14 CO 130/2022 - 926

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení] bytem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení rozhodčího nálezu k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II, IV a V potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zrušil ve vztahu k žalobci rozhodčí nález [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], vydaný samostatným rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] (výrok I), ve vztahu k 2. žalované zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], vydaného samostatným rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] (výrok II), dále uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III), uložil žalobci povinnost zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně 2. žalované (výrok [příjmení]). Konečně soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit státu – [země] náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 (výrok V) a uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit státu – [země] náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], vydaného samostatným rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] (dále jen„ rozhodčí nález“), z důvodů uvedených v § 31 písm. b), c) a e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Namítal neexistenci rozhodčí doložky z důvodu neuzavření rozhodčí smlouvy a neexistenci právního titulu jako takového, dále namítal skutečnost, že mu nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, neboť mu nebyla doručena výzva k vyjádření se k rozhodčí žalobě, a neurčité a nepřezkoumatelné odůvodnění rozhodčího nálezu a nezvyklou rychlost rozhodčího řízení.

3. Původní žalovaný [příjmení] [jméno] [jméno] uvedl, že žalobci na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] poskytl půjčku ve výši [částka], za kterou se zaručila 2. žalovaná. V této smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka, dne [datum] mu žalobce zaplatil první splátku půjčky ve výši [částka]. Oznámení o zahájení rozhodčího řízení spolu s rozhodčí žalobou a výzvou k vyjádření bylo žalobci doručeno osobně původním žalovaným za přítomnosti svědků; žalobce na to reagoval tak, že jej e-mailem vyzval ke zpětvzetí žaloby.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], připustil soud I. stupně změnu účastníků na straně žalované tak, že namísto žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno] vstoupil do řízení jeho právní nástupce [jméno] [příjmení] a jako další účastník na straně žalované přistoupila do řízení společnost [právnická osoba] Oba tito noví účastníci řízení se připojili k vyjádření původního žalovaného.

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozhodčí nález zrušil a žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení a dále povinnost nahradit náklady vzniklé v řízení státu.

6. K odvolání 1. žalovaného odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil. Uložil soudu I. stupně provést k otázce doručení písemností žalobci výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], znalce a dále důkaz e-mailovou komunikací mezi žalobcem a Ing. [jméno] v rozhodném období, popř. žalované poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., bude-li toho třeba. Shledá-li soud I. stupně, že žaloba je důvodná, měl dle pokynu odvolacího soudu uvážit, zda je možné zrušit nález komplexně, nebo zda jen ve vztahu k žalobci, když žalovaní mají v řízení postavení samostatných společníků a 2. žalovaná návrh na zrušení rozhodčího nálezu nepodala.

7. Soud I. stupně ve věci rozhodl dále rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozhodčí nález ve vztahu k žalobci zrušil a uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení a uložil žalovaným dále povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady vzniklé v řízení státu. Soud I. stupně rozhodčí nález zrušil z důvodu dle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a to pouze ve vztahu k žalobci, neboť 2. žalovaná se zrušení rozhodčího nálezu nedomáhala a má coby ručitel postavení samostatného společníka. Pro nadbytečnost se soud I. stupně již nezabýval dalšími důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, tj. neexistencí rozhodčí doložky a neexistencí právního titulu.

8. K odvolání 1. žalovaného odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně zcela správně uzavřel, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, je naplněn, neboť žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat. Uložil však soudu I. stupně, aby se zabýval i dalším uplatněným důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu, neboť se jedná o důvod dle § 34 odst. 1 uvedeného zákona, v důsledku jehož naplnění by bylo nové projednání věci v rozhodčím řízení vyloučeno, kdežto při zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) uvedeného zákona se dle § 34 odst. 2 téhož zákona v rozhodčím řízení k návrhu některé ze stran pokračuje. Odvolací soud uložil dále soudu I. stupně, aby v novém rozsudku rozhodl o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu i ve vztahu k 2. žalované.

9. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že mezi žalobcem a původním žalovaným [příjmení] [jméno] byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní žalovaný poskytl žalobci částku [částka], přičemž jako ručitel vystupovala v dané smlouvě 2 žalovaná. Ve smlouvě o půjčce dále byla sjednána rozhodčí doložka, spor měl řešit rozhodce Mgr. [příjmení]. Žalobce půjčku nevrátil, Ing. [jméno] proto podal na žalobce i na 2. žalovanou coby ručitele rozhodčí žalobu. Rozhodčí řízení probíhalo u samostatného rozhodce Mgr. [příjmení] pod sp. zn. 35 [spisová značka] a v jeho rámci bylo dne [datum] rozhodnuto bez provádění dokazování rozhodčím nálezem pro uznání. Rozhodčí nález byl vydán na základě výzvy k plnění dle § 114a o. s. ř., v níž byli žalovaní poučeni, že nevyjádří-li se k rozhodčí žalobě do 30 dnů, může rozhodce považovat žalobní tvrzení za prokázaná. Dle doručenky měla být tato výzva doručena do vlastních rukou žalobce dne [datum]. Do vlastních rukou 2. žalované byla doručena dne [datum]. Žalobce se k rozhodčí žalobě nevyjádřil, 2. žalovaná podáním ze dne [datum] nárok uznala. Proti rozhodčímu nálezu žalobce brojil nejenom žalobou na jeho zrušení v tomto řízení, ale i procesními návrhy v rámci exekučního řízení, vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka]. Ing. [jméno] pohledávku za žalobcem, přiznanou rozhodčím nálezem, postoupil dne [datum] na [právnická osoba] s. r. o., která ji téhož dne postoupila na 1. žalovaného.

10. Soud I. stupně hodnotil výpověď svědků [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří vypověděli, že výzvu a rozhodčí žalobu žalobci doručili, jako nevěrohodnou, neboť měli nestandardní vztahy s rozhodcem, jejich výpověď vyznívala naučeně, k nečekanému dotazu na další osud doručenky byly jejich výpovědi rozporné. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebylo doručení výzvy a rozhodčí žaloby žalobci prokázáno. [jméno] [příjmení] o doručování písemností nic nevěděl. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobce v [anonymizováno] [rok] o rozhodčí žalobě měl povědomí, ale zda žalobce mluvil i o jejím doručení, nevěděl. [příjmení] [jméno] [příjmení] dle soudu I. stupně doručení rozhodčí žaloby a výzvy neprokazuje, neboť žalobce rozhodčí žalobu s Ing. [jméno] původně připravoval, tedy o ní již z tohoto důvodu měl povědomí. Skutečnost, že by se žalobce s rozhodčí žalobou a s výzvou seznámil, nebyla prokázána ani doplňujícím výslechem Ing. [jméno] a e-mailovou komunikací. Dle obsahu e-mailu ze dne [datum], zaslaného z e-mailové adresy žalobce na e-mailovou adresu Ing. [jméno], žalobci předmětné písemnosti od rozhodce doručeny byly. Nicméně žalobce sporoval pravost i pravdivost tohoto listinného důkazu, žalovaní k výzvě soudu I. stupně jeho pravost a pravdivost neprokázali. Ing. [jméno] původně signalizovanou další e-mailovou korespondenci soudu I. stupně nedoložil. Naopak znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu setrval na závěru, že podpis na doručence z [datum] není s velkou pravděpodobností podpisem žalobce. K dispozici měl velké množství srovnávacího materiálu. Ani v případě, že by žalobce doručenku nepodepisoval na pevné podložce, nejedná se s velkou pravděpodobností o jeho podpis. Absence pevné podložky by zvýšila variabilitu podpisu, podpis na doručence z [datum] má však jiný systém psacího pohybu než jiné podpisy žalobce (např. u dvou čar, které přetínají písmeno„ S“).

11. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaní tvrzení, že rozhodčí žaloba a výzva byly žalobci doručeny, neprokázali.

12. Soud I. stupně dále hodnotil kopii smlouvy o půjčce jako soukromou listinu, u níž je nutné prokázat její pravost. Žalobce tvrdil, že nikdy takovou smlouvu neuzavřel. Ve spise byla založena pouze kopie ověřená notářkou JUDr. [příjmení], kterou žalobce označil za padělek, resp. kopie ověřená na poště, která však kopírovala smlouvu o půjčce ověřenou JUDr. [příjmení]. Z e-mailové komunikace mezi JUDr. [příjmení] a soukromým detektivem [jméno] [příjmení] soud I. stupně zjistil, že JUDr. [příjmení] zpochybnila to, že by kopie smlouvy byla řádně ověřena v její kanceláři. Možnou manipulaci s ověřenou kopií textu smlouvy konstatoval i znalec [příjmení] [příjmení]. Originálem smlouvy nedisponovali ani žalovaní. Soud I. stupně k návrhu žalovaných doplnil dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně zjistil, že v srpnu [rok] byl prezentován pravděpodobně originál smlouvy o půjčce, neboť neměl důvodu pochybovat o pravdivosti výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a Ing. [jméno] (v té části, kdy hovořil o srpnovém setkání). Tyto výpovědi byly v souladu i s výpovědí bývalého jednatele [příjmení], byly vzájemně konzistentní, nijak si neodporovaly, shodovaly se v popisu průběhu jednání, a to i v detailech. Jediné, v čem se rozcházely, bylo to, že svědek [jméno] tvrdil, že text smlouvy nechal někoho z 2. žalované okopírovat, což však ostatní nepotvrdili či tvrdili opak ([příjmení] a [příjmení]). Svědek [příjmení] si již nepamatoval, jestli se jednání účastnili účastník [příjmení] a svědek [příjmení] [jméno] existenci předmětné smlouvy o půjčce a v ní obsažené rozhodčí doložce svědčí dle názoru soudu I. stupně i Dohoda o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou žalobce podepsal. V textu dohody se přímo odkazuje na rozhodčí nález Mgr. [příjmení], aniž by žalobce sporoval existenci rozhodčí doložky. I další důkazy, a to výzva k plnění ze dne [datum] a dokladu o předání peněz ze dne [datum], nepřímo svědčí o tom, že žalobce uzavřel smlouvu o půjčce.

13. Soud I. stupně proto měl existenci rozhodčí doložky za prokázanou ve znění kopie smlouvy o půjčce ze dne [datum], kterou měl k dispozici.

14. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 30, § 31, § 32 odst. 1, § 33, § 34 odst. 1 a 2, § 19 odst. 1, § 19a zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a dle § 50e odst. 1 a 2, § 50f odst. 4 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) uvedeného zákona, neboť žalovaní neprokázali, že rozhodčí žaloba a výzva byly žalobci doručeny, resp. že se s nimi žalobce seznámil. Důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) a c) uvedeného zákona nejsou dle soudu I. stupně dány, neboť existence platné rozhodčí doložky byla prokázána, tvrzená podjatost rozhodce neplatnost rozhodčí doložky dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nezpůsobuje a k platnosti rozhodčí doložky není třeba prokázat faktické předání předmětu půjčky.

15. Soud I. stupně proto z důvodu dle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodčí nález zrušil, a to pouze ve vztahu k žalobci. Ve vztahu k 2. žalované soud žalobu zamítl, neboť se zrušení rozhodčího nálezu nedomáhala a má dle odkazované judikatury Nejvyššího soudu coby ručitel postavení samostatného společníka. Druhá žalovaná nesporovala, že jí byly v rozhodčím řízení žaloba a výzva k vyjádření doručeny; vyjádřením ze dne [datum] svůj závazek uznala.

16. O nákladech řízení mezi žalobcem a I. žalovaným rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu.

17. O nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšné 2. žalované přiznal právo na jejich náhradu.

18. O nákladech vzniklých v řízení státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

19. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, které podáním z [datum] opravil. Odvolání podal výslovně toliko do výroku II a do nákladových výroků IV a V. Žalobce vytýkal soudu I. stupně, že dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, jde-li o existenci a platnost rozhodčí doložky, resp. samotné smlouvy o půjčce. Z provedeného dokazování vyplývá, že s dohodou o půjčce, obsahující rozhodčí doložku, bylo manipulováno. Výpovědi svědků nelze považovat za stvrzení existence smlouvy o půjčce ve znění, v jakém jim byla předložena v roce [rok]. Navíc jsou všichni tito svědci ekonomicky spjati s 2. žalovanou. Právní předchůdce 1. žalovaného nikdy nevysvětlil, proč není schopen předložit originál listiny. Žalobci nikdy nebyl předmět půjčky poskytnut, smlouva o půjčce proto nebyla platně uzavřena a nemohla být tudíž platně uzavřena ani rozhodčí doložka. Závěr o platnosti rozhodčí doložky je dle žalobce v hrubém rozporu s dobrými mravy. Rozhodce Mgr. [příjmení] byl pouhou figurkou, která pomáhala právnímu předchůdci 1. žalovaného obejít řádné soudní řízení. Rozhodce Mgr. [příjmení] se ostatně nacházel nebo se stále nachází ve výkonu trestu odnětí svobody za [anonymizována dvě slova], kterých se dopustil při výkonu funkce rozhodce. Soud I. stupně však důkaz trestním spisem neprovedl a neúplně tak zjistil skutkový stav věci.

20. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že se rozhodčí nález ve vztahu k 2. žalované zrušuje, že má žalobce ve vztahu k 2. žalované právo na náhradu nákladů řízení, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Druhá žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil. Odvolání žalobce hodnotila jako nedůvodné. Žalobce neuvádí jediný relevantní důvod, pro který by měly být napadené výroky zrušeny. Veškerá žalobcova odvolací argumentace se vztahuje k důvodům, pro které měl být dle žalobce rozhodčí nález zrušen ve vztahu k jeho osobě. Proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně však žalobce odvolání nepodal. Proti napadeným výrokům rozsudku soudu I. stupně lze dle 2. žalované uplatnit toliko procesní námitky, což žalobce nečiní. Soud I. stupně ostatně žalobu na zrušení rozhodčího nálezu ve vztahu k 2. žalované zamítl zcela v souladu s pokynem odvolacího soudu vysloveným ve zrušujícím usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

22. Druhá žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil a aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

23. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, a to včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a poté uzavřel, že odvolání žalobce není důvodné.

24. Žalobce při odvolacím řízení opakovaně výslovně zdůraznil, že odvolání směřuje toliko proti zamítavému výroku II rozsudku soudu I. stupně a proti nákladovým výrokům IV a V.

25. Podle § 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ ZRŘ“), rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

26. K povaze rozhodčího nálezu Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl:“ Jak se podává z § 159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky řízení, přičemž v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány; v rozsahu takové závaznosti výroku rozsudku pak věc nemůže být projednávána znovu. Tytéž zásady se vzhledem k § 167 odst. 2 o. s. ř. přiměřeně uplatní též pro usnesení soudu ve věci samé. Jde přitom o účinky, jež se pojí s právní mocí soudního rozhodnutí, a nikoliv s jeho vykonatelností (která může právní moci rozhodnutí i předcházet (srov. § 162 o. s. ř.) nebo u některých rozhodnutí vůbec nemusí být dána (jako např. při zamítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení – srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] Sb. rozh. obč.)). Vše, co bylo na dané téma řečeno o povaze pravomocného soudního rozhodnutí, platí v mezích pravomoci rozhodce i pro jím vydaný rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 zákona č. 216/1994 Sb. nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27 zákona č. 216/1994 Sb. a který v důsledku toho„ nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný“ (§ 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. v rozhodném znění) .” 27. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3227/07, uvedl, že“ rozhodčí řízení je druhem civilního procesu. Základní rozdíl oproti civilnímu procesu, odehrávajícímu se v soudním řízení (tj. v civilním řízení soudním), spočívá ve vymezení toho, kdo plní funkci řídicího a rozhodujícího orgánu. Zatímco v civilním soudním procesu je jím soud, v rozhodčím řízení rozhodce či stálý rozhodčí soud (dále jen "rozhodce"). Pravomoc rozhodce projednat a rozhodnout spor se zakládá na shodné vůli sporných stran, projevené v rozhodčí smlouvě. Touto procesní dohodou sporné strany derogují (s ohledem na § 106 odst. 1 o. s. ř. pouze podmíněně) pravomoc soudu a zakládají pravomoc rozhodce. Na základě dobrovolného jednání stran tedy rozhodce nahrazuje (státní) soud, který by měl věc jinak projednat a rozhodnout. Rozhodčí řízení vylučuje, aby v téže věci probíhalo paralelně civilní řízení; přiznání účinků pravomocného soudního rozhodnutí rozhodčímu nálezu (§ 28 odst. 2 ZRŘ) rovněž zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro opětovné projednání téže věci soudem. Právní řád v souladu se zásadou autonomie vůle svobodně projevenou vůli stran směřující k projednání a rozhodnutí sporu rozhodcem respektuje, a proto soudům umožňuje do rozhodčího řízení zasahovat pouze v těch úzce vymezených případech, které stanoví ZRŘ. To však na druhou stranu neznamená, že by účelem rozhodčího řízení mělo být vyloučení či snížení úrovně ochrany, která by se stranám dostala v civilním řízení soudním; jeho účelem, stejně jako v civilním soudním procesu, je nastolení právního míru mezi stranami. Strany pouze z nějakého důvodu (např. vyšší rychlosti či důvěrnosti projednávaných informací) považují za vhodnější, aby věc byla projednána rozhodcem. Projednání věci v rozhodčím řízení z tohoto hlediska neznamená vzdání se právní ochrany, nýbrž představuje spíše její přesunutí na jiný rozhodující orgán, jenž nalézá právo; jinak by ostatně bylo pojmově nemyslitelné považovat rozhodčí řízení ve vztahu k soudnímu řízení za alternativní způsob řešení sporů.” 28. Předmětným rozhodčím nálezem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], byla žalobci a 2. žalované uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili právnímu předchůdci 1. žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno] částku [částka]. Žaloba byla v rozhodčím řízení proti žalobci podána z titulu smlouvy o půjčce a proti 2. žalované z titulu ručitelského závazku. Jak správně uvedl již soud I. stupně s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], mají dlužník a ručitel v řízení postavení samostatných společníků a úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vztahu k tomu, který je učinil. V důsledku toho se rozsudek vydaný v řízení nemusí vztahovat na dlužníka i na ručitele, tj. na oba samostatné společníky; každý ze samostatných společníků totiž představuje vůči protistraně samostatnou stranu. Je tak např. možné, aby soud rozhodl ve věci částečným rozsudkem jen ve vztahu mezi jedním samostatným společníkem a protistranou. Pokud zákon přiznává rozhodčímu nálezu účinky pravomocného soudního rozhodnutí a zrušení rozhodčího nálezu se žalobou domáhá pouze jeden ze samostatných společníků, dle názoru odvolacího soudu se může úspěšně domoci pouze zrušení rozhodčího nálezu ve vztahu mezi jeho osobou a protistranou, nikoliv i ve vztahu mezi dalším samostatným společníkem a protistranou, tj. komplexně. K tomuto závěru se přiklání i komentářová literatura (vizte [příjmení] [jméno]: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. [číslo] - [číslo]). Soud I. stupně proto správně žalobu ve vztahu k 2. žalované zamítl, neboť 2. žalovaná není účastníkem hmotněprávního vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným a sama se zrušení rozhodčího nálezu nedomáhala. V rozhodčím řízení jí byly žaloba a výzva doručeny a 2. žalovaná ručitelský závazek uznala. Za situace, kdy judikatura dovodila, že účel rozhodčího řízení je shodný s účelem řízení před soudem; rozhodce je“ rozhodující orgán, který nalézá právo”, tj. rozhodčí řízení nepředstavuje pouhou smluvní koncepci, je možné, aby vzhledem k účinkům pravomocného rozhodčího nálezu ve smyslu shora citovaného § 28 ZRŘ, návrh na zrušení rozhodčího nálezu podal jen jeden ze samostatných společníků. V daném případě proto není 2. žalovaná ve sporu o zrušení rozhodčího nálezu pasivně legitimována a soud I. stupně zcela správně žalobu na zrušení rozhodčího nálezu ve vztahu k 2. žalované zamítl.

29. S ohledem na shora uvedené závěry, neshledal odvolací soud důvodnými odvolací námitky žalobce, kterými napadal závěr soudu I. stupně o existenci a platnosti rozhodčí doložky, popř. smlouvy o půjčce, popř. i nepodjatost rozhodce. Odvolání žalobce totiž podal toliko ve vztahu k 2. žalované. Odvolací námitky žalobce však nemají ve vztahu k 2. žalované s ohledem na její postavení samostatného společníka v rozhodčím řízení a s ohledem na to, že 2. žalovaná návrh na zrušení rozhodčího nálezu nepodala, žádnou relevanci. O zrušení rozhodčího nálezu ve vztahu mezi 1. žalovaným a žalobcem již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť suspenzivní účinek žalobcova odvolání se netýká výroku I rozsudku soudu I. stupně (srov. v tomto směru § 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). A jak vyplývá ze spisu, žalobce si byl této skutečnosti dobře vědom, neboť sám žádal o vyznačení doložky právní moci u výroku I rozsudku soudu I. stupně a odvoláním se domáhal zrušení rozhodčího nálezu toliko ve vztahu k 2. žalované.

30. Z výše rozvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku II jako věcně správný potvrdil.

31. Jako správné potvrdil odvolací soud rovněž akcesorické nákladové výroky IV a V rozsudku soudu I. stupně.

32. Soud I. stupně správně rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné 2. žalované přiznal právo na jejich náhradu. Při určení hodnoty úkonu právní služby soud I. stupně správně vycházel z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (vizte např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2975/21), správně stanovil odměnu za odpovídající počet úkonů právní služby, jakož i paušální náhrady za tyto úkony a odměnu a paušální náhrady správně navýšil o 21 % DPH. Žádné konkrétní odvolací námitky stran nákladových výroků ostatně žalobce v odvolání neuplatnil. Odvolací soud proto na podrobné odůvodnění nákladového výroku v bodu 75. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost odkazuje.

33. Soud I. stupně dále správně rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobce zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka]. Žalobce byl ve vztahu k 2. žalované v řízení před soudem I. stupně zcela neúspěšný, ve vztahu k 1. žalovanému byl žalobce naopak úspěšný. Žalobce je proto podle výsledku řízení povinen zaplatit státu náklady spolu s 1. žalovaným rovným dílem. Náklady řízení, které stát platil, představuje znalečné v celkové výši [částka], vyplacené z rozpočtu soudu I. stupně znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] za vypracování znaleckého posudku a za výslech před soudem I. stupně dne [datum] Náklady státu dále představuje svědečné [jméno] [příjmení] za výslech před soudem I. stupně dne [datum], vyplacené z rozpočtu soudu I. stupně ve výši [částka]. Z celkové částky nákladů státu [částka] pak činí jedna polovina [částka].

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť 2. žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Druhé žalované proto náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady odvolacího řízení, účelně vynaložené 2. žalovanou, činí celkem [částka], což představuje odměnu za právní zastoupení za dva úkony – vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), po [částka] dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty [částka]), tj. [částka] a ze dvou souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) ve výši 2 x [částka], vše navýšeno o 21 % DPH ve výši [částka].

35. O povinnosti žalobce zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně 2. žalované rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení