14 Cmo 340/2021 - 298

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 14 072 760,27 Kč s příslušenstvím, k odvolání všech účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2021, č. j. 74 Cm 100/2019-230, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, kterou mělo být 1. žalované a 2. žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 14 072 760,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. března 2019 do zaplacení zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 635 254,84 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto skutkových zjištění: - Jiří Šmíd byl jednatelem žalobkyně od 28. února 2000 do 14. dubna 2015, je též společníkem žalobkyně s podílem ve výši 0,61 %, druhým společníkem žalobkyně je 1. žalovaná s podílem 99,39 %, jejímž jediným členem představenstva je 2. žalovaný; - smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 9. března 2015 bylo mezi žalobkyní jednající [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dále též jen „banka“) ujednáno poskytnutí úvěru na financování, rekonstrukci a modernizaci areálu v [Anonymizováno], [adresa] a pořízení vybavení [Anonymizováno], [adresa] v maximální výši 20 000 000 Kč, čerpání bylo omezeno dnem 31. března 2015 (dále též jen „smlouva o úvěru“); - ke smlouvě o úvěru byl uzavřen dodatek č. 1 ze dne 20. března 2015 upravující zajištění a další podmínky čerpání úvěru; - ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že úvěr bude poskytnut na účet žalobkyně za účelem úhrady splatných dluhů s tím, že bude čerpán na základě písemné žádosti o čerpání, která bude bance doručena poštou nejpozději 3 pracovní dny přede dnem požadovaného čerpání společně s fakturami nebo jinými dokumenty prokazujícími účel čerpání; - žalobkyni byly vystaveny tyto faktury: faktura společnosti [právnická osoba] č. [Anonymizováno] ze dne 19. února 2015 vystavená na 3 475 889 Kč, faktury společnosti [právnická osoba]., a to č. [Anonymizováno] ze dne 27. února 2015 vystavená na 1 613 189 Kč a č. [Anonymizováno] ze dne 20. března 2015 vystavená na 584 692 Kč, faktura společnosti [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] ze dne 27. února 2015 vystavená na 6 294 639 Kč, faktura 1. žalované č. j. [Anonymizováno] ze dne 20. března 2015 vystavená na 882 110,57 Kč, faktury společnosti [právnická osoba]., a to č. j. [IBAN] ze dne 27. února 2015 vystavená na 1 516 577, 70 Kč, č. j. [IBAN] ze dne 16. března 2015 vystavená na 289 026 Kč a č. j. [IBAN] ze dne 16. března 2015 vystavená na 266 684 Kč (dále též jen „předmětné faktury“); - o čerpání úvěru požádala žalobkyně jednající [Anonymizováno] žádostí o čerpání ze dne 20. března 2015; - Jiřímu Šmídovi byl doručen email od paní [Anonymizováno] ze dne 24. března 2015 s připojenými předmětnými fakturami; - předmětné faktury byly uhrazeny dne 25. března 2015, byť v některých případech v částce nižší, než je jimi vyúčtováno.

3. Soud prvního stupně rozhodoval o skutku vymezeném v žalobě tím, že [Anonymizováno] v rámci jednání o převodu podílu mezi společníky žalobkyně ([Anonymizováno] a 1. žalovanou) obdržel od spolupracovnice 2. žalovaného [Anonymizováno] email ze dne 19. července 2016 – přehled finančního stavu žalobkyně. [Anonymizováno] měl takto zjistit, že z úvěru 20 000 000 Kč poskytnutého na základě smlouvy o úvěru nebyla vyčerpána částka 12 179 569,51 Kč a je k dispozici jako finanční rezerva. Od účetní žalobkyně však zjistil, že to není pravda a že úvěr byl vyčerpán celý, když dne 25. března 2015 byly proplaceny předmětné faktury. V době, kdy byly proplaceny, k jejich proplacení ale jako jednatel žalobkyně nedal souhlas. Zaplacené práce dle těchto faktur nebyly poskytnuty nebo již byly žalobkyní dříve zaplaceny. Dle informací [Anonymizováno] zajistil jejich proplacení 2. žalovaný, který vykonával jménem 1. žalované, jež byla 75% společníkem žalobkyně, práva společníka vůči žalobkyni, tak, že buď je proplatil sám z finančních prostředků žalobkyně, nebo dal pokyn k jejich proplacení [Anonymizováno], která měla dispoziční oprávnění k účtu žalobkyně.

4. Na popsaném skutkovém základě se soud prvního stupně vzhledem k tomu, že žalovaní vznesli námitku promlčení, zabýval nejdříve její důvodností. Dle soudu prvního stupně bylo nutno postavit najisto, kdy se žalobkyně dozvěděla nebo mohla dozvědět o škodě, která měla být způsobena úhradou předmětných faktur. Takto zjistil, že žádost o čerpání úvěru podepsal [Anonymizováno] dne 20. března 2015 a dle sdělení banky byly přílohou žádosti předmětné faktury (tj. faktury, na jejichž úhradu má být úvěr čerpán). To souhlasí s podmínkami čerpání úvěru tak, jak byly upraveny ve smlouvě o úvěru. Tvrzení [Anonymizováno], že žádost podepsal pouze blanketně a přílohy neznal, soud posoudil jako účelové, nebo přinejmenším jako porušení povinnosti jednatele jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud podepsal žádost o čerpání úvěru, věděl nebo musel vědět, že úvěr bude čerpán a tedy také jaké faktury budou z čerpaného úvěru uhrazeny. Pokud se o to nezajímal, nelze to přičíst k tíži žalovaným. Ke dni podpisu a podání žádosti bance jednatel žalobkyně měl a mohl zjistit, jaké závazky žalobkyně budou z poskytnutého úvěru hrazeny. Pokud [Anonymizováno] podepsal smlouvu o úvěru dne 9. března 2015, dodatek dne 20. března 2015 a na jím používanou emailovou adresu [e-mail] byla zaslána zpráva paní [Anonymizováno] dne 24. března 2015, pak věděl, na jaký účet, tj. na jaké předmětné faktury, je úvěr použit. V době jejich úhrady byl ve funkci jednatele a o úhradě tak věděl nebo vědět mohl. Žaloba byla podána dne 28. března 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Proto byla zamítnuta.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože žalovaní byli zcela úspěšní, což dopadá i na část nároku, pro který bylo řízení zastaveno, neboť to zavinila žalobkyně (částečným zpětvzetím). Právní zástupce žalovaných v řízení vykonal 6 úkonů právní služby v tarifní hodnotě 14 922 807 Kč a 7 úkonů právní služby v tarifní hodnotě 14 072 760 Kč. Po snížení odměny za každý z těchto úkonů podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, a po přiznání paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH určil částku náhrady nákladů řízení ve výši uvedené ve výroku II. rozsudku.

6. Proti rozsudku podala v celém rozsahu odvolání žalobkyně. Domáhá se jeho zrušení.

7. Namítá, že soud prvního stupně byl povinen žalobkyni poučit o svém názoru o promlčení, který byl odlišný od jejího názoru, a to podle § 118a odst. 2 o. s. ř., a vyzvat jí, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodujících skutečností. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud posuzoval počátek běhu promlčecí doby nejprve podle § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že i kdyby připustil, že [Anonymizováno] o zaplacených fakturách nevěděl, vědět o nich měl a mohl nejpozději dne 30. března 2015, kdy se podávalo daňové přiznání k DPH na únor 2015. K promlčení nároku by proto došlo dne 30. března 2018. Vzápětí však dochází k odlišnému názoru, že promlčecí doba ve vztahu k povinnosti vlivné osoby k úhradě vzniklé újmy dle § 71 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, začala běžet od 1. ledna 2016 a uplynula dnem 1. ledna 2019. Jde o odlišné a navzájem se vylučující právní názory, které činí rozsudek nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost.

8. Žalobkyně má dále za to, že nárok na náhradu škody ve smyslu § 71 z. o. k. je nárokem, který se stane splatným na požádání ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. a počátek běhu promlčecí doby se proto řídí § 620 odst. 1 o. z. Pak ovšem k promlčení uplatněného nároku na náhradu škody nedošlo, resp. provedené důkazy takový závěr neumožňují. Žalobkyně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žádostí o čerpání úvěru ke škodě nedošlo, došlo k ní až v den, kdy finanční prostředky převedené bankou z úvěru na účet žalobkyně byly převedeny z tohoto účtu na účty osob, který vystavily předmětné faktury, tedy dne 25. března 2015. [Anonymizováno] se o tomto převodu finančních prostředků dozvěděl až v srpnu 2017. Závěr soud prvního stupně, že se o zaplacených fakturách měl a mohl dozvědět nejpozději dne 30. března 2015, kdy se podávalo daňové přiznání k DPH za únor 2015, neobstojí, protože [Anonymizováno] podpis na této soukromé listině popřel. Tento důkaz byl navíc proveden procesně nekorektním způsobem, protože v protokole je uvedeno „sděluje se – daňové přiznání DPH únor 2015 + seznam podkladů,“ stejně jako byla nekorektně provedena emailová zpráva od [Anonymizováno] ze dne 24. března 2015.

9. Podle názoru žalobkyně není podstatné, kdy se [Anonymizováno] o existenci předmětných faktur dozvěděl, nýbrž podstatné to, kdy se dozvěděl, kdy byly tyto osobám, které je vystavily, proplaceny. Tím se dozvěděl o vzniku žalobkyní tvrzené škody a osobách odpovědných k její náhradě. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně nezmínil další emailové zprávy svědkyně [Anonymizováno] a nevysvětlil tak, jaký význam by mělo je zasílat, pokud by jí bylo známo, že [Anonymizováno] musí vědět, že žalobkyně žádnou rezervou disponovat nemůže, protože celý úvěr byl vyčerpán již v březnu 2015 za účelem úhrady předmětných faktur. Soud zamítl za účelem vysvětlení tohoto rozporu návrh na výslech této svědkyně, stejně jako návrh na dotaz [Anonymizováno], jakým způsobem byl dán příkaz k úhradám předmětných faktur z účtu žalobkyně. Tímto důkazem mělo být prokázáno, že příkaz k úhradě byl dán 2. žalovaným nebo svědkyní Szabóovou z jeho podnětu.

10. Vznesená námitka promlčení nebyla dle žalobkyně posuzována z hlediska § 2 odst. 3 a § 6 odst. 2 o. z. Žalobkyně je přesvědčena, že není možné připustit, aby protiprávní jednání žalovaných nemělo důsledky v jejich majetkové sféře pouze a jedině z důvodu uplatnění námitky promlčení. V případě uplatnění této námitky 2. žalovaným jde o uplatnění zejména nemravné, neboť ze skutečností vylíčených v žalobě je možné usuzovat na to, že u 2. žalovaného může být dáno podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu majetkového charakteru.

11. Žalovaní podali odvolání do výroku o nákladech řízení. Navrhují jeho změnu, kterou bude žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 265 790,68 Kč.

12. Namítají, že jejich právní zástupce zastupoval oba žalované, a proto se použije § 12 odst. 4AT. Odměna má proto u každého z žalovaných činit za 6 úkonů právní služby, pro něž je určující tarifní hodnota 14 922 807 Kč, celkem 482 880 Kč a za 7 úkonů právní služby, pro něž je určující tarifní hodnota 14 072 760 Kč, celkem 559 328 Kč. Soud prvního stupně sice správně ponížil odměnu o 20 %, avšak následně počítal úkony právních služeb pouze na jednu osobu. Náklady řízení tak byly nižší, než kdyby právní zástupce zastupoval pouze jednu osobu. Náklady řízení tedy celkem po připočtení paušální náhrady a 21%DPH činí 1 265 790,68 Kč.

13. Žalovaní odvolání žalobkyně nepovažují za důvodné.

14. Tvrdí, že promlčecí doba i s ohledem na závěr Nejvyššího soudu dovozený v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3526/2007 počala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně, tj. její jednatel, měla a mohla dozvědět o vzniku škody, protože promlčení se řídí § 619 a § 620 o. z. Výzva k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. tedy na počátek běhu promlčecí doby vliv nemá. S ohledem na § 2952 o. z. škoda vznikla již okamžikem zaúčtování předmětných faktur, neboť již v tu dobu existoval dluh vůči žalobkyni. Je irelevantní, zda [Anonymizováno] podepsal daňové přiznání za rok 2015, podstatné je, že jako jednatel odpovídal za vedení účetnictví a měl si být vědom jeho obsahu. Poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 2 o. s. ř. dána nebyla, protože se nejednalo o odlišný právní názor oproti správnému právnímu názoru žalovaných, jemuž v otázce promlčení přisvědčil. Dokazování bylo vedeno standardním způsobem, žalobkyně se k důkazům, které zmiňuje, vyjádřila. Uplatnění námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť nejsou splněny podmínky pro takové posouzení, jež vyplývají z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4531/2017. [Anonymizováno] od počátku věděl, že byly předmětné faktury vystaveny a následně proplaceny z úvěru, který on sám za žalobkyni sjednal. Toto tvrzení je navíc uplatněno nově, neboť je žalobkyní uvedeno až v odvolacím řízení a proto by k němu nemělo být přihlíženo. Je to naopak žalobkyně, resp. [Anonymizováno], kdo zneužívá institut společné žaloby k nátlaku na žalované, aby přistoupili na jeho požadavky ohledně prodeje jeho podílu v žalobkyni.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání shledal důvodnými.

16. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

18. Žalovaní uplatnili účinně námitku promlčení (§ 610 odst. 1 o. z.), což má za následek (byla-li uplatněna důvodně), že dlužník není povinen plnit (§ 609 o. z.). Tvrzení žalobkyně, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s § 2 odst. 3 a § 6 odst. 2 o. z., je totiž založeno na skutečnostech, které byly žalobkyni známy v řízení před soudem prvního stupně, a nebylo zjištěno, že by bylo uplatněno dříve než v odvolacím řízení. Jde tedy o tvrzení uplatněné v rozporu s § 213 odst. 5 o. s. ř., neboť nebyly splněny podmínky předepsané v § 205a písm. d) o. s. ř. Odvolací soud dodává, že o případné aplikaci § 2 odst. 3 o. z. soud účastníky řízení bez dalšího nepoučuje, protože tímto ustanovení je poměřováno uplatnění jakéhokoliv práva a z obsahu žaloby a dalších podání učiněných žalobkyní před vydáním přezkoumávaného rozsudku nevyplývají tvrzení, která by takové posouzení opodstatnily (§ 118a odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o námitku použití § 6 odst. 2 o. z., pak není ani zřejmé, z jakého důvodu by mělo toto ustanovení dopadat na tvrzený skutkový stav (tj. že je naplněna hypotéza této právní normy).

19. Pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou určující § 619 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. Úprava § 71 odst. 1 z. o. k. s počátkem promlčecí lhůty nesouvisí, protože řeší jinou hmotněprávní situaci, než je institut promlčení. Promlčení práva na náhradu újmy (tedy i škody dle § 2984 odst. 1 o. z.) se i v případě požadavku na náhradu škody způsobené ovlivněné osobě řídí § 619 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. Z toho je zřejmé, že žádná výzva k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. není pro počátek běhu promlčecí lhůty skutečností rozhodnou.

20. Významný není z hlediska promlčení v poměrech posuzované věci ani § 71 odst. 2 z. o. k., protože žalobcem je společnost (ovlivněná osoba), nikoliv její společník, který je při uplatnění zde upraveného práva jediným aktivně věcně legitimovaným subjektem (srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 71, marg. č. 32-34). Proto není třeba se zabývat tím, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.).

21. Nemůže pak být vadou rozsudku prvního stupně, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jen to, pokud při uplatnění § 71 odst. 2 z. o. k., nebo § 619 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. soud dochází k závěru, že právo žalobkyně je vždy promlčeno, protože důsledek je shodný. Je jím zamítnutí žaloby v důsledku promlčení práva. Tento závěr platí samozřejmě jen za předpokladu, že by právo žalobkyně bylo vskutku promlčeno.

22. K odvolací námitce žalobkyně, že měla být poučena dle § 118a odst. 2 o. s. ř., pokud soud o závěru o promlčení práva uvažoval, by mohla být důvodná jen tehdy, pokud by bylo zapotřebí, aby žalobkyně doplnila svá rozhodná tvrzení. Pokud měl soud prvního stupně za to, že takových tvrzení není třeba, nebylo důvodu podle § 118a odst. 2 o. s. ř. postupovat. O námitce promlčení byla žalobkyně zpravena, a tudíž závěr o promlčení práva žalobkyně nemohl být pro žalobkyni závěrem překvapivým.

23. Soud prvního stupně správně posuzoval, kdy se ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. žalobkyně o okolnostech rozhodujících pro počátek běhu promlčecí doby dozvědět měla a mohla (resp. se tak mohla dozvědět fyzická osoba, které lze takové vědomí s účinky pro žalobkyni jako právnickou osobu přičítat), protože pokud by právo žalobkyně bylo promlčeno, nebylo žádného důvodu pro zjišťování dalších předpokladů nutných pro úspěch podané žaloby.

24. Z dikce § 4 odst. 2 o. z. vyplývá, že zde vyložený pojem vědomosti se uplatní v celém právním řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021, jež je dostupné např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Subjektivní hledisko je tak doplněno o objektivizující prvek. Uplatní se tedy i při výkladu pojmu vědomosti upraveného v § 619 odst. 2 o. z. Neboli, navázáním počátku obecné promlčecí lhůty ve smyslu § 619 o. z., na normativní znalost je subjektivní prvek v zájmu přiměřené ochrany dlužníka objektivizován, neboť je tím zmírněna závislost na – obtížně prokazatelném – obsahu vědomí konkrétního věřitele. Určujícím se tak stává vědění, jež by si věřitel osvojil, kdyby vyvinul odpovídající míru pečlivosti [srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, komentář k § 619, marg. č. 34-36].

25. Pokud by předmětné faktury byly vystaveny třetími osobami nedůvodně tak, jak žalobkyně tvrdí (tj. že v nich uvedené práce nebyly provedeny nebo byly již dříve zaplaceny), pak by se [Anonymizováno], jestliže ve funkci jednatele žalobkyně podepsal smlouvu o úvěru [obsahující ujednání obsažená v čl. IV., čerpání úvěru, odst. 1, 2 písm. b) a v čl. III] a jestliže takto i dne 20. března 2015 podepsal žádost o čerpání úvěru (v níž prohlašuje, že žalobkyně splnila veškeré podmínky pro čerpání stanovené smlouvou o úvěru a že žalobkyně řádně plní veškeré další ustanovení této smlouvy), mohl dopustit trestního činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (za splnění dalších podmínek) ve vztahu k bance. Doložení předmětných faktur bylo předpokladem poskytnutí (vyplacení) úvěru na účet žalobkyně, a pokud prostřednictvím žádosti ze dne 20. března 2015 byly předloženy předmětné faktury vystavené nedůvodně, je taková úvaha na místě.

26. Jestliže banka za tohoto stavu poskytla peníze na účet žalobkyně, mohla jednat v omylu (§ 583 o. z.). To by však založilo toliko relativní neplatnost (§ 586 o. z.; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020). Jelikož ale nebylo zjištěno, že by se banka této neplatnosti dovolala, je poskytnutí úvěru žalobkyni stále platné.

27. Je třeba dodat, že na takové jednání [Anonymizováno] nedopadá § 6 odst. 2 o. z., protože posuzovaná žaloba je žalobou podanou společností a nikoliv [Anonymizováno], což znamená, že pokud bude shledána jako důvodná, přiznaná částka bude náležet společnosti (v níž [Anonymizováno] ani není jediným společníkem) a nikoliv [Anonymizováno].

28. Pokud by 2. žalovaný způsobil (žalobkyní tvrzeným jednáním), že byly zaplaceny částky dle předmětných faktur, aniž by o tom [Anonymizováno] v době jejich zaplacení (jediný jednatel žalobkyně) věděl, a navíc tak činil z pozice osoby, která k tomu není oprávněna (což může objasnit výslech svědkyně [Anonymizováno] a popř. provedení dalších důkazů, včetně dotazu na banku, tedy důkazy, které byly před soudem prvního stupně žalobkyní řádně navrženy, ale nebyly provedeny; jak namítá žalobkyně), pak by takové jednání mohlo být příčinou škodu způsobené žalobkyni (a nikoliv bance) tímto žalovaným, popř. 1. žalovanou, pokud jednal 2. žalovaný v jejím zastoupení. Je tomu tak proto, že teprve až uhrazením neexistujících závazků by žalobkyni vznikla škoda. Škoda by tedy nevznikla okamžikem zaúčtování předmětných faktur, jak tvrdí žalovaní, a to již jen z důvodu, že pokud dluhy dle nich neexistovaly, nemohlo dojít k jejich navýšení (§ 2952 o. z.).

29. Jiří Šmíd měl jako jednatel žalobkyně povinnosti znát hospodářskou situaci obchodní korporace (žalobkyně), protože z titulu této funkce bylo jeho povinností průběžně kontrolovat a zjišťovat její hospodářskou a finanční situaci (srov. např. Zvára, M., Ručení členů statutárních orgánů kapitálových společností za dluhy společnosti vůči věřitelům dle § 68 zákona o obchodních korporacích, Obchodněprávní revue 5/2016, C. H. Beck, s. 135). Pokud ale [Anonymizováno] přestal být dne 13. dubna 2015 jednatelem žalobkyně, nelze mu bez dalšího klást k tíži, že tuto povinnost porušil, v důsledku čehož se o úhradě předmětných faktur (ke které mělo dojít dne 25. března 2015) nedozvěděl do data zániku jeho funkce. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že průběžná kontrola měla být provedena již v tomto období, přičemž povinnost učinit tak do necelých tří týdnů od poskytnutí úvěru žalobkyni neplyne (bez dalšího) ani z žádného právního předpisu.

30. Neboli, závěr soudu prvního stupně, že [Anonymizováno] byl v době úhrady předmětných faktur ve funkci jednatele žalobkyně a o úhradě proto již jen z tohoto titulu věděl nebo vědět mohl, neobstojí, neboť je skutkovými okolnostmi zcela neodůvodněný. Zamítnout žalobu na základě tohoto posouzení tak bylo přinejmenším předčasné.

31. Závěr o vědomosti [Anonymizováno] (jako okolnosti rozhodné pro počátek promlčecí lhůty) pak nemůže být založen na posouzení, že musel podepsat daňové přiznání k DPH žalobkyně za únor 2015, pokud [Anonymizováno][Anonymizováno]popřel, že by tuto listinu podepsal. Pokud spolu s žalobkyní její podpis popírají, není (při absenci jiných důkazů prokazujících jeho vědomost o předmětných fakturách jako podkladech tohoto daňového přiznání) logickým závěr (§ 132 o. s. ř.), že [Anonymizováno] měl vědět, že byly předmětné faktury uhrazeny.

32. Odvolací soud k tomu připomíná, že i kdyby daňové přiznání obsahovalo podpis [Anonymizováno], který by nebyl úředně ověřen (§ 134 o. s. ř.), šlo by o soukromou listinu (§ 565 o. z.). Pokud tedy žalobkyně podepsání této listiny popřela po jejím provedení k důkazu (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel, tj. od toho, kdo jí měl podepsat), leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tedy na žalovaných (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004).

33. Důvodná je i námitka žalobkyně o vadném provedené důkazů.

34. Soud prvního stupně prováděl dokazování listinami i způsobem, že je konstatoval či sděloval (např. při jednání konaném dne 29. května 2020), a fotografiemi tak, že je sděloval.

35. Důkaz listinou lze ve smyslu § 129 odst. 1 o. s. ř. provést pouze tak, že jí nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, popř. předloží účastníkům k nahlédnutí. Jestliže důkaz listinou je proveden jiným – zákonem nepředvídaným – způsobem, pak takové dokazování není učiněno v souladu s § 129 odst. 1 o. s. ř. a zjištění, která soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci činil z takto vadně provedených důkazů, nelze při rozhodování využít (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 4111/2009, či stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 35/78, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/1979, s. 199, nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 903 – 905, či: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 455-456). Způsob provedení důkazu pak musí být patrný z protokolu o jednání (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 35/78, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/1979, s. 199, nebo Drápal, L.: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu, mimořádná příloha časopisu Právní rozhledy č. 5/2002, s. 25). Pokud jde o důkaz fotografií, tuto lze předložit k nahlédnutí.

36. Důvodné je i odvolání žalovaných do výroku o nákladech řízení.

37. Pokud byli oba žalovaní v řízení procesně úspěšní a byli zastoupeni stejným advokátem, náleží advokátovi podle § 12 odst. 4 AT za společné úkony při zastupování za každou takto zastupovanou (každého žalovaného) osobu odměna snížená o 20 %. Pokud soud prvního stupně přiznal žalovaným za každý společný úkon odměnu pouze jednou, navíc sníženou o 20 %, pochybil. K výroku o nákladech řízení je třeba ještě dodat, že tento výrok není správný ani z důvodu, že neúspěšný účastník řízení je povinen náhradu nákladů řízení, jež představují peněžitou částku, zaplatit (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost něco nahradit, uložená soudem prvního stupně, ale neznamená totéž, co povinnost něco zaplatit (§ 258 odst. 2 o. s. ř.).

38. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

39. V dalším řízení soud prvního stupně žalobu projedná věcně, ledaže by zjistil jiné skutečnosti, které by byly rozhodné pro určení dne, kdy [Anonymizováno] (nebo jiná osoba oprávněná jako zástupce za žalobkyni jednat, které by bylo možné tuto vědomost přičíst a jejíž zájmy by nebyly v rozporu se zájmy žalobkyně) nabyla vědomosti o škodě a osobě povinné k její náhradě, z nichž by bylo možno dovodit promlčení práva (§ 620 odst. 1 o. z.). Při provádění důkazů bude soud prvního stupně dbát na jejich řádné provedení.

40. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení