14 Co 19/2023 - 350

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 479 586 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 11. 2022, č. j. 9 C 84/2014-293, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá i co do požadavku na zaplacení 408 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 190 000 Kč od 30. 1. 2011 do zaplacení a z částky 218 793 Kč od 15. 2. 2011 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 167 919 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 59 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 408 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 190 000 Kč od 30. 1. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 218 793 Kč od 15. 2. 2011 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 70 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 30. 1. 2011 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 154 449,54 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný s žalobkyní dne [datum] uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení rozestavěného rodinného domu v Lenešicích na pozemku č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Téhož dne uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným a [jméno FO] (následně manželkou žalovaného) smlouvu o budoucí kupní smlouvě stran pozemků č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a rozestavěnému domu, vše v k. ú. [adresa]. Kupní smlouvu uzavřeli manželé [jméno FO] až [datum] s žalobkyní a na jejím základě nabyli do svého vlastnictví pozemky p. č. st. č. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí byla hrubá stavba rodinného domu. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s manžely [jméno FO] smlouvu o dílo, která nahradila uzavřenou smlouvu předchozí. Předmět díla byl totožný, tj. dostavba rodinného domu dle uvedené specifikace za cenu 1 276 000 Kč s datem dokončení do 15. 12. 2010. Práce na stavbě probíhaly standardním způsobem, a to od 30. 4. 2010 do 28. 5. 2010 zhotovením základní desky, v době od 30. 8. 2010 do 13. 12. 2010 pak došlo k celkovému dokončení celého domu. Dne 13. 12. 2010 došlo k předání díla, objednatelé k tomuto datu dům užívali. V průběhu provádění díla ani v průběhu následujícího místního šetření (21. 1. 2011) nebyly objednateli vzneseny žádné námitky stran kvality práce a souladu provedeného díla s projektovou dokumentací. V období od 9. 11. 2010 do 13. 1. 2011 žalovaný poskytoval dílčí platby na cenu díla v celkové výši 800 000 Kč. Žalobkyně dne 24. 1. 201 vystavila faktury č. [hodnota] na 990 000 Kč, splatnou 29. 1. 2011, č. [hodnota] na 300 000 Kč, splatnou 14. 2. 2011, a č. [hodnota] na 70 793 Kč, splatnou 29. 1. 2011, kterými požadovala doplacení ceny díla. Na základě dobropisu ze 7. 6. 2011 k faktuře č. [hodnota] žalobkyně požadavek na úhradu ceny díla snížila o částku 81 207 Kč. V řízení nebylo zjištěno, co tato částka představovala. Celkový doplatek ceny díla tak představoval žalovaných 479 586 Kč. Po obdržení faktur žalovaný dne [datum] sepsal dopis, který byl žalobkyni doručen, v němž jí vytýkal, že dílo dosud nebylo řádně předáno, vykazuje závažné vady, pro které je dům neobyvatelný, a sdělil jí, že pozastavuje doplacení faktur do doby odstranění vad a řádného předání díla. Žalobkyní byla uznána drobná vada na zhotovené střešní konstrukci, kterou měla v úmyslu odstranit, což však žalovaný neumožnil. Poté již dále mezi účastníky panovaly vzájemné neshody, které vyústily v pokus žalovaného o odstoupení od smlouvy o dílo dne 6. 10. 2011 a k podání předmětných žalob ze strany žalobkyně.

3. Po právní stránce věc okresní soud posuzoval podle z. č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, ve znění platném a účinném v době vzniku posuzovaného závazkového právního vztahu (dále jen „obch. zák.“).

4. Okresní soud dospěl k závěru že mezi účastníky byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o dílo, jež nahradila smlouvu z [datum], jelikož smlouva obsahuje veškeré náležitosti, které jsou podmínkou její platnosti podle § 266 a násl. obch. zák., tak i ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obch. zák., upravujících smlouvu o dílo, tedy ujednání o předmětu díla, termíny jeho realizace a výši odměny za provedené dílo, a byla podepsána oprávněnými osobami (za žalobkyni jednatelkou [jméno FO]). Na platnost smlouvy dle okresního soudu nemá vliv skutečnost, že žalobkyně k činnosti, k níž se ve smlouvě zavázala, neměla živnostenské oprávnění. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal okresní soud nedůvodnou. Faktura č. [hodnota], kterou žalobkyně žádala zaplacení části ceny díla, byla vydána 24. 1. 2011 a žaloba byla podána 30. 1. 2014, přičemž se zde uplatní podle § 397 obch. zák. obecná čtyřletá promlčecí lhůta, která do podání žaloby neuplynula, pročež nárok promlčen není. Jelikož bylo dílo žalovanému řádně předáno dne 13. 12. 2010 (okresní soud sice na tomto místě uvádí datum předání 15. 12. 2010, nicméně jde o zjevnou písařskou chybu, neboť činí dílčí skutkové zjištění o předání díla k datu 13. 12. 2010 a toto zjištění přejal i do závěru o skutkovém stavu věci), nemohl žalovaný 6. 10. 2011 od smlouvy o dílo účinně odstoupit, neboť závazek ze smlouvy o dílo již zanikl jeho splněním. Stran žalovaným tvrzených vad díla okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně uznala vadu ve zhotovení střešní konstrukce, jejíž odstranění žalovaný znemožnil, čímž porušil svou smluvní povinnost dle oddílu III., čl. 2., odst. 2.2. smlouvy o dílo. Existence dalších vad pak v řízení nebyla prokázána. K obraně žalovaného, který nedoplacení ceny díla odůvodňoval jeho vadami, okresní soud uvedl, že právo na nedoplacení ceny díla do odstranění vad díla žalovanému náleželo dle oddílu II., čl. 2., odst. 2.2. smlouvy o dílo pouze v případě, že by vady byly zjištěny v průběhu provádění díla a nikoli až po jeho předání. Nebylo rovněž nijak tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný využil institutu slevy z ceny díla podle § 436 odst. 1 písm. c) nebo § 437 odst. 1 obch. zák. Okresní soud svoje závěry shrnul tak, že žalobkyně naplnila celý předmět smlouvy o dílo ze dne [datum], toto dílo bylo provedeno řádně, neboť jej žalobkyně provedla obvyklým způsobem, tj. v jakosti a provedení vhodném pro sjednaný účel a toto dílo bylo žalovanému řádně předáno, neboť žalovaný toto dílo v období předání užíval a i následně jej užíval bez prokazatelného vynaložení prostředků na odstranění jakýchkoli vad a současně nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný splnil svoji notifikační povinnost podle § 562 obch. zák. a případné vady žalobkyni bez prodlení oznámil. Žalobkyni proto vzniklo právo na doplacení ceny díla. Nedůvodným však okresní soud shledal požadavek na zaplacení víceprací dle faktury č. [hodnota] ve výši 70 793 Kč, neboť jejich provedení se žalobkyni prokázat nepodařilo. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu ohledně co do 70 793 Kč včetně příslušenství částečně zamítl a ve zbytku žalobě vyhověl a částečně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou část nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Výrok o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení odůvodnil tím, že v odvolacím řízení byl sice úspěšný žalovaný, nicméně důvod zrušení prvního rozsudku okresního soudu nelze přičítat žalobci, nýbrž okresnímu soudu, kterému však povinnost k náhradě nákladů vzniklých účastníkům nelze uložit.

5. Proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání, jímž se domáhá změny rozsudku v napadeném rozsahu tak, že žaloba bude zamítnuta zcela a jemu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání okresnímu soudu vytýká porušení rovnosti účastníků řízení, jehož se okresní soud měl dopustit opakovaným poučováním žalobkyně o břemenu tvrzení a důkazním podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Takové poučení se dle žalovaného neposkytuje opakovaně, nicméně žalobkyně stejně tuto výhodu v řízení nedokázala využít. Nesprávný je dle žalovaného závěr okresního soudu o tom, že účastníci platně jejich právní vztah ze smlouvy o dílo podřídily obch. zák. Jednak má za to, že smlouva takové písemné ujednání neobsahuje, a i kdyby ano, jde o ujednání neplatné, neboť účastníci ve smlouvě nevyloučili mj. užití ust. § 562 odst. 2 a § 649 obch. zák., která směřují ke zhoršení postavení žalovaného jako spotřebitele. Vztah mezi účastníky se proto řízení zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle obč. zák. činí promlčecí doba 3 roky, pročež je nárok žalobkyně promlčen. Dále namítá, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní stran rozsahu provedených prací. Ve smlouvě o dílo účastníci sjednali protokolární předání díla. Protokol o jeho předání podepsaný oběma stranami neexistuje. Jelikož jeho existence je hmotněprávní podmínkou předání díla, k předání díla nedošlo a žalobkyni nevznikl nárok na odměnu.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil. Okresní soud opakovaně žalobkyni poučoval jen ve vztahu k tvrzení o vícepracích, tedy v rozsahu, v němž žalobkyně v řízení neuspěla. Žalobkyně má za to, že není pochyb o tom, že smlouva se řídí obchodním zákoníkem. V řízení nebylo zjišťováno, zda žalovaný smlouvu o dílo uzavíral jako spotřebitel. Pro závěr, že je pro žalovaného výhodnější režim obč. zák., není opora v dosavadním průběhu řízení. Má za to, že smlouvou byla vyloučena aplikace ust. § 562 obch. zák. a odpovědnost žalobkyně za vady je pro žalovaného sjednána výhodněji, než v ust. § 655 odst. 2 obč. zák., dle kterého práva z odpovědnosti musí být u zhotovitele uplatněna v záruční době, která podle § 646 odst. 3 obč. zák. činí 3 roky, přičemž dle smlouvy práva z odpovědnosti za vady nezanikají a záruka činí 36 měsíců, tedy je stejně dlouhá jako dle obč. zák. Úpravu promlčení nelze považovat za úpravu na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 obch. zák. Cena díla byla stanovena jako pevná, žalobkyně prokázala, že dílo provedla v rozsahu dle smlouvy, ujednáno bylo postupné placení dle provedených prací, na které žalobkyně vystavila faktury a předala je žalovanému, který na ně částečně plnil. Dále se vyjadřuje k otázce existence stavebního deníku a k tomu, zda byl k dispozici na stavbě. V řízení prokázala fakturami a jejich přílohami, co bylo fakturováno. Pokud jde o předání díla, žalovaný neposkytl potřebnou součinnost, žalobkyně vyhotovila předávací protokol a dala jej k dispozici žalovanému, který jej však podepsaný již nevrátil. Předání díla prokazuje stavební deník a to, že žalovaný reklamoval vady díla. Ve smlouvě bylo ujednáno, že o předání díla bude sepsán protokol, nikoli že tento protokol je podmínkou předání a převzetí díla, jeho nepodepsání tudíž předání a převzetí díla nevylučuje. Poukázala na zjištění, že žalovaný odmítl odstranění žalobkyní uznané vady. Odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo učiněné dopisem z 6. 10.2011 bylo nedůvodné, neboť k předání díla došlo. I kdyby tomu tak nebylo, neodstoupil žalovaný od smlouvy bez zbytečného odkladu. Pokud by žalovaný dílo nepřevzal, nemohl by odstoupit od smlouvy pro jeho vady. Závazky žalobkyně ze smlouvy o dílo zanikly splněním. Případné vady díla měl žalovaný řádně a včas reklamovat, avšak nikdy tak neučinil. S námitkou promlčení nároku se okresní soud správně vypořádal. Podle smlouvy měl žalovaný platit sjednanou cenu díla postupně dle provedených prací. Za podstatnou žalobkyně považuje skutečnost, že žalovaný dílo již 12 let užívá k bydlení, aniž by za něj zaplatil sjednanou cenu, nebo vrátil plnění ze zrušené smlouvy. Takový stav, resp. jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III., jakož i v závislém nákladovém výroku IV., podle § 212 a 212a o. s. ř. a odvolání žalovaného shledal důvodným.

8. Okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť uvedl, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů i jak se k věci vyjádřil žalovaný, vyložil, z jakých skutkových zjištění vycházel, z jakých důkazů tato zjištění učinil a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Napadené rozhodnutí proto je přezkoumatelné a není důvodu jej rušit podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

9. Okresní soud řízení nezatížil vadami uvedenými v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami, které by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí věci, a proto zde nebylo důvodu pro zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Za takovou vadu nelze považovat opakované poučování žalobkyně o neunesení břemene tvrzení a důkazního podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nároku na zaplacení ceny provedených víceprací, a to již jen proto, že se vázalo k části předmětu řízení, v němž žalobkyně nebyla úspěšná, tedy opakované poučení, ať již bylo na místě či nikoliv, nevedlo k vydání jiného rozhodnutí, než by bylo vydáno v případě toliko jednoho poučení, tudíž nemohlo mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí a nebyla naplněn důvod ke zrušení rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

10. Okresní soud z provedených důkazů učinil skutková zjištění odpovídající jejich obsahu, a proto odvolací soud z těchto zjištění, shora uvedených vycházel, nicméně tato dále doplnil v rozsahu a způsobem níže uvedeným.

11. Odvolací soud zopakoval důkaz smlouvou o dílo z [datum] uzavřenou mezi žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovaným a jeho manželkou [jméno FO] jako objednateli a z této zjistil, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je uzavřena podle § 536 a následujících obch. zák. Předmětem díla byla dostavba rozestavěného rodinného domu typ [Anonymizováno] [Anonymizováno], projektanta [právnická osoba] [právnická osoba]. na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] s tím, že rozsah díla je specifikován v oddílu I, bod [právnická osoba]. smlouvy. V něm jsou uvedeny jednotlivé dílčí součásti dostavby domu, u některých je uvedena jednotková cena materiálu, jež je zahrnuta do ceny díla sjednané v oddíle I. bodu 3.1. ve výši 1 276 000 Kč. Dle bodu 3.2. se pak tato cena může lišit v závislosti na změnách provedených v základní specifikaci díla v oddíle I, bodu [právnická osoba] u položek, jež jsou označeny křížkem. Zvolíli si objednatelé materiály levnější než uvedené v bodě [právnická osoba]., bude cena díla odpovídajícím způsobem snížena a naopak. Objednatelé se zavázali řádně provedené dílo převzít a zaplatit cenu díla dle smlouvy (oddíl I bod 1.3.). Zhotovitel se zavázal dílo provést do [datum] (oddíl I bod 2.1.2.). V oddíle I, bodu 4. účastníci ujednali, že cena díla bude placena postupně dle provedených prací, splatnost faktury bude 14 dnů. V oddíle III. jsou obsažena ujednání o vadách díla a odpovědnosti za vady díla. Strany ujednaly, že zhotovitel odpovídá za vady, které má dílo v době jeho odevzdání objednatelům a za vady, vzniklé později pouze tehdy, pokud byly způsobeny porušením jeho povinností. Byla sjednána záruční doba v délce 36 měsíců od předání a převzetí díla. V bodě 2.2. oddílu III. se zhotovitel zavázal po dobu záruční lhůty zajišťovat bezplatné odstraňování objednatelem řádně reklamovaných vad. Ujednání o tom, co je považováno za řádné uplatňování (reklamování) vad smlouva neobsahuje. Dle oddílu V bodu 3. pokud není smlouvou jednoznačně stanoveno jinak, platí ustanovení obchodního zákoníku, eventuelně občanského zákoníku.

12. Dále odvolací soud zopakoval důkaz odstoupením od smlouvy ze dne [datum], z jehož obsahu zjistil, že žalovaný a jeho manželka v něm projevili vůli odstoupit od smlouvy od dílo ze dne [datum] s odůvodněním, že žalobkyni vyzývali k předání díla a upozorňovali jí např. na nedodržování technologických postupů při výstavbě, avšak žalobkyně neprojevila žádnou vůli problémy řešit. K předání díla ji po řadě předešlých urgencí vyzývali též prostřednictvím dopisu jejich zástupce ze dne [datum]. Žalobkyni vytýkají, že navržený termín předání díla (10. 8. 2011) neakceptovala, na výzvu nereagovala ani ve spolupráci s nimi nenavrhla jiný termín předání díla. Dále poukazují na špatný stavebnětechnický stav díla, což dávají do souvislosti s tím, že žalobkyně neměla pro provádění staveb živnostenské oprávnění. Dle přiložené dodejky bylo odstoupení doručeno žalobkyni 11. 10. 2011.

13. Z dalších v odvolacím řízení zopakovaných důkazů odvolací soud žádná nová skutková zjištění nečinil, neboť toho s ohledem na níže uvedené na právní posouzení věci nebylo třeba.

14. Ze zjištění okresního soudu a zjištění doplněných z důkazů provedených v odvolacím řízení učinil odvolací soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaný a jeho manželka [jméno FO] jako objednatelé smlouvu o dílo, v jejímž záhlaví bylo uvedeno, že je uzavřená podle § 536 a následujících obch. zák. V oddílu V. bodu 3. smlouvy pak bylo ujednáno, že neníli smlouvou jednoznačně stanoveno jinak, platí ustanovení obchodního zákoníku, eventuelně občanského zákoníku. Předmětem díla byla dostavba rozestavěného rodinného domu typ [Anonymizováno], projektanta [právnická osoba] [právnická osoba]., na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] s tím, že rozsah díla je specifikován v oddílu I, bod [právnická osoba]. smlouvy. V něm jsou uvedeny jednotlivé dílčí součásti dostavby domu, u některých je uvedena jednotková cena materiálu, jež je zahrnuta do sjednané ceny ve výši 1 276 000 Kč. U některých položek (označených ve smlouvě křížkem) byla ujednána pro objednatele možnost změny základní specifikace s tím, že pak bude odpovídajícím způsobem upravena cena díla, a to v závislosti na tom, zda bude použit levnější či dražší materiál, než rozpočtovaný, jehož cena je uvedena ve smlouvě. Zhotovitelka se zavázala dílo provést do 15. 12. 2010. Žádat zaplacení ceny díla byla zhotovitelka oprávněna postupně, a to za již provedené práce. Byla sjednána čtrnáctidenní splatnost faktur. Stran odpovědnosti za vady smluvní strany ujednaly, že zhotovitelka odpovídá za vady, které má dílo v době jeho odevzdání objednatelům a za vady vzniklé později pouze tehdy, pokud byly způsobeny porušením jejích povinností. Byla sjednána záruční doba v délce 36 měsíců od předání a převzetí díla. V bodě 2.2. oddílu III. se zhotovitelka zavázala po dobu záruční lhůty zajišťovat bezplatné odstraňování objednateli řádně reklamovaných vad. Ujednání o tom, co je považováno za řádné uplatňování (reklamování) vad, smlouva neobsahuje. Ke dni 13. 12. 2010 objednatelé zhotovené dílo již užívali. V období od 9. 11. 2010 do 13. 1. 2011 žalovaný poskytoval dílčí platby na cenu díla v celkové výši 800 000 Kč. Žalobkyně dne [datum] vystavila faktury č. [hodnota] na 990 000 Kč, splatnou 29. 1. 2011, č. [hodnota] na 300 000 Kč, splatnou 14. 2. 2011, a č. [hodnota] na 70 793 Kč, splatnou 29. 1. 2011, kterými požadovala doplacení ceny díla. Na základě dobropisu ze 7. 6. 2011 k faktuře č. [hodnota] žalobkyně požadavek na úhradu ceny díla snížila o částku 81 207 Kč. Dopisem z 6. 10. 2011, doručeným žalobkyni 11. 10. 2011, objednatelé projevili vůli odstoupit od smlouvy od dílo, neboť jim žalobkyně dosud dílo řádně nepředala, ač ji k tomu vyzývali.

15. Podle § 262 odst. 1 obch. zák. strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

16. Podle § 262 odst. 2 obch. zák. dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.

17. Podle § 562 obch. zák. soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba (odstavec 2). Ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2 (odstavec 3).

18. Podle § 649 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a době jejího trvání.

19. Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou neplatnosti ujednání o podřízení smlouvy režimu obchodního zákoníku. Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní strany ve smlouvě (viz její záhlaví a ujednání v oddílu V bodu 3.) výslovně projevily vůli, aby se smlouva a jí založený právní vztah řídily obchodním zákoníkem. Námitka žalovaného o tom, že takovou vůli ve smlouvě, tedy v písemné formě vyžadované ust. § 262 odst. 2 obch. zák., účastníci smlouvy neprojevili, je lichá.

20. Dále se odvolací soud zabýval tím, zda dohoda o volbě obchodního zákoníku nesměřuje ke zhoršení právního postavení žalovaného, který, jak plyne z jeho označení v záhlaví smlouvy, ve smluvním vztahu nevystupoval jako podnikatel, a zda proto není ujednání o této volbě pro rozpor s ust. § 262 odst. 1 větou druhou obch. zák. neplatná.

21. Žalovaný správně poukázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 3737/2012, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 60/2017, ve němž Nejvyšší soud vyložil, že „písemná dohoda stran smlouvy o dílo, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí obchodním zákoníkem, směřuje ke zhoršení právního postavení objednatele, který není podnikatelem, jestliže se strany současně nedohodly, že ke včasnému oznámení vad díla postačí, oznámí-li objednatel vady díla zhotoviteli v záruční době (§ 562 odst. 2 obch. zák., § 649 obč. zák.). Taková dohoda je neplatná, což znamená, že právní vztah stran ze smlouvy o dílo se jako celek řídí občanským zákoníkem (ve znění účinném do 31. 12. 2013).“ 22. O shodnou situaci se jedná v projednávané věci, neboť samotná smlouva o dílo žádné ujednání o způsobu uplatňování vad díla, zejména o tom, v jaké lhůtě tak objednatel má učinit, neobsahuje, obsahuje toliko konstatování, že zhotovitel se zavazuje odstraňovat vady řádně reklamované. Při absenci výslovného ujednání by tedy bylo na místě při posuzování včasnosti uplatnění vad postupovat podle § 562 odst. 2 obch. zák., tedy podle ustanovení, jež oproti obecné občanskoprávní úpravě, která po objednateli vyžaduje oznámení vad do konce záruční doby (viz § 649 obč. zák.), stanoví pro objednatele méně výhodné podmínky pro uplatnění vad (bez zbytečného odkladu …). Proto je ujednání posuzované smlouvy o dílo o volbě obchodního zákoníku podle ust. § 262 odst. 2 věty druhé obch. zák. neplatné a právní vztah z posuzované smlouvy o dílo se řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013, podle kterého je třeba posoudit veškeré pro rozhodnutí významné skutečnosti, tedy i určitost smlouvy, otázku převzetí díla, odstoupení od smlouvy a promlčení. Z tohoto důvodu není věci přiléhavá judikatura vážící se k úpravě smlouvy o dílo v obchodním zákoníku, na kterou obě procesní strany poukazovaly.

23. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

24. Podle § 631 obč. zák. smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

25. Podle § 634 odst. 2 obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.

26. Podle § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

27. Odvolací soud se dále zabýval námitkou neurčitosti vymezení předmětu díla. Ze shora uvedených zjištění plyne, že předmět díla byl kromě obecného vymezení, že jde o dostavbu typového rodinného domu, vymezen odkazem na příslušný typový projekt a co do jednotlivých dílčích plnění blíže vymezen v oddíle I. bodu [právnická osoba]. smlouvy o dílo. Skutečnost, že cena dílčích plnění se mohla v průběhu zhotovování díla změnit v závislosti na volbě použitých materiálů objednateli, nic nemění na tom, že předmět díla byl ve smlouvě vymezen dostatečně určitým způsobem. Ostatně žalovaný ani netvrdil, že by v průběhu provádění díla vznikly pochybnosti o tom, co je jeho předmětem, žalobkyni vytýkal vady díla či nedodělky (viz dopis žalovaného a jeho manželky z 26. 1. 2011), nikoliv to, že by mezi účastníky byl sporným, či nejasným samotný předmět díla. Vymezení předmětu díla je proto dostatečně určité a není zde proto prostor pro závěr o neplatnosti smlouvy pro její neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák. Jelikož ze smlouvy vedle závazku zhotovitele ke zhotovení díla plyne též závazek objednatelů k úhradě ceny díla a smlouva obsahuje též určité označení smluvních stran, má všechny podstatné náležitosti smlouvy o zhotovení věci na zakázku podle § 644 obč. zák., pročež ji odvolací soud považuje za platnou.

28. Podle § 650 odst. 1 obč. zák. objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění.

29. Dále se odvolací soud zabýval otázkou převzetí díla. Žalobkyně tvrdila, že dílo řádně dokončila a předala 13. 12. 2010. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 873/2002, vyložil, že „jestliže z ustanovení § 650 obč. zák. pro objednatele vyplývá povinnost zhotovené dílo převzít, není již rozhodující vyhotovení zápisu o předání a převzetí, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o dílo, neboť důsledky nepřevzetí dokončeného díla ve vztahu k zaplacení ceny díla jsou zakotveny v ustanovení § 634 odst. 2 obč. zák., podle něhož je objednatel povinen zhotovené dílo zaplatit.“Má-li zhotovené dílo vady, má objednatel možnost jej nepřevzít, pokud jej však převezme i s vadami, vznikne mu povinnost zaplatit cenu díla a může uplatňovat práva z vad díla. Za okamžik převzetí díla je třeba považovat okamžik, kdy zhotovitel umožní objednateli s předmětem díla fakticky nakládat a objednatel dílo převezme do svého dispozice (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 48/2002). Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že k tomu v projednávané věci došlo nejpozději 13. 12. 2010, neboť v té době objednatelé dílem fakticky disponovali, měli od něj klíče a užívali jej. Jak plyne z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve vztahu založeném smlouvou o dílo řídící se obč. zák. není, na rozdíl od stejného typu smlouvy řídícího se obch. zák., nutnou podmínkou předání díla sepis předávacího protokolu, byť si strany protokolární předání ujednaly. Závěr okresního soudu o předání díla k 13. 12. 2010 je proto věcně (ve výsledku) správný.

30. Podle § 642 odst. 1 obč. zák. až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady.

31. Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

32. Podle § 645 odst. 1 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.

33. Podle § 648 odst. 1 obč. zák. jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn požadovat bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 648 odst. 2 obč. zák. jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má objednatel právo na zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad odstranitelných, jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle objednávky, má objednatel právo na přiměřenou slevu.

35. Pokud objednatelé dílo převzali, mohli nadále uplatňovat toliko práva z vad díla, jak plyne z ust. § 645 odst. 1 obč. zák. Podle § 648 odst. 1 obč. zák. pak měli v případě odstranitelných vad právo na jejich odstranění a v případě vad neodstranitelných, bránících řádnému užívání díla jako věci bez vady, popř. v případě opakovaného výskytu odstranitelných vad anebo v případě většího počtu vad bránících řádnému užívání, právo na zrušení smlouvy podle § 648 odst. 2. obč. zák. V případě neodstranitelné vady, nebránící řádnému užívání pak měli právo na slevu z ceny díla. Jelikož z odstoupení od smlouvy z 6. 10. 2011 plyne, že bylo učiněno pro nesplnění povinnosti zhotovitele předat jim dílo, nebylo odstoupení účinné, neboť právo odstoupit od smlouvy z důvodů podle § 642 odst. 1 a 2 obč. zák., v důsledku převzetí díla neměli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4046/2009). Od smlouvy by, s ohledem na správný závěr okresního soudu o převzetí díla, mohli účinně odstoupit toliko z důvodů uvedených v § 648 odst. 2 obč. zák., tedy pro vady. Posuzované odstoupení od smlouvy však určitý projev vůle k odstoupení z některého z důvodů v označeném ustanovení uvedených neobsahuje. Proto je již nadbytečné se zabývat tím, zda vůbec byly pro odstoupení od smlouvy podle § 648 odst. 2 obč. zák. splněny podmínky. Zde by bylo třeba se, vedle toho, zda dílo vady vykazovalo a jaké a zda je objednatelé řádně uplatnili, zabývat též tím, zda byla žalobkyně, s ohledem na skutečnost, že žalovaný dle výsledků dokazování neposkytl žalobkyni (jejímu subdodavateli) součinnost při odstranění vady díla spočívající ve vadně zhotovené střeše, vůbec s plněním povinnosti odstranit vady díla v prodlení.

36. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

37. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

38. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

39. Podle § 634 odst. 2 obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.

40. Účastníci ve smlouvě v souladu s § 634 odst. 2 obč. zák. ujednali postupné placení díla. Tedy dle smlouvy měla žalobkyně právo žádat průběžně zaplacení ceny již provedené části díla. Zaplacení ceny celého díla pak žalobkyně mohla dle označeného ustanovení žádat nejpozději [datum], kdy bylo dílo provedeno a objednateli převzato. S ohledem na sjednanou čtrnáctidenní splatnost faktur by se zbývající cena díla, žádaná fakturou vystavenou a doručenou objednatelům [datum], stala splatnou 27. 12. 2010. Dnem následujícím, tj. 28. 12. 2010 by se objednatelé dostali s placením ceny díla do prodlení a žalobkyně by mohla svoje právo uplatnit u soudu. Tímto okamžikem započal běh tříleté promlčecí doby, jež uplynula dnem 28. 12. 2013. Jelikož žalobkyně žalobu o zaplacení 260 793 Kč s příslušenstvím podala u okresního soudu 29. 1. 2014 a druhou zde projednávanou žalobu o zaplacení 218 793 Kč s příslušenstvím, vedenou původně u okresního soudu pod sp. zn. 28 C 78/2014, až dne 10. 2. 2014, učinila tak v obou případech v době, kdy již bylo její právo promlčeno. Žalovaný v řízení promlčení oběma žalobami uplatněných pohledávek v řízení dovolal, a to ve vztahu k částce 190 000 Kč předepsané k úhradě fakturou č. [hodnota] již v odporu proti platebnímu rozkazu z 16. 2. 2015, stran celého nároku pak v podání z 27. 9. 2019.

41. Uplatnění námitky promlčení v projednávané věci nepředstavuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, který by podle § 3 odst. 1 obč. zák. nepožíval právní ochrany. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2421/2012, vyložil, že „dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ V projednávané věci žalobkyně ani netvrdila okolnosti, při jejichž prokázání by bylo lze dovodit, že marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, tedy ani netvrdila, že by jí něco ve včasném podání žalob bránilo, popř. že žaloby podala po uplynutí promlčecí doby z důvodů přičitatelných žalovanému, jež by např. mohly spočívat v tom, že projevoval vůli dluh zaplatit, ale žádal o posečkání s jeho úhradou. O takovou situaci zde zjevně nešlo, neboť žalovaný již v dopise z 26. 1. 2011 žalobkyni sdělil, že do odstranění vad díla pozastavuje platby na cenu díla. Proto ust. § 3 odst. 1 obč. zák. přihlédnutí k uplatněné námitce promlčení nebrání.

42. Je-li uplatněné právo promlčeno, žalovaný v řízení uplatnil námitku promlčení, přičemž její uplatnění není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, nelze podle § 100 odst. 1 věty druhé obč. zák. žalobkyni právo na zaplacení uplatněných pohledávek přiznat, a proto odvolací soud rozsudek v napadeném výroku I. ve věci samé změnil tak, že žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl.

43. S ohledem na změnu napadeného rozsudku ve věci samé je třeba rozhodnout nejen o nákladech tohoto odvolacího řízení, nýbrž znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), včetně nákladů předchozího odvolacího řízení, jež tvoří spolu s náklady řízení před soudem prvního stupně jeden celek a rozhoduje se o nich jedním výrokem, a to podle úspěchu účastníků v řízení ve věci samé (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv podle výsledku takového předchozího odvolacího řízení, jak to nesprávně učinil okresní soud ve výroku IV. napadeného rozsudku. Jelikož byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, pročež má vůči žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 o. s. ř., ve vztahu k nákladům odvolacího řízení za užití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

44. Náklady žalovaného v řízení před okresním soudem sestávají z nákladů právního zastoupení. Žalobkyně se svých nároků domáhala dvěma samostatnými žalobami. Žalobou vedenou u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 84/2014 se domáhala zaplacení 260 793 Kč s příslušenstvím a žalobou vedenou pod sp. zn. 28 C 78/2014 zaplacení 218 793 Kč s příslušenstvím.

45. V řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 84/2014 učinil do vydání usnesení okresního soudu ze dne 19. 10. 2017, č. j. 9 C 84/201443, o spojení obou věcí ke společnému projednání, zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání odporu proti platebnímu rozkazu podáním ze dne 28. 1. 2015, včetně jeho odůvodnění ze dne 16. 2. 2015 [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“], za které mu náleží odměna ve výši 9 380 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 260 739 Kč § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 a. t.), a ke každému úkonu dále paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.). Celkem náklady žalovaného v této části řízení činí 19 360 Kč.

46. V řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 78/2014, učinil do vydání usnesení okresního soudu ze dne 19. 10. 2017, č. j. 9 C 84/2014-43, o spojení obou věcí ke společnému projednání, zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání odporu proti platebnímu rozkazu podáním ze dne 18. 3. 2014, vč. jeho odůvodnění doplněného podáním z 30. 4. 2014 [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.], za které mu náleží odměna ve výši 9 180 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 218 793 Kč § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 a. t.), a ke každému úkonu dále paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.). Celkem náklady žalovaného v této části řízení činí 18 960 Kč.

47. Další úkony ve věci již činil zástupce žalovaného po spojení obou věcí, kdy předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 479 766 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro výpočet odměny za úkony právní služby učiněné zástupcem žalovaného až do vyhlášení napadeného rozsudku. Z této tarifní hodnoty činí odměna za jeden úkon právní služby 10 220 Kč (§ 7 bod 6. a § 8 odst. 1 a. t.). V dalším průběhu řízení učinil zástupce žalovaného 11 úkonů právní služby spočívajících v účasti na jednání soudu dne 5. 6. 2019, 23. 10. 2019, 6. 12. 2019 [trvalo přes 2 hodiny, proto jde podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. o 2 úkony], 14. 10. 2020, 17. 3. 2021, 9. 6. 2021, 2. 2. 2022, v replice z 27. 9. 2019 na doplnění žalobních tvrzení, dalším vyjádřením ve věci z 18. 3. 2021, kterým reagoval na průběh řízení, odvolání proti prvnímu ve věci vydanému rozsudku z 26. 4. 2022, za které mu náleží odměna celkem ve výši 112 420 Kč (11x10 220). Ke každému z úkonů náleží zástupci paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč (11x300). Jelikož jednání nařízené na 25. 4. 2018 bylo odročeno bez projednání věci, náleží za dostavení se k němu zástupci žalovaného podle § 14 odst. 2 a. t. toliko náhrada ve výši mimosmluvní odměny, tedy náhrada ve výši 5 110 Kč.

48. Dále jsou náklady právního zastoupení žalovaného tvořeny za cesty zástupce (zástupkyně) žalovaného ke shora uvedeným 7 jednáním a k jednání dne 25. 4. 2018, jež bylo odročeno bez projednání věci, náhradou promeškaného času vždy v rozsahu 2 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., tj. za 8 cest 1 600 Kč, a cestovným z [adresa] a zpět při ujetí vždy 52 km za cestu k jednání dne 25. 4. 2018 ve výši 362 Kč (spotřeba 9,7 l/100 km, cena benzínu Super 95 30,50 Kč/l, výše základní náhrady 4 Kč/km podle vyhl. č. 463/2017 Sb.), za cestu k jednání dne 5. 6. 2019 ve výši 380 Kč (spotřeba 9,7 l/100 km, cena benzínu Super 95 33,10 Kč/l, výše základní náhrady 4,10 Kč/km podle vyhl. č. 333/2018 Sb.), za cestu k jednání dne 23. 10. 2019 ve výši 308 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 33,10 Kč/l, výše základní náhrady 4,10 Kč/km podle vyhl. č. 333/2018 Sb.), za cestu k jednání dne 6. 12. 2019 ve výši 308 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 33,10 Kč/l, výše základní náhrady 4,10 Kč/km podle vyhl. č. 333/2018 Sb.), za cestu k jednání dne 14. 10. 2020 ve výši 310 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 32 Kč/l, výše základní náhrady 4,20 Kč/km podle vyhl. č. 358/2019 Sb.), za cestu k jednání dne 17. 3. 2021 ve výši 308 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 27,80 Kč/l, výše základní náhrady 4,40 Kč/km podle vyhl. č. 589/2020 Sb.), za cestu k jednání dne 9. 6. 2021 ve výši 308 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 27,80 Kč/l, výše základní náhrady 4,40 Kč/km podle vyhl. č. 589/2020 Sb.), a za cestu k jednání dne 2. 2. 2022 ve výši 351 Kč (spotřeba 5,5 l/100 km, cena benzínu Super 95 37,10 Kč/l, výše základní náhrady 4,70 Kč/km podle vyhl. č. 511/2021 Sb.). Celkem cestovné činí 2 635 Kč.

49. K odměně za úkony právní služby učiněné v zastoupení žalovaného advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], tj. za úkony po 16. 9. 2021, a hotovým výdajům této zástupkyně je třeba připočítat 21% DPH, jíž je uvedená advokátka plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Jedná se o odměnu po 10 220 Kč za účast u jednání dne 2. 2. 2022, a odvolání proti prvnímu rozsudku ve věci, tj. odměnu ve výši 20 440 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, vážící se k těmto úkonům, náhradu za ztrátu času stráveného cestou k uvedenému jednání ve výši 200 Kč a cestovného k tomuto jednání ve výši 351 Kč. Celkem činí základ pro výpočet náhrady za DPH 21 591 Kč a 21% DPH pak činí 4 534 Kč.

50. Náklady spojené s předložením písemného závěrečného návrhu odvolací soud žalovanému nepřiznal, neboť nejde o podání ve věci samé, ani jiný úkon uvedený v § 11 a. t. (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99). Přednesení závěrečného návrhu je součástí jednání, jež předchází vyhlášení rozhodnutí (§ 119a odst. 2 o. s. ř.).

51. Z nákladů vzniklých při zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud DPH nepřiznal, neboť nebylo tvrzeno ani doloženo, že by jmenovaný zástupce v době, kdy činil jednotlivé úkony právní služby, byl plátem uvedené daně a takový údaj neplyne ani z veřejně dostupných zdrojů, zejména registru ekonomických subjektů.

52. Náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně činí celkem 167 919 Kč.

53. Rovněž v odvolacím řízení byl zcela úspěšným účastníkem řízení žalovaný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů této fáze řízení. Náklady žalovaného sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 440 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 38 960 Kč, jež sestávají z odměny jeho zástupce za 3 úkony právní služby [sepis odvolání § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast u jednání odvolacího soudu, jež trvalo přes 2 hodiny, pročež jde o 2 úkony právní služby § 11 odst. 1 písm. g) a. t.] po 9 940 Kč podle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 a. t. (v odvolacím řízení již byl předmětem řízení toliko částka 408 793 Kč, která je proto tarifní hodnotou pro výpočet výše odměny), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., za cestu ze sídla zástupce žalovaného v Praze k jednání odvolacího soudu a zpět z náhrady za čas promeškaný zástupcem cestou k jednání a zpět v rozsahu 5 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. a z cestovného ve výši 978 Kč (žalobce neložil údaje o spotřebě k cestě použitého vozidla, jím předložené osvědčení o registraci vozidla takové údaje neobsahuje, pročež nebylo možno určit výši náhrady za spotřebované pohonné hmoty a cestovné je tvořeno toliko součinem ujetých kilometrů a základní náhrady ve výši 5,20 Kč/km podle vyhl. č. 467/2022 Sb.), a konečně z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6 762 Kč. Celkem účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení činí 59 400 Kč.

54. Náhradu nákladů spojených s doplněním odvolání, jež žalovaný učinil podáním jeho nového zástupce z 9. 5. 2023, odvolací soud žalovanému nepřiznal, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř.), poněvadž z procesního hlediska zde nebylo žádného důvodu, aby všechna rozhodná tvrzení neuvedl a případné důkazy neoznačil již v odvolání ze 7. 12. 2022.

55. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud stanovil jako základní třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení úhrady ve splátkách (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady splatné k rukám zástupce žalovaného.

Poučení