14 Cmo 122/2016 - 344

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v právní věci navrhovatele H, zastoupeného Mgr. JŠ, za účasti Č, zastoupené Mgr. FSt,o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 12. 12. 2014, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 74 Cm 76/2015-298, t a k t o :

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že se neplatnost usnesení valné hromady společnosti Č, a. s. konané ze dne 12. 12. 2014 v 9.00 hodin o odvolání z funkce členů představenstva Ing. MJ (bod 7.1 pořadu jednání) a PK (bod 7.2 pořadu jednání) a odvolání z funkce člena dozorčí rady Ing. MV (bod 7.3 pořadu jednání) nevyslovuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Č, a. s. k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 24.684 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Č, a. s. /dále jen společnost/, konané ze dne 12. 12. 2014 v 9.00 hodin /dále jen „valná hromada“/, o odvolání z funkce členů představenstva Ing. MJ (bod 7.1 pořadu jednání) a PK (bod 7.2 pořadu jednání) a odvolání z funkce člena dozorčí rady Ing. MV (bod 7.3 pořadu jednání) [výrok I.] a uložil navrhovateli povinnost nahradit společnosti náklady řízení ve výši 16.456 Kč [výrok II.]. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - valnou hromadu svolalo představenstvo společnosti na žádost kvalifikovaného akcionáře IN; celý bod 7 programu valné hromady je v pozvánce odůvodněn tak, že návrh na odvolání shora uvedených osob z funkcí vyplývá z požadavku majoritního akcionáře společnosti, - pozvánka byla uveřejněna na internetových stránkách společnosti dne 26. 11. 2014, zaslána oběma akcionářům na adresy uvedené v seznamu akcionářů, a také právnímu zástupci navrhovatele, - podle notářského zápisu z valné hromady NZ 324/2014, N 351/2014, sepsaného dne 15. 12. 2014 JUDr. Vladimírou Kotrlíkovou, notářkou v Táboře /dále jen „notářský zápis“/, se valné hromady zúčastnili oba akcionáři společnosti - navrhovatel (s 35% podílem na základním kapitálu společnosti) a IN (s 65% podílem na základním kapitálu společnosti). K žádosti navrhovatele o sdělení důvodu neúčasti členů představenstva Ing. J a PK předseda valné hromady sdělil, že mají pozastavenou funkci (a Ing. J se z valné hromady omluvil), a že Ing. V je na valné hromadě přítomen jako host, - valná hromada schválila usnesení o odvolání z funkce členů představenstva Ing. J (bod 7.1 pořadu jednání) a PK (bod 7.2 pořadu jednání) a odvolání z funkce člena dozorčí rady Ing. V (bod 7.3 pořadu jednání), - navrhovatel podal protest č. 1 proti konání valné hromady z důvodů nesplnění zákonem stanovených podmínek, zejména nebyla dodržena 30 denní lhůta k jejímu svolání, pozvánka nebyla publikována v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách a na jednání nejsou přítomni všichni členové představenstva a dozorčí rady. Proti usnesením o odvolání Ing. J a PKa z funkcí členů představenstva a odvolání Ing. V z funkce člena dozorčí rady podal navrhovatel protesty č. 4, 5 a 6 se shodným odůvodněním spočívajícím v „neplatnosti usnesení pro rozpor se zákonem, stanovami a zájmy společnosti, zejména z důvodu zneužití vlivu ovládající osoby na úkor minoritního akcionáře a pro rozpor s dobrými mravy“. K žádosti navrhovatele o podání vysvětlení „Jak majoritní akcionář návrh zdůvodňuje? Porušili tito členové své povinnosti? Můžeme znát stanovisko dotčených členů? Předseda valné hromady odkázal na stanovisko majoritního akcionáře v odůvodnění jeho návrhu s tím, že na ostatní není možné na místě odpovědět, - podle stanov společnosti oznámení o konání valné hromady uveřejňuje představenstvo v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách nejpozději 30 dnů před konáním valné hromady (článek 11, bod. 2, věta prvá); oznámení o konání valné hromady musí obsahovat obchodní firmu a sídlo společnosti, datum, hodinu a místo konání valné hromady, označení, zda se svolává řádná nebo náhradní valná hromada, pořad jejího jednání, rozhodný den k účasti na valné hromadě, pokud byl určen, a vysvětlení jeho významu pro hlasování na valné hromadě, popřípadě další náležitosti stanovené obch. zák. či jinými právními předpisy a uložené těmito stanovami nebo usnesením předcházející valné hromady (článek 11 bod 3 věta prvá); mimořádnou valnou hromadu svolává představenstvo na žádost akcionáře nebo akcionářů společnosti, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 3 % základního kapitálu, k projednání záležitostí navržených těmito akcionáři, a to tak, aby se konala nejpozději do 40 dnů ode dne, kdy mu došla žádost o její svolání (článek 11 bod 8 písm. b/); členové představenstva jsou povinni se účastnit valné hromady a rozhodují o poskytnutí informace akcionáři společnosti dle § 180 odst. 4 obch. zák. (článek 14 bod 6), - podle zápisu z řádné valné hromady společnosti ze dne 30. 6. 2014 valná hromada rozhodla o pozastavení výkonu funkce místopředsedy představenstva Ing. J, o pozastavení výkonu funkce člena představenstva PK a o pozastavení výkonu funkce člena dozorčí rady Ing. V; všem po dobu, po kterou budou porušovat zákaz konkurence dle § 441 (resp. § 451) zákona o obchodních korporacích; Ing. J a navrhovatel podali návrh na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady ze dne 30. 6. 2014, avšak řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 74 Cm 195/2014 nebylo dosud skončeno, - Ing. J se předsedovi představenstva omluvil e-mailem ze dne 12. 12. 2014 z 9.01 hod z jednání obou valných hromad společnosti s tím, že se o jejich konání dozvěděl náhodou přechozího dne odpoledne a nebyl schopen si již přeorganizovat program, když nebyl ani na jednu valnou hromadu pozván a nebyl přizván ani k jednání představenstva, které o konání valných hromad rozhodlo, a ani po urgencích mu nebyl poskytnut zápis z jednání představenstva; takže důvodem jeho neúčasti je zatajení konání valných hromad. Soud prvního stupně dále vypočítává na straně 6 usnesení důkazy navržené navrhovatelem k prokázání neexistence důvodů pro odvolání zmíněných členů orgánů společnosti, které soud prvního stupně sice jako důkaz provedl, ale neučinil z nich žádná relevantní skutková zjištění. Dále soud prvního stupně uvádí, že se nezabýval obsahem dalších usnesení přijatých na valné hromadě a obsahem protestů proti zbylým - návrhem nenapadeným - usnesením valné hromady, neboť je co do rozsahu napadených usnesení vázán návrhem. Na tomto skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k následujícím právním závěrům: - je dána aktivní legitimace navrhovatele - jako akcionáře společnosti - dle § 428 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále z. o. k./ a návrh byl podán včas (§ 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/), - aby se neplatnosti usnesení valné hromady mohl dovolávat akcionář, musí být splněna podmínka podání protestu dle § 424 odst. 1 z. o. k.; obsahem protestu je soud vázán a jen z důvodů uvedených v protestu se může navrhovatel domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Teprve poté, kdy je tato shoda postavena najisto, soud posoudí, zda navrhovatelem tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. V protestu uvedené důvody neplatnosti usnesení valné hromady musí být konkrétní, aby se jimi mohl zabývat. Pokud tyto konkrétní důvody specifikoval navrhovatel až v návrhu na zahájení řízení, nikoli v protestu samém, nelze k nim přihlížet a soud se jimi zabývat nemůže. K tomu soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002, uveřejněný pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 163/2005, - navrhovatel v návrhu tvrdí nedostatek svolání valné hromady spočívající v tom že: 1) že nebyla dodržena zákonná 30 denní lhůta pro svolání valné hromady, když pozvánka byla uveřejněna na internetových stránkách společnosti dne 26. 11. 