14 Cmo 42/2024 - 631

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky]., IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [adresa] za účasti: 1) [Jméno advokáta A], narozený [Datum narození advokáta A] bytem [Adresa advokáta A] zastoupený [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], advokátem sídlem [adresa] 2) [Jméno advokáta B], narozená [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená [tituly před jménem] [jméno FO] Szwarcem, advokátem [adresa] 3) [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupený [Jméno advokáta D], advokátkou sídlem [adresa] 4) [Jméno advokátky A], narozený [Datum narození advokátky A] bytem [Adresa advokátky A] 5) [Jméno advokátky B], narozený [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] 6) Sventberg & [Jméno advokátky C]., IČO [IČO advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] 7) [Jméno advokátky D]., IČO [IČO advokátky D] sídlem [Adresa advokátky D] 8) [Jméno advokátky E]., IČO [IČO advokátky E] sídlem [Adresa advokátky E] 9) [Jméno advokátky F]., IČO [IČO] sídlem [Adresa advokátky F] 10) [Jméno advokátky G]., IČO [IČO advokátky G] sídlem [Adresa advokátky G] 11) [Jméno advokátky H]., IČO [IČO] sídlem [Adresa advokátky F] 12) [Jméno advokátky I]., IČO [IČO] sídlem [Adresa advokátky I] 13) [Jméno advokátky J]., IČO [IČO] sídlem [Adresa advokátky J] 14) [Jméno advokátky K]., IČO [IČO advokátky K] sídlem [Adresa advokátky F] 15) [Jméno advokátky L]., IČO [IČO advokátky L] sídlem [Adresa advokátky F] 16) [Jméno advokátky M]., IČO [IČO advokátky M] sídlem [Adresa advokátky F] 17) [Jméno advokátky N]., IČO [IČO advokátky N] sídlem [Adresa advokátky F] 18) [Jméno advokátky O]., IČO [IČO advokátky O] sídlem [Adresa advokátky F] 19) [Jméno advokátky P]., IČO [IČO advokátky P] sídlem [Adresa advokátky F] 20) [Jméno advokátky Q]., IČO [IČO advokátky Q] sídlem [Adresa advokátky F] 21) [Jméno advokátky R]., IČO [IČO advokátky R] sídlem [Adresa advokátky F] 22) [Jméno advokátky S]., IČO [IČO advokátky S] sídlem [Adresa advokátky F] 23) [Jméno advokátky T]., IČO [IČO advokátky T] sídlem [Adresa advokátky F] o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce, k odvolání účastníků 1), 2) a 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 80 Cm 44/2016-528, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o diskvalifikaci účastníků 1), 2) a 3), a ve výroku II. a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soudu v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že se účastníci 1), 2), 3), [Jméno advokátky A], jako účastník 4), a [Jméno advokátky B], jako účastník 5), vylučují ze všech funkcí statutárních orgánů jakékoli obchodní korporace a nesmí po dobu tří let od právní moci rozsudku vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení [výrok I.] a účastníkům uložil povinnost zaplatit navrhovateli k rukám jeho právního zástupce společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 80 200 Kč [výrok II.].

2. Jde o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Usnesení ze dne 17. 1. 2022, č. j. 80 Cm 44/2016-432, k odvolání účastníků 1) a 2) zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 134/2022-481, z procesních důvodů. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil přibrat do řízení postupem podle § 7 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), další společnosti, v jejichž statutárních orgánech působí žalovaní 1) až 5).

3. Soud prvního stupně v nyní předkládaném usnesení vyšel z toho, že: - účastníci 1) a 2) byli jednatelé úpadce [právnická osoba] (dříve [Anonymizováno].), IČO [IČO] /dále též jen „úpadce“/od jeho vzniku 11. 12. 2000 až do odvolání valnou hromadou dne 28. 1. 2016, přičemž o svém odvolání rozhodovali oni sami jako společníci. Následně převedli své podíly v úpadci na [právnická osoba]., IČO [IČO] /dále jen „[Anonymizováno]/; - účastník 3) [Jméno advokáta C] byl jednatelem úpadce od 28. 1. 2016 pět kalendářních dnů. Sám sebe (jako jednatel jediného společníka [Anonymizováno]) z této funkce odvolal dne 1. 2. 2016 a jmenoval do ní účastníka 4) [jméno FO] [Anonymizováno]. Dne 4. 2. 2016 [Anonymizováno] převedla 100% podíl v úpadci /dále jen „podíl“/na [jméno FO] [Anonymizováno] - [adresa] rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady úpadce dne 22. 3. 2016 odvolal sám sebe z funkce jednatele a jmenoval do ní účastníka 5) [Jméno advokátky B], na kterého rovněž převedl podíl; - navrhovatelka je věřitelem úpadce a má vůči němu pohledávky z důvodu neuhrazené ceny služeb poskytnutých navrhovatelkou úpadci na základě rámcové smlouvy o spolupráci z 3. 11. 2011. Jde o nárok na zaplacení celkem 1 726 232 Kč, dále o nároky na zaplacení smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení; - insolvenční řízení bylo vůči úpadci zahájeno 9. 3. 2016 (na základě věřitelského insolvenčního návrhu), úpadek byl zjištěn 3. 6. 2016, konkurs na majetek úpadce byl prohlášen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016, č. j. MSPH 89 INS 5656/2016-A-23, s účinky k témuž dni; - podle listin ve spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 189 Icm 1417/2017, byl úpadce v úpadku z důvodu platební neschopnosti nejpozději k 31. 8. 2015 a z důvodu předlužení nejpozději k 1. 1. 2014; - úpadce obdržel od společnosti [právnická osoba]. zálohu ve výši 2 000 000 Kč, přičemž tato částka nebyla vrácena, ani poměrně rozdělena mezi věřitele, z větší části vyplacena účastníkovi 1). Od 1. 1. 2014 do 14. 10. 2015 (v období předlužení úpadce) účastník 1) odčerpal finanční prostředky ve výši 1 755 500 Kč na splátky údajných půjček. Přitom tyto prostředky mohly úpadek úpadce zmírnit a zvýšit možnost uspokojení insolvenčních věřitelů; - převody podílu(ů) na úpadci z účastníků 1) a 2) na účastníka Pellicano, potažmo účastníky 4) a 5), představují zbavení se odpovědnosti účastníků 1) a 2) za stav společnosti převodem na tzv. „bílé koně“, když k převodu podílů na [Anonymizováno] ovládanou účastníkem 3) došlo ve stavu faktického úpadku úpadce po odčerpání zbývajících finančních prostředků z jeho účtu, v období, kdy následně insolvenční věřitelé (navrhovatel a společnost [právnická osoba].) vedli s úpadcem spory o zaplacení, a poté, co účastník 1) zahájil podnikání prostřednictvím [Jméno advokátky C]“/ se stejným předmětem podnikání jako měl úpadce; - účelovému převodu podílů účastníky 1) a 2) na [Anonymizováno] nasvědčuje též následný převod podílu na účastníka 4) po pouhých 5 dnech, tedy evidentně bez úmyslu podnikání úpadce; - účastníci 4) a 5) jsou osoby s mnoha exekucemi, figurující v pozici statutárních orgánů mnoha dalších nefunkčních společností, o činnost úpadce neprojevili žádný zájem, sami uvedli, že vlastně nevěděli, co podepisují, že „podepsali nějaké papíry“. Nepodali dlužnický insolvenční návrh dle § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „IZ“/, a neposkytovali součinnost insolvenčnímu správci; - účelovosti těchto převodů nasvědčuje i to, že k převodu podílů na Pellicano mělo dojít za úplatu 1 000 000 Kč, která měla být v hotovosti zaplacena před uzavřením smlouvy, přičemž následoval po pěti dnech převod stejného podílu účastníkovi 4) za 100 000 Kč v hotovosti. I z toho je zřejmé, že se nemohlo jednat o jiný, než fiktivní převod. Tomuto závěru nasvědčuje též rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, č. j. 44 Cm 32/2016-772; - účastníci 1) a 2) jako jednatelé úpadce opakovaně nezakládali do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky, dále nepodali dlužnický insolvenční návrh, přestože úpadce byl v úpadku z důvodu předlužení nejpozději k 1. 1. 2014, čímž porušovali povinnost jednat s péčí řádného hospodáře; - s ohledem na listiny provedené k důkazu z insolvenčního spisu úpadce a incidenčního sporu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 189 Icm 1417/2017 jsou tvrzení účastníků ohledně údajné neexistence faktického úpadku úpadce irelevantní a účelová. Tyto listiny svědčí rovněž o aktivní legitimaci navrhovatele ve smyslu § 63 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 /dále též jen „z. o. k.“/, když navíc sami účastníci 1) a 2) navrhovatele považovali za věřitele úpadce při postupování jeho pohledávek; - argumentace účastníků 1) a 2), že měli činit veškeré potřebné kroky pro obranu úpadce v rámci probíhajících soudních řízení, pak byla vyvrácena mimo jiné tím, že sice ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 142/2015 podali za úpadce dne 7. 1. 2016 odpor proti platebnímu rozkazu, následně však bylo dne 1. 3. 2016 rozhodnuto rozsudkem pro uznání z důvodu pasivity úpadce, reprezentovaného účastníky 1) a 2); - účastník 3) nechal jako ovládající osoba na Pellicano účelově převést podíl a sebe jmenoval jednatelem úpadce. Tento stav trval 5 dnů a následně došlo k účelovému převodu na dalšího „bílého koně“, přičemž působil obdobně nekompetentně v dalších společnostech, porušoval tak dlouhodobě a systematicky povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a další související povinnosti; - přitom účastník 3) při nabytí podílu 28. 1. 2016 prohlásil, že je mu znám účetní stav agendy úpadce. Ten se již nalézal ve stavu faktického úpadku, takže účastník 3) porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře také tím, že nepodal dlužnický insolvenční návrh, dále i tím, že nezakládal do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky; - jsou dány důvody pro vyloučení účastníků 1) a 2) z funkcí statutárních orgánů podle § 63 odst. 1 a 2 ve spojení s § 64 odst. 1 z. o. k., neboť shora popsaným jednáním (pasivitou) způsobili úpadek úpadce. Současně jsou dány důvody pro jejich diskvalifikaci dle § 65 z. o. k., neboť shora popsaným jednáním opakovaně a závažně porušovali povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, resp. jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jejich funkcí; - rovněž u účastníka 3) je dán důvody pro jeho diskvalifikaci dle § 65 z. o. k., a to pro dlouhodobé a systematické porušování péče řádného hospodáře; - to platí též pro účastníky 4) a 5); - soud prvního stupně proto z uvedených důvodů návrhu jako důvodně podanému vyhověl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatelky v řízení. Navrhovatelce náleží ve vztahu k účastníkům náhrada soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 23 úkonů právní služby po 3 100 Kč, náhrada 23 paušálních náhrad po 300 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 80 200 Kč a účastníci jsou povinni ji navrhovatelce zaplatit společně a nerozdílně.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podali účastníci 1), 2) a 3) odvolání.

6. Účastníci 1) a 2) navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh vůči nim zamítne a přizná jim náhradu nákladů řízení, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Účastník 3) navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh vůči němu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelce.

8. Účastníci 1) a 2) namítají, že soud prvního stupně dovodil aktivní legitimaci žalobce nesprávně jen na základě jeho postavení věřitele úpadce, nikoliv na jeho důležitém zájmu ve smyslu § 63 odst. 3 z. o. k. Postavení žalobce jako věřitele samo o sobě nezakládá důležitý zájem na diskvalifikaci žalovaných. Tím by totiž nedošlo k žádné změně situace na straně žalobce jako věřitele úpadce (nevedlo by to uspokojení jeho pohledávky, změně jeho postavení vůči úpadci či žalovaným apod.). Již proto měl soud prvního stupně návrh zamítnout.

9. Soud prvního stupně pochybil podle odvolatelů i tím, že jednání účastníků 1) a 2) hodnotil výlučně pohledem ex post, nikoliv ex ante. Existence pohledávky navrhovatelky, úpadek úpadce i další převody podílu v úpadci v březnu a květnu 2016 byly zjištěny až rozhodnutím insolvenčního soudu z 18. 5. 2016, respektive nastaly až po skončení účasti účastníků 1) a 2) v úpadci 28. 1. 2016. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel též ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, č. j. 44 Cm 32/2016-772, ten však byl změněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, č. j. 14 Cmo 248/2021-833, tak, že se žaloba zamítá.

10. Účastníci 1) a 2) soudu prvního stupně vytýkají, že se žádným způsobem nevypořádal s jejich tvrzeními a důkazními návrhy k plnění jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Nevypořádal se s nedoložením nároku ze strany navrhovatelky při jeho uplatňování vůči úpadci, pominul, že účastníci 1) a 2) nebyli pasivní, tvrzené pohledávky úpadce a [právnická osoba]. řešili s péčí řádného hospodáře, resp. vynaložili takovou péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba v obdobném postavení. K tomu všemu odvolatelé v průběhu řízení snášeli podrobnou argumentaci.

11. Stejně tak soud prvního stupně podle účastníků 1) a 2) v rozporu s § 65 odst. 1 z. o. k. žádným způsobem neodůvodnil „závažnost“ porušení povinnosti vedoucí k jejich diskvalifikaci. Neuvedl a nevysvětlil, jaká konkrétní opakovaná a současně závažná porušení povinností spojená s péčí řádného hospodáře porušili.

12. Soud prvního stupně se rovněž žádným způsobem nevypořádal s návrhem odvolatelů nevyloučit účastníka 1) z funkce jednatele ve společnosti Sventberg.

13. Svým nedostatečným a zjednodušujícím přístupem ke shora uvedeným otázkám soud prvního stupně zatížil řízení zásadní vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci.

14. A soud prvního stupně pochybil též při rozhodování o náhradě nákladů řízení, o nichž měl rozhodnout podle § 23 a § 24 z. ř. s., jak mu uložil odvolací soud v předchozím kasační rozhodnutí.

15. Účastník 3) namítá nedostatek důležitého zájmu na straně žalobce, a tedy nedostatek jeho aktivní legitimace. Účastník 3) působil jako jednatel úpadce po dobu pěti kalendářních dnů, z toho tři dny byly pracovní. V prvním pracovním dni se jednatelem stal a poslední pracovní den se stal jednatelem úpadce nový majitel a společník.

16. Podle účastníka 3) řešený výkon jednatelské funkce s přihlédnutím ke všem okolnostem případu nevedl k úpadku úpadce, ani jeho jednání v době výkonu funkce k úpadku úpadce zřejmě nepřispělo, ani jako člen statutárního orgánu v posledních třech letech opakovaně a závažně neporušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce.

17. V řízení podle účastníka 3) nebylo prokázáno, že by nejednal při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 51 z. o. k. Porušení povinnosti člena statutárního orgánu musí být současně závažné a opakované. Soud prvního stupně dovozuje, že účastník 3) nezakládal účetní závěrky do sbírky listin v dalších společnostech. I kdyby šlo o opakované porušování povinnosti, nemohlo by se rozhodně jednat o porušení závažné, neboť je zcela jednoduše zhojitelné a nemá žádný vliv na běžnou činnost a odpovědnost dané společnosti za závazky. Soud v takovém případě nejdříve vyzve k nápravě, a teprve pak případně následují sankce v podobě pokut či v krajním případě zrušení společnosti. Ani takové porušení tedy není a nemůže být způsobilé naplnit předpoklady § 65 odst. 1 z. o. k. zákona o obchodních korporacích.

18. Účastník 3) dodává, že vyloučení z funkce statutárního orgánu musí být sankcí přiměřenou. Pokud by odvolací soud dovodil, že byly splněny podmínky pro jeho diskvalifikaci, měl by vzít na zřetel, že řízení je vedeno již od roku 2016. Doba diskvalifikace by tak neměla být stanovována na samé horní zákonné hranici.

19. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, a přiznal jí vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

20. Navrhovatelka se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, ty zrekapituluje, stejně tak jeho právní závěry. Má za to, že účastníci 1 a 2 naplnili důvody pro jejich diskvalifikaci ve smyslu § 63 odst. 1 a 2 ve spojení s § 64 odst. 1 z. o. k., a též ve smyslu § 65 z. o. k.

21. Podle navrhovatelky výše uvedená změna rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021 rozsudkem odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2022 není pro rozhodnutí v nadepsaném řízení relevantní. Podstatné jsou skutkové a právní závěry, které soud prvního stupně v souvisejícím sporu učinil [fiktivní převod podílů v úpadci, snaha účastníků 1) a 2) zbavit se odpovědnosti za úpadce, porušení povinnosti loajality společníka - účastník 3) byl zjevně v roli obchodníka s padlými společnostmi a účastníci 4) a 5) byli zjevně „bílými koňmi“].

22. Na druhou stranu v mezidobí Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 19 C 313/2017, vyhověl navrhovatelce a založil ručení účastníků 1) až 5) za dluhy úpadce. Obvodní soud pro Prahu 3 dospěl k závěru, že úpadce byl v úpadku z důvodu platební neschopnosti již k 31. 8. 2015, přičemž již k 1. 1. 2014 byl ve stavu hrozícího úpadku. Účastník 1) odčerpal z majetku úpadce 1 755 500 Kč (pravomocné rozhodnutí v incidenčním sporu). Účastníci 1) a 2) tak úpadek úpadce přímo způsobili a zároveň v rozporu s péčí řádného hospodáře nečinili ničeho relevantního k jeho odvrácení. Takto pasivní byl též účastník 3), který dokonce jednal tak, že v důsledku jeho postupu byla jakákoliv případná záchrana úpadce znemožněna.

23. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláními účastníků 1), 2) a 3) napadeném rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.) a odvolání shledal důvodným. Výrok II. o nákladech řízení je odvoláním účastníků 1), 2) a 3) k přezkumu otevřený v plném rozsahu, a to s ohledem na v něm založenou pasivní solidaritu všech účastníků řízení 1) až 23).

24. Pro srozumitelnost odvolací soud poznamenává, že vůči účastníkům 4) a 5) a korporacím, v nichž tito účastníci vykonávali funkci statutárního orgánu, je výrok I. napadeného usnesení pravomocný, neboť odvolání podali pouze účastníci 1), 2) a 3).

25. Odvolací soud znovu připomíná, že řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

26. Důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, je namístě posoudit podle zákona účinného v době, kdy k (tvrzenému) porušení povinností při výkonu funkce došlo. Článek. II bod 7 zákona č. 33/2020 Sb. totiž dopadá i na řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce vedená bez vazby na insolvenční řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021). Soud prvního stupně správně dovodil potřebu aplikace příslušných ustanovení z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020.

27. V poměrech projednávané věci jde o diskvalifikaci dle § 65 z. o. k., tj. řešenou mimo režim insolvenčního řízení.

28. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

29. Podle § 63 odst. 3 z. o. k. návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem .

30. Klíčovou otázkou předestřenou všemi odvolateli je, zda navrhovatelce svědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na jejich vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, či nikoli.

31. Smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného porušení povinností spojených s touto funkcí a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod č. 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2019“), nebo ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021, dále z komentářové literatury srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 189 s.]. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

32. Návrh na zahájení řízení o vyloučení může podat kdokoliv, kdo na něm má důležitý zájem. Pojem „důležitý zájem“ je třeba vykládat šířeji než jen jako právní zájem; zahrnuje (mimo jiné) i zájem ekonomický, morální či společenský. Současně je třeba mít na paměti, že primárním cílem úpravy je prosazení již zmíněného veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného (tj. ustanoveními § 64 nebo § 65 z. o. k. předvídaného) porušení povinností spojených s touto funkcí (a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem). Jakkoliv může být s ohledem na okolnosti případu potřebné, aby navrhovatel tvrdil skutečnosti, z nichž odvozuje důležitý zájem ve smyslu § 63 odst. 3 z. o. k., u řady navrhovatelů bude tento zájem zjevný per se, z jejich vztahu k osobě, která má být rozhodnutím soudu vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (srov. R 53/2019). Takovou osobou může být jiná obchodní korporace, členem jejíhož statutárního orgánu je některý z členů statutárního orgánu upadnuvší korporace, členové jejích orgánů, či věřitelé apod. (z komentářové literatury viz Šuk, P., in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, § 63, m. č. 4).

33. Odvolací soud s ohledem na shora uvedený výklad přitakává závěru soudu prvního stupně o aktivní věcné legitimaci navrhovatelky. Ta má jako věřitelka úpadce s pohledávkou ve shora uvedené výši přinejmenším morální zájem na diskvalifikaci osob, o nichž je přesvědčena, že v době úpadku vytýkaným způsobem opakovaně a závažně porušovali péči řádného hospodáře. Přitom je zřejmé, že její pohledávky nebudou v insolvenčím řízení z majetku úpadce zcela uspokojeny.

34. Vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nepochybně představuje sankci za porušení povinnosti člena voleného orgánu, zejména porušení péče řádného hospodáře.

35. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu péče řádného hospodáře zahrnuje tzv. náležitou péči (povinnost jednat s potřebnými znalostmi a pečlivostí) a povinnost nezbytné loajality (povinnost dát při výkonu funkce přednost zájmům obchodní korporace před zájmy svými či zájmy jiných osob). Jde-li o náležitou péči, platí, že člen voleného (tj. i statutárního) orgánu obchodní korporace odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle zákonných kritérií (srov. § 159 odst. 1 o. z. a § 51 odst. 1 z. o. k.). Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu obchodní korporace, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro obchodní korporaci výhodné, nevýhodné či zda jí přivodilo újmu (srov. za mnohá rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016 a judikaturu tam citovanou). Současně nelze pominout, že každý manažer, členy statutárních orgánů nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3770/2016).

36. Popsanou optikou je třeba vždy pečlivě posuzovat, zda člen statutárního orgánu náležitou péči vůbec porušil, a pokud ano, zda lze takové porušení považovat za závažné. Zásadně by za závažné porušení náležité péče, odůvodňující vyloučení z výkonu funkce podle § 65 z. o. k., měla být považována toliko jednání činěná s hrubou nedbalostí (typickým příkladem je naprostá rezignace na plnění povinností spojených s výkonem funkce, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018 či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017). Naopak porušení povinnosti nezbytné loajality, tedy jednání nikoliv v zájmu obchodní korporace, ale v zájmu svém, osob blízkých či jiných osob, je zpravidla natolik hrubým a vážným porušením povinnosti člena voleného orgánu, že je lze považovat za závažné porušení povinností spojených s výkonem funkce ve smyslu § 65 z. o. k., ospravedlňující sankci v podobě diskvalifikace.

37. Dále je třeba zdůraznit, že ze spojení použitého v § 65 z. o. k. - „opakovaně a závažně“, včetně užití souřadicí spojky „a“ ve významu slučovacím - vyplývá, že pro vyloučení člena statutárního orgánu nepostačí jednorázové porušení daných povinností, byť ve smyslu shora uvedeného výkladu závažné, ale musí být též opakované.

38. Současně nelze přehlížet princip proporcionality, jenž je jedním z ústavněprávních principů imanentních českému právnímu řádu (§ 3 odst. 3 o. z.), v judikatuře za mnohá například nález Ústavního soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03; porušením zmíněného principu může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, zde práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); k uvedenému principu dále v judikatuře Nejvyššího soudu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018. Se zřetelem na tento princip je nutné interpretovat nejen ústavní předpisy, ale i právní normy nižší právní síly.

39. V poměrech projednávané věci odvolatelé správně argumentují tím, a že odpovídají jen za svůj výkon funkce s přihlédnutím k informacím jim známým v době činění rozhodnutí a konání, nikoliv za výsledek takové činnosti. Pokud tedy jednali v souladu se zásadou péče řádného hospodáře, nemohou být z funkce vyloučeni i přesto, že by obchodní korporaci vznikla tímto jednáním škoda (či dokonce skončila v úpadku). Odpovídající úvaha z pohledu ex ante v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně zcela chybí, a to jak z pohledu v insolvenčním řízení řešených pohledávek, pro které byl následně na majetek úpadce prohlášen konkurz, tak z pohledu převodu podílu na Pellicano ovládanou účastníkem 3). Přitom právě k tomu odvolatelé již v řízení před soudem prvního stupně snášeli podrobnou argumentaci [viz např. podání účastníků 1) a 2) z 31. 1. 2021 na č. l. 335 spisu, z 30. 9. 2021 na č. l. 391 a z 26. 11. 2021 na č. l. 406]. S touto argumentaci se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal.

40. Soud prvního stupně i v dalším důsledně nerespektoval výše uvedenou právní úpravu a neřídil se shora rekapitulovanými judikaturními závěry. Řádně neodůvodnil, proč považuje vytýkané právní jednání účastníků 1) 2) a 3) za opakované a současně závažné porušování péče řádného hospodáře, a to péče řádného hospodáře ve shora dovozeném významu.

41. Soud prvního stupně žádným způsobem neobjasnil, proč přičítá dovozená pochybení odvolatelů jako společníků úpadce při převodech podílu(ů) k jejich tíži v rámci posuzování povinnosti členů statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře.

42. Ve vztahu k účastníkovi 3) soud prvního stupně dovozuje, že „působil obdobně nekompetentně v dalších společnostech, porušoval tak dlouhodobě a systematicky povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a další související povinnosti“, avšak svůj závěr neopírá o žádná konkrétní skutková zjištění, takový závěr je nepodložený nepřezkoumatelný.

43. Soud prvního stupně se dále ve vztahu k odvolatelům žádným způsobem nevypořádal s principem proporcionality, což se jeví jako zásadní nedostatek zejména ve vztahu k účastníkovi 3), který byl ve funkci 3 pracovní dny.

44. Navíc soud prvního stupně pochybil i tím - jak správně poukazují účastníci 1) a 2) - že se nevypořádal s návrhem odvolatelů dle § 67 odst. 3 z. o. k. nevyloučit účastníka 1) z funkce jednatele ve společnosti Sventberg. K tomu soud prvního stupně neuvedl ani slovo.

45. A soud prvního stupně nerespektoval ani závazný právní názor odvolacího soudu z předchozího kasačního rozhodnutí, podle něhož bylo potřeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky aplikovat § 23 a § 24 z. ř. s.

46. Odvolatelům je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně shora popsaným nevypořádáním se s argumentací účastníků řízení, nedostatečným a zjednodušujícím přístupem, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou nebylo možné v odvolacím řízení napravit. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti návrhu je tak přinejmenším předčasný.

47. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o diskvalifikaci účastníků 1), 2) a 3), a ve výroku II., a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

48. V dalším řízení soud prvního stupně nepomine důsledně aplikovat § 7 z. ř. s. vůči těm společnostem, v nichž již účastníci 1), 2), 3) nevykonávají funkci statutárního orgánu.

49. V dalším řízení se soud prvního stupně bude při posuzování důvodnosti návrhu vůči účastníkům 1), 2), 3) a 6) důsledně řídit shora uvedenou právní úpravou a judikaturním výkladem, v jejich světle se vypořádá též se stěžejní argumentací účastníků řízení i jejich důkazními návrhy. Po novém projednání věci znovu o návrhu ve shora uvedeném rozsahu rozhodne a své závěry řádně odůvodní. Současně neopomene projednat návrh na nevyloučení účastníka 1) z funkce jednatele ve společnosti Sventberg a rozhodnout o něm. Rovněž znovu rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přitom nepomine, že nikdo z účastníků řízení není v postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), proto připadá do úvahy pouze případná povinnost k placení náhrady nákladů řízení rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.).

50. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení