14 CO 117/2021 - 494

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 23. 3. 2021, č. j. 8 C 790/2003-457 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se a/ potvrzuje ve výrocích I a II o věci samé, b/ mění ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení 1. žalované částku 16 900 Kč a 2. žalovanému částku 12 550 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 1. žalované částku 4 600 Kč a 2. žalovanému částku 4 600 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že ve vztahu k 1. žalované je žalobkyně od [datum] vlastníkem budov – zemědělské stavby číslo popisné 640 postavené na pozemku parcelní [číslo] zemědělské stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního postavené na pozemku parcelní [číslo] vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Hrušky, obec Hrušky, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v [obec] (výrok I), dále zamítl žalobu na určení, že ve vztahu k 2. žalovanému je žalobkyně od [datum] vlastníkem budovy – zemědělské stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního postavené na pozemku parcelní [číslo] zapsané dříve na listu vlastnictví [číslo], nyní na listu vlastnictví číslo 2074 pro katastrální území Hrušky, obec Hrušky, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v [obec] (výrok II), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení k rukám jejich právní zástupkyně částku 36 150 Kč, z toho 1. žalovanému 20 250 Kč a 2. žalovanému částku 15 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě žalobkyně. Vytýká v něm soudu I. stupně, že ignoruje a obchází názor odvolacího soudu, že vedlejší účastenství nezakládá překážku věci rozhodnuté. Soud I. stupně zamítl žalobu ze stejného důvodu a odůvodnění přepsal z rozhodnutí z řízení vedeného pod sp. zn. 8 C 323/2003. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, neboť k němu soud dospěl absurdním způsobem. Své skutkové závěry opírá o několik důkazů, které však v řízení neprovedl, a účastníci se k těmto důkazům nemohli vyjádřit. Důkazy jsou citovány ve prospěch žalovaných, aniž by žalovaní učinili příslušná tvrzení a k nim navrhli důkazy. Ti pouze odkázali na poslední rozhodnutí v jiné věci, které se však na žalobkyni nevztahuje. Žalovaní tak neunesli břemeno tvrzení ani důkazní, soud I. stupně jim však svévolně pomohl a řízení zatížil fatální vadou. Žalobkyně v řízení poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 2483/2012, vydané až po skončení předcházejícího řízení, dle něhož postoupí-li prodávající pohledávku na zaplacení kupní ceny, nemůže, nesjednají-li si strany v kupní smlouvě něco jiného, odstoupit od kupní smlouvy pro prodlení kupujícího se splněním povinnosti zaplatit kupní cenu. Argumentace žalobkyně je založena i na důkazu odstoupení žalované od smlouvy z [datum], který v řízení nebyl navržen ani proveden. Naopak žalobkyně v řízení navrhla a doložila další listinné důkazy, z nichž plyne, že nabyla vlastnictví ke sporným nemovitostem na základě kupní smlouvy z [datum] za kupní cenu 2 547 000 Kč, 1. žalovaná postoupila [datum] pohledávku ve výši 1 531 357 Kč na zaplacení značné části kupní ceny na společnost [právnická osoba], která byla jejím věřitelem ještě v roce 2004, kdy vymáhala tuto pohledávku po žalobkyni. 1. žalovaná nebyla dle žalobkyně oprávněna odstoupit od kupní smlouvy, neboť není v souladu s právem postoupit část kupní ceny na třetí osobu a následně odstoupit od celé kupní smlouvy. Ohledně zbytku kupní ceny sama 1. žalovaná uvedla, že byla předmětem platného zápočtu a z větší části uhrazena. Neuhrazena tak měla zůstat pouze částka 264 143 Kč. Dřívější rozhodnutí je závazné jen pro účastníky řízení, soud je navíc vázán jen pravomocným výrokem, nikoli odůvodněním. Odůvodnění rozsudku neobsahuje posouzení stavu věci po úkonu uznání žalovaného z [datum], kdy původní žalovaná společnost [právnická osoba], plně uznala nárok žalobkyně v tomto řízení. Ten, kdo se stane účastníkem řízení, musí přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho vstupu do řízení. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že její žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaní ve vyjádření k podanému odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Uvedli, že soud I. stupně neignoroval závazný právní názor odvolacího soudu, který se přiklonil k argumentaci dovolacího soudu a uložil soudu I. stupně opětovně zvážit, zda je dána překážka věci rozhodnuté. V souladu se stanoviskem odvolacího soudu řízení nezastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, ale věc posoudil a žalobu zamítl po provedení dokazování na návrh žalovaných připojeným spisem 8 C 323/2003, kde rozhodl o téže věci. Dle žalovaných je ve věci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to z důvodu totožnosti účastníků i předmětu řízení. Řízení bylo původně vedeno mezi 1. žalovanou jako žalobkyní a žalobkyní jakou žalovanou a poté, co žalobkyně prodala předmětné nemovitosti, vstoupil nový vlastník do řízení. Jedná se tak o stejné účastníky řízení i o stejný předmět sporu. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vyplývá, že soud I. stupně provedl dokazování na návrh žalovaných připojeným spisem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 8 C 323/790, nejednalo se o žádné překvapující skutečnosti a důkazy, když zástupce žalobkyně ji zastupoval i v předcházejícím sporu, jednal za ni a účastnil se všech jednání. Pro nezaplacení i části kupní ceny vzniklo 1. žalované právo odstoupit od kupní smlouvy, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek se klade na roveň dohoda stran o zrušení smlouvy o postoupení pohledávek proto, že dlužník postupníkovi nic neuhradil. Taktomu bylo i v tomto případě, kdy 1. žalovaná měla v úmyslu postoupením pohledávky za žalobkyní uhradit svůj dluh u společnosti [právnická osoba], a tento dluh nakonec uhradila 1. žalovaná, protože žalobkyně této společnosti nic nezaplatila. Žalobkyně nepřípadně argumentuje úvahami o podílu z kupní ceny, která může být postoupena, aby tím nezaniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny. V daném případě zůstalo nezaplaceno 40 % kupní ceny. 1. žalovaná dlužila společnosti [právnická osoba] V dopise z [datum] se zástupce 1. žalované vyjadřuje k dluhu v situaci, kdy se domníval, že žalobkyně bude plnit dle smlouvy o svém přistoupení k dluhu 1. žalované u Komerční banky a dle smlouvy o postoupení pohledávky 1. žalované za žalobkyní společnosti [právnická osoba] Nic z toho se však nestalo, a listina tak není důkazem o plnění. Z korespondence zástupce 1. žalované s JUDr. [jméno] [příjmení] je zjevné, že tento zástupce žalobkyně převzal výzvu k zaplacení a stvrdil odstoupení od smlouvy. Důvodem zamítnutí žaloby ve věci 8 C 323/2013 byl nedostatek naléhavého právního zájmu v souvislosti s prodejem nemovitostí dalšímu vlastníkovi, tento výrok nemůže být v tomto řízení závazným, neboť se nejedná o totožnou věc. Listina, kterou původní žalovaný uznal nárok žalobkyně, není důkazem o tom, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí, jen podle takového jednostranného prohlášení soud rozhodnout nemůže. Dále žalovaní odkázali na to, že žalobkyně s 1. žalovanou uzavřela [datum] smlouvu o přistoupení k dluhu u [právnická osoba], za přistoupení žádala odměnu ve výši dluhu 748 500 Kč a ačkoliv za 1. žalovanou nic nezaplatila, jednostranným úkonem započetla tuto odměnu na kupní cenu. Žalobkyně připravila smlouvu z [datum] mezi 1. žalovaným a [právnická osoba], a. s., o přistoupení k dluhům 1. žalované vůči více osobám v celkové výši 1 964 881,50 Kč. Tuto smlouvu 1. žalovaná nepodepsala, nebylo podle ní plněno a již [datum] [právnická osoba], a. s., práva a povinnosti z ní postoupila žalobkyni, která chtěla započíst nárok na odměnu ze smlouvy na kupní cenu. 1. žalovaná byla žalobkyní uvedena v omyl, nerozpoznala rozdíl mezi postoupením dluhu a přistoupením k němu. Je nesmyslné, aby 1. žalovaná do tří dnů zaplatila žalobkyni či [právnická osoba], a. s. stejnou částku, jaká byla výše dluhu, jen za přistoupení k dluhu, když tuto částku mohla zaplatit přímo svým věřitelům. Nepředpokládala, že bude podvedena, a nakonec všechny své závazky zaplatí sama. Žalobkyně se přesto v tomto řízení nemravně domáhá, aby byla určena vlastníkem nemovitostí, za které neposkytla žádné plnění.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212 odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po doplnění a zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Žalobkyně se v dané věci domáhala vůči původní žalované společnosti [právnická osoba], určení vlastnictví ke sporným nemovitým věcem, a to na základě tvrzení, že kupní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi tehdejšími účastníky řízení není platná, protože za žalobkyni byla podepsána osobami, které v té době nebyly jako jednatelé oprávněni za ni jednat, a byla rovněž antedatována, a žalobkyně se stala vlastníkem sporných nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené s 1. žalovanou [datum]. Podáním ze [datum] žalobkyně žalobu rozšířila o současnou 1. žalovanou, a to na základě tvrzení, že je katastrálním vlastníkem sporných nemovitostí na základě rozsudku Krajského soudu v Brně z 30. 1. 2014, čj. 14 Co 624/2012-609. Usnesením z 11. 5. 2015 byl připuštěn vstup současné 1. žalované do řízení jako katastrální vlastnice sporných nemovitých věcí. Podáním ze [datum] žalobkyně navrhla vstup dalšího, a to současného 2. žalovaného do řízení, a to na základě tvrzení, že se stal katastrálním vlastníkem budovy – zemědělské stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Hrušky, a to na základě kupní smlouvy z [datum], a soud I. stupně usnesením z [datum] vstup druhého žalovaného do řízení připustil. Na základě takto změněného účastenství na straně žalované a usnesení o připuštění změny žaloby z [datum] a [datum] se tedy žalobkyně domáhá určení vlastnictví ke sporným třem pozemkům vůči jejich katastrálním vlastníkům nově žalovaným v tomto řízení. Po provedeném dokazování při jednání konaném [datum], a to listinami uvedenými v protokole o jednání i obsahem spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 8 C [číslo] soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že kupní smlouva z [datum] sice nebyla platně uzavřena pro nedostatek oprávnění podepisující osoby, avšak 1. žalovaná od kupní smlouvy z [datum] odstoupila pro nezaplacení sjednané kupní ceny a obnovilo se vlastnické právo 1. žalované tehdy ke všem třem převedeným nemovitostem. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 80 písmeno c/ o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jsou po procesní stránce věcná legitimace účastníků řízení a existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Tento v dané věci vyplývá ze skutečnosti, že žalovaní jsou jako vlastníci sporných nemovitých věcí zapsáni v katastru nemovitostí, ačkoli dle tvrzení žalobkyně je jejich vlastníkem ona, a rozsudek soudu o určení vlastnictví může sloužit jako podklad pro uvedení do souladu stavu právního s faktickým stavem tak, jak je žalobkyní tvrzen, který měl nastat v důsledku neplatnosti kupní smlouvy z [datum]. Existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví prodávajícího k nemovitosti po odstoupení od kupní smlouvy dle ustanovení § 80 písmeno c/ o. s. ř. přitom není podmíněna tím, zda sám kupní cenu vrátil kupujícímu anebo zda podal žalobu na vyklizení kupujícího oproti vrácení kupní ceny.

7. Dle ustanovení § 344 obchodníku zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obch. z.“ (který je na danou věc třeba aplikovat s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena v době jeho účinnosti mezi dvěma podnikateli a možnost odstoupení od ní dle občanského zákoníku ze smlouvy nevyplývá), od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

8. Dle ustanovení § 345 odstavec 1, 2 obch. z. znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.

9. Dle ustanovení § 345 odstavec 1 obch. z. znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta.

10. Dle ustanovení § 347 odstavec 1, 3 obch. z. týká-li se prodlení dlužníka nebo věřitele pouze části splatného závazku, je druhá strana oprávněna odstoupit od smlouvy jen ohledně plnění, které se týká této části závazku. Ohledně části plnění, u něhož nenastala prodlení, nebo ohledně dílčího plnění, které již bylo přijato nebo se má uskutečnit teprve v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy, jestliže tato část plnění nebo toto dílčí plnění nemá zřejmě vzhledem ke své povaze pro oprávněnou stranu hospodářský význam bez zbytku plnění, u něhož nastalo prodlení, nebo neplnění závazku jako celku znamená podstatné porušení smlouvy.

11. Dle ustanovení § 349 odstavec 1, 2 obch. zákoníku odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné osoby odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně; po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany. Oprávněná strana nemůže odstoupit od smlouvy poté, kdy jí byla doručena zpráva, že již byla splněna povinnost, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení od smlouvy.

12. Dle ustanovení § 351 odstavec 1 věta prvá, odstavec 2 věta prvá obch. zákoníku odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. [příjmení], které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502.

13. Obchodní zákoník vycházel důsledně z principu, že každý závazek má být splněn včas a řádně. Není-li plnění poskytnuto řádně, nedošlo tím ke splnění závazku a povinná strana je v prodlení. Prodlení může skončit zánikem závazku v důsledku odstoupení od smlouvy, které je možné bez dalšího a ihned tehdy, jestliže prodlení znamená podstatné porušení smluvní povinnosti a odstoupení od smlouvy je oznámeno bez zbytečného odkladu. To, zda se jedná o podstatné porušení smluvní povinnosti, vyplývá především ze samotného obsahu smlouvy. Nevyplývá-li ze smlouvy, zvažuje se, jak by věc za takových okolností posoudil řádný podnikatel. Při nepodstatném porušení povinnosti je nutno dát nejprve přiměřenou lhůtu k dodatečnému řádnému splnění povinnosti. Prodlení se přitom může vztahovat na celý závazek nebo jen na jeho část. Přísnější důsledek dle odstavce 3 ustanovení § 347 obch. z. vyplývá z potřeby chránit oprávněnou stranu, která spoléhá na to, že závazek bude splněn řádně a včas a která by se vzhledem k charakteru plnění a okolnostem případu dostala, pokud by platilo jen obecné pravidlo (odstavec 1 ustanovení § 357 obch. z.) do nepřiměřeně obtížné situace. Skutečnost, že samotné jen část částečné plnění nebo část plnění nemá pro oprávněného význam, musí být zřejmá, posuzuje se však z hlediska účelu, k němuž mělo plnění podle smlouvy sloužit, a potřeby a okolnosti na straně oprávněného. Právní úkon odstoupení od smlouvy je účinný doručením druhé straně, a jakmile oprávněný vykonal toto své právo, nemůže již provést jeho jednostrannou změnu. Po doručení zprávy o plnění smluvní povinnost právo odstoupit od smlouvy zaniká. Odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, ale k odstoupení může dojít, i když před tím bylo poskytnuto plnění, popřípadě jeho část. Tato plnění je nutno vypořádat.

14. Dokazování provedené soudem I. stupně a jeho doplnění v odvolacím řízení bylo vedené zejména k prokázání tvrzení žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k požadovanému určení, že je vlastnice sporných nemovitostí, neboť došlo pro nezaplacení sjednané kupní ceny k platnému odstoupení od kupní smlouvy, která představuje nabývací titul pro vlastnické právo žalobkyně. Pouze pokud by toto tvrzení nebylo prokázáno, bylo by třeba se dále zabývat tvrzeními obsaženými v žalobě a týkajícími se neplatnosti kupní smlouvy následně uzavřené se společností [právnická osoba], tedy novými skutečnostmi a tvrzeními, která nebyla předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi, které bylo vedeno pod sp. zn. 8 C 323/2003. Toto řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně z 30. 1. 2014, čj. 14 Co 624/2012-609, kterým bylo určeno vlastnické právo 1. žalované ke všem třem sporným nemovitostem. V uvedeném řízení vystupovala současná žalobkyně jako vedlejší účastník na straně žalovaného, a to tehdejšího katastrálního vlastníka, jímž byla společnost [právnická osoba], a v obou řízeních byl tvrzen zcela stejný skutkový stav a k jeho prokázání byly navrženy a prováděny stejné listinné důkazy.

15. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 134 a § 135 odstavec 2 o. s. ř., dle nichž listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, není-li prokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno; jiné otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám, ale bylo-li o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Odvolací soud v této souvislosti respektuje i judikaturu Ústavního soudu České republiky, například ústavní nález sp. zn. I. ÚS 647/02, dle něhož změněný okruh účastníků sice zakládá povinnost soudu znovu věc posoudit také z hlediska prokázaných tvrzení nových účastníků, avšak při současném respektu k předchozímu rozhodnutí o vztazích, v nichž noví účastníci jsou svého druhu nástupci původního účastníka řízení. Nerespektování dřívějšího pravomocného rozhodnutí, jež je výsledkem podrobného dokazování, vykazuje totiž znaky libovůle až svévole a představuje vážné ohrožení principu právní jistoty a důvěry v právo. Možnost vydat konečné a závazné rozhodnutí, které je mimo předepsaný postup nezměnitelné, patří k základním atributům pojmu soudní moci (čl. 36 odstavec Listiny základních práv a svobod). Rozdílné posouzení věci řešené v předcházejícím soudním řízení jako otázky předběžné tak porušuje i základní ústavní princip spočívající v povinnosti neohrožovat důvěru osob v akty veřejné moci.

16. Soud I. stupně v této věci provedl důkaz shora uvedeným rozsudkem odvolacího soudu, z něhož učinil zjištění a skutkové a právní závěry, jež žalobkyně ani v odvolacím řízení po svém poučení o povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti v tomto řízení nezpochybnila a z kterých je tak třeba vycházet i v tomto soudním řízení, a to zvláště za situace, kdy žalobkyně v předcházejícím soudním řízení vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalované společnosti, která byla po celou dobu zcela pasivní, a zdejší žalobkyně nahrazovala procesní aktivitu žalované svou vlastní účastí u jednání, navrhováním důkazů, vyjadřováním se k provedenému dokazování, podáváním procesních návrhů a podobně. Byla tak podrobně a zcela seznámena se všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení sporné otázky vlastnického práva k sporným nemovitostem, proto odvolací soud za situace, kdy žalobkyně nezpochybnila závěry shora uvedeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně, pouze u důvodu procesní jistoty zopakoval či doplnil dokazování jen těmi listinami, jejichž právní hodnocení žalobkyně v odvolacím řízení i nadále zpochybňovala.

17. Je tak třeba tak vzít za prokázáno, že 1. žalovaná je na listu vlastnictví [číslo] zapsána jako vlastník stavby číslo popisné 640 stojící na pozemku parcelní [číslo] stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního stojící na pozemku parcelní [číslo] kdy titulem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí byl rozsudek Krajského soudu v Brně z [datum] 2. žalovaný je zapsán jako vlastník stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního stojící na pozemku parcelní [číslo] vše v katastrálním území Hrušky, a to na základě kupní smlouvy uzavřené [datum] 1. žalovaná uzavřela [datum] s žalobkyní kupní smlouvu, na základě níž došlo k převodu vlastnického práva ke všem třem sporným nemovitým věcem s účinky vkladu do katastru nemovitostí [datum], a to za kupní cenu sjednanou ve výši 2 547 000 Kč splatnou do 30 dnů od vkladu do katastru nemovitostí, tedy do dne [datum]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi 1. žalovanou jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem s konstatováním, že 1. žalovaná má na základě kupní smlouvy z [datum] pohledávku za žalobkyní za nezaplacenou kupní cenu ve výši 2 547 000 Kč, jejíž část ve výši 1 531 357 Kč byla postoupena postupníkovi, který se zavázal za postoupení pohledávky zaplatit úplatu v deseti splátkách do konce roku 2002 v celkové výši 1 532 000 Kč. Následně 1. žalovaná jednostranným právním úkonem učiněným písemným podáním svého tehdejšího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] z [datum] odstoupila od kupní smlouvy uzavřené [datum] z důvodu nezaplacení celé kupní ceny, a to ani na dodatečnou výzvu k plnění. Žalobkyně poté kupní smlouvou z [datum] převedla vlastnické právo na společnost [právnická osoba], za kupní cenu sjednanou ve výši 2 500 000 Kč splatnou do 30 dnů od vkladu smlouvy do katastru nemovitostí. K poslednímu převodu vlastnického práva došlo kupní smlouvou uzavřenou mezi 1. žalovanou jako prodávající a 2. žalovaným jako kupujícím [datum] ohledně zemědělské stavby bez čísla popisného a evidenčního postavené na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Hrušky.

18. Odvolací soud pak provedl dokazování listinami týkajícími se dalších smluvních jednání, která proběhla před samotným odstoupením od uvedené kupní smlouvy mezi účastníky řízení i třetími subjekty, kdy [datum] byla uzavřena smlouva o přistoupení k závazku a o postoupení pohledávky mezi 1. žalovanou a žalobkyní, podle níž měla žalobkyně zaplatit za 1. žalovanou dluh u [právnická osoba], ve vši 748 500 Kč a za toto přistoupení měla zaplatit 1. žalovaná žalobkyni stejnou částku do 3 dnů od podpisu smlouvy. Současně pro případ zaplacení uvedené částky žalobkyní věřiteli bylo ujednáno postoupení této pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení 1. žalované za úplatu ve výši 1 Kč. Dle sdělení [právnická osoba], z [datum] žalobkyně uvedenou částku nezaplatila a smlouva o přistoupení k závazku a postoupení pohledávky byla sjednána bez vědomí banky, která žádnou smlouvu s žalobkyní neuzavřela.

19. Dále odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o přistoupení k závazku mezi 1. žalovanou a [právnická osoba], a. s., uzavřenou rovněž [datum], dle níž se uvedená společnost jako přebírající zavázala zaplatit závazky 1. žalované vůči ve smlouvě uvedeným fyzickým osobám v celkové výši 1 941 193,50 Kč a za přistoupení k závazku byla sjednána úplata ve výši 1 941 193,50 Kč splatná do tří dnů od podpisu této smlouvy.

20. Dále odvolací soud provedl dokazování smlouvou o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba], a. s., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřené dne [datum], dle níž postupitel je věřitelem pohledávek za 1. žalovanou z titulu neuhrazení úplaty sjednané smlouvou o přistoupení k závazku z února 2002 ve výši 1 964 881,50 Kč a tato pohledávka byla postoupena žalobkyni za úplatu ve výši 1 571 905,20 Kč.

21. Dále odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 1. žalovanou a společností [právnická osoba], dne [datum] týkající se pohledávky 1. žalované na zaplacení kupní ceny, kdy postoupena byla pouze část pohledávky ve výši 1 531 357 Kč, a postupník se zavázal za postoupenou pohledávku zaplatit 1. žalované částku 1 531 357 Kč v deseti splátkách do konce roku 2002. Konečně odvolací soud doplnil dokazování písemným podáním z [datum], jímž žalobkyně provedla zápočet pohledávky ve výši 1 015 643 Kč vůči pohledávce 1. žalované na zaplacení této části kupní ceny, která měla sestávat z části postoupené pohledávky od [právnická osoba], a. s., ze smlouvy z [datum], kdy celkem tato pohledávka činila 1 964 881,50 Kč a pohledávky ve výši 748 500 Kč ze smlouvy o přistoupení k závazku a postoupení pohledávky z [datum], kdy celková výše pohledávek činila 2 713 381,50 Kč. V podání z téhož dne žalobkyně provedla zápočet vzájemných pohledávek a závazků vůči společnosti [právnická osoba], ve zbývající části 1 531 357 Kč, a to výše uvedených pohledávek 748 500 Kč a 1 964 881,50 Kč, celkem 2 713 381,50 Kč, kdy započtena byla pohledávka ve výši 1 531 357 Kč.

22. Shora uvedenými listinami tak tvrzení žalobkyně o neexistenci důvodu pro odstoupení kupní smlouvy, a to nezaplacení sjednané kupní ceny, prokázáno nebylo. K zaplacení mělo dle žalobkyně dojít současně provedeným zápočtem listinami vyhotovenými [datum], avšak tyto právní úkony nelze považovat za platné, neboť z nich není zřejmé, v jakém rozsahu jsou pohledávky započítávány, a v jakém rozsahu tedy mají pohledávky na zaplacení postoupených částí kupní ceny zanikat vzhledem k tomu, že výše započítávaných a postoupených pohledávek se liší. K zaplacení kupní ceny jednostrannými započtením pohledávek žalobkyně tak platně nedošlo. Navíc pak nebylo prokázáno, že by pohledávky, které byly žalobkyni postoupeny nebo které měla nabýt, platně vznikly. Pokud se jedná o pohledávku ze smlouvy z [datum] na zaplacení částky 740 500 Kč jako úplaty za přistoupení k dluhu (správně převzetí plnění dle ustanovení § 534 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jež se uplatnilo i pro obchodní závazky), tato měla být zaplacena do tří dnů od podpisu smlouvy. K zaplacení dle žalobkyně nedošlo, proto s uvedenou pohledávkou dále nakládala, avšak z dokazování vyplynulo, že ani žalobkyně svůj závazek vůči 1. žalované nesplnila, neboť její dluh u [právnická osoba], nezaplatila. Navíc ve smlouvě nebyla na rozdíl od závazku 1. žalované určena lhůta ke splnění závazku žalobkyně, závazek nebyl splněn bez zbytečného odkladu ani později a za této situace, kdy žalobkyně svou povinnost nesplnila a závazek uhradila 1. žalovaná, jíž by vůči žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody dle ustanovení § 420 o. z., neboť ta by jí vznikla v důsledku protiprávního jednání žalobkyně, by započtení takové pohledávky bylo dle ustanovení § 265 obch. zák. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť by tím došlo k zneužití práva žalobkyně, jemuž nelze poskytnout právní ochranu.

23. Právními úkony, jejichž smluvní stranou byla [právnická osoba], a. s., nebyla tato společnost vázána, neboť byly v rozporu s tím, jak byl způsob jednání zapsán v obchodním rejstříku, uzavřeny pouze předsedou představenstva [jméno] [příjmení] (§ 191 obch. zák.), takže v nich projevenou vůli nebylo možné považovat za projev vůle této akciové společnosti. Nevznikl tak závazek společnosti ze smlouvy uzavřené [datum] s 1. žalovanou, jíž se akciová společnost měla zavázat zaplatit plnění za 1. žalovanou (zjevně dle obsahu opět formou převzetí plnění ve smyslu ustanovení § 534 o. z.) ani její pohledávka na zaplacení ceny za toto převzetí ve výši odpovídající převzatému plnění do tří dnů od podpisu smlouvy a bez právních účinků tak zůstalo i postoupení této pohledávky smlouvou z [datum] touto společností na žalobkyni. Navíc dle tvrzení 1. žalované nebyly její závazky uvedené ve smlouvě z [datum] vůči jednotlivým oprávněným osobám akciovou společností zaplaceny a naopak je zaplatila 1. žalovaná. Žalobkyně pak neuvedla žádná tvrzení o tom, že by závazek ze smlouvy ze strany akciové společnosti byl splněn, a za této situace by opět bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, aby kupní cena byla uhrazena zápočtem pohledávek vzniklých na základě smluvního vztahu, z něhož žalobkyně neposkytla žádné plnění, k němuž se zavázala. Pro úplnost je pak nutno dodat, že i kdyby kupní cena byla zčásti zaplacena ve smyslu ustanovení § 347 obch. zák., takovým částečným plněním by nebylo možné dosáhnout účelu předmětné kupní smlouvy, aniž by byl poskytnut předmět plnění vzhledem k tomu, že protiplnění představuje hodnotově vlastnické právo k nemovitosti, které bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Z hlediska hospodářského účelu tak by tak celá kupní cena představovala nedělitelný předmět plnění.

24. Žalobkyně v řízení před soudem I. stupně poukázala na novou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, ke které nebylo přihlédnuto v předcházejícím řízení a která se týká problematiky možnosti odstoupení od kupní smlouvy po postoupení pohledávky z titulu kupní ceny, kdy v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2483/2012 tento soud dovodil, že postoupí-li prodávající pohledávku na zaplacení kupní ceny, nemůže, nesjednají-li si strany v kupní smlouvě něco jiného, odstoupit od kupní smlouvy pro prodlení kupujícího se splněním povinnosti zaplatit kupní cenu. Je tomu tak proto, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, aniž by došlo ke změně v obsahu závazku, a pokud původní prodávající přestane být věřitelem ve vztahu k pohledávce na zaplacení kupní ceny, ztrácí právo od kupní smlouvy odstoupit. V dané věci se však o takový případ nejedná, protože 1. žalovaná postoupila společnosti [právnická osoba], pouze část pohledávky na zaplacení kupní ceny a ohledně zbývající části věřitelkou pohledávky zůstala. Zůstalo jí tak zachováno právo na odstoupení od kupní smlouvy, které není dělitelné. Jak je již shora uvedeno, protiplnění na straně žalobkyně představují nemovitosti, tedy nedílné plnění, proto případné pouze částečné plnění postrádá zcela hospodářský význam a nemůže mít za následek zánik práva věřitele na odstoupení od smlouvy.

25. V této souvislosti je pak významné zjištění, že na kupní cenu nebylo plněno ani společnosti [právnická osoba], které byla pohledávka na její zaplacení zčásti postoupena, jak vyplývá z potvrzení této společnosti z [datum], jímž bylo dokazování v odvolacím řízení doplněno. 1. žalovaná učinila tvrzení, že již koncem dubna 2002 došlo mezi stranami k dohodě o zrušení smluvního vztahu vzhledem k tomu, že žalobkyně kupní cenu nezaplatila, které však s ohledem na dobu, která od těchto ujednání uplynula, již nebyla schopna prokázat. Nicméně z provedeného dokazování, a to z odkazu v uvedené smlouvě na smlouvu o dílo [číslo] vyplynula povinnost 1. žalované zaplatit cenu díla a dohoda smluvních strany na započtení odměny za zhotovené dílo proti pohledávce 1. žalované na úplatu za postoupenou pohledávku ve výši 1 531 357 Kč, přičemž z potvrzení společnosti [právnická osoba], z [datum] bylo prokázáno, že faktura [číslo] z [datum] na částku 2 879 150 Kč týkající se smlouvy o dílo uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávky z téhož data byla zaplacena postupným splácením 1. žalovanou do [datum] mimo částku 1 156 450 Kč, která byla uhrazena [datum] společností [právnická osoba], která tuto částku půjčila 1. žalované smlouvou z [datum], a to právě za účelem financování pořizovaných technologických souborů. Je tedy zcela zjevné, že očekávání 1. žalované spojené s postoupením pohledávky na zaplacení části kupní ceny nebylo naplněno, žalobkyně nesplnila svůj závazek nejen vůči 1. žalované, ale ani vůči společnosti [právnická osoba] (jak je výše uvedeno, za toto splnění nelze považovat neplatné započtení pohledávek). Tato skutečnost je zjevná i ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Cm 312/ 2004, jímž odvolací soud dokazování doplnil, z něhož bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], se po žalobkyni v tamním řízení jako po žalované domáhala zaplacení částky 1 531 357 Kč s odkazem na smlouvu o postoupení pohledávky z [datum], a to na základě tvrzení, že uvedená částka mu nebyla žalobkyní zaplacena a započtení pohledávek z [datum] nebylo provedeno platně. Proto aplikace shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky v této věci nepřichází v úvahu.

26. S ohledem na vše shora uvedené bylo proto již nadbytečné zabývat se otázkou platnosti kupní smlouvy z [datum] a odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a II ve věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně přiznal dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, o jejich výši však správně nerozhodl. Soud I. stupně zcela správně 1. žalované přiznal odměnu za dva úkony právní služby po 2 500 Kč, celkem 5 000 Kč, a to za převzetí věci a přípravu zastoupení a vyjádření k dovolání z [datum], a za dva úkony právní služby po 1 250 Kč, celkem 2 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání z [datum] a za sepis odvolání z [datum] (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 3 písmeno a/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/, odstavec 2 písmeno c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), dále za čtyři úkony právní služby při společném zastupování dvou osob, kdy odměna za zastupování je snížena o 20 %, tedy o částku 500 Kč, resp. 250 Kč, a to za vyjádření k doplnění žaloby a k odvolání z 16. 3 2018 ve výši 2 000 Kč, za vyjádření k odvolání z [datum] ve výši jedné poloviny odměny, tedy 1 000 Kč, za vyjádření k dovolání z 30. 4. 2 ve výši 2 000 Kč a za účast u jednání soudu I. stupně konaného [datum] ve výši 2 000 Kč, celkem 7 000 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 3 písmeno a/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/, odstavec 2 písmeno c/, § 12 odstavec 4 advokátního tarifu). 2. žalovanému pak byla správně přiznána odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení a ve výši 1 250 Kč za sepis odvolání z [datum] (7 bod 5., § 9 odstavec 3 písmeno a/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ advokátního tarifu) a 7 000 Kč za výše uvedené úkony právní služby při společném zastupování obou žalovaných (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 3 písmeno a/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/, odstavec 2 písmeno c/, § 12 odstavec 4 advokátního tarifu).

28. Naopak nebylo důvodné přiznat žalovaným odměnu za úkon převzetí a přípravu zastoupení pro dovolací řízení, neboť pro ně žalovaní speciální plnou moc nepotřebovali a zástupkyně mohla za ně podat vyjádření k dovolání na základě plné moci založené ve spise, a dále za podání ze [datum], které nelze považovat za podání ve věci samé.

29. Celkem tak náklady řízení 1. žalované před soudem I. stupně činí 16 900 Kč a sestávají z odměny za zastupování ve výši 14 500 Kč a dále z částky 2 400 Kč odpovídající osmi paušálním náhradám hotových výdajů zástupkyně, když na tyto má každý z žalovaných nárok v celé částce, nikoli tedy poloviční, jak nesprávně rozhodl soud I. stupně. Náklady řízení 2. žalovaného před soudem I. stupně činí celkem 12 550 Kč a sestávají z odměny celkem ve výši 10 750 Kč a šesti paušálních náhrad ve výši 1 800 Kč. Uvedené částky jsou splatné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupkyně za dva úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu konaného [datum] ve výši 2 000 Kč, celkem 4 000 Kč pro každého z žalovaných (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 3 písmeno a/, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/, odstavec 2 písmeno c/, § 12 odstavec 4 advokátního tarifu) a dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) Celkem náklady odvolacího řízení každého z žalovaných činí 4 600 Kč splatných rovněž k rukám zástupkyně.

Poučení