2014; 2) pozvánka na valnou hromadu nebyla v rozporu se stanovami uveřejněna v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách; 3) nebyli přítomni někteří členové představenstva, následkem čehož se mu nedostalo vysvětlení; 4) v pozvánce chybí označení, zda se jedná o valnou hromadu řádnou nebo náhradní; 5) chybí zdůvodnění usnesení navrhovaných k odvolání a volbě členů orgánů společnosti. Z porovnání s obsahem protestu č. 1 vplývá, že navrhovatel uplatňuje námitku nedostatku označení, zda jde o řádnou nebo mimořádnou valnou hromadu a vadu nedostatku zdůvodnění bodu 7 usnesení valné hromady nepřípustně až v návrhu, - podle § 367 odst. 1 z. o. k. v případě svolání valné hromady na žádost kvalifikovaných akcionářů se lhůta pro uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu zkracuje na 15 dnů, takže protest č. 1 v této části není důvodný, - valná hromada byla svolána v rozporu se stanovami ve smyslu § 406 odst. 1 z. o. k., neboť pozvánka nebyla uveřejněna v Hospodářských novinách a v Obchodním věstníku. Avšak jak vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 816/2006, za situace, kdy se valné hromady zúčastnili všichni společníci, nevysloví soud její neplatnost jen proto, že byla svolána v rozporu se zákonem; tento závěr se uplatní i v poměrech akciové společnosti; - vadu ve svolání valné hromady představuje též neuvedení údaje o tom, zda se jedná o řádnou nebo mimořádnou valnou hromadu v pozvánce, to ovšem samo o sobě nezakládá nárok úspěšně se domáhat vyslovení neplatnosti usnesení, které na ní bylo přijato, jak vyplývá ze shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tímto nedostatkem svolání nebyly způsobeny závažné právní následky, oba akcionáři - tedy i navrhovatel - dali konkludentně najevo, že souhlasí s konáním i vadně svolané valné hromady, což je patrné též z toho, že oba shodně schválili rozhodnutí v úvodu valné hromady. Ani tento důvod nezakládá neplatnost předmětných usnesení valné hromady; - ani nepřítomnost místopředsedy představenstva Ing. J a člena představenstva PK není důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s ohledem na pozastavení výkonu jejich funkcí rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 30. 6. 2014, které je třeba považovat do té doby, než případně soud vysloví jeho neplatnost, za platné, takže jim po tu dobu nesvědčí právo účastnit se valné hromady dle § 402 odst. 3 z. o. k. a společnost nemá povinnost je na valnou hromadu zvát, na valné hromadě smí být přítomni jen jako hosté. Stanovy neupravují pozvání členů představenstva na valnou hromadu, tudíž i kdyby došlo k porušení povinnosti, byla porušena jimi samotnými, v účasti na valné hromadě jim společnost nebránila, bylo na nich, aby průběžně sledovali internetové stránky společnosti, společnost se rozhodně nesnažila před Ing. J konání valné hromady utajit, společnost nelze vinit z toho, že Ing. J se valné hromady neúčastnil, ani z toho, že nepodal na valné hromadě požadovanou informaci o závěrech jednání s auditory, jehož se účastnil pouze on a druhý odvolaný člen představenstva. Tento tvrzený důvod neplatnosti usnesení valné hromady tedy rovněž neobstojí, - navrhovateli lze přisvědčit v tom, že řádné odůvodnění navrženého odvolání Ing. J, PK a Ing. V ze shora uvedených funkcí v pozvánce uvedeno není. Odůvodnění ve znění „odvolání je navrhováno na základě požadavku majoritního akcionáře“ tomuto požadavku nevyhovuje, nicméně toto pochybení v žádném z protestů navrhovatele namítáno nebylo, proto je tento důvod uplatněn v návrhu nepřípustně, - protesty č. 4, 5 a 6 představují pro svoji neurčitost zdánlivé právní jednání dle § 551 a násl. o. z. Jakkoli § 45 odst. 3 z. o. k. vylučuje aplikaci zdánlivého právního jednání na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, nelze toto ustanovení aplikovat na protest jako na samostatné právní jednání, které není součástí rozhodnutí valné hromady. V protestech č. 4, 5 a 6 pouze vyjmenovává důvody neplatnosti usnesení valné hromady, jak jsou vypočteny v § 428 odst. 1 z. o. k., resp. v § 258 odst. 1 o. z., aniž by v protestech navrhovatel uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž tento rozpor se zákonem, stanovami, či zájmy společnosti dovozuje, v čem konkrétně spatřuje zneužití vlivu ovládající osoby na úkor minoritního akcionáře a v čem konkrétně spatřuje rozpor s dobrými mravy, i zde platí, že usnesení valné hromady nelze napadnout z důvodů v protestu neuvedených, Ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně návrh jako nedůvodný zamítl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal nárok na náhradu nákladů řízení společnosti, která byla v řízení zcela úspěšná, a to v rozsahu odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3.100 Kč, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč; celkem 13.600 Kč. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zmítne, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel opakuje argumentaci o shora uvedených nedostatcích ve svolání valné hromady. Dále brojí proti závěru soudu prvního stupně, že shora uvedené znění protestů č. 4, 5 a 6 je neurčité, a že protesty představují pro svoji neurčitost zdánlivé právní jednání dle § 551 a násl. o. z. Z judikatury uváděné soudem prvního stupně ani z platné právní úpravy podle mínění odvolatele nevyplývá, že by protest v tom znění, že usnesení je „v rozporu se zákonem, resp. právními předpisy“ nesplňoval nároky kladené na řádné protesty. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, vyplývá, že protest v tomto znění obstojí. Po akcionáři nelze požadovat hlubší znalost právní úpravy, než je uvedena v zákoně; k právní kvalifikaci důvodů neplatnosti usnesení valné hromady není akcionář povinen. Jestliže navrhovatel v protestech č. 4, 5 a 6 uvedl, že usnesení valné hromady je v rozporu se zákonem, a jestliže též uvedl, že nedostatek odůvodnění těchto usnesení v pozvánce je v rozporu s § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k., nebyl důvod, aby soud prvního stupně z tohoto důvodu neplatnost daných usnesení valné hromady nevyslovil. Dále odvolatel namítá, že člen orgánu s pozastaveným výkonem funkce má právo - ba dokonce povinnost - se valné hromady účastnit, a to jako člen daného orgánu, nikoliv jako host. Pro opačný závěr není v platné právní úpravě opora, stále je totiž členem daného orgánu. Proto měli být Ing. J, P i Ing. V na valnou hromadu pozváni a Ing. V mělo být uděleno slovo, jak vyplývá z § 449 z. o. k. Ve vztahu k Ing. J bylo v době konání valné hromady dokonce vykonatelné předběžné opatření nařízené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 74 Cm 195/2014, z nějž vyplývá povinnost společnosti mu umožnit účast na valné hromadě a výkon všech práv s tím spojených. Neúčast řešených osob (neudělení slova Ing. V) poškodila celý průběh valné hromady, především akcionářská práva navrhovatele, když nelze vyloučit, že pokud by mohli dotyční reagovat na dotazy navrhovatele, mohl by být výsledek hlasování o jednotlivých usneseních valné hromady jiný; zbývající členové představenstva nebyli schopni odpovědět na dotazy navrhovatele ohledně navrženého odvolání řešených osob z jejich funkcí a navrhovatel neobdržel vysvětlení ani v dodatečné lhůtě 15 denní lhůtě ve smyslu § 357 a § 358 z. o. k. - to ovšem navrhovatel v době konání valné hromady nemohl vědět, proto tuto skutečnost jako důvod neplatnosti předmětných usnesení nemohl namítat. Rovněž bylo na místě, aby soud prvního stupně provedl důkazy prokazující neexistenci porušování zákazu konkurence, případně řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 74 Cm 195/2014. Společností zaviněnou neúčast suspendovaných členů představenstva a dozorčí rady navrhovatel v protestu řádně namítal a neplatnost napadených usnesení valné hromady je dána. Společnost navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Společnost zdůrazňuje, že má dva akcionáře - navrhovatele, který je personálně propojen s Ing. J, PK a Ing. V. Většinový akcionář IN má v orgánech společnosti také své zástupce. Menšinový akcionář se snaží po dobu delší než dva roky sám, nebo prostřednictvím svých zástupců ve společnosti (dnes již bývalých), omezit činnost společnosti vyvoláváním nejrůznějších řízení, včetně podání předmětného návrhu. Valná hromada byla svolána na žádost většinového akcionáře, který v žádosti uvedl jednotlivé body programu spolu s odůvodněním. Následující valná hromada byla svolána naopak na žádost menšinového akcionáře na 12 hod., a to zcela identickým způsobem. Neúčast Ing. J a PK na valné hromadě byla neúčastí dobrovolnou; o valné hromadě věděli, účastnit se jí však nechtěli - Ing. J se dostavil do sídla společnosti na pozdější valnou hromadu konanou ve 12 hod. Ing. V byla pozastavena funkce člena dozorčí rady, proto nebyl dán žádný důvod, proč by měl mít na valné hromadě slovo. Pokud by se Ing. J domáhal práv vyplývajících ze shora uvedeného předběžného opatření, jistě by mu společnost (potažmo valná hromada společnosti) vyhověla. Stran neurčitosti protestu navrhovatele společnost sdílí závěry soudu prvního stupně. Má-li protest splnit svůj účel, musí určitě a srozumitelně popsat skutkové okolnosti, z nichž protestující dovozuje důvody neplatnosti konkrétního usnesení valné hromady, jinak jde o zdánlivé právní jednání, jež nevyvolává žádné právní účinky. Po přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 424 odst. 1 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. Mottem zakotvení institutu povinného protestu v poměrech kapitálových obchodních společností je podle důvodové zprávy ke zmíněnému zákonu o obchodních korporacích, vyšší tlak na samotné účastníky valné hromady. Zároveň se zvyšuje bezpečnost vztahů, kdy bude vyšší jistota ohledně platnosti nebo neplatnosti usnesení valné hromady“ (viz zvláštní část důvodové zprávy, komentář k § 175 až 201). Z právě citovaného ustanovení § 424 odst. 1 z. o. k. vyplývá, že akcionář se může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti pravidelně jen tehdy, byl-li proti usnesení valné hromady podán protest. Protest musí být včasný, srozumitelný a určitý, v tom je ve shodě soudní praxe i právní teorie. Podle komentářové literatury „Má-li protest plnit svůj shora popsaný účel, musí určitě a srozumitelně popsat okolnosti, v nichž protestující spatřuje důvody neplatnosti usnesení valné hromady. Naopak není nutné, aby skutečnosti, v nichž spatřuje důvody neplatnosti usnesení valné hromady, i právně kvalifikoval. Nebude-li možné zjistit obsah protestu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost ani výkladem, půjde o zdánlivé právní jednání, nevyvolávající žádné právní účinky (srov. § 553 odst. 1 ObčZ). Pouze určitý a srozumitelný protest tedy akcionářům otevírá možnost podat (z protestovaného důvodu) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. v poměrech právní úpravy družstev v obchodním zákoníku usnesení NS 29 Cdo 65/2010 či 29 Cdo 2281/2013)“ viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 747 a 748 s.). Požadavek určitosti protestu je splněn, jestliže v něm akcionář srozumitelně popíše skutkové okolnosti, z nichž dovozuje důvod neplatnosti usnesení valné hromady. Pouhý obecný odkaz na rozpor usnesení s právními předpisy, stanovami či dobrými mravy, jak rámcově vymezuje § 428 odst. 1 z. o. k., konkretizaci zmíněných skutkových okolností neobsahuje. Obdobně Nejvyšší soud ve shora uvedeném usnesení ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, dovodil v právních poměrech družstva (mimo jiné) neurčitost námitky, podle níž „účetní závěrka neodpovídá požadavkům předpisů“. Odvolací soud nesdílí názor odvolatele, že kdyby ve věci řešené Nejvyšším soudem byla vznesena námitka, že „účetní závěrka neodpovídá požadavkům právních předpisů“, jednalo by se o námitku určitou. Ani takto formulovaná námitka by podle mínění odvolacího soudu se shora popsaných důvodů neobstála pro svoji neurčitost. Závěr soudu prvního stupně o neurčitosti protestů navrhovatele č. 4, 5 a 6, jimiž namítal „neplatnost usnesení pro rozpor se zákonem, stanovami a zájmy společnosti, zejména z důvodu zneužití vlivu ovládající osoby na úkor minoritního akcionáře a pro rozpor s dobrými mravy“, je správný. Navrhovatel v těchto protestech žádným způsobem nespecifikoval skutkové okolnosti, z nichž dovozuje důvod neplatnosti daných usnesení valné hromady (požadavek právního posouzení protestu na navrhovatele kladen nebyl a není). Tyto protesty nemají žádné právní účinky ve smyslu § 553 o. z., jak rovněž správně dovodil soud prvního stupně. Soud prvního stupně se správně nezabýval protesty navrhovatele, které se týkají jiných usnesení valné hromady, než proti kterým navrhovatel brojí podaným návrhem. Takže zbývá posoudit správnost závěrů soudu prvního stupně ve vztahu k té části odůvodnění návrhu, která má podklad v protestu č. 1 - jak se podává z notářského zápisu (strana druhá) - tedy: 1/ že nebyla dodržena zákonná 30 denní lhůta pro svolání valné hromady, 2/ pozvánka na valnou hromadu nebyla publikována v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách, 3/ na jednání nejsou přítomni všichni členové představenstva a dozorčí rady. K tomu je na místě přisvědčit závěru soudu prvního stupně o zachování 15 denní lhůty pro svolání valné hromady dle § 367 odst. 1 z. o. k. Skutečnost, že pozvánka na valnou hromadu nebyla v rozporu se stanovami uveřejněna v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách, představuje porušení stanov společnosti, ale soud prvního stupně správně dovodil, že v situaci, kdy se valné hromady zúčastnili oba akcionáři společnosti, není na místě z tohoto důvodu vyslovit neplatnost usnesení valné hromady. V takovém případě je totiž na místě v intencích citovaného § 428 odst. 1 z. o. k. aplikovat § 260 odst. 1 o. z., podle něhož soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Oba akcionáři se o konání valné hromady dozvěděli a zúčastnili se jí, nikdo z nich netvrdí, že by v důsledku tohoto pochybení utrpěl jakoukoliv (tím méně závažnou) újmu na svých akcionářských právech. V zájmu stability poměrů a právní jistoty ve společnosti je v takovémto případě neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Jestliže valná hromada společnosti rozhodla dne 30. 6. 2014 o pozastavení výkonu funkce místopředsedy představenstva Ing. J, o pozastavení výkonu funkce člena představenstva PK a o pozastavení výkonu funkce člena dozorčí rady Ing. V - všem po dobu, po kterou budou porušovat zákaz konkurence dle § 441, resp. § 451 z. o. k. - pak do té doby, než by soud (případně) pravomocně vyslovil ve shora uvedeném řízení neplatnost tohoto usnesení valné hromady společnosti, nebyli po dobu trvání porušování zákazu konkurence oprávněni a povinni tuto funkci vykonávat. Členům orgánů s pozastavenou funkcí nezůstává žádná „zbytková působnost“, jejíž součástí by byla povinnost účastnit se valné hromady a podávat na valné hromadě vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, potřebná pro posouzení obsahu záležitostí zařazených na valnou hromadu nebo pro výkon akcionářských práv (k účasti členů představenstva na valné hromadě srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007). Do dnešního dne nebylo shora uvedené řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 74 Cm 195/2014 pravomocně skončeno. Otázkou tedy je, zda v době konání valné hromady porušovaly řešené osoby zákaz konkurence - tím totiž valná hromada společnosti omezila trvání pozastavení jejich funkcí. Pokud by tomu tak již nebylo, nebylo by to automaticky důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, ale jen v situaci - jak uvádí Nejvyšší soudem ve zmíněném usnesení sp. zn. 29 Cdo 3009/2007 - kdy v důsledku jejich nepřítomnosti na valné hromadě nebyla akcionářům podána vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo jí ovládaných osob, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení obsahu záležitostí zařazených na valnou hromadu nebo pro výkon akcionářských práv na ní. Taková situace však podle mínění odvolacího soudu v projednávané věci nenastala. Napadenými usneseními valné hromady jsou usnesení o odvolání Ing. J, PK a Ing. V z jejich funkcí, a to na návrh většinového akcionáře. Nejedná se tedy o bod programu zařazený na pořad valné hromady představenstvem, k němuž by představenstvo bylo povinno podat případně vyžádané vysvětlení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud dospěl k závěru, že odvolateli se věcnou správnost argumentace soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) jen tak, aby odpovídalo - ve vztahu k námitce neuveřejnění pozvánky v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách - znění aplikovaného § 260 odst. 1 o. z. Na úspěšnosti společnosti v řízení před soudem prvního stupně se tím nic nemění. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud přiznal společnosti podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a to v rozsahu mimosmluvní odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (z toho 2 úkony učiněné v odvolacím řízení - vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3.100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále za 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH z částky 20.400 Kč ve výši 4.284; celkem 24.684 Kč.

Poučení

P o u č e n í :