14 C 99/2021 - 223

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] se sídlem [Adresa žalované A], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] se sídlem [Adresa žalované B], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 42 105 Kč s přísl. a částky 332 223 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 374 328 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně: z částky 42 105 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 332 223 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 201 284 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 soudní poplatek ve výši 51 434 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne [datum] (č. l. 2–3) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 105 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tvrzením, že dne [datum] nastoupila do tramvaje linky [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v zastávce [Anonymizováno] a jako invalidní osoba žádala o uvolnění místa k sezení. Přitom se jednou rukou držela horizontálního madla sedačky a druhou rukou se držela vycházkové hole. Než jí však bylo místo k sezení uvolněno, došlo k prudkému rozjezdu tramvaje, v jehož důsledku žalobkyně upadla, přičemž vinou své zdravotní indispozice nemohla pádu zabránit. [právnická osoba] ve svém šetření pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] konstatovala, že žalobkyně neporušila žádné právní předpisy. Následkem pádu žalobkyně utrpěla újmu na zdraví spočívající v kontuzi dolní části zad a pánve o hodnotě 20 bodů podle metodiky Nejvyššího soudu, dále spočívající ve zlomenině massa lateralis sakra vpravo bez dislokace o hodnotě 90 bodů, kontuzi levého hemithoraxu o hodnotě 10 bodů a kontuzi levého ramene o hodnotě 20 bodů. Celkovou hodnotu 140 bodů pak žalobkyně násobila částkou 295,04 Kč jako jedním procentem hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž bolest vznikla. Přehled bolesti pro účely výpočtu si žalobkyně nechala zpracovat zapsaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], jemuž za něj zaplatila částku 800 Kč. Náhradu bolestného ve výši 41 305 Kč a uvedenou částku 800 Kč jako náklady účelně vynaložené na uplatnění nároku pak žalobkyně uplatnila dopisem ze dne [datum] u žalované. Na dopis odpověděla pouze pojišťovna žalované, jež uvedla, že odpovídá za škodu jen v případě prokázaného zavinění zaměstnance žalované. Žalovaná na dopis neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení celkové částky 42 105 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.

2. Další žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne [datum] (č. l. 2–3 sp. zn. [spisová značka]) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 332 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 332 223 Kč od [datum] do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnila totožnými tvrzeními o pádu v tramvaji, jaká již uvedla v první podané žalobě. Dále uvedla, že před pádem dosahovala u svého zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [právnická osoba] technickohospodářské, se sídlem [adresa], průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 39 661 Kč, respektive průměrného hrubého hodinového výdělku za poslední čtvrtletí roku [Anonymizováno] ve výši 231,80 Kč a denního výdělku ve výši 1 854,40 Kč. Po pádu byla žalobkyně od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Za uvedené období by její předpokládaný hrubý výdělek činil nejméně 370 880 Kč, přičemž žalobkyně nárok z opatrnosti uplatňovala pouze za 200 pracovních dnů. V uvedeném období však žalobkyně obdržela pouze náhradu mzdy ve výši 38 657 Kč, z toho 32 667 Kč od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a 5 990 Kč od svého zaměstnavatele. Její ztráta na výdělku tak činila nejméně 332 223 Kč. Uvedla, že dávky v nemoci jí byly vypláceny pouze po dobu 70 dnů v souladu s § 28 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jelikož pobírala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Výši ušlého výdělku vypočetla v souladu se zákoníkem práce z hrubé mzdy, přičemž v případě přiznání celkové částky by byla povinna z ní sama provést odvody na zákonné pojištění státu. Žalobkyně uplatnila tento nárok dopisem ze dne [datum], na nějž žalovaná neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 332 223 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.

3. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila podáním ze dne [datum] (č. l. 14–16) dále doplněným podáním ze dne [datum] (č. l. 26). Žalobou uplatněný nárok neuznala s odůvodněním, že šetřením [právnická osoba] nebylo zjištěno žádné závadné jednání řidiče tramvaje jako zaměstnance žalované ani žádná jiná nestandardní okolnost, která by případně mohla způsobit pád žalobkyně. Rovněž nebyla zjištěna žádná technická závada, žádné porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ani žádné porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje – D 1/2. Madla a místa pro uchycení byla ergonomicky komfortní a dostupná pro sedící i stojící cestující. Tramvaj se ze zastávky rozjížděla plynule. V předmětné tramvaji [Anonymizováno].[Anonymizováno] s ev. č. [hodnota] s [Anonymizováno] bylo vyhrazeno 6 míst pro invalidy na pravé straně tramvaje, a to všech 5 sedaček mezi prvními a prostředními dveřmi a 1 sedačka hned za prostředními dveřmi. Místa byla osazena piktogramy. Podle bodu 6. odst. 1 Smluvních přepravních podmínek [Anonymizováno][Anonymizováno]účinných ke dni pádu mohli taková místa obsadit ostatní cestující jen tehdy, pokud na ně neuplatňoval nárok cestující s omezenou schopností pohybu a orientace. Žalobkyně nastoupila prostředními dveřmi a požádala o uvolnění místa k sezení až třetí osobu od dveří. Podle [právnická osoba] mohla žalobkyně porušit povinnost stojícího cestujícího přidržovat se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených stanovenou v § 16 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přepravní řád“). Uvedla, že zrychlení tramvaje při rozjezdu dosahovalo dvou třetin maximálně možného plynulého standardního zrychlení (ne maximálně technicky možného zrychlení). Nejednalo se tedy o prudký, skokový či jinak nekomfortní rozjezd. Výpočet bolestného žalovaná nezpochybnila. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Dále žalovaná zpochybnila výpočet ušlé mzdy ze strany žalobkyně, když žalobkyní uváděné vyplacené částky náhrady mzdy a nemocenského byly výrazně nižší, než kolik by měly činit ze zákona. Z žalobkyní předložených písemností též vyplynulo, že jí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyplácena nemocenské jen do [datum]. Chybný byl rovněž postup žalobkyně, která výši ušlého výdělku vypočetla jako rozdíl mezi očekávaným hrubým výdělkem a vyplacenou náhradou mzdy a nemocenským majícími charakter čisté mzdy. Žalovaná dále poukázala na nerovnoměrnou výši mzdy žalobkyně v roce [Anonymizováno], která se od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] pohybovala od 20 196 Kč do 25 970 Kč, v [Anonymizováno] však činila 36 670 Kč a v [Anonymizováno] dokonce 56 344 Kč. Konečně žalovaná namítla, že v žalobkyní předloženém přehledu bolesti [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že na rozsah a následky úrazu měl pravděpodobně vliv předchozí zdravotní stav žalobkyně.

4. Řízení o obou žalobách soud spojil ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

5. Vedlejší účastníce na straně žalované se plně ztotožnila s procesním stanoviskem žalované a odkázala na její vyjádření k oběma žalobám.

6. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně dne [datum] nastupovala na zastávce [Anonymizováno] do tramvaje provozované žalovanou, k chůzi používala vycházkové hole, které při nastupování držela v jedné ruce, a poté, co se tramvaj rozjela, žalobkyně upadla a utrpěla úraz. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že výše náhrady za žalobkyní vytrpěnou bolest činí částku 41 305 Kč.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně (č. l. 70–71) soud zjistil, že u svého zaměstnavatele pracovala jako personalistka na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Dne [datum] přijela tramvají na [Anonymizováno], kde čekala na další spoj. K chůzi nepravidelně používala trekové hole. Ten den je také měla, protože v [Anonymizováno] ještě nebylo stabilní počasí a zároveň se tím udržovala v kondici. Řidiči tramvaje číslo [hodnota] se 2 vozy, jenž se na ni díval, dávala jako obvykle zvednutými holemi znamení, že bude nastupovat. Poněvadž „hranatá“ tramvaj, která přijela, má obvykle v předních dveřích tyč, která zmenšuje nástupní prostor a komplikuje jí nastupování, nastupovala žalobkyně prostředními dveřmi. Po nastoupení zahnula doprava směrem k řidiči, jelikož tam byla místa pro invalidy. Všechna sedadla v tramvaji byla obsazená, nikdo však nestál. Na prvních dvou místech pro invalidy od prostředních dveří seděli důchodci, proto požádala o místo k sezení až mladého muže na třetím místě. Musela jej žádat dvakrát, neboť poprvé dělal, že ji neslyší. Poté jí začal místo uvolňovat. Žalobkyně v jedné ruce držela hole a druhou rukou se držela za sedadlo, jelikož mezi sedadly nebyly žádné tyče a držet se bylo možné jen nahoře, kam však žalobkyně vzhledem ke svému malému vzrůstu nedosáhla. Žalobkyně si byla vědoma, že se tramvaj po signálu bude rozjíždět, ale řidič chvíli čekal a ona si myslela, že čeká, až se ona po uvolnění místa usadí, jelikož to tak někteří řidiči dělali. Rozjezd tramvaje byl jako prudký silný tah dozadu, což žalobkyni otočilo a přinutilo couvat a udělat pár kroků a upadnout, jako by si sedla na zadek, ve vzdálenosti asi 2 metrů od sedadla, na které se chtěla usadit. Žalobkyni něco luplo v zádech a cítila velkou bolest. Hned jí začal pomáhat jeden muž cestující se synem, běžel k řidiči a bouchal mu na dveře, aby zastavil. Po zastavení muž pomohl žalobkyni se zvednout a ona si napůl sedla na nejbližší sedadlo, které jí někdo uvolnil, a držela se tyče. Přitom plakala a říkala, že se držela. Muž jí potvrdil, že viděl, jak se držela, ale řidič vyjel tak zprudka, že se nemohla udržet. Řidič vyhlédl ze své kabiny a ptal se jí, co se stalo a zda může vstát, na což mu odpověděla, že vstát nemůže, protože ji to velmi bolelo. Muž, který pomáhal žalobkyni, se řidiče ptal, zda volal sanitku, a ten odpověděl, že volal nehody. Od nehod přijeli 2 muži a chtěli, aby žalobkyně šla s nimi, což odmítla, neboť ji bolela záda, a místo toho s nimi odešel řidič. Šel za nimi i muž, který žalobkyni pomáhal, a nabízel se jim jako svědek, že všechno viděl. V sanitce žalobkyně ještě na [Anonymizováno] seděla, a žena v sanitce jí též dala něco na uklidnění, aby neměla tak velké bolesti. Převezli ji do [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz], kde jí udělali rentgen, z něhož však lékař nic nezjistil. Po přibližně 2 týdnech přišla žalobkyně na kontrolu, při níž se to jinému lékaři nezdálo, a poslal ji hned na CT. Z výsledků CT lékař zjistil velkou a závažnou zlomeninu, která podle něj byla nejspíš rovnou na operaci, ale nezjistila se včas. Po ošetření v nemocnici musela žalobkyně nosit krunýř na stahování a měla stále velké bolesti. Byla též v léčebně v [adresa]. Od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Jelikož byla částečně invalidní, měla nárok jen na půl roku neschopenky. Nemocenské dávky proto pobírala jen do [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Bolestmi dosud trpí. Nemohla se vrátit do práce a přiznali jí plnou invaliditu. Dostává i příspěvek na péči, s kterou jí pomáhá manžel. Policie nepřijela k místu nehody, ale až za žalobkyní do nemocnice asi na 5 minut. Provedli jí dechovou zkoušku s negativním výsledkem, jinak se jí na nic neptali. Žalobkyně policistům popsala, co se jí stalo, ale byla velmi rozrušená a měla velké bolesti. Na policii již poté nikdy nebyla. Dále žalobkyně popsala obtížnou komunikaci s příslušnou policistkou v průběhu vyšetřování, se kterou byla velmi nespokojená.

8. Z výslechu svědka [jméno FO] (č. l. 71–72) soud zjistil, že pracoval u žalované jako svého zaměstnavatele do [Anonymizováno] [Anonymizováno] nejprve přibližně 3 roky jako řidič tramvaje a následně přibližně rok v kanceláři. Ohledně dne [datum] si pamatoval, že odjížděl ze zastávky na [adresa] směrem na [jméno FO]. Zastavil na základě signálu od cestujících řidiči prostřednictvím zvonku v tramvaji. Poté se šel podívat do druhého vozu, co se stalo, cestující mu říkali, že došlo k útěku psa. Obávali se, že je zraněný, a po svědkovi chtěli, aby to řešil. Incident se měl odehrát u zadních dveří druhého vozu. Výpověď tohoto svědka soud hodnotil jako nevěrohodnou především v té části, kde svědek popisoval události z [datum], neboť výpověď svědka se diametrálně odlišovala od veškerých zjištěných – i nesporných – skutečností týkajících se téže události, a to vč. vysvětlení svědka po nehodě samé před policií. Z části jeho výpovědi týkající se obecně postupu řidiče při rozjezdu a řízení tramvaje pak nevyplynuly žádná zásadní zjištění. Svědek pouze potvrdil to, že řidič nemá žádná pevně stanovená pravidla, kdy může přistoupit k rozjezdu tramvaje v případě nastupování cestujícího s určitým pohybovým omezením (pokud se nejedná o cestujícího na invalidním vozíku, kterému řidič vysunuje plošinu).

9. Ze spisu [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], evid. číslo [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], soud zjistil, že dopravní nehoda se zraněním spočívající v pádu za jízdy v tramvaji [Anonymizováno] na zastávce MHD [Anonymizováno] ve směru zastávek [právnická osoba] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] s přítomností rychlé záchranné služby byla policii ohlášena telefonátem žalované na číslo [hodnota] dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin. Dopravní nehoda nebyla zaznamenána kamerovým systémem [detail akce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - [Anonymizováno], pád za jízdy v tramvaji, MHD [Anonymizováno] ( TRAM směr [Anonymizováno]/[adresa] [Anonymizováno].,[Anonymizováno] [Anonymizováno] ),]. [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa], dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin před policistou ev. č. [hodnota] vypověděl, že řídil tramvaj [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přičemž se pomalu rozjížděl ze zastávky [Anonymizováno] ve směru [jméno FO]. Jelikož uslyšel úder, zastavil a šel se podívat, co se stalo. Mezi prvními a druhými dveřmi prvního vozu nalezl na zemi ležící paní, která mu na dotaz sdělila, že upadla a že chce zavolat pomoc, což učinil. Před nehodou jel rychlostí přibližně 15 km·h-1. Technickou závadu jako příčinu dopravní nehody neuplatnil. Před jízdou ani během jízdy nepožil alkohol, omamné látky ani léky a nebyl unavený. Před jízdou i během jízdy byl zdráv. Před jízdou a během jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Před nehodou měl rozsvíceno předepsané osvětlení. Při nehodě neutrpěl zranění, nevznikla mu pracovní neschopnost ani léčení. Při nehodě nevznikla škoda na jiných věcech vedle tramvaje. Nehoda se stala za světla, bez rozsvíceného veřejného osvětlení, za nesnížené viditelnosti a na suché vozovce (záznam o vytěžení účastníka dopravní nehody – ŘIDIČE ze dne [datum] – č. l. 4 policejního spisu).

10. Žalobkyně dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] do [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin před policistou vypověděla, že téhož dne okolo [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin nastoupila prostředními dveřmi do tramvaje linky [Anonymizováno] na zastávce [Anonymizováno] v [adresa] ve směru k [adresa]. Po nastoupení se vydala do přední části tramvaje asi ke třetímu sedadlu vpravo od prostředních dveří a požádala zde sedícího muže o místo k sezení. Zatímco se zvedal, držela se levou rukou horizontálního madla sedačky, přičemž v dlani levé ruky rovněž držela vycházkové hole. V téže chvíli se tramvaj prudce rozjela, žalobkyně ztratila rovnováhu a začala se přetáčet na záda. Pravou rukou se snažila zachytit madla nebo muže, který ji pouštěl sednout, ale již to nestihla a upadla na zem na záda, v nichž ihned pocítila prudkou bolest. Vozidlem rychlé záchranné služby se nechala převézt k lékařskému ošetření (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum] – č. l. 5–6 policejního spisu).

11. Tramvajová souprava ev. č. [hodnota] a [Anonymizováno] na lince [Anonymizováno] a pořadí [Anonymizováno] řízená [jméno FO] s 6měsíční praxí dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin vyjela za zastávky [Anonymizováno] ve směru z centra v [adresa] v přímém úseku v rovině za polojasna a sucha. Řidič krátce zadal levé směrovky. Po ujetí 3,3 metru při rychlosti 9 km·h-1řidič vypnul jízdu. Po ujetí dalšího 1 metru při rychlosti 8,9 km·h-1 řidič zadal provozní brzdu. Provozně dobrzdil po dalších 2,9 metru, kdy automaticky zapůsobila i brzda zajišťovací (rozbor záznamu elektronického tachografu k šetření mimořádné události v provozu tramvají ze dne [datum] včetně příloh – numerická část a graf záznamu – č. l. 7–10 policejního spisu).

12. Žalobkyně byla dne [datum] ošetřena v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] – [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], odkud byla ve [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin propuštěna domů ve stabilizovaném stavu. Bylo jí diagnostikováno zhmoždění (kontuze) ramene a paže (nadloktí). Podle rentgenového vyšetření byl nález na nitrohrudních orgánech normální a skeletální trauma nebylo zjištěno (zpráva o ambulantním ošetření ze dne [datum] – č. l. 11 policejního spisu). Předmětnou tramvají byla tramvaj [Anonymizováno] ev. č. [hodnota], [Anonymizováno] linky [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s elektromagnetickými brzdami v dobrém stavu podle vyjádření řidiče ve vlastnictví žalované. Řidič byl držitelem řidičského průkazu skupin AM, B a B1 číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydaného v České republice a povolení k řízení drážních vozidel č. [hodnota]. Tramvaj byla pojištěna u vedlejší účastnice podle dokladu číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Nebyla na ní zjištěna škoda. Rovněž nebyla ohledáním zjištěna technická závada jako příčina dopravní nehody. Nehoda se stala v zastávce [Anonymizováno] v přímém úseku [adresa] ve směru od [adresa] s živičnou komunikací. Povrch vozovky byl suchý, neznečištěný a bez závad. Povětrností podmínky nebyly ztížené. Hustota provozu v době ohledání byla na stupni č. [hodnota]. Rychlost podle pravidel silničního provozu je v místě stanovena na 50 km·h-1. V konečném postavení se pravý přední roh tramvaje nacházel 26,8 metru za sloupem veřejného osvětlení č. [hodnota] a pravý zadní roh se nacházel 3,2 metru před tímto sloupem. Stav řidiče po dopravní nehodě byl dobrý. Žalobkyně byla propuštěna z [Anonymizováno] bez nutnosti hospitalizace. Dechová zkouška na zjištění alkoholu provedená přístrojem Dräger č. [hodnota] s číslem měření [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla u žalobkyně i řidiče negativní (protokol o události v silničním provozu ze dne [datum] včetně fotodokumentace a plánku – č. l. 12–14 a 16 policejního spisu). [jméno FO] [Anonymizováno], narozený [datum], byl zaměstnán u žalované jako řidič tramvaje od [datum] nejméně do [datum]. Žalovaná ke dni [datum] evidovala u řidiče 3 dopravní nehody mimo předmětnou nehodu, z toho 2 nehody s vlastním zaviněním (výpis z provozních záznamů zaměstnance ze dne [datum], značka [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] – č. l. 15 policejního spisu). Věc přestupku byla odložena [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], když nebylo zjištěno porušení zákona o silničním provozu ze strany řidiče ani ze strany žalobkyně ani porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje - D 1/2 ze strany řidiče. Místa pro uchycení a madla byla ergonomicky komfortní a dostupná pro stojící i sedící cestující. Žalobkyně mohla porušit § 16 odst. 1 přepravního řádu, avšak takové porušení by nepodléhalo správnímu trestání (odložení věci ze dne [datum] – č. l. 2–3 policejního spisu). Na rozhodnutí o odložení ničeho nezměnilo ani zjištění, že dne [datum] při vyšetření v [Anonymizováno], že žalobkyně utrpěla zlomeninu kosti křížové a dorsalgii v bederní krajině (odložení věci ze dne [datum]). Žalobkyně vyrozuměla [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], že ke dni [datum] skončila její pracovní neschopnost a ke dni [datum] jí byl ukončen pracovní poměr, přičemž bolesti, omezení a zhoršení zdravotního stavu u ní přetrvaly. Dne [datum] se jí pak dotázala na výsledek šetření dopravní nehody. Policistka informovala žalobkyni dne [datum], že zprávu o ukončení šetření ze dne [datum] jí zasílala dopisem a na základě daného dotazu jí zprávu zaslala znovu v příloze e-mailu. Žalobkyně dne [datum] odpověděla, že se pokusí přes internet dohledat svědky, aby potvrdili, že se řádně držela a že řidič vyjel zprudka (e-mailová korespondence od [datum] do [datum]). Žalobkyně byla vyšetřena v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [právnická osoba] [tituly před jménem] [adresa] rovněž dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] (zprávy o ambulantním ošetření z uvedených dnů). Žalobkyně byl pro úraz v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] z rozhodnutí praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]). V období od [datum] do [datum] se žalobkyně rehabilitačně léčila v [adresa] (předvolání na léčení číslo [hodnota] ze dne [datum]).

