9 Cmo 156/2023 - 206

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2023, č. j. 76 Cm 41/2021-161 takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2023, č. j. 76 Cm 41/2021-161, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 688,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 4. 2021 domáhal se žalobce, aby soud určil, že žalobce je členem žalovaného 1) s právem nájmu družstevního bytu č. 7 o dispozici 2+kk a podlahové ploše 56,34 m2, který se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v ulici [Anonymizováno] (dále jen „družstevní byt“).

2. V žalobě se uvádí, že žalobce chtěl družstevní podíl prodat, ovšem pouze za podmínky, že si nejdříve najde nový byt, a až poté uzavře s předpokládaným nabyvatelem dohodu o převodu členského podílu. Navrhovatel uzavřel dne 2. 12. 2018 s druhý žalovaným dohodu o převodu svého podílu v bytovém družstvu. Tuto dohodu však považuje za neplatnou, neboť byl druhým žalovaným uveden v omyl. Byl totiž přesvědčen, že převést uvedený družstevní podíl nebylo podle smlouvy jeho povinností, nýbrž právem, neboť k převodu mělo dojít jen tehdy, pokud ve lhůtě 24 měsíců od uzavření smlouvy prokáže žalovanému č. 2 svůj záměr byt převést, což se nestalo. Druhý žalovaný se naproti tomu choval tak, jako by šlo o nepodmíněný převod s pouhým odkladem o 24 měsíců, pročež po uplynutí této lhůty zaplatil žalobci dohodnutou cenu. Žalobce uvedený obnos vrátil schovateli a od dohody odstoupil. Uvedená dohoda je neplatná také proto, že ji za druhého žalovaného podepsala jeho matka [Anonymizováno], která však k takovému právnímu jednání nebyla zmocněna.

3. Druhý žalovaný ve svém vyjádření namítl, že žalobce nemohl uvést v omyl ohledně ujednání o odkladném účinku v délce dvou let, neboť vyjednávání o obsahu smlouvy bylo vedeno zprostředkovatelem, realitním makléřem [Anonymizováno] (dále jen „makléř“) a jeho obsah vyplývá z emailové komunikace mezi druhým žalovaným a makléřem, od níž žalobce obdržel kopie. Veškerou smluvní dokumentaci připravovala strana žalobce a podepsal ji druhý žalovaný osobně. V průběhu vyjednávání přišel žalobce s navýšením ceny za převod z původně dojednaných 1 250 000 Kč na 1 350 000 Kč. Odkladný účinek byl promítnut do čl. 5.2 dohody tak, že uvedenou kupní cenu se druhý žalovaný zavázal složit nejdříve po uplynutí 22 měsíců a nejpozději do 24 měsíců ode dne podpisu smlouvy do advokátní úschovy. Tuto povinnost druhý žalovaný splnil. Naproti tomu žalobce je stále v prodlení s plněním své povinnosti byt vyklidit a předat jej druhému žalovanému. Žalobce byl podle čl. 5.3 dohody oprávněn ve lhůtě 22 měsíců od podpisu dohody vyzvat druhého žalovaného k úhradě kupní ceny a prokázat mu svůj záměr byt převést (např. doložením právního titulu k užívání jiné nemovitosti). V takovém případě byl žalovaný povinen kupní cenu složit do 45 dnů od výzvy. Žalobce však této možnosti nevyužil. Převod družstevního podílu se stal vůči žalovanému 1) účinným dne 13. 10. 2020, kdy druhý žalovaný předložil prvnímu žalovanému podepsané prohlášení stran o uzavření dohody. Druhý žalovaný je tedy přesvědčen, že je členem prvního žalovaného s právem nájmu k družstevnímu bytu.

4. První žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že ze zákona nemůže omezit ani vyloučit převoditelnost svých podílů. Protože mu dne 13. 10. 2020 bylo doloženo souhlasné prohlášení žalobce a druhého žalovaného o uzavření dohody o převodu družstevního podílu, vzal tuto skutečnost na vědomí a zaznamenal ji v seznamu členů. První žalovaný není oprávněn přezkoumávat platnost dohody o převodu družstevního podílu. Proto pouze potvrdil, že žalobce byl před převodem členem družstva s právem nájmu družstevního bytu.

5. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit náklady řízení prvnímu žalovanému (výrok II.) a druhému žalovanému (výrok III.).

6. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování listinami a rovněž vyslechl makléře a žalobce jako účastníka. Zjistil, že pro žalobce zprostředkovával prodej družstevního podílu makléř, kterého žalobce sám oslovil jako dlouholetého známého, který předával podklady advokátní kanceláři k přípravě smluvní dokumentace a který pro žalobce hledal také nový byt. Za druhého žalovaného jednala zpočátku jeho matka [Anonymizováno], která s žalobcem dne 14. 7. 2017 sjednala rezervační smlouvy na předmětný družstevní podíl za 1 250 000 Kč a následně mu potvrdila, že je mu známa žalobcova situace, kdy není jasné, kdy se mu podaří najít nové bydlení, a že proto považuje za rozumné smlouvu prodlužovat dodatky. Dne 2. 12. 2018 účastníci uzavřeli dohodu o převodu družstevního podílu za kupní cenu 1 350 000 Kč, kterou měl druhý žalovaný složit do advokátní úschovy nejdříve po uplynutí 22 měsíců od podpisu smlouvy a nejpozději do 24 měsíců od podpisu smlouvy. Smlouvu o převodu připravoval makléř, z jehož výpovědi vyplynulo, že smlouva neměla obsahovat podmínku, že k převodu dojde až poté, co si žalobce najde nový byt. Smlouvu podepsali žalobce a druhý žalovaný zvlášť a každý v jinou dobu. Údaj o tom, že smlouvu v zastoupení druhého žalovaného podepisuje jeho matka, je chybou převzatou ze záhlaví rezervační smlouvy; [Anonymizováno] ani nebyla k takovému podpisu zmocněna. Kupní cenu složil druhý žalovaný do advokátní úschovy dne 13. 10. 2020. Žalobce od smlouvy odstoupil dne 1. 12. 2020.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by jej druhý žalovaný uvedl v omyl ohledně obsahu smlouvy, resp. že by bylo vůlí stran ujednat převod družstevního podílu jen za podmínky, že si žalobce najde nový byt. K podpisu smlouvy došlo až 2. 12. 2018, tj. po poměrně dlouhém vyjednávání a při navýšení kupní ceny o 100 000 Kč. S ohledem na ochranu druhého žalovaného považuje soud prvního stupně za absurdní podmínku, že žalobce bude moci odstoupit od smlouvy, pokud si nenajde nový byt, naopak za logické považuje ujednání, že žalobce může požadovat zaplacení kupní ceny dříve, pokud si najde nové bydlení. Podmínka nového bydlení byla nahrazena dvouletým odkladným účinkem. Pokud někdo uvedl žalobce v omyl, pak to byl makléř. Podle soudu prvního stupně byly naplněny všechny podmínky převodu družstevního podílu a žalobce od smlouvy odstoupil neplatně.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, který nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Především zjištění, že účast matky druhého žalovaného skončila před samotným sjednáváním dohody o převodu, dohodu nepodepisovala a nebyla u končených jednání, se neopírá o žádný z provedených důkazů. Druhý žalovaný naopak před soudem uváděl, že smluvní dokumentace byla podepsána v makléřově kanceláři za přítomnosti žalobce a druhého žalovaného a následně je matka druhého žalovaného přenesla do advokátní kanceláře [tituly před jménem]. Osobní setkání žalobce a druhého žalovaného bylo v řízení vyvráceno, stejně tak bylo podle žalobce v řízení prokázáno, že za druhého žalovaného jednala po celou dobu jeho matka, která měla smlouvu také podepsat. Žalobce právě přítomnost matky druhého žalovaného utvrzovala v tom, že se nejedná o samotný prodej, žalobce s ní hovořil o podmínkách smlouvy a u podpisu smlouvy jej utvrzovala o zakotvení podmínky, kterou si vymínil. Žalobce nesouhlasí s tím, že uvedení matky žalobce ve smlouvě o převodu je písařskou chybou. Soud prvního stupně pominul i zásadní část makléřovy výpovědi, podle které se žalobce a druhý žalovaný ústně dohodli, že druhý žalovaný nebude na žalobce tlačit a v případě, že si žalobce bydlení nesežene, buď žalobce byt prodá, nebo od smlouvy odstoupí oba. Překvapením nakonec bylo, že druhý žalovaný zaslal bez předchozí domluvy žalobci peníze na účet advokátní úschovy. Žalobce byt prodat nechtěl, pokud si nenajde nové bydlení a druhý žalovaný s tím byl seznámen. „Ostrou“ smlouvu chtěl podepsat především proto, že již chtěl jednat sám za sebe, nikoli prostřednictvím matky, a chtěl mít připravené veškeré převodní materiály pro případ, že dojde k naplnění dohody, že si žalobce najde bydlení. Druhý žalovaný tak utvrzoval žalobce, ať prostřednictvím matky, nebo realitního makléře, že pokud si nenajde nové bydlení, tak k naplnění dohody nedojde. Uvedené pasáže makléřovy výpovědi soud prvního stupně nehodnotil, navíc mu byly předstírány důkazy, které nebyly provedeny, ani nebyly založeny do spisu. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že žalobce od smlouvy odstoupil. Žalobce dále namítl, že mu byly náklady řízení vypočítány z chybné tarifní hodnoty 50 000 Kč a že žádal soud prvního stupně, aby mu nebyla ukládána povinnost náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř., neboť jeho jediným příjmem je starobní důchod a navíc je nemocen. Za nadbytečné považoval i náklady na straně prvního žalovaného, kterému nehrozí žádná újma a má dostatečný personál, pročež nepotřebuje advokáta. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví; případně aby účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení.

9. U jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že mu cena za družstevní podíl nebyla vyplacena.

10. První žalovaný ve svém vyjádření zopakoval, že nemůže omezit převod družstevních podílů. Sporný převod mu navíc byl oznámen prohlášením podle § 601 z. o. k., které vzal na vědomí. Protože druhý žalovaný splnil podmínky členství, neměl první žalovaný jinou možnost než změnu zaevidovat v evidenci členů. Žalobce podle prvního žalovaného neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že smlouvu o převodu podepisovala matka druhého žalovaného. Makléř totiž u výslechu uvedl, že ví určitě, že smlouvu podepisoval druhý žalovaný osobně. Stejně tak má žalovaný za to, že se soud prvního stupně řádně vypořádal s tvrzením žalobce o odkládací podmínce. Pokud měl žalobce před podpisem smlouvy nějaké výhrady, měl je sdělit a odmítnout takovou dohodu podepsat. Smluvní strany se dohodly, že od smlouvy mohou odstoupit jen ze zákonných důvodů. Žalobce by tedy mohl od smlouvy odstoupit jen pro její podstatné porušení druhým žalovaným, které však nenastalo. Druhý žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, neboť nezavdal příčinu k podání žaloby a musí být zachováno jeho právo nechat se v řízení kvalifikovaně zastoupit. První žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

11. Rovněž druhý žalovaný považuje napadený rozsudek za správný. Z makléřovy výpovědi vyplynulo, že konečné znění smlouvy o převodu podílu vyjednával v zastoupení žalobce přímo s druhým žalovaným, který mu zejména emailem sděloval své připomínky, jež byly následně po odsouhlasení žalobcem na pokyn makléře zapracovány advokátní kanceláří do textu dohody. Makléř nevypověděl, že by obsah dohody vyjednával s matkou druhého žalovaného. Makléř uvedl, že údaj o zastoupení druhého žalovaného matkou zřejmě zapomněl vymazat, neboť do poslední chvíle se měnilo, zda druhý žalovaný přijede smlouvu podepsat osobně. Makléř rovněž ve své výpovědi několikrát zopakoval, že původní podmínka, že si žalobce najde nové bydlení, byla ve smlouvě nahrazena dvouletým odkladným účinkem. Mezi žalobcem a žalovaným nebyla sjednána žádná ústní dohoda, podle které by měl druhý žalovaný s převodem podílu vyčkat do doby, než si žalobce najde nové bydlení. Makléřovo tvrzení o takové dohodě je nepravdivé, což vyplývá z jeho samotného výslechu, neboť nebyl schopen uvést, kdo mu o takové dohodě řekl, a následně uvedl, že žalobce a druhý žalovaný se nikdy nesešli. To potvrdil i žalobce u svého účastnického výslechu, kde uvedl, že se poprvé s druhým žalovaným sešel v makléřově kanceláři až poté, co vypršela dvouletá doba podle smlouvy. Uvedl rovněž, že si smlouvu před podpisem přečetl. Pokud tedy někdo žalobce uvedl v omyl, pak to byl sám makléř, který za žalobce prodej zprostředkovával a náležela mu za to odměna. Byl to také makléř, kdo druhému žalovanému potvrdil, že žalobce souhlasí se smlouvou tak, jak byla podepsána. Makléř byl u svého výslechu konfrontován emaily, jež adresoval druhému žalovanému, na což uvedl, že si na ně nepamatuje. Jeho výpověď tedy uvedenými emaily nemohla být doplněna. Druhý žalovaný se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny všechny podmínky pro převod družstevního podílu a že žalobce od smlouvy o převodu odstoupil neplatně. K otázce nákladů řízení doplnil, že žalobce v případě neúspěchu svého odvolání obdrží od druhého žalovaného kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč. Druhý žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Ustálená judikatura v poměrech obchodního zákoníku dovodila, že smlouva o převodu družstevního podílu nevyžaduje písemnou formu a může být uzavřena zčásti písemně a zčásti ústně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod R 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Písemnou formu smlouvy o převodu družstevního podílu nevyžaduje ani zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění ke dni uzavření smlouvy o převodu.

14. Podle § 556 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

15. Uvedené ustanovení vykládá ustálená judikatura tak, že „soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) […]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.

16. V projednávané věci tedy soud prvního stupně správně zkoumal skutečnou vůli žalobce a druhého žalovaného při uzavírání smlouvy o převodu, tj. zkoumal, zda se žalobce s druhým žalovaným skutečně dohodli na tom, že k převodu nedojde, nenajde-li si žalobce do dvou let od uzavření smlouvy nové bydlení. Odvolací soud k tomu doplnil dokazování o emailovou komunikaci mezi druhým žalovaným a makléřem. Emailem z 20. 9. 2018 potvrdil makléř druhému žalovanému, že projednal jeho návrh s žalobcem a že žalobce souhlasí s odkladným účinkem na dva roky, a dotázal se druhého žalovaného, zda může u advokáta objednat nové smlouvy. Druhý žalovaný mu to téhož dne potvrdil. Dalším emailem ze 4. 10. 2018 se druhý žalovaný táže makléře, kdy může smlouvy očekávat s tím, že plánuje cestu do Čech a rád by při té příležitosti smlouvy podepsal. Makléř téhož dne odpovídá, že smlouvy poslal žalobci k posouzení a pošle je druhému žalovanému, jakmile bude mít souhlas žalobce. Dne 10. 10. 2018 píše makléř druhému žalovanému, že se sešel s žalobcem, že rezervační smlouva již vypršela a že žalobce navrhuje zvýšení ceny na 1 350 000 Kč. Pokud s tím bude druhý žalovaný souhlasit, mohou se sejít a smlouvy podepsat.

17. Uvedené emaily podporují verzi druhého žalovaného, ke které se přiklonil i soud prvního stupně, a podle které druhý žalovaný navrhl změnu původní podmínky převodu, že si žalobce najde jiný byt, na dvouletý odklad účinnosti převodu. Druhý žalovaný byl přitom makléřem ujištěn, že žalobce byl s touto změnou seznámen a souhlasí. Odvolací námitky žalobce vytrhávají část makléřovy výpovědi z kontextu. Podle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 16. 2. 2022 makléř nejprve vypověděl, že proti smlouvě o smlouvě budoucí byl z „ostré“ smlouvy vypuštěn odstavec s podmínkou, že k neplnění smlouvy nedojde, pokud si žalobce nenajde nové bydlení. Účastníci se však ústně dohodli, že žalovaný nebude na žalobce tlačit a v případě, že si bydlení nesežene, buď žalobce byt prodá, nebo od smlouvy odstoupí oba. Překvapením pak podle svědka bylo, když druhý žalovaný zaslal žalobci na účet advokátní úschovy peníze bez předchozí domluvy. Později v průběhu výslechu uvedl, že ví určitě, že smlouvu podepisoval druhý žalovaný osobně, domnívá se, že smlouvu podepisoval každý ze stran zvlášť a matka druhého žalovaného u podpisu nebyla. Údaj o zastoupení matkou byl ve smlouvě ponechán proto, že se nevědělo, zda se žalobce dostaví k podpisu osobně. V průběhu výslechu potom makléř doplnil, že pokyn k odstranění podmínky nalezení náhradního bydlení ze smlouvy dal makléři druhý žalovaný. Tento požadavek projednal s žalobcem, který však uvěřil, že k tomu nedojde. Makléř nedokázal odpovědět, kdo mu řekl, že bylo ústně přislíbeno, že k tomu nedojde; na druhou stranu znovu potvrdil, že se žalobce s druhým žalovaným nesešli. Tuto skutečnost ostatně potvrdil u svého účastnického výslechu i sám žalobce, který nicméně tvrdil, že u jeho podpisu smlouvy byla kromě makléře přítomna i matka druhého žalovaného, že smlouvu sice četl, ale měl dojem, že jí nerozumí, a že mu makléř neřekl, že odstavec o podmínce nalezení nového bydlení byl vyňat. Věřil makléři a paní [Anonymizováno], že obsahem je to, na čem se dohodli.

18. Vzhledem k shora uvedenému považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně, že druhý žalovaný s žalobcem žádnou dohodu mimo obsah písemné smlouvy o převodu neuzavřeli. Předpokladem ústní dohody by totiž bylo setkání obou smluvních stran, případně jejich zástupců oprávněných k zastoupení při uzavírání takové dohody. Žalobce však sám tvrdí, že se s druhým žalovaným setkal až po dvou letech od uzavření smlouvy a že matka žalovaného nebyla k uzavření smlouvy o převodu oprávněna. Stejně tak žalobce netvrdí, že by k uzavření takové dohody zmocnil makléře. Z emailové komunikace přitom vyplývá, že makléř ujišťoval druhého žalovaného, že žalobce s vypuštěním podmínky nalezení nového bydlení souhlasí, a u výslechu vypověděl, že jej s tím seznámil. Část emailové komunikace obdržel žalobce v kopii. Druhému žalovanému tedy nemohlo být známo, že žalobce na podmínce nalezení nového bydlení stále trvá, jestliže od makléře obdržel žalobcem podepsanou smlouvu bez takové podmínky a byl makléřem, který při vyjednávání smlouvy zastupoval žalobce, ujištěn, že žalobce s vypuštěním podmínky souhlasí.

19. Za této situace je tedy nutno obsah smlouvy o převodu vyložit tak, jak by ji chápala osoba průměrného rozumu (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení druhé smluvní strany, tj. tak, že v ní žádná podmínka, že si žalobce musí před realizací převodu najít nové bydlení, obsažena není.

20. Podle § 583 o. z., jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 585 o. z., vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.

21. Z uvedených ustanovení plyne, že omyl způsobuje neplatnost právního jednání jen tehdy, byl-li vyvolán druhou stranou. Druhý žalovaný však žalobce v omyl ani uvést nemohl, neboť se osobně před uzavřením smlouvy nesetkali, a z doložené emailové komunikace se nepodává nic, co by mohlo vyvolat omyl na straně žalobce. Pokud snad omyl o obsahu smlouvy vyvolal makléř, nejde takový omyl k tíži druhého žalovaného, který byl naopak makléřem ujištěn, že o vypuštění podmínky nalezení nového bydlení žalobce informoval a žalobce s tím souhlasí. Tvrzení, že tento omyl měla vyvolat matka druhého žalovaného, vyvrátil makléř tím, že uvedl, že matka druhého žalovaného u podpisu smlouvy nebyla. Odvolacímu soudu uniká, proč by měl makléř v tomto uvádět nepravdu, když jinak se spíš snažil žalobci prospět (viz jeho tvrzení o ústní dohodě). Navíc přítomnost matky druhého žalovaného u podpisu smlouvy žalobcem nedává smysl, neboť obě strany podepisovaly smlouvy zvlášť a druhý žalovaný ji navíc podepsal osobně.

22. Odvolací soud tedy považuje skutkové závěry soudu prvního stupně za správné a doplnění dokazování je pouze podpořilo. Jinak bylo mezi účastníky nesporné, že druhý žalovaný složil do advokátní úschovy kupní cenu v době uvedené ve smlouvě (tj. mezi 22. a 24. měsícem po podpisu smlouvy), že z advokátní úschovy byla kupní cena vyplacena žalobci a že oznámení o převodu bylo doručeno prvnímu žalovanému. Družstevní podíl tedy přešel na druhého žalovaného.

23. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Ve smlouvě o převodu si strany neujednaly právo odstoupit od ní z jiných než zákonných důvodů. Žalobce sice od smlouvy odstoupil, avšak netvrdil žádný zákonný důvod, který by jej opravňoval tak učinit. Jeho odstoupení tedy nemá žádné právní účinky, žalobce je povinen smlouvu plnit (srov. základní zásadu soukromého práva, že smlouvy mají být plněny, v § 3 odst. 2 písm. d/ o. z.).

24. K námitce žalobce, že dosud neobdržel kupní cenu, nutno uvést, že jestliže nabídnutou kupní cenu odmítl přijmout, respektive ji druhému žalovanému vrátil, ocitl se ve smyslu § 1975 o. z. v prodlení věřitele. Druhý žalovaný tedy není odpovědný za prodlení s úhradou kupní ceny (§ 1968 o. z.), a to až do doby, než žalobce projeví ochotu kupní cenu přijmout a splnit svou část závazku z kupní smlouvy, tedy vyklidit družstevní byt. Nezaplacení kupní ceny ovšem nebrání závěru, že družstevní podíl přešel na druhého žalovaného, a žalobce tedy již není členem prvního žalovaného s právem nájmu k družstevnímu bytu.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil, neboť je věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

26. Za správný přitom odvolací soud považuje i výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení. Žalobce má podle smlouvy o převodu obdržet od druhého žalovaného kupní cenu ve výši 1 350 000 Kč, přičemž žalobce prohlašuje, že je připraven ji zaplatit, jakmile žalobce začne plnit své smluvní povinnosti. Žalobce tedy není nemajetný, pročež není dán důvod aplikovat na věc § 150 o. s. ř. Na straně prvního žalovaného je potom právo bránit se podané žalobě, včetně práva na kvalifikovanou právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), které přísluší i osobám s právním vzděláním (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13). Výjimkou by bylo jen zneužití práva na zastoupení za účelem zvýšení nákladů protistrany, k čemuž však v projednávané věci nedošlo (už jen s ohledem na to, že první žalovaný se pouze brání žalobě). Naposledy potom závěr, že spor o určení členství v bytovém družstvu je sporem podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve kterém se odměna za zastoupení advokátem vypočítává ze základu 50 000 Kč, odpovídá ustálené rozhodovací praxi odvolacích soudů (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 5 Cmo 21/2020, nebo Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. 14 Cmo 278/2021).

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšným žalovaným.

28. Náklady prvního žalovaného sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (účast u jednání odvolacího soudu delšího než 2 hodiny) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, c. cestovného k jednání odvolacího soudu na trase Neratovice - Praha (2 x 31 km, 0:36 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem Škoda Karoq s kombinovanou spotřebou 5,9 l benzínu nafty/100 km (vyhláška č. 398/2023 Sb.), v částce 488,80 Kč, d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát dvou půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 400 Kč.

29. Náklady na poradu s klientem nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložené, neboť v odvolání nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, na které by právní zástupce prvního žalovaného nemohl bez takové porady reagovat.

30. Náklady druhého žalovaného sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (účast u jednání odvolacího soudu delšího než 2 hodiny) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.

Poučení