako takový svou činností ve stanoveném rozsahu nahrazuje rozhodovací činnost civilních soudů. Tyto mohou jeho rozhodnutí přezkoumávat pouze na základě žaloby dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („ o. s. ř.“). Rozhodnutí finančního arbitra jsou způsobilá být exekučním titulem. Bezpochyby tak mají přímý vliv na způsob výkonu práv, jichž se týkají.

55. Konečně není důvod pochybovat ani o soukromoprávní povaze předmětného sporu. Tento se týká jednak institutu pojistné smlouvy a dále též institutu bezdůvodného obohacení. Oba jsou explicitně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, tj. základním kodexem českého soukromého práva. Jejich soukromoprávní povaha je tedy bez dalšího zřejmá.

56. Lze shrnout, že se na předmětné řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje. Uplatní se tudíž i § 13 odst. 1 věty třetí z. o. š., a projednávanou věc je proto třeba posuzovat v intencích Stanoviska. Stejně tak a se uplatní i vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. Pokud žalovaná výše uvedené zpochybňuje, nezbývá soudu než odkázat na bod 25 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 62 Co 213/2020-96, na němž žalovaná do značné míry staví svou argumentaci:„ Řízení před finančním arbitrem tak výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy zcela nepochybně splňuje. Dle odvolacího soudu je pak splněna i žalovanou namítaná podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu - z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 96) se podává, že rozhodovací pravomoc arbitra vyplývající z § 1 odst. 1 ZFA je pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení, finanční arbitr je tedy správním orgánem, který rozhoduje o soukromých subjektivních právech, soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 ZFA proto spadá do režimu části páté občanského soudního řádu (srov. např. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37). Je-li soudní přezkum možný, účastníci správního řízení na něj„ mají právo“ (viz úvod článku 6 Úmluvy), je namístě na tyto spory Úmluvu aplikovat.“.

57. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení před finančním arbitrem přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

58. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl žalobkyní podán dne 12. 8. 2016. Řízení skončilo rozhodnutím o námitkách ze dne 19. 3. 2020 a žalobkyně požaduje kompenzaci nemajetkové újmy do tohoto data (výslovně potvrzeno právním zástupcem žalobkyně na jednání dne 10. 3. 2022). Celkem se tedy jedná o období dlouhé 3 roky, 7 měsíců a 7 dnů.

59. Materiální složitost řízení byla dána zejména tím, že bylo zapotřebí komplexně posoudit rozsáhlou smluvní dokumentaci vztahující se ke čtyřem smlouvám - Smlouvy I-IV. Ty navíc byly uzavřeny ještě před rekodifikací soukromého práva a byly plněny v relativně dlouhém časovém období (viz body 14, 15, 22 a 24 odůvodnění tohoto rozsudku), během nějž se relevantní právní úprava zásadním způsobem proměnila. Bylo tedy třeba vypořádat se nejenom se složitostí právní úpravy pojistné smlouvy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase. Finanční arbitr tak musel aplikovat příslušná zákonná intertemporální ustanovení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit dvojinstančnost předmětného řízení a skutečnost, že žalobkyně opakovaně disponovala předmětem řízení (body 20, 27 a 28 odůvodnění tohoto rozsudku). Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je si přitom vědom, že finanční arbitr je specializovaným orgánem zaměřeným právě na řešení sporů tohoto druhu a že daná věc bezpochyby nebyla typově první, kterou by se takto musel zabývat. I přesto je však třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit.

60. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobkyně, lze souhlasit s žalovanou (bod 33 odůvodnění tohoto rozsudku), že žalobkyně podala vadný návrh a bylo nutno ji vyzývat k nápravě. Řádně též finančního arbitra neinformovala o ukončení jednotlivých smluv a výplatě odkupného (body 15 a 24 odůvodnění tohoto rozsudku). To však řízení nijak významně neprodloužilo, neboť žalobkyně na výzvy finančního arbitra reagovala v relativně krátkých lhůtách (v řádu dnů). Je sice pravdou, že na výzvu finančního arbitra k vyjádření se k námitkám Instituce žalobkyně nijak přímo nereagovala. Svou argumentaci však uvedla ve vlastních námitkách a tato byla též obsažena v předchozích podáních žalobkyně. Ani tato skutečnost tedy finančními arbitrovi nijak významně nekomplikovala další postup v řízení. Jinak soud neshledal, že by žalobkyně svým jednáním zapříčinila prodloužení předmětného řízení.

61. Oproti tomu postup finančního arbitra nebyl zcela plynulý a prostý průtahů. Naopak v něm docházelo k několikaměsíčním prodlevám v postupu finančního arbitra a ze spisu ve věci nevyplývá, že by tyto byly důvodné (viz zejména body 17, 21 a 28 odůvodnění tohoto rozsudku). To se ostatně promítlo i do doby, která byla potřeba ke shromáždění všech podkladů potřebných pro rozhodnutí ve věci samé. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že formálně byla 90denní lhůta pro vydání nálezu dle § 15 odst. 1 z. f. a. zachována.

62. Takovýto postup finančního arbitra nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jak je zakotvena v § 6 s. ř. a v § 12 z. f. a., a zjevně vedl k průtahům v řízení.

63. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že v řízení o námitkách došlo k porušení lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. Toto ostatně nepopírá ani sama žalovaná (viz bod 29 odůvodnění tohoto rozsudku).

64. Pokud se jedná o význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobkyni, nemá soud s ohledem na ekonomickou kauzu předmětného právního vztahu důvod o něm pochybovat. Částka, jež byla předmětem řízení před finančním arbitrem (původně 422 444 Kč s přísl.), jistě nebyla bagatelní. Na druhou stranu takto vymezený předmět řízení typově nevykazuje znaky, z nichž je dovozován zvýšený význam pro poškozeného (viz Stanovisko, část IV, ad d) a contrario). Zvýšený význam řízení proto nelze presumovat a ani žalobkyně se v tomto ohledu nedovolává žádných zvláštních okolností nad rámec těch daných povahou věci a vyplývajících přímo ze spisu finančního arbitra. Je tak třeba mít za to, že význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobkyni je standardní.

65. S ohledem na výše uvedené, zejména pak s ohledem na celkovou délku řízení před finančním arbitrem (3 roky, 7 měsíců a 7 dnů) a postup posledně uvedeného (viz body 61 až 63 odůvodnění tohoto rozsudku) hodnotil soud řízení jako nepřiměřeně dlouhé. Vycházel tak ze závěrů Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ve skutkově a právně obdobných věcech (sp. zn. 29 Co 417/2020, sp. zn. 72 Co 148/2021, sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 14 Co 121/2021, sp. zn. 20 Co 154/2021 či sp. zn. 16 Co 402/2020), a nikoliv ze spíše ojedinělého rozhodnutí ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020.

66. Při určení vhodné formy satisfakce dle § 31a odst. 2 z. o. š. je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je namístě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

67. V projednávané věci nelze dovodit, že by újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem byla zcela minimální či zanedbatelná. Takový závěr nelze učinit ani s ohledem na význam řízení (viz bod 64 odůvodnění tohoto rozsudku) ani s ohledem na chování žalobce jakožto jeho účastníka (viz bod 60 odůvodnění tohoto rozsudku). Za této situace se jako jediná přiměřená forma kompenzace jeví poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Jeho základní částka byla v souladu se Stanoviskem stanovena, pokud jde o první dva roky řízení, ve výši 7 500 Kč za rok řízení, za další období ve výši 15 000 Kč, což odpovídá částce 1 250 Kč za jeden měsíc a 42 Kč za jeden den. Za dobu 15 měsíců a 27 dnů se tak jedná o částku 39 044 Kč (=2* 7500 15000 1250).

68. Tuto základní částku je třeba dále modifikovat zohlednění faktorů dle § 31a odst. 3 z. o. š. Pokud jde o složitost řízení, vzhledem k již zmíněnému vyššímu stupni obtížnosti, je namístě základní částku odškodnění ponížit o 15 % (tj. o 5 856,6 Kč). Není naopak namístě zvýšení základní částky odškodnění pro postup finančního arbitra. Jeho postup byl totiž příčinnou posouzení celkové délky předmětného řízení jako nepřiměřené. S ohledem na výše uvedené není zapotřebí základní částku modifikovat ani pro chování žalobkyně jakožto poškozeného (viz bod 60 odůvodnění tohoto rozsudku) ani vzhledem k významu předmětu řízení pro poškozeného (viz bod 64 odůvodnění tohoto rozsudku).

69. Po takto provedené modifikaci základní částky činí výsledné zadostiučinění 33 187,4 Kč. Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobkyně v řízení před finančním arbitrem utrpěla. Vedle uvedené částky žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 z. o. š.) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 z. o. š. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den 8. 9. 2020, kdy byla do datové schránky Ministerstva financí doručena žalobcova výzva k náhradě předmětné nemajetkové újmy (viz bod 37 odůvodnění tohoto rozsudku). Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 z. o. š. tak byl den 8. 3. 2021.

70. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku.

71. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 3. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 8. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 3. 2022 a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 4. 2022 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.