14 Cmo 105/2024 - 1230

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Broučkové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele], narozený [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) Log-point Areál [Jméno advokáta B]., IČO [IČO] [adresa] c) obec [adresa], IČO [IČO advokáta B] sídlem [adresa] d) [Jméno advokáta C], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] e) [Jméno advokáta E], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupený advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] f) [Jméno advokáta G], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta G] bytem [Adresa advokáta G] zastoupený advokátem [Jméno advokáta H] sídlem [Adresa advokáta H] g) [Jméno advokáta I], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta I] bytem [Adresa advokáta I] h) [Jméno advokáta J], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta J] bytem [Adresa advokáta J] zastoupený advokátem [Jméno advokáta K] sídlem [Adresa advokáta K] i) [Jméno advokáta L], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta L] bytem [Adresa advokáta L] zastoupená advokátem [Jméno advokáta M] sídlem [Adresa advokáta M] j) obec [adresa], IČO [IČO advokáta M] sídlem [Adresa advokáta M] zastoupená advokátem [Jméno advokáta N] sídlem [Adresa advokáta N] k) obec [adresa], IČO [IČO advokáta N] sídlem [Adresa advokáta N] zastoupená advokátem [Jméno advokáta O] sídlem [Adresa advokáta O] l) obec [adresa], IČO [IČO advokáta O] sídlem [Adresa advokáta O] zastoupená advokátem [Jméno advokáta P] sídlem [Adresa advokáta P] m) obec [adresa], IČO [IČO advokáta P] sídlem, [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta Q] sídlem [Adresa advokáta Q] n) obec [adresa], IČO [IČO advokáta Q] sídlem [Adresa advokáta Q] zastoupená advokátem [Jméno advokáta R] sídlem [Adresa advokáta R] o) obec [adresa], IČO [IČO advokáta R] sídlem [Adresa advokáta R] zastoupená advokátem [Jméno advokáta S] sídlem [Adresa advokáta S] p) obec [adresa], IČO [IČO advokáta S] sídlem [Adresa advokáta S] zastoupená advokátem [Jméno advokáta T] sídlem [Adresa advokáta T] q) obec [adresa], IČO [IČO advokáta T] sídlem [Adresa advokáta T] zastoupená advokátem [Jméno advokáta U] sídlem [Adresa advokáta U] r) obec [adresa], IČO [IČO advokáta U] sídlem [Adresa advokáta U] zastoupená advokátem [Jméno advokáta V] sídlem [Adresa advokáta V] s) obec [adresa], IČO [IČO advokáta V] sídlem [Adresa advokáta V] zastoupený advokátem [Jméno advokáta W] sídlem [Adresa advokáta W] t) obec [adresa], IČO [IČO advokáta W] sídlem [Adresa advokáta W] zastoupený advokátem [Jméno advokáta X] sídlem [Adresa advokáta X] u) [Jméno advokáta Y]., [Anonymizováno] [IČO advokáta Y] sídlem [Adresa advokáta Y] v) [Jméno advokáta A1], IČO [IČO advokáta A1] sídlem [Adresa advokáta Y] w) [Jméno advokáta B1], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta B1] bytem [Adresa advokáta B1] za účasti: 1. [Jméno advokáta C1]., IČO [IČO advokáta C1] sídlem [Adresa advokáta C1] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D1] sídlem [Adresa advokáta D1] [Jméno advokáta E1].[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokáta F1]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta F1], [Anonymizováno] '[Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta G1] sídlem [Adresa advokáta G1] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání 1. účastnice [Jméno účastnice A]. a 2. účastnice E.ON International Participations [Jméno účastnice B]. proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 2023, č. j. 35 Cm 84/2013-1155, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se určuje, že výše přiměřeného protiplnění za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], [adresa] (dále též jen „společnost“), o nominální hodnotě 1 000 Kč, která přešla na hlavní akcionářku – 2. účastnici, innogy International Participations [Jméno účastnice B]., registrační číslo 34168241, na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady [právnická osoba]., dne 11. 6. 2013, činí 9 391 Kč (výrok I.), a o nákladech řízení rozhodl tak, že účastnice [Jméno účastnice A]. (dále též jen „1. účastnice“) a innogy International Participations [Jméno účastnice B]. (dále též jen „2. účastnice“), jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli a) na nákladech řízení částku 31 230 Kč (výrok II.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelce b) na nákladech řízení částku 2 000 Kč (výrok III.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny zaplatit navrhovatelce c) na nákladech řízení částku 2 000 Kč (výrok IV.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli d) na nákladech řízení částku 42 350 Kč (výrok V.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli e) na nákladech řízení částku 42 350 Kč (výrok VI.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli f) na nákladech řízení částku 26 684 Kč (výrok VII.), že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli g) na nákladech řízení částku 6 908 Kč (výrok VIII.), a že 1. a 2. účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelům h) až t) na nákladech řízení částku 690 468 Kč (výrok IX.). Ve vztahu mezi navrhovatelkou u) a 1. a 2. účastnicí rozhodl tak, že nemá žádná z nich nárok na náhradu nákladů řízení (výrok X.), ve vztahu mezi navrhovatelem v) a 1. a 2. účastnicí rozhodl tak, že nemá žádný z nich nárok na náhradu nákladů řízení (výrok XI.), dále rozhodl tak, že 1. a 2. účastnice jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 149 572,75 Kč (výrok XII.).

