14 C 98/2023 - 100

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Dominikou Bujalkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 23 220 € a úroku z prodlení z dané částky ve výši 15 % ročně za období od 8. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala ve výroku uvedeného plnění s tvrzením, že se jedná o škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též „OdpŠk“), kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit.

2. Škoda měla vzniknout tím, že žalobkyně uhradila smluvní pokutu za porušení povinnosti dodat sjednané množství tabáku kupující slovenské obchodní společnosti [právnická osoba]: [IČO] (dále též „RHM“), na základě kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2015 uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a obchodní společností [právnická osoba] jako kupující.

3. Dne 6. 8. 2015 nicméně bylo [Anonymizováno] provedeno v provozovně žalobkyně místní šetření, během kterého celní úřad podle § 134zzc zákona č. 353/2003, o spotřebních daních, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebních daních“) rozhodl o zajištění 11 060,40 kg tabáku pro podezření, že u daného tabáku došlo k porušení § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních, neboť tabák byl upraven. Žalobkyně se proti rozhodnutí o zajištění tabáku odvolala. Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím [Anonymizováno] (dále též „[Anonymizováno]“) ze dne 15. 2. 2016.

4. Bezodkladně po zajištění tabáku mělo být orgány celní správy zahájeno řízení o zajištěném tabáku dle § 42b zákona o spotřebních daních, v jehož rámci mělo být rozhodnuto, zda bude tabák uvolněn zpět, či zda tento propadne státu. Toto řízení však nebylo zahájeno bezodkladně, nýbrž až dne 5. 8. 2016, tedy až po roce od zajištění tabáku.

5. Řízení o zajištěném tabáku bylo ukončeno rozhodnutím o propadnutí tabáku ze dne 15. 3. 2017, ve kterém orgán celní správy dospěl k závěru, že žalobkyně porušila § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí [Anonymizováno][Anonymizováno]zamítlo rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017. K žalobě žalobkyně [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil. Kasační stížnost [Anonymizováno] proti uvedenému rozsudku byla zamítnuta rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum]. [Anonymizováno] následně rozhodnutím ze dne 9. 9. 2021 odvolání žalobkyně opětovně zamítlo. [Anonymizováno] toto rozhodnutí opět zrušil rozsudkem ze dne [datum]. [Anonymizováno] následně věc vrátilo prvostupňovému orgánu celní správy, který rozhodnutím ze dne 5. 5. 2022 rozhodl o uvolnění (vrácení) tabáku žalobkyni.

6. Ohledně tabáku, který byl celní správou zajištěn, žalobkyně dne 2. 7. 2015 uzavřela kupní smlouvu s obchodní společností [právnická osoba], které měla žalobkyně daný tabák dodat.

7. Předmětný tabák byl nezaměnitelným zbožím, neboť se jednalo o namíchaný tabák dle unikátní receptury se specifickými aditivy. Žalobkyně neměla tabák stejných vlastností ve skladových zásobách. Vzhledem k zákazu dle § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních přitom žalobkyně nemohla daný tabák ani opětovně vyrobit. Žalobkyně proto nemohla dostát závazku z kupní smlouvy a dodat obchodní společnosti [právnická osoba] tabák.

8. V kupní smlouvě mezi žalobkyní a obchodní společností [právnická osoba] byla sjednána smluvní pokuta za prodlení žalobkyně s dodáním zboží. V případě prodlení v délce do 30 dnů činila smluvní pokuta 15 % ceny tabáku. Následně byla žalobkyně povinna platit smluvní pokutu ve výši 0,35 % ceny tabáku za každý den prodlení.

9. Vzhledem k prodlení s dodáním tabáku (způsobenému jeho zajištěním celní správou) se obchodní společnost [právnická osoba] na žalobkyni dopisem ze dne 26. 8. 2015 obrátila s možností uplatnění smluvní pokuty. Následně dopisem ze dne 11. 9. 2015 obchodní společnost [právnická osoba] žalobkyni vyzvala k úhradě smluvní pokuty.

10. Dopisem ze dne 15. 2. 2016 žalobkyně žádala vzhledem k trvajícímu zajištění tabáku o zrušení smlouvy a konstatovala, že nabude nadále platit další smluvní pokutu nad rámec té, která již vznikla.

11. Dne 7. 3. 2016 žalobkyně a obchodní společnost [právnická osoba] uzavřely dohodu o narovnání, kterou došlo k vypořádání vztahů z kupní smlouvy a k dohodě o výsledné výši smluvní pokuty.

12. Ke dni uzavření dohody o narovnání žalobkyně uhradila smluvní pokutu ve výši 23 220 €.

13. Žalobkyně byla přesvědčena, že popsaným sledem událostí došlo k založení odpovědnosti státu za škodu žalobkyně spočívající v uhrazené smluvní pokutě. Na straně orgánů celní správy došlo ke kombinaci vydání nezákonného rozhodnutí o propadnutí tabáku a nesprávného úředního postupu spočívajícího v prodlevě při zahájení řízení o zajištěném tabáku a v průtazích v daném řízení. Kdyby orgán celní správy vydal zákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí o uvolnění tabáku, v zákonných lhůtách, byl by surový tabák uvolněn v době, kdy by žalobkyně ještě mohla dostát svému závazku dodat tabák obchodní společnosti [právnická osoba], a nemusela by tak hradit smluvní pokutu.

14. Žalobkyně se náhrady škody domáhala na žalované před podáním žaloby postupem podle § 14 OdpŠk. Žalovaná písemností ze dne 8. 3. 2023 nárok odmítla. Žalobkyně s argumenty žalované uplatněnými v daném přípise nesouhlasila. Pokud žalovaná délku řízení odůvodňovala nutností provést mezinárodní dožádání týkající se ověřování osoby vlastníka tabáku, ta byla realizována v rámci řízení o zjištění tabáku, nikoliv v řízení o zajištěném tabáku. Netýkala se nadto otázek rozhodných pro posouzení, zda žalobkyně nezákonně zpracovala tabák, či nikoliv. Nárok není ani promlčen. Žalobkyně se dozvěděla o způsobené škodě až v souvislosti s výsledným rozhodnutím, kterým bylo potvrzeno, že rozhodnutí o propadnutí tabáku bylo nezákonné. Ke vzniku škody tedy došlo až v květnu roku 2022, kdy bylo vydáno rozhodnutí o uvolnění tabáku.

15. Žalobkyně tak žádala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 220 € spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za období od 8. 2. 2023 (doručení přípisu žalované o odmítnutí nároku žalobkyně) do zaplacení.

16. Žalovaná nárok neuznala.

17. Zopakovala průběh řízení a uvedla, že výsledkem řízení bylo uvolnění tabáku zpět žalobkyni s tím, že žalobkyni nebylo lze prokázat, že s tabákem nakládala v rozporu s § 134zzc odst. 1 zákona o spotřebních daních.