13. Z hlášení o mimořádné události číslo [hodnota] ze dne [datum] (příloha 4) předloženého žalovanou soud zjistil, že mimořádná událost nastala dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin v prostoru tramvajové zastávky [Anonymizováno] směrem z centra přibližně 35 metrů před sloupkem této zastávky v [adresa]. Mimořádnost se týkala tramvaje linky [Anonymizováno] pořadí [Anonymizováno] z vozovny [adresa] s evidenčním číslem [hodnota] a [Anonymizováno]. Tachograf tramvaje byl vypnut a zajištěn k vyhodnocení. Řidičem byl [jméno FO] s 6měsíční praxí, který byl ve službě od [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin, přičemž jeho dechová zkouška byla negativní. V konečném postavení se tramvaj nacházelo 1. osou vlaku 4,7 metru za zastávkovým sloupkem. Doprava byla narušena v jednom směru od [Anonymizováno].[Anonymizováno] do [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin. Nehodové vozidlo [Anonymizováno]-[Anonymizováno] přijelo v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin a zdravotnická záchranná služba č. [hodnota] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin. Žalobkyně byla převezena do [Anonymizováno] [adresa] s nekrvácivým zraněním zad. Další nehodové vozidlo [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. přijelo v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin. Za policii se účastnila [Anonymizováno]. [jméno FO], ev. č. [hodnota]. Pracovníky nehod byla provedena kontrola schodů, madel a zadržovacího systému vozu č. [hodnota] bez zjištěných závad. Na tramvaji nevznikla viditelná škoda. Posádka nehodového vozu žalované pořídila fotodokumentaci, plánek žalovaná nezpracovala. V místě byla střední hustota provozu motorových vozidel a velká hustota chodců. Bylo polojasno a sucho a jednalo se o přímý úsek v rovině bez závad na dopravním značení. [právnická osoba] povolila zahájení prací k uvolnění tramvajového provozu v [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]hodin. Podle záznamu tachografu [Anonymizováno] zrychlení tramvaje při rozjezdu do dosažení rychlosti 9 km·h-1 během 1,9 sekund dosáhlo 1,31 m·s-2, přičemž maximální možné kladné zrychlení vozu je stanoveno na 1,8 m·s-2.

14. Ze smluvních přepravních podmínek [Anonymizováno] (metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy, pravidla) ve znění dodatků č. 1 až 12 platného od [datum] (příloha 3) předložených žalovanou soud zjistil, že přepravní smlouva byla uzavřena, když žalobkyně na základě jízdního dokladu nastoupila do vozidla (čl. 2. odst. 1). Pokud žalobkyně stála, byla povinna se přidržovat ve vozidle k tomu určených zařízení (čl. 4.2 odst. 10). Cestující byli povinni bez vyzvání umožnit přednostní nástup osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a uvolnit místa vyhrazená pro takové osoby a na vyzvání řidiče byli povinni uvolnit i další místa, pokud byla pro takové osoby potřebná (čl. 4.2 odst. 11). Za osoby s omezenou schopností pohybu a orientace žalovaná považovala zejména osoby pohybově, zrakově nebo sluchově postižené, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a případně osoby mentálně postižené, a vyhradila pro ně nejméně 6 míst k sezení (čl. 6. odst. 1).

15. Z plánku vnitřního pravého boku tramvaje [Anonymizováno] včetně detailů okenních sloupků (příloha 2) předloženého žalovanou soud zjistil, že mezi prvními a prostředními dveřmi se nacházelo 5 sedadel pro invalidy označených piktogramem. Další 4 sedadla se nacházela mezi prostředními a zadními dveřmi, přičemž první z nich bylo určené pro invalidy a označené piktogramem.

16. V dalším řízení soud doplnil dokazování o důkazy vztahující se k výši žalobkyní uplatněného nároku, přičemž ze znaleckého posudku vypracovaného [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 186 spisu) soud zjistil, že celá doba trvání pracovní neschopnosti žalobkyně, tj. od [datum] do [datum] byla způsobena pouze úrazem, který žalobkyně utrpěla při pádu dne [datum], na dobu trvání pracovní neschopnosti neměly vliv další okolnosti. Žalobkyně v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno] dosáhla hrubého výdělku z hlavního pracovního poměru ve výši 25 970 Kč za 176 odpracovaných hodin, v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 36 670 Kč za 176 odpracovaných hodin a v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 56 344 Kč za 144 odpracovaných hodin, přičemž žalobkyně čerpala 24 hodin dovolené, za níž jí byla poskytnuta náhrada ve výši 4 027 Kč (srov. mzdový list za rok [Anonymizováno], zúčtování mzdy za [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]). V době po předmětném úraze zaměstnavatel žalobkyni vyplatil náhradu za nemoc od [datum] do [datum] v celkové výši 5 990 Kč, přičemž za první 3 dny pracovní neschopnosti ([Anonymizováno].[Anonymizováno]. – [datum]) nebylo vyplaceno ničeho (srov. mzdový list [Anonymizováno], sdělení zaměstnavatele na čl. 170). Dále byly žalobkyni vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové částce 32 667 Kč, přičemž dávky byly vypláceny od [datum] do [datum] (srov. potvrzení [Anonymizováno] o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z [datum]). V době trvání pracovní neschopnosti žalobkyně zameškala 1 624 pracovních hodin (srov. mzdový list [Anonymizováno], sdělení zaměstnavatele na čl. 170). Žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně od [datum] (srov. rozhodnutí [Anonymizováno] z [datum], č.j. [Anonymizováno]-[datum]-[Anonymizováno]/[RČ]).

17. Žalobkyně u žalovaného uplatnila svůj nárok na náhradu za bolest ve výši 42 105 Kč s tím, že jej vyzvala k dobrovolnému plnění ve lhůtě do [datum] (srov. dopis právního zástupce žalobkyně z [datum]), a nárok na úhradu ušlého výdělku ve výši 242 480 Kč ve lhůtě do [datum] (srov. dopis právního zástupce žalobkyně z [datum]). Vedlejší účastník žalobkyni sdělil, že nároky neuznává a odmítá odpovědnost za vzniklou újmu žalované (srov. zpráva pojišťovny z [datum]).

18. Dále soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku 800 Kč [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování ocenění bolestného (srov. faktura č. [hodnota]).

19. Na základě provedených důkazů a podle shodných skutkových tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne [datum] přibližně v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin žalobkyně nastoupila na tramvajové zastávce [Anonymizováno] ve směru [právnická osoba] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] do prvního tramvajového vozu typu [Anonymizováno].[Anonymizováno] evidenčního čísla [hodnota] tvořícího dvouvozovou soupravu společně s tramvajovým vozem evidenčního čísla [hodnota] na tramvajové lince [Anonymizováno] a pořadí [Anonymizováno], přičemž žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem uvedené tramvajové soupravy a jejím řidičem byl zaměstnanec žalované. Žalobkyně do vozu nastoupila prostředními z trojice dveří na jeho pravém boku a po nástupu došla ke třetímu sedadlu od uvedených dveří ve směru k přední části tramvaje na jejím pravém boku, kde tam sedícího muže požádala o uvolnění místa k sezení. V okamžiku, kdy muž žalobkyni uvolňoval místo k sezení, se řidič s tramvají rozjel a žalobkyně upadla na zadní část těla přibližně 2 metry proti směru jízdy od místa, kde před rozjetím stála. Rychlost tramvaje po rozjetí dosáhla nejvýše 9 km·h-1 po 1,9 sekundách, přičemž zrychlení v této době dosáhlo 1,31 m·s-2, přičemž maximální možné kladné zrychlení vozu je stanoveno na 1,8 m·s-2. Nejvyšší dovolená rychlost v místě činila 50 km·h-1, bylo sucho a polojasno. Na popsanou událost neměl vliv jakýkoliv vnější vliv (počasí, vnější události v provozu), nebyla zjištěna jakákoliv závada na vozidle tramvaje.

20. Soud rozjezd tramvaje hodnotil z popsaných důvodů jako obvyklý, ač nezpochybňuje, že sama žalobkyně mohla rozjezd vnímat jako mimořádně prudký. Soud však musel přihlédnout i k objektivním skutečnostem zjištěným především z vyhodnocení tachografu a dalších závěrů policejního šetření. Vnímání žalobkyně mohlo být ovlivněno též traumatem, které ve chvíli pádu prožívala; její výpověď, že poté, co upadla a řidič stále jel, spolucestující, který žalobkyni pomáhal, běžel ke kabině řidiče a bouchal na něj, aby zastavil, nemá soud za pravděpodobnou. V relaci s tím, že tramvaj počala brzdit 1,9 sekundy po rozjezdu a zcela zastavila za 5 sekund od prvotního rozjezdu, výpověď žalobkyně svědčí právě spíše pro závěr o jejím zkresleném vnímání v následku prožívaného stresu.

21. Pro právní posouzení věci bylo nevýznamné, po jaké době řidič tramvaj zastavil a co jej k tomu vedlo, neboť k pádu žalobkyně došlo během rozjezdu tramvaje a další jízda již na něj a na újmu žalobkyně neměla žádný vliv. S ohledem na krátký čas, za který řidič stihl zastavit, je však možné soudit, že tak nečinil na výzvu jiného cestujícího, jak tvrdila žalobkyně. Dle tachografu počal řidič brzdit již 1,9 sekundy po rozjezdu, což časově odpovídá spíše tomu, že jej k brždění přiměl hluk z prostoru vozu, příp. signál k řidiči.

22. Konečně soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně, která byla způsobena předmětným úrazem, trvala od [datum] do [datum]; v průběhu jejího trvání jí byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 38 657 Kč.

23. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „[s]mlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ přičemž „[d]opravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.“ (§ 2551 o.z.). Podle § 2554 odst. 1 o. z. platí, že „[v]znikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků.“ 24. Podle § 2927 odst. 1 o. z., „[k]do provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.“ avšak dle odst. 2 cit. ust. „[p]ovinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.“ Podle § 2918 o. z. pak platí, že „[v]znikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“ 25. Nejvyšší soud v projednávané věci v kasačním rozsudku z 25.10.2023, č.j. 25 Cdo 154/2023-136 poskytl podrobný výklad § 2927 o.z. Konkrétně Nejvyšší soud uvedl: „Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku je založena na tom, že jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu nevyžaduje porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o.z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o.z.). Zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, vozidla se pohybují zpravidla vyšší rychlostí, a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci. I samotný způsob jízdy vozidla (jeho pohyb), při němž dojde k pádu přepravovaného pasažéra, je okolností zakládající povinnost k náhradě újmy podle § 2927 o.z.. […] Liberační důvod je definován v § 2927 odst. 2 větě druhé o.z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Jeho použití je však omezeno podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. […] Je tedy zřejmé, že není významné, odkud tyto okolnosti působí, nýbrž jakým způsobem a s jakým výsledkem se projevily vůči dopravnímu prostředku (též jeho obsluze, technice či organizačním opatřením) tak, že vyvolaly škodlivé působení zvláštních vlastností provozu. Jinými slovy, nejprve musí být zřejmé, že újmu vyvolala zvláštní povaha provozu (jinak se vůbec neaplikuje § 2927 o.z.), a pouze tehdy lze zvažovat, zda šlo zároveň o okolnosti mající původ přímo v provozu samém (liberace je vyloučena), nebo o okolnosti jiné, tedy se samotným provozem přímo nespojené (liberace přichází v úvahu). Pojem okolností, které nemají původ v provozu, tak naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. […] V poměrech posuzované věci se z toho podává, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývají ohledně průběhu škodní události žádné okolnosti nemající původ v provozu, neboť dovolatelka upadla při běžném jízdním manévru rozjezdu tramvaje ze stanice. Projevily se tudíž vlastnosti typické pro provoz tramvaje (zrychlený pohyb, rozjezdová akcelerace), nikoliv vně provozu stojící okolnosti, které by do nich zasáhly převažující měrou. Již tím je tedy uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o.z. vyloučeno […].“ 26. Výše uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce takto. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 o. z., když žalobkyně jako cestující nastoupila do vozidla provozovaného žalovanou jako dopravcem.

27. Žalobkyni jako cestující vznikla za přepravy újma na zdraví, jejíž náhrada se proto v souladu s § 2554 odst. 1 o. z. řídí ustanovením o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků v § 2927 ve spojení s § 2894 odst. 2 o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně utrpěla úraz při běžném jízdním manévru tramvaje, který je tedy typickým pro provoz takovéhoto vozidla; za těchto okolností je tak zřejmé, že žalované vznikla povinnost nahradit žalobkyni vytrpěnou újmu dle § 2927 odst. 1 o.z. V řízení naopak nebylo zjištěno ničeho, co by – při shora citovanému výkladu Nejvyššího soudu – skutkově odůvodňovalo naplnění liberačního důvodu, který by odpovědnost žalované vyloučil či omezil dle § 2927 odst. 2 o.z.

28. Soud tak shledal podmínky odpovědnosti žalované za naplněné; musel se pak zabývat obranou žalované, tedy tím, zda si žalobkyně zcela či částečně nezpůsobila újmu svým zaviněním, tj. tím že nesplnila svou povinnost se během přepravy držet. Břemeno důkazní k tomuto tvrzení však tíží žalovanou a ta jej neunesla, když pouze poukázala na rozpor ve výpovědi žalobkyně bezprostředně po úrazu a následně před soudem. Byť soud postřehl určitý rozpor mezi výpověďmi žalobkyně před policisty a v řízení před soudem, nemohl z něj mít za prokázaná tvrzení žalované. Policistům žalobkyně sdělila, že trekové hole držela v levé ruce a současně se tou samou rukou držela sedadla, přičemž při rozjezdu tramvaje se pokoušela chytit sedadla i pravou rukou. V řízení před soudem pak žalobkyně vypověděla, že hole držela v jedné blíže neurčené ruce a sedadla se držela druhou rukou, přičemž o snaze chytit se i druhou rukou se již nezmínila. Z těchto nuancí ve výpovědích však nelze usuzovat na celkovou nevěrohodnost té či oné výpovědi žalobkyně. Soud tyto rozdíly přičítá spíše šoku způsobenému úrazem a následně i časovým odstupem výpovědi před soudem od prožité události, když soud zároveň v průběhu řízení zaznamenal, že pro žalobkyni je prožitá situace stále velmi živá a její emoční prožívání je značné. Žalovaná pak soudu nenabídla jediný důkaz ke svému tvrzení, byť byla soudem řádně procesně poučena; na „neprokázané“ jistotě (v řízení nebylo prokázáno), zda se žalobkyně držela levou či pravou rukou a ve které ruce držela hole, nelze založit důkazní jistotu (tj. soud nemůže mít za prokázané), že žalobkyně se (řádně) nedržela. Žalovaná tedy v řízení neunesla své břemeno důkazní ke své obraně, že žalobkyně svým jednáním přispěla ke vzniku újmy.

29. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za celou újmu, jež žalobkyni úrazem vznikla. Podle § 2958 o.z. platí, že „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; […]“ Podle § 2962 odst. 1 o.z. platí, že „náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.“ 30. Žalobkyně v řízení uplatnila předně nárok na náhradu za vytrpěnou bolest, kterou je na místě odškodnit dle pravidel § 2958 o.z. Mezi účastníky pak bylo nesporným, že peněžitá náhrada odpovídající vytrpěné bolesti stanovená dle Metodiky Nejvyššího soudu činí částku 41 305 Kč. Žalobkyně k uplatnění tohoto nároku pak vynaložila ještě částku 800 Kč (srov. bod 18 shora) za vyčíslení tohoto nároku, kterou jí soud též přiznal, neboť se jedná o částku účelně vynaloženou k uplatnění nároku, která dle § 513 o.z. tvoří příslušenství pohledávky. Zároveň žalobkyně oba tyto nároky uplatnila u žalovaného dopisem z [datum], avšak žalovaný k výzvě žalobkyně ničeho neplnil, soud mu tedy povinnost k úhradě uložil tímto rozsudkem. Zároveň soud žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení z částky 42 105 Kč dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje dnem [datum], jak žalobkyně požadovala.

31. Dále žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti. Soud v řízení zjistil, že pracovní neschopnost způsobená výlučně předmětným úrazem trvala od [datum] do [datum]. Podle § 2962 odst. 1 o.z. žalobkyni náleží náhrada rovnající se rozdílu mezi průměrným hrubým výdělkem, kterého by – nebýt pracovní neschopnosti – dosáhla v daném období a částkami, které jí byly v souvislosti s pracovní neschopností vyplaceny, přičemž se při výpočtu postupuje obdobně dle pravidel obsažených v § 351 až 362 zákoníku práce. Soud v řízení zjistil, že průměrný hrubý hodinový výdělek žalobkyně za čtvrtletí předcházející vzniku úrazu činil částku 231,80 Kč [hrubá mzda za [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno] děleno počtem odpracovaných hodin za totéž období, tj. (25 970 + 36 670 + 52 317) : (176 + 176 +144)], doba pracovní neschopnosti žalobkyně představovala celkem 1 624 pracovních hodin (203 pracovních dnů při osmihodinové pracovní době); v podrobnostech srov. 16 shora. Průměrný výdělek žalobkyně za dobu pracovní neschopnosti by tak činil celkem 376 443 Kč, avšak žalobkyni bylo po dobu trvání pracovní neschopnosti celkem vyplaceno pouze 38 657 Kč, ztráta na výdělku žalobkyně po dobu trvání pracovní neschopnosti tak činila částku 337 786 Kč. Soud však žalobkyni přiznal s ohledem na § 160 odst. 1 o.s.ř. pouze částku 332 223 Kč, již touto žalobou požadovala. Zároveň pak soud žalobkyni přiznal i příslušenství této částky v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje dnem [datum], jak žalobkyně požadovala. Pro úplnost pak soud dodává, že bylo prokázáno, že žalobkyně byla v době úrazu poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, tudíž jí byly dávky nemocenského pojištění vypláceny po zkrácenou dobu, jak bylo prokázáno zprávou [Anonymizováno].

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Náhrada nákladů žalobkyně sestává ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 7 000 Kč a zálohy na znalečné ve výši 35 000 Kč. Dále se skládá z odměny zástupce žalobkyně určené dle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (nárok na náhradu za bolest; žaloba byla podána samostatně) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (výzva žalovanému k plnění, podání žaloby a replika žalobkyně z [datum]) a z tarifní hodnoty ve výši 332 223 Kč (nárok na náhradu ušlého výdělku; žaloba podána samostatně) sestávající z částky 9 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (výzva žalovanému k plnění, podání žaloby) a z tarifní hodnoty 382 223 Kč (oba nároky dohromady; řízení bylo spojeno usnesením z [datum], č.j. [spisová značka]) sestávající z částky 9 860 Kč za každý z deseti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (příprava a převzetí zastoupení, účast u ústního jednání dne [datum], vyjádření v koncentrační lhůtě z [datum], účast u jednání dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku dne [datum], včetně písemně podaného závěrečného návrhu, sepis odvolání, vč. jeho doplnění, sepis dovolání, vyjádření k výzvě soudu z [datum], účast u ústního jednání dne [datum] a dne [datum]). Dále soud přiznal 15 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Konečně soud přiznal též náhradu za DPH z celkové částky odměny zástupce 131 640 Kč, tj. náhrada za DPH činí 27 644 Kč. Celkem tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 201 284 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám právní zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Soud povinnost k náhradě nákladů řízení uložil žalované a vedlejšímu účastníku řízení společně a nerozdílně. Vedlejší účastník v řízení podporoval procesní postoj žalované, sdílí tak i její procesní osud, včetně povinnosti k náhradě nákladů řízení.

34. Výrokem III pak soud rozhodl dle § 2 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Poněvadž byla žalobkyně ze zákona osvobozena od placení soudního poplatku za řízení v prvním a druhém stupni (srov. § 11 odst. 2 písm. d/ cit. zákona), soud přenesl tuto poplatkovou povinnost na žalovanou, která byla ve věci zcela procesně neúspěšná. Výše poplatkové povinnosti pak musí reflektovat objektivní kumulaci uplatněných nároků. Soudní poplatek tak z částky 42 105 Kč (bolestné) určený podle položky 3 písm. a) sazebníku činí částku 2 000 Kč a z částky 332 223 Kč určený podle položky 1 písm. b) sazebníku činí částku 16 611 Kč. Soudní poplatek za řízení o žalobě tak činí částku 18 611 Kč a tutéž částku pak i za řízení odvolací; celková výše přenesené poplatkové povinnosti činí částku 37 222 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že při písemném vyhotovení tohoto rozsudku zjistil, že chybou v počtech byla částka soudního poplatku vyhlášena v nesprávné výši, která je uvedena ve výroku tohoto rozsudku. Soud tuto zjevnou nesprávnost v počtech opravil opravným usnesením z 13.1.2025, č.j. 14 C 99/2021-229.