14 Co 102/2022- 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové [anonymizováno] věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] [anonymizováno] omluvu a zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zplatit žalované náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou, a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni zadostiučinění [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy [částka] a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za to, že až do [anonymizováno] [rok] byly plošně, neomezeně a nekontrolovatelně zveřejňovány citlivé údaje ze soukromí žalobkyně z důvodu jejího působení jako radní obce Kovářská, tudíž jakožto veřejného funkcionáře, a to dle zákona 159/2006 Sb. [anonymizováno] znění novel [číslo] Sb., ačkoliv jejich protiústavnost stvrdil Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. V důsledku zveřejnění citlivých [anonymizováno] informací na internetu byla žalobkyně obtěžována různými komerčními nabídkami.

3. Žalovaná [anonymizováno] svém vyjádření uvedla, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila svůj nárok, který nebyl žalovanou uspokojen. Jako správci [anonymizována tři slova] jí nepříslušelo posuzovat ústavnost zákona. Sporná ustanovení zákona byla nálezem zrušena až dnem [datum], do té doby bylo povinností žalované [anonymizováno] zveřejňovat.

4. Soud I. stupně věc rozhodl dle § 115a o. s. ř.

5. Zákonem [číslo] Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. bylo novelizováno ustanovení § 14b odst. 1 zákon č. 159/2006 Sb. v tom směru, že každý může nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů a zjistit registrované údaje s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

6. Citované novelizace byly zrušeny k [datum] nálezem Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl vyhlášen dne [datum]. Nález zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum], s odůvodněním, že zveřejňování informací komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) představuje neproporční zásah do práva, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný. K naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do [anonymizována dvě slova] na základě žádosti. Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu do [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor [anonymizováno] přijetí ústavně souladné zákonné úpravy.

7. Z tiskové zprávy žalované z [datum] soud I. stupně zjistil, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v [anonymizováno] budou dostupné pouze na základě individuální žádosti.

8. Ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS- st [číslo], [číslo] Sb. (dále jen„ stanovisko“) vyplývá, že je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ([číslo] Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen [anonymizováno] Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud zde dovodil, že:„ při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (např. za účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými.“.

9. Podle nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20, platí, že i při informování veřejnosti orgány veřejné moci o jejich činnosti může dojít k porušení práv a ke vzniku újmy, a proto spadají i nezákonnosti při takovém informování, které jednotlivci způsobily škodu, pod nesprávný úřední postup podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Souladný s čl. 36 odst. 3 Listiny je takový výklad zákona [číslo] Sb., podle něhož nezákonnost při poskytování informací nebo zveřejňování zpráv orgánem veřejné moci je nesprávným úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

10. Soud I. stupně dovodil, že není splněna základní podmínka odpovědnosti [anonymizováno], a to existence odpovědnostního titulu – nesprávného úředního postupu žalované [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

11. Pokud jde o období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, nelze žalované ničeho vytýkat, neboť žalovaná jako orgán spravující [anonymizována tři slova], nemůže o vlastní vůli hodnotit, zda byl zákon v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Postup žalované spočívající plošném zveřejnění [anonymizováno] v souladu se zákonem není nesprávným úředním postupem.

12. Pokud jde o následující období od [datum] do [datum], kdy žalovaná již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, tak Ústavní soud v nálezu odložil vykonatelnost svého nálezu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do [datum]. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Soud I. stupně proto ani v následujícím období neshledal, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu. Podle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Tento závěr pak podporuje i shora citované stanovisko pléna Ústavního soudu.

13. Tímto svým postupem žalovaná naplňovala účel zákona, kterým je kontrola žalobkyně jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. [jméno] intenzity zásahu do soukromí veřejného funkcionáře je značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce. Každý veřejný funkcionář musí být vnitřně (je-li poctivým a čestným) s kontrolou veřejnosti z hlediska možného střetu zájmů, klientelismu a korupce ztotožněn a do jisté míry jí být v rovině výkonu veřejných funkcí nakloněn. V tomto aspektu lze od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při nikoliv zcela šetrném zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti. Stále platí, že citlivé informace na základě zákona o střetu zájmů, se mají dostat každému, kdo o ně požádá. Způsob, jakým tak učiní – tj. zda anonymně či adresně je sice z hlediska odpovědnosti tazatele při zneužití informací odlišný, nicméně z hlediska výsledku – tj. přijetí požadovaných informací - je stejný. Lze si však představit, že aplikací protiústavního zákona došlo u konkrétní osoby (zde žalobkyně na pozici radní), ke vzniku újmy, která souvisela s plošným zveřejněním citlivých informací a která se následně promítla v obtěžujících komerčních nabídkách. Je sice lidsky pochopitelné, že žalobkyni není zveřejňování údajů o jejím soukromí příjemné, avšak míra intenzity zásahu [anonymizováno] spojení s klíčovým významem podaných [anonymizováno] nepostačující k závěru, že stát odpovídá [anonymizováno] porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za nemateriální újmu, která žalobkyni v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu vznikla. Soud I. stupně tedy žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaná má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na paušální náhradu hotových výdajů podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě [anonymizováno] výši [částka].

15. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Zrekapitulovala podstatu předmětu sporu a svou žalobní argumentaci. Citovala závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, na jejichž základě Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zopakovala, že stát na základě novely zákona o střetu zájmů provedené zákonem č. 14/2017 Sb. zveřejňoval v [anonymizována tři slova] citlivé informace soukromého charakteru plošně. Za nepřijatelný označila závěr soudu I. stupně, že nedošlo k žádné újmě na straně žalobkyně. Skutečnost, že několik let„ volně pluly internetem“ citlivé osobní údaje žalobkyně a každý si je mohl anonymně stáhnout, je přímou pozvánkou k neoprávněnému nakládání s takovými údaji. Ostatně právě okolnost možného vzniku újmy vedla Ústavní soud ke zrušení předmětné zákonné úpravy. Ústavně zaručená práva (zde na ochranu soukromí) jsou přímo aplikovatelná. Stát za porušení tohoto práva nese odpovědnost, jinak by došlo k vyprázdnění pojmu přímé aplikovatelnosti. Za situace, kdy žalovaná byla schopna učinit opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuální žádosti k datu [datum], není zřejmé, proč tak neučinila bez zbytečného odkladu již po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 v březnu či nejpozději v dubnu [rok]. Listina základních práv a svobod obsahuje přímo aplikovatelné články 7 a 10 odst.

3. Žalobkyně se rovněž dovolávala aplikace občanského zákoníku, ochrany osobnosti (§ 81 odst. 2, § 90 a § [číslo] a § [číslo]). Došlo k porušení ústavně zaručeného práva žalobkyně na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. I stát stíhá odpovědnost jako kterýkoliv jiný subjekt práv. Je nepřijatelné, aby porušování ústavně zaručeného práva bylo limitováno normou práva jednoduchého, zde zákonem č. 82/1998 Sb. Žádný zákon nemůže limitovat ochranu před porušením ústavních práv. Nelze se odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá. Za neakceptovatelné označila odvolávání se na odloženou vykonatelnost uvedeného nálezu Ústavního soudu. Tato byla stanovena [anonymizována dvě slova] [země], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] stanovené lhůtě, a nikoliv [anonymizováno] úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15), dle které derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případ, a to zejména tam, kdy derogačním důvodem bylo porušení základních práv jednotlivce. Poukázala na to, že žalovaná si nálezy Ústavního soudu vykládala a dosud vykládá libovolně, kdy v současné době neposkytuje předmětné informace ani podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaná tedy postupuje protiprávně dlouhodobě, nerespektuje práva a chráněné zájmy osob. Pokud stát závažným způsobem porušil osobnostní práva žalobkyně v podobě práva na informační sebeurčení, kdy po dobu tří let od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. až do [datum] zveřejňoval [anonymizováno] plošně, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Neakceptovatelné je zveřejňování [anonymizováno] po derogačním nálezu Ústavního soudu v březnu [rok]. Zdůraznila, že stát by měl odpovídat za každé jednání, kterým jednotlivci způsobí újmu na právech garantovaných právním řádem, tím spíš na právech ústavních. [příjmení] státního bezpráví je základním projevem právního [anonymizováno]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná [anonymizováno] svém vyjádření k odvolání požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Soud I. stupně správně posoudil žalobou uplatněný nárok v intencích zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná při vedení [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů vystupovala [anonymizováno] vztahu k žalobkyni v pozici svrchovaného nositele veřejné moci. Nárok žalobkyně nelze posuzovat z titulu ochrany osobnosti podle obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti, neboť úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Správný je závěr soudu I. stupně, že v dané věci nedošlo ze strany žalované k nesprávnému úřednímu postupu a není tedy splněna jedna z podmínek odpovědnosti žalované za škodu. Zdůraznila, že je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, [anonymizováno] orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů a správcem [anonymizována tři slova]. V této působnosti se řídí zákonem o střetu zájmů. Dle čl. 2 odst. 3 Ústavy je v souladu se zásadou legality státní moci vázána zákonem, dokud je platný a účinný. Ústava ani jiný právní předpis jí jako orgánu moci výkonné nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a [anonymizováno] případ, že dojde k závěru o jeho protiústavnosti, zákon neaplikovat. Nemohla se tedy dopustit nesprávného úředního postupu tím, že před vyhlášením nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 postupovala v intencích tehdy platného a účinného zákona o střetu zájmů. Ohledně doby od vyhlášení uvedeného nálezu Ústavního soudu, odkázala na závěry stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], dle kterých se po dobu odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny takovouto právní úpravu aplikovat. Pokud dne [datum] omezila dálkový přístup do [anonymizována tři slova], pak tato skutečnost sama o sobě neopodstatňuje závěr, že před uvedeným datem jednala nesprávně. Nesprávný je názor žalobkyně, že žalobou uplatněné nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyplývají z přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Tato ustanovení sama o sobě nezakládají nárok žalobkyně na náhradu újmy bez ohledu na právní úpravu v zákoně č. 82/1998 Sb. K odvolacím námitkám žalobkyně, že její ústavně zaručená práva byla porušena v důsledku přijetí zákona č. 14/2017 Sb., který byl v části shledán v rozporu s ústavním pořádkem, odkázala na závěry nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/08 ze dne [datum], z nichž plyne, že legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na náhradu škody. Nemajetková újma žalobkyně se nepresumuje. Žalobkyně pak žádné konkrétní zásahy do své osobnostní sféry netvrdila a v tomto ohledu tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Soud I. stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Své závěry rovněž v napadeném rozsudku srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil. Odvolací námitky žalobkyně nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit.

19. Soud I. stupně nepochybil, pokud žalobou uplatněný nárok posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb. a primárně soustředil svou pozornost na posouzení existence základních předpokladů odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu v intencích tohoto zákona.

20. V tomto směru je nutno vyjít z toho, že žalovaná je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [země]), správcem [anonymizována tři slova] a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 156/2006 Sb.).

21. Žalobkyně se domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena postupem žalované při zveřejňování [anonymizováno] o jejím majetku v [anonymizována tři slova] dle zákona č. 159/2006 Sb. [anonymizováno] znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a tedy při výkonu státní moci.

22. Judikatura se přitom ustálila v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, stát odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. Byť v minulosti byla odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla tato praxe překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným [anonymizováno] Sbírce Nejvyššího soudu pod [spisová značka], podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Neopodstatněné jsou odvolací námitky žalobkyně, kterými se dovolává přímé aplikovatelnosti článků 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod, ani jiné ústavní právní předpisy, nezakládají jednotlivci přímý hmotněprávní nárok na náhradu škody, a nelze z nich dovozovat ani odpovědnost [anonymizováno] za škodu; odškodnění lze přiznat pouze tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené [anonymizováno] zvláštním právním předpise, kterým je právě OdpŠk (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Existuje-li tedy procesní prostředek, který umožňuje přezkum správnosti úředního postupu orgánu veřejné správy, jehož účelem (smyslem) je právě naplnění čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, je mylná úvaha žalobkyně, že její nárok na zadostiučinění v podobě omluvy a peněžité satisfakce mu vyplývá přímo z čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyní zastávaný názor nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 2/08, na který odkazovala na podporu svého názoru o přímé aplikovatelnosti některých ustanovení Listiny základních práv a svobod.

24. Soud I. stupně tedy správně vyšel z toho, že dle zákona č. 82/1998 Sb. je ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Zcela správný je pak jeho závěr, že v daném případě absentuje již první z uvedených podmínek, tj. existence odpovědnostního titulu v podobě tvrzeného nesprávného úředního postupu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

26. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Současně se judikatura ustálila v názoru, že jako nesprávný úřední postup nemůže být posuzována normotvorná činnost, neboť proces vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřichází tedy v úvahu odpovědnost žalované za přijetí právní úpravy, která byla posléze Ústavním soudem posouzena jako protiústavní.

27. Žalovaná v rámci své působnosti v oblasti střetu zájmů postupuje dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. b), a), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ve znění zákona [číslo] Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., když dospěl k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z [anonymizována dvě slova] není [anonymizováno] dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle čl. 10 odst. 3 Listiny Ústavní soud současně neshledal důvod [anonymizováno] vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona o střetu zájmů, neboť zájem na předcházení střetu zájmů je i u těchto veřejných funkcionářů dán, respektive neshledal, že by specifikace obsahu [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích nebyly proporcionální k legitimnímu cíli, který zákon o střetu sleduje. Uvedené zákonné ustanovení Ústavní soud zrušil s odkladem vykonatelnosti uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor [anonymizováno] přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná.

28. Jestliže se tedy žalovaná při zveřejňování a zpřístupňování [anonymizováno] přiznání veřejnosti v období před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 řídila ustanoveními zákona o střetu zájmů, které byly teprve následně Ústavním soudem shledány protiústavními, nepostupovala v rozporu s pravidly předepsanými právními normami a nelze tak její postup považovat za nesprávný úřední postup [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 29. [příjmení] závěr je pak nutno učinit také ohledně postupu žalované v následujícím období od vydání nálezu dne [datum] do [datum], neboť s ohledem na Ústavním soudem stanovený odklad vykonatelnosti nálezu byla dotčená protiústavní ustanovení zákona o střetu zájmů zrušena až uplynutím dne [datum].

30. Z čl. 89 odst. 1 Ústavy [anonymizováno] spojení s § 57 odst. 1 písm. a) a § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že se právní předpis ruší nikoli od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí a neučiní-li tak, pak dnem, kdy je publikován [anonymizováno] Sbírce zákonů (tedy ex nunc). Zrušení právního předpisu [anonymizováno] futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]).

31. Žalovaná jako ústřední orgán státní správy v oblasti střetu zájmů vykonává státní moc v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy [země]) a není na rozdíl od orgánů moci soudní oprávněna sama posuzovat, zda právní předpisy, kterými se při své činnosti řídí, jsou souladné s ústavním pořádkem (čl. 83 a 95 odst. 2 Ústavy [země]). Za přiléhavé [anonymizováno] danou věc proto nelze považovat odkazy žalobkyně na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15, neboť Ústavní soud se v nich vyslovuje k důsledkům derogačního nálezu [anonymizováno] obecné soudy, respektive k vyloučení aplikace zákona z důvodu jeho protiústavnosti obecnými soudy.

32. V návaznosti na již uvedené pak ani žalobkyní namítaná skutečnost, že žalovaná dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. [spisová značka] fakticky omezila dálkový přístup do [anonymizována tři slova], nemůže sama o sobě vést k závěru, že dosavadní postup žalované při zveřejňování údajů z [anonymizováno] veřejných funkcionářů před uvedeným datem odporoval pravidlům stanoveným právními předpisy, a tedy byl nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb..

33. Je zřejmé, že již z uvedených důvodů nelze [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu žalobě vyhovět. Nadto žalobkyně nad rámec obecných tvrzení o porušení jejích ústavně zaručených práv netvrdila a neprokazovala nic o tom, jakým konkrétním způsobem a v jaké intenzitě se toto porušení práv projevilo v její osobní sféře tak, aby bylo možno usuzovat na vznik nemajetkové újmy jako další ze základních podmínek odpovědnosti [anonymizováno] dle zákona č. 82/1998 Sb. Obecné tvrzení o obtěžujících komerčních nabídkách takovou žádoucí specifikací nemajetkové újmy není. Takovým inzertním nabídkám je, bohužel, vystavována většina uživatelů internetu či sociálních sítí.

34. Soud I. stupně postupoval správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná žalovaná má nárok na paušální náhradu hotových výdajů [anonymizováno] výši [částka] za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast u jednání) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

36. Odvolací soud při svém rozhodování zohlednil zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Shodně bylo rozhodnuto v obdobných [anonymizováno] Městským soudem v Praze v řízeních projednávaných pod sp. zn. například [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].

Poučení