14 CO 222/2021 - 468

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] „ 3. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 4. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 5. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 6. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 7. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalované 2) proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 5. 2021, č. j. 17 C 80/2017-401, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se, vyjma nenapadeného výroku I o částečném zastavení řízení, mění 1) ve výroku II o věci samé jen tak, že se určuje, že [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], zemřelý [datum], byl ke dni své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních [číslo] pozemku parcelní [číslo] vinice, o výměře 1073 m2, a [číslo] pozemku parcelní [číslo] vinice, o výměře 3 321 m2, obou v obci a katastrálním území Drnholec, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Břeclav, na listu vlastnictví [číslo]; 2) ve výrocích o náhradě nákladů řízení III ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) a IV ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1), 5), 6) a 7) tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; 3) ve výroku V o náhradě nákladů řízení státu tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 62 Kč a žalovaní 1), 2), 5), 6) a 7) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 62 Kč, všichni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní 1), 2), 5), 6) a 7) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 781 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) zastavil řízení o určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý 7. 4. 2018 (dále jen„ nejstarší“), byl až do své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu [číslo] k pozemkům p. [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I), určil, že [jméno] [příjmení] nejstarší„ byl až do své smrti“ vlastníkem spoluvlastnického podílu [číslo] k pozemkům parcelní [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 31 738,56 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III) a vyslovil, že žalovaní 1), 5), 6) a 7) nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 124 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně, a to výslovně proti výrokům III a V o nákladech řízení a navrhla je změnit a přiznat žalobkyni proti žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení nebo je zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkla soudu prvního stupně, že nesprávně a mechanicky aplikoval ustanovení o úspěchu ve věci, nepřihlédl však k podstatě sporu a dalším okolnostem případu. Žalované 1) a 2) využily nesvéprávnosti otce a u notáře zajistily bezúplatný převod jeho majetku na sebe a jeho část prodaly jiným osobám, žalovaným 3) a 4), kdy nový občanský zákoník chrání více dobrou víru těchto třetích osob a vydání prodaných nemovitostí je tak omezené. Protože se žalobkyni nepodařilo prokázat, že nabyvatelé – žalovaní 3) a 4) nebyli v dobré víře ve správnost katastru, byla vůči nim žaloba částečným rozsudkem zamítnuta a o nákladech řízení mezi těmito žalovanými a žalobkyní bylo rozhodnuto v částečném rozsudku. Vůči ostatním žalovaným žalobkyně byla úspěšná, podařilo se jí znaleckým posudkem prokázat neplatnost darovací smlouvy a měla podstatný úspěch vůči popírajícím žalovaným 1) a 2). Celý spor zavinily žalované 1) a 2), když se zmocnily rodinného domu ke škodě ostatních sourozenců a spoludědiců, zejména žalobkyně, která se musela svých práv domáhat u soudu. Bylo by proto spravedlivé, aby jí žalované 1) a 2) uhradily náklady řízení včetně nákladů na zajištění důkazu vypracovaným znaleckým posudkem. Případně měl soud tyto okolnosti zohlednit pro rozhodnutí podle § 150 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala včas odvolání i žalovaná 2) a napadla jím výroky II a III o věci samé a o nákladech řízení účastníků a navrhla je změnit a zamítnout žalobu nebo„ rozhodnout tak, že [jméno] [příjmení] nejstarší nebyl až do své smrti vlastníkem nemovitosti“ (což v odvolacím řízení upřesnila tak, že neměla na mysli uplatnit takový samostatný nárok) a přiznat žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba trpí vadami v otázce naléhavého právního zájmu a v otázce věcné legitimace žalobkyně a žalované 1). Jde o kladnou určovací žalobu, kde věcnou legitimaci dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001 má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde. Žalobkyně nebyla účastníkem vlastnického poměru a práva, neměla tak věcnou legitimaci. Žaloba žalobkyně nesměřovala vůči všem osobám, které byly jako vlastníci zapsány v době podání žaloby v katastru nemovitostí (viz rozhodnutí 3 Cdon 1319/96), neboť nesměřovala proti [jméno] [příjmení], která se stala účastníkem řízení až v průběhu řízení bez vůle žalobkyně na základě procesního nástupnictví po zemřelém [jméno] [příjmení]. Žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem. V době, kdy byl doručen návrh na vklad darovací smlouvy, bylo žalobkyni jako v té době již spoluvlastnici zasláno vyrozumění o změnách v katastru a běžela lhůta 20 dnů, kdy nebylo možno změny v katastru provádět. Návrh na vklad byl doručen příslušnému katastru nemovitostí 25. 3. 2015, přesto žádné úkony žalobkyně ve vztahu k veřejnému seznamu neučinila, pouze podala návrh na zajištění důkazu, nenechala do katastru zapsat poznámku spornosti. Proti částečnému rozsudku se žalobkyně neodvolala. Výsledku, kterého se žalobkyně domáhá, šlo dosáhnout jinak. Žalovaná 2) má právo dle § 13 občanského zákoníku očekávat, že soud bude rozhodovat v napadeném rozsudku obdobně jako v částečném rozsudku. Po právu není a je v rozporu s dobrými mravy závěr, že sporné nemovitosti v případě požadovaného určení se mohou stát součástí pozůstalosti po [jméno] [příjmení] nejstarším a žalobkyně je potenciální dědičkou. Postavení žalobkyně nemohlo být nejisté, neboť nebyla vlastníkem sporných nemovitostí, jímž byl [jméno] [příjmení] nejstarší, a žalobkyně mohla být jen potenciální dědičkou. Odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 525/02 a IV. ÚS 3542/20 a možnost odepření práva dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Nebylo prokázáno, že by otec [jméno] [příjmení] nebyl schopen 20. 3. 2015 platně uzavřít darovací smlouvu. Znalecký posudek nemá vyšší vypovídací hodnotu než jiné důkazy. Znalkyně [příjmení] [příjmení] ve znaleckém posudku neuvedla, kterým typem demence měl [jméno] [příjmení] nejstarší trpět v době uzavření darovací smlouvy, jen uzavřela, že šlo o středně těžkou demenci, ačkoli dle výpovědi Mgr. [příjmení] existuje více druhů demencí a každá se projevuje jinak a má jiný dopad v různém čase na schopnost právně jednat, s čímž se znalkyně nevypořádala. Ze zprávy Mgr. [příjmení] vyplývá, že ve znaleckém posudku provedla znalkyně pouze odhad dle obecných znalostí a vědomostí odborníků na demenci a soud měl k dispozici i svědeckou výpověď Mgr. [příjmení], dle níž trpěl [jméno] [příjmení] nejstarší vaskulární demencí a jeho psychický stav s mírnou až střední demencí nezakládal to, že by nevěděl, kam jde, co si kupuje za noviny, kde je, co je, a v době darovací smlouvy měl diagnostikovánu pouze mírnou až střední demenci nezakládající, že by nevěděl, co dělá, a nedokázal se o sebe postarat. Podle zprávy o ambulantním vyšetření v [nemocnice] z 11. 8. 2014 byl plně při vědomí, zcela orientovaný, a po poučení podepsal reverz, z čehož soud neučinil žádný relevantní závěr, zatímco dle znalkyně měl již trpět středně těžkou demencí. Soud nepřiložil žádnou váhu svědecké výpovědi JUDr. [jméno] [příjmení], notáře, který pořizoval notářský zápis o darovací smlouvě, a účelově jeho výpověď devalvoval s tím, že není ve věci zcela nestranný, neboť pokud by vypověděl o žádném či nedostatečném ověření schopnosti [jméno] [příjmení] nejstaršího, mohl by se dopustit profesního pochybení. Soud důkazy žalobkyně vyzdvihl a důkazy žalované devalvoval, opřel se i o výpovědi laiků o jejich úsudcích o chování [jméno] [příjmení] a činil z nich závěry jako z vyjádření odborníků. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz revizním znaleckým posudkem a nevypořádal se s tím, proč ho neprovedl. Darovací smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu a má charakter veřejné listiny. [jméno] [příjmení] nejstarší byl schopen 20. 3. 2015 platně uzavřít darovací smlouvu a nebyl až do své smrti vlastníkem nemovitostí. Výrok částečného rozsudku, ač je zaměřen především k nabytí nemovitostí žalovanými 3) a 4), takto nezní a vyplývá z něj, že [jméno] [příjmení] nejstarší do své smrti vlastníkem nemovitostí nebyl. Mezi částečným rozsudkem a napadeným rozsudkem tak jde o logický rozpor a soud se nevypořádal s tím, proč se odchýlil od svého předchozího částečného rozsudku, ačkoli má dle § 13 občanského zákoníku žalovaná nárok, aby v jejím případě bylo rozhodnuto obdobně. Žalovaná 2) také nesouhlasí s výší jí přiznané náhrady. Předmětem řízení je věc penězi ocenitelná. Hodnota nemovitostí je dle žalované 2) 1 324 068, z čehož na žalovanou 2) připadá 841 333,28 Kč. Proto bylo odvedeno 12 úkonů právní služby po 11 700 Kč, nikoli po 2 500 Kč.

