14 Cmo 22/2021 - 335

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] zastoupený [Jméno navrhovatele B], advokátem sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokáta]., IČO [IČO advokáta] sídlem [Adresa advokáta] zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 29. dubna 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. října 2020, č. j. 44 Cm 46/2019-199, takto:

Výrok

I. Návrh na přerušení odvolacího řízení do skončení řízení o dovolání navrhovatele ve věci vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 79/2019 se zamítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti [Jméno advokáta]. k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 098,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) ze dne 29. dubna 2019, jímž bylo rozhodnuto ve formě notářského zápisu sepsaného [Anonymizováno], notářem v Plzni, sp. zn. NZ 42/2019, a výrokem II. navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 17 000 Kč.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jediný společník v působnosti valné hromady dne 29. dubna 2019 rozhodl o: 1) odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, 2) jmenování [Anonymizováno] novým jednatelem společnosti ke dni 29. dubna 2019, 3) udělení souhlasu s rozdělením podílu společníka společnosti [Anonymizováno] ve výši 50 % v souvislosti s převodem části tohoto podílu na [Anonymizováno] a na společnost [Anonymizováno] na dva samostatné podíly, první ve výši 38 % a druhý ve výši 12 %, 4) udělení souhlasu s převodem nově vzniklých podílů společníka společnosti [Anonymizováno], a to podílu ve výši 38 % na [Anonymizováno] a podílu ve výši 12 % na společnost [Anonymizováno]., a 5) změně společenské smlouvy společnosti v článku V. Společníci, v článku VI. Podíly a v článku VII. Vklady.

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - společnost měla původně dva společníky – navrhovatele a [Anonymizováno], každý s podílem o velikosti 50 %; - exekučním příkazem ze dne 20. března 2019, č. j. [Anonymizováno], vydaným [Anonymizováno], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [adresa], jenž nabyl právní moci dne 28. března 2019 (dále jen „exekutor“ a „exekuční příkaz“), exekutor rozhodl o nařízení exekuce postižením obchodního podílu navrhovatele ve společnosti; - navrhovatel byl exekutorem dne 6. prosince 2018 vyzván ke splnění vymáhané povinnosti do 30 dnů ode dne doručení výzvy, jež byla navrhovateli doručena dne 10. prosince 2018; - společenská smlouva společnosti v rozhodné době umožňovala převod podílu na jiného společníka nebo jinou osobou pouze se souhlasem valné hromady nebo se souhlasem všech společníků; - společník [Anonymizováno] exekutorovi dne 1. dubna 2019 s odkazem na článek III. odst. 5 část B společenské smlouvy oznámil, že s převodem podílu navrhovatele ve společnosti nesouhlasí a není reálné očekávat docílení tohoto souhlasu; - dražba podílu nebyla nařízena; - exekutor dne 1. dubna 2019 exekuční soud vyrozuměl o tom, že (z výše uvedených důvodů) je podíl navrhovatele nepřevoditelný. Konstatoval, že exekuce postihuje pohledávku z práva na vypořádání /§ 320ab odst. 8 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“,) ve spojení s § 52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)/ a právní mocí exekučního příkazu a uplynutím lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu účast povinného (navrhovatele) ve společnosti zaniká dle § 206 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ a jeho podíl ve společnosti se stává uvolněným podílem ve smyslu § 212 z. o. k.; - podíl navrhovatele byl dne 12. dubna 2019 v obchodním rejstříku zapsán jako uvolněný; téhož dne došlo k výmazu navrhovatele jako společníka společnosti z obchodního rejstříku; - uvolněný podíl byl se souhlasem valné hromady společnosti konané dne 18. června 2019 převeden na společnost [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] - od 2. května 2019 jsou jako společníci zapsáni [Anonymizováno] a společnost [Anonymizováno]. (své podíly nabyly od [Anonymizováno]), od 12. července 2019 pak rovněž výše zmíněná společnost [Anonymizováno] (nabyla uvolněný podíl navrhovatele); - navrhovatel byl jednatelem společnosti, v obchodním rejstříku byl zapsán od 22. března 1996 do 10. listopadu 2018 (se zánikem funkce 21. srpna 2018), od 2. května 2019 je jako jednatel zapsán [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 29. dubna 2019; - navrhovatel podal dne 8. dubna 2019 návrh na zastavení výše uvedené exekuce, jakož i návrh na její odklad. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. května 2019, č. j. [Anonymizováno], byl návrh navrhovatele jako povinného (ze dne 16. dubna 2019) na odklad exekuce zamítnut. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího ze dne 19. června 2019, č. j. 10 Co 189/2019-154; - usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. října 2020, č. j. [Anonymizováno], byla exekuce k návrhu oprávněného zastavena. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, navrhovatel jako povinný proti němu podal odvolání.

4. Soud prvního stupně na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že návrh byl podán v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě. Jelikož je soud limitován v návrhu uplatněnými důvody neplatnosti usnesení valné hromady či rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, námitkami, které byly uplatněny až po uplynutí prekluzivní lhůty k podání návrhu (tvrzená duševní porucha společníka [Anonymizováno]), se věcně nezabýval.

5. Soud prvního stupně posuzoval pouze uplatněné důvody spočívající jednak v tvrzené trvající účasti navrhovatele ve společnosti spojené s vlastnictvím jeho podílu ve společnosti, a jednak v neplatnosti a neúčinnosti exekučního příkazu. Přezkoumávat postup soudního exekutora přísluší pouze soudu v exekučním řízení. Exekuční příkaz k postižení podílu ve společnosti zrušen nebyl, návrh na zastavení exekuce nebyl ve lhůtě uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle exekučního řádu podán, exekuční příkaz nabyl právní moci dne 28. března 2019. Soud prvního stupně dovodil, že v poměrech projednávané věci v březnu a dubnu 2019 byl podíl navrhovatele ve společnosti omezeně převoditelný, tj. pouze a výlučně se souhlasem druhého společníka [Anonymizováno]. Jmenovaný však s převodem podílu navrhovatele nesouhlasil, čímž převod vyloučil, a proto nebylo nutno přistoupit k jeho dražbě. Za této situace je nutno k podílu navrhovatele ve společnosti přistupovat jako k podílu nepřevoditelnému. Navrhovatel v době přijetí napadeného rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady nebyl již společníkem společnosti. Jeho účast ve společnosti zanikla podle § 206 odst. 1 věta druhá z. o. k. v návaznosti na právní moc exekučního příkazu a uplynutím lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti; z jeho podílu se stal uvolněný podíl dle § 212 z. o. k. Z uvedeného důvodu mu svědčí aktivní věcná legitimace toliko ve vztahu k rozhodnutí o jeho odvolání z funkce jednatele společnosti, neboť se jej toto rozhodnutí bezprostředně dotýká. Ve vztahu k ostatním přijatým rozhodnutím soud prvního stupně aktivní legitimaci navrhovatele k podání předmětného návrhu neshledal.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že společník [Anonymizováno] byl oprávněn dne 29. dubna 2019 přijmout napadené rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ve smyslu § 12 odst. 1 z. o. k., napadené rozhodnutí nelze považovat za neplatné, a proto podaný návrh zamítl.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a ve věci úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a podanému návrhu vyhověl.

9. Odvolatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, snáší argumentaci shodně jako v řízení před soudem prvního stupně. Zejména poukazuje na rozdíl mezi exekučním příkazem postiženým podílem společníka omezeně převoditelným a podílem nepřevoditelným a s tím souvisejícím odlišným okamžikem zániku účasti společníka ve společnosti (§ 320ab odst. 1, 5, 8 o. s. ř. a § 46 odst. 6 exekučního řádu). Ze zákona ani z judikatury nelze dovodit, že by se omezeně převoditelný podíl stával nepřevoditelným v okamžiku, kdy druhý společník prohlásí, že nesouhlasí s převodem. Jinak řečeno, převoditelnost podílu je dána společenskou smlouvou, nikoliv jednostranným úkonem společníka nebo rozhodnutím exekutora. Má za to, že jeho účast ve společnosti nezanikla. Rovněž poukázal na to, že dne 18. června 2019 se konala další valná hromada společnosti, která mj. rozhodla o udělení souhlasu s převodem uvolněného podílu navrhovatele dle § 213 z. o. k.

10. Svou argumentaci odvolatel podrobně rozvádí.

11. Společnost navrhla napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit; se závěry soudu prvního stupně se ztotožnila.

12. K jednotlivým odvolacím námitkám se společnost podrobně vyjadřuje, zejména k otázce zániku účasti navrhovatele ve společnosti s odkazem na § 206 odst. 1 z. o. k. a jeho časovému hledisku, k charakteru podílu, přezkumu postupu exekutora. Rovněž poukazuje na dosud vydaná rozhodní soudů a orgánů veřejné moci (která specifikuje).

13. V průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. září 2021, č. j. 6 Cmo 269/2020-380, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2020, č. j. 41 Cm 79/2019-278, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 18. června 2019 o udělení souhlasu s převodem uvolněného podílu navrhovatele ve výši 50 % odpovídajícího splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2 150 000 Kč, jakož i „návrh na určení, že žalobce je společníkem 1. žalovaného“ (žalobcem je navrhovatel v daném řízení, 1. žalovaným je pak společnost – pozn. odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud proto v dané věci usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. 14 Cmo 22/2021-246, podle § 211 a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 79/2019, jehož předmětem je určení společníka společnosti (tj. posouzení, zda je navrhovatel společníkem společnosti či zda a kdy jeho účast ve společnosti zanikla). Jelikož uvedené řízení bylo pravomocně skončeno; překážka, pro niž bylo dané odvolací řízení přerušeno, odpadla odvolací soud usnesením ze dne 23. srpna 2023, č. j. 14 Cmo 22/2021-295, rozhodl o pokračování v nadepsaném odvolacím řízení.

14. Návrh navrhovatele na přerušení daného odvolacího řízení do skončení řízení o dovolání navrhovatele ve věci vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 79/2019 odvolací soud usnesením ze dne 11. září 2023, č. j. 14 Cmo 22/2021-301, zamítl.

15. Dne 24. října 2023 navrhovatel opětovně podal návrh na přerušení odvolacího řízení do rozhodnutí o dovolání proti rozsudku Vrchního soud v Praze ze dne 23. května 2023, sp. zn. 19 Cmo 53/2022, v němž se navrhovatel domáhá určení, že je společníkem společnosti. Uvádí, že při rozhodnutí ve věci před vydáním rozhodnutí Nejvyššího soudu nastane stav neodčinitelnosti, kdy navrhovatel jako zásadní argumentaci namítá výsledek ve věci určení společníka řešený v dovolacím řízení. Navrhovatel byl jediným jednatelem a současně i společníkem s 50% obchodním podílem ve společnosti. Ze své pozice tak vykonával i správu svého majetku. Navrhovatel coby zakládající společník a jediný jednatel vykonával prostřednictvím těchto dvou pozic ústavně garantované právo podnikat a po skončení popsaných řízení v tom chce pokračovat. Prostřednictvím funkce jednatele může účinněji hájit svá práva týkající se jeho majetku vyváděného ze společnosti. Jestliže nebude vyčkáno určení toho, že je navrhovatel společníkem, a bude zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady, nastane právně nezvratný stav, čímž je naplněn prvek neodčinitelnosti. Má za to, že byl a je stále společníkem společnosti, nikdy by nesouhlasil se jmenováním Tomáše Hroudy do funkce jednatele, ani se vstupem nového společníka do společnosti. Rovněž má za to, že je stále jednatelem společnosti.

16. Společnost s návrhem na přerušení řízení nesouhlasila. Uvedla, že usnesením ze dne 11. září 2023, č. j. 14 Cmo 22/2021-301, Vrchní soud v Praze návrh na přerušení řízení již jednou zamítl. Od rozhodnutí odvolacího soudu nenastaly žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly přerušení řízení. Rozhodnutí dovolacího soudu nemá vliv na právní stav, za kterého se konala valná hromada společnosti. I v případě, že by bylo dovolání vyhověno, neznamenalo by to, že se navrhovatel stává společníkem. Ani by to nemělo vliv na výkon funkce jednatele Tomáše Hroudy. Přerušení řízení v dané věci by bylo proti zásadám rychlosti a hospodárnosti. Stav, kterého se navrhovatel domáhá, tj. aby bylo jmenování obou současných jednatelů určeno za neplatné, by vedlo k destabilitě a ochromení chodu společnosti. Zdůraznila, že navrhovatel od roku 2018 činí kroky směřující k ukončení činnosti společnosti. Dále uvedla, že navrhovatel se v lednu 2019 stal generálním ředitelem konkurenční společnosti [Anonymizováno], kde, využívaje zaměnitelného názvu, podniká. Navrhovatel dlouhodobě jedná proti zájmům společnosti.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházející [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).], a odvolání neshledal důvodným, když důvody pro přerušení odvolacího řízení neshledal.

18. Opětovný návrh odvolatele (ze dne 24. října 2023) na přerušení odvolacího řízení nepovažuje odvolací soud za důvodný. Odvolatel ve svém dalším návrhu na přerušení odvolacího řízení podrobně rozvádí (v reakci na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2023, č. j. 14 Cmo 22/2021-301, kterým byl předchozí návrh ze dne 30. srpna 2023 zamítnut), svou argumentaci ve prospěch závěru, že je namístě předmětné odvolací řízení přerušit do rozhodnutí o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2023, sp. zn. 19 Cmo 53/2022. Odvolací soud má v poměrech projednávané věci za to, že odvolatel nepřináší relevantní skutečnosti, na jejichž základě by změnil svůj předchozí závěr o tom, že požadované přerušení odvolacího řízení není vhodným a hospodárným opatřením. Podmínky pro postup dle § 109 o. s. ř. odvolací soud v dané situaci, kdy otázka podstatná pro nadepsané odvolací řízení byla již vyřešena pravomocným soudním rozhodnutím, závazným jak pro účastníky řízení, tak rovněž pro všechny orgány (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), neshledal.

19. Podle § 191 odst. 1 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, s těmito se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Odvolací soud pouze doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2022, č. j. 41 Cm 79/20219-557, který byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2023, sp. zn. 19 Cmo 53/2022 (jež je účastníkům řízení známo), mj. v bodě I. výroku změněn tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je společníkem žalovaného č. 1) s obchodním podílem ve výši 50 % odpovídající splacenému vkladu do základního kapitálu ve výši 3 500 000 Kč. V uvedeném rozhodnutí se odvolací soud podrobně otázkou zániku účasti navrhovatele ve společnosti zabýval; uzavřel, že zánik účasti navrhovatele ve společnosti nastal právní mocí exekučního příkazu k postižení podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, jeho podíl se stal uvolněným, společnost s ním již naložila (§ 212 a násl. z. o. k.), v důsledku tohoto kroku obnovení účasti navrhovatele ve společnosti není již možné. Společníkem společnosti navrhovatel není.

21. Výsledek uvedeného řízení (o určení společníka) poskytl odpověď na otázku, která je podstatná pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele v nadepsaném řízení z titulu společníka společnosti (jež byla řešena jako otázka předběžná). Podle § 159a o. s. ř. je závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění. V případě zamítavého rozhodnutí je však nutno výrok posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí, což má mj. význam z hlediska závěru, zda předběžná (sporná) otázka v řízení byla již závazně rozhodnuta. Je tudíž třeba dovodit, že i pravomocný rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (v nadepsaném řízení v postavení navrhovatele) domáhal určení, že je společníkem společnosti, je závazný pro účastníky řízení i soud, jelikož deklaruje neexistenci postavení žalobce jako společníka společnosti v rozhodné době. Bylo tak závazným způsobem postaveno najisto, že navrhovatel (odvolatel) není společníkem společnosti (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. 32 Odo 243/2003), přičemž nelze pominout Ústavním soudem zdůrazněný požadavek na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, uveřejněný pod číslem 120/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a třeba z výše uvedeného rozsudku o určení společníka vycházet.

22. Nutno připomenout, že soud před tím, než přistoupí k samotnému přezkumu napadeného usnesení valné hromady, musí posoudit, zda byl návrh na zahájení řízení podán včas a osobou k tomu aktivně legitimovanou. Navrhovatel svou aktivní legitimaci odvozoval jednak od svého postavení společníka společnosti, a jednak ze své pozice (odvolaného) jednatele.

23. Jelikož navrhovatel není společníkem společnosti, nesvědčí mu z jím odvozovaného postavení společníka aktivní legitimace k podání předmětného návrhu. Z pozice společníka se nemůže dovolávat posouzení ne/platnosti napadených usneseních přijatých dne 29. dubna 2019.

24. Okruh osob legitimovaných k podání návrhu na přezkum platnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je taxativně vypočten ustanovením § 191 odst. 1 z. o. k. Mezi oprávněné osoby zákon zařazuje i jednatele. Dlužno dodat, že i bývalý jednatel společnosti s ručením omezeným má zásadně právní zájem na vyslovení neplatnosti kteréhokoliv usnesení valné hromady společnosti, jímž byl ze své funkce odvolán. Shledá-li totiž soud v řízení, že usnesení valné hromady o odvolání jednatele je v rozporu s právními předpisy či společenskou smlouvou, a vysloví-li z tohoto důvodu neplatnost takového rozhodnutí, platí, že dotčenému jednateli nezanikla (v důsledku odvolání napadeným usnesením) funkce jednatele. Vyjádřeno jinými slovy, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady se přímo dotýká práv a povinností odvolaného jednatele. A to platí i v případě, kdy valná hromada takového jednatele odvolala opakovaně i později (jiným, posléze přijatým usnesením). Rovněž v takovém případě má odvolaný jednatel právní zájem na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, neboť jeho případná neplatnost ovlivní datum zániku funkce jednatele (a tedy i práva a povinnosti jednatele plynoucí z výkonu funkce). Bude-li usnesení valné hromady o odvolání jednatele shledáno soudem neplatným, neobstojí zpravidla (i s ohledem na ujednání o počtu jednatelů ve společenské smlouvě) ani navazující usnesení o jmenování nové osoby na jeho místo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 5352/2015, jehož závěry jsou aplikovatelné i v poměrech platné právní úpravy).

25. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že navrhovatel jakožto odvolaný jednatel společnosti je oprávněn domáhat se toliko přezkumu napadeného rozhodnutí, jímž byl z funkce jednatele společnosti odvolán, jakož i usnesení, jímž byl na jeho místo zvolen nový jednatel. Ve vztahu k ostatním usnesením mu však aktivní legitimaci z výše popsaných důvodů nesvědčí.

26. Prekluzivní lhůta k podání návrhu podle § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 191 odst. 1 z. o. k. se vztahuje nejen na okruh usnesení, jež jsou napadána, nýbrž i na důvody, z jakých tak navrhovatel činí. K tomu srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., KUHN, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2020, 762 s., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2021, sp. zn. 7 Cmo 259/2018, ze dne 22. září 2021, sp. zn. 7 Cmo 24/2021, ze dne 17. ledna 2022, sp. zn. 14 Cmo 124/2020, 14 Cmo 234/2021, ze dne 21. března 2022, sp. zn. 14 Cmo 66/2021, či ze dne 29. listopadu 2022, sp. zn. 14 Cmo 24/2022. Odvolací soud v poměrech projednávané věci nemá důvod se od tam prezentovaných závěrů odchýlit.

27. Jediný společník přijal rozhodnutí v působnosti valné hromady dne 29. dubna 2019. Tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti přijatých usnesení (která je lhůtou subjektivní) uplynula dne 29. července 2019. Navrhovatel v této lhůtě návrh na zahájení řízení podal, jako důvod neplatnosti rozhodnutí přijatého jediným společníkem v působnosti valné hromady vymezil, že byl a je stále společníkem společnosti, neboť jeho účast ve společnosti nezanikla, jeho podíl, postižený exekučním příkazem, byl převoditelný (byť je omezeně), tudíž nemohlo dojít k situaci předpokládané v ustanovení § 212 odst. 1 z. o. k. a podíl se nemohl stát uvolněným a nemohlo s ním být proto jako s uvolněným podílem společností nakládáno. A proto [Anonymizováno] nebyl oprávněn učinit rozhodnutí jako jediný společník ve smyslu § 12 odst. 1 z. o. k. Uvedenými námitkami se soud prvního stupně zabýval, neboť byly uplatněny v prekluzivní lhůtě. Důvody neplatnosti vymezenými v podání ze dne 26. května 2020 (nesvéprávnost společníka [Anonymizováno]) se soud prvního stupně správně pro jejich opožděnost nezabýval. Byly navrhovatelem uplatněny až po uplynutí prekluzivní lhůty, a proto z tohoto důvodu bylo nadbytečné se zabývat se věcným posouzením neplatnosti usnesení valné hromady z takto uplatněných důvodů; sama tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí podaného návrhu.

28. Stěžejní argumentace odvolatele stála a stojí na tom, že je stále společníkem společnosti, resp. že jeho účast ve společnosti v důsledku nesprávného postupu exekutora v exekučním řízení, v němž byl postižen jeho podíl ve společnosti, nezanikla. Těmito námitkami se soudy zabývaly v řízení o určení společníka společnosti; otázka, zda je odvolatel z uvedeného důvodu nadále společníkem společnosti, již byla pravomocně vyřešena (jak bylo výše rozebráno) tak, že odvolatel není společníkem společnosti. Odvolatel jakožto odvolaný (bývalý) jednatel společnosti se proto mohl dovolávat toliko neplatnosti rozhodnutí, které se týkalo jeho odvolání z funkce jednatele, a na ně navazujícího rozhodnutí o jmenování jednatele nového. Avšak žádné konkrétní či určité výhrady k jeho odvolání či zvolení nového jednatele vzneseny nebyly.

29. Vzhledem k výše uvedenému je závěr soudu prvního stupně o tom, že navrhovatel není společníkem společnosti, správný. [Anonymizováno] byl v rozhodné době jediným společníkem společnosti, a proto byl dne 29. dubna 2019 oprávněn z tohoto titulu přijmout napadaná rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady; tato jsou platná.

30. Jelikož se odvolateli nepodařilo věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, který má oporu ve spise.

31. O náhradě nákladů odvolací řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné společnosti odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů.

32. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 19 098,64 Kč a sestává se z odměny právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby (vyjádření k podanému odvolání, včetně vyjádření k návrhům na přerušení odvolacího řízení, účast při jednání před odvolacím soudem dne 11. prosince 2023) po 3 100 Kč, dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky 5 režijních paušálů po 300 Kč; dále dle § 14 advokátního tarifu náhrada za zmeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 498,64 Kč (cesta [adresa] a zpět, celkem 200 km, při průměrné spotřebě nafty 5,2 l na 100 km, ceně nafty 44,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 267/2022 Sb.).

Poučení