14 Co 133/2023 - 365

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: [Jméno žalobce] proti žalované: [Jméno žalované] o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce proti rozsudku [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 99 000 Kč.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 89 298 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit České republice na účet [adresa]-sever 9 016,51 Kč (výrok III).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nebylo prokázáno, že by byl žalobce před uzavřením smlouvy uváděn žalovanou v omyl. Žalobce měl dostatečně dlouho před podpisem smlouvu 170 000 Kč, i na termín splatnosti. Minimálně v části týkající se předmětné zálohy soud prvního stupně shledal uzavřenou smlouvu jako transparentní. Bylo prokázáno, že žalovaná pro žalobce provedla: předání uživatelského manuálu klienta, přidělení a servis manažera projektu, výběr projektanta a osoby zajišťující inženýrskou činnost, přidělení a servis manažerky financí, umožnění přístupu a komunikace v klientském prostředí, podporu při hledání pozemku, schůzku žalobce na pozemku s projektantem, studie rodinného domu, vypracování projektové dokumentace, soupis položkového rozpočtu, vydání veřejnoprávního rozhodnutí o schválení stavebního záměru stavby rodinného domu a vodovodní přípojky a jemu předcházející úkony. Ani v otázce financování nebyl žalobce uveden žalovanou v omyl, že by mu finanční služby snad poskytovala přímo žalovaná. Z webových stránek žalované vyplývá, že finanční produkty jsou nabízeny a zprostředkovávány certifikovaným finančním poradcem; tedy je jasné, že je neposkytuje žalovaná. Podstatné je, že finanční poradenství bylo žalobci poskytnuto. Žalobce nemohl na úvěr svým příjmem dosáhnout, nebyl však ochoten nějak navýšit svoji bonitu. Jednání žalované nelze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy; kdy účastníci jednali dva roky v době enormního zvyšování cen nemovitostí a [právnická osoba]. Cena nabízená na počátku vzájemných jednání (3 950 000 Kč) by pravděpodobně umožnila žalobci „dosáhnout“ na hypoteční úvěr, následně se to již nepodařilo v důsledku zvýšení cen [právnická osoba], a jiné řešení se navzdory snahám žalované nenašlo. To, že se plynutím času změnily okolnosti, nemění nic na povinnosti žalobce splnit jeho závazek. Žalovaná se proto na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila.

3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal. Své odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil jím tvrzený omyl, nezabýval se nekonzistentním jednáním žalované, jež implikuje nepoctivé jednání. Rovněž nesprávně posoudil neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a neustanovil znalce, ačkoliv to bylo třeba pro posouzení odborné otázky. Žalobce při sjednávání smlouvy jednal v omylu o možnostech úvěrování (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1595/2019 a 29 Cdo 4851/2016). Žalovaná sdělila žalobci, že „úvěr zařídí za mimořádně příznivých podmínek“; toto prohlášení bylo důvodem, proč žalobce smlouvu uzavíral. Žalovaná svému prohlášení nedostála, když úvěr nebyla schopna zařídit, a to i proto, že k posouzení úvěruschopnosti žalobce došlo až po uzavření smlouvy. Žalovaná před uzavřením smlouvy neupozornila žalobce, že možná nesplní podmínky pro získání úvěru. To mu sdělila až po podpisu smlouvy, ačkoliv věděla, že žalobce vstoupil do jednání s ní s nulovými peněžními prostředky. Proto bylo třeba o to pečlivěji provádět monitoring jeho finanční situace. Takové jednání žalované je nekonzistentní, tedy nepoctivé, a proto nemůže požívat právní ochrany. Eventuálně žalobce rovněž tvrdil, že soud nesprávně posoudil smlouvu jako právní jednání, které bylo v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti připomněl, že spor žalobce není ojedinělým sporem žalované s jejími klienty. Těchto sporů se stejným předmětem řízení je více. Praxe žalované spočívající v ujišťování klientů o dobrých vyhlídkách na dosažení úvěru je obvyklá, žalovaná přitom využívá svého postavení a odbornosti, resp. zneužívá neodbornosti a důvěry klientů.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Podle ní bylo prokázáno, že neuvedla žalobce v omyl, v každém okamžiku spolupráce s ním jednala poctivě, transparentně a v souladu s dobrými mravy, plnila veškerá sdělení, která vůči žalobci činila jak před podpisem všech smluv, tak i v průběhu celé spolupráce. Představební příprava (projektová dokumentace a stavební povolení) musí být hotová před podáním žádosti o hypoteční úvěr. Žalobce podepsal smlouvy na jednání účastníků [datum], návrh smluv mu byl zaslán k seznámení se s dostatečným předstihem a před podpisem smluv žalovaná s žalobcem projednala tzv. bezpečnou splátku (částka, kterou je klient schopen pravidelně měsíčně hradit bance na úvěr související s jeho investičním záměrem; ta je porovnávána se splátkou, která dle běžně dostupných hypotečních kalkulaček odpovídá splátce hypotečního úvěru za plánovaný investiční záměr klienta), což činila žalovaná nad rámec svých povinností. poradců společnosti [právnická osoba] Žalobce byl již na začátku spolupráce transparentně informován, žalovaná aktivně plnila a zajistila pro žalobce zpracování individuální projektové dokumentace a vydání povolení stavby. Naproti tomu žalobce k plnění svých povinností ze spolupráce účastníků vyplývající přistupoval laxně, nevěnoval listinám dostatečnou pozornost, nechtěl zapojit do hypotečního úvěru svoji přítelkyni; hypoteční úvěr na stavbu rodinného domu mu nebyl poskytnut z důvodu nesplnění podmínek banky. Žalobce podsouvá soudu myšlenku o mnohosti soudních sporů žalované, což není podloženo daty. Zopakovala, že v rámci procesní obrany uplatnila k započtení 600 087 Kč (sestávající z ceny provedených projektových prací a inženýrských činností ve výši 329 737 Kč, smluvní pokuty ve výši 62 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 207 450 Kč).

5. Krajský soud v Plzni na základě odvolání žalobce svým rozsudkem ze dne [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 170 000 Kč s úroky z prodlení.

6. Své rozhodnutí odvolací soud tehdy postavil na závěru, že žalovaná uvedla žalobce v omyl sdělením, že žalobce bude moci, a to s využitím služeb žalované vedoucích k zajištění financování, zaplatit stavbu rodinného domu a nákup pozemku, aniž by musel disponovat nějakou předem naspořenou finanční částkou (program žalované „Nulová hotovost“). Žalobce se na toto prohlášení jako spotřebitel spolehl, ačkoliv věděl-li by, že tomu tak nebude, smlouvu by neuzavřel. Žalovaná před uzavřením smlouvy nezjišťovala majetkovou situaci žalobce, což učinit měla. Žalobce se proto důvodně dovolal neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky, přičemž od podpisu smlouvy neměl reálnou možnost ze smluvního vztahu vystoupit. Plnění poskytnutá žalovanou se vázala na konkrétní výstavbu a nebyla-li realizována, nemají pro žalobce žádný přínos, tedy jimi není obohacen. Obraně žalované spočívající v započtení její pohledávky na zaplacení smluvní pokuty vzniklé v důsledku prodlení žalobce s úhradou zálohy nepřisvědčil, jelikož odpadla-li povinnost zaplatit zálohu, odpadla i povinnost zaplatit smluvní pokutu za prodlení s jejím zaplacením.

7. Ve věci na základě dovolání žalobkyně rozhodoval [Anonymizováno]. Ten [spisová značka], rozsudek [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Dovolací soud uvedl, že úvaha odvolacího soudu, že vstoupil-li žalobce do jednání s žalovanou pro její program „Nulová hotovost“ vyvolávající dojem, že mu žalovaná postaví dům na pozemku, jehož koupi zajistí, aniž on k tomu bude potřebovat předem naspořenou hotovost, jednalo se u něj o omyl o rozhodující okolnosti, neboť pokud by věděl, že s nabízeným programem nedosáhne na potřebný úvěr, smlouvu by neuzavřel, se závěrům dovozeným Nejvyšším soudem v jeho judikatuře neprotiví.

9. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se však odvolací soud odchýlil, jestliže se nezabýval otázkou, zda se jedná o omyl omluvitelný, tedy nezkoumal, zda jednající (mýlící se) osoba (zde žalobce) postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul. V tomto směru je právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. V rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu je pak závěr odvolacího soudu o závislosti existence bezdůvodného obohacení na trvání ekonomické využitelnosti získaných plnění.

10. Dovolací soud tedy uložil odvolacímu soudu, aby „se zabýval aspektem omluvitelnosti omylu a rozsahem ochrany osoby jednající v omylu, resp. podmínkami a rozsahem aplikace § 2999 odst. 1 druhé věty o. z. V případě, že shledá smlouvu neplatnou z důvodu omylu, znovu posoudí, zda na straně žalobce došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., a vypořádá se s vzájemným návrhem uplatněným žalovanou podle § 97 o. s. ř., přičemž své závěry řádně odůvodní.“ předpokladu, že vlastní finanční zdroje žalobce nejsou nutné, a teprve následně začala prověřovat jeho úvěruschopnost. Tehdy již byl žalobce povinen uhradit zálohu. Tedy žalovaná jej uvedla v omyl několikrát, a to jednak když tvrdila, že k výstavbě nebude potřeba žádná hotovost a následně, když měla zařídit úvěr pro platbu předmětné zálohy, což nesplnila. Žalovaná nebyla schopna zajistit financování, jak přislíbila, avšak stále utvrzovala žalobce v tom, že mu financování zajistí. Za klíčový okamžik pro posouzení omluvitelnosti omylu považuje žalobce podpis smlouvy. Byť žalovaná na základě ní plnila, toto plnění bylo vadné a nekompletní. Za bezdůvodné obohacení přitom nelze považovat plnění, které pro žalobce nemá ekonomickou hodnotu. Neplatnost byla způsobena omylem, který vyvolala záměrně žalovaná. Vymykalo by se účelu pravidla uvedeného v § 2991 odst. 1 věta druhá o. z., pokud by mělo dojít k plnění bezdůvodného obohacení. Tím by totiž vznikla na straně žalobce škoda. Žalovaná uvedla žalobce v omyl, jednala nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy. To vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021, kde se uvádí, že „i Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že aktuálně zvolený model poskytování překlenovacích půjček je toliko dalším z modelů podnikání pana [právnická osoba]. Žalovaná jako profesionálka musí s klienty jednat tak, aby důkladně byli o svých možnostech informováni“. [Anonymizováno] přímo na financování, které v konečném důsledku bylo v přímém rozporu s tímto slíbeným vyjádřením a charakter sloganu je v přímém rozporu s vlastními podmínkami smlouvy. Pokud jde o užitek z transakce (prodej pozemku), byl žalobce povinen hradit i další náklady, např. daň z příjmu, splátky na úroky úvěru, poplatek za předčasné splacení úvěru, správní poplatek za stavební řízení, výškopis pozemků, zakreslení přípojek vodovodu a kanalizace nebo starost o pozemek jako takový (úklid spadaných větví ze sousedních pozemků, sekání trávy atd), daně. To, zda z prodeje pozemku měl žalobce nějaký zisk, není právně relevantní. „[Anonymizováno]“.

12. Žalovaná pak poukázala na „významné bezprecedentní navýšení cen [právnická osoba] vlivem celosvětové pandemie Covid-19“. Přestože žalovaná za tuto situaci neodpovídala, nabídla žalobci několik variant řešení, a byl to on, kdo se rozhodl je nevyužít a v procesu výstavby nepokračovat. O tom, že by byl žalobce v omylu, nesvědčí žádný důkaz. Se zaplacením zálohy 170 000 Kč byl žalobce srozuměn. Veškerou relevantní dokumentaci měl v dostatečném předstihu před podpisem smlouvy, a pokud by snad jednal v omylu, není takový omyl omluvitelným a právně významným (rozsudek [spisová značka]). Žalobce nepostupoval s dostatečnou mírou opatrnosti a nevyvinul obvyklou péči, kterou lze očekávat. Není právně významné, zda obohacení získané plněním bez právního důvodu žalobce využije či nikoliv. Plnění, k nimž se žalovaná zavázala, byla poskytnuta a pro výstavbu využitelná. Plnění nebyla vázána na konkrétní osobu, nýbrž na zvolený pozemek. Doplnila, že žalobce koupil pozemek v červenci 2020 za kupní cenu ve výši 652 500 Kč, následně v [Anonymizováno] ho za 1 955 000 Kč prodal, a to spolu s projektovou dokumentací k novostavbě rodinného domu. Pro případ, že by odvolací soud setrval na závěru o omylu žalobce a dospěl k závěru, že předmětný omyl byl právně významným a omluvitelným, bylo by nutné zabývat se tím, jaká byla výše žalobcem získaného plnění, k tomu žalovaná navrhla vypracování znaleckého posudku (k určení ceny projektových a inženýrských činností při přípravě stavby domu žalobce).

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce sice jednal v omluvitelném omylu, avšak v důsledku povinnosti vrátit vzájemné plnění není jeho nárok na vrácení 170 000 Kč důvodný. Odvolání žalované je proto důvodné. K omylu:

14. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. jednání z důvodu omylu, opakovaně dospěl k závěru, že u právního úkonu se omyl může týkat právního důvodu, tj. vůle jednající osoby je zaměřena k jinému právnímu úkonu), resp. předmětu, a to buď totožnosti předmětu anebo podstatné vlastnosti předmětu nebo osoby, popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost právního úkonu je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na podstatný omyl.

16. Odvolací soud po opakovaném projednání věci setrvává na svém původním závěru, že žalobce své jednání při uzavření smlouvy se žalovanou uskutečnil v omylu o skutečnosti, která byla pro jeho jednání zásadní a určující, a že tento omyl vyvolala svým jednáním žalovaná, přitom se jedná o omyl podstatný. Ani dovolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí tento závěr odvolacího soudu nezpochybnil, když výslovně uvedl, že „se závěrům judikatury Nejvyššího soudu neprotiví“. V této souvislosti odvolací soud v podrobnostech odkazuje na hodnocení žalobcova omylu ve svém prvním rozsudku ze dne [datum].

17. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalovaná (podnikatel) láká své klienty (spotřebitele) k uzavření smluv s příslibem tzv. nulové hotovosti. Z jejích propagačních letáků plyne, že každý klient, a to bez ohledu na jeho majetkovou a finanční situaci, může dosáhnout na postavení vlastního domu. Žalovaná uvádí například, že „Ve spolupráci s bankou jsme vytvořili silný program Nulová hotovost, ve kterém Vám koupíme pozemek, postavíme dům a Vy zaplacením splátek obojí zaplatíte. K vlastnímu domu Vám stačí schopnost pravidelně splácet. Nepotřebujete žádné úspory a nepotřebujete ani svůj pozemek.“ (citace z internetových stránek https://www.ekonomicke-stavby.cz/program, viz č. l. 135 p. v.). Z takového vyjádření nelze než dovodit, že zájemce o stavbu domu nebude potřebovat žádné vlastní předem naspořené finanční prostředky, přičemž i v takovém případě mu žalovaná zajistí koupi pozemku a stavbu domu, přičemž jejich financování mu zajistí způsobem, který bude přiměřený jeho možnostem.

18. Stejně tomu bylo i v projednávané věci. Z provedených důkazů (výpověď žalobce a listiny zaznamenávající jeho chování v průběhu jednání se žalovanou) je zjevné, že i on se na základě této inzerce domníval, že mu žalovaná postaví dům, a to na pozemku, který mu žalovaná vybere a jehož koupi mu zajistí. Byl připraven uvedené služby žalované zaplatit, avšak počítal s tím, že k tomu nebude potřebovat žádnou předem naspořenou hotovost. O tom byl žalovanou jak jejími inzercemi, tak i listinami, které mu žalovaná doručovala poté, co byla zahájena jednání mezi ním a žalovanou, opakovaně ujišťován: „Z nabídky našich programů bych Vám doporučil zvážit kombinace programů Nulová hotovost a Úvěr na pozemek. V této kombinaci nepotřebujete žádnou vstupní hotovost…Tím dosáhnete příznivé měsíční splátky. Úvěr Vám zařídíme, pro naše klienty máme v bankách dohodnuty mimořádně příznivé podmínky, které jako běžný klient nedostanete“ (e-mail ze dne [datum], č. l. 139 spisu).

19. Nelze souhlasit s argumentací žalované, uvádí-li, že její vyjádření, které prezentovala jak na svých internetových stránkách, tak ve svých tištěných prospektech, je pouze reklamou, o níž je všem zřejmé, že se nemůže naplnit. Žalovaná pojem „nulová hotovost“ totiž nepoužívá pouze jako reklamní trik, „tahák“ k přilákání klientů, ale dává mu oficiální ráz. Ten vyplývá jednak z toho, že jej používá ve spojení s pojmem program (který už je určitou konkrétní možností), tedy uvádí: „Program Nulová hotovost“. Přitom označuje i programy další, jako například „[právnická osoba]“.

20. Žalovaná přirovnávala použitý pojem „Nulová hotovost“ k reklamě (nápoje), v níž se uvádí: „[Anonymizováno]“. S tím však souhlasit nelze. Použití pojmu „[Anonymizováno]“ ve umocněné ještě slovem „program“ není žádné nadnesené vyjádření typu například „[Anonymizováno],“ u nichž by bylo možné opravdu důvodně očekávat, že průměrné svéprávné osobě bude zřejmé, že se jedná pouze o reklamní sdělení. navíc nelze nevidět, že je obsažené nejen na místech prioritně určených k reklamním sdělením (billboardy, reklamní přestávky v televizním vysílání, novinová reklamní stránka apod.), ale i na internetových stránkách žalované či v prospektech, jejichž součástí je i nabídka jednotlivých domů nabízených žalovanou, s konkrétními rozměry, dispozicí, cenou atp., tedy zcela seriózními informacemi.

22. I kdyby snad odvolací soud připustil, že by použití výrazu „nulová hotovost“ mohlo být pouhou reklamou, rozhodně by jej nebylo možné používat již poté, co mezi žalovanou a konkrétním klientem (zájemcem o stavbu) byla zahájena jednání o konkrétní smlouvě. A tak tomu v daném případě bylo. Žalovaná toto vyjádření použila i v e-mailové komunikaci mezi účastníky, kde se již jednalo o konkrétní podobě jejich vzájemného právního vztahu. I v tomto okamžiku utvrzovala žalovaná o tom, že použití tohoto pojmu je přesně tím, čím se zdá být, např. když uvádí „Právě hypotéka ES dokáže dobře spolupracovat s budoucími požadavky stavby, a hlavně s požadavkem stavět dům bez vlastních úspor. Běžná hypotéka by tento úkol nezvládla“ (viz model financování pro žalobce – č. l. 13 spisu).

23. Žalovaná přitom předem nijak nezjišťovala žalobcovu finanční situaci a majetkové poměry, ani náznakem jej neinformovala o tom, že přichází v úvahu i taková varianta, že jeho finanční situace poskytnutí úvěru neumožní, a bude proto možná pro poskytnutí úvěru potřebovat další zdroje (vlastní finanční hotovost, spoludlužník, ručitel, zástava).

24. Správná není ani argumentace žalované, že vycházela z toho, že v dané věci bude financovat stavbu domu nejenom žalobce, ale i jeho přítelkyně paní [jméno FO], a že tedy budou dva dlužníci. To z provedených důkazů nevyplývá. Je sice pravdou, že první kontakt na žalovanou nevzešel od žalobce, ale právě od jeho přítelkyně [jméno FO]. Ta v [Anonymizováno] (viz e-mail ze dne [datum] – č. l. 11) psala žalované a vyžádala si informace o jednom žalovanou nabízeném rodinném domě. Při dalších jednáních se žalovanou byl však výhradně přítomen pouze sám žalobce, pouze s ním také žalovaná dále jednala a pouze s ním také uzavřela všechny smlouvy. V těchto listinách se o přítelkyni žalobce nemluví, ani žalovaná se na přítelkyni žalobce nadále v komunikaci neobracela, a proto tato argumentace žalované není opodstatněná. Od žalobce také vyžadovala vyplnění dotazníků, jemu také zaslala a jemu vypracovávala model financování, jeho rodinnou a majetkovou situaci (po uzavření smluv) zjišťovala. Žalovaná tedy neměla důvod spoléhat na to, že jedná se dvěma osobami, a žalobce s tím také neměl důvod počítat.

25. Žalovaná uváděla, že žalobce dlouhou dobu, po kterou trvalo jednání stran, omyl nenamítal a dlouho ve vzájemném jednání pokračoval. Tak však činil proto, že pro něj bylo velmi obtížné jednání ukončit. Proto stále spoléhal na sliby žalované a činil tak až do doby, než došlo k výraznému nárůstu předpokládané ceny domu (zhruba o 1 mil. Kč), kdy už bylo jasné, že na úvěr nedosáhne. Pak stál před volbou nechat si vypracovat projekt na jiný (menší a tudíž levnější) dům, avšak tím by byl znovu zcela na začátku (a žalovaná jej od toho také zrazovala), anebo jednání ukončit. Žalobce byl navíc právním laikem, a o možnosti dovolat se relativní neplatnosti jednoduše nemusel vědět. Každopádně prekluzi vylučující námitku relativní neplatnosti zákon nestanoví.

26. Na základě opakovaného ujišťování žalovanou vycházel oprávněně z toho, že nebude potřebovat vlastní naspořené peníze. Na potřebu pomoci další osoby, např. jeho přítelkyně nebo rodičů, předem upozorněn nebyl. Jeho představa se nenaplnila, aniž by se jemu samému dalo něco zcela zásadního vytknout. Je sice zřejmé, že k určitým dílčím pochybením či zdržením na straně žalobce došlo (neplatný občanský průkaz, nepředložení dotazníku, nevyzvednutí pošty), žalovaná však netvrdila, že by se jednalo o pochybění zásadní a že by právě kvůli nim ke zmaření záměru došlo. vtahovat do závazků ještě předtím, než se ukáže, zda to, co slibuje, zajistit může či nikoli. Činí-li to, lze jí vyčíst jistou bezohlednost vůči zájmům svých klientů, a tedy nepoctivost (§ 6 odst. 1 o. z.).

28. Za takového stavu žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o smlouvě budoucí o dílo, smlouvu o dílo (projektová dokumentace) a smlouvu příkazní, jíž se zavázal k zaplacení zálohy ve výši 170 000 Kč.

29. Majetkovou situaci žalobce žalovaná před uzavřením smluv nezjišťovala. Vycházela pouze z údaje o tzv. bezpečné splátce, založeném na vyjádřené žalobce, kolik bude schopen měsíčně splácet (mimochodem, žalovaná netvrdila, že by ji žalobce uvedl nesprávně). Zde nabývá důležitosti, že žalobce do jednání se žalovanou vstupoval jako spotřebitel, jemuž je – vzhledem k nerovnovážnému postavení se žalovanou – třeba poskytnout vyšší míru ochrany. Žalovaná je naproti tomu, jak se sama prezentovala: „[Anonymizováno] (nejlepších) českých firem a nejvyhledávanějším stavitelem rodinných domů a své dominantní postavení každým rokem zesiluje“, tedy právnickou osobou, která má mnoholetou zkušenost se stavbou rodinných domů pro řadu klientů, zkušenost s financováním, uzavíráním smluv, úvěrů či hypotéčních úvěrů, a sama tvrdí, že má kontakty na banky a dokáže při financování zajistit mnohem výhodnější podmínky. Žalovaná disponuje finančním kapitálem, dokáže si i díky tomu zajistit právní poradenství, právní zastoupení. Všechno to, co žalobci v době jednání se žalovanou chybělo. Že při jednání se žalovanou neměl úspory, bylo zřejmé. On navíc s uzavíráním podobného typu smluv, výstavbou domu či zajištění jejího financování neměl ani zkušenosti.

30. Žalovaná tedy za takové situace podle názoru odvolacího soudu neměla „vtahovat“ žalobce k uzavření smluv se slibem nulové hotovosti před tím, než ověřila relevantním způsobem to, zda vůbec je možné, že svému shora popsanému příslibu vůbec dostojí či dostát může. Již před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí o dílo (a s ní spojených dalších dvou smluv) proto měla žalovaná výrazně pečlivěji prověřovat finanční situaci žalobce. To pak měla učinit tím spíše před dalším stupněm, k němuž došlo v jednání mezi účastníky, a tím bylo uzavření smlouvy o dílo (dne [datum]). V tomto okamžiku (před uzavřením smlouvy) měla žalovaná opět pečlivě přistoupit k ověření úvěruschopnosti žalobce.

31. Uvedený omyl byl přitom pro uzavření sporných smluv podstatný, neboť vstoupil-li žalobce do jednání se žalovanou právě díky její nabídce „[Anonymizováno]“, je jasné, že pokud by věděl, že nedosáhne na potřebný úvěr, žádnou smlouvu by s žalovanou neuzavřel.

32. V omyl žalobce uvedla žalovaná svým jednáním. Žalobce jako spotřebitel se na její informace mohl podle § 5 odst. 1 o. z. oprávněně spoléhat. Žalovaná přitom musela vědět, že proces vedoucí k získání úvěru a výstavně domu bude trvat delší dobu, a bylo proto jejím rizikem, že žalobci předem, aniž zjistila jeho úvěruschopnost, prezentovala možnost „[Anonymizováno].“ Předpoklad, na jehož základě žalobce uzavřel dne [datum] sporné smlouvy, tedy že bude schopen financovat stavbu rodinného domu a nákup pozemku, aniž by předem musel disponovat finanční hotovostí, neomezený podmínkou podpory dalších osob, se v průběhu doby nenaplnil. K omluvitelnosti omylu:

33. Za situace, že žalobce jednal v omylu, vyvolaném žalovanou, bylo třeba se zabývat dále otázkou, zda tento omyl byl omylem omluvitelným či nikoliv. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze omluvitelný omyl shledat, nemohla-li osoba jednající (mýlící se) rozpoznat skutečný stav věci (zjistit existenci omylu) ani poté, co (by) postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (poté, co by vyvinula obvyklou péči), kterou lze po ní požadovat. Při posuzování omluvitelnosti omylu se vychází z objektivních hledisek; proto nezkušenost jednajícího, případně nižší úroveň vzdělání, kterého dosáhl, nejsou významné (k tomu viz např. rozsudek Cdo 29/2009, nebo ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1883/2017 či usnesení ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 519/2006).

34. Při hodnocení této otázky považuje odvolací soud za podstatné, co již uvedl i výše, a sice, že postavení účastníků právního jednání o smlouvě, ať již před jejím uzavřením, v průběhu podpisu smlouvy i následně, nebylo rovnovážné. Na jedné straně stál podnikatel, tedy poměrně velká (a i díky masivní prezentaci celkem známá) obchodní společnost, disponující jak odbornými zkušenostmi, tak dostatečným finančním zázemím umožňující mu zajistit si případně další potřebné odborné služby, a to i v oblasti práva. Ostatně i zaměstnance v tomto oboru žalovaná má. To bylo zřejmé při odvolacích jednáních, jehož se účastnil zaměstnanec žalované – právník. Žalovaná předtím, než zahájila jednání se žalobcem měla řadu zkušeností s již proběhlými obchody, a to jak s přípravou stavby, samotnou výstavbou, tedy z hlediska stavebního, tak z hlediska zajištění financování. Sama žalovaná ostatně o sobě prohlašovala, a to jak na svých internetových stránkách, tak v tištěných letácích, že tyto zkušenosti má, že má zkušenosti i s financováním, které je schopna zajistit v zásadě komukoliv, a to bez výrazných problémů. Na druhé straně stál žalobce jako fyzická osoba, spotřebitel, který do takového obchodního vztahu vstupoval poprvé (alespoň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku), bez jakýchkoliv úspor. Lze totiž důvodně předpokládat, že pokud by žalobce měl nějaké větší finanční úspory, nepotřeboval by řešit financování i zálohy prostřednictvím úvěru. Žalobce přistupoval ke účastníků vztahu s důvěrou v žalovanou, respektive její prezentaci a předpokládal, že skutečnostem, které tvrdí a slibům, které prezentuje, také dostojí.

35. Odvolací soud má tedy za to, že na straně žalobce nemohly vzniknout důvodné pochybnosti o tom, že by snad nedosáhl (nemohl dosáhnout) na financování stavby tak, jak jej žalovaná opakovaně ujišťovala, a to ještě před podpisem smlouvy.

36. Lze sice akceptovat tvrzení žalované o tom, že došlo „k bezprecedentnímu zvýšení cen [právnická osoba] a prací v souvislosti s pandemií [Anonymizováno] což nikdo nepředpokládal, ani ona to nemohla vědět“, ale pokud to nemohla vědět ona (podnikatel ve stavebnictví), tím méně pak takové povědomí o možné změně situace na trhu a výrazném zvýšení cen (a potažmo jejich následném dopadu na jejich vzájemný právní vztah) mohl mít žalobce. I kdyby se tedy před uzavřením smlouvy žalobce obrátil na nějakého odborníka, lze s největší pravděpodobností předpokládat, že ani ti by takový vývoj situace ohledně pandemie, a tím pádem i situace ani trhu se [právnická osoba], nebyli schopni předvídat. Ostatně sama žalovaná označila tuto situaci za „bezprecedentní“. V této souvislosti pak je odvolací soud přesvědčen o tom, že nelze žalobci klást k tíži, že vývoj trhu nebyl schopen odhadnout, když navíc nelze uvést, co přesně měl žalobce zanedbat, respektive, že pokud by něco konkrétně učinil, umožnilo by mu to zjistit stav věci jinak, v důsledku čehož by jinak přistoupil k otázce uzavření smlouvy (tedy neuzavřel by ji).

37. Pokud soud prvního stupně naznačoval, že snad žalobcovo chování vyvolává dojem, že očekával, že mu někdo postaví dům „zadarmo“, pak s tím odvolací soud nesouhlasí. Hodnotí, jak již i z výše uvedeného plyne, žalobcovo chování tak, že se důvodně spoléhal na sdělení žalované, že mu bude schopna zajistit financování výstavby rodinného domu, a že tak učiní za situace, aniž by měl k dispozici předem naspořené finanční prostředky.

38. Odvolací soud v souvislosti s posouzením otázky omluvitelnosti omylu podpůrně odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016. V tam posuzované věci šlo o prodej velkého množství akcií (v hodnotě přesahující 46 milionů Kč), kdy žalobkyně tvrdila, že smlouva o jejich prodeji je (relativně) neplatná, protože posléze po převodu byly akcie shledány vadnými. Žalobkyně jako kupující totiž zjistila, že stav obchodní společnosti, jíž se týkaly, neodpovídá ve smlouvě prezentovanému auditu společnosti. Ačkoliv se jednalo se o významný obchod, i tam dovolací soud uzavřel, že jestliže prodávající ve závěrce, a že stav účetnictví poskytuje pravdivý a věrný obraz stavu jejího majetku a závazků“ a pokud se v takovém případě kupující spolehl na takové prohlášení, je jeho spolehnutí se důvodné a je „zpravidla třeba mít za to, že tato smluvní strana důvěřujíc takovému prohlášení vyvinula obvyklou míru opatrnosti, aby se omylu vyhnula (ledaže by bylo již při uzavírání smlouvy s ohledem na okolnosti konkrétního případu zjevné, že takové prohlášení není pravdivé“.

39. Toto rozhodnutí dopadá na projednávanou věc. V rámci vyjednávání stran o konkrétních podmínkách jejich vzájemné dohody (smlouvy) bylo něco deklarováno, žalovaná se k něčemu zavázala, a to posléze nedokázala naplnit. Žalovaná slibovala nulovou hotovost, bezproblémové financování, nadstandartní vztahy s bankami, čemuž nedostála; z ničeho přitom nelze dovodit, že by mělo a mohlo být žalobci již při uzavření smlouvy zřejmé, že takovému prohlášení nedostojí.

40. Tedy z výše uvedeného lze podle názoru odvolacího soudu uzavřít, že k omylu žalobce došlo, byl zapříčiněný jednáním žalované, omyl žalobce byl omluvitelný, a proto se žalobce dovolal neplatnosti smlouvy ve smyslu § 586 odst. 1 o. z. důvodně. K bezdůvodnému obohacení:

41. Za této situace se odvolací soud dále zabýval existencí vzájemné pohledávky na zaplacení náhrady za projektovou dokumentaci („projektové práce a inženýrská činnost“), kterou žalovaná naopak poskytla žalobci a která se podle ní po odstoupení od smlouvy stala bezdůvodným obohacením žalobce; tuto vzájemnou pohledávku ve výši 329 797 Kč uplatnila žalovaná k započtení.

42. Dovolací soud v této souvislosti uložil soudu odvolacímu, aby se vypořádal i „se vzájemným návrhem uplatněným žalovanou podle § 97 o. s. ř.“ Odvolací soud však s veškerým respektem k dovolacímu soudu uvádí, že žalovaná v řízení vzájemný návrh ve skutečnosti neuplatnila. V podáních na č. l. 162 a č. l. 197 uplatňovala tam uvedené částky pouze jako obranu proti nároku žalobce (§ 98 o. s. ř.), tedy formou námitky započtení. To žalovaná na výslovný dotaz potvrdila i před odvolacím soudem dne [datum] (viz protokol z jednání na č. l. 361 p. v.).

43. Pokud jde o vzájemnou pohledávku žalované na náhradu za bezdůvodného obohacení spočívající v poskytnutí projektové dokumentace, odvolací soud původně vycházel z názoru, že pokud žalobce plnění, jež se mu dostalo na základě smlouvy, od níž následně odstoupil, nemohl využít, nebylo by spravedlivé, aby ho byl žalované povinen nahradit, resp. že nebyl obohacen. Takovému názoru však Nejvyšší soud nepřisvědčil. Odvolací soud proto posuzoval otázku bezdůvodného obohacení žalobce znovu a podle pokynu Nejvyššího soudu se zabýval i „podmínkami a rozsahem aplikace § 2999 odst. 1 druhé věty o. z.“ 44. Podle § 2999 odst. 1 o. z. platí, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

45. Po zjištění nové skutečnosti, že žalobce projektovou dokumentaci využil (viz níže), dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro aplikaci této části ustanovení dány nejsou. Odvolací soud totiž doplnil dokazování, a to listinami, které připojila žalovaná k dovolání a následně i k vyjádření v reakci na výzvu odvolacího soudu, tj. kupní smlouvou a smlouvou o úschově. Provedení důkazu těmito listinami nebránil § 205a o. s. ř., neboť otázkou využití projektové dokumentace se odvolací soud ani soud prvního stupně dosud blíže nezabývaly, ačkoli podle § 118a odst. 2 o. s. ř. měly.

46. Smlouvy byly uzavřeny dne [datum] mezi žalobcem jako prodávajícím a [jméno FO] jako kupující za účasti zprostředkovatele, jímž byla realitní kancelář. Předmětem koupě byl [adresa] s tím, že záloha byla započtena na provizi [Anonymizováno], která činila 109 202 Kč. Prodávající (žalobce) převáděl na kupující nejenom pozemek se všemi jeho součástmi, ale předmětem převodu byla i „projektová dokumentace ke stavbě rodinného domu“ (viz článek VI. odst. 1).

47. Z tohoto důkazu tedy vyplývá, že žalobce projektovou dokumentaci a s ní související listiny využil. Přisvojil si je, vzal je za své a dále s nimi nakládal – prodal je a měl z nich užitek.

48. Úvahy o tom, v jakém rozsahu měla projektová dokumentace vliv na kupní cenu, kterou žalobce za svůj pozemek získal, neměly pro právní posouzení význam, nehledě k tomu, že takové zjištění by nejspíš bylo krajně obtížné, nebyla-li kupní cena výsledkem vyjednávání, nýbrž dražby. Za kolik totiž žalobce projektovou dokumentaci prodal – zda třeba za méně, než byla její skutečná cena nebo za méně než 170 000 Kč, bylo totiž jeho věcí. Podstatné bylo, že ji využil, naložil s ní jako s vlastní. Jiná situace by nastala, pokud by žalobce projektovou dokumentaci po odstoupení od smlouvy se žalovanou vrátil zpět žalované a nijak s ní dál nenakládal, avšak tak tomu nebylo. Už vůbec pak nemůže být významné, jak s projektovou dokumentací naložila kupující, zda ji využila či nevyužila.

49. Tedy jestliže žalobce plnění žalované skutečně využil a měl z něj jakýkoliv užitek, nelze říci, že by se vydání bezdůvodného obohacení příčilo účelu jeho odstoupení od smlouvy se žalovanou. Žalovaná proto má vůči žalobci vzájemnou pohledávku na náhradu toho, co sama plnila.

50. Odvolací soud se proto dále zabýval hodnotou tohoto plnění – výší vzájemné pohledávky, a dospěl k závěru, že byla minimálně 170 000 Kč, a proto v plném rozsahu brání pohledávce žalobce. Znalecký posudek [jméno FO], soudního znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací oceňování nemovitostí pro obor projektování a pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské, totiž hodnotu odhadl na 215 250 Kč. Konkrétně ze znaleckého posudku vyplývá možnost posouzení dvěma způsoby. Jednak metodikou (podle sazebníku) UNIKA, jednak podle Výkonového a honorářového řádu. Znalec vždy u každého ze dvou možných způsobů stanovil minimální a maximální cenu posuzované dokumentace (viz strana 26, tabulka č. [hodnota] znaleckého posudku). Jako odpověď na otázku (položenou mu žalovanou) stanovil znalec jako aritmetický průměr těchto zjištěných částek a dospěl k závěru, že „obvyklá cena projektových prací, inženýrských činností a dalších souvisejících výkonů provedených žalovanou na stavbě činí včetně daně z přidané hodnoty 215 250 Kč“ (viz strana 27, oddíl G, odstavec druhý znaleckého posudku). Žalobce sice uváděl, že projektová dokumentace měla vady, avšak ty blíže nespecifikoval a jeho tvrzení bylo vyvráceno posudkem. V něm se výslovně uvádí, že „všechny činnosti a práce byly prováděny v souladu s platnou legislativou, technickými normami a podklady, případně zvyklostmi v oboru přípravy a realizace staveb. Příslušné činnosti byly prováděny účelně“ (viz strana 26, oddíl F odstavec 3 znaleckého posudku).

51. Z uvedeného vyplývá, že námitka započtení je důvodná, a proto žalobě nelze vyhovět. Napadený rozsudek je tudíž ve výsledku správný a odvolací soud jej potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení a nákladech státu.

52. O náhradě nákladů obou odvolacích řízení a nákladech řízení dovolacího, rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.

53. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů. O těch bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnotou pro stanovení výše odměny za každý úkon právní služby je částka 170 000 Kč (§ 8 12. 2024, tak od 1. 1. 2025 přísluší odměna ve výši 7 900 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).

54. Žalované náleží odměna za 7 a půl úkonu právní služby (§ 11 odst. 1. písm. d) a g) advokátního tarifu), a to písemné podání – vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast zástupce žalované na jednání odvolacího soudu dne [datum], písemné vyjádření – závěrečný návrh ze dne [datum], písemné podání – dovolání ze dne [datum], písemné podání – výzva k úhradě nákladů řízení ze dne [datum], písemné podání – vyjádření ve věci samé a k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], písemné podání – replika žalované k vyjádření žalobce ze dne [datum], účast zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu dne [datum].

55. Požadoval-li žalobce za podání dovolání dvojnásobek mimosmluvní odměny, odvolací soud mu takto účtovanou odměnu nepřiznal. Je pravda, že advokátní tarif takový postup umožňuje (§ 12 odst. 1), přičemž příkladmo uvádí, že tomu tak může být u úkonů mimořádně obtížných, zejména je-li k nim potřeba použití cizího práva či cizího jazyka. Taková, ani obdobná situace však v projednávané věci nenastala. Předmětem úkonu bylo podání dovolání ve věci, která svým charakterem nijak nevybočuje z okruhu věcí běžně soudy projednávaných; přičemž podání dovolání je běžnou agendou advokáta. Žádnou zvláštnost tak u projednávané věci shledat nelze, ostatně ani žalovaná ji netvrdila.

56. Za úkon, kterým žalovaná, poté co byl rozsudek odvolacího soudu zrušen Nejvyšším soudem, vyzvala žalobce k vrácení jí zaplacených nákladů řízení, odvolací soud odměnu přiznal, avšak pouze ve výši jedné poloviny, a to podle § 11 odst. 2 písm. h) za použití § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Jedná se o jednoduchou výzvu k plnění, žádný obsáhlý právní rozbor neobsahuje.

57. Odměna advokáta je tedy celkem 59 250 Kč.

58. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu náleží žalované ke každému úkonu právní služby i náhrada hotových výdajů, a to za úkony poskytnuté do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč a za úkony poskytnuté od 1. 1. 2025 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Tedy na náhradě hotových výdajů byla žalované přiznána částka 2 850 Kč (5 úkonů po 300 Kč, tři úkony po 450 Kč).

59. Žalované dále byla podle § 137 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti se znaleckým posudkem č. [datum] zpracovaným soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], a to ve výši 36 900 Kč bez DPH; částka vyplývá z daňového dokladu zhotovitele [tituly před jménem] [jméno FO] (faktura č. [hodnota] ze dne 7. 4. 2025).

Poučení