4. Žalovaná 2) v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla odvolání žalobkyně zamítnout v celém rozsahu. Nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] nejstarší byl v době darovací smlouvy nesvéprávný a že by o tom žalované 1) a 2) věděly, jeho nesvéprávnosti využily či zneužily. Proto se odvolala do výroku II a odkázala na své odvolání. Umístění otce do domova důchodců neproběhlo tak, jak tvrdí žalobkyně, ale poté, co vzhledem ke svému zdravotnímu stavu o něj dále nemohly žalované 1) a 2) doma pečovat, a žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si ho vzala k sobě a postarala se o něj. Žalovaná 2) doložila, že všichni sourozenci, až na žalobkyni, uzavřeli písemnou dohodu, kde si ujednali postup vypořádání, převedli na žalované 1) a 2) své spoluvlastnické podíly a žalované se se sourozenci vyrovnaly z výnosu prodeje v rozsahu původní velikosti spoluvlastnických podílů, bez přihlédnutí k uzavření darovací smlouvy. Jen žalobkyně odmítla dohodu podepsat, ačkoli jí to žalované nabídly. Žaloba nezní na určení neplatnosti smlouvy, ale na určení vlastnictví. Částečným rozsudkem byla žaloba ohledně většiny nemovitostí zamítnuta a nejméně v tomto rozsahu neunesla žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní a předběžnou otázkou platnosti darovací smlouvy se v částečném rozsudku soud nezabýval.

5. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované 2) navrhla rozsudek potvrdit jako věcně správný. Soud rozhodl výrokem II správně, vypořádal se jak s otázkou naléhavého právního zájmu, tak pasivní věcné legitimace, a okruh účastníků řízení upřesnil podle výsledků dědického řízení. Žalovaná 2) je pasivně legitimována, neboť je účastníkem sporné smlouvy a je právní nástupkyní (dědičkou) po zůstaviteli [jméno] [příjmení], žalobkyně je právní nástupkyní a dědičkou [jméno] [příjmení]. Žaloba správně směřuje na určení vlastnictví [jméno] [příjmení] nejstaršího, protože dosud není jisté, kdo by z titulu dědění po něm sporné nemovitosti nabyl, a na základě rozsudku by mělo proběhnout dodatečné projednání dědictví. Z toho vyplývá naléhavý právní zájem na určení, když na základě rozsudku by bylo vlastnictví dosud nezděděného a nevypořádaného majetku zůstavitele zapsáno v katastru nemovitostí. Žaloba proti žalovaným 3) a 4) nebyla zamítnuta pro platnost sporné smlouvy, ale proto, že„ následným nabyvatelům“ (zřejmě myšleno žalobkyni) se nepodařilo prokázat nabytí nikoliv v dobré víře proti presumpci správnosti tehdejšího zápisu v katastru. Proto také žalobkyně částečný rozsudek nenapadla, když nový občanský zákoník chrání více dobrou víru třetích osob. Proto je nerelevantní odvolávka na jeho § 13. Na místě není ani dovolávání se nesouladu s dobrými mravy, který je naopak dán u žalovaných 1) a 2), které využily demence otce k okradení sourozence neplatnou smlouvou. Bylo jednoznačně prokázáno, že darovací smlouva je neplatná, když žalobkyně v předběžném soudním řízení zajistila nezpochybnitelný důkaz legálním znaleckým posudkem, který je v souladu s ostatními důkazy, výslechem ošetřujícího lékaře a svědků. Problematickým způsobem získané vyjádření klinické psycholožky Mgr. [příjmení] ho nemůže zpochybnit.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II, III a V, i v závislém výroku IV o náhradě nákladů řízení ostatních žalovaných (kteří mají v řízení postavení nerozlučných společníků, § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“) i řízení jejich vydání předcházející (§ 212 písm. a), b), § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), po zjištění že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), jsou podána včas (§ 204 o. s. ř.), odvolání žalované 2) do věci samé je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d) e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování některými z důkazů, které měl k dispozici soud prvního stupně, a doplnil dokazování dědickými spisy k ověření správnosti rozhodnutí o nástupnictví a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) není důvodné a odvolání žalobkyně do výroků III a V o nákladech řízení důvodné je.

7. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok I o částečném zastavení řízení, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 2, § 159 o. s. ř.).

8. Předně je nutno konstatovat, že v průběhu odvolacího řízení žalobkyně svou do té doby neurčitou žalobu (na určení, že [jméno] [příjmení] nejstarší byl vlastníkem označených podílů nemovitých věci„ až do své smrti“, tedy v časovém úseku neurčeném svým počátkem) upřesnila tak, že se domáhá určení, že [jméno] [příjmení] byl jejich vlastníkem„ ke dni své smrti“, což je také jediným důvodem změny výroku II napadeného rozsudku, která je tak jen formálního rázu, neboť soud prvního stupně tuto neurčitou formulaci, kterou převzal do výroku svého rozhodnutí, přehlédl, avšak z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, předběžnou otázku o (ne) platnosti darovací smlouvy i sám nárok na určení vlastnictví posuzoval k okamžiku smrti [jméno] [příjmení] nejstaršího.

9. Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

10. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. V ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je jednotně přijímán závěr, že určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. má preventivní charakter a místo má jednak tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry jsou podmíněny též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, všechny dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa], stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu). Judikatura Nejvyššího soudu připouští domáhat se určení, že právní předchůdce účastníka řízení byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovité věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005). Nezbytnou podmínkou úspěšnosti žaloby však je, aby byla dána aktivní věcná legitimace žalobce. Její nedostatek je důvodem k zamítnutí návrhu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1982, sp. zn. 3 Cz 73/82 (uveřejněný ve [příjmení] Nejvyššího soudu ČSSR, svazek IV, roč. 1982, str. 719)). Až do doby vypořádání dědictví ohledně věci, jež patří (nebo o níž je tvrzeno, že patří) do dědictví po zůstaviteli, se za její vlastníky považují všichni zůstavitelovi dědici. Proto i za situace, že dojde mezi nimi ke sporu, který se týká této věci, platí, že musí být účastníky řízení všichni tito dědicové. V opačném případě nemůže být žalobě vyhověno, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Tento závěr vyplývá z § 159a odst. 1 o. s. ř., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Pokud by se některý z dědiců nezúčastnil řízení, nebyl by pravomocným rozhodnutím ve věci vázán a v poměru k němu by nebylo možno považovat vzájemné vztahy mezi dědici za vypořádané. Z toho také plyne, že ten z dědiců, který s žalobcem uplatněným nárokem nesouhlasí, může být žalobcem označen jako účastník řízení na straně žalované, čímž podmínka věcné legitimace bude naplněna (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 882/2004). Ke stejným závěrům se přihlásila i stávající rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřená např. v usnesení ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2384/2015, nebo v rozsudku ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 251/2022). 14. [příjmení] o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení tedy typově řeší žalobou na určení, že zůstavil byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci. Okolnost, že dosud nebylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví, nemá z pohledu naléhavého právního zájmu význam. Je tomu tak proto, že třetí osoba není účastníkem řízení o dědictví a soud v řízení o dědictví vychází z veřejných listin, v případě nemovitostí konkrétně z údajů na příslušném listu vlastnictví katastru nemovitostí, a je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětné nemovitosti osoba jiná než zůstavitel, nemůže bez předložení listiny dokládající, že vlastníkem této nemovitosti byl ke dni své smrti zůstavitel, potvrdit dědicovi nabytí dědictví ke sporné věci. Takovou listinou je i rozsudek soudu, jímž se určuje, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem konkrétní sporné věci. Je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka platnosti právního úkonu, na základě kterého nabyla vlastnictví ke sporné nemovitosti, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku a v návaznosti na ni, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni své smrti vlastníkem sporné nemovitosti, posuzovat. V takovém případě dědic naléhavý právní zájem na určení podle § 80 písm. c) OSŘ, že určitá věc byla ke dni smrti zůstavitele jeho vlastnictvím, má (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004). Smyslem žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí je zjištění, zda tato věc má být projednána v dědickém řízení, kam patří všechny věci, které zůstavitel vlastnil ke dni úmrtí. Vyhověním žalobě na určení, že právní předchůdce žalobce byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, není určeno, kdo je jejím současným vlastníkem. Význam takového rozhodnutí je tedy jen v tom, že věc, o kterou šlo, bude projednána v dědickém řízení. Toto rozhodnutí se nedotýká práv třetích osob, které nebyly účastníky tohoto řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2160/2005).

15. Pro posouzení naléhavého právního zájmu na určení je právně významnou i otázka, zda v původním dědickém řízení žalobce dědictví neodmítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 223/96).

16. Žalovat na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovité věci, je třeba také knihovního vlastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2019).

17. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, dále zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010).

18. Pokud i přes laiky podané informace o tom kterém chování posuzované osoby znalec setrvá na svých odborných závěrech vyložených ve zpracovaném znaleckém posudku a soudu přesvědčivě vyloží, proč tak činí, pak je třeba při hodnocení důkazů k této okolnosti (jako pro rozhodnutí zásadně významné) přihlédnout, neboť v mnoha případech jednání osob stižených duševní poruchou nemusí být„ na první pohled“ laiky detekovatelné (např. posuzovaná osoba se z pohledu vnímání laiků v inkriminovaném období chovala tzv.„ korektním způsobem“, respektive tzv.„ přiměřeně ke svému věku“, byla schopna na bázi běžné mluvy, v nezátěžové situaci, s dotčenými osobami„ standardně“ hovořit, tlumočit své prosté názory či výhrady, ačkoliv ve skutečnosti byla stižena duševní poruchou), nýbrž toliko specializovanými odborníky, mnohdy až na základě odpovídajícího (psychiatrického) vyšetření (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 4223/2019).

19. K posouzení neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obdobně nyní ustanovení § 581 o. z.) postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. l1 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, ve znění (opravného) usnesení ze dne 10. 9. 2014, ve věci týkající se důkazního standardu, zdůraznil, že:„ shledává důkazní standard ‚zcela jednoznačného skutkového závěru‘ a ‚bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti‘ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi zmíněnými relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Problematikou tzv. důkazního standardu ve sporech o platnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 o. z. a reflexí shora označeného nálezu Ústavního soudu se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015, nebo rozsudku ze dne 27. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 844/2015. V rámci odkazovaných rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že judikatura Nejvyššího soudu nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku (obdobně nyní ustanovení § 581 o. z.), lze přistoupit pouze na základě stoprocentně zjištěného skutku, a že soud vždy, podle konkrétních okolností jednotlivých případů, připomínal, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažené v jimi zpracovaných posudcích, ale je potřeba se zabývat také tím, jaké informace posudek obsahuje, zda u osob již nežijících neabsentuje zdravotní dokumentace a relevantní informace o zdravotním stavu k období, ve kterém učinily sporné právní jednání, a že je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace, resp. za skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. (hodnocení důkazů) neumožňují v uvedeném směru učinit jednoznačný skutkový závěr…. V kontextu ustanovení § 581 o. z. Nejvyšší soud posuzoval ve věci sp. zn. 24 Cdo 2377/2020 i samotnou otázku platnosti závěti.„ Schopnost porozumět jednotlivým slovům jednoduché věty bez dalšího neznamená disponovat dostatečnými duševními schopnosti pro pochopení tohoto typu právního jednání. Ani v případě jednoduchého textu závěti není možné bezpečně učinit závěr, že zůstavitel plně chápal jeho dosah. V případě, že závěť byla formulována tak, že se žalovaným počítá jako s universálním dědicem, obzvlášť za situace, kdy zůstavitel nemá vůbec bližší představu o ostatním majetku (jeho vlastnictví vyjma nemovitého majetku), nelze dle dovolacího soudu dovolateli přisvědčit v jeho argumentaci ohledně platnosti závěti“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 7. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2377/2020).

20. V dané věci soud prvního stupně správně provedl dokazování, zjistil skutkový stav, správně zhodnotil provedené důkazy (s jeho hodnocením důkazů se odvolací soud zcela ztotožňuje, proto na něj zcela odkazuje) i správně věc právně posoudil, a to jak v případě naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, tak v závěru o neplatnosti darovací smlouvy a tudíž o určení vlastnictví [jméno] [příjmení] nejstaršího (až na již zmíněnou neurčitost žalobního petitu na určení vlastnictví spoluvlastnických podílů„ až do své smrti“, ač správně mělo být ke dni smrti, jak v odvolacím řízení žalobkyně žalobu upřesnila). Žalobkyně sice zahájila řízení v době za života [jméno] [příjmení] nejstaršího a domáhala se určení jeho vlastnictví k věci, nelze však přehlédnout, že po jeho smrti v průběhu řízení žalobu změnila na určení jeho vlastnictví (po upřesnění v odvolacím řízení) ke dni jeho smrti, sama upřesnila okruh jeho nástupců v řízení (o čemž byl soud povinen rozhodnout i bez návrhu dle § 107 o. s. ř.) a tomu přizpůsobila i tvrzení o svém naléhavém právním zájmu na požadovaném určení daném tím, že jako jedna z potenciálních dědiček má zájem na dodatečném projednání dědictví ohledně sporných nemovitostí. Její změna žaloby byla soudem připuštěna a pro rozhodnutí tak není významné, zda původní žalobou domáhající se určení vlastnictví tehdy žijícího [jméno] [příjmení] nejstaršího žalovala všechny věcně legitimované subjekty či nikoli (a zda na takovém tehdy požadovaném určení měla naléhavý právní zájem), nýbrž, zda po smrti [jméno] [příjmení] nejstaršího a po změně žaloby jsou účastníky řízení všichni ti, kdo jsou v řízení pasivně legitimováni, tedy knihovní vlastníci (zapsaní v katastru nemovitostí) vůči zbylým sporným dvěma pozemkům, které po sporné darovací smlouvě nebyly dál převedeny na třetí osoby (poté, co částečným rozsudkem, jenž nabyl právní moci, bylo o ostatních nemovitých věcech rozhodnuto pravomocně) a všichni v úvahu přicházející dědicové [jméno] [příjmení] nejstaršího. Není tedy významné, že do řízení o takto v této souvislosti změněné žalobě se dostali rozhodnutím soudu jako nástupci [jméno] [příjmení] nejstaršího (i kdyby je takto žalobkyně sama neoznačila, což se stalo). Odvolací soud přitom v této souvislosti ověřil (když soud prvního stupně dědické spisy neměl k dispozici), že ani [jméno] [příjmení] nejstarší (jehož manželka jej předemřela a měl celkem pět dětí, z nichž dvě ho rovněž předemřely (dcera [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], a syn [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý 25. 2. 2018)), ani jeho zemřelá dcera [jméno] [příjmení] a jeho zemřelý syn [jméno] [příjmení] nezanechali žádné pořízení pro případ smrti a syn [jméno] [příjmení] po sobě zanechal dvě děti, [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [příjmení] (zjištěno z dědického spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka]) a po [jméno] [příjmení] zůstali dva synové, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka]). Po zemřelém původním žalovaném [jméno] [příjmení] nejstarším, jenž tedy nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, tak soud prvního stupně správně jako s nástupci v řízení v souladu s § 1635 odst. 1 a 2 o. z. pokračoval s dětmi [jméno] [příjmení] nejstaršího [jméno] [příjmení] (již žalobkyní), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (již žalovanou) a dcerou jeho syna [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (když syn jeho syna [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [datum narození], odmítl dědictví po [jméno] [příjmení] nejstarším (stejně jako po svém otci) za sebe i svého nezletilého syna [jméno] [příjmení], narozeného 28. 7. 2015, a to se schválením soudu vysloveným v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem z 26. 8. 2020, č. j. 19 Nc 1202/2020-52), a syny jeho dcery [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když všichni ostatní poučení dědicové dědictví po [jméno] [příjmení] nejstarším neodmítli (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně je tedy v řízení (kde dni rozhodování soudu, viz § 154 odst. 1 o. s. ř) aktivně legitimována k požadovanému určení jako potenciální dědička a věcně pasivně legitimováni jsou žalovaní (vyjma žalovaných 3) a 4) nadále označovaných v rozsudku toliko z důvodu přehlednosti, když vůči nim bylo již pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem) v postavení nerozlučných společníků jako ostatní v úvahu přicházející dědicové (a žalovaná 2) současně též jako katastrální vlastnice, viz zjištění soudu prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí). Tím je dán i naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bez požadovaného určení by sporné nemovitosti nemohly být projednány v dědickém řízení.

21. Soud prvního stupně sice výslovně neuvedl, proč neprovedl žalovanou 2) navržený revizní znalecký posudek, z odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že závěry znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení] považoval soud prvního stupně za logicky zdůvodněné a přesvědčivé, nevyžadující přezkoumání revizním znaleckým posudkem. Znalkyni přitom správně vyslechl. I odvolací soud je názoru, že vypracování revizního znaleckého posudku není namístě, když znalkyně vyhověla zadání soudu, závěry znaleckého posudku žalovaní žádným věcným způsobem nezpochybnili a nejsou v rozporu s většinou dalších provedených důkazů, jsou podloženy obsahem nálezu a znalkyně přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, včetně důkazů, které se se závěry znalkyně rozcházely (zejména ve své výpovědi u soudu). Proč nepovažoval ty důkazy, které se se znaleckým posudkem rozcházejí, za významné či přesvědčivé, vyložil přitom správně i soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí.

22. Odvolací soud k odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (nad jeho rámec) jen dodává, že závěry znaleckého posudku vycházejí ze zdravotnické dokumentace [jméno] [příjmení] nejstaršího, kterou měla znalkyně k dispozici, a v něm uvedených lékařských zpráv (zatímco Mgr. [jméno] [příjmení], jak vyplývá z jejího vyjádření, měla k dispozici jen„ lékařskou dokumentaci a provedená vyšetření“ poskytnuté jí dcerami [jméno] [příjmení] nejstaršího, tedy žalovanými 1) a 2), které jsou zainteresovány na výsledku sporu). Z lékařských zpráv uvedených ve znaleckém posudku a jejich časové posloupnosti závěry znalkyně logicky vyplývají, znalkyně (jak vysvětlila ve své výpovědi u soudu) přihlédla i k dalším zjištěným skutečnostem, a další svědectví a důkazy níže uvedené její závěry zcela podporují. Z nich pak logicky vyplývá znalkyní vyslovený závěr, že v době sepsání darovací smlouvy 20. 3. 2015 nebyl [jméno] [příjmení] nejstarší způsobilý k takovému právnímu jednání (sepisu darovací smlouvy o převodu nemovitostí v jeho vlastnictví) z důvodu duševní poruchy, kterou trpěl (demence středně těžkého stupně), pro niž nebyl schopen domýšlet důsledky svého jednání. Není přitom rozhodující, že znalkyně neurčila typ demence, kterou [jméno] [příjmení] nejstarší trpěl, jako vaskulární (podle psycholožky Mgr. [příjmení] postupující velmi pomalu), neboť pro rozhodnutí je stěžejní závěr, že ke dni sepisu darovací smlouvy se již jednalo o středně těžký stupeň demence, přičemž její postupný vývoj znalkyně posoudila a ve svých odborných závěrech (které nelze přezkoumávat) zohlednila. Stěžejní lékařské zprávy, z nichž vyšla znalkyně, z hlediska časové posloupnosti a ve vztahu k dalším důkazům, svědčící o tom, že závěry znalkyně vyplývají logicky z nálezu posudku, lze shrnout následovně:

23. Dne 17.9.2014 MUDr. [jméno] [příjmení] z psychiatrická ambulance [obec] (lékařská zpráva, z níž vyšla znalkyně) uvedla první kontakt [jméno] [příjmení] s psychiatrií a již tehdy uvedla, že [jméno] [příjmení] neznal datum, měsíc, rok, špatně i rok a datum narození, věděl, kde je, byl při vědomí, měl nesprávnou orientaci, situaci nepostihoval, verbální kontakt navazoval nepřínosný, vyhověl jednoduchým výzvám, měl téměř vymizelou slovní zásobu, výrazné poruchy novo i staro paměti, ztrátu soběstačnosti, a stav označila jako demenci středně těžkého stupně, etiologie smíšený terén cévní (což koresponduje s výpovědí psycholožky Mgr. [příjmení], že to, že si pamatují datum a rok narození, a neví, jaké je dnes datum, spíše určí věci z minula, je typické pro postižené mírnou až střední demencí, nikoli tedy střední a těžkou demencí, přičemž ze zprávy je zřejmé, že již tehdy si [jméno] [příjmení] nejstarší i na datum a rok narození vzpomínal špatně).

24. Dne 17. 10. 2014 vyhotovila zprávu o zdravotním stavu [jméno] [příjmení] nejstaršího psycholožka Mgr. [jméno] [příjmení] (lékařská zpráva, z níž vyšla znalkyně), dle níž je v péči psychiatra, dle doprovodu dcery je od smrti jeho ženy závislý na péči především dcer, musí jej chodit kontrolovat, je zmatný, neumí se sám o sebe postarat, pozorují u něj výrazné poruchy paměti, pozornosti. Podle vyšetření lékařky na vyzvání odpovídal, ale verbálně reagoval neadekvátní hovorností, bez rozmyslu verbálního obsahu, měl ztrátu slovní zásoby, spolupracoval s obtížemi, jeho řeč byla obtížně srozumitelná, myšlení nevýpravné, jen na názorné úrovni, úsudek jednoduchý, nekritický, nosognosie žádná. Jeho stav označila za organickou poruchu osobnosti a chování v důsledku CMP a ethylismu s progresivním úbytkem intelektových funkcí globálně až na úroveň demence, terén cévní, a shledala výraznou deterioraci všech kognitivních funkcí, převážně významný deficit v oblasti mnestických a exekutivních funkcí. Doporučila proto zvýšený dohled z hlediska bezpečí [jméno] [příjmení] i jeho okolí, odevzdání řidičského průkazu či zbraně, je-li držitelem.

25. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] navštívil [jméno] [příjmení] s žalobkyní poprvé v polovině prosince 2014 a již tehdy se s ním nemohl domluvit, byl zmatený, nebylo se možné s ním normálně bavit.

26. Od [číslo] do 6.3.2015 (tedy 14 dní před darovací smlouvou) byl [jméno] [příjmení] hospitalizován na chirurgickém oddělení v [nemocnice] pro komoci mozkovou a podle propouštěcí zprávy byl hospitalizován po pádu, při němž se i uhodil do hlavy, byl po recidivující CMP, s dlouhodobými stavy zmatenosti. Byť ve zprávě je uvedeno, že 6.3.2015 byl orientovaný (opět lékařská zpráva, z níž vyšla znalkyně), znalkyně v posudku vysvětlila, že někdy může dojít k tomu, že postižený může působit relativně kompenzovaným dojmem.

27. Dne 18. 3. 2015 (2 dny před sepisem darovací smlouvy) MUDr. [jméno] [příjmení], praktický lékař, pro účel umístění do Domova pro seniory (už tehdy se tedy o něm uvažovalo), uvedl u [jméno] [příjmení] rozvoj vaskulární demence, stavy zmatenosti, že je desorientovaný místem, časem intemitentně, má zpomalené psychomotorické tempo, potřebuje dohled při demenci, a označil diagnozu„ vask. demence, stpl. CMP ….“ (lékařská zpráva, z níž vyšla znalkyně, soud lékaře i vyslechl jako svědka).

28. Dne 20. 3. 2015 byla u notáře JUDr. [jméno] [příjmení] sepsána darovací smlouva formou notářského zápisu (veřejnou listinou), notář si podle své svědecké výpovědi na konkrétní věc nepamatuje. K jeho výpovědi lze uvést, že podle výše uvedené judikatury, pokud i přes laiky podané informace o tom kterém chování posuzované osoby znalec setrvá na svých odborných závěrech vyložených ve zpracovaném znaleckém posudku a soudu přesvědčivě vyloží, proč tak činí (jako v této věci), pak je třeba při hodnocení důkazů k této okolnosti (jako pro rozhodnutí zásadně významné) přihlédnout, neboť v mnoha případech jednání osob stižených duševní poruchou nemusí být„ na první pohled“ laiky detekovatelné. Přitom notář i při řádném plnění svých povinností při sepisu smlouvy je jen laikem co se zdravotního stavu přítomných osob týče. Skutečný zdravotní stav [jméno] [příjmení] nejstaršího tak nemusel ani při zachování pečlivosti rozpoznat.

29. Dne 18. 5. 2015 (cca 2 měsíce po sepisu darovací smlouvy) se vyjádřil ke zdravotnímu stavu [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] tak, že jeho stav z důvodu demence neumožňuje samostatně si vyřizovat své záležitosti a činit právní jednání (lékařská zpráva, z níž vyšla znalkyně).

30. Dne 26. 5. 2015 (tedy cca 2 měsíce po sepisu darovací smlouvy) [jméno] [příjmení] (žalovaná 2) podává návrh k soudu na své jmenování opatrovníkem [jméno] [příjmení] dle § 465 o. z. s odůvodněním, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje samostatné jednání s porozuměním důsledkům svého jednání – s odkazem na vyjádření registrujícího praktického lékaře (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 22 P 4/2018).

31. Dne 27. 5. 2015 byl [jméno] [příjmení] nejstarší přijat do Domova [obec] a podle dokumentace psychiatričky tohoto domova MUDr. [jméno] [příjmení] při vyšetření dne 22. 7. 2015 kontakt navázal, nehodnotný, nechápal příkaz ani dotaz, nebyl orientovaný ve všech směrech; 16. 9. 2015 se snažil kontakt navazovat, nebylo mu rozumět, odpověděl pouze někdy, po latenci, většinou neadekvátně, nebyl orientovaný ve všech směrech, nechápal situaci; 14. 10. 2015 kontakt navázal, nehodnotný, pospával přes den, ….nebyl orientovaný ve všech směrech, nechápal situaci, stejně jako 25. 11. 2015 (lékařské zprávy, z nichž vyšla znalkyně, soud tuto lékařku i vyslechl jako svědkyni).

32. Vyšší soudní úředník ve věci Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 22 P 4/2018 (o opatrovnictví) zhlédl [jméno] [příjmení] nejstaršího v Domově důchodců [obec] 5. 11. 2015, kdy uvedl, že by byl radši, aby jednání na úřadech vyřizoval někdo za něj, nevěděl, zda vlastní majetek a kolik dostává týdně peněz, dal souhlas se zastupováním dcerou [jméno]. Tehdy nepřečetl své jméno ani slovo„ věc“ ze spisového obalu, byly u něj zaznamenány chyby v počtech,„ 2 dvacetikorunové mince jsou 150“,„ 5+5=8, 18“,„ 5 + 6 = 12“. Dne 9. 12. 2015 byl v uvedené věci u soudu proveden výslech [jméno] [příjmení], kdy sama vypověděla, že to, že opatrovnictví by bylo potřeba, jí řekli v domově důchodců. Měla by [jméno] [příjmení] zastupovat i v lékařských záležitostech, protože otec nepochopí, kdyby měl něco podepisovat, už se v těchto věcech neorientuje. Co mu zemřela manželka, úplně ho to vzalo, musela všude chodit s ním. Dne 9. 12. 2015 byla proto usnesením soudu opatrovníkem jmenována [jméno] [příjmení] s oprávněním za [jméno] [příjmení] přijímat korespondenci určenou i do jeho vlastních rukou, zastupovat ho před zdravotnickými zařízeními, v důchodovém řízení a řízení o bezmocnost, správním řízení o příspěvku na péči, přijímat důchod a dávky, jednat se státními orgány a orgány místní samosprávy, uzavírat smlouvy o sociálních službách, zastupovat při platbě úhrad za vyúčtování za služby spojené s pobytem, vyřizovat za něj příp. další úkony tak, aby mu prodlením nevznikla škoda (zjištěno z předmětného spisu).

33. Všechny lékařské zprávy, které měla k dispozici a z nichž vycházela ve svém posudku znalkyně a další důkazy prokazující stav v období kolem sepisu darovací smlouvy (výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], již bývalého přítele žalobkyně, obsah spisu o opatrovnictví včetně návrhu a výpovědi žalované 2) a protokolu o zhlédnutí [jméno] [příjmení] nejstaršího vyšším soudním úředníkem) tedy svědčí ve prospěch závěru, jenž dovodil soud prvního stupně, a ani odvolací soud nedospěl k jinému hodnocení důkazů ani jiným závěrům, včetně závěru o potřebě vypracování revizního znaleckého posudku. Opačnému závěru nenasvědčuje ani psychologická zpráva a výpověď PhDr. [příjmení], pokud uvedla, že vaskulární demence se vyznačuje tím, že pacient postupně ztrácí funkce mozku, je si vědom toho, že se mu něčeho nedostává, že něco neumí, neumí to ale konkretizovat, část mozku je zalita krví. Ostatní mozkové funkce zůstávají relativně nedotčeny, lidé jsou schopni dlouho myslet, mít ponětí, kde jsou, a„ postupuje velmi pomalu“. [jméno] [příjmení] nejstarší měl totiž problémy s vybavením si i data a roku svého narození již v září 2014 a závěr PhDr. [příjmení] o mírné (až střední) demenci [jméno] [příjmení] v době uzavření darovací smlouvy se schopností posoudit své sporné jednání nekoresponduje ani s tím, že podle samotné žalované 2) v jejím návrhu z 26. 5. 2015 ve věci sp. zn. 22 P 4/2018 (podaném 2 měsíce po sepisu darovací smlouvy), a její výpovědi v uvedené věci, zdravotní stav jejího otce mu neumožňoval v té době samostatné jednání a porozumění důsledkům jeho jednání, vycházeje přitom ze zprávy praktického lékaře, svých osobních zkušeností z péče o otce, kdy ke zhoršení jeho stavu mělo dojít již od smrti jeho manželky, proto s ním musela tato dcera všude chodit. Stejně jako nekoresponduje se skutečností, že na dotazy vyššího soudního úředníka v listopadu 2015 již nezvládl [jméno] [příjmení] nejstarší ani zcela jednoduché počty a neměl povědomí o svém majetku, ačkoli podle Mgr. [příjmení] postupuje vaskulární demence jen velmi pomalu.

34. Výše uvedené závěry nemůže zvrátit ani zpráva o ambulantním vyšetření [jméno] [příjmení] nejstaršího, příjmové ambulance interního oddělení (tedy nikoli specializovaného oddělení s ohledem na duševní onemocnění [jméno] [příjmení]) z 11. 8. 2014, která konstatuje, že byl při vědomí a zcela orientovaný a podepsal reverz, jak správně dovodil soud prvního stupně, ani výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která vykonávala ošetřovatelskou rehabilitaci [jméno] [příjmení] nejstaršího někdy koncem března a začátkem května 2015, avšak na případ si s ohledem odstupu času přesně nepamatovala. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] při rehabilitaci spolupracoval, na nic si nestěžoval, pozdravil a na dotaz, jak se cítí, odpověděl že dobře, nevylučuje, že trpěl duševní poruchou omezující ho v právním jednání, když jako laikovi pro rehabilitační pracovnici jeho onemocnění nemuselo být z běžného projevu detekovatelné a skutečnost, že byl [jméno] [příjmení] nejstarší schopen na bázi běžné mluvy, v nezátěžové situaci, s dotčenými osobami„ standardně“ hovořit, tlumočit své prosté názory či výhrady, jeho duševní onemocnění nevylučuje (viz výše uvedená judikatura Nejvyššího soudu). I s těmito skutečnostmi se znalkyně ve své výpovědi vypořádala. Také ostatní provedené důkazy zhodnotil soud prvního stupně zcela správně a odvolací soud proto na odůvodnění jeho rozsudku odkazuje.

35. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v podstatě ve výroku II jako věcně správný (ovšem se zohledněním upřesnění žaloby v odvolacím řízení) potvrdil, když soud prvního stupně správně dospěl k závěru o neplatnosti darovací smlouvy (§ 219 o. s. ř.), a to neplatnosti absolutní (§ 588 o. z.) pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku (když veřejnému pořádku odpovídá požadavek na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob, což je u bezúplatného převodu splněno) a o spoluvlastnickém právu [jméno] [příjmení] nejstaršího ke dni jeho smrti k ideálním (jak bylo rovněž upřesněno v odvolacím řízení) podílům [číslo] ke dvěma zbylým sporným pozemkům. Žalobkyni se tedy v řízení podařilo vyvrátit obsah notářského zápisu (jako veřejné listiny) obsahujícího, mimo jiné, prohlášení o plné způsobilosti jednajících osob takto samostatně právně jednat.

36. Odvolací soud se však neztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a tudíž i státu. Čistě formálně vzato sice žalobkyně byla ohledně určení vlastnictví většiny nemovitostí (nemovitosti, o nichž bylo rozhodnuto zamítavým částečným rozsudkem) neúspěšná, a v částečném rozsudku nebylo o náhradě nákladů řízení vůči žalovaným 1), 2), 5) 6) a 7) rozhodnuto (bylo rozhodnuto pouze ve vztahu k žalovaným 3) a 4)). Úspěšná byla žalobkyně pouze ohledně dvou sporných pozemků, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem přezkoumávaným v tomto odvolacím řízení (a v nepatrné části vzala žalobu zpět bez chování žalovaných). Uložení jí nahradit žalovaným 1), 2), 5), 6) a 7) poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (podle úspěchu ve věci) či § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by však s ohledem na okolnosti věci bylo nepřiměřenou tvrdostí vůči žalobkyni. Nelze totiž přehlédnout, že v částečném rozsudku se soud prvního stupně podstatou sporu (předběžnou otázkou o (ne) platnosti darovací smlouvy, kterou byly nemovitosti převedeny na žalované 1) a 2)) z důvodu procesní ekonomie řízení vůbec nezabýval, neboť žalobu by musel bez ohledu na vyřešení této otázky zamítnout pro dobrověrné nabyvatelství nemovitostí, o nichž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem, žalovanými 3) a 4) (proto také není namístě dovolávat se práva na obdobné rozhodnutí ohledně zbylých pozemků, jak činí žalovaná 2), neboť závěr z částečného rozsudku stojí na důvodech, které nejsou pro rozhodnutí o zbylých dvou sporných pozemcích aplikovatelné, pročež ani námitka v odvolání žalované 2) o možnosti nechat v katastru zapsat poznámku spornosti nemá při rozhodování o těchto zbylých pozemcích, které nebyly dál převedeny, právní význam). Přitom předběžná otázka neplatnosti darovací smlouvy, která vyvolala celý spor mezi účastníky, byla napadeným rozsudkem vyřešena ve prospěch žalobkyně a jen v důsledku toho, že nabyvatelky (žalované 1) a 2)) na základě neplatné darovací smlouvy s nemovitostmi, které nebyly jejich vlastnictvím (absolutní neplatnost působí od začátku), dál nakládaly, a třetí osoby (další nabyvatelé) vycházely při jejich koupi z (nesprávného) zápisu v katastru nemovitostí v dobré víře, byla žalobkyně s ostatními nemovitostmi v řízení neúspěšná. Nesprávné vymezení požadovaných podílů na nemovitostech pak mělo svůj základ v usnesení soudu o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti, na základě které [jméno] [příjmení] nejstarší nemovitosti nabyl, a z něj vycházejícího chybného výpočtu. Je tak s ohledem na okolnosti věci namístě všem zbylým žalovaným, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, právo na náhradu nákladů řízení odepřít podle § 150 o. s. ř., a to i těm, kterým v řízení náklady vznikly (tedy žalované 2). Proto odvolací soud výroky III a IV o náhradě nákladů řízení účastníků dle § 220 o. s. ř. změnil.

37. S ohledem na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jsou pak dle § 148 o. s. ř. povinni podílet se na náhradě nákladů řízení v rozsahu jejich poloviny žalobkyně a v rozsahu druhé poloviny žalovaní společně a nerozdílně, když u nich nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto i výrok V o náhradě nákladů řízení státu byl odvolacím soudem změněn (§ 220 o. s. ř.).

38. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že předmětem odvolacího řízení byly jen zbylé dva sporné pozemky, o nichž bylo rozhodnuto výrokem II napadeného rozsudku, a napadené (a též závislé) výroky o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, která má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za tři úkony právní služby, podané odvolání proti výrokům o nákladech řízení, tedy nikoli o věci samé, ve výši jedné poloviny odměny (§ 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“), písemné vyjádření k odvolání žalované 2) proti výroku o věci samé a účast na odvolacím jednání 8. 12. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), to je 1 550 Kč za odvolání do nákladových výroků a 2 x 3 100 za zbylé dva úkony (§ 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, když z hodnoty nemovitostí zjištěné v době 8 let zpátky, jak učinil soud prvního stupně, vyjít nelze), to je celkem 7 750 Kč, dále 3 paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to je celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za ztrátu času zástupce cestou z místa sídla ve [obec] k jednání odvolacího soudu v [obec], to je celkem za 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a náhrady cestovních výdajů automobilem Volkswagen Golf Plus, při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu 7,1 l (takto pouze požadované zástupcem), celkem 373 ujetých kilometrech (186,5 km v jednom směru, takto pouze požadované zástupcem) a sazbě 44,50 Kč za litr pohonných hmot Super 95 a paušální sazbě za každý ujetý kilometr 4,7 Kč (vyhláška č. 116/2022), to je za 26,483 litrů (0,071 l/km x 373 km) 1 178 Kč (26,483 l x 44,50 Kč) za pohonné hmoty a 1 753 Kč na paušální částce (373 km x 4,7 Kč). Celkem tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni proti žalovaným (zavázaným společně a nerozdílně, když jsou v řízení nerozlučnými společníky) náhrada nákladů řízení ve výši 12 781 Kč (když zástupce žalobkyně není plátcem DPH), splatných k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalobkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení