14 Cmo 278/2021 - 532

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Borka a JUDr. Ondřeje Kubína ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozen [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] 2) [Jméno žalované B], narozen [Datum narození žalované B], bytem [Anonymizováno] Planá nad Lužnicí oba zastoupeni [Jméno žalované D], advokátem sídlem [Anonymizováno] o určení vlastnického práva k obchodnímu podílu a určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, k odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. června 2021, č. j. 38 Cm 6/2019-468, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba a) na určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu ze dne 5. prosince 2014 o převodu podílu žalovaného 1) ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa] na žalovaného 2), b) aby bylo určeno, že žalovaný 1) je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč a c) aby bylo určeno, že žalovaný 2) je vlastníkem podílu ve společnosti o velikosti 1/3 ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) rovným dílem na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů k rukám jejich právního zástupce částku 97 962,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 5. prosince 2014, kterou žalovaný 1) převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „společnost“) na žalovaného 2) za částku 300 000 Kč, je neplatná (výrok I.); dále určil, že žalovaný 1) je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti o velikosti 1/3 s vkladem na základní kapitál ve výši 67 000 Kč, a že žalovaný 2) je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti o velikosti 1/3 s vkladem na základní kapitál ve výši 67 000 Kč (výrok II.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 602 359,83 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto rozhodných skutkových zjištění: - žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli dne 12. června 1992 manželství, jež (včetně jejich společného jmění) zaniklo dne 17. října 2017; k vypořádání společného jmění dosud nedošlo; - společnost vznikla dne 13. června 2011, jejími společníky byli žalovaný 1), žalovaný 2) a [Anonymizováno]. Každému ze společníků připadal 1/3 obchodní podíl, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč. Od vzniku společnosti doposud jsou jejími jednateli všichni tři zakladatelé, tj. žalovaný 1), žalovaný 2) a [Anonymizováno]; - v říjnu 2014 žalobkyně podala návrh na rozvod manželství a žalovaný 1) spolu s nezletilými dětmi opustil společnou domácnost, kdy se přestěhovali do rodinného domu č. p. 336 ve Svojkově, který pro něj zakoupila na základě kupní smlouvy ze dne 29. října 2014 společnost; - smlouvou o převodu podílu ze dne 5. prosince 2014 žalovaný 1) bez souhlasu a vědomí žalobkyně převedl svůj 1/3 podíl ve společnosti na žalovaného 2) za dohodnutou cenu 300 000 Kč (dále je „smlouva o převodu podílu“); - 1/3 podíl ve společnosti měl ke dni jeho převodu dle znaleckého ocenění hodnotu 6 405 000 Kč; - návrh na zápis změn v obchodním rejstříku týkající se osob společníků společnost podala dne 10. prosince 2014; změna v osobách společníků byla v obchodním rejstříku zapsána dne 22. prosince 2014. Žalovaný 1) byl vymazán jako společník společnosti a u žalovaného 2) došlo k zápisu podílu o velikosti 2/3, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 134 000 Kč; - žalobkyně se dovolala neplatnosti smlouvy o převodu podílu vůči žalovaným dopisem ze dne 7. května 2018, který byl doručen žalovanému 1) dne 9. května 2018 a žalovanému 2) dne 11. května 2018; - žalovaní námitku neplatnosti smlouvy o převodu podílu odmítli, vznesli námitku promlčení práva žalobkyně dovolávat se této neplatnosti; - společnost a její společníci a jednatelé, tedy žalovaný 2) a [Anonymizováno], aktivně jednali ve prospěch žalovaného 1) tím, že společnost pořídila pro potřeby žalovaného 1) rodinný dům č. p. [Anonymizováno], aktivně a účelově podporovali žalovaného 1) v jeho sporech se žalobkyní, což je zvláště patrné z řízení o úpravě výchovy a výživy na dobu před a po rozvodu manželství vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]

3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení pro účely vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), je dán rovněž naléhavý právní zájem na určení poměrů mezi společníky ve společnosti v návaznosti na neplatnost smlouvy o převodu podílu, aby mohl být zapsán v obchodním rejstříku stav předcházející danému neplatnému převodu předmětného podílu.

4. Soud prvního stupně s odkazem na § 31, § 133 a § 207 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a § 708 odst. 1, § 709 odst. 3, § 714 odst. 1, 2, § 611, § 619 odst. 1, 2, § 120 odst. 2, § 629 odst. 1, § 547 a § 580 odst. 1 zákona č. 89 /2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřel, že žalovaný 1) se stal za trvání manželství společníkem společnosti s podílem velikosti 1/3, kterému odpovídal vklad do základního kapitálu ve výši 67 000 Kč; tento podíl byl součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). K jeho převodu došlo na základě smlouvy o převodu podílu, kterou žalovaný 1) uzavřel se žalovaným 2), bez vědomí a souhlasu žalobkyně krátce po zahájení rozvodového řízení. Převod podílu však není běžnou záležitostí, a proto ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. žalovaný 1) mohl platně uzavřít smlouvu o převodu podílu jen se souhlasem žalobkyně. Soud prvního stupně dovodil, že provedené dokazování neprokázalo žádný jiný relevantní důvod, proč žalovaný 1) převedl svůj podíl ve společnosti na žalovaného 2) v hodnotě 6 405 000 Kč za dohodnutou cenu pouhých 300 000 Kč než to, aby tento podíl byl v době probíhajícího rozvodového řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) vyveden žalovaným 1) v součinnosti se žalovaným 2) z majetku spadajícího do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Tedy aby podíl nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů, a ve svém důsledku, aby tak žalobkyně byla při vypořádání společného jmění manželů krácena na svých majetkových právech.

5. Žalobkyně se relativní neplatnosti smlouvy o převodu podílu dovolala /dopisem ze dne 7. května 2018, který byl doručen žalovanému 1) dne 9. května 2018 a žalovanému 2) dne 11. května 2018/. K tomuto úkonu však došlo až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 629 odst. 1 o. z.), když o převodu předmětného podílu se mohla dozvědět dne 22. prosince 2014 z veřejného rejstříku, kdy tímto dnem byly v obchodním rejstříku zapsány změny na základě smlouvy o převodu podílu. Žalobkyně tudíž mohla následujícího dne 23. prosince 2014 nahlédnout do obchodního rejstříku (§ 120 odst. 2 věty druhé o. z.) a seznámit se s obsahem smlouvy o převodu podílu. Žalobkyně mohla uplatnit nárok (dovolat se neplatnosti) u soudu poprvé dne 29. prosince 2014, tímto dnem počala běžet obecná tříletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 629 odst. 1 o. z., která marně uplynula dnem 29. prosince 2017. Žalovaní uplatnili námitku promlčení. Žalovaným 2) uplatněnou námitku promlčení práva žalobkyně dovolávat se neplatnosti smlouvy o převodu podílu shledal soud prvního stupně důvodnou, a proto nebylo možno vyslovit neplatnost smlouvy o převodu podílu pro absenci souhlasu žalobkyně jako manželky žalovaného 1) s uzavřením této smlouvy ve smyslu ustanovení § 714 odst. 2 o. z. (pozn. námitku promlčení vznesl i žalovaný 1), ale jeho námitka jako bývalého manžela žalobkyně byla v daném případě bez významu).

6. Soud prvního stupně dále posuzoval, zda smlouva o převodu podílu není neplatná pro rozpor se zákonem nebo pro rozpor s dobrými mravy, a dospěl k závěru, že tato je neplatným právním jednáním pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Z dokazování vyplynulo, že nepochybným účelem převodu předmětného podílu ve společnosti v hodnotě 6 405 000 Kč za cenu 300 000,00 Kč ze žalovaného 1) na žalovaného 2) bylo vyvedení tohoto majetku ještě za trvání manželství ze společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), aby tak předmětný podíl nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů a ve svém důsledku, aby tak žalobkyně byla při vypořádání společného jmění manželů krácena na svých majetkových právech, a to dokonce poměrně značnou měrou, přičemž takové jednání se zcela nepochybně příčí dobrým mravům.

7. Z uvedených důvodů soud prvního stupně podané žalobě vyhověl.

8. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na vyhlášku č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobkyně v řízení. Žalobkyni podle soudu prvního stupně náleží náhrada – odměny advokáta za 11 úkonů právní služby po 33 940 Kč, 1 úkon za 16 970 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč, cestovních výdajů ve výši 2 645,15 Kč, za zmeškaný čas 1 600 Kč, náklady vynaložené na znalecký posudek 98 010 Kč, 21% DPH ve výši 104 194,68 Kč; celkem 602 359,83 Kč.

9. Oba žalovaní podali proti rozsudku soudu prvního stupně obsáhlé společné odvolání. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelé poukázali na to, že od počátku řízení namítali absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Rovněž namítali, že nárok žalobkyně dle § 714 odst. 2 o. z. nemůže být dán z důvodu uplynutí promlčecí lhůty; námitku promlčení vznesli.

11. Odvolatelé setrvali na tom, že postup podle § 714 odst. 2 o. z. podáním žaloby na určení neplatnosti právního jednání, resp. určení, že žalovaný 1) je v důsledku této neplatnosti nadále vlastníkem podílu společnosti, je vyhrazen pouze manželům. Manželství žalobkyně a žalovaného 1) však bylo pravomocně rozvedeno již ke dni 17. října 2017. Žalobkyně může v rámci nyní již zahájeného řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů uplatnit jako součást společného jmění manželů k vypořádání hodnotu předmětného podílu v ceně obvyklé a ve stavu v době rozhodování soudu /viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, uveřejněný pod číslem 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 103/2020“), jenž je přístupný shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz/.

12. Odvolatelé jsou přesvědčeni o tom, že i v případě posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně podle § 580 odst. 1 o. z. je třeba, aby žalobkyně prokázala svůj právní zájem na podání takto modifikované žaloby. Z charakteru předmětu řízení je zcela zjevné, že žalobkyně podala žalobu v době po pravomocném rozvodu jejího manželství s žalovaným 1), přičemž jejím motivem byla snaha zahrnout hodnotu převedeného podílu do společného jmění manželů. V takovémto případě však nemůže být dán právní zájem žalobkyně na podání předmětné určovací žaloby za situace, kdy ona sama neměla žádnou rozhodovací pravomoc z titulu společníka obchodní společnosti, tato pravomoc v tomto smyslu náležela výlučně žalovanému 1) a právním zájmem žalobkyně tak byla skutečně pouze hodnota podílu, přičemž však tento svůj zájem mohla realizovat po právní moci rozvodu jejího manželství v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, kde se otázkou absolutní neplatnosti právního jednání mohl příslušný soud zabývat jako předběžnou otázkou, a v tomto řízení mohl soud námitky žalobkyně při svém rozhodování posoudit.

13. Odvolatelé se závěrem soudu prvního stupně, že právní jednání spočívající v převodu podílu naplňuje podstatu § 580 odst. 1 o. z., nesouhlasí. Byť soud prvního stupně uvedl výčet důkazů, které mají údajně svědčit o protiprávnosti jednání žalovaných, v odůvodnění napadeného rozsudku však chybí relevantní úvahy odůvodňující takovýto závěr. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto považují za nepřezkoumatelné.

14. Odvolatelé se obsáhle vyjadřují k okolnostem převodu podílu žalovaného 1) ve společnosti, k jednání žalobkyně ohrožující obchodní zájmy společnosti, jakož i k výši ceny, za níž byl podíl převeden. Mj. poukazují na to, že sám proces stanovení výše ceny podílu je zcela podřízen autonomii vůle účastníků tohoto jednání, kteří jej činili v širším kontextu vzhledem k potřebám žalovaného 1). Rovněž soudu prvního stupně vytýkají, že pominul otázku reálné objektivní obchodovatelnosti podílu společnosti, která je velmi úzce specializována; tímto zásadním aspektem se vůbec nezabýval.

15. Odvolatelé zároveň namítali, že žalobkyně, přestože byla soudem prvního stupně při ústním jednání dne 14. června 2019 poskytnuta účastníkům lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů dle § 118b o. s. ř., nenavrhla důkaz smlouvou o převodu podílu, která je v zásadě důkazem nezbytným pro prokázání jejího nároku. Na tuto skutečnost byla upozorněna soudem při ústním jednání dne 13. ledna 2020, kdy teprve tento návrh uvedla. Žalovaní jsou přesvědčeni, že k tomuto důkaznímu návrhu došlo až po uplynutí zákonné koncentrace, pročež k tomuto důkazu nelze přihlížet a nelze tak mít toto tvrzení za prokázané.

16. Veškerou svou argumentaci odvolatelé podrobně rozvádějí.

17. Žalobkyně v reakci na podané odvolání navrhla napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

18. Konstatuje, že soud prvního stupně provedl velmi široké dokazování, své závěry velmi pečlivě odůvodnil, danou otázku řešil zcela ve vztahu k důvodům převodu, k rodinné situaci a k otázce právě účelového jednání obou žalovaných ve snaze vyvést majetek z vypořádání za fakticky symbolickou cenu. Jednání žalovaných žalobkyně považuje za učebnicové a naprosto vědomé a účelové neplatné právní jednání ve snaze ji poškodit.

19. K namítané absenci jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s ohledem na skutečnost, že v době podání žaloby nebyli žalobkyně a žalovaný 1) manželé, poukazuje na to, že odvolateli uvedené R 103/2020 na danou věc nedopadá, neboť neřeší obchodní podíl. Judikatura právě k otázce převodu podílu je naopak zcela jasná s tím, že je nutno podat žalobu, kterou podala žalobkyně.

20. K námitce, že žalobkyně v rámci koncentrace nenavrhla provést důkaz smlouvou o převodu podílu, uvedla, že již přímo v žalobě je tento důkaz navrhován.

21. Dále se žalobkyně vyjadřuje k otázce kupní ceny za převedení podílu a jejímu zaplacení, opakuje, že žalovaný 1) i po převodu podílu zůstal nadále jednatelem společnosti, která mu hradila dosud i další osobní výdaje, zakoupila mu nemovitost, kterou výlučně dosud užívá. Dodává, že žalovaný 1) v podaném odvolání nepravdivě upozorňuje na změnu pracovních podmínek a celodenní starost o děti. Opakuje argumentaci uvedenou před soudem prvního stupně a považuje za nezbytné uvést, že následně po zjištění dětí, že situace je zcela jiná, společná dcera se od žalovaného 1) odstěhovala, dokonce ho žalovala o výživné (návrhu bylo pravomocně vyhověno); syn byl svěřen do výlučné péče žalobkyně.

22. Svou argumentaci žalobkyně blíže rozvádí.

23. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

24. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Soud prvního stupně své rozhodnutí řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jaké skutečnosti jej vedly k tomu, že podané žalobě zcela vyhověl, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelé brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Rozsudek soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelný.

25. Neobstojí ani výhrada odvolatelů spočívající v tom, že žalobkyně navrhla provedení důkazu smlouvou o převodu podílu až poté, kdy nastaly účinky koncentrace řízení. Z obsahu spisu se jednoznačně podává, že provedení označeného důkazu navrhovala již v samotné žalobě.

26. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Podle § 709 odst. 3 věty první o. z. je součástí společného jmění také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva.

28. Podle § 714 odst. 1 věty první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

29. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

30. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

31. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, proto na skutkové závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002); s právními závěry soudu prvního stupně se však neztotožňuje.

32. Odvolací soud pokládá za potřebné zdůraznit, že prvořadným předpokladem pro závěr, aby žaloba mohla být posouzena jako důvodná, je zjištění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, na což také odvolatelé případně poukazují.

33. Dle ustálené judikatury má určovací žaloba preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 14. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1419/2002, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2613/2013, či ze dne 10. února 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod číslem 22/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

34. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti a také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo objektivně nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 68/2001).

35. V řízení tak může být úspěšný jen ten, komu svědčí věcná legitimace k podání předmětné žaloby a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tudíž samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Z pohledu těchto závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně neobstojí.

36. Posouzení platnosti smlouvy o převodu podílu, o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (zde vlastnictví podílu). Není tudíž dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť lze žalovat přímo na určení existence práva či právního vztahu. Jinak řečeno, předmětná žaloba v části týkající se určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu nevystihuje celý obsah a povahu příslušného právního vztahu touto smlouvou založeného (vlastnictví podílu). Jejím prostřednictvím nelze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů.

37. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na předmětném samostatném určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu není z uvedených důvodů dán.

38. Pokud jde o zbývající žalobou uplatněný požadavek na určení, že žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou každý vlastníkem podílu společnosti o velikosti 1/3, je nutno uvést, že žalobkyně podala žalobu na určení společníka společnosti dne 23. května 2018, jako žalované označila strany smlouvy o převodu podílu, společnost jako účastníka řízení neoznačila. Rovněž je třeba vyjít z toho, že manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo rozvedeno, rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 17. října 2017 a k témuž dni došlo k zániku jejich společného jmění manželů. U Okresního soudu v [adresa] je pod sp. zn. 38 C 277/2020 vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů (žalobu podala žalobkyně), v němž žalobkyně, jak se podává z obsahu spisu, mj. nárokuje vypořádání podílu ve společnosti; řízení není dosud skončeno.

39. Podle ustálené soudní judikatury podíl ve společnosti s ručením omezeným nabytý jedním z manželů za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů se stává ze zákona součástí společného jmění manželů. Představuje tak společnou majetkovou hodnotu, která je předmětem vypořádání při zániku majetkového společenství. V této souvislosti odvolací odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020, sp. zn. 24 Cdo 312/2020, usnesení ze dne 23. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 3664/2017, či usnesení ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018, a tam citovanou judikaturu, v nichž Nejvyšší soud uzavřel, že „v případě, kdy je podíl ve společnosti s ručením omezeným ve společném jmění manželů, pak manžel, který společníkem není, se může, za situace, kdy je do obchodního rejstříku zapsán jako vlastník podílu někdo jiný, než osoba, se kterou má podíl ve společném jmění, domáhat určení, že tato osoba (její manžel) je společníkem společnosti s ručením omezeným (resp. vlastníkem podílu), a že otázka posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti“.

40. V dané věci však nelze pominout, že manželství mezi žalobkyní a žalovaným 1) zaniklo, je vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, v němž žalobkyně mj. nárokuje i vypořádání podílu ve společnosti. Žalobkyně v dané věci pak existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení primárně staví na zodpovězení předběžné otázky (platnosti smlouvy o převodu podílu) právě ve vztahu k vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Tudíž otázku platnosti smlouvy o převodu podílu (a důsledku její případné neplatnosti pro vypořádání společného jmění manželů), je na místě řešit jako předběžnou právě v probíhajícím řízení o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) /srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020, sp. zn. 24 Cdo 312/2020 či usnesení ze dne 23. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 3664/2017/. V daném řízení tak nejsou dány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

41. Zbývá dodat, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán ani z dalšího důvodu, který spočívá v tom, že účastníkem řízení (ať již jako další žalobkyně, nebo další žalovaná) není společnost, ve které byl převeden předmětný podíl. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že společnost žalobou uplatněnou strukturu společníků neakceptuje. Vyhovění žalobě by za tohoto stavu objektivně neodstranilo stav právní nejistoty žalobkyně, jelikož by nezjednalo efektivně jistotu v dotčeném právním poměru, a to proto, že by vydaný rozsudek společnost nezavazoval (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), a tedy by zde byl vytvořen prostor pro potenciálně další spor vedený se společností.

42. Z uvedených důvodů proto odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. A proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

43. Jelikož došlo ke změně napadeného rozhodnutí, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení. Protože žalovaní nemají postavení nerozlučných společníků, zavázal odvolací soud žalobkyni k náhradě těchto nákladů žalovaným rovným dílem (§ 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř.); platební místo určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

44. Za řízení před soudem prvního stupně (vycházeje z obsahu spisu) činí náhrada nákladů řízení žalovaných 1) a 2) částku 79 669,30 Kč, sestávající se z odměny za 11 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 4. července 2017, podání ze dne 22. října 2018, 13. listopadu 2018, 9. srpna 2019 a 22. ledna 2020, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 15. října 2018, 14. června 2019, 13. ledna 2020, 13. května 2020 a 14. června 2021) dle § 9 odst. 4, písm. c), § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) advokátního tarifu, snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % za každou zastupovanou osobu (tj. za každého žalovaného odměna za jeden úkon ve výši 2 480 Kč), z odměny za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření žalovaných ze dne 18. října 2018 k postupu soudu dle § 104a odst. 2 o. s. ř.), snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % za každou zastupovanou osobu (tj. za každého žalovaného 1 240 Kč), včetně 12 režijních paušálů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Odměna za požadovaný úkon – účast při ústním jednání dne 15. května 2019, včetně režijního paušálu nenáleží, neboť uvedené ústní jednání se nekonalo, když bylo odročeno na 14. června 2019 pokynem ze dne 25. března 2019 (viz č. l. 51 spisu). Nenáleží ani požadovaná odměna za úkon – vyjádření ze dne 20. února 2019 (č. l. 42 spisu), jde o pouhé sdělení soudu, že se žalovaní k žalobě již vyjádřili s odkazem na tato předchozí podání; tudíž nejde o úkon ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Dále žalovaným náleží náhrada za cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v celkové výši 3 202,40 Kč (5x cesta k výše uvedeným jednáním před soudem prvního stupně), náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 advokátního tarifu v celkové výši 2 000 Kč (20 x 100 Kč), navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 12 722,30 Kč.

45. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 18 293,20 Kč a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání, z odměny za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (podaní odvolání, účast při ústním jednání odvolacího soudu dne 5. září 2022), snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % (tj. za jeden úkon právní služby činí odměna 2 480 Kč) u žalovaného 1) i 2); k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, dále cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 892,60 Kč (cesta Mladá Boleslav - Praha a zpět, 130 km, při průměrné spotřebě 6 litrů nafty/100 km, požadované ceně nafty 36,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč za 1 km), náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 advokátního tarifu v celkové výši 400 Kč; vše navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 480,60 Kč.

46. Celkem náhrada nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů činí částku 97 962,50 Kč.

Poučení