18. Nárok je dle žalované promlčen. Nárok na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou uplatnění nároku zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí. Žalobkyně smluvní pokutu uhradila údajně ve dnech 24. 11. 2015, 10. 12. 2016 a 26. 2. 2016. Žádost o náhradu škody byla však [Anonymizováno] doručena až dne 13. 11. 2022.

19. Dle žalované žalobkyně nárok na náhradu škody nedovozuje z rozhodnutí o propadnutí tabáku, které bylo zrušeno pro nezákonnost, nýbrž z rozhodnutí o zajištění tabáku, které nicméně nebylo označeno za nezákonné. Věc je přitom nutno posuzovat pouze optikou odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí, neboť všechny postupy orgánů celní správy se odrazily ve vydaných rozhodnutích. I přesto byla žalovaná názoru, že orgány celní správy se nedopustily žalobkyní namítané nečinnosti. Nemohly totiž řízení o zajištěném tabáku zahájit bezodkladně po jeho zajištění, neboť žalobkyně tvrdila, že tabák byl již v době jeho zajištění prodán třetím osobám. Vyjasnění otázky vlastnického práva bylo rozhodné pro určení okruhu účastníků řízení. Žalobkyně dne 7. 9. 2015 orgánu celní správy předložila kupní smlouvu uzavřenou s obchodní společností [právnická osoba] a dále tvrdila, že zbytek zajištěného tabáku byl prodán maďarské obchodní společnosti [adresa] na základě ústní kupní smlouvy. Orgány celní správy proto musely ve věci činit mezinárodní dožádání za účelem ověření vlastnictví tabáku. To mělo vliv na délku řízení. Na tuto mělo vliv i to, že žalobkyně změnila své sídlo, a věcí se tak musel zabývat nový orgán celní správy.

20. Žalobkyní akcentovaný postup spočívající v zahájení řízení se širokým okruhem účastníků a jeho následné omezování, by byl jednak v rozporu se zásadou mlčenlivosti orgánů celní správy, a jednak by byl neefektivní a nehospodárný, neboť veškerá prověřování by musela i tak proběhnout, a nadto by bylo nutno komunikovat s širokým okruhem (zahraničních) subjektů.

21. Žalovaná byla taktéž názoru, že kupní smlouva ze dne 2. 7. 2015 je neplatná. Byla totiž vytvořena ex post pro účely nároku žalobkyně na náhradu škody. O tom má mj. svědčit v trestním řízení tvrzeně zjištěná skutečnost, že jak žalobkyni, tak obchodní společnost [právnická osoba] ve skutečností řídil [jméno FO]. Soudy rozhodující ve správním soudnictví ostatně nezpochybnily, že účastníkem řízení, tj. vlastníkem tabáku, byla žalobkyně. To stejné pak plyne i z pravomocného rozhodnutí o uvolnění tabáku, kterýžto byl vydán žalobkyni, tj. vlastníku zboží. Účetní žalobkyně, [jméno FO], nadto kupní smlouvu nepředložila již při místním šetření. I to má svědčit o neplatnosti kupní smlouvy.

22. Žalobkyně dle žalované neprokázala, že neměla v zásobách další tabák totožný s tím, co měl být dodán obchodní společnosti [právnická osoba]. S obchodní společností [právnická osoba] následně dále obchodovala. Zboží, tj. tabák, je nadto v kupní smlouvě vymezeno zcela vágně a zaměnitelně. Žalobkyně nadto měla jako řádný hospodář ve smlouvě požadovat zastropování smluvní pokuty, či jednat o moderaci smluvní pokuty dříve.

23. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by orgán celní správy mohl se zahájením řízení o zajištěném tabáku vyčkávat do doby odstranění nejasností ohledně okruhu jeho účastníků. Podle judikatury je možné dodatečně přibrat do řízení dalšího účastníka.

24. Tabák, který měl být dodán obchodní společnosti [právnická osoba], byl jedinečným tabákem, který byl žalobkyní namíchán. Tabák dodaný obchodní společnosti [právnická osoba] žalobkyní následně byl nenamíchaný, nelze jej tedy zaměňovat s tabákem, který byl zajištěn. Zajištěný tabák nebyl pouhým přeprodaným zbožím, nýbrž byl výstupem úpravy provedené žalobkyní před účinností zákazu takové činnosti dle § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních. Míchání tabáku bylo uvedenou právní normou zakázáno, a proto to bylo jedině zajištěné zboží, kterým mohla žalobkyně splnit svůj závazek z kupní smlouvy. Tabák ostatně nebylo lze namíchat ani později, neboť do současnosti nedošlo ke změně právní úpravy. Tabák byl vyroben dle specifického know how žalobkyně, která se na uvedenou skutečnost specializovala; tento proto nemohl být zakoupen od jiné osoby.

25. Tvrzení žalované o účelovosti sepsání kupní smlouvy a o spojení žalobkyně a obchodní společnosti [právnická osoba] nejsou pravdivá. To potvrdil výslech jednatelky obchodní společnosti [právnická osoba].

26. Žalobkyně neměla důvod jednat o moderaci smluvní pokuty; samotná objektivní nemožnost dodat zboží není překážkou povinnosti dodat zboží dle kupní smlouvy. Mohla by mít vliv na vznik práva na náhradu škody, nejedná se nicméně o skutečnost, na jejímž základě by bylo lze požadovat moderaci smluvní pokuty.

27. Zásadní je i skutečnost, že ve věci obchodní spolupráce žalobkyně a obchodních společností [právnická osoba] a [právnická osoba] proběhla daňová kontrola vedená orgány finanční správy, která (ač se netýkala přímo prověřovaného obchodního případu) byla uzavřena se závěrem, že není namístě žalobkyni doměřit daň. Spolupráce mezi žalobkyní a danými obchodními společnostmi tudíž nebyla pouze fiktivní, jak tvrdí žalovaná.

28. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

29. Žalobkyně soudu předložila kopii listiny nazvané Kupní smlouva, ve které je uvedeno, že žalobkyně jako prodávající se zavazuje dodat obchodní společnosti [právnická osoba] jako kupující 10 000 kg surového tabáku, a to v kvalitě a složení ujednaného při prohlídce dne 29. 6. 2015 a následně objednaného objednávkou ze dne 30. 6. 2015, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy kupující obdrží osvědčení prokazující oprávnění obchodovat s tabákovou surovinou. Strany sjednaly, že kupující se vlastníkem zboží stane dne, kdy mu bude vydáno příslušné osvědčení. Kupní cena byla sjednána ve výši 40 000 EUR. V případě prodlení s dodávkou zboží bylo ujednáno, že prodávající je povinen uhradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 15 % z hodnoty zboží. Pokud prodlení přesáhne 30 kalendářních dnů, bude prodávající povinen hradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 0,35 % hodnoty zboží za každý následující den prodlení. Listina je opatřena datem 2.7. 2015, razítky žalobkyně a obchodní společnosti [právnická osoba] a dvěma podpisy. (kupní smlouva ze dne 2. 7. 2015)

30. Žalobkyně soudu předložila kopii objednávky ze dne 30. 6. 2015, kterou obchodní společnost [právnická osoba] u žalobkyně objednala zboží ([Anonymizováno] objemu 10 000 kg) za cenu 40 000 EUR. V objednávce je uvedeno: „Objednávame surový tabák [Anonymizováno] v kvalite a zložení na základe osobnej prehliadky a odobratej vzorky zo dňa 29. 6. 2015“. (objednávka ze dne 30. 6. 2015) 31. [Anonymizováno] vydal dne 28. 7. 2015 obchodní společnosti [právnická osoba] povolení na obchodování s tabákovou surovinou. (povolenie evidenční číslo [hodnota]) 32. [Anonymizováno] rozhodnutím ze dne 11. 8. 2015 rozhodl o zajištění surového tabáku nalezeného v provozovně žalobkyně v množství 11 060,40 kg. Tabák byl uvedeným rozhodnutím uskladněn mimo dosah žalobkyně a žalobkyni bylo zakázáno se zajištěným tabákem disponovat. Z rozhodnutí plyne, že orgán celní správy provedl dne 6. 8. 2015 místní šetření v provozovně žalobkyně nacházející se v zemědělské stavbě, budově bez č. p. postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (budova č. [hodnota]) a následně i v zemědělské stavbě, budova s č. p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], obec [adresa] (budova č. [hodnota]), k. území [adresa], jehož předmětem bylo prověření místa skladování surového tabáku, zjištění množství skladovaného surového tabáku v den provedeného místního šetření, vedení evidence surového tabáku, doložení přijatých a vydaných faktur na surový tabák včetně provedení plateb a zaúčtování a ověření vlastnického práva k adrese [adresa]. V budově č. [hodnota] bylo orgány celní správy nalezeno celkem 112 kartonů surového tabáku bez jakéhokoliv označení, které by umožňovalo ztotožnění surového tabáku s fakturami uvedenými v protokolu a inventarizačním zápisu surového tabáku ke dni 3. 6. 2015. Surový tabák byl v kartonech rozvolněn, vykazoval stopy vlhkosti, různorodou barevnou škálu tabákových listů a byl uložen v igelitu, který se používá za účelem eliminace odparu vlhkosti u tabáků, které jsou určeny pro zpracování na řezacím stroji a následně pro výrobu tabákových výrobků definovaných v § 101 zákona o spotřebních daních, oproti surovému tabáku uskladněnému v budově č. 2, který je uložen v kartonech bez igelitu, je lisovaný a označený štítky od dodavatele, které umožňují jeho identifikaci s předloženými fakturami. V budově č. 2 je umístěn stroj na zpracování surového tabáku (rozvolnění). Na základě uvedených skutečností orgán celní správy shledal, že se surovým tabákem (v budově č. [hodnota]), který je určen pro jiný účel, než pro výrobu tabákových výrobků, bylo nakládáno v rozporu s § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních, který omezuje nakládání se surovým tabákem a to tak, že surový tabák byl žalobkyní v rozporu se zákonem upravován. Úprava surového tabáku na území České republiky je možná pouze v daňovém skladu na základě pravomocného povolení k provozování daňového skladu podle zákona o spotřebních daních. Z důvodu porušení § 134zz odst. zákona o spotřebních daních orgán celní správy předmětný tabák zajistil podle § 134zzc odst. 1 písm. a) a za použití § 42 a§ 42a zákona o spotřebních daních. (rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]

33. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zajištění tabáku bylo zamítnuto rozhodnutím [Anonymizováno] cel ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. (rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) 34. [Anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl o propadnutí zajištěného tabáku žalobkyně, neboť s tabákem mělo být nakládáno v rozporu s § 143zz odst. 2 zákona o spotřebních daních, tak, že tabák měl být upravován. Vlastníkem tabáku se dle uvedeného rozhodnutí měla stát ČR. Z rozhodnutí dále plyne, že oznámení o zahájení řízení ve věci zajištěného tabáku bylo vydáno dne 5. 8. 2016. Dále z rozhodnutí plyne, že k výzvě orgánu celní správy žalobkyně dne 7. 9. 2015 sdělila, že tabák byl prodán na základě kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2015 obchodní společnosti [právnická osoba] a na základě ústní kupní smlouvy maďarské obchodní společnosti [právnická osoba]. Orgán celní správy proto adresoval dvě mezinárodní dožádání mající ověřit prodej tabáku obchodní společnosti [právnická osoba] a mezinárodní dožádání mající ověřit prodej tabáku obchodní společnosti [právnická osoba]. Z chemických zkoušek zajištěného tabáku vyplynulo, že vzorky jsou sušeným tabákem upraveným částečným odřapíkováním, u kterých byla analýzou GC / MS prokázána přítomnost nikotinu, tj. látky charakteristické pro tabák. Dále byla ve vzorcích potvrzena přítomnost přídatné látky glycerolu a 1,2-propandiolu ke stabilizaci tabáku. Orgán celní správy dále uvedl, že není podstatné, kdo úpravu zajištěného surového tabáku uskutečnil, a stejně tak není vůbec podstatné, jestli k úpravě zajištěného surového tabáku došlo před účinností novely zákona o spotřebních daních, nebo až po ní. Jedinou podstatnou skutečností je to, že bylo zjištěno skladování zajištěného surového tabáku po účinnosti novely zákona, s nímž má být nakládáno pro jiný účel, než pro výrobu tabákových výrobků, který je dále zpracováván nebo upraven. Dle § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních ve znění od 1. 7. 2015 totiž platí, že surový tabák, se kterým je nakládáno pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků, nesmí být dále zpracováván nebo upravován. Jako vlastníka tabáku orgán celní správy označil žalobkyni, a nikoliv obchodní společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], a to s následující argumentací: „Skladovatel v řízení (viz bod [4]) namítal, že vlastnické právo k zajištěnému surovému tabáku svědčí stran 1500 kg společnosti [právnická osoba] skladovatelem tvrzenému vlastnictví části zajištěného surového tabáku společností [právnická osoba] odvolatel předložil kupní smlouvu uzavřenou mezi skladovatelem a touto společností na 10.000 kg surového tabáku dne 2. 7. 2015 (viz bod [4]), ovšem tato smlouva byla doložena a skladovatel k ní nepředložil žádný jiný důkazní prostředek o tom, že by vlastnictví nějaké části zajištěného surového tabáku přešlo / mělo přejít v době MŠ na tuto společnost. Tato smlouva je navíc prima facie nevěrohodná neboť slovenská společnost [právnická osoba] v době údajného uzavření této smlouvy ještě na Slovensku nebyla držitelem povolení k nakládání se surovým tabákem a smlouva sama je proto sjednána jen jako „rezervační“ smlouva, jejíž realizace je podmíněna následným získáním tohoto povolení a odběru surového tabáku v závislosti na této skutečnosti (i přechod vlastnictví k tomuto množství surového tabáku je vázán na získání povolení). Ze smlouvy také s žádnou jistotou nevyplývá, že by se měla vztahovat k upravenému zajištěnému surovému tabáku v budově č.

1. Jak navíc bylo ověřeno, dožádáním prostřednictvím ELO (viz bod [6]), jednatelka společnosti [právnická osoba], která měla kupní smlouvu se skladovatelem podepsat, byla kontaktována slovenskými celními orgány, přičemž výsledkem tohoto ověření je vyvrácení podpisu této smlouvy z její strany – jednatelka společnosti výslovně uvedla, že se skladovatelem komunikovala stran dodání surového tabáku jen koncem května 2015, avšak konkrétněji se dodáním surového tabáku od skladovatele začala zabývat až po vydání povolení celním úřadem (tj. po dni 28. 7. 2015), což vyústilo ve dvě jiné dodávky surového tabáku skladovatelem dne 20. 8. 2015 (faktury č. [hodnota] a [hodnota] na množství 18.740 kg a 17.469 kg surového tabáku). K tomuto lze doplnit, že paní [jméno FO], která byla skladovatelem zmocněna v době MŠ (viz bod [1]), sama sdělovala, že skladovatel v budově č. 1 skladuje tabák určený k dalšímu prodeji (tj. nikoli již prodaný tabák. Tvrzení skladovatele je tedy ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] neprokázané a tato společnost tak účastníkem řízení o zajištěném surovém tabáku není. Ve vztahu ke skladovatelem tvrzenému vlastnictví 1.500 kg zajištěného surového tabáku společností [právnická osoba] pak platí, že skladovatel skutečně [adresa] jednostranně oznámil prodej 1.500 kg surového tabáku dne 21. 7. 2015 této společnosti, nicméně to k osvědčení účastenství této osoby v řízení rovněž nestačí. Jednak měla být kupní smlouva údajně uzavřena ústně a nikde není doloženo, zda tato údajná dodávka měla být ze zajištěného surového tabáku z budovy č. [hodnota], nebo ze vstupního „nikterak neupraveného“ surového tabáku uskladněného v budově č. [hodnota]. Obchodování skladovatele se společností [právnická osoba] jednatele této společnosti je jen prázdná budova a ve výsledku šetření byla této společnosti pozastavena platnost DIČ. V každém případě není ani vlastnictví 1.500 kg zajištěného surového tabáku společností [právnická osoba] prokázáno a ani tato společnost není účastníkem řízení o zajištěném surovém tabáku.“. (rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

35. Odvolání proti citovanému rozhodnutí o propadnutí tabáku bylo rozhodnutím [Anonymizováno] cel ze dne [datum] zamítnuto. Odvolací orgán nepřisvědčil odvolací argumentaci žalobkyně založené mj. na tom, že k propadnutí tabáku lze přistoupit pouze, bylo-li by prokázáno, že tabák byl upravován až po účinnosti novely zákona o spotřebních daních, která úpravu zakázala, tj. po dni 1. 7. 2015. Dle žalobkyně bylo lze skladovat tabák, který byl upraven před účinností novely. S tím odvolací orgán nesouhlasil. Konstatoval, že „v dané souvislosti není vůbec podstatné, zda úprava zajištěného surového tabáku byla provedena v době před účinností novely zákona o spotřebních daních nebo až po ní. Jedinou podstatnou skutečností je skladování zajištěného surového tabáku po nabytí účinnosti novely zákona o spotřebních daních (tj. po 1. 7. 2015), s nímž má být nakládáno pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků (jako je tomu i v případě odvolatele, který tuto skutečnost osvědčil registrací podle § 134zi zákona o spotřebních daních), který je nepřípustně zpracován nebo upraven. Jinými slovy zákon o spotřebních daních po účinnosti předmětné novely (1. 7. 2015) vyžaduje k legálnímu skladování surového tabáku skladovaného pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků ve volném daňovém oběhu podmínku skladování registrovanou osobou skladující surový tabák (viz § 134zz odst. 1 zákona o spotřebních daních), a kumulativně také podmínku zakazující skladování jakkoli zpracovaného nebo upraveného surového tabáku (viz § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních). Jde o kumulativní omezení nakládání se surovým tabákem, jak přiléhavě i s přípustnou výjimkou zdůrazňuje § 134zz odst. 3 zákona o spotřebních daních.“ (rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

36. Uvedené rozhodnutí o odvolání však bylo k žalobě žalobkyně zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Kasační stížnost odvolacího orgánu proti tomuto rozsudku krajského soudu byla zamítnuta rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z rozsudků správních soudů plyne, že § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních od své účinnosti 1. 7. 2015 zakazuje komukoli jakékoli zpracovávání nebo upravování surového tabáku, s nímž je nakládáno pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků. Ke zjištění porušení zákona o spotřebních daních a případné propadnutí zajištěného surového tabáku tak nestačí jen objektivní zjištění o tom, že ke dni kontroly 6. 8. 2015 byl u žalobkyně v budově č. 1 nalezen zpracovaný a upravený surový tabák, ale též zjištění osvědčené dosud nedostatečně provedeným dokazováním, že k nějakému jeho relevantnímu zpracování a úpravě docházelo za účinnosti předmětné novely zákona o spotřebních daních (tj. v mezidobí od 1. 7. 2015 do 6. 8. 2015). (rozhodnutí [Anonymizováno] cel ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

37. Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2021 [Anonymizováno] cel odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o propadnutí tabáku opětovně zamítlo. Uvedlo, že správní soudy mu uložily doplnit dokazování o zjištění, zda k zpracování či úpravě tabáku došlo i po účinnosti novely zákona o spotřebních daních, tj. po 1. 7. 2015. Odvolací orgán si opatřil podklady k trestního spisu týkajícího se trestního stíhání žalobkyně stran obvinění z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a doplnil dokazování o výslechy svědků. Na základě takto doplněného odkazování měl odvolací orgán za to, že bylo prokázáno (mj. z odposlechů), že k nedovoleným úpravám tabáku docházelo i po 1. 7. 2015. (rozhodnutí [Anonymizováno] dne [datum], č. j. [spisová značka])

38. I toto rozhodnutí bylo na podkladě žaloby zrušeno, a to rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Z rozsudku vyplývá, že ani po doplnění dokazování není prokázáno, že zajištěných 11 060,40 kg surového tabáku bylo upravováno za účinnosti novely zákona o spotřebních daních (tj. ode dne 1. 7. 2015 do dne jeho zajištění 6. 8. 2015), a že je tak dán důvod pro jeho propadnutí. Důkazní břemeno ve vztahu k této skutečnosti přitom tíží orgán celní správy. Krajský soud proto rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu orgánu. Po vrácení věci zpět odvolacímu orgánu [Anonymizováno] dospělo k závěru, že jelikož ve věci nelze [právnická osoba] vycházet z pořízených odposlechů, orgány celní správy nemohou unést své důkazní břemeno ohledně úpravy tabáku po 1. 7. 2015. Odvolací orgán proto věc vrátil prvostupňovému celnímu orgánu s tím, aby tento odvolání vyhověl a výrok napadeného rozhodnutí nahradil výrokem, kterým bude upravený surový tabák uvolněn s tím, že žalobkyni nelze prokázat, že s předmětným surovým tabákem bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 134zzc odst. 1 písm. a) ve spojení s § 134zz odst. 2 zákona o spotřebních daních, tj. že byl upravován po účinnosti novely tohoto zákona (tj. ode dne 1. 7. 2015). [Anonymizováno] tak učinil rozhodnutím ze dne [datum], kterým došlo k uvolnění zajištěného tabáku žalobkyni. (rozhodnutí [Anonymizováno] kraj ze dne [datum], č. j. [spisová značka]

39. Žalobkyně soudu předložila kopie dvou dopisů obchodní společnosti [právnická osoba] adresovaných žalobkyni. V prvním dopise ze dne 26. 8. 2015 nazvaném [právnická osoba] – upozornenie na neplneni zmluvných povinností, žiadost o dodanie tovaru jmenovaná obchodní společnost uvedla, že žalobkyně se zavázala smlouvu ze dne 2. 7. 2017 dodat jí deset tun tabákové směsi ([Anonymizováno]) dle objednávky ze dne 30. 6. 2015. Již několikrát byla žalobkyně vyzvána ke sdělení data, kdy bude tabák dodán. To se doposud nestalo. Obchodní společnost [právnická osoba] konstatovala, že trvá na splnění závazku a žádá o sdělení data, kdy si může tabák převzít. Nebude-li tabák dodán do sedmi dnů ode dne doručení dopisu, je obchodní společnost [právnická osoba] připravena uplatnit svá práva z kupní smlouvy, tj. mj. i právo na smluvní pokutu. V dalším dopisu (ze dne 11. 9. 2015 nazvaném výzva k uhrade zmluvnej pokuty) obchodní společnost [právnická osoba] zopakovala, že zboží mělo být dodáno nejpozději do 27. 8. 2015. Koncem srpna byla žalobkyně vyzvána, aby zboží dodala. Jelikož se tak nestalo, vyzvala obchodní společnost [právnická osoba] žalobkyni k uhrazení smluvní pokuty ve výši 15 % z hodnoty zboží, tj ve výši 6 000 EUR. (dopisy obchodní společnosti [právnická osoba] ze dne 26. 8. 2015 a ze dne 11. 9. 2015)

40. Žalobkyně soudu předložila kopii dopisu adresovaného obchodní společnosti [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2016 nazvaného žádost o zrušení smlouvy, oznámení o odmítnutí nároku na úhradu smluvní pokuty. V tomto dopise je uvedeno, že jelikož žalobkyni nadále celní úřad neoprávněně zadržuje zboží, které mělo být dodáno obchodní společnosti [právnická osoba], je zřejmé, že žalobkyně nebude schopna dostát svému závazku z kupní smlouvy. Žalobkyně proto žádala obchodní společnost [právnická osoba] o zrušení smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že nadále již nebude hradit žádnou smluvní pokutu. Smluvní pokuta za leden roku 2016 je poslední, kterou žalobkyně akceptuje, a to ačkoliv prodlení s dodáním zboží bylo způsobeno „nezákonným zásahem celního úřadu, tedy bez jakéhokoliv našeho pochybení“. Žalobkyně dodala, že pokud bude obchodní společnost [právnická osoba] nadále smluvní pokutu požadovat „necháme naše právníky posoudit kupní smlouvu a zejména přiměřenost již uhrazených smluvních pokut, jelikož jsme přesvědčení, že uhrazená smluvní pokuta již dosáhla takové výše, že tato hraničí s lichvou a je v rozporu s dobrými mravy a zásadami potivého obchodního styku. Je možné, že v takovém případě budeme žádat o vrácení části již uhrazené smluvní pokuty.“ (žádost o zrušení smlouvy, oznámení o odmítnutí nároku na úhradu smluvní pokuty ze dne 15. 2. 2016)

41. Žalobkyně soudu předložila kopii listiny nazvané dohoda o narovnání. V této listině jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně a obchodní společnost [právnická osoba]. Je v ní konstatováno, že strany uzavřely dne 2. 7. 2015 kupní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodat obchodní společnosti [právnická osoba] 10 000 kg surového tabáku specifikovaného v kupní smlouvě. Jelikož žalobkyně nesplnila sjednanou povinnost dodat tabák, uplatnila obchodní společnost [právnická osoba] smluvní pokutu. Ke dni podpisu narovnání žalobkyně uhradila smluvní pokutu ve výši 23 220 EUR. Dále je v listině uvedeno, že mezi „stranami je sporné, zda je prodávající povinen nadále hradit smluvní pokutu, zda je výše smluvní pokuty přiměřená a zda není oprávněn po kupujícím požadovat vrácení smluvní pokuty (nebo její části), když prodávající se necítí být zodpovědný za prodlení s dodáním objednaného zboží, když toto bylo neoprávněně zadrženo celním úřadem, bez ohledu na vůli smluvních stran“. Smluvní strany prohlásily, že mají zájem na tom řešit spor smírně, pročež přistoupily k podpisu dohody o narovnání. Strany proto prohlásily a učinily nesporným, že uhrazená smluvní pokuta byla obchodní společností [právnická osoba] uplatněna oprávněně, a žalobkyně tak není oprávněna činit si jakékoliv nároky na její vrácení. Dále prohlásily a učinily nesporným, že obchodní společnost [právnická osoba] není oprávněna po žalobkyni požadovat jakoukoliv další smluvní pokutu, penále, či náhradu škody z titulu porušení smluvní povinnosti dle kupní smlouvy. Listina je opatřena datem 7. 3. 2016, razítky stran a dvěma podpisy. (dohoda o narovnání ze dne 7. 3. 2016)

42. Z účtu žalobkyně odešla dne 24. 11. 2015 částka 10 339,62 EUR, dne 10. 12. 2015 částka 4 200 EUR a dne 26. 2. 2016 částka 4 340 EUR a částka 4 340 EUR. (pohyby na účtu žalobkyně) 43. [Anonymizováno] přípisem ze dne 8. 3. 2023 žalobkyni sdělilo výsledky mimosoudního projednání jejího nároku na náhradu škody. Uvedlo, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání nároku. Nedošlo totiž k nezákonnému postupu spočívajícímu v průtazích řízení. O odvolání proti zajištění tabáku bylo rozhodnut bezodkladně poté, co orgány celní správy obdržely stanoviska dožádaných orgánů stran prověření vlastníka, odesílatele a odběratele zboží. Nárok je nadto promlčen, neboť žalobkyně se o škodě dozvěděla počátkem roku 2016. (písemnost [Anonymizováno] ze dne 9. 3. 2023, č. j. [spisová značka])

44. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje.

45. Soud neprováděl další navržené důkazy, a to s ohledem na jejich nadbytečnost, neboť tyto jsou pro učinění právních závěrů svědčících o nedůvodnosti žaloby irelevantní. Zejména soud neprovedl další listinné důkazy předložené jak stanou žalující, tak stranou žalovanou (týkající se daňové kontroly žalobkyně, dalších dodávek mezi žalobkyní a obchodní společností [právnická osoba], postupu orgánů celní správy, výslechů provedených v trestním řízení atd.), neprovedl výslechy svědků navržených oběma účastníky ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] atd.) ani nevyžádal daňový spis týkající se daňové kontroly žalobkyně, protokol o laboratorním zkoumání odebraných vzorků zajištěného tabáku ani na žalobkyni nevyžádal dodatečné důkazy, ze kterých by mělo plynout, že skutečně probíhala komunikace mezi žalobkyní a obchodní společností [právnická osoba] ohledně uzavření smlouvy a ohledně následné úhrady smluvní pokuty. Jelikož soud dospěl k závěru, že již ze samotných tvrzení žalobkyně plyne, že zde není příčinná souvislost mezi postupem státu a škodou (k tomu vizte podrobně níže), nemohlo by provedení těchto důkazů na věci nic změnit.

46. Co se týče právního posouzení uvádí soud následující.

47. Soud se předně zabýval námitkou promlčení.

48. Podle § 32 odst. 1 a 2 OdpŠk: (1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

49. Podle 35 odst. OdpŠk: Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

50. Žalobkyně v žalobě za příčinu škody v podobě jí uhrazené smluvní pokuty označila kombinaci (tj. společné působení dvou příčin) nezákonného rozhodnutí o propadnutí tabáku a nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti zahájit řízení o zajištěném tabáku bezodkladně a dále v průtazích v navazujícím řízení o zajištěném tabáku.

51. Dle žalobkyně není nárok promlčen, neboť žalobkyně se dozvěděla o způsobené škodě až v souvislosti s výsledným rozhodnutím, kterým bylo potvrzeno, že rozhodnutí o propadnutí tabáku bylo nezákonné. Ke vzniku škody tedy došlo až v květnu roku 2022, kdy bylo vydáno rozhodnutí o uvolnění tabáku.

52. Soud je nicméně názoru, že počátek běhu promlčecí lhůty je v nynější situaci nutno vázat již na okamžik právní moci prvního zrušovacího rozhodnutí, tj. na okamžik, kdy nabyl právní moci první rozsudek [Anonymizováno] (ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), kterým bylo zrušeno první rozhodnutí [Anonymizováno] o odvolání (ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Již v tuto chvíli totiž byla splněna podmínka oznámení zrušovacího rozhodnutí a současně v této době již žalobkyně věděla o škodě (smluvní pokuta již byla uhrazena, narovnání bylo podepsáno), o odpověděné osobě i o tvrzeném nesprávném postupu a o nezákonnosti pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] o odvolání.

53. Jelikož odkazovaný rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2019 (Vyhledání spisu), a to bez ohledu na podání kasační stížnosti, kterážto je mimořádným opravným prostředkem, počátek běhu promlčecí lhůty je nutno vázat již na tento okamžik. Nyní projednávaná žaloba byla podána dne 2. 7. 2023. I při zohlednění maximálního šestiměsíčního přerušení běhu lhůty podle § 35 odst. 1 OdpŠk byla tedy žaloba podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

54. Zásadní nicméně je, že poté, co krajský soud první rozhodnutí o odvolání zrušil (a Nejvyšší správní soud jeho názor potvrdil), probíhalo před odvolacím orgánem nové projednání, které skončilo opětovným potvrzením propadnutí tabáku. I toto rozhodnutí bylo zrušeno a následně probíhalo další projednání věci před orgány celní správy, které skončilo vydáním rozhodnutí, kterým bylo změněno původní rozhodnutí o propadnutí tabáku tak, že tabák byl uvolněn. Toto rozhodnutí bylo vydáno v květnu roku 2022.

55. V této situaci je soud názoru, že námitka promlčení vznesená žalovanou se příčí dobrým mravům.

56. V době vydání prvního zrušujícího rozhodnutí totiž nebylo z důvodu pokračování řízení postaveno najisto, zda zde bude dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou. Bylo-li by totiž v dalším projednání pravomocně rozhodnuto o propadnutí tabáku (a toto rozhodnutí by nebylo zrušeno), nebylo by lze dospět k závěru o existenci příčinné souvislosti. V takové situaci by bylo nemravné zohlednit námitku promlčení státu, který nedokázal o věci s konečnou platností rozhodnout do doby uplynutí promlčecí lhůty.

57. V tomto ohledu soud cituje i z přiléhavé odborné literatury: „Dnes už by dobrým mravům odporovala snad jen námitka promlčení vznesená státem v situaci, kdy by újma byla způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení, které po jeho změně nebo zrušení nadále pokračuje. V takovém případě tenduje judikatura Nejvyššího soudu k závěru o předčasnosti žaloby na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť v důsledku pokračování uvedeného řízení není v některých okolnostech jasné, zda bude dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou (NS 30 Cdo 190/2013). Vzhledem k tomu, že se promlčecí doba v takovém případě začíná počítat od právní moci zrušujícího nebo měnícího rozhodnutí (§ 32 odst. 1 věta druhá OdpŠk), mohlo by se stát (zejména u nemajetkové újmy s velmi krátkou promlčecí dobou), že dojde k promlčení nároku na náhradu újmy dříve, než je ve věci vydáno nové, zákonné rozhodnutí. Protože v některých případech je příčinná souvislost dána již po zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí a výsledku řízení se vyčkává jen proto, aby příčinná souvislost byla vyvrácena, nikoli prokázána, tj. vyčkává se jej ve prospěch žalovaného státu, bylo by nemravné aprobovat námitku promlčení vznesenou státem, který nedokázal zajistit vydání konečného rozhodnutí před uplynutím promlčecí doby.“ (SIMON, Pavel.

11. Námitka promlčení a dobré mravy (zásah vyšší moci). In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 347–348, marg. č. 504).

58. Soud je proto názoru, že ač v době podání žaloby skutečně uplynula promlčecí lhůta, námitka promlčení vznesená státem se příčí dobrým mravům, a jako takové jí nelze přiznat relevanci. Námitku promlčení proto soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

59. K závěru o nedůvodnosti žaloby nicméně soud vedlo zjištění o nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním státu a vzniklou škodou.

60. Žalobkyně svůj nárok konstruuje tak, že tvrdí, že zajištěný tabák byl jedinečným a specifickým zbožím (směsí), které žalobkyně vyrobila podle svého know-how, a které tak nemohlo být pořízeno od žádného jiného subjektu. Současně nemohla žalobkyně vyrobit (namíchat) další shodný tabák, neboť dne 1. 7. 2015 vstoupila v účinnost novela zákona o spotřebních daních, která zakazovala úpravy tabáku.

61. Jelikož orgány celní správy tabák zabavily a rozhodly o jeho propadnutí, nemohla žalobkyně splnit svůj závazek z kupní smlouvy, kterou měla ohledně tabáku tvrzeně uzavřenu s obchodní společností [právnická osoba]. Nemohla dodat zabavený tabák, nemohla shodný tabák vyrobit ani jej obstarat od jiného subjektu a dodat kupujícímu.

62. To dle žalobkyně zapříčinilo nutnost uhrazení smluvní pokuty sjednané v kupní smlouvě a vznik škody.

63. Soud se s uvedeným neztotožnil.

64. Žalobkyní konstruovaná skutková verze totiž nevedla k povinnosti žalobkyně hradit smluvní pokutu.

65. Podle § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“): Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

66. Uvedená norma plně dopadá na žalobkyní tvrzenou situaci. V době vzniku závazku (2. 7. 2015) žalobkyně byla schopna dodat kupujícímu sjednané zboží. Zboží měla tvrzeně vyrobeno a připraveno na skladě. Následně nicméně došlo jednak k zajištění a následně propadnutí připraveného tabáku (11. 8. 2015), a jednak k zákonnému zákazu další shodné zboží vyrobit (1. 7. 2015). Zboží nemohla žalobkyně tvrzeně obstarat ani od jiného subjektu, když platil zákaz úpravy tabáku, a zejména když se jednalo o unikátní směs dle know-how žalobkyně. Žalobkyně tedy objektivně nemohla po vzniku závazku splnit svoji povinnost dodat zboží dle kupní smlouvy. Nemohla tak učinit vůbec; dluh nebyl splnitelný za ztížených podmínek, s většími náklady ani pomocí třetí osoby. Dluh nebyl splnitelný ani po určené době, neboť zboží bylo zabaveno orgány celní správy (tj. státními orgány) a bylo zahájeno řízení, které vyústilo v pravomocné zajištění a propadnutí zboží. Nebylo tedy vůbec zřejmé, kdy a zda vůbec bude zboží žalobkyni vráceno. O tom ostatně svědčí fakt, že zboží bylo žalobkyni s konečnou platností vráceno až po květnu roku 2022, tedy po skoro sedmi letech od jeho zajištění. Odborná literatura v tomto ohledu konstatuje, že je-li překážka zabraňující splnění takové povahy,že dle veškerých dostupných informací nelze usuzovat na její jen přechodný charakter a nelze realisticky očekávat, že by v dohledné (dle okolností případu) době pominula, musí být posouzena jako trvalá, a tedy znemožňující plnění vůbec. Dle závěrů judikatury nelze přihlížet k případným událostem, které nastaly až dodatečně, s odstupem času po vzniku překážky plnění. Pro závěr, zda lze plnění uskutečnit až po sjednaném čase, jsou rozhodné pouze okolnosti, které zde existují v době vzniku překážky plnění. Pokud tak později dojde k překvapivému odstranění překážky, která ale byla oprávněně považována za neodstranitelnou, nemá to právní význam (ŠILHÁN, Josef. § 2006 [Pojem následné nemožnosti plnění]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1222, marg. č. 15, 16).

67. Závazek z kupní smlouvy tedy dle ustanovení § 2006 o. z. zanikl pro následnou nemožnost plnění. Zde soud znovu akcentuje, že kromě zajištění a propadnutí tabáku, tedy existence (pravomocných) rozhodnutí státních orgánů o nemožnosti žalobkyně s tabákem nakládat, k věci přistoupil ještě zákaz od 1. 7. 2015 shodný tabák vyrobit z důvodu výše opakovaně akcentované novelizace zákona o spotřebních daních. Dluh je přitom nesplnitelný též tehdy, stane-li se právně nedovoleným. Změna právních předpisů, které plnění dluhu zakáží, způsobí tedy zánik pro nemožnost plnění stejně, jako by šlo o nemožnost fyzickou (tak například zákaz obchodu s určitým zbožím, zákaz vývozu do určité oblasti, zákaz obchodu v určitém období či dnech v případě fixních závazků, např. nedělní či noční provoz apod.) Stejně tak tomu bude i v případech, kdy nejde o změnu obecně závazných předpisů, ale o vydání zamítavých, případně nevydání potřebných individuálních povolení, koncesí či rozhodnutí, bez kterých povinnost není možno splnit (bez ohledu na to, zda nevydání povolení lze či nelze přičítat k tíži dlužníka, v závislosti na tom, zda pro jeho získání učinil vše, co mohl, a zda k jeho získání byl dle smlouvy povinen (ŠILHÁN, Josef. § 2006 [Pojem následné nemožnosti plnění]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1223, marg. č. 22).

68. Se zánikem (primárního) závazku přitom zanikl i závazek ze smluvní pokuty (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1251/2012); již vzniklé právo na zaplacení smluvní pokuty však nezaniklo (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1055/2005).

69. Jelikož v době, kdy závazek zanikl (ke dni zajištění tabáku), žalobkyni ještě nevznikla povinnost hradit jakoukoliv smluvní pokutu (zboží mělo být dodáno do 30 dnů ode dne, kdy obchodní společnost [právnická osoba] nabude oprávnění k obchodování s tabákem, k čemuž došlo dne 28. 7. 2015), nebyla žalobkyně povinna hradit obchodní společnosti [právnická osoba] žádnou smluvní pokutu.

70. Toho, že došlo k objektivní nemožnosti dostát závazku, a toho, že zde jsou minimálně pochybnosti o oprávněnosti smluvní pokuty, si přitom byla žalobkyně vědoma. V dopise ze dne 15. 2. 2016 požádala o zrušení smlouvy s odůvodněním, že orgány celní správy nadále neoprávněně zadržují zboží. Uvedla, že už nebude hradit další smluvní pokutu a že případně nechá právníky prověřit, zda zde není důvod k vrácení již uhrazené smluvní pokuty. Stejně tak v dohodě o narovnání je uvedeno, že mezi „stranami je sporné, zda je prodávající povinen nadále hradit smluvní pokutu, zda je výše smluvní pokuty přiměřená a zda není oprávněn po kupujícím požadovat vrácení smluvní pokuty (nebo její části), když prodávající se necítí být zodpovědný za prodlení s dodáním objednaného zboží, když toto bylo neoprávněně zadrženo celním úřadem, bez ohledu na vůli smluvních stran“.

71. V takové situaci neměla žalobkyně smluvní pokutu vůbec hradit, resp. měla ji požadovat nazpět.

72. Tak však žalobkyně nepostupovala, smluvní pokutu hradila a svého práva žádat ji zpět se dobrovolně vzala, když uzavřela dohodu o narovnání, kterou zpětně sanovala neoprávněnost požadavku obchodní společnosti [právnická osoba] na úhradu smluvní pokuty. V tomto ohledu nutno akcentovat, že povinnost žalobkyně hradit smluvní pokutu po podpisu dohody o narovnání již neplyne ze samotné kupní smlouvy, nýbrž právě ze závazku založeného dohodou o narovnání. K podpisu dohody však přistoupila žalobkyně zcela dobrovolně, tj. bez ingerence státu.

73. V popsané situaci není příčinou vzniku tvrzené škody jednání přičitatelné státu, nýbrž je jím jednání přičitatelné žalobkyni. Žalobkyně smluvní pokutu hradila, aniž k tomu byla povinna, a následně s konečnou platnosti založila svůj závazek hradit smluvní pokutu podpisem dohody o narovnání. To vše v situaci, kdy žalobkyně nabyla povinna pokutu hradit, a nebyla tak povinna ani uzavírat dohodu o narovnání týkající se dané pokuty. Sluší se dodat, že není rozhodné, zda si byla žalobkyně přímo vědoma existence ustanovení § 2006 o. z. Žalobkyně je právnickou osobou, podnikatelem. Je nutno po ní požadovat vyšší míru obezřetnosti. Stejně tak nelze opomenout jedny ze základních právních zásad, a to zásadu, že neznalost práva neomlouvá, a zásadu, že práva náležejí bdělým. Jde tedy pouze a jedině k tíži žalobkyně, že platila smluvní pokutu a uzavřela dohodu o narovnání v situaci, kdy k takovému jednání nebyla povinna. Zde soud nicméně znovu opakuje, že samotná žalobkyně si byla vědoma, že není schopna zboží dodat, a to z důvodu jí nepřičitatelných, že žalobkyně vyjadřovala pochyby o oprávněnosti smluvní pokuty atd.

74. Soud tedy uzavírá, že v nyní projednávané věci chybí jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnostního vztahu podle OdpŠk, kterou je existence příčinné souvislosti mezi jednáním státu a škodou.

75. To svědčí o nutnosti žalobu v celém rozsahu zamítnout.

76. Soud na tomto místě dodává, že veškeré výše uvedené závěry činí za situace, kdy stěžejní tvrzení žalobkyně ohledně toho, že kupní smlouva není fiktivním a neplatným právním jednáním, že zajištěné zboží bylo zbožím dle kupní smlouvy, že se jednalo o unikátní zboží atd. nebyla v řízení prokázána. Nebylo však namístě provádět za jejich účelem dokazování (například výslechy žalobkyní navržených svědků), protože i kdyby žalobkyně uspěla a veškerá svá tvrzení prokázala, nadále by platily veškeré výše uvedené závěry. Kdyby naopak z dokazování vyplynula jiná skutková verze, žaloba by nemohla být ani tak úspěšná. Zaprvé by daná verze nekorelovala s tvrzeními žalobkyně, a zadruhé by prokázání jiné skutkové verze, než té tvrzené žalobkyní, způsobilo nedůvodnost žaloby z jiných důvodů. Například, nebylo-li by prokázáno, že zajištěné zboží bylo zbožím dle kupní smlouvy, žalobkyně by mohla zboží dodat a nebyla by povinna hradit smluvní pokutu; kdyby bylo zjištěno, že žalobkyně mohla zboží vyrobit či obstarat od jiné osoby, žalobkyně by opět mohla zboží dodat a nemusel by hradit smluvní pokutu; bylo-li by prokázáno, že kupní smlouva byla účelově uzavřena ex post, nebyla by zde opět povinnost hradit smluvní pokutu atd. Soud proto neprováděl, jak již ostatně vysvětlil výše, dokazování zacílené na prokázání předmětných tvrzení žalobkyně. Již sama tato tvrzení totiž svědčí o nedůvodnosti žaloby.

77. Pro úplnost (a bez vlivu na závěr o nedůvodnosti žaloby) dále soud při zohlednění argumentace žalované dodává, že nesouhlasí s žalovanou v tom, že žalobkyně by měla škodu dovozovat pouze z rozhodnutí o zajištění tabáku. Žalobkyně naopak zcela zřetelně svůj nárok opírá o nezákonnost rozhodnutí o propadnutí tabáku. Je tedy bez významu, že rozhodnutí o zajištění tabáku nebylo zrušeno. Stejně tak nemá oporu v tvrzeních žalobkyně argumentace žalované, že věc by se měla posuzovat pouze optikou odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí, neboť všechny postupy orgánů celní správy se odrazily ve vydaných rozhodnutích. Žalobkyně explicitně tvrdí průtahy při zahájení řízení o zajištěném tabáku a průtahy v daném řízení. Takové postupy přitom nemají odraz v samotném rozhodnutí o propadnutí tabáku ani v rozhodnutí o jeho zajištění. Zde soud podotýká, že otázkou existence průtahů se nezabýval, neboť ne/existence průtahů nemůže ovlivnit závěr o absenci příčinné souvislosti. Pouze v obecné rovině a pro úplnost nicméně soud v tomto ohledu dodává, že jelikož bylo nutno postavit najisto otázku vlastníka zajištěného zboží, kterýžto je ze zákona účastníkem řízení o zajištění vybraného výrobku (§ 42a zákona o spotřebních daních), nemohlo být řízení zahájeno bez toho, aniž by byla otázka vlastnického práva adekvátně objasněna. Žalobkyní navržený postup spočívající v zahájení řízení se všemi v úvahu spadajícími účastníky nejenže nemá oporu v právním řádu, nýbrž porušuje jak zásadu mlčenlivosti a ochrany práv daňového subjektu, tak i v konečném důsledku žalobkyní akcentovanou zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení. Řízení s více subjekty vždy zabere více času. Nadto, i kdyby orgán celní správy zahájil řízení s žalobkyní i s obchodními společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], nezbavovalo by je to povinnosti provést v řízení veškeré kroky týkající se ověření osoby vlastníka. Řízení by tedy možná bylo zahájeno rychleji, avšak nebylo by skončeno dříve.

78. Soud tedy na základě předestřených úvah dospěl k závěru, že vzhledem k absenci příčinné souvislosti je nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout. Ke vzniku škody v podobě úhrady smluvní pokuty totiž nevedlo jednání státu, nýbrž jednání samotné žalobkyně.

79. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované částce 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (příprava věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 12. 12. 2023, sepis vyjádření k odvolání ze dne 3. 7. 2024, sepis vyjádření ze dne 17. 12. 2024, sepis vyjádření ze dne 17. 1. 2025 a účast na jednání soudu dne 23. 1. 2025).