2. Jedná se přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 35 Cm 84/2013-1050, bylo k odvolání účastníků 1. a 2. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023, č. j. 14 Cmo 65/2022-1076, ve výrocích I. – XI. a ve výroku XVII. zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (dále jen „1. rozhodnutí odvolacího soudu“).

3. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - navrhovatelé byli akcionáři společnosti; - podle znaleckého posudku NSG Morison, znalecký ústav s. r. o. (dále též jen „NSG Morison“) ze dne 15. 3. 2013, č. 211-16/2013, ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2015, byla stanovena hodnota vlastního kapitálu společnosti na 6 763 540 tisíc Kč a tržní hodnota jedné akcie (snížená o plánovanou dividendu) na 6 382 Kč; - mimořádná valná hromada společnosti dne 11. 6. 2013 rozhodla o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno][Jméno účastnice B]., dnes 2. [Anonymizováno]), a to za částku 6 630 Kč za jednu akcii; - mimořádná valná hromada společnosti dne 11. 1. 2013 udělila souhlas k uzavření smlouvy o převodu 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“) na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba].; - podle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 11. 1. 2023 převedla společnost svůj 100% obchodní podíl v dceřiné společnosti [právnická osoba] na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., společnost se na základním kapitálu podílela vkladem ve výši 3 272 583 Kč. Kupní cena byla sjednána podle znaleckého posudku ve výši 4 480 509 000 Kč; - [Anonymizováno] [právnická osoba], [Jméno účastnice B] (dopisem ze dne 21. 12. 2012) sdělila společnosti, že má zájem restrukturalizovat svůj podíl v České republice s tím, že jako akcionářka společnosti požádala dopisem ze dne 30. 10. 2012 (doručeným společnosti 3. 12. 2012) o svolání mimořádné valné hromady, když nejdůležitějším bodem jednání této valné hromady mělo být schválení smlouvy o převodu vlastnického podílu ve [právnická osoba]. Po vytěsnění minoritních akcionářů mělo v létě 2013 dojít ke sloučení společnosti s přidruženými společnostmi a s [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno].; - podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „znalkyně I. P. H.“), ze dne 22. 12. 2014, č. 700-50/14 (s náležitostmi podle § 127a o. s. ř.), a výslechu znalkyně I. P. H. byla stanovena hodnota jedné akcie společnosti s nominální hodnotou 1 000 Kč k datu 31. 12. 2012 na 14 852 Kč (před prodejem [právnická osoba]), a k datu 31. 1. 2013 na 9 491 Kč (po prodeji [právnická osoba]). Výpočty byly učiněny se zohledněním prodeje dceřiné společnosti [právnická osoba], ke kterému došlo 14. 1. 2013. K datu 31. 12 2012 byla nejvýznamnější položkou neprovozních aktiv společnosti 100% obchodní podíl na [právnická osoba], když tento byl oceněn na 9 830 057 tisíc Kč (další složkou provozně zbytných aktiv byly nadlimitní peníze a peněžní ekvivalenty ve výši 444 669 tisíc Kč), celkem činila neprovozní aktiva společnosti k datu 31. 12. 2012 částku 10 279 950 000 Kč; avšak k datu 31. 1. 2013 byla nejvýznamnější položkou neprovozních aktiv pohledávka ve výši 4 671 000 tisíc Kč, která vznikla prodejem dceřiné společnosti [právnická osoba] (další součástí neprovozního majetku byla pohledávka za [právnická osoba], z titulu nevyplaceného podílu na zisku ve výši 454 100 tisíc Kč), celkem činila neprovozní aktiva společnosti k datu 31. 1. 2013 částku 5 130 160 tisíc Kč. Pro ocenění akcií společnosti a pro ocenění 100% obchodního podílu na společnosti [právnická osoba] byla použita výnosová metoda kapitalizovaných čistých výnosů. Znalkyně I. P. H. uvedla, že „ocenila [právnická osoba] na významně vyšší částku, než za kterou byla [právnická osoba] ve skutečnosti prodána“.; - podle „znaleckého posudku soudem ustanoveného znaleckého ústavu Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (dále jen „VŠE“) ze dne 30. 6. 2016, č. 115/06/2016, jeho doplnění ze dne 15. 11. 2016, doplnění ze dne 9. 1 2018, vyjádření ze dne 20. 5. 2019, vyjádření ze dne 21. 10. 2019 a výslechu zástupce VŠE hodnota jedné akcie pro účely uplatnění práva výkupu akcií společnosti ke dni 31. 1. 2013 činila 8 124 Kč a ke dni 21. 7. 2013 8 262 Kč, a to včetně ocenění pomocí multiplikátorů/porovnávací metodou. Fair value společnosti ke dni 31. 12. 2012 činila 11 500 296 tisíc Kč, hodnota jedné akcie ke dni 31. 12. 2012 činila 11 972 Kč, resp. po opravě 10 050 Kč, fair value podílu ve [právnická osoba], ke dni 31. 12. 2012 8 591 348 tisíc Kč. Hodnota společnosti činila 9 653 779 tisíc Kč, počet emitovaných akcií byl 960 602 ks, hodnota jedné akcie činila 10 050 Kč, po odečtení vyplacené dividendy ve výši 659 Kč činila hodnota jedné akcie 9 391 Kč. Hodnota společnosti VP činila 9 653 779 tisíc Kč, počet emitovaných akcií bylo 960 602 Kč, hodnota jedné akcie činila 10 050 Kč, po odečtení vyplacené dividendy ve výši 659 Kč činila hodnota jedné akcie 9 391 Kč.“; - podle „znaleckém posudku znaleckého ústavu Deloitte (dále jen „Deloitte“) ze dne 27. 9. 2016, č. 535-2016 (s náležitostmi podle § 127a o. s. ř.), ze dne 14. 1. 2019, ze dne 6. 9. 2019, ze dne 29. 1. 2020 a výslechu zástupců Deloitte, VŠE nesprávně určil koeficient beta s tím, že pokud by VŠE zohlednil vyšší rizika, zvýšila by se diskontní sazba, čímž by došlo ke snížení odhadu hodnoty jedné akcie společnosti. Dále Deloitte vytýkal nesprávnost nezohlednění prémie za malou tržní kapitalizaci s tím, že pokud by tato zohledněna byla, zvýšila by se diskontní sazba, čímž by došlo ke snížení odhadu hodnoty jedné akcie společnosti. Kromě toho VŠE nezohlednil výplatu dividendy v roce 2013, čímž by se hodnota jedné akcie ke dni 21. 7. 2013 snížila. Podle Deloitte VŠE při odhadu hodnoty společnosti použil nerealistické předpoklady, dopustil se pochybení a zjevných metodických chyb, což podle Deloitte zkreslilo odhad hodnoty společnosti. Podle Deloitte při započítání vzájemné interakce jednotlivých parametrů by se hodnota jedné akcie společnosti VP vypočtená VŠE snížila o 1 287 - 3 636 Kč na 8 336 - 10 685 Kč na jednu akcii. Podle Deloitte s diskontní mírou VŠE při správném postupu by hodnota jedné akcie činila 8 974 Kč.“.

4. Z uvedených skutkových zjištění měl soud prvního stupně za prokázané, „že již ke konci roku 2012 byl znám záměr hlavní akcionářky restrukturalizovat svůj podíl v České republice s tím, že v létě 2013, po vytěsnění minoritních akcionářů, mělo dojít ke sloučení společnosti s přidruženými společnostmi a s RWE Energie, a. s. Na mimořádné valné hromadě společnosti dne 11. 1. 2013 došlo k udělení souhlasu k uzavření smlouvy o převodu 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti [právnická osoba][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. V roce 2013 byla akcionářům vyplacena dividenda ve výši 659 Kč (celková vyplacená částka 633 037 tisíc Kč na 960 602 kusů akcií). Ve znaleckých posudcích znalkyně I. P. H., VŠE a Deloitte byla hodnota jedné akci společnosti VP o nominální hodnotě 1 000 Kč stanovena v rozmezí od 8 336 Kč do 14 852 Kč. Podle VŠE hodnota společnosti VP ke dni 31. 12. 2012 byla 9 653 779 tisíc Kč, hodnota jedné akcie společnosti VP o nominální hodnotě 1 000 Kč byla 10 050 Kč, po odečtení vyplacené dividendy činila výsledná hodnota jedné akci 9 391 Kč.“.

5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 183i, § 183j, § 183k a § 183m zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním platném znění (dále jen „obch. zák.“).

6. K rozhodnému dni, ke kterému má být protiplnění přezkoumáváno, soud uvedl, že hlavní akcionářka tak svými kroky snížila hodnotu akcií společnosti, jak ostatně vyplynulo i ze znaleckých posudků znalkyně I. P. H. i VŠE, kteří oba vypočetli hodnotu akcií ke dni 31. 12. 2012 ve vyšší výši než ke dni 31. 1. 2013 (tedy po prodeji [právnická osoba]). A uzavřel, že „prodej [právnická osoba] jednoznačně snížil aktiva společnosti, tak i hodnotu akcií. K tomuto prodeji došlo krátce před vytěsněním minoritních akcionářů, což soud považuje jako účelový krok vedoucí ke snížení hodnoty aktiv společnosti a tím i hodnoty akcií. Proto stanovil jako rozhodné datum na 31. prosince 2012, aby bylo protiplnění za akcie minoritních akcionářů spravedlivé.“. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 1516/2019-993, s tím, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 128/2013, „probíhalo řízení o určení přiměřeného protiplnění ohledně [právnická osoba]., kde byla obdobná skutková i právní situace jako v předmětném řízení. Jako rozhodný den v řízení před Krajským soudem v Ostravě byl určen 31. 12. 2012, tedy k datu, které předchází okamžiku, kdy společnost prodala svůj 100% obchodní podíl na dceřiné společnosti [právnická osoba]“.

7. Dále uvedl, že „měl k dispozici tři znalecké posudky, které se zabývaly stanovením hodnoty akcie společnosti, a to posudek znalkyně I. P. H. a znalecké posudky NSG Morison a VŠE (Deloitte spíše kritizoval postupy VŠE)“. Při stanovení výše přiměřeného protiplnění soud vyšel ze znaleckého posudku VŠE, který jako standard hodnoty akcie zvolil stanovení této hodnoty jako alikvotní podíl na její spravedlivé hodnotě, jež odškodní minoritní vlastníky nedobrovolně zbavené majetku (předmětných akcií). Soud hodnotil volbu standardu VŠE jako spravedlivou.

8. Dále soud prvního stupně posuzoval znalecký posudek VŠE ohledně volby metod ocenění tří znaleckých posudků (NSG Morison, znalkyně I. P. H. a VŠE) a konstatoval, že většinově byla ve znaleckých posudcích zvolena metoda diskontovaných peněžních toků (včetně VŠE). „Diskontní míra byla také většinově stanovena na úrovni vážených nákladů kapitálu (WACC), a to jak NSG Morison, tak i VŠE. Bezrizikovou míru VŠE (jakož i znalkyně I. P. H.) stanovil podle českých dluhopisů, což je pro tento případ přiléhavější než použití dluhopisů amerických, což platí i o použití koeficientu beta a rizikové prémie (VŠE se opíral o vlastní výpočty z dat českého kapitálového trhu). NSG Morison ocenil společnost VP k datu 31. 1. 2013, znalkyně I. P. H. k datu 31. 12. 2012 a 31. 1. 2013, VŠE k datu 31. 12. 2012, 31. 1. 2013 a 21. 7. 2013, VŠE (jakož i znalkyně I. P. H.) tedy zohlednil i prodej obchodního podílu [právnická osoba].[Anonymizováno]Podle VŠE byla strategická analýza [Anonymizováno] [Anonymizováno] neúplně zpracována, a proto ji doplnil; rozdíl mezi posudky NSG Morison a VŠE byly v tom, že VŠE nevyčlenil z kalkulace volných peněžních prostředků zisk z prodeje [právnická osoba] a současně tuto položku nevyčlenil do neprovozních aktiv; byla použita rozdílná diskontní míra pro diskontování peněžních toků a výpočet pokračující hodnoty; došlo k enormním rozdílům v zjištěných provozních hodnotách. VŠE stejně jako NSG Morison vyčlenil pohledávku 454,1 milionu Kč za [právnická osoba], plynoucí z titulu nevyplaceného podílu na zisku, kterou zahrnul do neprovozních aktiv. VŠE se zabýval i investicemi do dlouhodobého majetku a volnými peněžními toky (jakož i plánem těchto toků pro ocenění segmentu distribuce). VŠE reagoval i na kritiku Deloitte, spočívající v upozornění na chybu při diskontování pomocí diferencované diskontní sazby s tím, že ji VŠE opravil (přestože považoval její význam za nicotný). Opravil i významnější chybu v použití diskontní sazby pro terminální fázi. Po provedení oprav stanovil k datu 31. 12. 2012 hodnotu segmentu distribuce ([právnická osoba]) na 6 628 591 tisíc Kč a hodnotu jedné akcie společnosti VP na 10 050 Kč (s odečtením dividendy ve výši 659 Kč) na 9 391 Kč. Deloitte nadřazoval regulační stránku podnikání, kdežto opomíjel monopolní stránku podnikání v odvětví distribuce zemního plynu, v němž mj. neexistuje konkurence. Regulace v tomto odvětví je naopak velmi výhodná (než podle Deloitte znevýhodňující), když chrání přirozený [rodné přijmení]. V tomto odvětví tedy existuje sice regulované, avšak velmi lukrativní odvětví. Deloitte použil v ocenění pouze nevýhody odvětví distribuce zemního plynu, avšak zcela potlačil jeho výhody. Diskontní míra použitá VŠE se tak dá považovat za zcela relevantní. VŠE zdůvodnil, že použití regulační pravidel pro odhad peněžních toků a tempa růstu tak, jak to provedl Deloitte, nemá záporný vliv na ocenění provedené VŠE, nýbrž toto ocenění ještě o cca 1,5 miliardy Kč zvyšuje.“ 9. Soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku VŠE, když měl zároveň za to, že VŠE svůj posudek, včetně doplnění a vyjádření při jednání soudu, náležitě odůvodnil, podložil a přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat (včetně porovnání s ostatními znaleckými posudky NSG Morison, znalkyně I. P. H., i Deloitte), závěry VŠE nebyly v rozporu s ostatními důkazy (rozdíly oproti ostatním znaleckým posudkům, zejména znaleckému posudku Deloitte, dostatečně vysvětlil), odůvodnění znaleckého posudku bylo logické, a to včetně polemiky se znaleckým posudkem Deloitte.

10. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 1516/2019-993, uzavřel, že „spravedlivá výše přiměřeného protiplnění, které opravdu odpovídá hodnotě akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč, pro účely vytěsnění minoritních akcionářů společnosti VP, činí 10 050 Kč, resp. po odečtení vyplacené dividendy 9 391 Kč“.

11. Účastnice 1. a 2. se proti usnesení soudu prvního stupně odvolaly, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního změnil tak, že návrhy zamítne a uloží navrhovatelům povinnost zaplatit odvolatelům náhradu nákladů řízení.

12. Argumentují předně tím, že soud prvního stupně se nedržel pokynů odvolacího soudu, a že usnesení vykazuje stejné vady, jaké vykazovalo i první jeho rozhodnutí, a odůvodnění stanovení rozhodného dne, stejně jako odůvodnění stanovení výše přiměřeného protiplnění podle znaleckého posudku VŠE, jsou nedostatečná. Proto jsou nyní uplatněné odvolací důvody totožné s těmi, jež účastníce uplatnily již ve svém odvolání proti prvnímu rozhodnutí soudu v této věci. Odvolatelky tak opět namítají, že znalecký posudek soudem ustanoveného znalce VŠE, včetně jeho doplňků, je nesprávný, nekvalitní a vnitřně rozporný. Pochybení v něm obsažená nebyla odstraněna ani v průběhu řízení navazujícího na vydání zrušujícího 1. rozhodnutí odvolacího soudu. V novém řízení nedošlo k žádné nápravě, resp. aspoň snaze tato pochybení odstranit, či vyvrátit účastnicemi v řízení vznesené námitky proti znaleckému posudku VŠE (nedošlo k novému výslechu všech znalců a regulatorních expertů, resp. k nové konfrontaci znalců apod.), přesto soud znalecký posudek VŠE upřednostnil. To vše za situace, kdy po vydání 1. rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo ve věci prováděno žádné dokazování, ačkoliv je účastníce navrhovaly. V odborných otázkách tak nadále zůstaly nevyřešeny významné rozpory mezi znaleckými posudky VŠE, Deloitte a regulatorními experty [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „B. N.“) a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „J. U.“). Soud prvního stupně bez jakéhokoliv nového/opakovaného dokazování ve věci setrval na tom, že veškeré rozpory byly odstraněny, a že VŠE své závěry obsažené v posudku obhájil. Soud prvního stupně se ani nijak nevypořádal s návrhem účastnic na ustanovení znalce, jehož úkolem bude revize dílčích znaleckých závěrů a otázek, které zůstávají mezi znalci sporné. Podle odvolatelek jsou závěry znaleckého posudku VŠE v rozporu s výsledky ostatních důkazů, přičemž dále shrnuly výhrady ke znaleckému posudku VŠE a v podrobnostech odkazují na svá předchozí vyjádření, na posudky a vyjádření znalce Deloitte, zejména pak na kapitolu 8 posudku Deloitte. Ke stanovenému datu ocenění soudem prvního stupně odvolatelky uvedly, že jsou si vědomy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 1516/2019-993 a nezpochybňují podobnost obou případů, ale jsou toho názoru, že v případě VČP nebyl předpoklad, tzn. předchozí prodej majetku za nižší než tržní cenu stanovený Nejvyšším soudem v uvedeném usnesení, naplněn, jak vyplývá ze srovnání výsledků ocenění k 31. 12. 2012 NSG Morison a Deloitte. Úvaha soudu prvního stupně o kupní ceně podílu ve VČP NET pak v jeho usnesení zcela chybí. Dále uvádějí skutečnosti, pro které mají za to, že nedošlo k prodeji obchodního podílu ve [právnická osoba] za nižší cenu než tržní, a že tento prodej nebyl účelový. Odvolatelky rovněž namítají nesprávnost postupu soudu při hodnocení důkazů včetně opomenutého důkazu k čemuž obsáhle citují z judikatury Nejvyššího soudu a shrnují, že soud prvního stupně dostatečně nereflektoval věcné námitky vznesené účastníky proti posudku VŠE podložené posudkem Deloitte a regulatorních expertů B. N. a J. U., neboť tyto námitky nebyly v průběhu řízení vyvráceny, soud překvapivě v novém řízení nenařídil ani zpracování revizního znaleckého posudku, a aniž by se v odůvodnění napadeného usnesení vypořádal s jejich odbornými argumenty proti věcné správnosti znaleckého posudku VŠE, přesto jej preferoval a na jeho základě meritorně rozhodl.

13. Navrhovatelé b) a f) se k podaným odvoláním vyjádřili tak, že nejsou důvodná a navrhují potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

14. Ostatní navrhovatelé se k odvoláním nevyjádřili.

15. Dne 30. 5. 2024, tedy v průběhu odvolacího řízení, bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno podání [Jméno advokáta B1], narozeného [Datum narození advokáta B1], bytem [Adresa advokáta B1] (dále též jen „[právnická osoba].“), označené jako žaloba o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za akcii společnosti (dále jen „návrh“). 16. [právnická osoba]. se jako bývalý akcionář společnosti podle obsahu a petitu návrhu domáhá přezkoumání přiměřené výše protiplnění a určení, že „přiměřená výše protiplnění za každou jednu akcii společnosti, o nominální hodnotě 1 000 Kč, která přešla na hlavní akcionářku – druhou účastnici, E.ON International Participations N. V., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na základě rozhodnutí valné hromady, činí 5 522 Kč (výrok I.), uložení povinnosti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatit žalobci obvyklé úroky z částky 5 522 Kč ve výši 2,44 % p. a. od 23. 7. 2013 do zaplacení a uložení povinnosti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 5 522 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 23. 7. 2013 do zaplacení. [právnická osoba].“. V návrhu [právnická osoba]. dále uvádí, že navrhuje přistoupení k řízení, což dovozuje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2169/2022.

17. Odvolací soud předně konstatuje, že řízení v této věci bylo zahájeno návrhy podanými od 12. 7. 2013, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony, a proto se podle čl. II bodu 2 uvedeného zákona pro toto řízení použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

18. Právní poměry vzniklé přede dnem 1. ledna 2014 se řídí dosavadními právními předpisy [§ 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)] zde zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění účinném ke dni konání valné hromady, tj. ke dni 11. 6. 2013, jež rozhodla o využití práva výkupu účastnických cenných papírů společnosti hlavním akcionářem (dále jen „obch. zák.“).

19. Vrchní soud v Praze proto usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. 14 Cmo 105/2024-1218, vyzval všechny účastníky řízení a P. B. nechť se vyjádří k otázce jeho věcné příslušnosti podle § 104a odst. 3 věta třetí o. s. ř. (dále jen „výzva“).

20. K této výzvě P. B. uvedl, že soud není vázán petitem jeho žaloby, a tak žádá, aby soud určil spravedlivou a přiměřenou výši protiplnění za jednu akcii společnosti, a z takto stanovené hodnoty vyplývá, že požaduje dorovnání této výše protiplnění v objemu 2 ks akcií společnosti vynásobenou výší doplatku protiplnění stanoveného soudem.

21. Podle odvolacího soudu se tak P. B. svým návrhem již nedomáhá toliko určení přiměřené výše protiplnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009 a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010), ale domáhá se na hlavním akcionáři zaplacení protiplnění.

22. Protože lhůta stanovená § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák., jež je lhůtou prekluzivní, na právo osob (oprávněných) domoci se na hlavním akcionáři zaplacení protiplnění nedopadá, a návrh P. B. byl podán dříve, než toto řízení o určení přiměřené výše protiplnění bylo pravomocně skončeno, nelze než jeho návrh na zaplacení protiplnění považovat za přistoupení k tomuto řízení (zahájenému dřívějším návrhem), v němž je rozhodováno o základu jeho nároku.

23. O spojení věcí ke společnému řízení (§ 112 o. s. ř.) ani o přibrání dalšího navrhovatele do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) soud nerozhoduje, neboť závěr, že o všech návrzích se vede jedno (společné) řízení, vyplývá přímo z § 183k odst. 3 obch. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009 a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010).

24. Odvolací soud proto P. B. v záhlaví svého rozhodnutí označil za navrhovatele w). K čemuž je nutno dodat, že odvolací soud v rámci tohoto odvolacího řízení není věcně příslušný k posouzení splnění náležitostí jeho návrhu ve smyslu § 79 o. s. ř., a ani k rozhodování ve věcech soudního poplatku za řízení a správě jejich placení (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

25. Odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

26. Podle § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

27. Podle § 183l odst. 3 obch. zák. uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

28. Datum, k jakému je třeba ocenění hodnoty podniku společnosti znalcem (určení přiměřenosti protiplnění; § 183k odst. 1 obch. zák.) provést (rozhodný den), zásadně odpovídá dni, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.).

29. Z ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu k výkladu § 183i a násl. obch. zák., se podává, že: 1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. 2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. 3) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). 4) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. 5) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. 6) Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. 7) Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů.

30. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, a v něm citovaná rozhodnutí.

31. Odvolací soud již ve svém 1. rozhodnutí k odkazu soudu prvního stupně na usnesení Nejvyšší soud ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, konstatoval, že v poměrech tam vedené věci bylo „zjištěno provedeným dokazováním, že ‚v inkriminované době’ došlo k právnímu jednání vedoucímu účelově ke snížení hodnoty podniku společnosti.“ Odvolací soud „považoval proto za spravedlivé, aby takové právní jednání bylo pro účely ocenění výše přiměřeného protiplnění ‚eliminováno’, a to oceněním hodnoty podniku společnosti k jinému než ‚správnému’ dni.“ Nejvyšší soud pak toto posouzení v poměrech věci aproboval, neboť uzavřel, že „přihlédl-li odvolací soud v projednávané věci k tomu, že v období krátce před zahájením procesu vytěsnění společnost prodala podíl v dceřiné společnosti, představující významnou složku závodu společnosti, za cenu nižší než tržní, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou.“ 32. V nyní posuzované věci soud prvního stupně opět s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, jako rozhodný den určil den 31. 12. 2012, „aby bylo protiplnění za akcie minoritních akcionářů spravedlivé“, to ale bez toho, že by se, jakkoliv zabýval opakovaně vznesenými námitkami odvolatelek, tj. „že podíl ve [právnická osoba][Anonymizováno]za nižší, než tržní cenu prodán nebyl“, ačkoliv již v 1. rozhodnutí odvolacího soudu byly shledány případnými a soudem prvního stupně neřešenými. Z odstavce 8 napadeného usneseni plyne, že soud prvního stupně sice k důkazu smlouvu o prodeji obchodního podílu ve [právnická osoba][Anonymizováno]provedl s tím, že „cena byla sjednána dle znaleckého posudku“, ale tento důkaz ve vztahu k námitkám účastnice 1. a 2. nijak nehodnotil (§ 132 o. s. ř.). Nadto vyšel pouze ze skutečnosti, „že prodej [právnická osoba] jednoznačně snížil aktiva společnosti VP, tak i hodnotu akcií“, která podle odůvodnění napadeného usnesení plyne jen ze znaleckého posudku znalkyně I. P. H. Ten ale nebyl podkladem pro jeho rozhodnutí na rozdíl od znaleckého posudku VŠE (viz odstavec 28 a 29 napadeného usnesení), ze kterého však pouze zjistil, že hodnota akcií ke dni 31. 12. 2012 činila 8 124 Kč, a byla tedy vyšší než jejich hodnota určená ke dni 31. 1. 2023, kdy činila 11 972 Kč, resp. po opravě 10 050 Kč (viz odstavec 14 napadeného usnesení).

33. Podle odvolacího soudu pak samotná skutková zjištění, že k prodeji obchodního podílu ve [právnická osoba] „došlo krátce před vytěsněním minoritních akcionářů“, a o existenci „rozdílů mezi hodnotou akcií stanovenou znaleckým posudkem VŠE ke dni 31. 12. 2012 a ke dni 31. 1. 2023“, nejsou těmi skutečnostmi, jež by byly sto prokázat, že k prodeji 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti došlo za účelem snížení hodnoty podniku společnosti, potažmo za účelem snížení hodnoty účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví měl hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabýt. A proto také ani nelze mít za to, že jde o věc s obdobnou právní a skutkovou situací, jíž řešil Nejvyšší soud v usnesení soudem prvního stupně odkazovaném.

34. Soud prvního stupně tak ani v nyní posuzované věci neučinil odpovídající skutkové zjištění [popř. jiné skutkové zjištění, která výjimečně opodstatní odchýlení se od pravidla, že rozhodným dnem pro určení výše přiměřeného protiplnění je den, kdy došlo k přechodu akcií na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.), ve smyslu judikatury citované již v 1. rozhodnutí odvolacího soudu], a jeho závěr o určení rozhodného dne datem 31. 12. 2012, proto nemůže obstát pro nedostatek důvodů.

35. A není-li napadené usnesení přezkoumatelné v části, ve které soud prvního stupně určil jako rozhodný den 31. 12. 2012 pro stanovení výše přiměřeného protiplnění, není pro nedostatek důvodů přezkoumatelný ani jeho závěr, že k tomuto dni „spravedlivá výše přiměřeného protiplnění, které opravdu odpovídá hodnotě akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč, pro účely vytěsnění minoritních akcionářů společnosti VP, činí 10 050 Kč, resp. po odečtení vyplacené dividendy 9 391 Kč“.

36. Přestože již výše uvedené je důvodem pro zrušení napadeného usnesení [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.], tak lze přisvědčit odvolatelům i v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně přes závěry přijaté v 1. rozhodnutí odvolacího soudu, vykazuje v té části, ve které se zabýval určením výše přiměřeného protiplnění podle znaleckého posudku VŠE, téměř stejné vady, jaké vykazovalo i jeho první rozhodnutí.

37. K hodnocení znaleckého posudku VŠE, z něhož soud prvního stupně při určení výše přiměřeného protiplnění vycházel, odvolací soud opakuje, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v požadavku, podle něhož, má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, však neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a v něm citovaná judikatura, a dále již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2016, a ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019). Ostatními provedenými důkazy jsou z tohoto hlediska přirozeně i znalecké posudky znalkyně I. P. H., NSG Morison a Deloitte.

38. Z napadeného usnesení plyne, že soud prvního stupně učinil zištění ze 4 znaleckých posudků, které měl vedle znaleckého posudku v tomto případě k dispozici, a i z výpovědi znalců zjištění, a to převážně jen o jejich závěrech o hodnotě jedné akcie (viz odstavec 7, 13, 14 a 15), z čehož lze i usuzovat, že se v tomto závěru znalecké posudky liší. V odstavci 28 napadeného rozhodnutí pak konstatoval, že při stanovení výše protiplnění vycházel ze znaleckého posudku VŠE a popisoval znalci použité metody s konstatováním, která metoda byla „většinově“ použita, a co ve svém znaleckém posudku posuzoval VŠE, uvedl data z jednotlivých znaleckých posudků, ke kterým bylo „ocenění společnosti“ provedeno, a předně porovnával rozdílné závěry znaleckých posudků VŠE a NSG Morison, který ocenil společnost ke dni 31. 1. 2013 (nikoliv tedy ke dni 31. 12. 2012, který soud určil jako rozhodný, pozn. odvolacího soudu). V postupech VŠE a znalkyně I. P. H. pak konstatoval i shodu (volba dne ocenění a zohlednění prodeje 100% obchodního podílu v dceřiné společnosti). Podle soudu prvního stupně VŠE „reagoval na kritiku Deloitte“ opravami některých chyb, a že VŠE „opravil i významnější chybu v použití diskontní sazby pro terminální fázi“.

39. To ale podle odvolacího soudu není hodnocením znaleckého posudku VŠE podle § 132 o. s. ř. neboť soud srozumitelně a jasně nevyložil na základě jakých konkrétních skutečností a jakého konkrétního hodnocení dospěl k závěru, že rozhodné odborné závěry tohoto znaleckého ústavu (které hodnocení podle § 132 o. s. ř. nepodléhají) jsou náležitě, logicky a vnitřně nerozporně odůvodněny, jakož i podloženy obsahem posudku, a nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (tří znaleckých posudků).

40. Měl-li totiž soud prvního stupně při rozhodování k dispozici čtyři znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, bylo ve smyslu shora uvedené judikatury jeho povinností je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru ostatních znaleckých posudků; pro tuto úvahu bylo třeba, aby vyslechl znalce.

41. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně shora uvedené povinnosti nedostál, neboť jeho úvaha, pro kterou vycházel z posudku VŠE, není podložena relevantními zjištěními ze znaleckých posudků rozhodných pro tuto věc, respektive taková zjištění zde zcela chybí (viz odstavec 7, 13, 14 a 15 napadeného usnesení). A to zejména zjištění, jaké bylo bylo zadání znaleckých posudků ve vztahu k jejich závěrům, potažmo i jaké byly jejich závěry o hodnotě podniku společnosti. [k tomu, co je v této věci otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí (§ 127 o. s. ř.) viz výše uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu k výkladu §183i a násl. obch. zák.].

42. Z odůvodnění napadeného usnesení je i zcela zjevné, že soud prvního stupně svoji „úvahu“, pro kterou vycházel ze znaleckého posudku VŠE, neučinil ani na základě výslechu znalců. Ty sice v předchozím řízení provedl, ale napadené usnesení zcela postrádá, co z těchto výslechů, vzhledem k rozdílným závěrům znaleckých posudků, zjistil, potažmo k jakým konkrétně namítaným rozporům mezi znaleckými posudky byli znalci vyslechnuti, a zda tedy tyto rozpory jimi byly skutečně odstraněny.

43. Napadené usnesení soudu prvního stupně rovněž postrádá i jakéhokoliv vysvětlení důvodů, pro které soud prvního stupně v řízení nevyhověl návrhu účastnic na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, který by přezkoumal závěry posudku VŠE, a to obzvlášť za situace, že se v tomto případě jedná o návrh stran v řízení neúspěšných (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5003/2015, a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017).

44. Odvolací soud vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl k závěru, že soud prvního stupně se ani nyní v napadené usnesení odpovídajícím způsobem nevypořádal s námitkami uplatněnými odvolateli v průběhu řízení ohledně stanovení jiného rozhodného dne pro určení přiměřeného protiplnění, než je den, kdy došlo k přechodu akcií na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.). A stejně tak se nevypořádal ani s odborně podloženými argumenty (výhradami) odvolatelů proti věcné správnosti znaleckého posudku VŠE (opakovaně v řízení vznášenými), přičemž rozdílnými závěry mezi znaleckými posudky se de facto odpovídajícím způsobem nezabýval vůbec. Lze tedy shrnout, že napadené usnesení postrádá relevantní skutkový závěr soudu prvního stupně, který je rozhodný pro právní posouzení dané věci, tedy pro jeho závěr ohledně stanovení výše přiměřeného protiplnění.

45. Shora popsaným nesprávným postupem soud prvního stupně založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí pro nedostatek důvodů, což je zjevně na újmu práv odvolatelek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015).

46. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

47. V dalším řízení soud prvního stupně předně posoudí návrh účastníka w) ve smyslu shora uvedeném, čemuž bude odpovídat i další jeho procesní postup v řízení. Teprve poté věc znovu posoudí z hlediska výše vyložených závěrů ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, přičemž neopomene, že je vázán právním názorem odvolacího soudu, a to i právním názorem přijatým v 1. rozhodnutí odvolacího soudu, na které se pro stručnost odkazuje (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V rozhodnutí, jímž se řízení končí, soud prvního stupně rozhodne i o nákladech odvolacího řízení § 224 odst. 3 o. s. ř.), k čemuž odvolací soud připomíná, že v tomto tzv. nesporném řízení nemají účastnící postavení nerozlučných společníků (viz § 91 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení